NÁVRH USNESENÍ o sociální odpovědnosti podniků
12.3.2018 - (2018/2633(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Enrique Calvet Chambon za skupinu ALDE
Evropský parlament,
– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 9, 151, čl. 153 odst. 1 a odst. 2 a na článek 173 této smlouvy,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o sociální odpovědnosti podniků,
– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Balíček ‚Odpovědné podniky‘ “ (COM(2011)0685),
– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Obnovená strategie EU pro sociální odpovědnost podniků na období 2011–2014“ (COM(2011)0681),
– s ohledem na výsledky výzkumu a průzkumů Evropské nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Komise definuje společenskou odpovědnost podniků jako odpovědnost podniků za dopad jejich rozhodnutí na společnost, což znamená dobrovolná rozhodnutí s cílem dosáhnout sociálních a environmentálních cílů v rámci své podnikatelské činnosti;
B. vzhledem k tomu, že sociální odpovědnost podniků může být užitečným nástrojem, který umožňuje podnikům zvyšovat jejich celkovou konkurenceschopnost a vytvářet hodnotu pro akcionáře a současně prospívat zaměstnancům, spotřebitelům a společnosti jako celku;
C. vzhledem k tomu, že počet společností v EU, které přijímají sociální odpovědnost podniků, narůstá a vykazuje zvyšující se využívání jejích přínosů;
D. vzhledem k tomu, že jsou nutná další opatření pro šíření zásad sociální odpovědnosti podniků, což by měla podporovat jak Komise, tak členské státy;
1. vybízí Komisi a členské státy, aby podporovaly koncepci sociální odpovědnosti podniků a dobrovolné zavádění a další rozvoj sociální odpovědnosti podniků ve společnostech;
2. domnívá se, že sociální odpovědnost podniků lze popsat jako odpovědnost podniků za dopad jejich rozhodnutí na společnost, zejména pokud jde o začleňování základních práv, sociálních a environmentálních norem, etických hodnot a nejlepších zájmů spotřebitelů do jejich obchodních činností;
3. je přesvědčen, že by sociální odpovědnost podniků měla být iniciativou samotného podniku; domnívá se rovněž, že veřejné orgány mohou hrát podpůrnou úlohu, a to zavedením dobrovolných politických opatření a v případě potřeby doplňkové regulace;
4. vyzývá v této souvislosti Komisi a členské státy k výměně osvědčených postupů v oblasti sociální odpovědnosti podniků;
5. zdůrazňuje, že by sociální odpovědnost podniků měla zůstat dobrovolnou politikou a že pro to, aby jakákoli strategie sociální odpovědnosti podniků byla úspěšná, je třeba, aby ji společnosti přijaly za svou; domnívá se také, že by si společnosti měly zachovat potřebnou flexibilitu, aby si vypracovaly vlastní koncepci sociální odpovědnosti podniků podle svých konkrétních podmínek, prostředků a potřeb;
6. je zejména přesvědčen, že by sociální odpovědnost podniků neměla společnosti omezovat při jejich strategických rozhodnutích, včetně rozhodnutí týkajících se otázek umístění;
7. pevně věří ve svobodu usazování zakotvenou ve Smlouvách a dále posílenou judikaturou Evropského soudního dvora, která je základním pilířem při zajišťování fungování vnitřního trhu; vítá úsilí vynakládané na zajištění spravedlivějšího jednotného trhu a boj proti zneužívání a podvodům;
8. vyjadřuje solidaritu s pracovníky, společnostmi a regiony postiženými propouštěním; domnívá se však, že sociální odpovědnost podniků nemůže nikdy nahradit povinnosti orgánů veřejné správy v oblasti sociální politiky a regulace trhu práce;
9. vyzývá členské státy, aby povzbuzovaly podniky ke školení, rekvalifikaci a doplňování dovedností všech pracovníků s cílem zlepšit jejich zaměstnatelnost;
10. zdůrazňuje, že primárně odpovědné za prosazování, provádění a sledování sociálních norem jsou veřejné orgány, a požaduje, aby inspektoráty práce a soudní systémy napravily protiprávní stav;
11. vítá dobré příklady mnoha malých a středních podniků v Evropě, které úspěšně přijímají sociální odpovědnost podniků;
12. zdůrazňuje, že je třeba věnovat zvláštní pozornost malým a středním podnikům, a zejména mikropodnikům, s cílem usnadnit uplatňování zásad sociální odpovědnosti podniků;
13. požaduje aktivní konzultaci a zapojení sociálních partnerů do přípravy, uplatňování a sledování procesů realizace sociální odpovědnosti podniků; je přesvědčen, že pro dosažení úspěchu v oblasti sociální odpovědnosti je nezbytná úzká spolupráce mezi zaměstnavateli a pracovníky;
14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.