NÁVRH USNESENÍ o neochotě k očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě
16.4.2018 - (2017/2951 (RSP))
v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu
Joëlle Mélin za skupinu ENF
B8‑0195/2018
Usnesení Evropského parlamentu o neochotě k očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě
(2017/2951 (RSP))
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 168 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na závěry Rady ze dne 6. června 2011 o imunizaci dětí: úspěchy a úkoly v oblasti imunizace dětí v Evropě a další postup, které přijali ministři zdravotnictví členských států EU[1],
– s ohledem na závěry Rady ze dne 1. prosince 2014 týkající se očkování coby účinného nástroje v oblasti veřejného zdraví,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. června 2017 nazvané „Evropský akční plán ‚Jedno zdraví‘ proti antimikrobiální rezistenci (AMR)“ (COM(2017)0339),
– s ohledem na Globální akční plán Světové zdravotnické organizace (WHO) pro očkovací látky, který přijalo 194 členských států na Světovém zdravotnickém shromáždění v květnu 2012,
– s ohledem na rezoluci organizace WHO č. 68.6, kterou přijalo 194 členských států na Světovém zdravotnickém shromáždění dne 26. května 2015,
– s ohledem na evropský akční plán pro očkování organizace WHO na období 2015–2020, který byl přijat dne 18. září 2014,
– s ohledem na technickou zprávu ze dne 27. dubna 2017 s názvem Imunizační informační systémy v EU a v EHP, kterou vypracovalo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC),
– s ohledem na technickou zprávu střediska ECDC ze dne 14. června 2017 s názvem Nemoci, jimž lze předcházet očkováním, a imunizace: základní pravomoci,
– s ohledem na politické prohlášení ze schůze Valného shromáždění OSN na vysoké úrovni o antimikrobiální rezistenci, které se konalo dne 21. září 2016 v New Yorku,
– s ohledem na zprávu Světové banky z března 2017 nazvanou Infekce rezistentní vůči lékům – hrozba pro naši ekonomickou budoucnost,
– s ohledem na doporučení Rady ze dne 22. prosince 2009 o očkování proti sezónní chřipce[2],
– s ohledem na rostoucí počet mezikontinentálních cestujících,
– s ohledem na otázky určené Radě a Komisi o neochotě k očkování a poklesu proočkovanosti v Evropě (O-000008/2018 – B8‑0011/2018 a O-000009/2018 – B8‑0012/2018),
– s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že metoda preventivního očkování, která se zaměřuje na určité nemoci, jako je tetanus, dětská obrna, neštovice a tuberkulóza, dosud dosáhla mimořádně dobrých výsledků, aniž by se projevily významné nežádoucí účinky, ať už na evropské, nebo celosvětové úrovni, a aniž by vyvstaly obavy ohledně minimální míry proočkovanosti;
B. vzhledem k tomu, že v Evropě se dnes tyto patologie znovu objevují v rezistentní podobě a že existuje přímá a prokázaná souvislosti s velkými migračními vlnami;
C. vzhledem k tomu, že za sedm let počet případů nemocí, kterým lze předcházet očkování, v EU dosáhl 215 000 případů (s výjimkou chřipky), tj. 30 000 ročně neboli 0,0055 % evropské populace, a jedná se tedy z vědeckého hlediska o velmi nízké riziko, pokud jde o poměr přínos/riziko[3];
D. vzhledem k tomu, že 95 % těchto onemocnění, z nichž některá mohou být smrtelná a lze jim předejít očkováním, bylo v Evropě v podstatě vymýceno výhradně prostřednictvím hygienických návyků, zejména pak jde o spalničky;
E. vzhledem k tomu, že stále dochází ve světě ke 2,5 milionu úmrtí, a to nikoliv přímo kvůli nedostatečnému očkování, ale kvůli šíření určitých chorob výlučně kvůli špatné hygieně;
F. vzhledem k tomu, že k 1. lednu 2018 bylo očkování v 28 členských státech velice odlišné a již deset let je v Evropě nedostatek očkovacích látek;
G. vzhledem k tomu, že navzdory této skutečnosti nedošlo v Evropě ani ve světě k žádné pandemii, která by odůvodňovala současné projevy panikářů, kteří požadují více očkování;
H. vzhledem k tomu, že právě tyto panikářské projevy představují skutečné falešné zprávy;
I. navíc vzhledem k tomu, že nebyl proveden žádný experiment u polyvalentních očkovacích látek obsahujících více kmenů, a to navzdory skutečnosti, že v současnosti probíhá proces povinného zavádění používání těchto očkovacích látek v různých zemích Unie;
J. vzhledem k tomu, že souvislost mezi očkovacími látkami a antimikrobiální rezistencí (AMR) není přímá; vzhledem k tomu, že s AMR lze bojovat pouze náležitým celosvětovým používáním antibiotik, a nikoliv jednoduše správným užíváním očkovacích látek;
K. vzhledem k tomu, že článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech stanoví, že: „1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných“;
1. vyzývá k velmi důsledným kontrolám migrantů na vnějších hranicích EU s cílem zjistit, zda mohou být přenašeči rezistentních choroboplodných zárodků;
2. vyzývá k provedení týchž kontrol na hranicích každého členského státu;
3. vyzývá každý členský stát, aby provedl rozsáhlé zkoušení u polyvalentních očkovacích látek předtím, než jsou uvedeny na trh a jejich použití uloženo zákonem, a aby porovnal podíly přínosů/rizik ve srovnání s jinými metodami prevence;
4. vyzývá k co nejtransparentnějšímu zveřejnění všech informací týkajících se evropských výzev k podávání nabídek, které vydalo a schválilo 24 členských států, v nichž se nacházejí laboratoře na výrobu očkovacích látek;
5. vyzývá k dodržování rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, pokud jde o rozšíření úcty k soukromí[4] extrapolací na povinné očkování;
6. vyzývá k zachování pravomoci členských států stanovit program očkování;
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, členským státům, Světové zdravotnické organizaci a vládám a parlamentům členských států.