Postup : 2019/2891(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0168/2019

Předložené texty :

B9-0168/2019

Rozpravy :

Hlasování :

PV 14/11/2019 - 5.8
CRE 14/11/2019 - 5.8
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>6.11.2019</Date>
<NoDocSe>B9-0168/2019</NoDocSe>
PDF 144kWORD 44k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku</Titre>

<DocRef>(2019/2891(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Jörg Meuthen, Christine Anderson, Gunnar Beck, Annika Bruna, Markus Buchheit, Nicolaus Fest, Joachim Kuhs, Guido Reil, Maximilian Krah</Depute>

<Commission>{ID}za skupinu ID</Commission>

</RepeatBlock-By>


B9-0168/2019

Usnesení Evropského parlamentu o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku

(2019/2891(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na Úmluvu o právech dítěte,

 s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech, zejména na článek 9 týkající se práva na svobodu náboženského vyznání a svědomí, a příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva,

 s ohledem na články 2, 67, 83 a 165 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

 s ohledem na chybějící příslušné právní předpisy v Polsku,

 s ohledem na „Normy pro sexuální výchovu v Evropě“ vypracované regionální kanceláří pro Evropu Světové zdravotnické organizace[1],

 s ohledem na své usnesení ze dne 10. prosince 2013 o sexuálním a reprodukčním zdraví a souvisejících právech[2],

 s ohledem na prohlášení Komise ze dne 21. října 2019 o kriminalizaci sexuální výchovy v Polsku,

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že práva člověka, i když jsou vyjádřena jako práva jednotlivce, mají zásadní sociální rozměr, který nalézá své základní vyjádření v rodině;

B. vzhledem k tomu, že Komise během rozpravy v Parlamentu dne 21. října 2019 uvedla, že v současnosti nejsou v Polsku v platnosti žádné právní předpisy kriminalizující sexuální výchovu a že v oblasti vzdělávací politiky, a tedy i pokud jde o obsah výuky a organizaci školství, mají výlučnou pravomoc členské státy;

C. vzhledem k tomu, že komplexní sexuální výchova zahrnuje kontroverzní přístup k sexuální výchově „založený na právech“, který zahrnuje mnohem víc než jen poučení dětí a mladých lidí a pohlavním styku a reprodukci lidí;

D. vzhledem k tomu, že neexistují žádné závazné dokumenty OSN ani smlouvy, které by zmiňovaly nebo upravovaly právo na komplexní sexuální výchovu;

E. vzhledem k tomu, že neexistuje jedna všeobecná definice komplexní sexuální výchovy a toho, co se tímto pojmem rozumí;

F. vzhledem k tomu, že podle článku 5 Smlouvy o Evropské unii (SEU) jsou pravomoci Unie vymezeny zásadou svěření pravomocí, výkon pravomocí Unie se řídí zásadami subsidiarity a proporcionality a pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny Unii, náležejí členským státům;

G. vzhledem k tomu, že podle článku 67 SFEU musí Unie respektovat různé právní systémy a tradice členských států a že jediným orgánem příslušným rozhodovat o možném porušení Smlouvy členskými státy je Soudní dvůr Evropské unie;

H. vzhledem k tomu, že již od nízkého věku jsou mladí lidé v široké míře vystaveni pornografickému obsahu, zejména na internetu, a to doma i ve škole;

I. vzhledem k tomu, že „sexualizace“ mladých chlapců a dívek ve sdělovacích prostředcích je fenoménem, který působí na citový rozvoj a sexuální život žen i mužů a napomáhá udržovat při životě genderové stereotypy a sexuální násilí;

J. vzhledem k tomu, že vzdělávání je jedním z nejlepších způsobů předávání hodnot, jako je mír či pochopení lidské důstojnosti a spravedlnosti, prostřednictvím formálních, neformálních a informálních výchovných metod v rodině a ve státních školách a že hlavní odpovědnost za výchovu dítěte vždy nesou rodiče;

1. připomíná postoj Parlamentu vyjádřený v jeho přelomovém usnesení o sexuálním a reprodukčním zdraví a právech[3], že formulování a provádění sexuálního vzdělávání ve školách přísluší členským státům;

2. připomíná, že v současnosti nejsou v Polsku v platnosti žádné právní předpisy kriminalizující sexuální výchovu;

3. zastává názor, že rodiče mají právo a povinnost vychovávat své děti, a zejména že mezi základní práva rodičů patří sexuální výchova, která musí vždy probíhat pod jejich přímým dohledem, ať již v domácím prostředí, nebo ve vzdělávacích zařízeních, která si zvolí a která mají možnost kontrolovat;

4. je přesvědčen, že primární právo rodičů vychovávat své děti musí být dodržováno ve všech formách spolupráce mezi rodiči, učiteli a školskými úřady, a to zejména v rámci veškeré spolupráce, jejímž cílem je dát rodičům hlas při řízení škol a tvorbě a provádění vzdělávací politiky;

5. zastává názor, že je nutné uznávat a respektovat práci matek a otců v domácnosti vzhledem k její hodnotě pro rodinu a pro společnost;

6. připomíná, že vůdčím principem pro subjekty odpovědné za vzdělávání a výchovu chlapců a dívek by měl být nejlepší zájem dítěte;

7. připomíná členským státům, že rodičům by se mělo dostat potřebné podpory a pomoci, aby mohli řádně plnit svou výchovnou úlohu;

8. zdůrazňuje, že úloha a kontrola rodičů a rodiny má zásadní význam zejména vzhledem k tomu, že již od nízkého věku mohou mít mladí lidé přístup k pornografickému a degradujícímu obsahu, především na internetu; proto zdůrazňuje, že sexuální výchova musí být součástí přirozeného citového rozvoje mladých lidí a že je důležité provést veškerá nezbytná opatření za účelem posílení vztahů vzájemného respektu s příslušníky opačného pohlaví; vybízí členské státy, aby zahájily kampaně zaměřené na rodiče a dospělé, kteří pracují s mladými lidmi, s cílem zvýšit jejich povědomí o škodlivém vlivu pornografie na dospívající mládež;

9. odsuzuje nevhodné doporučení regionální kanceláře pro Evropu Světové zdravotnické organizace ve spolupráci s německým Spolkovým úřadem pro zdravotní osvětu (BZgA), které navrhují masturbaci u dětí do čtyř let věku; obecněji vyzývá k větší opatrnosti a kritičtějšímu pohledu na genderové studie, jež tvoří teoretický základ takovýchto publikací; vyjadřuje znepokojení nad nedávnými zprávami, že tyto studie jsou z politických důvodů manipulovány;

10. uznává, že uplatňování výjimek ve veřejném zájmu zaručuje právo členských států chránit své základní hodnoty vyjádřené v jejich hlavních právních předpisech o rodině a chrání proti importu zahraničních právních koncepcí, které v právních řádech jiných členských států nemusí existovat nebo mohou být dokonce protizákonné, což by vedlo k paralelní existenci právních řádů EU a vnitrostátních právních řádů s rizikem vedlejších účinků a reverzní diskriminace;

11. v souladu se zásadou „veřejného pořádku“ připomíná, že rodiče nebo zákonní zástupci dítěte mají svobodu zajistit, aby dítě získalo vzdělání v souladu s jejich přesvědčením, že děti by neměly být nuceny k absolvování sexuální výchovy proti vůli svých rodičů nebo zákonných zástupců a že vůdčím principem, který zaručuje plné fyzické a duševní zdraví a pohodu, je nejlepší zájem dítěte;

12. vybízí proto orgány, instituce a jiné subjekty EU, aby dodržovaly právo EU a zdržely se jakýchkoli zásahů do této oblasti politiky, které by předefinovaly stávající právní základ;

13. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Polské republiky, Radě a Komisi.

 

 

[1] https://www.bzga-whocc.de/en/publications/standards-in-sexuality-education/.

[2] Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 66.

[3] Úř. věst. C 468, 15.12.2016, s. 66.

Poslední aktualizace: 11. listopadu 2019Právní upozornění - Ochrana soukromí