Postup : 2018/2573(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0134/2018

Předložené texty :

B8-0134/2018

Rozpravy :

PV 13/03/2018 - 3
CRE 13/03/2018 - 3

Hlasování :

PV 14/03/2018 - 8.1
CRE 14/03/2018 - 8.1
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ
PDF 187kWORD 54k
7.3.2018
PE616.079v01-00
 
B8-0134/2018

předložený na základě rozpravy o rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o pokynech k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (2018/2573(RSP))


Raymond Finch za skupinu EFDD

Usnesení Evropského parlamentu o pokynech k rámci pro budoucí vztahy EU a Spojeného království (2018/2573(RSP))  
B8‑0134/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na oznámení podle čl. 50 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii (SEU), které předsedkyně vlády Spojeného království předala Evropské radě dne 29. března 2017,

–  s ohledem na projev, který předsedkyně vlády Spojeného království přednesla dne 2. března 2018,

–  s ohledem na návrh dohody o vystoupení zveřejněný Komisí dne 28. února 2018,

–  s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2625 (XXV) o zásadách mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Spojených národů,

–  s ohledem na studii zveřejněnou dne 22. listopadu 2017, která byla vypracována pro jeho Výbor pro ústavní záležitosti, nazvanou „Inteligentní hranice 2.0 – Jak zabránit tomu, aby na Irském ostrově vznikla hranice bránící hladkému průběhu celních kontrol a volnému pohybu osob“ („Smart Border 2.0 – Avoiding a hard border on the island of Ireland for customs control and the free movement of persons“),

–  s ohledem na dokument, který dne 4. března 2017 zveřejnil Zvláštní výbor Sněmovny lordů pro Evropskou unii nazvaný „Brexit a rozpočet EU“ („Brexit and the EU budget“),

–  s ohledem na čl. XXIV odst. 4 pravidel Světové obchodní organizace (WTO) a na jeho výklad a uplatňování ze strany WTO,

–  s ohledem na cíle, zásady a povinnosti stanovené Smlouvou o Evropské unii, zejména pak na článek 2, čl. 3 odst. 1 a články 8 a 21 této smlouvy,

–  s ohledem na Belfastskou dohodu z roku 1998,

–  s ohledem na věc 120/78 Soudního dvora Evropské unie Rewe-Zentral AG proti Bundesmonopolverwaltung für Branntwein, označovanou obvykle jako věc Cassis de Dijon,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 51,8 % voličů ve Spojeném království (17,4 milionu obyvatel) hlasovalo dne 23. června 2016 pro odchod z Evropské unie; vzhledem k tomu, že volební účast v tomto referendu byla vyšší než při posledních všeobecných volbách;

B.  vzhledem k tomu, že Spojené království ve svém oznámení o odchodu, které vydalo dne 29. března 2017, sdělilo, že si přeje, aby se na něj již nevztahovala pravomoc Soudního dvora Evropské unie;

C.  vzhledem k tomu, že vláda Spojeného království v témže oznámení uvedla, že Spojené království nebude v rámci budoucích vztahů s Evropskou unií zapojeno do vnitřního trhu ani nebude členem celní unie;

D.  vzhledem k tomu, že při výkladu a uplatňování svých pravidel WTO uvádí, že „celní unie by měla usnadňovat obchod v rámci takové unie, ale neměla by tak činit způsobem, který brání obchodu se třetími zeměmi“;

E.  vzhledem k tomu, že v rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2625 (XXV) se uvádí: „Žádný stát nevyvíjí činnost, jejímž cílem by bylo částečné nebo úplné narušení národní jednoty a územní celistvosti kteréhokoli jiného státu či země“; vzhledem k tomu, že v téže rezoluci se rovněž uvádí: „Žádný stát nesmí použít nebo podnítit použití ekonomických, politických nebo jiných opatření k nátlaku na jiný stát za účelem podřízení si výkonu jeho suverénních práv“;

F.  vzhledem k tomu, že v čl. 3 odst. 1 SEU se uvádí, že „cílem Unie je podporovat mír, své hodnoty a blahobyt svých obyvatel“, a že v článku 2 se uvádí, že „Unie je založena na hodnotách, mezi něž patří i úcta k ,demokracii‘“;

G.  vzhledem k tomu, že podle ustanovení článku 8 SEU má Evropská unie rozvíjet „se zeměmi ve svém sousedství výsadní vztahy“ založené na „prosperitě“ a „spolupráci“;

H.  vzhledem k tomu, že v článku 21 SEU se uvádí: „Unie […] usiluje o dosažení vysokého stupně spolupráce ve všech oblastech mezinárodních vztahů ve snaze: […] b) upevňovat a podporovat demokracii, právní stát, lidská práva a zásady mezinárodního práva; c) zachovávat mír, předcházet konfliktům a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů […]; e) povzbuzovat zapojení všech zemí do světové ekonomiky, včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu“;

I.  vzhledem k tomu, že Unie je připravena uzavřít dvoustranné dohody se třetími zeměmi, jako je Austrálie, Kanada, Izrael, Japonsko, Nový Zéland, Švýcarsko a Spojené státy americké, zahrnující vzájemné uznávání norem a regulačních orgánů, jak o tom svědčí příklady z nedávné doby, které se vztahují k oblastem: a) finančních služeb, kde Parlament velkou většinou hlasů schválil dvoustrannou dohodu mezi EU a USA o obezřetnostních pravidlech týkajících se pojištění a zajištění; b) zdravotnictví, kde byla uzavřena dohoda mezi EU a Izraelem o posuzování shody a akceptaci průmyslových výrobků; a c) výroby, kde byla uzavřena komplexní dohoda mezi EU a Kanadou o hospodářské a obchodní spolupráci (CETA);

J.  vzhledem k tomu, že EU nezkoumala, nehledala ani nevyužila možnosti vzájemného uznávání, které vyplývají z rozsudku ve věci Cassis de Dijon;

1.  požaduje, aby budoucí vztahy mezi Unií a Spojeným královstvím byly upraveny zároveň s uzavřením dohody o vystoupení a aby se tak stalo v samostatné smlouvě; v této souvislosti považuje za nezbytné, aby se o dosažení vzájemného porozumění a shody ohledně budoucích vztahů jednalo v téže době, kdy budou v rámci dohody o vystoupení sjednávána ustanovení týkající se hranice mezi Irskem a Severním Irskem; zdůrazňuje, že pokud spolu se smlouvou o budoucích vztazích nevznikne souběžná dohoda, veškerá ustanovení dohody o vystoupení, která budou překračovat rámec přechodného období (včetně ustanovení týkajících se Severního Irska), i veškeré platby by měly být podmíněny konečnou dohodou o budoucích vztazích Unie se Spojeným královstvím a měly by být s touto dohodou v souladu;

2.  upozorňuje na to, že pokud by dohoda o vystoupení obsahovala jakákoli ustanovení týkající se trvalých budoucích vztahů, která budou překračovat rámec přechodného období, nebo ustanovení týkající se „smíšených pravomocí“ nebo výlučných pravomocí členských států, mohla by být Komise napadena před Soudním dvorem EU za to, že pro uzavření dohody o vystoupení použila postup, který je podle Smlouvy o EU nesprávný;

3.  vyjadřuje politování nad snahou Komise rozdělit Spojené království Velké Británie a Severního Irska takovým způsobem, aby Severní Irsko zůstalo po datu vystoupení trvalým členem celní unie; zdůrazňuje, že Komise musí zároveň s probíhajícími jednáními o vystoupení neprodleně zahájit se Spojeným královstvím jednání o volném obchodu;

4.  připomíná Komisi, že sjednání, uzavření a znění rámce pro budoucí vztahy EU a Spojeného království musí být v souladu se zásadami, které ve své rezoluci č. 2625 (XXV) o zásadách mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou Spojených národů stanovilo Valné shromáždění OSN;

5.  odmítá názor, že Spojené království by po svém formálním vystoupení z Unie mělo mít nějaké přechodné období; trvá na tom, že pokud by takové přechodné období mělo být stanoveno, musí skončit nejpozději ke dni 31. prosince 2020;

6.  zdůrazňuje, že jak zastánci setrvání, tak zastánci vystoupení ve svých kampaních v rámci referenda uznávali, přijímali a hájili názor, že bude-li odhlasováno vystoupení z Evropské unie, bude to znamenat vystoupení z celní unie i odchod z jednotného trhu;

7.  požaduje, aby dohoda o budoucích vztazích se Spojeným královstvím, ať už bude jakákoli, byla v souladu s demokratickými hodnotami, které jsou vyjádřeny v článcích 2, 8, 10 a 21 Smlouvy o EU, a zásadami dobrých sousedských vztahů, které jsou vyjádřeny v článku 8 Smlouvy o EU;

8.  konstatuje, že pro zachování souladu s články 2, 10 a 21 SEU je nezbytné, aby:

a)  jakákoli účast v celní unii byla ve shodě se zásadou „žádné zdanění bez zastoupení“;

b)  Parlament Spojeného království měl právo odmítnout platnost právních předpisů schválených Evropskou unií v průběhu přechodného nebo následného období pro Spojené království;

c)  Spojené království k datu svého vystoupení přestalo spadat do působnosti Soudního dvora Evropské unie;

d)  po datu vystoupení nebyla nijak omezena práva Spojeného království sjednávat, uzavírat a ratifikovat obchodní dohody s jinými třetími zeměmi (za předpokladu, že takové dohody nevstoupí v platnost během přechodného období) nebo své mezinárodní vztahy utvářet jakýmkoli jiným způsobem, který bude považovat za žádoucí;

9.  zdůrazňuje, že Komise musí výsledek britského referenda respektovat a nebránit vládě Spojeného království v jejím záměru řídit se pokyny, které jí veřejnost v tomto referendu sdělila, a ukončit k datu vystoupení volný pohyb osob;

10.  zdůrazňuje, že Komise by neměla zasahovat do žádných opatření pro kontrolu přistěhovalectví či správních postupů, které se Spojené království bude snažit po svém vystoupení zavádět; domnívá se, že správní poplatky pro občany EU žádající o právo na trvalý pobyt ve Spojeném království jsou odůvodněné a přiměřené, pokud jejich výše odpovídá výši poplatků účtovaných státním příslušníkům jiných třetích zemí;

11.  domnívá se, že povinnost loajální spolupráce po datu vystoupení, a to jak během přechodného období, tak po jeho skončení, by měla být oboustranná a měla by Spojenému království ponechat možnost utvářet své mezinárodní vztahy způsobem, který bude považovat za žádoucí;

12.  zdůrazňuje, že počínaje datem vystoupení musí mít Spojené království možnost svobodně navazovat mezinárodní vztahy způsobem, který bude považovat za žádoucí, včetně vyjadřování vlastních stanovisek na půdě mezinárodních organizací a sjednávání obchodních dohod s jinými třetími zeměmi (za předpokladu, že tyto dohody nevstoupí v platnost během přechodného období); zdůrazňuje, že jednání o budoucích vztazích, při nichž by bylo Spojenému království bráněno v utváření mezinárodních vztahů způsobem, který bude považovat za žádoucí, by bylo považováno za porušení rezoluce č. 2625 (XXV), zejména pak za porušení zde vyslovené:

a)  zásady „svrchované rovnosti“;

b)  povinnosti „[ne]zasahovat přímo či nepřímo a z jakéhokoliv důvodu do vnitřních či vnějších záležitostí jiného státu“;

13.  vybízí země EU 27, aby navrhly podobu recipročního přístupu k budoucím vztahům EU a Spojeného království, a to jak v obecné rovině, tak v oblasti pojištění, zajištění, finančních služeb, výroby a zdravotnictví, který bude založen na vzájemném uznávání norem a regulačních orgánů, jako je tomu například v nedávno uzavřené dvoustranné dohodě mezi EU a USA o obezřetnostních pravidlech týkajících se pojištění a zajištění;

14.  žádá Komisi, aby s ohledem na zásadu vzájemného uznávání co nejdříve posoudila uplatňování rozsudku ve věci Cassis de Dijon, což by vytvořilo další a flexibilní paralelní možnost skutečně volného obchodu, který bude zatížen jen zcela minimálními, ne-li vůbec žádnými celními a necelními překážkami;

15.  odmítá jakoukoli snahu Komise uplatňovat ve Spojeném království během přechodného období jurisdikci Soudního dvora Evropského unie, zejména pokud jde o uplatňování rozsudků vynesených po datu vystoupení;

16.  opětovně zdůrazňuje, že nebude-li v rámci dohody o vystoupení stanoveno jinak, Spojené království nemá po svém vystoupení žádnou zákonnou povinnost jednorázového vyrovnání nebo dalšího placení členských příspěvků do VFR, neboť počínaje datem vystoupení přestanou zakládající smlouvy Evropské unie platit; konstatuje, že Zvláštní výbor Sněmovny lordů došel k závěru, že „všechny právní předpisy EU, včetně ustanovení o pokračujících finančních příspěvcích a nástrojích pro řešení sporů, již nebudou použitelné a na Spojené království se nebude vztahovat žádná [právně] vymahatelná povinnost hradit jakékoli finanční příspěvky“;

17.  zdůrazňuje, že pokud se Komise domnívá, že pro Spojené království jako čistého přispěvatele do rozpočtu EU vyplývá z rozpočtových závazků povinnost odvádět platby i po zbývající období VFR, znamená to, že právě tak závazná je i povinnost vyplácet prostředky z tohoto rozpočtu čistým příjemcům; poznamenává, že kdyby tomu tak nebylo a došlo by k tomu, že EU bude rozpuštěna, zůstalo by značné množství prostředků pocházejících od čistých přispěvatelů nenárokovaných;

18.  odsuzuje společnou rybářskou politiku EU a vyzývá země EU-27, aby v souvislosti se zavedením výlučné ekonomické zóny (EEZ) Spojeného království v její plné šíři 200 námořních mil, k němuž po brexitu dojde, dodržovaly mezinárodní právo (Úmluvu OSN o mořském právu – UNCLOS); požaduje, aby se EU zasadila o zahájení třístranných rozhovorů (EU, Spojené království, Norsko) s cílem stanovit od března 2019 spravedlivé rozdělení maximálního udržitelného výnosu; odmítá snahy o podrývání svrchovanosti Spojeného království v době po brexitu hrozbami nepřiměřených obchodních bariér proti vývozu ryb a rybích produktů ze Spojeného království, které by mohly poškodit nejen malé a střední, ale i velké podniky v celém evropském bloku;

o

o    o

19.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

Poslední aktualizace: 12. března 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí