NÁVRH USNESENÍ o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku
6.11.2019 - (2019/2891(RSP))
v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu
Ryszard Antoni Legutko, Anna Zalewska, Jadwiga Wiśniewska
za skupinu ECR
B9-0167/2019
Usnesení Evropského parlamentu o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku
Evropský parlament,
– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Polsko v současné době nehodlá přijmout žádné právní předpisy, které by zakazovaly nebo trestaly poskytování sexuální výchovy; vzhledem k tomu, že se již 21 let vyučuje rodinná výchova, která se mimo jiné věnuje i lidské sexualitě; vzhledem k tomu, že vyučování tohoto předmětu není nijak ohroženo;
B. vzhledem k tomu, že Smlouva o fungování Evropské unie stanoví, že Unie plně zachovává „odpovědnost členských států za obsah výuky a za organizaci vzdělávacích systémů“, přičemž jejím úkolem je podporovat, doplňovat a koordinovat rozvoj vzdělávání;
C. vzhledem k tomu, že Úmluva o právech dítěte ukládá státům, které jsou smluvní stranou této úmluvy, povinnost zohledňovat v první řadě „nejlepší zájem dítěte“, „přičemž berou ohled na práva a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho odpovědných“ (článek 3), kteří mají zase právo „směřovat k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi“ (článek 5);
1. konstatuje, že výchova dětí by měla probíhat především v rodině a že podle Evropské úmluvy o lidských právech „státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat “;
2. poznamenává, že sexuální výchova je velmi úzce spjata s náboženským vyznáním a ideologickým přesvědčením, a proto by neměla být poskytována proti vůli rodičů;
3. domnívá se, že polská společnost a polské orgány mají plné právo a povinnost organizovat vzdělávací systém, včetně sexuální výchovy, v souladu s demokratickou vůlí většiny;
4. je rovněž toho názoru, že v souladu s demokratickou vůlí většiny a v souladu se zákony mají polská společnost a polské orgány právo a povinnost chránit děti před tím, aby přišly do styku s obsahem, na který nejsou připraveny, a před situacemi, kdy by mohly být vystaveny sexuálnímu zneužívání;
5. vyjadřuje politování nad tím, že řada členských států EU, včetně Německa, Rakouska, Švédska a Finska, zavedla povinnou sexuální výchovu, čímž zasahuje do práva rodičů na výchovu dětí podle jejich přesvědčení;
6. vítá skutečnost, že v některých členských státech, včetně Polska, mohou rodiče podle svého přesvědčení a práva na rodinný život rozhodnout, zda bude jejich dítě navštěvovat hodiny sexuální výchovy, či nikoli, a že když studenti dosáhnout dospělosti, mohou se sami rozhodnout, jak se k tomuto tématu postaví;
7. poznamenává, že v Polsku je od učitele požadováno, aby zveřejnil veškeré informace o cílech a obsahu učebních osnov, školních učebnic a didaktických opatření souvisejících se sexuální výchovou, a že nevládní organizace mohou ve školách vykonávat činnost až po udělení souhlasu a předchozí dohodě s ředitelem školy ohledně obsahu této činnosti a po získání souhlasu rady rodičů;
8. vyjadřuje politování nad tím, že ředitelé škol často porušují příslušné právní předpisy a zvou organizace, které kurzy sexuální výchovy poskytují, bez vědomí či souhlasu rodičů;
9. se znepokojením bere na vědomí, že některé skupiny v Evropském parlamentu se pokoušejí zasahovat do záležitostí, které podle Smluv spadají do pravomoci členských států;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Radě, prezidentovi, vládě a parlamentu Polska, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.