Postup : 2019/2755(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0154/2019

Předložené texty :

B9-0154/2019

Rozpravy :

PV 23/10/2019 - 18
CRE 23/10/2019 - 18

Hlasování :

PV 24/10/2019 - 8.9
CRE 24/10/2019 - 8.9
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{21/10/2019}21.10.2019</Date>
<NoDocSe>B9‑0154/2019</NoDocSe>
PDF 172kWORD 55k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B9‑0052/2019 a B9‑0053/2019</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 136 odst. 5 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o pátracích a záchranných akcích ve Středozemním moři</Titre>

<DocRef>(2019/2755(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Juan Fernando López Aguilar</Depute>

<Commission>{LIBE}za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci</Commission>

</RepeatBlock-By>


B9-0154/2019

Usnesení Evropského parlamentu o pátracích a záchranných akcích ve Středozemním moři

(2019/2755(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na Ženevskou úmluvu z roku 1951, zejména na její článek 33, na protokol z roku 1967 o právním postavení uprchlíků, Úmluvu OSN o mořském právu z roku 1982 (UNCLOS), Mezinárodní úmluvu o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS) a Mezinárodní úmluvu o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 (SAR) v jejich platném znění a na související rezoluce Mezinárodní námořní organizace, zejména rezoluci MSC.167(78) ze dne 20. května 2004 nazvanou „Pokyny pro zacházení s osobami zachráněnými na moři“,

 s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva migrantů ze dne 24. dubna 2013 „Regionální studie: správa vnějších hranic Evropské unie a její dopad na lidská práva migrantů“,

 s ohledem na společné komuniké, které dne 15. května 2019 vydali zvláštní zpravodaj OSN pro situaci obránců lidských práv, nezávislý odborník pro lidská práva a mezinárodní solidaritu, zvláštní zpravodaj OSN pro lidská práva migrantů, zvláštní zpravodaj OSN pro současné podoby rasismu, rasové diskriminace, xenofobie a související nesnášenlivosti, zvláštní zpravodaj OSN pro mučení a jiné kruté, nelidské nebo ponižující zacházení nebo trestání a zvláštní zpravodaj pro obchodování s lidmi, zejména s ženami a dětmi (AL ITA 4/2019);

 s ohledem na postoj Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) k navracení osob do Libye ze září 2018,

 s ohledem na zprávu o lidskoprávní situaci migrantů a uprchlíků v Libyi, kterou dne 20. prosince 2019 vydala Podpůrná mise OSN v Libyi spolu s Úřadem vysokého komisaře OSN pro lidská práva,

 s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN o Podpůrné misi OSN v Libyi ze dne 26. srpna 2019,

 s ohledem na doporučení komisaře pro lidská práva Rady Evropy z června 2019 nazvané „Zachráněné životy, ochráněná práva. Zlepšení ochrany uprchlíků a migrantů ve Středomoří“,

 s ohledem na to, že komisař pro lidská práva Rady Evropy vydal dne 7. října 2019 výzvu, aby byla přijata důraznější opatření na ochranu lidských práv a důstojnosti všech migrantů ve Středomoří,

 s ohledem na článek 18 Listiny základních práv EU,

 s ohledem na „společné prohlášení o záměru vytvořit kontrolovaný nouzový postup – dobrovolné závazky členských států vytvořit dočasný předvídatelný mechanismus solidarity“ ze dne 23. září 2019 (Německo, Francie, Itálie, Malta a XXX za přítomnosti finského předsednictví Rady EU a Komise),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 27. května 2015 nazvané „Akční plán EU proti pašování migrantů (2015–2020)“ (COM(2015)0285),

 s ohledem na zprávu o základních právech z roku 2019, kterou vydala Agentura Evropské unie pro základní práva, a na její aktualizaci z června 2019 s názvem „Plavidla nevládních organizací zapojená do pátracích a záchranných operací ve Středomoří a trestní vyšetřování“,

 s ohledem na své usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci[1],

 s ohledem na své usnesení ze dne 18. května 2017 o zajištění funkčnosti postupu přerozdělování[2],

 s ohledem na své usnesení ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících[3],

 s ohledem na své usnesení ze dne 5. července 2018 o pokynech pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci[4],

