Postup : 2019/2956(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0044/2020

Předložené texty :

B9-0044/2020

Rozpravy :

Hlasování :

PV 15/01/2020 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{10/01/2020}10.1.2020</Date>
<NoDocSe>B9-0044/2020/REV</NoDocSe>
PDF 242kWORD 75k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o Zelené dohodě pro Evropu</Titre>

<DocRef>(2019/2956(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Manon Aubry, Martin Schirdewan, Marisa Matias, Giorgos Georgiou, Niyazi Kizilyürek, Clare Daly, Cornelia Ernst, Mick Wallace, Martin Buschmann, Anja Hazekamp, Pernando Barrena Arza, Martina Michels, Helmut Scholz, Özlem Demirel, Sira Rego, Manuel Bompard, Manu Pineda, Leila Chaibi, Eugenia Rodríguez Palop, Nikolaj Villumsen, Malin Björk, Miguel Urbán Crespo, Idoia Villanueva Ruiz</Depute>

<Commission>{GUE/NGL}za skupinu GUE/NGL</Commission>

</RepeatBlock-By>


B9-0044/2020

Usnesení Evropského parlamentu o Zelené dohodě pro Evropu

(2019/2956(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

 s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (Pařížská dohoda),

 s ohledem na Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti,

 s ohledem na nejnovější a nejobsáhlejší vědecká fakta o škodlivých účincích změny klimatu obsažená ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, v jeho páté hodnotící zprávě a souhrnné zprávě, ve zvláštní zprávě IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávě IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

 s ohledem na publikaci Evropské agentury pro životní prostředí s názvem „Evropské životní prostředí – stav a výhled 2020: znalosti pro transformaci na udržitelnou Evropu“ (SOER 2020),

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030, na cíle udržitelného rozvoje a na diskusní dokument Komise ze dne 30. ledna 2019 s názvem „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“ (COM(2019)0022),

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 23. července 2019 s názvem „Posílení opatření EU na ochranu a obnovu světových lesů“ (COM(2019)0352) a její sdělení ze dne 20. září 2013 s názvem „Nová strategie EU v oblasti lesnictví: pro lesy a odvětví založená na lesnictví“ (COM(2013)0659),

 s ohledem na obrovskou hrozbu úbytku biologické rozmanitosti popsanou v globální hodnotící zprávě o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách ze dne 31. května 2019, kterou vypracovala Mezivládní vědecko-politická platforma pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby,

 s ohledem na 25. konferenci smluvních stran UNFCCC (COP25), která se konala ve dnech 2. až 13. prosince 2019 ve španělském Madridu,

 s ohledem na 26. konferenci smluvních stran UNFCCC, která se má konat v prosinci 2020, a na to, že všechny smluvní strany této konference musejí zvýšit své vnitrostátně stanovené příspěvky v souladu s cíli Pařížské dohody,

 s ohledem na 15. konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti (COP15), která se má konat v říjnu 2020 v čínském Kchun-mingu a na níž strany úmluvy budou muset rozhodnout o podobě globálního rámce pro zastavení úbytku biologické rozmanitosti na období po roce 2020,

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. března 2019 o změně klimatu – evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky v souladu s Pařížskou dohodou[1],

 s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze[2],

 s ohledem na usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o konferenci OSN o změně klimatu konané v roce 2019 v Madridu (COP25)[3],

 s ohledem na článek 153 SFEU týkající se opatření na ochranu pracovníků,

 s ohledem na článek 9 SFEU, který EU zavazuje podporovat vysokou úroveň zaměstnanosti, zaručit přiměřenou sociální ochranu, bojovat proti sociálnímu vyloučení a zajistit vysokou úroveň všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví,

 s ohledem na návrh nařízení o Evropském sociálním fondu plus (ESF+),

 s ohledem na úmluvy a doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP),

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2016 o sociálním dumpingu v Evropské unii[4],

 s ohledem na přepracovanou Evropskou sociální chartu, kterou přijala Rada Evropy,

 s ohledem na studii s názvem „Používání pohonných hmot v Pentagonu, změna klimatu a náklady na válku“, kterou v roce 2019 provedla Bostonská Universita,

 s ohledem na zprávu o rozvoji lidstva z roku 2019 vypracovanou v rámci Rozvojového programu OSN,

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že k omezení globálního oteplení na 1,5 °C a zamezení masivnímu úbytku biologické rozmanitosti, degradaci ekosystémů, nedostatku přírodních zdrojů, znečištění životního prostředí a vyšším zdravotním rizikům je naprosto nezbytné přijmout okamžité ambiciózní kroky; vzhledem k tomu, že účinky klimatické krize jsou patrny na celém světě a že dochází k jejich znepokojivě rychlému zhoršování;

B. vzhledem k tomu, že ve zprávě o rozvoji lidstva za rok 2019 vypracovaná v rámci Rozvojového programu OSN se uvádí, že rozdíly v rozvoji lidstva jsou i nadále velmi rozšířeny a že dochází ke vzniku nových nerovností; vzhledem k tomu, že je nutné urychleně řešit tyto rostoucí sociální a ekonomické nerovnosti, a to současně s přijímáním veškerých kroků v rámci boje proti změně klimatu;

C. vzhledem k tomu, že klimatická a environmentální krize vyžaduje kroky, abychom se odpoutaly od posedlosti hospodářským růstem, jenž je základní příčinou této krize, a vzhledem k tomu, že Zelená dohoda pro Evropu se musí stát začátkem konce tohoto destruktivního dogmatu;

D. vzhledem k tomu, že od roku 2010 utratily jen velké ropné a plynové společnosti na lobbování v EU 250 milionů eur; vzhledem k tomu, že se na celosvětových demonstracích za ochranu klimatu sešly na celé planetě stovky milionů lidí, kteří požadují ukončení vlády těchto zájmů zaměřených na fosilní paliva;

E. vzhledem k tomu, že nyní máme příležitost předložit ambiciózní ucelené všezahrnující investiční plán transformace, který by s opíral o demokracii, regulaci a veřejnou kontrolu; vzhledem k tomu, že si nemůžeme dovolit, aby se tyto problémy řešily prostřednictvím tržních sil, které je způsobily, a že termín „zelená dohoda“ proto nepostačuje k tomu, abychom naznačili vývoj požadovaný předními vědecko-výzkumnými pracovišti;

F. vzhledem k tomu, že k vyřešení této environmentální a společenské krize máme pouze jednu další možnost; vzhledem k tomu, že tyto společné problémy můžeme řešit účinně, pouze pokud budeme na tuto krizi reagovat jako na celek; vzhledem k tomu, že tato Komise je poslední Komisí, která je schopna předložit k jejich řešení příslušné návrhy, a že si nemůže dovolit tento úkol nesplnit;

G. vzhledem k tomu, že v důsledku „Zelené dohody“ musí dojít k celosvětové radikální systémové změně ve způsobu výroby, spotřeby a distribuce výrobků, což povede ke zlepšení života na základě dekarbonizace naší společnosti; vzhledem k tomu, že tato dohoda musí být spravedlivá a ku prospěchu všech; vzhledem k tomu, že tato krize ukazuje, že abychom vybudovali jinou Evropu, která by se spíše než na zisk zaměřovala především na planetu a její obyvatelstvo, musíme spolupracovat;

1. připomíná, že mezi nejdůležitější problémy, kterým lidstvo čelí, patří klimatická krize, kritický úbytek biologické rozmanitosti a rostoucí sociální a ekonomická nerovnost a že Zelená dohoda pro Evropu je příležitostí k tomu, abychom je společně a účinně řešili; zdůrazňuje, že jedinou možností, jak omezit globální oteplování na 1,5 °C a řešit problematiku nerovnosti, je zásadní změna politiky, včasná mezinárodní spolupráce, solidarita a závazek, že si budeme klást náročné cíle; domnívá se, že Zelená dohoda musí transformovat naše myšlení a vést k celosvětové radikální systémové změně ve způsobu výroby, spotřeby a distribuce zboží;

2. bere na vědomí návrh Zelené dohody, který předložila Komise; poukazuje na to, že je nutné, aby Zelená dohoda pro Evropu podporovala cíl, kterým je dosažení udržitelného rozvoje, aby chránila a rozšiřovala ekosystémy v EU a zajistila jejich zachování a aby chránila zdraví a dobré životní podmínky obyvatel před riziky spojenými se znečištěním životního prostředí a jeho důsledky; zdůrazňuje, že Zelená dohoda pro Evropu není jen rozšířením klimatických opatření, ale že představuje investiční plán, který by měl vést k úplné transformaci hospodářství a společnosti a zajistit, aby se dala jednoznačně na cestu ekologie, která by zajistila zachování jejich sociálních práv a zlepšení života všech na této planetě; poukazuje na to, že cíle udržitelného rozvoje by měly sloužit jako celkový rámec politiky a její realizace;

3. domnívá se, že hlavním prvkem Zelené dohody pro Evropu musí být solidarita a že se musí jednat dohodu, která je zaměřena navenek; zdůrazňuje, že tato dohoda musí zajišťovat sociální spravedlnost a řešit problematiku sociální a ekonomické nerovnosti společně s globálním oteplováním; poukazuje na to, že k zajištění spravedlivé transformace je důležité respektovat a rozšiřovat sociální dialog na všech úrovních a ve všech odvětvích, a to zejména dialog s odbory; v této souvislosti znovu opakuje, že Unie má povinnost uznat úlohu sociálních partnerů a prosazovat ji; domnívá se, že Zelená dohoda pro Evropu musí vycházet ze zásad klimatické spravedlnosti a zakládat se na významných vědeckých studiích a být s nimi v naprostém souladu;

4. odmítá používání módních výrazů a hesel, které zastírají nedostatek náročných cílů a nevhodné, trhem diktované kroky poškozující klima, které jsou v konečném důsledku ku prospěchu velkých podniků a průmyslu založeného na fosilních palivech; považuje Zelenou dohodu pro Evropu za příležitost k tomu, abychom se rozešli s neoliberálním smýšlením a aby si EU konečně uvědomila, že má vůči klimatu dluh a historickou odpovědnost za větší angažovanost; domnívá se, že postupné kroky jsou v době klimatické krize zoufale málo a že Zelená dohoda pro Evropu musí představovat radikální program transformace, který by vedl k rychlým a rozsáhlým bezprecedentním změnám našeho hospodářství a společnosti; odmítá integraci trhu zaměřenou na sjednocení podmínek podle přání velkých společností a vyzývá k tomu, aby se ve strategických oblastech, jako je energetika a průmysl, vytvořil silný veřejný sektor, který by byl schopen plnit cíle v oblasti ochrany životního prostředí a který by zároveň omezoval sociální a území nerovnost;

5. poukazuje na to, že jednostranné zaměření na hospodářský růst vedl ke klimatické krizi a ke kritickému úbytku biologické rozmanitosti; podotýká, že tyto problémy nelze řešit na základě stejného způsobu myšlení, jako bylo uvažování, které k nim vedlo; s politováním konstatuje, že Komise označuje Zelenou dohodu pro Evropu za novou strategii růstu; zdůrazňuje, že je nutné používat takové ekonomické modely, které místo toho, aby se slepě zabývaly pouze hospodářským růstem, přihlížejí k sociálním potřebám a lidským právům a také k tomu, že využívání planety má určité meze;

6. vzhledem k tomu, že úsporná opatření, sociální vyloučení a změna klimatu má největší dopad na ženy a marginalizované genderové skupiny, trvá na tom, že je do všech politických oblastí, zejména do klimatické a sociální politiky, nutné zapracovat komplexní rozumnou genderovou perspektivu; prohlašuje, že aby byla Zelená dohoda pro Evropu účinná a úspěšně plnila své cíle, musí mít genderovou perspektivu; vyzývá EU a její členské státy, aby beze zbytku realizovaly nový genderový akční plán, jak byl dohodnut v rámci COP25;

7. domnívá se, že kapitalismus není ekologický a ani se jím nemůže stát; zastává názor, že dominantní sociálně-ekonomický systém je ve své podstatě neudržitelný a že kapitalistické hromadění je zcela v rozporu s fyzikálními hranicemi planety a porušuje rovnováhu, na níž je založen veškerý život; s politováním konstatuje, že využívání obav lidí o životní prostředí k tomu, aby se dosáhlo většího kapitalistického hromadění, a to na základě jeho rozšiřování na nové oblasti a vytváření nových forem přivlastňování si přírody (jde o tzv. „přírodní kapitál“) vede k tomu, že se ze skutečných obav o životní prostředí stává byznys, aniž by docházelo k řešení problémů, které jsou jádrem těchto obav; konstatuje, že boj proti změně klimatu nelze oddělit od boje proti sociální a ekonomické nerovnosti a boje za mír;

Zvýšení ambicí EU v oblasti klimatu do roku 2030 a 2050

8. zdůrazňuje, že EU musí s ohledem na společnou, i když rozdělenou odpovědnost jít příkladem a v značném předstihu před setkáním COP26 v Glasgow předložit přepracovaný vnitrostátně stanovený příspěvek alespoň ve výši 70 %, což by dalším stranám dalo dostatek času na to, aby na signalizaci takto náročného cíle reagovaly tím, že by svůj cíl také upravily; poukazuje na to, že náročné cíle týkající se dekarbonizace by se neměly považovat za zátěž pro ekonomiku, ale že naopak vytvářejí prostředí, v němž by bylo možné prosazovat náročnou dekarbonizační politiku napříč odvětvími;

9. s politováním konstatuje, že EU neustále podporuje cíle, které jsou v rozporu s cílem omezit globální oteplování na 1,5 °C uvedeným v Pařížské dohodě, a že členské státy brání přijetí náročnějších cílů v Radě; lituje toho, že stávající opatření EU povedou podle odhadu k omezení skleníkových plynů do roku 2050 pouze o 60 %; poukazuje zejména na směrnici o obnovitelných zdrojích energie a směrnici o zvyšování energetické účinnosti, které obsahují cíl snížit do roku 2030 energetickou spotřebu o 32 %, resp. 32,5 %, které však zdaleka neobsahují opatření nutná k tomu, aby se globální oteplování omezilo na 1,5 °C, a neodrážejí nezbytné ambice;

10. se znepokojením poukazuje na negativní úlohu, kterou měla a má lobbistická činnost průmyslových podniků využívajících fosilní paliva a dalších podniků při formování politiky, a zejména na nedostatek transparentnosti při jednání v Radě;

11. odmítá představu, že přírodu lze koupit za peníze a že s právem znečišťovat životní prostředí lze obchodovat; požaduje, aby se při regulaci emisí skleníkových plynů postupovalo normativně; vyzývá k vypracování takové politiky zaměřené na omezování emisí skleníkových plynů, která by byla založena na konkrétních předpisech OSN, jež by sledovala jejich dodržování;

12. domnívá se, že je naprosto nezbytné, aby Komise přijala urychlené kroky k realizaci Zelené dohody pro Evropu a aby neprováděla žádné další vědecké studie, protože vědecká fakta jsou jasná; má za to, že se jedná pouze o zdržovací taktiku a pokus o zpomalení transformace; znovu opakuje, že Parlament prohlásil, že se jedná o klimatickou a environmentální krizi a že EU musí podle toho jednat tím, že stanoví náročné cíle týkající se dekarbonizace, které je nutné splnit nejpozději do roku 2040, a že je bude plnit;

13. se znepokojením bere na vědomí jednotlivé směry dlouhodobé strategie EU týkající se dekarbonizace a to, že se nadměrně spoléhá na technická řešení, z nichž většina ještě nebyla v dostatečném měřítku vyvinuta; trvá na tom, že energetická transformace EU se musí zakládat na tom, že se do roku 2050 přejde na energetický systém, který by byl založen pouze na obnovitelných zdrojích energie;

14. domnívá se, že dvoufázový přístup, který je navržen ve sdělení o Zelené dohodě pro Evropu a který předpokládá přepracování vnitrostátně stanovených příspěvků, jen vybízí průmyslové podniky využívající fosilní paliva k cílenějšímu lobbingu a že vysílá ostatním stranám Pařížské dohody, pokud jde o postoj EU v otázce ambicí do roku 2030, nejednoznačný signál; poukazuje na to, že nadměrné zdůrazňování obtíží při zajišťování dekarbonizace mezi 50 % a 55 % nám nezajistí vedoucí pozici na mezinárodní scéně, ale poskytne naopak prostor k dalšímu zdůvodňování nedostatečně náročných příspěvků stanovených jednotlivými členskými státy;

15. i nadále se staví kriticky k představě klimatické neutrality, jak ji navrhuje Komise, která z nadnárodních odvětví vylučuje emise skleníkových plynů, jako jsou emise z leteckého a lodního provozu a emise vznikající v celém hodnotovém řetězci nadnárodních společností, a zároveň prosazuje kompenzační opatření a využívání údajných trhů s uhlíkem, které vede k obchodování se znečištěním životního prostředí a přírodními zdroji za peníze; domnívá se, že důraz kladený na „klimatickou neutralitu“ odvádí pozornost od nutnosti zajistit postupný odklon od fosilních paliv a přijmout takové právní předpisy, které by vedly k udržitelnému hospodářství; je pevně přesvědčen o tom, že je nutné se zabývat možností důsledné dekarbonizace, která by proběhla odpovědně a spravedlivě, a dát přednost obnovitelným zdrojům energie a budoucnosti bez fosilních paliv; varuje před nebezpečím, že k tomu, abychom dosáhli uhlíkové neutrality, se budeme spoléhat na budoucí rozsáhlé technologie zachytávání CO2 a jeho skladování, zatímco v současné době neexistují důkazy o tom, že by tyto technologie bylo možné navrhnout a zavést v dostatečném měřítku; varuje před nebezpečím, že se budeme spoléhat na přirozená úložiště CO2, jako jsou oceány, lesy a půda, o jejichž složitém fungování a dynamice zatím nemáme dostatečné poznatky;

16. vyzývá Komisi, aby předložila ambiciózní zákon o klimatu, v němž by byly zakotveny zodpovědné cíle a v němž by se přihlíželo k nepřímým emisím;

17. s napětím očekává novou ambicióznější strategii EU týkající se přizpůsobení se změně klimatu a očekává, že povede k dosažení rovnováhy mezi financováním opatření zaměřených na její zmírňování a opatření zaměřených na to, abychom se jí přizpůsobili, a že se bude více zaměřovat na adaptační opatření;

