NÁVRH USNESENÍ o úloze německého Úřadu péče o mládež (Jugendamt) v přeshraničních rodinných sporech
14.11.2018 - (2018/2856(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Cecilia Wikström za Petiční výbor
B8-0546/2018
Usnesení Evropského parlamentu o úloze německého Úřadu péče o mládež (Jugendamt) v přeshraničních rodinných sporech
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 227 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),
– s ohledem na čl. 81 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na čl. 3 odst. 3 Smlouvy o Evropské unii,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, a zejména na článek 24 této listiny,
– s ohledem na články 8 a 20 Úmluvy OSN o právech dítěte, v nichž je zdůrazněna povinnost vlád chránit identitu dítěte, včetně jeho rodinných vztahů;
– s ohledem na Vídeňskou úmluvu o konzulárních stycích z roku 1963, zejména na její čl. 37 písm. b),
– s ohledem na Haagskou úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení ze dne 29. května 1993,
– s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (nařízení Brusel IIa)[1], především na jeho články 8, 10, 15, 16, 21, 41, 55 a 57,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1393/2007 ze dne 13. listopadu 2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech („doručování písemností“) a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 1348/2000[2],
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. února 2011 nazvané „Agenda EU v oblasti práv dítěte“ (COM(2011)0060),
– s ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, zejména na rozhodnutí ze dne 22. prosince 2010 ve věci C-497/10 PPU, Mercredi v Chaffe[3], a ze dne 2. dubna 2009 ve věci C-523/07, řízení zahájená společností A[4],
– s ohledem na mapování systémů ochrany dětí prováděné Agenturou Evropské unie pro základní práva,
– s ohledem na velký počet přijatých petic týkajících se úlohy německého Úřadu péče o mládež (Jugendamt) v přeshraničních rodinných sporech,
– s ohledem na doporučení uvedená ve zprávě o informativní návštěvě Německa konané ve dnech 23.–24. listopadu 2011, která měla za cíl prošetřit petice týkající se úlohy německého Úřadu péče o mládež (Jugendamt),
– s ohledem na usnesení Parlamentu ze dne 28. dubna 2016 o ochraně nejvlastnějšího zájmu dítěte v celé EU na základě petic adresovaných Evropskému parlamentu[5],
– s ohledem na závěrečný dokument pracovní skupiny Petičního výboru pro otázky ochrany zájmů dítěte ze dne 3. května 2017,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Petiční výbor Parlamentu je již více než 10 let adresátem petic, v nichž velmi vysoký počet neněmeckých rodičů odsuzuje systematickou diskriminaci a svévolná opatření vedená německým Úřadem péče o mládež (Jugendamt) v rodinných sporech s přeshraničními dopady na děti, mimo jiné v otázkách týkajících se rodičovské zodpovědnosti a péče o dítě;
B. vzhledem k tomu, že německý Úřad péče o mládež (úřad Jugendamt) má v rámci německého systému rodinného práva ústřední úlohu, neboť je jednou ze zúčastněných stran ve všech rodinných sporech týkajících se dětí;
C. vzhledem k tomu, že ve všech rodinných sporech týkajících se dětí vydává úřad Jugendamt doporučení soudcům, přičemž povaha tohoto doporučení je v podstatě závazná, a může přijmout dočasná opatření, jako je tzv.„Beistandschaft“ (úřední zastupování dítěte), která nelze napadnout;
D. vzhledem k tomu, že úřad Jugendamt je odpovědný za provádění rozsudků německých soudů; vzhledem k tomu, že široký výklad těchto rozsudků úřadem Jugendamt byl často na škodu účinné ochraně práv rodičů, kteří nejsou německými občany;
E. vzhledem k tomu, že skutečnost, že příslušné německé orgány neuznávají a nevymáhají rozhodnutí a rozsudky vydané soudními orgány jiných členských států v případech rodinných sporů s přeshraničním rozměrem může představovat porušení zásady vzájemného uznávání a vzájemné důvěry mezi členskými státy, což ohrožuje účinnou ochranu nejlepšího zájmu dítěte;
F. vzhledem k tomu, že předkladatelé petic odsuzují to, že v rodinných sporech s přeshraničním rozměrem je ochrana nejlepších zájmů dítěte příslušnými německými orgány systematicky interpretována tak, aby se zajistilo, že dítě zůstane na území Německa, a to dokonce i v případech, kdy bylo podáno oznámení o zneužívání a domácím násilí, jehož obětí měl být rodič, který není německým občanem;
G. vzhledem k tomu, že rodiče, kteří nejsou občany Německa, si ve svých peticích stěžují na to, že při rodinných sporech týkajících se dětí jim vnitrostátní orgány jejich země původu v případech diskriminačních nebo znevýhodňujících soudních a správních postupů, které vůči nim uplatňovaly německé orgány, včetně úřadu Jugendamt, neposkytly dostatečné poradenství a právní služby, nebo je neposkytly vůbec;
H. vzhledem k tomu, že všechny orgány a instituce EU a členských států musí plně zaručit ochranu práva dítěte, jak stanoví Listina základních práv EU; vzhledem k tomu, že nejlepší zájem dítěte, který je prvotně a nejlépe chráněn v rámci jeho vlastní rodiny, je prvořadou zásadou, kterou by se mělo řídit veškeré rozhodování o otázkách péče o děti na všech úrovních;
I. vzhledem k tomu, že větší mobilita uvnitř EU vedla k nárůstu přeshraničních sporů týkajících se rodičovské odpovědnosti a péče o dítě; vzhledem k tomu, že Komise musí zesílit své úsilí o to, aby byly ve všech členských státech, včetně Německa, konzistentně a skutečně prováděny zásady stanovené v Úmluvě OSN o právech dítěte, kterou ratifikovaly všechny členské státy EU;
J. vzhledem k tomu, že oblast působnosti a cíle nařízení Brusel IIa vycházejí ze zásady nediskriminace mezi občany Unie na základě státní příslušnosti a zásady vzájemné důvěry mezi právními systémy členských států;
K. vzhledem k tomu, že by ustanovení nařízení Brusel IIa neměla za žádných okolností umožňovat jakékoli zneužití jeho základních cílů, tj. zajistit vzájemný respekt a uznávání, zabránit diskriminaci na základě státní příslušnosti a zejména a především skutečně chránit objektivním způsobem nejlepší zájem dítěte;
L. vzhledem k tomu, že neexistence přesných a podrobných kontrol nediskriminační povahy postupů a praxe příslušných německých orgánů v oblasti rodinných sporů s přeshraničním rozměrem, které se týkají dětí, může poškozovat kvalitu života dětí a vést ke zvýšenému porušování práv rodičů, kteří nejsou občany Německa;
M. vzhledem k tomu, že Spolkový ústavní soud Německa rozhodl, že soud může požádat o slyšení dítěte, které v době rozsudku nedosáhlo ani věku tří let; vzhledem k tomu, že v ostatních členských zemích EU jsou děti v tomto věku považovány za příliš malé a nevyzrálé na to, aby byly konzultovány v souvislosti se spory svých rodičů;
N. vzhledem k tomu, že právo dítěte na rodinný život by nemělo být ohroženo výkonem základního práva, jako je svoboda pohybu a pobytu;
O. vzhledem k tomu, že judikatura SDEU stanoví v právu EU autonomní pojem „obvyklého bydliště“ dítěte a různá kritéria, která mají národní jurisdikce používat při určení obvyklého bydliště;
P. vzhledem k tomu, že z článku 24 Listiny základních práv EU vyplývá, že není-li to v rozporu se zájmem dítěte, mají děti právo udržovat pravidelné osobní vztahy a přímý styk se svými rodiči, pokud tito vykonávají své právo na volný pohyb;
1. s velkým znepokojením konstatuje, že problémy týkající se německého systému rodinného práva, včetně kontroverzní úlohy úřadu Jugendamt, na které si stěžují ve svých peticích rodiče, kteří nejsou občany Německa, nebyly stále vyřešeny; poukazuje na to, že Petičnímu výboru jsou neustále předkládány petice rodičů, kteří nejsou občany Německa, v nichž poskytují informace o závažné diskriminaci v důsledku postupů a praxe, k nimž se německé orgány uchylují při řešení přeshraničních rodinných sporů týkajících se dětí;
2. odsuzuje veškeré případy diskriminačního postupu úřadu Jugendamt vůči rodičům, kteří nejsou občany Německa;
3. poukazuje na dlouhodobou práci Petičního výboru, kterou výbor vykonává v souvislosti s peticemi týkajícími se úlohy úřadu Jugendamt; bere na vědomí podrobné odpovědi příslušného německého ministerstva ohledně fungování německého systému rodinného práva, nicméně zdůrazňuje, že Petičnímu výboru jsou neustále zasílány petice týkající se údajné diskriminace rodičů, kteří nejsou občany Německa;
4. zdůrazňuje, že podle nařízení Brusel IIa jsou vnitrostátní orgány povinny uznávat a vykonávat rozsudky ve věcech týkajících se dětí vydané v jiném členském státě; vyjadřuje znepokojení v souvislosti se skutečností, že v rodinných sporech přeshraničního charakteru mohou německé orgány stále odmítnout uznat rozsudek soudu přijatý v jiném členském státě v případech, kdy nebyly vyslyšeny děti, které nedosáhly ani věku tří let; zdůrazňuje, že tato skutečnost porušuje zásadu vzájemné důvěry s ostatními členskými státy, jejichž soudní systém stanoví pro slyšení dětí jinou věkovou hranici;
5. vyjadřuje politování nad tím, že Komise léta neprováděla přesné kontroly, pokud jde o nediskriminační charakter postupů a praxe používaných v německém systému rodinného práva, a to i ze strany úřadu Jugendamt, v rámci rodinných sporů, které mají přeshraniční dopady, a tak nezajistila účinnou ochranu nejlepšího zájmu dětí a ostatních souvisejících práv;
6. trvá na tom, že je důležité, aby členské státy sbíraly statistické údaje o správních a soudních řízení týkajících se péče o dítě a rodičů s cizí státní příslušností, zejména o výsledcích soudních rozhodnutí, aby vznikla podrobná analýza existujících trendů v průběhu času a zajistily se příslušné ukazatele;
7. zdůrazňuje, že v souladu s judikaturou SDEU by národní jurisdikce měly při stanovování obvyklého bydliště používat autonomní pojem „obvyklého bydliště“ dítěte stanovený v právu EU a mnohočetná kritéria;
8. žádá Komisi, aby zajistila, že v případech, které byly v peticích předloženy Petičnímu výboru, stanoví německé soudy řádným způsobem obvyklé bydliště dítěte;
9. silně kritizuje skutečnost, že neexistují statistické údaje o počtu případů, kdy v Německu nebylo rozhodnutí soudu v souladu s doporučeními úřadu Jugendamt, a o výsledcích rodinných sporů týkajících se dětí mezinárodních párů, a to i navzdory tomu, že bylo po léta opakovaně požadováno, aby byly takovéto údaje shromažďovány a zveřejňovány;
10. žádá Komisi, aby posoudila na základě případů předložených v příslušných peticích to, zda německé soudy řádně dodržovaly ustanovení nařízení Brusel IIa při určování svých pravomocí a zda zohledňovaly rozsudky nebo rozhodnutí soudů jiných členských států;
11. odsuzuje skutečnost, že v případech dohledu nad rodičovským přístupem vedl neúspěch rodičů, kteří nejsou Němci, dodržovat postup stanovený úředníky Jugendamtu, a sice používat němčinu jako jazyk během rozhovorů se svými dětmi, k hrubému přerušení rozhovorů a k zákazu kontaktu mezi neněmeckými rodiči a jejich dětmi; je přesvědčen, že tento postup přijatý úředníky Jugendamtu představuje jasnou diskriminaci neněmeckých rodičů založenou na původu a jazyku;
12. je pevně přesvědčen, že v případech dohledu nad kontaktem s rodiči musí německé orgány při rozhovorech mezi rodiči a jejich dětmi povolit všechny mateřské jazyky; žádá, aby byly zavedeny mechanismy, které zaručí, aby neněmečtí rodiče a jejich děti mohli komunikovat ve svém společném jazyce, protože používání tohoto jazyka hraje zásadní roli při udržování silných emočních vazeb mezi rodiči a jejich dětmi a zajišťuje účinnou ochranu kulturního dědictví a dobrých životních podmínek těchto dětí;
13. je pevně přesvědčen, že je třeba důsledně a účinně sledovat doporučení obsažená v závěrečné zprávě pracovní skupiny Petičního výboru pro otázky ochrany zájmů dítěte ze dne 3. května 2017, a zejména doporučení týkající se přímo či nepřímo úlohy Jugendamtu a německého systému rodinného práva;
14. připomíná Německu jeho mezinárodní závazky s ohledem na Úmluvu OSN o právech dítěte, zejména na její článek 8; domnívá se, že všechny německé příslušné orgány musí provést významná zlepšovací opatření v zájmu ochrany práva dětí párů, jež tvoří rodiče odlišných národností, na zachování své identity, včetně rodinných vztahů, jak zakotvují právní předpisy, aniž by docházelo k nezákonným zásahům;
15. domnívá se, že s ohledem na článek 81 Smlouvy o fungování EU může a musí Komise hrát aktivní úlohu při zajišťování spravedlivých a důsledných nediskriminačních postupů vůči rodičům při řešení případů přeshraniční péče o děti v celé Unii;
16. vyzývá Komisi k zajištění toho, aby v rámci přeshraničních rodinných sporů byly prováděny přesné a nediskriminující kontroly postupů a praktik používaných v německém systému rodinného práva, včetně úřadu Jugendamt;
17. vyzývá Komisi, aby posílila odbornou přípravu a mezinárodní výměnu mezi úředníky sociálních služeb s cílem zvýšit povědomí o fungování jejich protějšků v jiných členských státech a sdílet osvědčené postupy;
18. zdůrazňuje význam úzké spolupráce a účinné komunikace mezi různými vnitrostátními a místními orgány zapojenými do řízení o péči o děti, sociálními službami počínaje a soudními a ústředními orgány konče;
19. zdůrazňuje, že je třeba zlepšit vzájemnou soudní a správní spolupráci mezi německými orgány a orgány ostatních členských států EU s cílem zajistit vzájemnou důvěru ve věcech týkajících se uznávání a výkonu rozhodnutí a rozsudků, které byly přijaty orgány jiných členských států EU v rodinných sporech s přeshraničními prvky, jež se týkají dětí, na území Německa;
20. připomíná, že je důležité bezodkladně od počátku a v každém stadiu řízení týkajícího se dítěte poskytovat neněmeckým rodičům úplné a jasné informace o řízení a jeho možných důsledcích v jazyce, kterému tito rodiče plně rozumí, aby se zabránilo případům, kdy rodiče dávají svůj souhlas, aniž by plně pochopili důsledky svých závazků; vyzývá členské státy, aby zavedly cílená opatření zaměřená na zlepšení právní podpory, pomoci, poradenství a informací pro své státní příslušníky v případech, kdy oznamují diskriminační nebo nevýhodná soudní a správní řízení, jež byla proti nim zahájena německými orgány v přeshraničních rodinných sporech týkajících se dětí;
21. zdůrazňuje, že hlášené případy, kdy je neněmeckým rodičům bráněno v komunikaci se svými dětmi ve společném mateřském jazyce během návštěv, představují diskriminaci na základě jazyka, a jsou rovněž v rozporu s cílem podporovat mnohojazyčnost a rozmanitost kulturního prostředí v Unii a porušují základní práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání;
22. vyjadřuje znepokojení nad případy, na něž upozorňují předkladatelé petic, kdy byly lhůty stanovené příslušnými německými orgány příliš krátké a dokumenty zaslané těmito orgány nebyly poskytnuty v jazyce předkladatele, jenž nehovoří německy; zdůrazňuje občanské právo odmítnout přijetí dokumentů, pokud nejsou napsány v jazyce, kterému adresát rozumí, nebo nejsou-li do tohoto jazyka přeloženy, jak stanoví čl. 8 odst. 1 nařízení (ES) 1393/2007 o doručování písemností; vyzývá Komisi, aby důkladně zhodnotila provádění ustanovení tohoto nařízení v Německu, aby bylo možné řádně řešit veškerá možná porušení;
23. vyzývá Komisi, aby ověřila, zda jsou dodržovány jazykové požadavky v průběhu řízení před německými soudními instancemi v případech uvedených v peticích, jež byly předloženy Evropskému parlamentu;
24. znovu opakuje svou výzvu Komisi a členským státům, aby spolufinancovaly a podporovaly vytvoření platformy poskytující pomoc osobám, které nejsou občany EU, v rodinných řízeních;
25. připomíná členským státům, že je důležité systematicky provádět ustanovení Vídeňské úmluvy z roku 1963 a zajistit, aby velvyslanectví či konzulární úřady byly od začátku informovány o všech řízeních ohledně péče o děti, která se týkají jejich státních příslušníků, a aby měly plný přístup k příslušným dokumentům; zdůrazňuje význam důvěryhodné konzulární spolupráce v této oblasti a navrhuje, aby se konzulární úřady mohly účastnit každé fáze řízení;
26. připomíná členským státům, že je třeba dítěti poskytnout veškerou nezbytnou a odůvodněnou pěstounskou péči v souladu se zněním článků 8 a 20 Úmluvy OSN o právech dítěte, a zejména umožnit nepřetržitou péči o děti, která zohledňuje etnickou, náboženskou, jazykovou a kulturní identitu dítěte;
27. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.
- [1] Úř. věst. L 338, 23.12.2003, s. 1.
- [2] Úř. věst. L 324, 10.12. 2007, s. 79.
- [3] rozsudek Soudního dvora (první senát) ze dne 22. prosince 2010, Barbara Mercredi v Richard Chaffe, C-497/10 PPU, ECLI:EU:C:2010:829.
- [4] rozsudek Soudního dvora (třetí senát) ze dne 2. dubna 2009, A, C-523/07, ECLI:EU:C:2009:225.
- [5] Úř. věst. C 66, 21.2.2018, s. 2.