Postup : 2018/2527(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0095/2018

Předložené texty :

B8-0095/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/02/2018 - 12.10
CRE 08/02/2018 - 12.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0040

NÁVRH USNESENÍ
PDF 282kWORD 55k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0082/2018
5.2.2018
PE614.404v01-00
 
B8-0095/2018

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku  (2018/2527(RSP))


Fabio Massimo Castaldo, Ignazio Corrao za skupinu EFDD

Usnesení Evropského parlamentu o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku  (2018/2527(RSP))  
B8-0095/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích mezi EU a Tureckem(1) a na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(2),

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na článek 46 Evropské úmluvy o lidských právech (EÚLP), v němž se smluvní strany zavazují, že se budou řídit konečnými rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve všech sporech, jichž jsou stranami, a že budou tyto konečné rozsudky provádět;

–  s ohledem na skutečnost, že základními prvky procesu vyjednávání je respektování právního státu, což zejména zahrnuje otázky dělby moci, demokracie, svobody projevu a sdělovacích prostředků, lidských práv, práv menšin a náboženské svobody, svobody sdružování a pokojného protestu v souladu s kodaňskými kritérii pro členství v Evropské unii,

–  s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na prohlášení mluvčího ESVČ ze dne 26. října 2017 o přetrvávajících případech porušování lidských práv v Turecku,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že turecká vláda od července 2016 již pošesté prodloužila výjimečný stav; vzhledem k tomu, že podle turecké ústavy může být výjimečný stav vyhlášen maximálně na dobu šesti měsíců;

B.  vzhledem k tomu, že trvající výjimečný stav vytvořil de facto prezidentský systém a že také upevnil samovládu prezidenta Erdogana; vzhledem k tomu, že vládnoucí Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) podle opozice předpokládá, že výjimečný stav bude pokračovat až do listopadu 2019, kdy se mají uskutečnit prezidentské volby;

C.  vzhledem k tomu, že od pokusu o převrat se situace v oblasti lidských práv exponenciálně zhoršila, neboť se pod tlak dostaly hlavně tři skupiny lidí, které jsou pronásledovány justičními orgány, vězněny a perzekvovány, a to: kdokoli, kdo je podezírán z příslušnosti ke Gülenovu hnutí, volení představitelé a podporovatelé kurdských hnutí a hlavní zástupci a aktivisté organizací občanské společnosti kritických k současné vládě;

D.  vzhledem k tomu, že nebyl ušetřen nikdo, neboť čistky prezidenta Erdogana – ať již v podobě policejního a soudního pronásledování, svévolného zatýkání, zákazů cestování a mnoha dalších restriktivních opatření – se nadále zaměřují na velký počet lidí včetně úředníků, akademických pracovníků, běžných občanů, novinářů, právníků, spisovatelů, umělců apod.; vzhledem k tomu, že během postupného rozpadu právního státu byli obžalováváni a zadržováni i soudci a státní zástupci;

E.  vzhledem k tomu, že po více než 16 měsících trvání výjimečného stavu je počet represí ohromující; vzhledem k tomu, že podle opozice dosáhl počet osob vyloučených z veřejné služby počtu 125 000, že bylo 50 500 osob zatčeno a že proti 169 000 osobám je vedeno soudní řízení;

F.  vzhledem k tomu, že podle zprávy zveřejněné EÚLP na rok 2017 Turecko porušilo lidská práva v 2 988 případech a patří mezi země s největším počtem případů porušování lidských práv v Evropě;

G.  vzhledem k tomu, že se v Turecku stále zmenšuje prostor pro svobodné sdělovací prostředky a že se Turecko stalo jednou z nejhorších zemí pro působení novinářů; vzhledem k tomu, že od převratu bylo zakázáno působení šesti zpravodajských agentur, 50 novin, 18 televizních kanálů, 29 vydavatelství, 20 časopisů, 22 rozhlasových stanic a 1 520 sdružení; vzhledem k tomu, že bylo zatčeno 145 novinářů a 2 500 zůstalo nezaměstnaných v důsledku uzavírání sdělovacích prostředků;