Dodávky dostupné a bezpečné energie z obnovitelných zdrojů

18. znovu opakuje, že energetická politika je tu pro lidi a jejím prvořadým cílem musí být zajištění spravedlivého přístupu k energii tím, že bude zaručovat právo na energii; domnívá se, že energetická chudoba je silně provázána s klimatickou krizí, a poukazuje na potenciál, který má Zelená dohoda pro Evropu při řešení problematiky nerovnosti a klimatické krize s ohledem na sociální politiku, která by vedla k ekologické transformaci; připomíná, že existuje právo na domov, a zdůrazňuje, že Zelená dohoda pro Evropu může na základě ambiciózních, dostatečně financovaných opatření toto právo zaručit, může vymýtit energetickou chudobu a zároveň zajistit dekarbonizaci;

19. staví se kriticky k privatizaci odvětví energetiky, která vede k vyšším cenám a větší energetické chudobě; zdůrazňuje, že energie je veřejným statkem a že přístup k finančně dostupné energii z obnovitelných zdrojů patří mezi základní práva; trvá na tom, že je nutné demokratizovat a decentralizovat energetické systémy, které se dostaly do veřejného vlastnictví a pod veřejnou správu, a rozšířit energetické projekty na úrovni obcí, tak aby je bylo možné lépe využít k plnění cílů v oblasti životního prostředí a společenských cílů; je velmi znepokojen výrazným množstvím domácností v EU, které trpí energetickou chudobou nebo jsou jí postiženy, a znovu připomíná, že rovný přístup k udržitelné cenově dostupné energii je základním právem, a proto je nutné zakázat odpojování od elektřiny, příp. od dodávek tepla; domnívá se navíc, že bytovou situaci by mohla zlepšit energeticky účinná opatření týkající se budov, která by mohla pomoci při zmírňování energetické chudoby; má však za to, že náklady na renovaci by neměli nést nájemníci;

20. s politováním konstatuje, že „technologická neutralita“ je pouze eufemismem, který má skrýt skutečné zaměření na kapitálově intenzivní technologie, které ve scénáři uvedeném v Zelené dohodě pro Evropu zajišťuje hegemonii velkých společností; odmítá vysoký počet projektů týkajících se fosilních paliv, které jsou uvedeny ve čtvrtém seznamu projektů společného zájmu, protože jen ztěžuje odklon od ekonomiky založené na fosilních palivech;

21. vyzývá Komisi, aby urychlila renovaci veřejných budov a rozšířila působnost směrnice o energeticjké náročnosti budov; vyzývá Komisi, aby v rámci směrnice o obnovitelných zdrojích energie a směrnice o zvyšování energetické účinnosti navrhla přísnější cíle; domnívá se, že iniciativa „renovační vlna“ by měla obsahovat konkrétní kroky a opatření zaměřené na podporu renovace jak veřejných, tak i soukromých budov, tak aby do roku 2050 měly tyto budovy téměř nulovou spotřebu energie; žádá Komisi a členské státy, aby uvažovaly o urychlení renovace veřejných budov, poskytly na to dostatečné veřejné finanční prostředky a zároveň vytvářely spravedlivé možnosti zaměstnání;

22. vyjadřuje znepokojení nad tím, že Komise a některé členské státy prosazují jakožto řešení klimatické krize jadernou energii, a to i přesto, že problém jaderného odpadu nebyl dosud uspokojivě vyřešen a že jaderné elektrárny představují riziko z hlediska svého zabezpečení a bezpečnosti;

23. vyjadřuje znepokojení nad tím, že se Komise zajímá o „dekarbonizaci plynu“ a že zařazení plynu do dekarbonizační strategie EU zdůvodňuje energetickou bezpečností a finanční dostupností energie pro zákazníky; vyzývá Komisi, aby bez odkladu předložila přepracované nařízení o TEN-E, aby bylo zajištěno, že další, už pátý seznam projektů společného zájmu bude odpovídat novým kritériím, která by byla v souladu s Pařížskou dohodou;

Aktivizace průmyslu pro čisté oběhové hospodářství

24. poukazuje na to, že je naléhavě nutné zajistit, aby byly do všech právních předpisů zapracovány zásady a postupy oběhového hospodářství, tak jak jsou skutečně míněny, jelikož statistické údaje týkající toku materiálu a vytváření odpadu ukazují, že oběhové hospodářství je stále v plenkách, zatímco skutečné oběhové hospodářství může vést k minimalizaci odpadu a omezení těžby přírodních zdrojů, k účinnějšímu využívání zdrojů a ke snížení emisí skleníkových plynů a přispět k zachování biologické rozmanitosti; domnívá se, že zásadní význam mají investice, dodatečné právní předpisy a sledování dosaženého pokroku;

25. zdůrazňuje, že je nutné podporovat místní spotřebu a výrobu, která by byla založena na zásadě odmítnout výrobky, které nejsou udržitelné, snížit jejich spotřebu a výrobky opravovat, opětovně využívat, nově navrhnout a recyklovat, dále ukončit plánované využívání zastaralých podnikatelských strategií, v jejichž rámci se navrhují výrobky tak, aby měly krátkou dobu životnosti a musely být nahrazeny, a upravit spotřebu, aby odpovídala omezeným zdrojům na planetě; domnívá se, že k dosažení udržitelné spotřeby má zásadní význam právo na opravu výrobků a neustálá podpora IT služeb; vyzývá k zakotvení těchto práv v právních předpisech EU;

26. vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, které by ukončily obchodování s odpadem, které poškozuje zejména zranitelné obyvatelstvo a životní prostředí ve třetích zemích, a aby podporovala budování kapacit, abychom si problém odpadu v EU vyřešili my sami;

27. vyzývá všechny orgány a instituce EU, členské státy a místní orgány, aby zajistily, aby veškeré jejich veřejné zakázky, včetně zakázek na digitální technologie, byly v souladu s vysokými normami v oblasti životního prostředí a lidských práv; vyzývá Komisi, aby prošetřila, zda stávající právní předpisy a postupy EU a jejích členských států odpovídají jejich povinnostem týkajícím se životního prostředí a lidských práv; vyzývá Komisi, aby novelizovala směrnice EU v oblasti zadávání veřejných zakázek, s cílem zajistit, aby velké veřejné subjekty zadávající tyto zakázky vypracovaly, zveřejnily a uplatňovaly plány náležité péče, aby bylo zajištěno dodržování hlavních zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv, pokynů OECD pro nadnárodní společnosti a hlavních úmluv ILO v průběhu celého jejich dodavatelského řetězce; vyzývá instituce a orgány EU, aby šly příkladem a řídily se při zadávání zakázek pokyny týkajícími se sociálně zodpovědného zadávání veřejných zakázek a stávajícími postupy, které se osvědčily mezi zadavateli těchto zakázek;

28. zdůrazňuje, že biologicky rozložitelné plasty a plasty na biologické bázi jsou v rozporu se zásadami oběhového hospodářství a že je nutné se zaměřit na omezení plastů a vytvoření uzavřeného systému hospodaření s plasty; vyzývá Komisi, aby prosazovala výlučně oběhové hospodaření s plasty, které by neobsahovalo biologicky rozložitelné plasty a plasty na biologické bázi, a vytvořila příslušné předpisy; domnívá se, že právo na znečišťování životního prostředí by neměla mít žádná společnost; vyzývá Komisi, aby uplatňovala přísnější opatření týkající se používání jednorázových plastů, mj. systémy větší zodpovědnosti výrobců; připomíná, že zajišťování dodávek nerostných surovin nebo energetických zdrojů by nemělo být zdrojem geopolitického soupeření, poškozování životního prostředí v zaostalých regionech ani jakékoli formy neokolonialismu;

29. vyzývá Komisi, aby předložila nový, skutečně transformační akční plán pro oběhové hospodářství, který bude obsahovat důkladná opatření k posílení rozšířené odpovědnosti výrobce a bude regulovat konstrukci výrobků z hlediska udržitelnosti, zdůrazňuje, že je třeba nařízení o ekodesignu a označování energetickými štítky rozšířit tak, aby zahrnovala hlavní kategorie produktů; zdůrazňuje, že zavádění digitálních technologií je třeba doprovázet regulačními opatřeními, která přispějí k sociální a environmentální udržitelnosti hodnotových řetězců IKT, aby se zajistil soulad opatření v oblasti digitalizace s cíli udržitelného rozvoje a s cíli politik v oblasti klimatu, energetiky a životního prostředí;

30. uznává, že průmyslové a pracovněprávní politiky vyžadují strukturální změny vyplývající z hluboké dekarbonizace evropských průmyslových odvětví, zejména energeticky náročných odvětví zdůrazňuje, že všechny tyto politiky musí zajišťovat tvorbu pracovních míst, lepší pracovní podmínky, práva a vyšší platy, a podtrhává, že jsou zapotřebí záruky k zachování počtu pracovních míst v průmyslu; v této souvislosti zdůrazňuje, že je důležité respektovat a posilovat sociální dialog na všech úrovních a ve všech odvětvích, a to zejména s odbory; zdůrazňuje, že ke zvrácení nerovného vývoje, který je důsledkem tržní logiky, jsou klíčové veřejné investice a že je v rámci Evropské unie třeba zajistit kvalitní pracovní místa a silné politiky soudržnosti;

31. vyzývá Komisi, aby předložila průmyslovou strategii EU, která průmyslová odvětví EU nasměruje prostřednictvím regulačního přístupu k hloubkové dekarbonizaci, což je naléhavé zejména u energeticky náročných odvětví, vyzývá k dostatečným investicím do odborné přípravy a vzdělávání pracovníků, aby se těmto změnám mohli přizpůsobit a aby se zajistilo, že žádný region nebude opomenut; zdůrazňuje, že skutečně oběhové hospodářství vytvoří nová kvalitní pracovní místa v oblasti recyklace, údržby, oprav, opětovného použití a opětovného zpracování;

32. vyzývá Komisi, aby svá pravidla státní podpory změnila s cílem zajistit, aby tato podpora mohla být využívána například ve prospěch obnovitelné energie, železniční dopravy a renovace budov; lituje skutečnosti, že stávající pravidla státní podpory upřednostňují uhelnou a jadernou energii (jak ukazuje např. rozhodnutí o jaderné elektrárně Hinkley Point C, Paks II a kapacitní mechanismy pro uhelné elektrárny);

Urychlení přechodu k udržitelné a inteligentní mobilitě

33. těší se na strategii Komise pro udržitelnou a inteligentní mobilitu v roce 2020 a očekává od ní, že radikálně změní dopravní systémy v celé Evropě tím, že posílí modální přechod nákladní dopravy na železnice a vnitrozemské vodní cesty a podpoří zelenou logistiku a snižování objemu nákladů;

34. zdůrazňuje, že uchování veřejné dopravy ve veřejném vlastnictví je nejúčinnějším způsobem jak vést a zajistit účinnou dekarbonizaci dopravního odvětví a zaručit občanům právo na mobilitu; žádá zvrácení probíhající i již dokončené liberalizace v odvětvích dopravy, která většinou vedla ke zhoršení infrastruktury, zařízení a poskytovaných služeb; zdůrazňuje, že privatizací veřejných služeb, jako je doprava, jsou oslabována práva pracovníků;

35. vyzývá členské státy, aby své veřejné dopravní systémy poskytovaly zdarma a začleňovaly různé dopravní systémy do jednotného a multimodálního systému prodeje jízdenek a aby podporovaly systémy sdílení vozidel, čímž se zajistí dostupnost pro všechny občany a zároveň to bude odrazovat od používání soukromých vozidel;

36. zdůrazňuje, že udržitelný rozvoj měst snižuje potřebu individuální dopravy tím, že vytváří kvalitní pracovní místa v rámci místních komunit a brání vytváření fenoménu komunit, které dojíždějí; zdůrazňuje, že ekologičtější města a dekarbonizovaná veřejná doprava jsou klíčovými prvky pro inteligentní udržitelnou mobilitu v městských oblastech; naléhavě vyzývá města a obce, aby upřednostňovaly cyklistickou a pěší infrastrukturu před silnicemi a aby investovaly do dostatečných infrastrukturních sítí pro alternativní paliva; vyzývá Komisi a členské státy, aby prosazovaly plány městské a venkovské mobility, které jsou ve veřejném zájmu a které zahrnují všechny nové způsoby dopravy, s cílem zlepšit kvalitu služeb pro občany a snížit environmentální náklady pro města; vyzývá Komisi, členské státy a zúčastněné strany, aby podporovaly místní produkci;

37. zdůrazňuje, že je zapotřebí účinná a inkluzivní veřejná doprava, která bude pokrývat městské, příměstské i venkovské oblasti a bude přístupná pro osoby s omezenou schopností pohybu; zdůrazňuje, že je zapotřebí rychlá, dostupná a spolehlivá železniční síť mezi všemi velkými evropskými městy, aby již nebylo nutné mezi nimi létat, nebo aby se počet vnitroevropských letů alespoň snížil; vyzývá Komisi a členské státy, aby významně zvýšily úsilí a investice k dosažení tohoto cíle a aby postupně ukončily všechny stávající pobídky, které jsou s tímto cílem v rozporu; zdůrazňuje význam financování projektů v oblasti dopravní infrastruktury, které pomáhají dosáhnout klimatických cílů, i význam přeshraniční spolupráce mezi členskými státy; pokud jde o finanční prostředky EU určené na dopravu, domnívá se, že jedním z kritérií způsobilosti projektů by měla být jejich vhodnost k danému účelu, tj. k dosažení cílů v oblasti klimatu;

38. odmítá další rozšiřování systémů obchodování s emisemi na další odvětví, jako je lodní doprava, a trvá na tom, že je zapotřebí regulace zaměřená na dekarbonizaci ve všech odvětvích; vyzývá k začlenění ambiciózních cílů pro námořní dopravu zaměřených na snižování emisí CO2, SOx, pevných částic a NOx, včetně maximálního omezení emisí z dopravy, do cílů mezinárodní obchodní politiky;

39. vyzývá Komisi, aby ambiciózně usilovala o snižování emisí z letectví a aby okamžitě navrhla zastavit vydávání veškerých bezplatných povolenek leteckým společnostem v rámci systému EU ETS a zasadila se o plný soulad systému kompenzací a snižování emisí uhlíku v mezinárodní letecké dopravě (CORSIA) se stávajícími právními předpisy EU a s plánovanými závazky v oblasti snižování emisí;

40. lituje skutečnosti, že odvětvím s největšími emisemi, jako je letectví, jsou poskytovány obrovské dotace prostřednictvím osvobození kerosinu od daně, dotací na fosilní paliva a kvůli nedostatečné harmonizaci, pokud jde o celounijní letenkovou daň; zdůrazňuje, že tyto dotace nezajišťují rovnou soutěž s udržitelnějšími způsoby dopravy, které fungují v týchž podmínkách; zdůrazňuje, že jak Komise, tak členské státy mají odpovědnost za uplatňování zásady „znečišťovatel platí“ na odvětví letectví; konstatuje, že členské státy v minulosti akceptovaly postupné rušení provozní podpory pro neziskové uhelné elektrárny, avšak provozní podpora neziskových letišť nadále pokračuje; vyzývá, aby zásada „znečišťovatel platí“ byla uplatňována také na luxusní druhy dopravy, jako jsou sportovně užitková vozidla (SUV) a luxusní lodě, a vyzývá k zákazu soukromých tryskových letadel;

41. poukazuje na to, že vývoj propojených a automatizovaných vozidel se do značné míry opírá o technologii; vyzývá proto ke zkoumání sociálního dopadu této technologie a její slučitelnosti s lidskými a environmentálními hodnotami a cíli; domnívá se, že zavádění nových přepravních služeb, jako je spolujízda a „mobilita jako služba“, jež jsou doplňovány systémy zpoplatnění silnic, by nemělo být zpomalováno legislativními překážkami, protože jsou vhodnější než soukromé jízdy;

42. zdůrazňuje, že je důležité řídit koncepci přechodu na jiný druh dopravy tím, že lidé budou prostřednictvím hospodářských pobídek podporováni, aby si osvojovali udržitelné návyky, jakož i zvyšováním informovanosti o dopadech individuální dopravy na životní prostředí a koordinací a rozvojem dopravních služeb s nízkými emisemi uhlíku, jako je veřejná doprava; zdůrazňuje, že elektroauta environmentální problémy způsobené dopravou sama o sobě nevyřeší, pokud nedojde ke změně paradigmatu, která zpochybní dominantní výskyt individuální dopravy; zdůrazňuje, že je třeba sdílet náklady na tento přechod spravedlivým způsobem, aby se zajistilo, že se mobilita nestane pro nejzranitelnější osoby luxusem, a vyvážit jej jinými prostředky, jako je například nižší zdanění; dále zdůrazňuje, že je třeba zohlednit potřeby vzdálených a ostrovních regionů v oblasti mobility, zejména proto, aby se zabránilo negativnímu dopadu na již tak těžké demografické a životní podmínky v těchto oblastech;

Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“: vytvoření spravedlivého, zdravého potravinového systému šetrného k životnímu prostředí

43. se znepokojením konstatuje, že zemědělství, rybolov a produkce potravin jsou stále nejvýznamnějšími příčinami ztráty suchozemské a mořské biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že intenzifikace zemědělství a opouštění zemědělských systémů, které se vyznačují nízkou intenzitou činnosti a velkou biologickou rozmanitostí, patří k hlavním zemědělským tlakům, jež k tomuto negativnímu trendu přispívají; konstatuje, že eutrofizace, jež je způsobená únikem dusíku z chovů hospodářských zvířat a používáním umělých hnojiv, je jednou z hlavních příčin této ztráty biologické rozmanitosti; je přesvědčen, že úbytek opylovačů včetně včel vyvolává mimořádné obavy z hlediska potravinové bezpečnosti, jelikož plodiny závislé na opylovačích hrají v naší stravě důležitou úlohu; dále se domnívá, že agrobiodiverzita je obrovskou výzvou naší doby, jelikož podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) došlo v průběhu 20. století ke ztrátě 3/4 genetické rozmanitosti rostlin a lidská strava je v současnosti založena hlavně na 12 rostlinných druzích a 14 živočišných druzích;

44. vyjadřuje politování nad vývojem zemědělské politiky EU, která považuje potraviny za komoditu; je pevně přesvědčen, že potraviny jsou základním lidským právem; zdůrazňuje, že je třeba radikálně změnit celý potravinový systém, aby se zastavila ztráta biologické rozmanitosti a změna klimatu, podpořila zdravá, výživná a udržitelná strava bohatá na rostlinné složky a zajistila potravinová bezpečnost a soběstačnost na celém světě;

45. domnívá se, že chemické pesticidy, umělá hnojiva, genetické inženýrství ve všech svých podobách, průmyslový způsob zemědělství a nadměrný rybolov, masivní dovoz bílkovinných a energetických plodin a probíhající globalizace potravinového řetězce ohrožují budoucnost planety a produkce potravin a neměly by být žádným způsobem dotovány, ale naopak co nejdříve zastaveny; konstatuje, že tato globalizace potravinového řetězce nepřinesla žádný prospěch prvovýrobcům, což je odvětví, které je kvůli své roztříštěné povaze charakterizováno produkcí pod úrovní nákladů, nízkou návratností a vystavením nespravedlivým obchodním praktikám; připomíná Komisi výzvu Parlamentu, aby navrhla právní předpisy, které budou obsahovat závaznou povinnost na úrovni EU snižovat používání pesticidů prostřednictvím závazných příspěvků jednotlivých členských států; vyzývá k tomu, aby v zájmu dosažení těchto cílů došlo k přezkumu mezinárodních obchodních dohod a nových dohod o volném obchodu, a to zejména dohody mezi EU a organizací MERCOSUR;

46. zdůrazňuje, že dobrovolné a tržní mechanismy nejsou k zajištění spravedlivého přechodu k udržitelnému potravinovému systému dostatečné; uznává, že jsou zapotřebí ambiciózní a právně závazné mechanismy a cíle; lituje toho, že stávající a navrhované společné zemědělské a rybářské politiky v každém ohledu selhávají, pokud jde o řešení environmentálních a sociálních výzev v zemědělství, rybolovu a produkci potravin; konstatuje, že zahájení revidované společné zemědělské politiky bude pravděpodobně odloženo na začátek roku 2022; vyzývá Komisi, aby spolupracovala s členskými státy a zúčastněnými stranami na zajištění toho, že vnitrostátní strategické plány pro zemědělství budou od prvopočátku plně odrážet ambice Zelené dohody a strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“. Domnívá se, že pokud se zvýší flexibilita, je třeba zavést silnou odpovědnost, správu a důsledné monitorování, jakož i přísná pravidla v oblasti transparentnosti, pokud jde o přípravu plánů na vnitrostátní úrovni, aby bylo možné dosáhnout stanovených cílů; zdůrazňuje, že Komise musí zajistit, aby tyto strategické plány byly posuzovány na základě důkladně propracovaných klimatických a environmentálních kritérií; zdůrazňuje, že tyto plány by měly vést k používání udržitelných postupů, například ekologického zemědělství, agroekologie, agrolesnictví a přísnějších norem pro dobré životní podmínky zvířat;

47. vyzývá Komisi, aby navrhla celostní a ambiciózní strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ s cílem skutečně přeměnit evropské potravinářské, rybářské a zemědělské odvětví; zdůrazňuje, že výchozími body této strategie by měly být hranice možností planety, lidské zdraví a zdraví zvířat a jejich dobré životní podmínky a že by měla být založena na koncepci agroekologie a udržitelnosti;

48. zdůrazňuje, že je třeba podporovat krátké potravinové řetězce a místní potravinové systémy, k jejichž výhodám patří spravedlivější ceny pro zemědělce, přístup k čerstvým a sezónním produktům pro spotřebitele, omezený dopad na životní prostředí a větší sociální soudržnost na místní úrovni; domnívá se, že tento cíl vyžaduje zásadní přeměnu společné zemědělské politiky, která potlačí a zvrátí tendenci ke zvýšené liberalizaci a posílí nástroje pro regulace produkce a trhu;

49. zdůrazňuje, že strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“ by měla zahrnovat závazné a ambiciózní cíle v oblasti snižování emisí skleníkových plynů ze zemědělství a ničení půdy a používání chemických pesticidů, umělých hnojiv a antibiotik, včetně urychleného zastavení používání syntetických hnojiv a mikroplastů v hnojivech, a její součástí by měly být i závazné cíle pro rozšiřování ekologické produkce; zdůrazňuje, že tato strategie by měla podporovat agrolesnictví, měla by zavádět další právní předpisy a prosazovat ochranu dobrých životních podmínek zvířat používaných v potravinovém řetězci, aby se zajistilo, že vnímání zvířat bude zohledňováno ve všech příslušných politikách, a měla by zahrnovat plán na ukončení masivního dovozu komodit, které přispívají k odlesňování, jako je sója, palmový olej a kukuřice, i závazek k zastavení dovozu a pěstování jakýchkoli geneticky modifikovaných organismů v EU; považuje patentování osiv a základních biologických procesů za nepřijatelné;

50. zdůrazňuje potřebu spravedlivé a sociální transformace zemědělství; zdůrazňuje, že politika EU v oblasti zemědělství a mezinárodního obchodu se musí přeorientovat ze stávajícího industrializovaného modelu založeného na vývozu do třetích zemí, v jehož důsledku jsou prvovýrobci vystaveni geopolitickým událostem, nad nimiž nemají kontrolu, na systém, jehož primárním cílem bude potravinová soběstačnost zahrnující vysoce kvalitní potraviny, spravedlivé výnosy výrobců, ochranu životního prostředí a přísné normy v oblasti dobrých životních podmínek zvířat, se zvláštním zaměřením na pracovníky v potravinovém řetězci;

Ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti

51. zdůrazňuje, že biologická rozmanitost a příroda nemohou být považovány za pouhý „přírodní kapitál“ k použití, ale naopak by měly být uznávány jako společné dědictví celého lidstva, a vyzývá k tomu, aby byl v Zelené dohodě pro Evropu k přírodě zaujat odlišný přístup; je pevně přesvědčen, že příroda má sama o sobě hodnotu, kterou je třeba respektovat, a odmítá jakýkoliv pokus ji zpeněžovat nebo vyčíslovat její hodnotu z hlediska její užitné hodnoty;

52. hluboce lituje toho, že v Evropě nadále znepokojivou rychlostí ubývá biologická rozmanitost, jakož i skutečnosti, že se nepodařilo splnit žádný z předchozích cílů k zastavení úbytku biologické rozmanitosti; vyzývá k významnému úsilí v oblasti ochrany s cílem zvrátit stávající trendy a zmírnit tlak na přírodní svět; naléhavě vyzývá, že pokud má být dosaženo zlepšení, je třeba v plném rozsahu provádět celý soubor politických opatření, jež by měla vycházet z právně závazných cílů pro EU a její členské státy včetně odvětvových politik;

53. vítá závazek Evropské komise předložit do března 2020 strategii v oblasti biologické rozmanitosti; opět připomíná svůj postoj vyjádřený v usnesení ze dne 2. února 2016 o přezkumu strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti v polovině období, že ničení stanovišť je nejdůležitějším faktorem vedoucím ke ztrátě biologické rozmanitosti a že představuje zvláštní prioritu, pokud jde o řešení tohoto problému, tj. omezováním poškození a roztříštěnosti;

54. sdílí stanovisko, že faktory ovlivňující změnu klimatu a úbytek biologické rozmanitosti jsou globální a nejsou omezeny státními hranicemi; podporuje proto návrh Komise, aby byl na konferenci OSN o biologické rozmanitosti v říjnu 2020 stanoven globální cíl na ochranu biologické rozmanitosti;

55. zdůrazňuje, že dobrovolná opatření a tržní mechanismy jako označování a „kulaté stoly“ jsou naprosto nedostatečné k zastavení odlesňování v souvislosti s dovozem produktů, jako je palmový olej a sója; vyzývá k přijetí právně závazných cílů a regulačních opatření k zastavení odlesňování souvisejícího s produkty dováženými do EU;

56. domnívá se, že oblasti městské zeleně s bohatou biologickou rozmanitostí přispívají ke zmírňování znečišťování ovzduší, hluku, dopadů změny klimatu, vln veder, povodní a problémů v oblasti veřejného zdraví; oceňuje, že Komise předloží návrhy na zelená evropská města a zvýšení biologické rozmanitosti v městských oblastech, a žádá, aby se tyto návrhy vyznačovaly naléhavostí a ambicemi; vítá všechny iniciativy na podporu městského zemědělství;

57. zdůrazňuje, že lesy jsou klíčovým rezervoárem biologické rozmanitosti; zdůrazňuje, že lesní oblasti jsou klíčové pro regulaci vodního cyklu, absorbování CO2 a poskytování rekreačních možností umožňujících kontakt s přírodou; vítá novou strategii EU v oblasti lesnictví zaměřenou na sázení nových stromů a obnovu poškozených nebo vyčerpaných lesů, kterou předložila Komise, a její snahu o podporu dovozu, který nemá za následek odlesňování ve třetích zemích, aby se tak minimalizovalo riziko pro lesy po celém světě; zdůrazňuje, že cílem veškerého úsilí v oblasti zalesňování a opětovného zalesňování by měla být ochrana a posílení biologické rozmanitosti i skladování uhlíku;

58. uznává úlohu modrého hospodářství v boji proti změně klimatu; připomíná, že modré hospodářství musí být skutečně udržitelné, protože využívání mořských zdrojů přímo i nepřímo závisí na dlouhodobé kvalitě a odolnosti oceánů; žádá, aby byla ve spolupráci se sousedními zeměmi vypracována společná strategie pro prevenci a omezování znečištění, v jejímž rámci by se stanovila oblast pro kontrolu emisí a posílila síť chráněných mořských oblastí a jejich propojení ve Středozemním moři; vítá cíle společné rybářské politiky, jež usilují o omezení negativních dopadů, které může mít rybolov na ekosystémy, zejména ve zranitelných oblastech, a slib Komise, že bude podporovat propojenější a dobře spravované mořské chráněné oblasti; naléhavě vyzývá členské státy, aby plně dodržovaly vědecká doporučení ohledně omezení odlovu, a odsuzuje jakékoli dotace na zvýšení velikosti loďstva;

59. vyzývá k navýšení finančních prostředků na opatření v oblasti životního prostředí a klimatu prostřednictvím programu LIFE, který v krátkodobém výhledu představuje alespoň 1 % celého rozpočtu EU, i společné zemědělské politiky, která by zemědělcům měla platit za to, že svou činností pohlcují uhlík a poskytují ekosystémové služby a zároveň respektují původní druhy a ekosystémy; vyzývá Komisi, aby navrhla novou rámcovou směrnici pro půdu a aby půdu v EU dostatečně chránila; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na rozšíření sítě Natura 2000 tak, aby pokrývala alespoň 30 % území EU, vnitrozemských vod a mořských oblastí; zdůrazňuje, že je zapotřebí finanční nástroj na podporu správy oblastí sítě Natura 2000;

60. připomíná, že ve většině scénářů zaměřených na dekarbonizaci se očekává zvýšená poptávka po biomase na energetické využití; připomíná, že využívání biomasy a zvyšování spotřeby potravin a krmiv si žádá zvýšení zemědělské a lesnické produkce, což má nepřijatelné dopady na životní prostředí; je hluboce znepokojen tím, že dovoz pevné biomasy, biopaliv a biokapalin s cílem uspokojit energetické potřeby Evropy je spojen s významnými dopady na biologickou rozmanitost; vyzývá Komisi a členské státy, aby biomasu přestaly používat a předešly tak další škodlivé závislosti na neudržitelných zdrojích energie;

Životní prostředí bez toxických látek díky ambicióznímu cíli nulového znečištění

61. se znepokojením konstatuje, že znečištění ze syntetických chemických látek představuje významnou a vzrůstající hrozbu jak pro lidi, tak pro volně žijící zvířata, a že jsou do evropského životního prostředí i nadále vypouštěny nové i starší chemické látky, čímž se zvyšuje celkové chemické zatížení evropských občanů a ekosystémů a důsledkem jsou vysoké sociální a hospodářské náklady, ohrožení zejména těhotných žen, kdy dochází k deformaci plodu v děloze, poškozování jeho rozvíjejícího se mozku a snižování naší inteligence; dále konstatuje, že tyto chemické látky mají souvislost s poruchami plodnosti a se zvyšujícím se výskytem onemocnění, jako je rakovina, a zároveň mohou způsobit zhroucení evropských ekosystémů;

62. zdůrazňuje právo na netoxické prostředí; vítá oznámení akčního plánu pro nulové znečištění vzduchu, vody a půdy, avšak se znepokojením konstatuje, že Komise dosud nezahájila strategii pro netoxické životní prostředí, která byla slíbena již v sedmém evropském akčním plánu pro životní prostředí a zdraví v roce 2013; konstatuje, že tato strategie je naléhavě zapotřebí, aby se výrazně snížilo vystavení Evropanů endokrinním disruptorům a dalším nebezpečným látkám; vyzývá Komisi, aby slíbenou strategii pro netoxické životní prostředí předložila v roce 2020 a aby tato strategie také zahrnovala spotřební výrobky;

63. vyzývá Komisi, aby se prioritně zaměřila na zamezování tomu, aby byli lidé vystavováni toxickým chemickým látkám, a na omezování souvisejících zdravotních dopadů do roku 2030, a aby v této souvislosti stanovila jasný harmonogram, ukazatele a závazné cíle; zdůrazňuje, že jsou zapotřebí legislativní návrhy k zajištění koordinace a souladu různých evropských právních předpisů v oblasti chemických látek, a to způsobem co nejšetrnějším vůči zdraví, s cílem zamezit expozici nebezpečným látkám během jejich životního cyklu, včetně endokrinních disruptorů, per- a polyfluorovaných alkylových sloučenin (PFAS), mikroplastů a látek vzbuzujících mimořádné obavy, ve všech jejich použitích, včetně materiálů určených pro styk s potravinami, hraček, zdravotnických produktů, kosmetiky, biocidů a pesticidů, čisticích prostředků, zpomalovačů hoření a dalších využití; zdůrazňuje, že tato legislativní opatření jsou naléhavě zapotřebí a nelze je dále odkládat;

64. zdůrazňuje, že přijímání opatření předběžné opatrnosti v rámci řízení rizik pro skupiny chemických látek a podpora používání chemických látek, které jsou bezpečné již od fáze návrhu a lze je používat v oběhovém hospodářství, by mohlo pomoci omezit budoucí znečištění; domnívá se, že by materiály neměly již od fáze návrhu obsahovat žádné toxické složky a že toky materiálů obsahující staré chemické látky by měly být detoxikovány, aby mohly být bezpečně opět použity a recyklovány v oběhovém hospodářství; odmítá jakýkoli pokus odstranit nebo oslabit zásadu předběžné opatrnosti v právních předpisech EU;

65. zdůrazňuje, že je třeba přijmout jasný závazek k zabezpečení prostředků pro kvalitnější metody výzkumu a testování a podporu organizací, které poskytují a zkoumají bezpečnější alternativy a přispívají k nahrazování škodlivých chemických látek, čisté výrobě a udržitelným inovacím; zdůrazňuje, že je nutné omezit testování na zvířatech při posuzování rizik, vyzývá k většímu úsilí a navýšení finančních prostředků v této oblasti; je zastáncem toho, aby byl vytvořen systém včasného varování s cílem identifikovat nové chemické hrozby;

66. je přesvědčen, že cíl nulového znečištění by měl být založen na nejnovějších vědeckých poznatcích a neměl by nabízet menší ochranu, než jakou doporučuje WHO; vyzývá Komisi, aby upravila normy kvality ovzduší EU, aby alespoň odpovídaly doporučením WHO;

67. je přesvědčen, že spotřebitelé mají právo být plně informováni; požaduje zavedení povinných koordinovaných celoevropských informačních systémů pro chemické látky ve spotřebním zboží, materiálech a odpadech, zveřejňování informací a vedení osvětových kampaní; žádá plnou a aktivní transparentnost postupů posuzování a řízení rizik;

Financování Zelené dohody pro Evropu a zajištění spravedlivé transformace

68. domnívá se, že návrh Komise zcela postrádá jasný a ambiciózní plán financování; očekává, že Komise vypracuje takový finanční plán, z něhož bude zřejmé, jaké veřejné a soukromé prostředky budou využívány a jak budou rozdělovány; vyzývá členské státy zapojené do jednání o posílené spolupráci ve věci daně z finančních transakcí, aby dospěly k dohodě na tomto nástroji; domnívá se, že takový nástroj by mohl být jedním z nových zdrojů peněz, jehož prostřednictvím by EU mohla financovat Zelenou dohodu pro Evropu;

69. je přesvědčen, že spravedlivá transformace je víc než jen fond nebo rozpočet, neboť se jedná o celkový strategický přístup opřený o investice, který musí zajistit, aby byl tento přechod prospěšný pro všechny prostřednictvím podpory sociálně-ekonomických práv, záruky lepších životních podmínek a prosazování zásady hospodářské, sociální a územní soudržnosti; vyzývá Komisi a Radu, aby posílily stávající sociální fondy, namísto aby jejich financování omezovaly, jako je navrhováno u Fondu soudržnosti, a aby zajistily, že Fond pro spravedlivou transformaci bude pomáhat znevýhodněným regionům, komunitám a pracujícím a že nebude docházet k „uvíznutí aktiv“; zdůrazňuje nutnost zajistit spravedlivé rozdělování prostředků z Fondu pro spravedlivou transformaci při zohlednění kritérií soudržnosti; je přesvědčen, že mechanismus spravedlivé transformace by měl ctít a posilovat zásadu partnerství zapojením všech příslušných aktérů do celého procesu a že Fond pro spravedlivou transformaci by měl být financován prostřednictvím výrazného zvýšení veřejných výdajů a využití stávajících mechanismů financování;

70. domnívá se, že omezení vnitrostátního dluhu na 3 % HDP ze strany EU, jak je stanoveno v Paktu o stabilitě a růstu, a nulový strukturální schodek stanovený v rozpočtovém paktu zásadním způsobem brzdí ekologickou transformaci, neboť znemožňují masivní veřejné investice členských států v zájmu dosažení hospodářství s nulovými emisemi uhlíku; zdůrazňuje, že náklady spojené s hlubokou dekarbonizací jsou nyní mnohem nižší než náklady spojené s dopady změny klimatu; vyzývá ke zrušení rozpočtového paktu a žádá Komisi a Radu, aby nahradily Pakt o stabilitě a růstu a nový rozpočtový pakt paktem o zaměstnanosti a udržitelnosti nebo aby alespoň vyňaly veřejné investice do životního prostředí a sociální oblasti z pravidla 3 %; žádá reformu pravidel státní podpory, tak aby umožňovala mnohem vyšší veřejné investice do zelené transformace, veřejných služeb a sociální ochrany;

71. vítá návrh, aby byla EIB přeměněna na novou klimatickou banku EU, a rozhodnutí EIB zbavit se většiny fosilních paliv; vyzývá EIB, aby se zbavila všech fosilních paliv, včetně plynu; vyzývá novou klimatickou banku, aby podporovala transformaci úvěry s nulovým úrokem, a žádá Komisi a Radu, aby zavedly předpisy zakazující investice do znečišťujících odvětví;

72. zdůrazňuje, že do financování transformace by měly být plně zapojeny ECB a měnové politiky; vítá prohlášení prezidenta ECB, který označil boj proti změně klimatu za „klíčovou úlohu“ této banky; očekává, že ECB se kompletně zbaví všech fosilních paliv, včetně plynu, ve svém programu nákupů v podnikovém sektoru; vyzývá ECB, aby využívala nástroje obezřetnostního dohledu ve prospěch zelených aktiv a pro přesun investic k udržitelným činnostem a aby uplatňovala nástroje dohledu, jako jsou zátěžové testy, k řádnému posuzování a zmírňování finančních rizik v oblasti životního prostředí; žádá úpravu norem pro ratingové agentury, aby do svých hodnocení zahrnovaly i environmentální a sociální kritéria a kritéria správy a řízení; domnívá se, že ECB by měla mít možnost půjčovat přímo členským státům s nulovým úrokem s cílem umožnit masivní veřejné investice do transformace; proto vyzývá Radu a členské státy, aby revidovaly mandát ECB tak, aby jí umožňoval plně se podílet na financování transformace, včetně přímých půjček členským státům;

73. domnívá se, že smlouva o Energetické chartě je škodlivá a zastaralá, a vyzývá Komisi a členské státy, aby od ní co nejdříve odstoupily;

74. zdůrazňuje, že členské státy přicházejí kvůli daňovým únikům každý rok o miliardové částky, které by mohly být investovány do ekologické transformace; vyzývá Komisi a Radu, aby vypracovaly důvěryhodný a kompletní seznam všech daňových rájů a zavedly předkládání veřejných transparentních zpráv o daňových otázkách jednotlivých zemí s cílem zajistit zdanění velkých firem v místě, kde byly generovány příjmy; vyzývá Komisi, aby se zabývala škodlivými daňovými praktikami členských států a zavedla minimální efektivní daň z příjmů právnických osob s cílem zastavit její soustavné snižování;

75. žádá vytvoření nových daňových pobídek, které zabrání činnostem škodlivým pro životní prostředí; domnívá se, že příjmy z těchto daní by měly být v plné výši určeny na financování transformace; zdůrazňuje, že před stanovením takových daňových pobídek je nutné provést distribuční analýzu, aby se zabránilo prohlubování nerovností;

76. je přesvědčen, že spravedlivou transformaci nelze provést v neoliberálním ekonomickém rámci; vyzývá Komisi, aby tento rámec opustila a ukončila úsporná opatření a antisociální politiku zacílenou na úspory, jako je například politika prosazovaná v rámci evropského semestru; vyzývá Komisi, aby na Zelenou dohodu pro Evropu pohlížela jako na příležitost a aby uznala nutnost zvýšit veřejné investice na evropské úrovni;

77. připomíná úlohu vzdělání, odborné přípravy, rekvalifikace a zvyšování kvalifikace při zelené transformaci a konstatuje, že kvalitní pracovní místa v rámci nízkouhlíkové ekonomiky zahrnují kromě pracovníků ve stavebnictví také práci v odvětví péče, zdraví a vzdělávání; v této souvislosti zdůrazňuje význam konzultací se sociálními partnery a jejich zapojení; trvá na tom, že součástí by mělo být i budování kapacit regionů a obcí, aby se i tyto subjekty mohly podílet na řešení a aby měly přístup k financování;

78. vyzývá Komisi, aby představila ambiciózní Fond pro spravedlivou transformaci na podporu znevýhodněných regionů, komunit a pracujících, který bude financovat nové, účelné činnosti šetrné k životnímu prostředí za účelem tvorby udržitelných pracovních míst, podpory místní produkce, financování odborné rekvalifikace pracujících a poskytnutí odškodnění a příspěvků pracujícím hledajícím nové, kvalitní pracovní místo; vyzývá Komisi, aby rovněž stanovila vhodná kritéria pro spravedlivé financování transformace, včetně podmínky ukončení využívání fosilních paliv; žádá, aby byla snižována nezaměstnanost prostřednictvím programů odborné přípravy a vzdělávání zaměřených na udržitelná pracovní místa a kvalitní místa budoucnosti;

Mobilizace výzkumu a posílení inovací

79. poukazuje na význam výzkumu financovaného z veřejných zdrojů pro nalezení nových řešení pro klimatickou krizi vytvářejících veřejné statky; je přesvědčen, že Zelená dohoda pro Evropu by měla urychlit investice do udržitelných praktik; zdůrazňuje však, že řešení klimatické krize již existují a že hlavní překážkou je nedostatek politické vůle; se znepokojením poukazuje na finanční zájmy fosilního průmyslu při prosazování geoinženýrských řešení v oblasti klimatu;

80. zdůrazňuje, že je nutné investovat do výzkumu udržitelných alternativních paliv, zejména v odvětví letectví a přepravy, a vyzývá Komisi, aby plně využívala program Horizont Evropa při řešení výzev ekologické transformace, především v digitálním a průmyslovém odvětví; poukazuje na úlohu nových technologií při adaptaci a naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby soustředily výzkumné úsilí do oblasti adaptačních technologií;

„Nepůsobit škodu“ – uplatňování zásady udržitelnosti ve všech politikách EU

81. vítá ekologickou zásadu nepůsobit škodu a trvá na tom, že všechny činnosti a politiky EU by měly vést ke spravedlivé transformaci; zdůrazňuje, že stávající zemědělská, rybářská a obchodní politika EU ve skutečnosti výrazně poškozuje všechny ambice v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a spravedlivé transformace vyjádřené v Zelené dohodě pro Evropu; poukazuje na to, že je nutné učinit ve všech těchto oblastech radikální změny, má-li být dosaženo stanovených cílů; žádá jasné uznání těchto skutečností a odvážné návrhy k překonání těchto kontroverzí v politikách a právních předpisech EU;

82. zdůrazňuje, že obchod musí být v souladu s cílem ekologické transformace; proto vyzývá Komisi a Radu, aby začleňovaly cíle stanovené v Pařížské dohodě a cíle v oblasti biologické rozmanitosti formou závazných ustanovení do všech obchodních a investičních dohod s cílem přimět partnery k dosažení cíle 1,5 °C stanoveného v Pařížské dohodě a zastavení ztráty biologické rozmanitosti; vyzývá rovněž Komisi a Radu, aby všechny obchodní dohody revidovaly a začlenily do nich ambiciózní závazky v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti, čímž by motivovaly partnery k přijetí strategií v oblasti klimatu v souladu s Pařížskou dohodou; žádá ukončení obchodních jednání EU-MERCOSUR a EU-Austrálie a ukončení všech dohod o volném obchodu;

83. je přesvědčen, že Zelená dohoda pro Evropu je příležitostí k prosazování spravedlivého mezinárodního obchodu, který bude vzájemně prospěšný pro všechny obyvatele na základě solidarity a plného souladu s klimatickými a sociálními cíli; hájí zásadní posun mezinárodního obchodu od konkurence ke komplementaritě a uznává svrchované právo členských států utvářet své obchodní politiky podle této zásady; trvá na tom, že do EU by nemělo být povoleno dovážet zboží, které bylo vyrobeno v rozporu s environmentálními předpisy EU, a že chemickým průmyslovým podnikům z EU by nemělo být povoleno vyvážet pesticidy, jejichž používání je v EU zakázáno;

84. vyzývá Komisi, aby provedla komplexní přezkum všech svých dvoustranných dohod o volném obchodu, které byly podepsány nebo o nichž se jedná, s cílem přizpůsobit je cílům v oblasti změny klimatu, udržitelného rozvoje a zajišťování potravin, rovněž vyzývá Komisi, aby se aktivně zapojila do nové klimatické iniciativy WHO; ostře se staví proti využívání mechanismů na ochranu investic ve všech podobách, jako je například mechanismus urovnávání sporů mezi investorem a státem (ISDS), a naléhavě vyzývá Komisi a všechny členské státy, aby revidovaly všechny stávající dohody a tyto škodlivé mechanismy co nejdříve odstranily a do budoucích dohod takové nástroje již nezačleňovaly;

85. je přesvědčen, že součástí strategie EU pro snižování emisí uhlíku musí být prosazování míru a ustoupení od vojensko-průmyslového komplexu; zdůrazňuje, že vojensko-průmyslový komplex představuje jeden z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí na planetě a že energetická náročnost válek dalece přesahuje náročnost různé jiné lidské činnosti; žádá, aby byly rozpočty na bezpečnost a obranu přeorientovány na opatření v oblasti klimatu;

86. připomíná, že vojenský průmysl je jedním z hlavních zdrojů znečištění životního prostředí na planetě; odmítá nekonzistentnost Komise, která používá zelenou rétoriku a současně prosazuje vojenskou eskalaci v EU; naléhavě vyzývá Komisi a Radu, aby nesměrovaly finanční zdroje na vojenské účely a aby neprodleně ukončily závody ve zbrojení a přidělily tyto prostředky na environmentální a sociální oblast;

87. naléhavě vyzývá Komisi, aby zajistila, že začlenění environmentálních cílů do odvětvových politik přinese měřitelné a hmatatelné výsledky; požaduje, aby byly veřejné rozpočty, soukromé investice a finanční trhy přeorientovány na prosazování přechodu k udržitelnosti; naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby vyvinuly a zavedly nástroje k měření pokroku společnosti na cestě k udržitelnosti, které nebudou posuzovat pouze HDP, ale také životní podmínky lidí, zvířat a planety na základě souboru ukazatelů;

88. vyzývá Komisi, aby zajistila součinnost jednotlivých oblastí politiky v zájmu transformativní změny napříč Evropou, která je nutná pro dosažení dlouhodobé vize „kvalitního života v mezích možností naší planety“; doufá, že provádění potřebné Zelené dohody pro Evropu uvede v soulad systémové rámce politiky se závaznými cíli při zapojení všech zainteresovaných stran;

89. odmítá veškerou rétoriku poukazující na nutnost „omezit byrokracii“ a „snížit administrativní zátěž“ s cílem zabránit tolik potřebným legislativním změnám; odmítá koncepci „jeden předpis přijmout, jeden zrušit“; zdůrazňuje, že skutečně kvalitnější regulace lze dosáhnout pouze vytvořením spravedlivé a náležité rovnováhy mezi možnostmi účasti občanské společnosti, vědy a průmyslu; požaduje plnou demokracii a transparentnost ve všech fázích tvorby politiky a navrhování a vyjednávání politik a právních předpisů, a to i v Radě a v rámci celého postupu projednávání ve výborech; je přesvědčen, že je nezbytně nutné, aby měly všechny úrovně správy aktivní přístup k dokumentům; vítá skutečnost, že se uvažuje o revizi Aarhuského nařízení; zdůrazňuje, že plný přístup k dokumentům a soudům je klíčovou podmínkou pro to, aby mohli občané sledovat provádění politik a právních předpisů a jejich provádění napomáhat;

90. zastává názor, že základním kamenem politiky EU a členských států by měly být prováděcí předpisy; naléhavě vyzývá členské státy, aby posílily provádění environmentální politiky v zájmu dosažení jejího plného přínosu; zdůrazňuje, že environmentální a klimatické cíle nebudou naplněny bez účinnějšího provádění a financování stávajících opatření v rámci všech evropských environmentálních politik; vyzývá Komisi, aby přijala potřebné kroky k zajištění důsledného provádění environmentálních právních předpisů EU;

EU na mezinárodní scéně

91. uznává, že břemeno klimatické krize již dopadá – a bude nadále dopadat – zejména na země globálního Jihu, že země globálního Jihu jsou zranitelnější vůči negativním dopadům změny klimatu než země globálního Severu a že již trpí v důsledku ztrát a škod, přičemž mají také menší kapacitu pro přizpůsobení se, a že země globálního Jihu přispěly ke klimatické krizi výrazně méně než země globálního Severu; vyzývá Komisi a členské státy, aby projevily skutečnou solidaritu se zeměmi globálního Jihu a aby uznaly svou historickou zodpovědnost a klimatický dluh a podle toho jednaly;

92. domnívá se, že Pařížská dohoda je ohrožena negativními postoji celosvětové pravice a že COP26 je klíčovým okamžikem, který integritu této dohody buď oslabí, nebo posílí; je přesvědčen, že EU musí učinit vše pro zajištění integrity Pařížské dohody a že toto úsilí musí být nedílnou součástí Zelené dohody pro Evropu;

93. ostře odsuzuje výsledky COP25 konané v Madridu (Španělsko) za chilského předsednictví a se znepokojením sleduje absenci pokroku těchto jednání na vysoké úrovni; naléhavě vyzývá Radu a Komisi a členské státy, aby aktivně spolupracovaly s ostatními stranami Pařížské dohody během celého roku s cílem zajistit pozitivní a ambiciózní výsledek COP26 v Glasgow a zabránit tomu, aby se opakoval scénář COP25;

94. je pevně přesvědčen, že nedílnou součástí ekologické transformace musí být cíle udržitelného rozvoje a že Zelená dohoda pro Evropu musí usilovat o naplňování těchto cílů v celém jejich rozsahu a přistupovat ke klimatickým opatřením s respektem ke všem právům;

95. je přesvědčen, že mezinárodní hospodářské vztahy musí být vzájemně prospěšné, odmítá všechny formy neokolonialismu a požaduje záruku sociálních a ekonomických práv pro všechny; zdůrazňuje, že EU a její členské státy musí aktivně spolupracovat se třetími stranami v duchu upřímného partnerství; odmítá všechny formy neokolonialismu, které podrobují země globálního Jihu kontrole nebo vlivu jiných zemí a zasahují do svrchovanosti těchto států; naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby zařadily krizi v oblasti klimatu a biologické rozmanitosti na přední místo programu všech mezinárodních fór, včetně skupin G7 a G20;

96. vřele vítá globální klimatická hnutí, jako jsou „Pátky pro budoucnost“, jež staví klimatickou krizi do popředí veřejné debaty, čímž se dostávají do veřejného povědomí; je přesvědčen, že aktivismus a protesty jsou klíčovou součástí této transformace; trvá na tom, že je nutné plně zapojit státní a regionální parlamenty s legislativními pravomocemi, odbory, nevládní organizace, občanskou společnost a občany do vytváření a provádění Zelené dohody pro Evropu;

97. s hlubokým znepokojením konstatuje, že 100 společností na světě zodpovídá za 71 % celosvětových emisí; znovu zdůrazňuje, že společnosti jsou zodpovědné za dekarbonizaci svých činností; vyzývá Komisi, aby předložila návrh na povinnost společností k obezřetnosti, která bude mateřské společnosti činit odpovědnými za ekologické škody a porušení pracovních a lidských práv v jejich celosvětovém hodnotovém řetězci;

98. je přesvědčen, že je mimořádně důležité, aby EU uznala svůj dluh v oblasti klimatu a svou historickou odpovědnost k rychlejší dekarbonizaci, a to při zohlednění různých výchozích pozic jednotlivých členských států; vyzývá EU, aby přispívala do mezinárodních klimatických fondů a stala se v oblasti financování světovým lídrem;  vyzývá Komisi a Radu, aby podporovaly žádosti rozvojových zemí o náhradu ztrát a škod a aby aktivně prosazovaly finanční systém mezinárodní solidarity;

99. vyzývá Komisi, aby představila komplexní mechanismus pohraničních kompenzačních opatření v oblasti uhlíku, který bude založen pouze na klimatických a environmentálních kritériích a kritériích dobrých životních podmínek zvířat a na pracovních podmínkách posouzených Mezinárodní organizací práce s cílem podporovat místní produkci, spravedlivé ceny a krátké dodavatelské řetězce a odrazovat od spotřeby výrobků cestujících na dlouhou vzdálenost; žádá, aby byly do celého hodnotového řetězce začleněny povinnost společností dodržovat zásadu obezřetnosti a závazné ekologické pracovní a sociální normy; vyzývá Komisi, aby nejvyšší prioritou EU učinila zastavení odlesňování, počínaje regulačními opatřeními, která budou řešit odlesňování napříč dodavatelskými řetězci, a odpovídajícím způsobem využívala mechanismus pohraničních kompenzačních opatření v oblasti uhlíku;

100. vyzývá EU, aby schválila a podporovala zavedení statusu „klimatického uprchlíka“, včetně mezinárodní definice klimatického azylu, a aby podporovala uznání mezinárodního zločinu ekocidy a světovou dohodu o ukončení používání fosilních paliv;

101. domnívá se, že summit EU-Čína v Lipsku bude klíčovou příležitostí k upevnění ambiciózní celosvětové vedoucí úlohy Číny a EU v oblasti klimatu; těší se na ambiciózní výsledky konference o biologické rozmanitosti v Kunmingu a očekává, že na ně naváží ambiciózní celosvětové strategie pro zmírňování změny klimatu a adaptaci na tuto změnu;

102. důrazně vybízí další velké ekonomiky, aby zvýšily své vnitrostátně stanovené příspěvky a přijaly konkrétní opatření v souladu s těmito příspěvky; je přesvědčen, že nejlepším signálem pro mezinárodní společenství je jít příkladem a přijmout ambiciózní vnitrostátně stanovené příspěvky a rovněž podporovat země globálního Jihu, aby byly schopny dosáhnout ambiciózních cílů v oblasti zmírňování dopadů klimatické změny;

103. vyzývá státní a regionální parlamenty s legislativními pravomocemi, odbory, nevládní organizace, občanskou společnost a občany, aby zajistili, že Rada, Komise a vlády budou dodržovat své závazky přijaté v rámci Pařížské dohody a naplňovat Zelenou dohodu pro Evropu v celém jejím rozsahu;

°

° °

104. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

 

[1] Přijaté texty, P8_TA(2019)0217.

[2] Přijaté texty, P8_TA(2019)0078.

[3] Přijaté texty, P8_TA(2019)0079.

[4] Úř. věst. C 204, 13.6.2018, s. 111.

Poslední aktualizace: 15. ledna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí