NÁVRH USNESENÍ o sociální odpovědnosti podniků
9.3.2018 - (2018/2633(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Mario Borghezio, Mara Bizzotto, Angelo Ciocca, Lorenzo Fontana, Matteo Salvini, Marco Zanni za skupinu ENF
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení Komise ze dne 14. března 2018 o sociální odpovědnosti podniků,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A.vzhledem k tomu, že oznámení o velkých průmyslových restrukturalizacích, jako v případě podniku Embraco, představují tvrdou ránu pro příslušné zaměstnance, jejich rodiny a oblasti, ve kterých se dané podniky nacházejí;
B.vzhledem k riziku, že v podniku Embraco budou v budoucnu vážným způsobem ohrožena pracovní místa téměř pěti set zaměstnanců v jeho výrobní lokalitě v Itálii, Riva presso Chieri (Piemont);
C.vzhledem k tomu, že tento případ je jen poslední z dlouhé řady propouštění v důsledku delokalizace, které je ovšem v tomto případě obzvláště závažné, neboť k němu dochází na úkor práce a výroby ve zdravém podniku, jenž vyvíjí vysoce kvalifikovanou činnost;
D.vzhledem k tomu, že nadnárodní společnost vlastnící Embraco zamýšlí přemístit výrobu do jiného členského státu z čistě daňových a mzdových důvodů, jelikož podnik, který je přemístěn na Slovensko, má výhodu 21% daňové sazby, nulové daňové sazby z nákupu nemovitostí transakcí, velmi nízkých nákladů na pracovní sílu, 35% slevy na daních a příspěvcích až do výše 30 000 EUR na každého přijatého zaměstnance;
E.vzhledem k tomu, že v nadnárodním kontextu, jako je kontext vnitřního trhu EU, který se vyznačuje přítomností velmi různorodých vnitrostátních systémů na úrovni sociální, ekonomické a právní, spolu podniky soutěží především v souvislosti s náklady na práci, což vyvolává nebezpečné fenomény, tzv. labour shopping a sociální dumping, které vedou k neřízené delokalizaci s cílem nahradit domácí pracovní sílu relativně levnější pracovní silou z jiných členských států, zejména těch východních;
F.vzhledem k tomu, že fenomén delokalizace se netýká pouze tzv. tradičních průmyslových odvětví, tj. těch s vysokou intenzitou lidské práce, jako je textilní a oděvní průmysl, obuvnictví nebo dřevozpracující průmysl, ale také vysoce kapitálově náročných průmyslových odvětví, jako je ocelářství, strojírenství, loďařství, letecký průmysl a výroba elektronických zařízení, přičemž nelze opomenout ani důležitá odvětví služeb, jako je vývoj informačních programů a finanční služby nebo logistika;
G.vzhledem k tomu, že tyto nepřijatelné praktiky sociálního dumpingu zvýhodňují členské státy s nižšími náklady na sociální zabezpečení a minimální daňovou zátěží;
H.vzhledem k tomu, že EU a politická rozhodnutí přijatá na základě budování jednotného trhu jsou dnes hlavní příčinou chudoby a nerovnosti v členských státech, jelikož umožňují účastníkům trhu, a zejména velkým nadnárodním společnostem, aby využívali rozdílů, které existují mezi členskými státy, pokud jde o náklady na pracovní sílu a zdanění, azískali tak prostřednictvím delokalizace konkurenční výhody a benefity na úkor občanů, pracovníků a regionů;
I.vzhledem k tomu, že tváří v tvář sociální krizi a krizi zaměstnanosti, jako té v souvislosti s podnikem Embraco, je kvůli úsporným opatřením nařízeným EU a jejími Smlouvami, která mají na svědomí již výrazné škrty ve vnitrostátních veřejných výdajích a zhoršení funkcí vnitrostátního sociálního zabezpečení, komplikováno provádění účinných vnitrostátních investičních strategií a strategií rozvoje, které by reagovaly na potřeby daných pracovníků a jejich rodin, což následně vede k nárůstu chudoby a sociálního vyloučení;
J.vzhledem k tomu, že je jednoznačně v rozporu, aby EU vyčleňovala finanční prostředky na omezení hospodářských a sociálních rozdílů v zemích, jako je Slovensko, a zároveň takovému členskému státu umožňovala používat praktiky pro nalákání investorů, které nejsou v souladu s normami Společenství;
1.vyjadřuje svou naprostou solidaritu a podporu všem zaměstnancům podniku Embraco v lokalitě Riva presso Chieri a jejich rodinám, jakož i pracovníkům navazujících odvětví, kteří mohou být tímto rozhodnutím postiženi;
2.vyzývá k přijetí jakýchkoli opatření nebo formy podpory těchto pracovníků, jejich rodin a všech zúčastněných stran, kterých se může toto rozhodnutí dotknout;
3.domnívá se, že případ Embraco nevyvratitelně poukazuje nejen na selhání evropského vnitřního trhu, ale také na zničující účinky nerozlišující politiky rozšíření, zejména směrem na východ, která nedokázala posoudit ničivé důsledky zahrnutí zemí s nízkým daněmi, pokud jde o zdravou a spravedlivou hospodářskou soutěž;
4.naléhavě vyzývá k přijetí politiky na sociální ochranu pracovníků postižených delokalizací, s cílem poskytnout jim nezbytnou podporu a zajistit rekvalifikační programy, které jim usnadní pracovní přeřazení;
5.razantně poukazuje na odpovědnost EU a jejích politik v této záležitosti a domnívá se, že opatření, která v reakci na tyto jevy poskytla, jsou nedostačující;
6.připomíná právo každého členského státu přijímat jakoukoli formu nástrojů na ochranu svých hospodářství, svých pracovníků a svého území, za účelem boje proti fenoménu delokalizace, a to i prostřednictvím provádění protekcionistických opatření;
7.zdůrazňuje, že je nutné, aby každý členský stát mohl použít opatření nezbytná na podporu návratu podniků, které přistoupily k delokalizaci, mimo jiné prostřednictvím rozsáhlých vnitrostátních plánů veřejných investic;
8.požaduje, aby podniky, kterým je vyplácena státní podpora, byly podněcovány k tomu, aby ve spolupráci s organizacemi zastupujícími pracovníky a regionálními a místními orgány rozvíjely modely odpovědného sociálního jednání;
9.zdůrazňuje, že je důležité postihovat podniky, které se, přestože čerpaly prospěch z vnitrostátní nebo unijní finanční pomoci v rámci podpory hospodářského růstu daného regionu, neoprávněně rozhodly přemístit svou výrobu do zahraničí; žádá proto, aby byly tyto podniky povinny takto získané prostředky vrátit a aby byly vyloučeny z budoucího přidělování finančních příspěvků v jakékoli podobě;
10.vyzývá Komisi, aby vypracovala nezbytné analýzy potvrzující, že vlastníci společnosti Embraco využili finanční prostředky poskytnuté Evropskou unií k jiným, než řádným účelům, a to konkrétně na financování přesunu podniku do jiného členského státu;
11.žádá, aby Komise prošetřila, zda je tento případ vnitroevropské delokalizace, která není motivována ekonomickými nebo průmyslovými důvody, nýbrž převažujícími zájmy o úspory na daních a mzdách, v souladu se Smlouvami;
12.pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi (zejména komisaři pro pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost Jyrkimu Katainenovi, komisařce pro zaměstnanost, sociální věci, dovednosti a pracovní mobilitu Marianne Thyssenové, komisařce pro vnitřní trh, průmysl, podnikání a malé a střední podniky Elżbietě Bieńkowské a komisařce pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerové), členským státům, italské vládě a brazilské vládě.