H.  vzhledem k tomu, že ad hoc komise vytvořená za účelem revize rozhodnutí učiněných v rámci výjimečného stavu nejen není nezávislá, neboť členy jmenují stejné orgány, které odpovídají za souhlas s propouštěním a uzavíráním, ale že také dosud nepřinesla žádné citelné výsledky;

I.  vzhledem k tomu, že v zemi selhává právní stát; vzhledem k tomu, že čtyři různé trestní soudy prvního stupně pod politickým tlakem vlády odmítly provést příkaz tureckého Ústavního soudu a osvobodit Mehmeta Altana a Sahina Alpaye na základě jeho rozhodnutí o tom, že práva těchto novinářů byla porušena; vzhledem k tomu, že případ, kdy nižší soud zvrátí rozhodnutí ústavního soudu, není právně konzistentní, a vzhledem k tomu, že se právní experti shodují v tom, že tak celý soudní systém Turecka vzbuzuje závažné otázky;

J.  vzhledem k tomu, že turecká politická opozice čelí krutým represím a že se volené úřední osoby potýkají s rostoucími obtížemi; vzhledem k tomu, že mnoho zvolených starostů bylo zbaveno funkce a nahrazeno osobami, které jmenovalo ministerstvo vnitra, a že úředníci a poslanci parlamentu byli vystaveni soudní šikaně a uvězněni a že nad nimi byly vyneseny dlouhé tresty; vzhledem k tomu, že opoziční Demokratická strana lidu (HDP) stále trpí tvrdými zásahy a že jsou uvězněni její spolupředsedové Figen Yüksekdağová a Selahattin Demirtaş, devět zákonodárců, 80 starostů a tisíce jejích členů;

K.  vzhledem k tomu, že podle mluvčího HDP Osmana Baydemira bylo po neúspěšném převratu zatčeno přibližně 10 000 příznivců HDP včetně starostů a představitelů měst spojených s touto stranou;

L.  vzhledem k tomu, že laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanová a první kurdská žena, která získala křeslo v tureckém parlamentu, byla při hlasování v parlamentu zbavena svého statusu poslankyně s odůvodněním, že nesložila poslanecký slib v souladu s článkem 81 ústavy a že se od svého zvolení v listopadu 2015 nezúčastnila 212 zasedání; vzhledem k tomu, že se důvody jejího odvolání jeví jako podvrh a hlasování jako vysoce zpolitizované;

M.  vzhledem k tomu, že Taner Kılıç, právník hájící lidská práva a předseda organizace Amnesty Turkey, je od června 2017 ve vyšetřovací vazbě, že je obviněn z „členství v ozbrojené teroristické organizaci“ a že by v případě prokázání viny mohl být uvězněn až na 15 let; vzhledem k tomu, že několik hodin po rozhodnutí istanbulského soudu o tom, že bude Kılıç z vyšetřovací vazby podmíněně propuštěn, podal státní zástupce proti tomuto rozhodnutí odvolání a že další soud odvolání uznal a Kılıçe opět uvěznil, ačkoli o jeho vině nebyly žádné důkazy;

N.  vzhledem k tomu, že při slyšení konaném dne 25. prosince 2017 turecký soudce nařídil, aby čtyři novináři a vedoucí pracovníci novin Cumhuriyet, z nichž někteří byli zadržováni již 14 měsíců, zůstali ve vězení až do příštího slyšení dne 9. března 2018; vzhledem k tomu, že v průběhu soudu dochází k procesním pochybením a že není dostatečně respektováno právo na obhajobu;

O.  vzhledem k tomu, že je obviněno nebo zadržováno také mnoho občanů EU, včetně Denize Yücela, který strávil ve vězení téměř rok a dosud nebyl z ničeho obviněn, a reportérky Ayly Albayrakové usvědčené z provádění „teroristické propagandy“ v Turecku a odsouzené v nepřítomnosti k více než dvěma letům vězení;

P.  vzhledem k tomu, že dva akademičtí pracovníci Nuriye Gülmenová a Semih Özakça začali držet hladovku, aby poukázali na svévolné masové propouštění úředníků, že však byli donuceni hladovku po 320 dnech ukončit vzhledem k tomu, že došlo k nevratnému poškození jejich zdraví; vzhledem k tomu, že jsou trestně stíháni a zadržováni i jejich právníci;

Q.  vzhledem k tomu, že Osman Kavala, zakladatel Mezinárodní iniciativy pro mír a usmíření a jedna z nejvýznačnějších a nejváženějších postav turecké umělecké a kulturní scény, byl v říjnu 2017 zatčen a obviněn z „pokusu o likvidaci ústavního pořádku, ačkoli dosud nebyl před soudem předložen žádný důkaz;

R.  vzhledem k tomu, že turecká vláda tvrdě zasahuje proti každému, kdo protestuje proti turecké vojenské operaci, jejímž cílem je ovládnout kurdskou oblast Afrínu v severozápadní Sýrii, a kdo tuto operaci kritizuje; vzhledem k tomu, že za kritický postoj k ofenzívě v Afrínu bylo v celé zemi zatčeno více než 300 osob a že byly obviněny z šíření „teroristické propagandy“, včetně spisovatelů, novinářů, studentů, místních vůdců a poslanců strany HDP; vzhledem k tomu, že byly zablokovány internetové stránky uveřejňující zprávy z Afrínu;

S.  vzhledem k tomu, že dne 30. ledna 2018 turecká policie zadržela jedenáct členů Centrální rady Tureckého lékařského sdružení (TTB) za to, že údajně „provádějí propagandu pro teroristickou organizaci“ a „podněcují lidi k zášti a nepřátelství“, a že prohledala jejich domovy a pracoviště; vzhledem k tomu, že TTB předtím vyzvalo k ukončení turecké vojenské operace „Olivová ratolest“ v Afrínu;

1.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad tím, že se v Turecku i nadále zhoršuje situace týkající se dodržování základních svobod a zásad právního státu; kritizuje rozhodnutí vlády prodloužit výjimečný stav – jehož se využilo jako záminky k potlačení disentu a k tvrdým zásahům vůči oponentům včetně politiků, novinářů, obránců lidských práv a lidskoprávních aktivistů – a při různých příležitostech obcházet parlamentní dohled a kontrolu ze strany ústavního soudu rozhodováním pomocí dekretů; vyzývá vládu, aby výjimečný stav již dále neprodlužovala;

2.  vyzývá turecké orgány, aby za všech okolností zajistily dodržování lidských práv a základních svobod v souladu s mezinárodními standardy lidských práv a s mezinárodními nástroji, které Turecko ratifikovalo;

3.  odsuzuje využívání svévolného zadržování a soudní a administrativní šikany k pronásledování tisíců obránců lidských práv, členů nezávislých organizací občanské společnosti, akademických pracovníků, novinářů a kohokoli, kdo je v opozici vůči vládě;

4.  vyzývá tureckou vládu, aby dodržovala zásadu presumpce neviny, a zdůrazňuje, že použití vyšetřovací vazby musí být v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech; vyzývá turecké orgány, aby důkladně prošetřily údajné závažné případy špatného zacházení s vězni, o nichž informovalo několik lidskoprávních organizací, a vyzývá k plné odpovědnosti a potrestání osob, které se provinily porušováním lidských práv; vyjadřuje hluboké znepokojení nad vazebními podmínkami v této zemi;

5.  naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby propustila a zbavila všech obvinění všechny nezákonně zatčené osoby spolu se všemi osobami, které jsou drženy ve vyšetřovací vazbě i po uplynutí zákonné lhůty a na základě nepodložených důkazů;

6.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, na něž se vztahují omezující opatření, odpovídající a účinnou právní ochranu a umožnila soudní přezkum jejich případu v souladu se zásadami právního státu; konstatuje, že při pokračování výjimečného stavu nemají zatčení občané během prvních pěti dnů po svém zadržení právo na právní pomoc, a stěžuje si na přísná omezení, které osobám ve vazbě brání v přístupu k právníkům;

7.  vyzývá tureckou vládu, aby urychleně upravila podobu „Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu“ takovým způsobem, aby z ní učinila stabilní, nezávislou komisi vybavenou veškerými pravomocemi, aby mohla individuálně přezkoumávat každý případ a účinně zpracovávat obrovské množství žádostí, které obdrží, a aby bylo zajištěno, že soudní přezkum nebude zbytečně odkládán;

8.  vyzývá tureckou vládu, aby se přestala vměšovat do soudního systému vyvíjením nátlaku na soudce a státní zástupce, jejich propouštěním nebo zatýkáním a zabavováním jejich majetku a aby obnovila a prováděla všechny právní záruky s cílem zajistit naprosté respektování nezávislosti soudnictví;

9.  odsuzuje nedávné rozhodnutí zbavit Leylu Zanovou jejího statusu poslankyně; odsuzuje rovněž předchozí rozhodnutí o stejném postupu u pěti jiných poslanců strany HDP; opětovně vyjadřuje solidaritu legitimně zvoleným tureckým poslancům, kteří jsou zadržování a zastrašováni; vyzývá tureckou vládu, aby respektovala mandát těchto poslanců a jejich právo na řádnou obhajobu u soudu;

10.  odsuzuje svévolné dosazení jiných osob do funkcí místních zvolených zástupců, které oslabuje demokratický systém Turecka a je v rozporu s vůlí voličů; vyzývá vládu, aby všechny místně zvolené zástupce, kteří byli zbaveni úřadu, uvedla zpět do téže funkce, do níž byli zákonně zvoleni;

11.  důrazně odsuzuje závažné zhoršování a porušování svobody projevu a závažná porušování svobody sdělovacích prostředků včetně nepřiměřeného zakazování webových stránek médií a sociálních médií, uzavírání sdělovacích prostředků a zatýkání novinářů; připomíná, že svobodný a pluralitní tisk včetně svobodného a otevřeného internetu je zásadní součástí každé demokracie, a naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby tuto skutečnost respektovala;

12.  odsuzuje prohlášení úřadu ankarského guvernéra ze dne 19. listopadu 2017 ohledně rozhodnutí o zavedení časově neomezeného zákazu všech akcí pořádaných organizacemi osob LGBTI; je znepokojen tím, že tato situace následuje poté, co úřad třikrát za sebou zakázal pochod Istanbul Pride a další obdobné pochody Pride Parade na území Turecka; vyjadřuje politování nad tím, že po tomto prohlášení zakázaly akce osob LGBTI také další regiony; zdůrazňuje, že tyto kroky hrubě porušují právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování, jež je zakotveno v článcích 26, 33 a 34 turecké ústavy a v článcích 19 a 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyzývá turecké orgány, aby zákaz okamžitě zrušily a aby obnovily právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování;

13.  vyzývá delegaci EU v Ankaře, aby se společně s velvyslanectvími členských států ujala vedoucí úlohy, pokud jde o poskytování koordinované podpory a případně poskytování veřejné podpory obráncům lidských práv, zejména monitorováním a sledováním soudních řízení, předkládáním žádostí o povolení návštěvy ve věznicích a vydáváním prohlášení adresovaných tureckým orgánům na všech úrovních;

14.  je přesvědčen, že podpora tureckých obránců lidských práv a zástupců občanské společnosti (novinářů, akademických pracovníků, umělců, spisovatelů a dalších) má zásadní význam pro budoucnost země a pro důvěryhodnost EU; opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu prostředků z nástroje předvstupní pomoci (NPP) zvážila vývoj v Turecku a aby posoudila konkrétní možnosti ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost; zdůrazňuje, že by žádné finanční prostředky neměly být použity na projekty řízené přímo tureckými ministerstvy, která jsou zapojená do postupného rozkladu právního státu nebo jsou za tuto skutečnost odpovědná, jako například ministerstvo spravedlnosti;

15.  připomíná význam obnovy důvěryhodného, otevřeného a konstruktivního politického dialogu s Tureckem, ale domnívá se, že nezbytným předpokladem pro úspěch takového dialogu je zlepšit dodržování lidských práv a základních svobod; připomíná, že klíčovou platformou pro tento dialog včetně otázek týkajících se lidských práv je nadále delegace Parlamentu ve Smíšeném parlamentním výboru EU-Turecko;

16.  připomíná svou výzvu k formálnímu pozastavení přístupových jednání s Tureckem, pokud budou ústavní reformy navržené vládou a schválené referendem uplatňovány v nezměněné podobě, neboť tato nová ústava by nerespektovala Kodaňská kritéria a vyplývalo by z ní, že turečtí zákonodárci již neusilují o integraci do Evropské unie;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecka.

 

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0450.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

Poslední aktualizace: 7. února 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí