Postup : 2019/2956(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0041/2020

Předložené texty :

B9-0041/2020

Rozpravy :

Hlasování :

PV 15/01/2020 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{10/01/2020}10.1.2020</Date>
<NoDocSe>B9‑0041/2020</NoDocSe>
PDF 208kWORD 60k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o Zelené dohodě pro Evropu</Titre>

<DocRef>(2019/2956(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Alexandr Vondra, Anna Zalewska</Depute>

<Commission>{ECR}za skupinu ECR</Commission>

</RepeatBlock-By>


B9-0041/2020

Usnesení Evropského parlamentu o Zelené dohodě pro Evropu

(2019/2956(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640) a jeho přílohu,

 s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 12. prosince 2019,

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, jeho pátou hodnotící zprávu (AR5) a souhrnnou zprávu, zvláštní zprávu IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávu IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

 s ohledem na významnou hrozbu úbytku biologické rozmanitosti popsanou v globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách ze dne 31. května 2019, kterou zveřejnila Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES),

 s ohledem na Pařížskou dohodu (rozhodnutí 1/CP.21) a na 21. konferenci smluvních stran Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) (COP21) a 11. konferenci smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu (CMP11), které se konaly ve dnech 30. listopadu až 11. prosince 2015 v Paříži,

 s ohledem na 24. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP24), 14. konferenci smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu (CMP14) a třetí část první konference smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Pařížské dohody (CMA1-3), které se konaly ve dnech 2.–14. prosince 2018 v polských Katovicích, a na 25. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP25), 15. konferenci smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Kjótského protokolu (CMP15) a druhou konferenci smluvních stran jednající jako shromáždění smluvních stran Pařížské dohody (CMA2), které se konaly ve dnech 2.–15. prosince 2019 v Madridu,

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje,

 s ohledem na Slezské prohlášení o solidaritě a spravedlivé transformaci, podepsané na začátku konference COP24,

 s ohledem na zprávu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) ze dne 4. prosince 2019 nazvanou „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020: znalosti nutné pro přechod k udržitelné Evropě“,

 s ohledem na nezávislou vědeckou zprávu skupiny hlavních vědeckých poradců Evropské komise ze dne 24. září 2019 nazvanou „Vědecké poradenství pro evropskou politiku v komplexním světě“ (vědecké stanovisko č. 7),

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že čl. 15 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii (SEU) stanoví, že „Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority“;

B. vzhledem k tomu, že členské státy se v říjnu 2014 jednomyslně shodly na cílech EU pro oblast klimatu a energetiky, k nimž patří cíl snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 40 % ve srovnání s rokem 1990 a dosáhnout alespoň 32% podílu udržitelné energie a alespoň 32,5% zlepšení energetické účinnosti;

C. vzhledem k tomu, že Komise představila Zelenou dohodu pro Evropu dne 11. prosince 2019 a klíčové politické cíle Unie vytyčila ještě před tím, než dosáhla shody na cíli klimatické neutrality Evropská rada;

D. vzhledem k tomu, že je zásadně důležité, aby EU jednala ve svém úsilí o splnění cílů v oblasti klimatu jednotně a konsensuálně, způsobem plně zohledňujícím obavy členských států s nižšími příjmy, které jsou dosud závislé na fosilních palivech;

E. vzhledem k tomu, že Zelená dohoda pro Evropu stanoví cíle a plán, které mají z EU učinit do roku 2050 první klimaticky neutrální region, což jde nad rámec harmonogramu snižování emisí skleníkových plynů vymezený v Pařížské dohodě;

F. vzhledem k tomu, že podle odhadů EEA umožní stávající závazky členských států EU pro rok 2030 dosáhnout pouze 36% snížení emisí, a nesplní tedy cíl snížit emise o 40 %; vzhledem k tomu, že vystoupení Spojeného království z EU sníží uvedený číselný údaj na méně než 34 %; vzhledem k tomu, že za těchto okolností se zdá být 50% či vyšší snížení emisí vysoce nepravděpodobné a bude vyžadovat dosud nevídané investice;

G. vzhledem k tomu, že k dosažení klimatické neutrality bude zapotřebí značně diverzifikovat a transformovat hospodářství a výrazně změnit obchodní modely a domácí tvorbu politik; vzhledem k tomu, že tyto změny sice vytvoří nové příležitosti, avšak v mnoha regionech a průmyslových odvětvích budou přinášet významné sociálně-ekonomické výzvy;

H. vzhledem k tomu, že příslušné účinky budou v EU rozloženy nerovnoměrně a společnost se rozdělí na vítěze a poražené; vzhledem k tomu, že tyto okolnosti jsou důvodem pro vytvoření velkého, komplexního Fondu pro spravedlivou transformaci a podpůrného mechanismu, jenž zajistí, aby nikdo nezůstal opomenut;

I. vzhledem k tomu, že výsledky konference COP25 prokázaly, že stále zůstává mnoho výzev, které bude třeba řešit na globální úrovni, než bude Pařížská dohoda schopna dosáhnout významného snížení emisí skleníkových plynů; vzhledem k tomu, že EU stále musí chránit svá průmyslová odvětví před nespravedlivou soutěží regionů s méně přísnými závazky v oblasti klimatu;

J. vzhledem k tomu, že každému členskému státu zůstává právo „stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, jeho volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby jeho zásobování energií“ (čl. 194 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU));

1. bere na vědomí sdělení Komise o Zelené dohodě pro Evropu a vítá jeho cíle přeměnit EU v udržitelnější hospodářství; uznává, že sdělení obsahuje soubor nesnadných iniciativ, které mají přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku usnadnit a současně konstruktivně pracovat na zlepšení stavu životního prostředí, zachování pracovních míst, hospodářské konkurenceschopnosti a dobrých životních podmínek lidí;

2. vyjadřuje znepokojení nad tím, že rozhodnutí Komise předložit tak ambiciózní a rozsáhlý plán v tak krátkém časovém horizontu klade politický pragmatismus před důkladné posouzení dopadů; konstatuje, že navržený legislativní harmonogram může negativně ovlivnit důvěryhodnost a hodnotu evropské tvorby politik založené na faktech i vytváření finančních zdrojů nezbytných k dosažení navržených cílů;

3. zdůrazňuje obavy, že politická šíře Zelené dohody pro Evropu, která se současně snaží řešit hospodářské, sociální i environmentální výzvy a má dalekosáhlé důsledky pro mnoho odvětví, může přispět k vytváření unijních předpisů v oblastech, kde EU postrádá zvláštní pravomoci, což by podkopávalo unijní zásady subsidiarity a proporcionality i doložku flexibility (článek 352 SFEU) a poškozovalo rozhodovací pravomoc členských států;

4. domnívá se, že rozvoj lze považovat za udržitelný jedině tehdy, když společnost, životní prostředí a hospodářství dostanou při veřejné tvorbě politik stejnou prioritu;

5. domnívá se, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství má potenciál vytvářet nová pracovní místa v nově vznikajících průmyslových odvětvích, ale také s sebou může nést sociální náklady a ztrátu pracovních míst v běžných průmyslových a energetických odvětvích, jež často neúměrně dopadá na nejzkušenější pracovníky; domnívá se, že přechod na nízkouhlíkové hospodářství musí být sociálně přijatelný a v ekonomikách, které jsou dosud závislé na fosilních palivech, musí zajišťovat přístup k důstojnému zaměstnání;

6. odsuzuje jakékoli rozhodnutí Komise, které se snaží přepracovat nedávno schválené právní předpisy, jež ještě nejsou plně provedeny, neboť by se tak podkopávala právní a regulační jistota acquis v oblasti životního prostředí;

7. žádá Komisi, aby při přípravě legislativy v rámci Zelené dohody pro Evropu naplno uplatňovala zásadu inovace; konstatuje, že se tak zajistí, aby nové návrhy politik podporovaly inovace a napomáhaly tomu, aby byl regulační rámec k inovacím vstřícnější;

8. velmi vítá závazek Komise uplatňovat zásadu „jeden přijmout – jeden zrušit“, podle níž by měl každý nový legislativní návrh, jímž se vytváří nová zátěž, zbavovat lidi a podniky na úrovni EU rovnocenné zátěže v téže oblasti politik;

9. zdůrazňuje, že politické rozhodování o legislativních opatřeních musí probíhat koordinovaně, a vyjadřuje silné znepokojení, že bez plného politického konsensu by se mohly jednotlivé návrhy daného balíčku stát předmětem eskalujících ambicí, což by ohrožovalo splnění celkových cílů Zelené dohody pro Evropu; zdůrazňuje, že je zapotřebí všechna příslušná opatření účinně koordinovat, neboť musí při plnění hlavních cílů působit ve shodě a jejich provádění se nesmí dostat do střetu s jinými legislativními cíli;

10. varuje, že průzkumy, jako je průzkum mínění v oblasti klimatu v rámci Eurobarometru, sice prokazují podporu obecným či nespecifikovaným „klimatickým opatřením“, avšak náklady nebo změny životního stylu, které budou muset lidé nést, aby mohla být tato opatření uskutečněna, nejsou jasně uvedeny; domnívá se proto, že podpora veřejnosti nemusí být pevná a že až vyjde najevo rozsah změn, které Zelená dohoda pro Evropu přináší, mohou se názory mnoha Evropanů změnit, pokud se jim nedostane patřičné podpory; zdůrazňuje, že je důležité zajistit podporu veřejnosti celé šíři opatření nastíněných v Zelené dohodě pro Evropu, a to na základě přesného a poctivého posouzení jejich pravděpodobného dopadu a očekávaných nákladů;

11. uvědomuje si svou institucionální odpovědnost za snižování své uhlíkové stopy; navrhuje přijmout vlastní opatření ke snížení emisí, včetně nahrazení svého vozového parku vozidly s nulovými emisemi, a vyzývá všechny členské státy, aby se dohodly na jediném sídle Evropského parlamentu;

Zvýšení ambic EU v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050

12. konstatuje, že EU nedávno přijala právní předpisy s cílem provést cíl snížení emisí skleníkových plynů o 40 %, který v roce 2014 jednomyslně schválila Evropská rada, a proces provádění příslušné legislativy stále probíhá; vyjadřuje proto velkou pochybnost ohledně politické a ekonomické proveditelnosti záměru Komise cíl snížení emisí pro rok 2030 necelých šest let později opět zvýšit;

13. připomíná hodnocení Junckerovy Komise, podle nějž by úplné provedení stávajících právních předpisů v oblasti klimatu vedlo ke 45% snížení emisí do roku 2030, aniž by bylo nutné stanovený cíl formálně měnit; je však hluboce znepokojen tím, že podle protichůdného hodnocení EEA povedou politiky EU v oblasti klimatu pouze ke 36% snížení emisí do roku 2030, přičemž tento číselný údaj by mohl v důsledku vystoupení Spojeného království z EU klesnout až na 34 %;

14. je proti jakémukoli okamžitému zvýšení vnitrostátně stanoveného příspěvku EU v souladu s Pařížskou dohodou, neboť Unie stále ještě musí provést právní předpisy související se stávajícím závazným cílem snížit do roku 2030 emise o alespoň 40 % ve srovnání s úrovní roku 1990 (tj. fáze IV (2021–2030) unijního systému obchodování s emisemi (EU ETS), nařízení o „sdílení úsilí“ atd.); konstatuje, že každý návrh dalšího posílení cílů EU v oblasti snížení emisí musí vycházet z komplexního posouzení dopadu, které vyhodnotí všechna související rizika, a musí být v souladu s cyklem Pařížské dohody, pokud jde o plánování, provádění a přezkum pokroku v souvislosti s vnitrostátně stanovenými příspěvky smluvních stran;

15. žádá Komisi von der Leyenové, aby zohlednila závěry předchozí Komise, která posílení cíle snížení emisí pro rok 2030 odmítla, a aby svůj přístup přehodnotila, neboť máme obavy, že uvedené významné posílení cíle bude podloženo nespolehlivými důkazy, v mnoha regionech povede ke značným hospodářským a sociálním problémům a unijní průmyslová odvětví vystaví konkurenci z regionů s výrazně nižšími environmentálními normami;

16. domnívá se, že plán posílit cíl EU spočívající ve snížení emisí skleníkových plynů alespoň o 50 %, případně až o 55 %, si vyžádá nevídané finanční investice a změny ekonomických modelů, z nichž budou mít prospěch členské státy s vyššími příjmy a jež budou možná na úkor chudších členských států, které jsou stále do velké míry finančně závislé na politice soudržnosti;

17. podporuje cíle Pařížské dohody včetně dosažení klimatické neutrality ve druhé polovině tohoto století; zastává názor, že všechny smluvní strany Pařížské dohody by měly usilovat o splnění tohoto cíle co možná nejdříve;

18. je vážně znepokojen tím, že se Komise již zavázala k dosažení klimatické neutrality do roku 2050, aniž by provedla komplexní posouzení dopadu, aniž by předložila podrobný plán financování tohoto závazku (včetně zajištění spravedlivého přechodu) a aniž by vyčkala, až svou úlohu – vymezovat dlouhodobé politické směřování Unie – splní v souladu s článkem 15 SEU Evropská rada;

19. domnívá se, že EU může splnit dlouhodobé cíle, k nimž patří klimatická neutralita, pouze pokud bude jednat konsenzuálně; zastává proto stanovisko, že je třeba přihlížet k obavám všech členských států a jejich regionů, místních orgánů, průmyslových odvětví a občanské společnosti;

20. bere na vědomí záměr Komise navrhnout pohraniční mechanismus kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem; zdůrazňuje, že se jedná pouze o jeden možný nástroj z více potenciálních opatření k řešení problému úniku uhlíku a že jeho dopad je třeba důkladně posoudit; zdůrazňuje proto, že návrh uhlíkové hraniční daně by měl představovat poslední možnost pro případ, že nebude dosaženo mezinárodní dohody, měl by být plně v souladu s pravidly WTO a mělo by jej doprovázet důkladné posouzení dopadu, které by zahrnovalo podrobné posouzení několika dalších politických variant a které by zkoumalo účinky na potenciálně zasažené sektory a produkty, na konkurenceschopnost EU i širší dopady na obchod a následnou odezvu;

21. konstatuje, že pokud EU dosáhne cíle stát se před rokem 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem, bude to mít pouze marginální dopad na celosvětové emise (přibližně 9 %); domnívá se proto, že má-li být dosaženo klimatické neutrality ve druhé polovině tohoto století, je zcela zásadní, aby své závazky plynoucí z Pařížské dohody splnily i další velké ekonomiky; domnívá se, že EU musí upřednostnit řádnou tvorbu právních předpisů, splnění svých stávajících závazků v souladu s Pařížskou dohodou a posílení svého diplomatického vlivu s cílem prohloubit spolupráci s třetími zeměmi a zvýšit ambice v celosvětovém měřítku;

Dodávky čisté, cenově dostupné a bezpečné energie

22. zdůrazňuje, že plnění cílů v oblasti klimatu a energetiky pro roky 2030 a 2050 nesmí narušovat právo každého členského státu stanovit si vlastní skladbu zdrojů energie a mělo by respektovat zásadu technologické neutrality;

23. domnívá se, že svou roli při plnění cílů v oblasti klimatu může hrát jaderná energie, protože neprodukuje skleníkové plyny a může pokrýt významnou část výroby elektřiny v EU; přesto však zastává názor, že u tohoto druhu energie je vzhledem k odpadu, který při její výrobě vzniká, nutná střednědobá a dlouhodobá strategie zohledňující technologický pokrok (laser, fúzi atd.), jejímž cílem bude zlepšení udržitelnosti celého odvětví; naléhavě vyzývá v této souvislosti Komisi, aby k nezastupitelné úloze jaderné energie jakožto nízkouhlíkového řešení přihlížela při přípravě sekundárních právních předpisů, jež mají usnadnit udržitelné investování;

24. zdůrazňuje, že zdrojem energie zásadně důležitým pro to, aby Evropa mohla splnit své ambiciózní cíle v oblasti klimatu, musí být i zemní plyn; připomíná jeho důležitou roli přechodného paliva, které výrazně snižuje emise částic a CO2 a umožní rozsáhlé využívání obnovitelných zdrojů energie i daleko po roce 2030; je znepokojen rozhodnutím Evropské investiční banky (EIB) přestat financovat projekty, které v nezmenšené míře využívají zemní plyn;

25. vyjadřuje podporu čtvrtému seznamu projektů společného zájmu, jenž obsahuje několik zásadně důležitých projektů v odvětví zemního plynu s cílem vytvořit pro EU a její sousedství dobře propojenou síť zemního plynu, jež bude odolná vůči otřesům;

26. zdůrazňuje, že podle Mezinárodní energetické agentury je snížení emisí metanu z plynárenských činností jednou z pěti hlavních příležitostí ke zmírnění emisí skleníkových plynů v zájmu splnění ambiciózního cíle nepřesáhnout globální nárůst teploty o 2 °C a že polovině těchto emisí lze zabránit nebo je lze omezit s nulovými čistými náklady; připomíná, že plynárenství dosáhlo při snižování emisí metanu v Evropě značného pokroku a emise metanu jsou ve srovnání s úrovní roku 1990 o 61 % nižší, zatímco spotřeba plynu o 25 % vzrostla;

27. vítá záměr Komise připravit pokyny s cílem pomoci členským státům řešit problém energetické chudoby, jenž je rozšířený v celé EU, ale zvláště palčivý ve východních a jižních členských státech; upozorňuje na skutečnost, že energetická chudoba má různé příčiny, které se na různých místech EU liší a k nimž patří ceny energií, klesající příjmy domácností a domy s nízkou energetickou účinností, a že názory odborníků na to, jak se tomuto problému postavit, se značně různí; připomíná, že podle odhadů by bylo jen k vyřešení problému nedostatečné energetické účinnosti v nízkopříjmových domácnostech zapotřebí investovat 55 až 110 miliard EUR;

28. zdůrazňuje, že v rámci unijního systému obchodování s emisemi (EU ETS) musí pokračovat přidělování bezplatných povolenek programům centrálního zásobování teplem, neboť občanům nabízejí cenově dostupné vytápění, předcházejí znečištění, jež by vznikalo spotřebou méně účinných zdrojů tepla, a energii produkují účinně na základě kombinované výroby;

Aktivizace průmyslu pro čisté a oběhové hospodářství

29. konstatuje, že v některých průmyslových odvětvích jsou emise skleníkových plynů nevyhnutelnou součástí produkce a že v současné době neexistují komerčně životaschopné technologie s nulovými emisemi; zdůrazňuje, že energeticky náročná odvětví jsou životně důležitou součástí hospodářství EU, poskytují více než 6 milionů přímých pracovních míst a jsou součástí více řetězců přidané hodnoty;

30. požaduje proto novou integrovanou průmyslovou strategii EU pro energeticky náročná odvětví s cílem dokončit přechod Unie na nízkouhlíkové hospodářství; připomíná úlohu veřejné politiky při podpoře inovací v průmyslu prostřednictvím modernizace a racionalizace, jež povedou ke snížení kapitálových nákladů nízkouhlíkových projektů a k vytváření nových nízkouhlíkových produktů; souhlasí s Komisí, že energeticky náročná průmyslová odvětví, jako je výroba oceli, jsou nepostradatelná, a naléhavě ji vyzývá, aby přijala soudržný strategický přístup k jejich řízení s cílem zajistit růst celého sektoru a pracovní místa;

31. naléhavě vyzývá Komisi, aby co nejdříve předložila návrh, jenž bude vycházet z návrhu omezení záměrného používání mikroplastů v produktech uváděných na trh EU, který předložila Evropská agentura pro chemické látky ve snaze zabránit uvolňování mikroplastů do životního prostředí nebo je omezit;

32. domnívá se, že by mohlo být užitečné usnadňovat a podporovat opravy výrobků, a to jak za účelem prodloužení jejich životnosti, tak s cílem vytvořit sekundární trhy s opravami výrobků a dodávkami náhradních dílů; bere na vědomí nedávné pozitivní snahy automobilového průmyslu podporovat dynamické nezávislé opravárenské odvětví a domnívá se, že tento model by mohla reprodukovat další odvětví, jejichž výrobky lze opravovat;

33. domnívá se, že vzhledem k vysokým emisím skleníkových plynů spojeným se spotřebou materiálů v jednotlivých fázích řetězce přidané hodnoty lineárního hospodářství (např. těžba, výroba, přeprava, použití a likvidace materiálů) má zásadní význam pro úspěšnou politiku v oblasti klimatu oběhové hospodářství; vítá proto skutečnost, že Komise předloží nový akční plán, jehož součástí bude iniciativa pro udržitelné produkty se zvláštním zaměřením na odvětví nejnáročnější z hlediska zdrojů, k nimž patří textilní průmysl, stavebnictví, elektronika a plasty; očekává, že tento akční plán bude zásadně důležitý pro rozvoj nových politik na podporu oběhových modelů výroby a spotřeby v celém řetězci přidané hodnoty;

34. domnívá se, že zabudované zastarávání produktů je velmi škodlivé pro spotřebitele a je v rozporu s jejich očekáváním trvanlivějších a účinnějších produktů; připomíná, že trvanlivostí výrobku a délkou podpory, a to i u digitálních produktů, se specificky zabývaly nedávno přijaté spotřebitelské právní předpisy; vybízí Komisi, aby posoudila dopad těchto nových opatření a v případě potřeby navrhla další povinnosti;

35. zdůrazňuje, že nové obchodní modely vznikající v kolaborativní ekonomice mohou podporovat zelenější ekonomická rozhodnutí, mj. nabídkou produktů, které si mohou lidé pronajmout či sdílet, takže už nemusí mít vše vlastní; navíc se domnívá, že růst digitálních služeb umožňuje spotřebitelům lépe rozlišovat, mj. pokud jde o dopady na životní prostředí; domnívá se, že uvedené služby je třeba podporovat a že je třeba odstranit vnitrostátní regulační překážky a umožnit poskytování těchto služeb napříč členskými státy;

36. poukazuje na to, že elektronické označování může být přínosné, neboť může zajistit snadný a jednoduchý přístup k regulačním informacím, včetně informací o souladu s platnými požadavky na výrobek či příslušnými standardy, podrobném složení a možnostech opravy nebo postupu po skončení životnosti, a vyzývá Komisi, aby elektronické označování zavedla u vhodných výrobků, včetně regulovaných výrobků; domnívá se, že lze dosáhnout úspor zrušením stávající povinnosti přikládat k výrobkům tištěné manuály a jiné příslušné dokumenty;

37. domnívá se, že nařízení o stavebních výrobcích podpořilo rozvoj společného trhu EU se stavebními výrobky, avšak některé obtíže stále přetrvávají; poznamenává, že provádění harmonizovaných požadavků brání prodlevy a nedostatky při normalizaci, a vyzývá Komisi, aby se před přijetím dalších opatření zaměřila na tento problém; zdůrazňuje, že bude-li nařízení o stavebních výrobcích účinně prováděno, může podpořit udržitelnější rozhodnutí; připomíná, že nařízení o stavebních výrobcích oproti očekávání zvýšilo náklady na dodržování předpisů a že obtíže s jeho dodržováním měly zejména malé a střední podniky; naléhavě vyzývá Komisi, aby měla tyto obtíže na paměti, až bude zvažovat jakýkoli podrobnější přezkum tohoto nařízení a požadavků v něm stanovených;

Urychlení přechodu k udržitelné a inteligentní mobilitě

38. vyjadřuje znepokojení nad tím, že nedávno dosažená předběžná dohoda o balíčku opatření v oblasti mobility I, zejména požadavek, aby se těžké nákladní automobily vracely jednou za osm týdnů do členského státu usazení, je v rozporu jak s účelem původních legislativních návrhů Komise usilujících o snížení negativních dopadů na životní prostředí, tak s cíli EU v oblasti klimatu, jež Komise stanovila v nové Zelené dohodě pro Evropu, včetně cíle spočívajícího v dosažení klimaticky neutrální EU do roku 2050, neboť důsledkem toho požadavku bude značné zvýšení počtu jízd prázdných nákladních vozidel na silnicích EU a společně s omezeními týkajícími se kabotáže povede k tomu, že se doprava bude podílet na výrazném zvýšení emisí CO2, znečištění a zatěžování silnic; připomíná, že požadavek vracení těžkých nákladních vozidel nebyl součástí návrhů Komise ani předmětem posouzení dopadu, a naléhavě proto žádá Komisi, aby přijala okamžitá opatření, včetně plného posouzení dopadu, aby byl tento požadavek zrušen a aby se vzniklé nesrovnalosti a rozpory vyřešily v rámci všech příslušných právních předpisů a politik EU;

39. vyjadřuje výhrady vůči uplatňování univerzálního přístupu při zpoplatňování silnic pro těžká nákladní vozidla („směrnice o evropské silniční známce“) a záměru rozšířit působnost zmíněné směrnice v zájmu stanovení jednotnějšího mýtného systému v celém odvětví silniční dopravy, a trvá na tom, že členské státy by měly mít i nadále právo uplatňovat vlastní politiku výběru silničních poplatků a měly by mít i nadále možnost nabízet časové známky;

40. zdůrazňuje, že je důležité zvyšovat podíl nízkoemisních druhů dopravy, jako je vnitrozemská a námořní vodní doprava a železnice, a zdůrazňuje, že je nezbytné zvyšovat kapacitu železnic a vnitrozemské vodní dopravy a poskytovat odpovídající přístup k tzv. „úseku poslední míle“ a železniční spojení s propojovací železniční infrastrukturou v překladištích vnitrozemské vodní dopravy a s dopravními uzly ve spádové oblasti přístavu; zdůrazňuje, že kombinovaná doprava se musí stát účinným a funkčním nástrojem evropského jednotného trhu nákladní dopravy, který podporuje multimodální nákladní přepravu;

41. nesouhlasí se záměrem rozšířit systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) na silniční dopravu, neboť toto odvětví již má své standardy pro snížení emisí skleníkových plynů a jeho začlenění do systému EU ETS by mohlo vést k nadměrné, příliš omezující regulaci a velké finanční zátěži pro spotřebitele;

42. vyjadřuje obavy ohledně plánů Komise na přehodnocení daňového osvobození pro letecká paliva, což může být v rozporu s ustanoveními článku 24 Úmluvy o mezinárodním civilním letectví z roku 1944 (Chicagská úmluva), která stanoví právní rámec mezinárodního civilního letectví; poznamenává, že osvobození leteckých společností od vnitrostátních daní a cel v případě řady materiálů pro letecký průmysl, včetně náhradních dílů, zásob a paliva, je standardní součástí dvoustranných dohod o leteckých službách uzavřených mezi jednotlivými zeměmi; zdůrazňuje, že bez globální dohody o zdanění leteckého paliva by kroky vedoucí k uvalení daní na mezinárodní lety (ať už na úrovni členských států, nebo na úrovni EU) pravděpodobně vedly k tzv. tankeringu, při němž dopravci tankují do svých letadel co nejvíce paliva při přistáních mimo EU, aby se vyhnuli placení daní; je přesvědčen, že má-li být zavedena daň na letecká paliva, je nezbytné, aby tak bylo učiněno na celosvětové úrovni a aby bylo přihlíženo k velikosti a palivové účinnosti letadel;

„Od zemědělce ke spotřebiteli“: vytvoření spravedlivého, zdravého potravinového systému šetrného k životnímu prostředí

43. zdůrazňuje, že zemědělství EU zásadním způsobem přispívá k potravinovému zabezpečení, přičemž zachovává zemědělské oblasti EU a zajišťuje péči o životní prostředí; zdůrazňuje, že je nezbytné, aby nová společná zemědělská politika a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ zajišťovaly ekonomickou, ekologickou a sociální udržitelnost, a aby si přitom jako průřezový cíl stanovily modernizaci a zajištění přístupu k výzkumu a inovacím; zdůrazňuje, že je třeba uplatňovat přístup zdola nahoru, který se bude týkat zemědělců všech generací, přičemž zvláštní důraz by měl být kladen na mladé zemědělce, přiměřenou finanční odměnu a pobídky k hledání všestranně výhodných řešení, která budou zohledňovat místní podmínky;

44. vyzývá Komisi, aby zajistila přístup zemědělců EU k nejlepším dostupným nástrojům, jako jsou nové techniky šlechtění rostlin a precizní zemědělství; vyjadřuje znepokojení nad stávajícími průtahy ve zpřístupňování nástrojů a vyzývá Komisi, aby upřednostňovala posuzování nových technik a produktů, které se opírají o vědecké poznatky, a v případě potřeby aktualizovala právní předpisy tak, aby měli zemědělci k těmto nástrojům zajištěn přístup;

45. vyzývá k zajištění rovných podmínek pro zemědělské odvětví a vyzývá Komisi, aby pečlivě posoudila soudržnost návrhů předložených v rámci Zelené dohody pro Evropu s politikou v oblasti obchodu s cílem zajistit, aby životaschopnost evropského zemědělství nebyla v důsledku nerovných výrobních standardů ohrožena nekalou hospodářskou soutěží;

46. zdůrazňuje, že je třeba, aby všechny úrovně potravinového řetězce, ale i spotřebitelé přispívali k udržitelným potravinovým systémům snižováním množství odpadu a maximalizací objemu produkce využívané jako potraviny a krmiva; žádá Komisi, aby i nadále usilovala o zlepšení vyjednávací pozice prvovýrobců s cílem zajistit, aby se dodatečné náklady spojené s iniciativami v oblasti udržitelnosti vrátily při uvedení produktů na trh;

47. zdůrazňuje, že svévolné omezování používání přípravků na ochranu rostlin neprospívá zdraví opylovačů ani zemědělství; poznamenává, že na základě směrnice o udržitelném používání pesticidů (směrnice 2009/128/ES) členské státy (např. Dánsko) již v rámci svých národních akčních plánů testovaly cíle snižování a upustily od nich, neboť tento přístup neodráží komplexnost nakládání se škůdci a chorobami v měnících se místních podmínkách pomocí integrované ochrany rostlin;

48. zdůrazňuje význam vědeckého přístupu k povolování účinných látek, transparentnosti a účinného informování o rizicích s cílem zajistit přijatelnost rozhodnutí v oblasti řízení rizik a důvěru spotřebitelů;

49. vyzývá Komisi, aby zlepšila svou vnější komunikaci tak, aby byla veřejnost informována vhodným a srozumitelným způsobem o potřebnosti prostředků na ochranu rostlin pro produkci bezpečných a cenově dostupných potravin a o veškerých prokázaných dopadech na lidské zdraví a životní prostředí; poznamenává, že součástí by mělo být také vysvětlení rozdílu mezi nebezpečím a rizikem, přijatelným rizikem a stanovenými bezpečnými způsoby používání a uvedení nebezpečí a rizik používání přípravků na ochranu rostlin do souvislosti s jinými chemikáliemi a látkami používanými v domácnostech; doporučuje, aby byly tyto informace snadno dostupné a informovaly uživatele o možných opatřeních ke zmírnění rizik;

50. zdůrazňuje, že ke strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ v oblasti udržitelných potravin mohou přispět také udržitelné mořské plody;  vyzývá k nulové toleranci vůči nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu; zdůrazňuje, že je nezbytné zlepšit kontrolní postupy a soulad dovozu produktů rybolovu a akvakultury s právními předpisy EU;

Ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti

51. se znepokojením konstatuje, že podle zprávy platformy IPBES o globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb se stav přírodního prostředí celosvětově nevídaným způsobem zhoršuje a že se zrychluje tempo vymírání druhů; vítá proto záměr Komise předložit do března 2020 ambiciózní strategii v oblasti biologické rozmanitosti – po níž by měla v roce 2021 následovat zvláštní akce –, která stanoví takový postoj EU, jenž jí umožní hrát vedoucí úlohu na Patnácté konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD COP15), která se bude konat v říjnu 2020 v čínském městě Kchun-ming, s globálními cíli na ochranu biologické rozmanitosti a novými měřitelnými cíli pro řešení primárních příčin úbytku biologické rozmanitosti v EU;

52. konstatuje, že mezi hlavní příčiny úbytku biologické rozmanitosti patří znečištění, růst měst, zakrývání půdy a ničení stanovišť; připomíná, že podle zprávy platformy IPBES o globálním posouzení biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb se rozloha městských oblastí od roku 1992 zdvojnásobila; vyzývá Komisi, aby posoudila, jakou úlohu zastávají městské oblasti a města samotná při zachovávání biologické rozmanitosti, s cílem uplatnit výsledky v programech, jako je městská agenda EU, a přispět tak k utváření politik ochrany biologické rozmanitosti;

53. vyzývá Komisi, aby v souladu se zásadou náležité péče navrhla komplexní soubor opatření ke snížení dopadu spotřeby v EU na půdu a aby do tohoto souboru zahrnula také právní předpisy, které zajistí, že produkty uváděné na trh EU budou pocházet z udržitelných dodavatelských řetězců, které nepřispívají k odlesňování, a rovněž akční plán týkající se palmového oleje;

54. zdůrazňuje, že služby v oblasti lesnictví a agrolesnictví, které jsou přínosné pro klima a biologickou rozmanitost, spadají do pravomoci členských států; poukazuje na to, že při prosazování udržitelného hospodaření a účinného využívání surovin je důležité vycházet z odborných poznatků majitelů lesů;

55. podporuje rozvoj modré ekonomiky, která přispívá k celkovému hospodářskému růstu, zejména v pobřežních oblastech a na ostrovech;

56. zdůrazňuje, že je důležité využívat dostupné finanční prostředky k zmírňování dopadů a rizik hydrogeologické nestability, seizmické činnosti, eroze pobřeží a stability pobřeží, které se staly v posledních dvou desetiletích stále častějším jevem;

Životní prostředí bez toxických látek díky ambicióznímu cíli nulového znečištění

57. s netrpělivostí očekává výsledek kontroly účelnosti provedené Komisí, která se zaměřila na endokrinní disruptory a která přispěje k širšímu posouzení toho, zda právní předpisy EU o chemických látkách dosahují svého cíle, kterým je ochrana lidského zdraví a životního prostředí na základě minimalizace expozice těmto látkám; poznamenává, že ačkoli byla kritéria pro identifikaci endokrinních disruptorů stanovena již v právních předpisech o přípravcích na ochranu rostlin a biocidech, je třeba přistupovat s obezřetností  k stanovování a uplatňování kritérií i v jiných oblastech, neboť je nutné vzít v potaz právní předpisy zakazující použití endokrinních disruptorů, právní předpisy umožňující jejich použití za přísných podmínek a právní předpisy, které explicitně endokrinní disruptory nezmiňují, avšak regulují je pomocí obecných ustanovení;

58. zdůrazňuje, že přechod na oběhové hospodářství vyžaduje pokud možno postupné ukončení používání látek vzbuzujících obavy, aby se zajistilo vytvoření cyklů netoxických látek, které usnadní recyklaci a budou nezbytné k vytvoření fungujícího trhu s druhotnými surovinami;

59. naléhavě vyzývá Komisi, aby navázala na strategický přístup k rizikům spojeným s léčivými přípravky uplatněný v rámcové směrnici o vodě a připravila legislativní návrh o boji proti pronikání léčivých přípravků do životního prostředí, jež se v něm vyskytují jak v důsledku výrobního procesu, tak v důsledku užívání a likvidace léčiv;

Financování Zelené dohody pro Evropu a zajištění spravedlivé transformace

60. očekává, že rozpočtové prostředky pro příští finanční programové období budou odpovídat plánům nastíněným v Zelené dohodě pro Evropu; znovu opakuje, že je třeba i nadále klást velký důraz na evropskou přidanou hodnotu jako hlavní zásadu; nesouhlasí se škrty v politice soudržnosti, které oslabují základní investiční nástroj EU sloužící k financování zaměstnanosti a růstu, vytváření územní soudržnosti a podpoře rozvoje na regionální úrovni;

61. trvá na stanovení jasnějších cílů a zaměření se na menší počet kvalitnějších ukazatelů výkonnosti, které definují a sledují výdaje spojené s opatřeními v oblasti klimatu a bojem proti úbytku biologické rozmanitosti;

62. je znepokojen tím, že navržené toky příjmů, které mají sloužit k ekologizaci příspěvků do rozpočtu EU, by mohly vést k nerovnováze; podporuje stávající systém příspěvků členských států a zdůrazňuje, že příspěvky z hrubého národního důchodu jsou nejspravedlivějším vlastním zdrojem, neboť vycházejí z ekonomických možností každého členského státu; připomíná, že zdanění je výlučnou pravomocí členských států;

63. uznává klíčovou úlohu, kterou z hlediska umožnění ekologické transformace sehrávají finanční instituce EU; v této souvislosti bere na vědomí skutečnost, že EIB zdvojnásobila svůj klimatický cíl pro rok 2025 z 25 na 50 %; znovu však vyjadřuje politování nad tím, že nová investiční politika EIB omezuje podporu pro zemní plyn, který zůstává klíčovým energetickým zdrojem členských států závislých na fosilních palivech;

64. naléhavě žádá Komisi, aby pečlivě posoudila veškeré případné nevýhody plynoucí z umožňování selektivních investic, včetně ustanovení, která zmírňují kapitálové požadavky s cílem přesměrovat více finančních prostředků do takzvaných zelených aktiv; vyzývá Komisi, aby uplatňovala strukturovanější a soudržnější postoj s cílem zabránit problému „uvízlých aktiv“;

65. připomíná, že je při energetické transformaci třeba zajistit odpovídající finanční podporu dotčeným uhelným regionům a regionům s vysokými emisemi uhlíku; zdůrazňuje, že ne všechny regiony začínají při své transformaci na klimaticky neutrální ekonomiku na stejné výchozí pozici, ne všechny regiony mají k dispozici  tytéž nástroje a ne všechny ponesou tytéž následky; zdůrazňuje proto, že je zásadní, aby při transformaci byla zohledněna specifika nejvíce ohrožených regionů, skupin obyvatelstva a odvětví; vítá rozhodnutí EIB poskytnout nejchudším členským státům v souvislosti se spravedlivou transformací úvěr ve výši  až 75 % hodnoty projektů;

66. vyzývá Komisi, aby zajistila, že nový Fond pro spravedlivou transformaci bude mít k dispozici dodatečné zdroje nad rámec zdrojů přidělených na fondy politiky soudržnosti; poznamenává, že investice z Fondu pro spravedlivou transformaci by měly být vyloučeny při posuzování vnitrostátních schodků v rámci  Paktu o stabilitě a růstu, aby mohly veřejné orgány místo toho investovat do služeb a infrastruktury;

67. vyzývá Komisi, aby zajistila ekonomickou, sociální a územní soudržnost transformace, přičemž zvláštní pozornost by měla věnovat nejvíce znevýhodněným regionům, oblastem dotčeným průmyslovou transformací (především uhelným regionům a regionům závislým na uhlíkově náročných průmyslových odvětvích, jako je výroba oceli), řídce osídleným oblastem a ekologicky citlivým oblastem;

Mobilizace výzkumu a posílení inovací

68. zdůrazňuje úlohu, kterou při realizaci transformace na nízkouhlíkové hospodářství musí sehrát výzkum a inovace; zdůrazňuje, že výzkum a inovace, včetně hraničního výzkumu, mohou podpořit všechna odvětví hospodářství a že zavedení nových technologií, které ani nemusí být přímo spojovány s vlivem na životní prostředí, může mít kladné vedlejší účinky, které transformaci podpoří;

69. zdůrazňuje, že je třeba, aby politiky v oblasti výzkumu a inovací rozšířily přístup k dodávkám energií neutrálním z hlediska klimatu a podpořily jejich dostupnost, a to za celosvětově konkurenceschopné ceny; v této souvislosti zdůrazňuje, že je nezbytná demonstrace možností průlomových technologií, včetně technologie čistého spalování uhlí, v průmyslovém měřítku  a že je třeba podpořit rozvoj projektů zachycování a ukládání CO2 a jejich pronikání na trh; vybízí Komisi a členské státy, aby podpořily rozsáhlé pilotní projekty, jejichž cílem je prokázat v horizontu pěti až deseti let životaschopnost čistých technologií, a aby následně napomohly jejich rozsáhlému zavádění;

70. upozorňuje na zásadní roli, kterou sehrává program Horizont Evropa jakožto faktor, který umožňuje inovace a výzkum v EU, a na potenciál spojený s tímto programem, pokud jde o zavádění nových technologií na trh; domnívá se, že je důležité tento potenciál prohlubovat a dále využívat s cílem podpořit přechod na nízkouhlíkové hospodářství; vyzývá Komisi, aby dále posilovala spolupráci mezi veřejnými výzkumnými subjekty a subjekty průmyslového trhu, aby se podnítilo uplatnění inovativních technik v praxi a podpořilo rychlé zavádění nových technologií;

71. zdůrazňuje, že je zapotřebí koordinace mezi programem Horizont Evropa a dalšími programy EU, aby nedocházelo ke zdvojování činností; rovněž pokládá za důležité, aby v rámci strategického plánu programu Horizont Evropa existoval vysoký stupeň vnitřní koordinace a doplňujících opatření včetně partnerství, misí a znalostních a inovačních společenství, aby bylo možné využívat přínosů a účinnosti spolupráce;

72. připomíná, že je třeba se v rámci strategického plánu programu Horizont Evropa zaměřit na strategie a nízkoemisní technologie, jejichž cílem je revitalizace uhelných oblastí a oblastí s vysokými emisemi uhlíku, které procházejí transformací;

73. upozorňuje na zásadní roli, kterou v rámci EU ETS sehrává inovační fond a modernizační fond, a vyzývá pokud možno k navýšení množství finančních prostředků, které jsou jim přidělovány;

Motto „neškodit“ – uplatňování zásady udržitelnosti ve všech politikách EU

74. domnívá se, že veřejné zakázky mohou být důležitou hybnou silou, a bere na vědomí, že Komise zváží způsoby, jak usnadnit ekologické zadávání veřejných zakázek;  je přesvědčen, že při rozhodování o veřejných zakázkách mají svou úlohu kritéria udržitelnosti, zejména podporují-li účinné využívání peněz daňových poplatníků v dlouhodobém měřítku;

75. poznamenává, že návrh 8. akčního program pro životní prostředí, který předložila Komise a který čeká na přijetí, by měl být v souladu se Zelenou dohodou pro Evropu a usnadňovat plnění cílů udržitelného rozvoje, aby politika EU v oblasti životního prostředí a změny klimatu přinášela výsledky a zajišťovala předvídatelnou a koordinovanou činnost;

76. připomíná, že při vytváření politik EU hraje významnou úlohu zásada předběžné opatrnosti; poznamenává, že se ukázalo, že Komise k jejímu uplatňování přistupuje odpovídajícím způsobem, a domnívá se proto, že není zapotřebí žádné revize, která by zajistila, aby opatření v rámci Zelené dohody pro Evropu byla v souladu s touto zásadou;

EU jako globální  lídr

77. poznamenává, že má-li být dosaženo cílů Pařížské dohody, musí EU spolupracovat s ostatními signatáři, neboť problémy degradace životního prostředí a změny klimatu nemůže účinně řešit pouze vlastními silami; zdůrazňuje, že EU musí ve spolupráci s členskými státy zapojit do tohoto úsilí třetí země, zejména ekonomiky zemí G20, které produkují přibližně 80 % celosvětových emisí skleníkových plynů;

78. podporuje návrhy na zelenou agendu pro západní Balkán; je přesvědčen, že v rámci širšího procesu rozšíření tato agenda posílí schopnost zemí usilujících o přistoupení uplatňovat acquis v oblasti energetiky, klimatu, zemědělství, dopravy a životního prostředí;

79. zdůrazňuje význam společné strategie EU-Afrika, zejména v souvislosti s obrovským potenciálem tohoto kontinentu, pokud jde o ochranu biologické rozmanitosti a omezování emisí skleníkových plynů; zastává názor, že jakákoli strategie musí zlepšit zdraví a dobré životní podmínky místních společenství;

80. trvá na zachovávání strategického dialogu s Čínou, zejména v souvislosti s přípravou na summit mezi EU a Čínou, který se bude konat v letošním roce v Lipsku, a na CBD COP15; upozorňuje však na nekonstruktivní úlohu, kterou Čína sehrála při jednáních na 25. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP25) v Madridu, zejména pokud jde o transparentnost závazků ohledně snižování emisí přijatých podle Pařížské dohody;

81. je si vědom toho, že celosvětové klimatické a environmentální problémy mohou být zdrojem konfliktů a vést k nedostatku potravin a migračním tokům, které mohou zasáhnout také EU a její členské státy; je proto přesvědčen, že Zelená dohoda pro Evropu by měla rovněž zahrnovat společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU;

°

° °

82. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

Poslední aktualizace: 14. ledna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí