Postup : 2019/2956(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0045/2020

Předložené texty :

B9-0045/2020

Rozpravy :

Hlasování :

PV 15/01/2020 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P9_TA(2020)0005

<Date>{10/01/2020}10.1.2020</Date>
<NoDocSe>B9‑0045/2020</NoDocSe>
PDF 242kWORD 63k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o Zelené dohodě pro Evropu</Titre>

<DocRef>(2019/2956(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Iratxe García Pérez, Miriam Dalli</Depute>

<Commission>{S&D}za skupinu S&D</Commission>

</RepeatBlock-By>

Viz také společný návrh usnesení RC-B9-0040/2020

B9-0045/2020

Usnesení Evropského parlamentu o Zelené dohodě pro Evropu

(2019/2956(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 11. prosince 2019 nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640),

 s ohledem na Agendu OSN pro udržitelný rozvoj 2030 a na cíle udržitelného rozvoje,

 s ohledem na Úmluvu o biologické rozmanitosti,

 s ohledem na dohodu přijatou dne 12. prosince 2015 na 21. zasedání konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP21) v Paříži (Pařížská dohoda),

 s ohledem na zvláštní zprávu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) s názvem „Globální oteplení o 1,5 °C“, pátou hodnotící zprávu IPCC (AR5) a její souhrnnou zprávu, zvláštní zprávu IPCC o změně klimatu a půdě a zvláštní zprávu IPCC o oceánech a kryosféře v měnícím se klimatu,

 s ohledem na globální hodnotící zprávu o biodiverzitě a ekosystémových službách vydanou Mezivládní vědecko-politickou platformou pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) dne 31. května 2019,

 s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o stavu klimatické a environmentální nouze[1],

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

1. vítá sdělení Komise „Zelená dohoda pro Evropu“ a podporuje jeho cíl, kterým je transformovat EU v udržitelnější hospodářství a spravedlivější a bohatší společnost a současně v co nejkratším časovém horizontu postupně ukončit používání fosilních paliv a dosáhnout v Evropě do roku 2050 klimatickou neutralitu;

2. silně zdůrazňuje to, že by se Zelená dohoda a model, který vytyčuje našim společnostem, měly zakládat na třech provázaných a vzájemně se posilujících pilířích:  zeleném pilíři k dosažení klimatických cílů, ochrany přírody a zdravého životního prostředí červeném pilíři k zajištění silného sociálního rozměru Zelené dohody; a na finančním pilíři, jehož prostřednictvím by měly být poskytovány dostatečné finanční prostředky k dosažení těchto cílů;

3. zdůrazňuje, že Evropa naléhavě potřebuje nový udržitelný hospodářský model, který kombinuje sociální a environmentální pokrok, snižuje nerovnosti, zlepšuje dobré životní podmínky pro všechny a neopomíjí žádného člověka ani žádné místo;

4. připomíná a znovu potvrzuje cíle Pařížské dohody,  Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti a cíle OSN v oblasti udržitelného rozvoje a evropského pilíře sociálních práv; připomíná, že by se prostřednictvím Zelené dohody pro Evropu měla Evropa vydat na cestu dlouhodobého udržitelného růstu, prosperity a dobrých životních podmínek, která zajistí, aby byly environmentální, hospodářské i sociální politiky koncipovány tak, aby zaručily spravedlivý přechod a připravily podmínky pro pozitivní a udržitelnou sociální, průmyslovou a hospodářskou změnu, která bude vytvářet a chránit pracovní místa vysoké kvality, snižovat sociální nerovnosti, omezovat nerovnováhy mezi členskými státy a rozdíly v úrovni jejich hospodářského rozvoje, odstraňovat zeměpisné nerovnosti a nerovnosti mezi muži a ženami a mezi generacemi;

5. připomíná, že klimatická a environmentální krize je jedním z největších problémů, před nimiž lidstvo stojí, a že všechny státy a aktéři na celosvětové úrovni musí v boji proti této krizi vynaložit veškeré úsilí; poukazuje na úlohu EU jakožto globálního lídra v oblasti klimatických opatření, především s ohledem na odstoupení Spojených států amerických od Pařížské dohody a na neúspěch jednání na konferenci OSN o změně klimatu (COP25) v Madridu;

6. připomíná, že tato transformace musí probíhat v souladu cíli udržitelného rozvoje, aby EU překonala hospodářský model, který podporuje plýtvání zdroji a jejich vyčerpávání, a namísto toho podporovala model založený na lidském rozvoji slučitelném se zdravou planetou; v této souvislosti zdůrazňuje, že Zelená dohoda pro Evropu musí být hnací silou nové průmyslové revoluce, která slučuje nejsilnější sociální, environmentální integritu, regionální soudržnost, udržitelnost a průmyslová odvětví připravená na budoucnost, jež jsou konkurenceschopná v celosvětovém měříku, a která přinese prospěch většině obyvatel, nikoliv pouze určité menšině;

7. opakuje, že přechod na klimaticky neutrální hospodářství a udržitelný model společnosti musí probíhat v součinnosti s prováděním evropského pilíře sociálních práv, aby se vytvořila Evropa, jejímž ústředním prvkem bude sociální soudržnost a v níž budou zlepšovány a nikoliv zhoršovány mzdové a pracovní podmínky a sociální práva,  a Evropa, která bude konkurenceschopná na základě znalostí, udržitelnosti a inovací a nikoliv na základě nižších mezd, omezených práv a čím dál nejistějších pracovních podmínek; požaduje, aby veškerá opatření přijatá v rámci Zelené dohody pro Evropu byla v plném souladu s evropským pilířem sociálních práv a měřena na základě komplexních environmentálních a sociálních ukazatelů;

Zvýšení ambic EU v oblasti klimatu pro roky 2030 a 2050

8. žádá, aby byl přijat evropský zákon o klimatu, v němž by byl stanoven právně závazný cíl dosáhnout nejpozději do roku 2050 nulových čistých emisí skleníkových plynů, přičemž pro rok 2030 by byl stanoven cíl nejméně 55 %, a který by také stanovil cíl pro rok 2040; žádá Komisi, aby v příštích dvou letech předložila všechny potřebné legislativní a nelegislativní návrhy, na základě nichž by všechna odvětví přispěla k dosažení cílů týkajících se snížení emisí; žádá Radu, aby v souladu s Pařížskou dohodou schválila do června 2020 cíl pro rok 2030; očekává, že diskuse o všech dosud nedořešených otázkách souvisejících s pařížským souborem pravidel, včetně článku 6, bude dokončena na konferencí COP26 v Glasgow;

9. je přesvědčen, že mají-li mít tyto cíle skutečný dopad na cenu uhlíku, musí být příslušným způsobem revidován systém EU pro obchodování s povolenkami na emise (ETS), zejména zvýšením lineárního redukčního koeficientu a omezením  bezplatného přidělování povolenek, přičemž je třeba zohlednit technický pokrok;

10. je přesvědčen, že by při plnění nových cílů mělo být využito také zdanění; zejména žádá Komisi a Radu, aby revidovaly směrnici o zdanění energie[2] a ukončily osvobození od daně,  které se uplatňuje na letecká a námořní paliva; žádá Komisi, aby zajistila, že takováto revize zamezí jakémukoliv zvětšování nerovností a dalším nákladům pro nejchudší společenské skupiny;

11. opakuje, že veškeré příslušné politické nástroje v oblasti klimatu musí být co nejdříve revidovány a sladěny s rostoucími ambicemi EU v oblasti klimatu, aby bylo možné dále snižovat emise skleníkových plynů;

12. žádá, aby byl rychle schválen mechanismus kompenzačních opatření mezi státy v souvislosti s uhlíkem, který by byl kompatibilní s WTO, s cílem posílit globální opatření v oblasti klimatu a vytvořit rovné podmínky pro evropský průmysl a současně zajistit, aby zátěž společně nesly největší globální ekonomiky, a zohlednit dopad, která by takováto opatření měla na rozvojové země; vítá názor Komise, že by takovýto mechanismus mohl být alternativou pro opatření týkající se úniku uhlíku, která jsou v současnosti realizována v rámci unijního systému obchodování s emisemi (EU ETS); žádá Komisi, aby zajistila konzistentnost všech mechanismů pro ochranu před únikem uhlíku s cílem zamezit zdvojené, neúčinné nebo nedostatečné ochraně;

13. požaduje, aby byla přijata nová ambicióznější strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, která bude přiměřeně reagovat na globální klimatickou krizi; zdůrazňuje, že stávající strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu napomáhá tomu, aby se osoby odpovědné za přijímání rozhodnutí zaměřily na to, že je nutné připravit se na klimatické hrozby, a tomu, aby politiky a rozpočty na úrovni EU zohledňovaly otázky spojené se změnou klimatu; připomíná nicméně, že v EU a jejích členských státech je třeba vyvinout větší úsilí, pokud jde o budování odolnosti, prevenci a připravenost v souvislosti se změnou klimatu;

14. zdůrazňuje, že na evropském klimatickém paktu musí spolupracovat občané, regiony, místní komunity, občanská společnost, odborové organizace i průmysl jako subjekty podílející se na přechodu ke klimatické neutralitě, a to na základě upřímného dialogu a participačního procesu, mimo jiné při formulování a provádění politik, kdy budou mít všichni, jichž se tyto politiky dotknou (na místní, regionální i celostátní úrovni), možnost vyjádřit své připomínky; považuje za velmi důležité spolupracovat se zúčastněnými stranami z energeticky náročných odvětví a s příslušnými sociálními partnery, zejména se zástupci zaměstnanců, nevládními organizacemi a odbornými kruhy, na vytváření klimatických paktů pro jednotlivá odvětví, které budou přispívat k nalezení udržitelných řešení při přechodu na uhlíkově neutrální ekonomiky;

15. opakuje, že je velmi důležité dbát na to, aby občané EU měli reálný přístup ke spravedlnosti, zaručený Aarhuskou úmluvou, k čemuž je třeba poskytnout veřejnosti možnost napadnout u unijních soudů rozhodnutí orgánů EU, která mají důsledky pro životní prostředí;  je tudíž přesvědčen, že je třeba novelizovat aarhuské nařízení a napravit situaci, kdy EU úmluvu neplní;

Posilování sociálního rozměru Zelené dohody

16. zdůrazňuje, že Evropská zelená dohoda by měla aktivně přispívat k dosažení cílů udržitelného rozvoje v souladu s cíli Evropské unie, včetně kvalitního života, udržitelného rozvoje, rovnosti mezi ženami a muži a mezigenerační solidarity; zdůrazňuje, že Zelená dohoda musí být dobrá pro občany, musí zajišťovat spravedlivý přechod a udržitelné využívání a spravedlivé rozdělení zdrojů;

17. v této souvislosti vyzývá k uzavření „paktu udržitelného rozvoje“, který postaví sociální a environmentální cíle na stejnou úroveň jak cíle ekonomické; je přesvědčen, že tento nový pakt by měl doplňovat Pakt stability a růstu, a řešit tak jeho značné rozpory z hlediska sociální a environmentální spravedlnosti;

18. zdůrazňuje, že je třeba reformovat proces evropského semestru a přeměnit jej na „evropský semestr udržitelnosti“, který bude koordinovat politiky v oblasti hospodářství, sociálních věcí a životního prostředí s cílem dosáhnout cílů udržitelného rozvoje; poukazuje na to, že tato reforma musí postavit environmentální, sociální a ekonomické ukazatele na stejnou úroveň;

19. je si vědom toho, že přechod na uhlíkovou neutralitu přinese zásadní změny ve vzorcích výroby, spotřeby a práce v Evropě; vyzývá proto k vypracování uceleného akčního plánu provádění zásad evropského pilíře sociálních práv na úrovni EU, včetně evropské záruky pro děti, mezd dostatečných k důstojnému životu, zkvalitnění sociálního dialogu, iniciativy pro cenově dostupné bydlení, odstranění energetické chudoby a přijetí směrnice o důstojných pracovních podmínkách a právního rámce o podmínkách digitální práce, jako je například „právo odpojit se“; současně žádá členské státy, aby evropský pilíř sociálních práv uplatňovaly na národní úrovni s cílem zaručit rovné příležitosti a přístup na trh práce, spravedlivé pracovní podmínky, sociální ochranu a začlenění v rychle se měnícím světě;

20. vyzývá k zavedení povinné sociální odpovědnosti podniků s cílem zlepšit udržitelnost jejich činnosti; zdůrazňuje, že je zapotřebí výrazně posílit demokracii na pracovišti v zájmu zlepšení pracovních podmínek a zaručení řádného zapojení zaměstnanců do procesů restrukturalizace; poukazuje na to, že do provádění Evropské zelené dohody musí být zapojeni sociální partneři a občanská společnost, a to vyváženým, inkluzivním a sociálně udržitelným způsobem;

Čistá, cenově dostupná a bezpečná energie

21. připomíná, že zásadní význam pro omezování energetické závislosti EU a snižování emisí z výroby energie má zásada „energetická účinnost v první řadě“, která současně vytváří pracovní příležitosti na místní úrovni v souvislosti s renovačními pracemi pro zvyšování energetické účinnosti a snižuje náklady na energii, které nesou občané; vyzývá k přezkumu směrnic o energetické účinnosti[3] a o energetické náročnosti budov[4] a ke zlepšení jejich uplatňování se zvláštním důrazem na zranitelné občany;

22. připomíná, že evropská strategie energetické bezpečnosti by měla být plně v souladu s cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality a současně zabezpečit dodávky; vyzývá Komisi, aby se zabývala riziky spojenými s narušením dodávek, omezila používání drahých dovážených paliv a snížila expozici cenovým otřesům a systémovému zvyšování cen; vyzývá dále Komisi, aby strategii upravila tak, aby zohledňovala růst poptávky po elektrické energii v důsledku snah o dekarbonizaci, jako je například elektrifikace průmyslových procesů a dopravy, a v důsledku růstu spotřeby energie způsobené zaváděním Internetu věcí;

23. zdůrazňuje, že v budoucnosti by měl být energetický systém EU založen na obnovitelných zdrojích energie a mělo by rychle ukončeno používání fosilních paliv, přičemž je však třeba vzít v potaz rozdíly mezi členskými státy; prvním krokem by mělo být postupné ukončení dotací na fosilní paliva do roku 2020; zdůrazňuje, že mají-li být splněny dlouhodobé cíle EU v oblasti klimatu a udržitelnosti, musí všechna odvětví více využívat obnovitelné zdroje energie;

24. vítá skutečnost, že Komise se zavázala, že v roce 2020 vydá pokyny členským států ve věci energetické chudoby; vyzývá k cíleným akcím v úzké spolupráci s členskými státy a k výměně osvědčených postupů s cílem snižovat energetickou chudobu a současně podporovat rovný přístup k nástrojům financování pro renovace ke zvýšení energetické účinnosti;

25. bere na vědomí, že Komise má v úmyslu předložit návrh nové iniciativy o renovacích a podporovat hromadné renovace veřejných a soukromých budov; vítá zejména důraz na renovace sociálního bydlení na pomoc domácnostem, které trpí energetickou chudobou, a na renovace škol a nemocnic; vyzývá k rovnému přístupu k nástrojům financování renovací pro zvýšení energetické účinnosti;

26. vyjadřuje výhrady nad potenciálním začleněním emisí z budov do ETS EU; zdůrazňuje, že potenciálním začleněním emisí z budov do ETS EU by se břímě dekarbonizace nemělo v žádném případě přesunout na naše občany;

27. vyzývá Komisi, aby co nejdříve provedla přezkum regulačního rámce energetické infrastruktury, včetně nařízení TEN-E[5], s ohledem na cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality; zdůrazňuje, že nařízení TEN-E by mělo být přezkoumáno, ještě než bude finalizován nový VFR 2021–2027; poukazuje na význam, který má dokončení evropského trhu s obnovitelnou energie a zvyšování účinnosti díky lepší propojení sítí;

Aktivizace průmyslu pro čisté a oběhové hospodářství

28. vítá skutečnost, že Komise klade důraz na oběhové hospodářství, a se zájmem očekává nový akční plán oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že je zapotřebí komplexní přístup a akce k transformaci evropské ekonomiky ve skutečně udržitelný a oběhový model, v němž je „oběhovost“ principem prolínajícím se všemi sektory;

29. souhlasí, že je zapotřebí rychle jednat, zejména v odvětvích s vysokou energetickou náročností, jako je textilní průmysl a stavebnictví; vyzývá k předložení ambiciózních návrhů, jak dále řešit problémy spojené s používáním plastů a mikroplastů, včetně neúmyslného uvolňování mikroplastů a plastových obalů; podporuje přístup k oběhovému designu a stanovení minimálních požadavků, které budou produktům škodlivým pro životní prostředí bránit ve vstupu na trh EU, nicméně zdůrazňuje, že tyto požadavky musí být dobře koncipovány a musí odpovídat cílům EU v oblasti klimatu a životního prostředí; vyzývá Komisi, aby v zájmu koloběhu netoxických materiálů zintenzivnila úsilí o nahrazování látek vzbuzujících mimořádně velké obavy, napomáhala oběhovosti a minimalizovala dopad chemických látek na lidské zdraví a životní prostředí;

30. poukazuje na to, že je velmi důležité dodržovat hierarchii odpadů; vyzývá ke stanovení ambiciózních cílů pro prevenci vzniku odpadů a opětovné používání, jejichž součástí by mělo být také snížení potravinového odpadu na polovinu do roku 2030; podporuje záměr Komisi ukončit vývoz odpadů z EU;

31. vítá záměr předložit nové legislativní návrhy, které zajistí bezpečný a udržitelný hodnotový řetězec všech baterií v souladu s principy oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že v Evropě je třeba vytvořit spolehlivou a udržitelnou strukturu pro baterie a skladování energie, proto právě skladování energie má velký potenciál při snižování emisí v silniční a námořní dopravě a v elektrických systémech a vytápění; zdůrazňuje, že využívání energie související s výrobou a používáním baterií by mělo být v souladu s cíli, které se týkají snižování emisí CO2 a většího používání obnovitelných zdrojů energie;

32. vyzývá Komisi, aby vytvořila právní rámec podněcující k udržitelné spotřebě, zejména s ohledem na prodlužování životnosti produktů, včetně spotřebitelského práva na opravu a zákazu zabudovaných prvků zkracujících životnost výrobků; zdůrazňuje rovněž, že spotřebitelé by měli mít přístup ke spolehlivým a jasným informacím o ekologické a sociální stopě produktů;

33. žádá Komisi, aby předložila návrh nové evropské průmyslové strategie pro klimaticky neutrální průmysl, která současně zachová a bude dále zvyšovat mezinárodní konkurenceschopnost evropské průmyslové výroby a zamezí její delokalizaci; zdůrazňuje, že tato strategie by se měla zaměřit na vytváření a rozvoj hodnotových řetězců pro produkty, procesy a obchodní modely, které budou ekonomicky životaschopné a současně udržitelné, což vyžaduje skutečnou transformaci průmyslové výroby s cílem dosáhnout klimatické neutrality a oběhovosti, přičemž je třeba aktivovat soukromé i veřejné investice;

34. domnívá se, že jak bylo navrhováno, měly by být nedílnou součástí této průmyslové strategie ekologické a digitální transformace, včetně náležitého zohlednění transformace energetiky a dopadů na pracovníky a nutnosti jejich rekvalifikace a zvyšování jejich kvalifikací; vyzývá Komisi, aby věnovala větší pozornost regionální dimenzi této strategii a takzvané strategii „inteligentní specializace“, kterou uplatňovala až dosud; trvá na tom, že součástí této strategie musí být obnovený a posílený sociální dialog, v jehož rámci budou do vytváření a definování této strategie zapojeni pracovníci;

