Návrh usnesení - B8-0154/2018Návrh usnesení
B8-0154/2018

NÁVRH USNESENÍ o sociální odpovědnosti podniků

12.3.2018 - (2018/2633(RSP))

předložený na základě prohlášení Komise
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

Laura Agea, Dario Tamburrano, Isabella Adinolfi, Tiziana Beghin, Rosa D’Amato, Fabio Massimo Castaldo, Eleonora Evi, Marco Zullo, Piernicola Pedicini, Laura Ferrara, Marco Valli za skupinu EFDD

Postup : 2018/2633(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B8-0154/2018
Předložené texty :
B8-0154/2018
Rozpravy :
Přijaté texty :

B8‑0154/2018

Usnesení Evropského parlamentu o sociální odpovědnosti podniků

(2018/2633(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 25. listopadu 2014 o zaměstnanosti a sociálních aspektech strategie Evropa 2020[1],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2013 obsahující doporučení Komisi o informovanosti a konzultování pracovníků, předvídání a zvládání restrukturalizace[2],

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv, především pak její články 22 a 23 týkající se hospodářských a sociálních práv a práva na práci,

–  s ohledem na směrnici Rady 98/59/ES ze dne 20. července 1998 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se hromadného propouštění[3],

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/14/ES ze dne 11. března 2002, kterou se stanoví obecný rámec pro informování zaměstnanců a projednávání se zaměstnanci v Evropském společenství[4],

–  s ohledem na směrnici Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání[5],

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména její hlavu IV, která se týká solidarity,

–  s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), zejména na články 6 a 147 této smlouvy,

–  s ohledem na článek 173 SFEU, který vyžaduje, aby konkurenceschopnost evropského průmyslu zajistily jak členské státy, tak EU;

–  s ohledem na článek 174 SFEU o hospodářské, sociální a územní soudržnosti, zvláště v oblastech postižených průmyslovými přeměnami,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o sociální odpovědnosti podniků,

–  s ohledem na své usnesení ze dne 30. května 2002 o zelené knize Komise o podpoře evropského rámce sociální odpovědnosti podniků[6],

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2013 o sociální odpovědnosti podniků: řádné, transparentní a odpovědné obchodní chování a udržitelný růst[7],

–  s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/95/EU ze dne 22. října 2014, kterou se mění směrnice 2013/34/EU, pokud jde o uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti některými velkými podniky a skupinami[8],

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí společnosti Embraco, což je nadnárodní společnost, která chce přesunout svůj fungující a ziskový závod z Riva di Chieri (Turín) do jiného členského státu a při tom propustí 497 pracovníků a odmítá jim přiznat jakékoliv dávky v nezaměstnanosti, vyvolává řadu širších politických otázek;

B.  vzhledem k tomu, že rozhodnutí společnosti Embraco přesunout své činnosti na Slovensko je založeno čistě na finančních důvodech, jelikož jsou na Slovensku nižší platy a daně, a vzhledem k tomu, že se tento přesun považuje za sociální a fiskální dumping v rámci EU;

C.  vzhledem k tomu, že je zavrženíhodné propustit pracovníky za účelem zvýšení již tak solidního ziskového rozpětí;

D.  vzhledem k tomu, že vnitřní trh EU by měl podporovat hospodářský růst ve všech jejích regionech, a nikoliv růst některých regionů na úkor jiných;

E.  vzhledem k tomu, že díky nedávnému zásahu ze strany agentury Invitalia, což je vnitrostátní agentura pro zahraniční investice a hospodářský rozvoj, bylo propouštění pozastaveno až do konce roku, ale nebyly učiněny žádné záruky, pokud jde o ukončení propouštění a zastavení procesu přesunutí činností;

F.  vzhledem k tomu, že nestrategická přesunutí činnosti v rámci EU podmíněná čistě krátkodobými finančními výnosy a hledisky snižování nákladů vybízejí ke vzniku sestupné spirály, pokud jde o pracovní místa, podrývají hospodářství jako celek a nejsou slučitelná s účinnou průmyslovou politikou, úsilím v oblasti soudržnosti, inovacemi a rozvojem;

G.  vzhledem k tomu, že společnosti provádějící restrukturalizaci nebo snižující počet zaměstnanců mají povinnost zajistit, aby v rámci těchto procesů měl ústřední místo sociální dialog, a to se zvláštním důrazem na informování pracovníků a projednávání s nimi, a že společnosti by měly jednat sociálně odpovědným způsobem;

H.  vzhledem k tomu, že „sociální odpovědnost podniků“ je mnohostranná koncepce zahrnující různé oblasti praxe podniků, pokud jde o jejich odpovědnost ze sociálního, environmentálního a společenského hlediska;

I.  vzhledem k tomu, že mezi hlavní zásady sociální odpovědnosti podniků patří začlenění této odpovědnosti do základních podnikových postupů a prosazování transparentnosti a ověřitelnosti;

J.  vzhledem k tomu, že sociální odpovědnost podniků může přispět k dosažení cílů stanovených v evropské strategii pro udržitelný rozvoj, pokud závazky společností budou více než jen ambicemi a pokud nebudou chápat sociální odpovědnost podniků pouze jako nástroj vztahů s veřejností;

K.  vzhledem k tomu, že uvádění nefinančních informací a informací týkajících se rozmanitosti ze strany podniků (směrnice 2014/95/EU), pokud jde o sociální a zaměstnanecké záležitosti, se může týkat jejich opatření k zajištění rovnosti pohlaví, provádění základních úmluv Mezinárodní organizace práce, pracovních podmínek, sociálního dialogu, dodržování práva zaměstnanců na informace a konzultace, dodržování práv odborů, zdraví a bezpečnosti při práci a dialogu s místními společenstvími a opatření k zajištění ochrany a rozvoje těchto společenství;

1.  vyjadřuje hlubokou solidaritu s pracovníky, kterým hrozí, že přijdou o práci, nebo kteří o ni přišli v důsledku procesu přesunutí nebo přemísťování činností, jako je tomu v případě společnosti Embraco;

2.  vyzývá Komisi, aby provedla vyčerpávající kontroly s cílem zajistit, že v konkrétním případě společnosti Embraco nebyly nepřípustným způsobem využity veřejné prostředky, a posoudit, zda společnost jedná v souladu se směrnicí 2014/95/EU;

3.  odmítá pokračování politik „ožebračování sousedů“, které přijímají členské státy, a silně odsuzuje využívání veřejných finančních prostředků k pobídkám pro přesunutí činností v rámci EU;

4.  vyzývá Komisi, aby výslovně uvedla, zda je přesun činností v rámci EU z důvodu nižších platů a daní slučitelný se Smlouvami;

5.  domnívá se, že společnosti přesouvající svou činnost v rámci EU by měly být povinny hradit náklady spojené s tím, že si propuštění pracovníci hledají alternativní zaměstnání;

6.  vyzývá Komisi, aby předložila legislativní a nelegislativní iniciativy s cílem bojovat proti sociálnímu a fiskálnímu dumpingu v rámci EU;

7.  lituje neexistence skutečné průmyslové politiky EU, která by mohla ochránit pracovníky EU a dodavatelské řetězce před krátkodobými spekulativními rozhodnutími;

8.  naléhavě vyzývá členské státy, aby zajistily náležitou a důkladnou sociální ochranu, pracovní podmínky a důstojné mzdy, a to buď prostřednictvím právních předpisů, nebo kolektivními smlouvami, a účinnou ochranou před nespravedlivým propouštěním;

9.  vyzývá Komisi, aby zohlednila potřebu zavedení evropského systému minimálního příjmu s cílem vyřešit kritickou situaci v oblasti pracovních míst, která byla vyvolána globalizací, přemísťováním výroby a deindustrializací;

10.  zdůrazňuje zásadní úlohu sociální odpovědnosti podniků při zajišťování hospodářského růstu udržitelného ze sociálního a hospodářského hlediska, a to jak v rámci Evropské unie, tak na celém světě; naléhavě vyzývá Komisi, aby přijala novou strategii v oblasti sociální odpovědnosti podniků, která stanoví přísnější požadavky na vykazování a dodržování, a naléhá na členské státy, aby podpořily prosazování sociální odpovědnosti podniků;

11.  zdůrazňuje, že zamýšlí-li společnost přesunout svou výrobu, aniž by se náležitě zabývala sociálními a územními důsledky svých krátkodobých rozhodnutí, je třeba důrazně hájit normy EU v oblasti sociální odpovědnosti podniků;

12.  vyzývá k přezkumu politiky v oblasti hospodářské soutěže a pravidel státní podpory k usnadnění veřejných zásahů s cílem zachovat sociální a regionální soudržnost, zlepšit pracovní a environmentální normy nebo zabývat se obavami v oblasti veřejného zdraví;

13.  vyzývá EU i její členské státy, aby zajistily, že společnosti přesouvající své činnosti v rámci EU budou hradit náklady na převedení do jiného zaměstnání (tzv. outplacement) nebo na nalezení alternativního zaměstnání pro propuštěnou pracovní sílu;

14.  vyzývá k revoluční změně průmyslové a sociální politiky EU, tak aby již nebyla založena na postupech pochybných z hlediska sociálního, fiskálního a z hlediska životního prostředí, a nabádá Komisi, aby se zabývala rozsáhlými, dalekosáhlými nepříznivými důsledky vyplývajícími z přemístění činností;

15.  zdůrazňuje, že snižování poptávky nesmí vést k nekalé soutěži o pracovní místa mezi členskými státy; vyzývá proto k vypracování dlouhodobých řešení, která zaručí a vytvoří kvalitní pracovní místa a průmyslové činnosti, a to v důsledném souladu se sociální odpovědností podniků;

16.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.

Poslední aktualizace: 15. března 2018
Právní upozornění - Ochrana soukromí