 s ohledem na své usnesení ze dne 16. ledna 2019 o stavu základních práv v Evropské unii v roce 2017[5],

 s ohledem na svou studii z roku 2016 „Kontrola účelnosti – směrnice o napomáhání a kriminalizace humanitární pomoci nelegálním migrantům“ a její aktualizované znění z roku 2018,

 s ohledem na slyšení o pátracích a záchranných operacích ve Středomoří, které proběhlo ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci dne 3. října 2019,

 s ohledem na otázky položené Radě (O-000024/19 – B9-0052/2019) a Komisi (O-000025/19 – B9-0053/2019) o pátracích a záchranných operacích,

 s ohledem na čl. 136 odst. 5 a čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

 s ohledem na návrh usnesení Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci,

A. vzhledem k tomu, že z údajů Mezinárodní organizace pro migraci vyplývá, že v roce 2019 dosud ve Středozemním moři zahynulo nebo je nezvěstných 933 osob, které se pokoušely dostat do Evropy; vzhledem k tomu, že počet úmrtí ve Středozemním moři se od roku 2015 snižuje (3 771 v r. 2015, 2 277 v r. 2018); vzhledem k tomu, že podle UNHCR je trasa vedoucí z Libye do Evropy stále migrační trasou s nejvyšším počtem úmrtí na světě (v r. 2019 zde zatím zahynulo 646 osob), a to navzdory tomu, že výrazně poklesl počet osob, kterým se podaří dostat až do Evropy (141 472 v r. 2018 oproti 1 032 408 v r. 2015), a že úmrtnost byla v roce 2018 pětkrát vyšší než v roce 2015, což bylo způsobeno zejména omezením pátracích a záchranných operací poblíž libyjských břehů;

B. vzhledem k tomu, že mezi těmi, kteří se pokoušejí dostat přes Středozemní moře do Evropy, je mnoho zranitelných osob, jako jsou ženy a nezletilé osoby bez doprovodu;  vzhledem k tomu, že mnohým z nich hrozí, že se stanou obětí obchodování s lidmi a vykořisťování, a potřebují tedy okamžitou ochranu (podíl nezletilých osob bez doprovodu, kteří se do Evropy dostávají migrační trasou před centrální Středomoří, se v posledních pěti letech nezměnil a zůstává stále na patnácti procentech, přičemž v letošním roce připlulo na italské pobřeží více než 1 100 takových osob);

C. připomíná, že záchrana životů je nejen projevem solidarity s těmi, jimž hrozí nebezpečí, ale také právní povinností vyplývající jak z mezinárodního práva – podle článku 98 Úmluvy OSN o mořském právu, kterou ratifikovaly všechny členské státy EU i Unie jako taková, mají státy povinnost poskytnout pomoc komukoli, kdo se na moři ocitne v tísni[6] – tak i z práva Unie;

D. vzhledem k tomu, že podle čl. 19 odst. 2 písm. g) úmluvy UNCLOS ve spojení s článkem 17 této úmluvy mají cizí lodě právo pokojného proplutí pobřežním mořem smluvního státu a proplutí cizí lodi se považuje za ohrožující mír, veřejný pořádek nebo bezpečnost pobřežního státu, provádí-li tato loď v teritoriálním moři naloďování nebo vyloďování jakéhokoli zboží, měny nebo osoby v rozporu s celními, finančními, přistěhovaleckými nebo zdravotnickými právními předpisy pobřežního státu;

E. vzhledem k tomu, že mezinárodní mořské a námořní právo vyžaduje, aby státy činily preventivní kroky a přijímaly opatření v oblasti včasného varování a reakce s cílem snížit riziko úmrtí na moři, což mimo jiné vyžaduje existenci přiměřených a účinných pátracích a záchranných služeb; vzhledem k tomu, že evropské normy v oblasti lidských práv zakotvují pozitivní povinnosti států, pokud jde o ochranu životů osob v jejich jurisdikci, a ukládají jim, aby přijímaly preventivní opatření k zamezení skutečného a bezprostředního ohrožení lidského života;

F. vzhledem k tomu, že v případech, kdy centrum pro koordinaci záchranných akcí pro danou pátrací a záchrannou oblast nepřevezme odpovědnost za určitou operaci, včetně případů, kdy k této situaci dochází systematicky, přechází podle pokynů IMO MSC z r. 2004 odpovědnost za osoby zachráněné na moři na koordinační centrum, které jako první obdrželo hlášení;

G. vzhledem k tomu, že mezinárodní normy v oblasti námořního práva[7] a lidských práv, jakož i právo Unie vyžadují, aby zachráněné osoby byly vyloděny na bezpečném místě[8]; vzhledem k tomu, že právo Unie definuje „bezpečné místo“ jako místo, kde jsou záchranné operace považovány za ukončené a kde bezpečnost života zachráněných osob není ohrožena, kde lze uspokojit jejich základní lidské potřeby a z něhož lze zajistit jejich přepravu do následujícího místa určení nebo konečného místa určení, se zohledněním ochrany jejich základních práv v souladu se zásadou nenavracení[9];

H. vzhledem k tomu, že všechna plavidla ve Středomoří, včetně plavidel účastnících se záchranných operací, mají povinnost dodržovat příslušné mezinárodní úmluvy a další platné předpisy;

I. vzhledem k tomu, že navzdory oznámení po schůzce na vysoké úrovni konané v červnu 2019 v Paříži, že se 14 členských států shodlo na novém „mechanismu solidarity“ navrženém Německem a Francií, a navzdory schůzce na vysoké úrovni, která se v této souvislosti konala dne 23. září na Maltě, neprojednává Rada v současné době žádný předvídatelný vyloďovací a relokační mechanismus; vzhledem k tomu, že společné prohlášení vydané po uvedené schůzce zdůrazňuje příslib účastnících se členských států, že se zasadí o předvídatelnější a účinnější dočasný mechanismus solidarity, jenž by migrantům, které vzaly na palubu plavidla na volném moři, zajistil důstojné vylodění na bezpečném místě; vzhledem k tomu, že mechanismus by měl být v platnosti po dobu šesti měsíců a že toto období lze na základě další smlouvy obnovit; vzhledem k tomu, že prohlášení nezřizuje systém pro spolupráci účastnících se členských států na pátracích a záchranných operacích; vzhledem k tomu, že Evropský parlament nebyl do příslušných debat zapojen;

J. vzhledem k tomu, že rámcové rozhodnutí Rady 2002/946/SVV o posílení trestního rámce s cílem zabránit napomáhání k nepovolenému vstupu, tranzitu a pobytu stanoví minimální pravidla pro trestní sankce za napomáhání nepovolenému vstupu ve smyslu směrnice Rady 2002/90/ES, i když nebylo toto napomáhání provedeno za úplatu, a rozšiřuje tato pravidla i na nelegální tranzit, na návodce a spolupachatele; vzhledem k tomu, že kapitán a posádka by neměli být vystaveni trestním sankcím pouze proto, že zachránili osoby v tísni na moři a dopravili je na bezpečné místo[10];

K. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 5. července 2018 o pokynech pro členské státy, jak předcházet kriminalizaci humanitární pomoci, Parlament konstatoval, že je třeba výjimku pro humanitární pomoc stanovenou směrnicí o napomáhání uplatňovat jako překážku stíhání s cílem zajistit, aby nebyly stíhány osoby a organizace občanské společnosti, které poskytují pomoc migrantům z humanitárních důvodů, a naléhavě vyzval Komisi, aby přijala pokyny pro členské státy, které stanoví, jaké podoby napomáhání by měly být kriminalizovány; vzhledem k tomu, že kriminalizace by mohla odrazovat kapitány soukromých plavidel od poskytování pomoci; vzhledem k tomu, že 10 nevládních organizací / plavidel / jednotlivců je v souvislosti se zachraňováním životů předmětem trestního vyšetřování; vzhledem k tomu, že nevládní organizace zachraňující životy migrantů ve Středomoří byly nominovány na Sacharovovu cenu Evropského parlamentu za rok 2018;

L. vzhledem k tomu, že od konce operace Mare Nostrum dne 31. října 2014 neprobíhají v centrálním Středomoří žádné proaktivní pátrací a záchranné operace, které by prováděly státy;

M. vzhledem k tomu, že dne 26. září 2019 Rada prodloužila mandát operace EUNAVFOR MED SOPHIA do 31. března 2020, avšak podobně jako u předchozího prodloužení mandátu jej omezila na vzdušné operace, zatímco veškeré námořní operace (plavidla) pozastavila;

N. vzhledem k tomu, že Frontex v současnosti provádí ve Středozemním moři operace Themis (která pomáhá Itálii v centrálním Středomoří), Poseidon (která pomáhá Řecku a řecké námořní hranici s Tureckem) a Indalo (která pomáhá Španělsku v západním Středomoří); vzhledem k tomu, že při pátracích a záchranných operacích s přímou účastí zdrojů Frontexu bylo v roce 2018 zachráněno 37 439 lidí; vzhledem k tomu, že v roce 2019 bylo dosud při všech společných pátracích a záchranných operacích prováděných Frontexem zachráněno 25 982 migrantů, z nich 1 582 v centrálním Středomoří; vzhledem k tomu, že Frontex uznává, že k většině incidentů v rámci pátracích a záchranných operací dochází mimo operační prostor společné operace Themis;

O. vzhledem k tomu, že migranti představují výnosný obchod pro převaděče a obchodníky s lidmi; vzhledem k tomu, že obchodní modely těchto osob rychle reagují na vývoj situace na zemi a na moři; vzhledem k tomu, že je důležité, aby EU zintenzivnila boj proti převaděčství;

P. vzhledem k tomu, že převaděčství migrantů a obchodování s nimi jsou odlišné jevy a na unijní i mezinárodní úrovni se na ně uplatňují odlišné právní rámce; vzhledem k tomu, že zatímco obchodování s lidmi zahrnuje nábor, přepravu nebo přijímání lidí pomocí násilných, podvodných nebo nekalých prostředků za účelem vykořisťování, převaděčství migrantů podle protokolu OSN proti převaděčství[11] znamená zprostředkování nedovoleného vstupu osoby na území smluvní strany, jejímž není tato osoba státním občanem ani v ní nemá trvalý pobyt, s cílem získat, přímo či nepřímo, finanční nebo jiný hmotný prospěch;

Q. vzhledem k tomu, že libyjské orgány informovaly v červnu 2018 Mezinárodní námořní organizaci o libyjské pátrací a záchranné oblasti (SAR); vzhledem k tomu, že libyjská pobřežní stráž podle Komise[12] nepřestává zadržovat či zachraňovat velké počty osob na moři – v roce 2018 přibližně 15 000 osob; vzhledem k tomu, že společné centrum pro koordinaci záchranných akcí v Libyi několikrát nesplnilo v plném rozsahu své povinnosti plynoucí z mezinárodního námořního práva, pokud jde o koordinaci záchranných operací, že často nereaguje na tísňová volání a že brání plavidlům nevládních organizací v záchraně životů a při záchraně či zadržování osob na moři ohrožuje životy[13]; vzhledem k tomu, že zdroje Frontexu předávají libyjskému centru pro koordinaci záchranných akcí na moři informace o tísňových situacích na moři;

R. vzhledem k tomu, že lidé zadržení libyjskou pobřežní stráží jsou umisťováni do detenčních zařízení, kde jsou systematicky svévolně drženi v nelidských podmínkách a kde je na denním pořádku mučení a další formy špatného zacházení včetně znásilňování, nahodilého zabíjení a vykořisťování; vzhledem k tomu, že podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) nesplňuje Libye kritéria pro to, aby byla pro účely vyloďování osob zachráněných na moři považována za bezpečné místo;

S. vzhledem k tomu, že od uzavření některých středomořských přístavů Komise koordinuje systém vyloďování a dobrovolné relokace ad hoc; vzhledem k tomu, že od začátku roku 2019 se vylodilo 620 osob na Maltě a 718 v Itálii; vzhledem k tomu, že Evropský podpůrný úřad pro otázky azylu (EASO) podpořil 12 vylodění a následných relokací v Itálii a na Maltě; vzhledem k tomu, že valná většina vyloděných lidí žádá o mezinárodní ochranu a mnoho z nich jsou zranitelné osoby, jako jsou ženy a nezletilé osoby bez doprovodu, které potřebují okamžitou ochranu;

T. vzhledem k tomu, že přibližně 100 měst a obcí v celé Evropě vyjádřilo ochotu přijmout uprchlíky nad rámec relokačních kvót stanovených pro členské státy;

U. vzhledem k tomu, že podle nedávno přijatého nařízení (EU) 2018/2000[14] by členské státy měly alespoň 20 % prostředků určených na podporu provádění rozhodnutí o relokaci nově přidělit nebo převést na opatření svých národních programů, která jsou zaměřena na přesun žadatelů o mezinárodní ochranu nebo osob požívajících mezinárodní ochrany, na znovuusídlení a jiné humanitární přijímání ad hoc a na přípravná opatření pro přesun žadatelů o mezinárodní ochranu po jejich příjezdu do Unie, a to i po moři, nebo pro přesun osob požívajících mezinárodní ochrany;

V. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 12. dubna 2016 o situaci ve Středomoří a nutnosti uceleného přístupu EU k migraci vyjádřil Parlament názor, že pro předcházení nárůstu počtu úmrtí mezi migranty, kteří se snaží přeplout Středozemní moře, je zásadně důležitá trvalá, masivní a účinná reakce Unie v rámci pátracích a záchranných operací na moři; vzhledem k tomu, že k omezení nelegální migrace a počtu úmrtí ve Středomoří je třeba vytvořit legální a bezpečné cesty;

W. vzhledem k tomu, že ve svém usnesení ze dne 18. dubna 2018 o pokroku v iniciativě globálních paktů OSN o bezpečné, řízené a legální migraci a o uprchlících Parlament vyzval k tomu, aby se zvětšily kapacity pro pátrání po osobách v tísni a pro jejich záchranu, aby všechny státy nasazovaly větší kapacity a aby byla uznána pomoc, kterou při záchranných pracích na moři i na pevnině vynakládají soukromé subjekty a nevládní organizace;

1. opakuje, že mezinárodní námořní právo zakládá povinnost pomoci osobám v tísni, a vyzývá členské státy jak jednotlivě, tak jednají-li jako členské státy EU či na příslušných mezinárodních fórech, aby v plné míře dodržovaly standardy příslušných mezinárodních a unijních právních norem; vyzývá všechna plavidla, která provádějí pátrací a záchranné operace, aby dodržovala instrukce, které jim v souladu s příslušnými mezinárodními a unijními právními normami předá příslušné centrum pro koordinaci záchranných operací, a aby spolupracovala jak s orgány členských států, tak s Frontexem s cílem zaručit bezpečnost migrantů;

2. vyzývá EU a členské státy, aby posílily proaktivní pátrací a záchranné operace tím, že poskytnou dostatečný počet plavidel a zařízení, které jsou určeny specificky na tyto operace, a odpovídající personál a že tyto zdroje rozmístí podél tras, kde budou účinně přispívat k záchraně životů, ať už v rámci operace koordinované Frontexem, nebo v rámci mezinárodních či samostatných vnitrostátních nebo regionálních operací, nejlépe operací civilních; vyzývá Komisi, aby takovéto iniciativy politicky a finančně podporovala; vyzývá členské státy, aby v plné míře využívaly všechna plavidla, která jsou schopna pomáhat při pátracích a záchranných operacích, včetně plavidel nevládních organizací; je přesvědčen, že plavidla nevládních organizací a obchodní plavidla by neměla zastupovat řádné plnění povinností členských států a Unie v oblasti pátracích a záchranných operací prováděných v rámci dlouhodobějšího, strukturálního a koordinovaného přístupu;

3. vyzývá členské státy a Frontex, aby více podporovaly pátrací a záchranné operace ve Středozemním moři, a vyjadřuje spokojenost nad velkým počtem lidí, které Frontex zachránil v letech 2018 a 2019; s politováním konstatuje, že tento kladný přínos k pátracím a záchranným operacím nestačil k tomu, aby se výrazně snížil počet lidí, kteří ve Středomoří zahynuli;

4. vyzývá všechny aktéry ve Středozemí, aby proaktivně předávali informace týkající se osob v tísni na moři orgánům příslušným pro pátrací a záchranné operace a ve vhodných případech také všem plavidlům, která se potenciálně nacházejí v blízkosti a mohla by se neprodleně zapojit do pátrání a záchrany životů;

5. vyzývá Frontex, aby výrazně rozšířil informace, které poskytuje ohledně svých operačních činností na moři, a aby zveřejnil přesné a komplexní informace ohledně svých námořních aktivit; současně uznává, že mu právo zakazuje prozradit „operativní informace, jejichž zveřejněním by bylo ohroženo dosažení cílů operací“[15]; vyzývá Frontex, aby plnil své konkrétní úkoly v oblasti poskytování informací vyplývající z nařízení o evropské pohraniční a pobřežní stráži, což zahrnuje pravidelné a podrobné informování poslanců EP, kterým se zodpovídá, v případě potřeby formou neveřejné schůze; zdůrazňuje tudíž, že je zejména třeba poskytovat podrobnější informace o dokončených operacích; vyzývá Frontex, aby zveřejnil informace o své spolupráci s centrem pro koordinaci záchranných akcí na moři v Tripolisu a s libyjskou pobřežní stráží; je přesvědčen, že je třeba zavést proaktivnější informační politiku o jejích námořních operacích s cílem umožnit veřejný dohled, a tedy i ochránit tuto agenturu před nepodloženými obviněními; v této souvislosti bere na vědomí žalobu podanou k Soudnímu dvoru Evropské unie ve věci T–31/18[16]; s politováním konstatuje zejména skutečnost, že zpráva, kterou musí Frontex vypracovat podle nařízení (EU) č. 656/2014 „o používání tohoto nařízení“ a která je prozatím dostupná na jeho internetových stránkách jen pro roky 2014, 2015, 2016 a 2017, poskytuje jen málo konkrétních údajů, jež by umožnily řádně vyhodnotit námořní činnosti této agentury;

6. připomíná, že členské státy mají zavést nezbytná opatření, která zajistí, aby porušení předpisů uvedená v článcích 1 a 2 směrnice 2002/90/ES bylo možné trestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi, jejichž součástí může být vydání dotčených osob;

7. opakuje svou naléhavou výzvy Komisi, aby do konce roku přijala pokyny pro členské státy, které stanoví, jaké podoby napomáhání by měly být kriminalizovány, s cílem posílit soudržnost trestněprávní úpravy napomáhání napříč členskými státy a omezit neoprávněnou kriminalizaci některých činů;

8. vyzývá Komisi, aby přezkoumala, zda jsou kroky, které učinily členské státy na základě vnitrostátního práva s cílem zabránit zachráněným plavidlům ve vstupu do jejich teritoriálních vod bez předchozího povolení, v souladu s unijními předpisy v oblasti azylu a s článkem 18 Listiny základních práv vykládanými ve světle Evropské úmluvy o lidských právech a Ženevské úmluvy;

9. vyzývá členské státy, aby své přístavy nechávaly otevřené pro plavidla nevládních organizací;

10. vyzývá Komisi, aby sdílela komplexní informace a údaje o úrovni finanční podpory poskytované EU a členskými státy pohraniční a pobřežní stráži třetích zemí, včetně Libye, Turecka, Egypta, Tuniska a Maroka, a to nejen v podobě přímých převodů prostředků, ale také v podobě materiální a technické pomoci a pomoci v podobě výcviku, a to i v rámci činností agentur EU; vyzývá Komisi a členské státy, aby vyhodnotily obvinění z vážného porušování základních práv ze strany libyjské pobřežní stráže a aby ukončily spolupráci, dochází-li k vážnému porušování základních práv osob, které jsou zadrženy na moři na základě informací poskytnutých libyjské pobřežní stráži unijními subjekty; v tomto ohledu podporuje doporučení komisaře Rady Evropy pro lidská práva, podle nějž je třeba „urychleně přezkoumat všechny činnosti a praktiky, k nimž dochází ve spolupráci s libyjskou pobřežní stráží, vymezit ty z nich, které mají přímé či nepřímé dopady na navracení osob zadržených na moři do situace, kdy čelí vážnému porušování jejich lidských práv, a pozastavit je, dokud nebudou zavedeny jednoznačné pokyny týkající se dodržování lidských práv“;

11. vyzývá Komisi, členské státy a Frontex, aby zajistily, že k vyloďování bude docházet pouze na místech, která jsou bezpečná z pohledu příslušných mezinárodních a unijních právních norem, a aby kapitánům lodí nedávaly instrukce, které by mohly přímo či nepřímo vést k vylodění zachráněných osob na místě, které není bezpečné;

12. vyzývá členské státy, aby urychleně evakuovaly detenční zařízení v Libyi a přesunuly migranty jinam, a to i do EU;

13. opakuje, že nejlepším způsobem, jak zabránit ztrátám na životech, jsou bezpečné a legální migrační cesty, a naléhavě vybízí členské státy, aby plně podporovaly operace na evakuaci z Libye, které provádí Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), aby zintenzivnily opatření na přesídlení a zavedly humanitární koridory do Evropské unie;

14. vyzývá Komisi, aby neprodleně zahájila práci na novém, udržitelnějším, spolehlivém a stálém přístupu k pátrání a záchraně, který by nahradil stávající ad hoc řešení, aby vypracovala konkrétní operační akční plán s cílem vyhodnotit potřeby a kapacity pátracích a záchranných akcí a reagovat na ně a poskytovat materiální a finanční podporu členským státům za účelem posílení jejich schopnosti zachraňovat životy na moři a koordinovat pátrací a záchranné operace;

15. vyzývá Radu, aby urychleně předložila svůj postoj k mechanismu spravedlivého a udržitelného přerozdělování lidí, kteří byli zachráněni na moři nebo se do EU dostali bez pomoci, a aby se jakožto spolunormotvůrce zapojila do jednání s Parlamentem; vítá výsledek maltské ministerské schůzky týkající se vytváření předvídatelnějšího a účinnějšího dočasného mechanismu solidarity;

16. vyzývá Komisi k zajištění toho, aby plánované obnovení procesu revize pravidel v oblasti azylu zahrnovalo rovněž udržitelný a spravedlivý mechanismus relokace osob, které připluly po moři;

17. vyzývá budoucí(ho) komisaře odpovědné(ho) za záležitosti, jimiž se zabývá toto usnesení, aby nejpozději na začátku roku 2020 podal(i) Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci zprávu o příslušném vývoji;

18. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, členským státům a jejich parlamentům, Frontexu, Evropskému podpůrnému úřadu pro otázky azylu (EASO), Europolu, Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR), Mezinárodní organizaci pro migraci (IOM) a nevládním organizacím provádějícím pátrací a záchranné činnosti.

 

 

 

[1] Úř. věst. C 58, 15.2.2018, s. 9.

[2]  Úř. věst. C 307, 30.8.2018, s. 137.

[3] Přijaté texty, P8_TA(2018)0118.

[4] Přijaté texty, P8_TA(2018)0314.

[5] Přijaté texty, P8_TA(2019)0032.

[6] Viz rovněž povinnosti stanovené v Mezinárodní úmluvě o bezpečnosti lidského života na moři z roku 1974 (SOLAS), Mezinárodní úmluvě o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 (SAR) a Mezinárodní úmluvě o záchraně lodí z roku 1989.

[7] Příloha k Mezinárodní úmluvě o pátrání a záchraně na moři z roku 1979 (ve znění z r. 1998), bod 1.3.2.

[8] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 656/2014 ze dne 15. května 2014 , kterým se stanoví pravidla pro ostrahu vnějších námořních hranic v kontextu operativní spolupráce koordinované Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie.

[9] Čl. 2 odst. 12 nařízení (EU) č. 656/2014.

[10] Bod odůvodnění 14 nařízení (EU) č. 656/2014 (Úř. věst. L 189, 27.6.2014, s. 93).

[11] Protokol proti pašování přistěhovalců po zemi, po moři a letecky, doplňující Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu (2000).

[13] Doporučení komisaře pro lidská práva Rady Evropy nazvané „Zachráněné životy, ochráněná práva. Zlepšení ochrany uprchlíků a migrantů ve Středomoří“, s. 21.

[14] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2000 ze dne 12. prosince 2018, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 516/2014, pokud jde o změnu přidělení zbývajících finančních prostředků přidělených na podporu provádění rozhodnutí Rady (EU) 2015/1523 a (EU) 2015/1601 nebo jejich přidělení na jiné akce v rámci národních programů, Úř. věst. L 328, 21.12.2018, s. 78.

[15] Čl. 8 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1624 ze dne 14. září 2016 o evropské pohraniční a pobřežní stráži a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 a zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 863/2007, nařízení Rady (ES) č. 2007/2004 a rozhodnutí Rady 2005/267/ES (Úř. věst. L 251, 16.9. 2016, s. 1).

Poslední aktualizace: 23. října 2019Právní upozornění