35. vyzývá Komisi, aby podporovala vznik nových, udržitelných obchodních modelů založených na měnících se postojích vůči pronajímání a sdílení věcí a služeb a zvyšovala informovanost o nich, avšak současně dbala na to, aby tyto obchodní modely byly cenově dostupné a zaručovaly vysokou úroveň ochrany spotřebitelů a pracovníků; poukazuje na to, že při přechodu na udržitelnou ekonomiku mají velký potenciál ekologické a sociální postupy zadávání veřejných zakázek; v této souvislosti vítá skutečnost, že Komise se zavázala předložit další legislativní návrhy a pokyny týkající se ekologického zadávání veřejných zakázek, nicméně poukazuje na to, že je rovněž důležité plně uplatňovat sociální a inovační kritéria;

Urychlení přechodu k udržitelné a inteligentní mobilitě

36. považuje za zásadní, aby proběhla komplexní transformace dopravního odvětví směrem k udržitelné mobilitě s nulovými emisemi a současně byla chráněna práva pracovníků a jejich sociálních podmínek a byla zajištěna dostupná mobilita pro všechny; zdůrazňuje, že je třeba dodržovat zásadu „znečišťovatel platí“, zejména v souvislosti s akcemi, jako je zpoplatnění silnic;

37. vyzývá Komisi, aby vypracovala dlouhodobou ucelenou strategii pro dopravu, díky níž bude EU moci nejen dosáhnout svých klimatických cílů, ale také zajistit dobré fungování vnitřního trhu; trvá na tom, že je třeba více usilovat o řešení emisí z dopravy, zejména v odvětví letecké a námořní dopravy; v této souvislosti se vyslovuje pro snížení počtu bezplatných povolenek pro letecké společnosti v ETS EU; vyzývá rovněž k rychlému začlenění odvětví námořní dopravy do ETS, spolu s dalekosáhlými návrhy na zlepšení ekologických parametrů přístavů; zdůrazňuje, že ať už bude na celosvětové úrovni prováděna jakákoli činnost, nebo naopak žádná činnost, nemělo by to Evropské unii bránit v přijímání náročnějších opatření na svém území; uvědomuje si, že velký potenciál snižování emisí v letecké dopravě mají udržitelná letecká paliva, a vyzývá k legislativním opatřením na podporu využívání stávajících i budoucích řešení;

38. trvá také na tom, že transformace se neuskuteční pouze vlivem tržního systému, ale musí k ní přispět také palivové normy; žádá proto Komisi, aby navrhla další opatření, včetně zvyšování kvality paliv v lodní dopravy a zákazu těžkých topných olejů v unijních vodách a zákazu vypouštění zbytků z praček výfukových plynů na volném moři;

39. ostře se staví pro rozšíření ETS na silniční dopravu; domnívá se, že je třeba posílit specifické předpisy o emisních normách CO2 pro osobní automobily a dodávky a normy emisí CO2 pro nákladní automobily, které nebyly uvedeny ve sdělení Komise; vítá také záměr revidovat normy pro emise znečišťujících látek z motorových vozidel; zdůrazňuje, že je zapotřebí co nejdříve vydat přísné normy Euro 7 pro osobní automobily, dodávky a těžká nákladní vozidla, aby se snížily dopady znečištění ovzduší na lidské zdraví a na životní prostředí;

40. vyzývá Komisi, aby stanovila závazné a vymahatelné cíle, které připraví půdu pro elektrifikaci silniční dopravy; zdůrazňuje, že veškeré iniciativy ke zvýšení výroby a používání udržitelných alternativních paliv by neměly být založeny na používání neudržitelných biopaliv a neměly by přispívat k závislosti na uhlíkových technologiích;

41. zdůrazňuje, že je nutné co nejdříve novelizovat směrnici o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva[6] a je třeba stanovit závazné cíle pro členské státy; považuje za zásadní, aby byl zajištěn dostatek investic do rozvoje vhodné infrastruktury pro mobilitu s nulovými emisemi, včetně intermodálních platforem; vyzdvihuje úlohu Nástroje pro propojení Evropy (CEF) při podpoře přechodu na inteligentní, udržitelnou a bezpečnou mobilitu v EU;

42. vyzývá Komisi, aby vystupňovala své úsilí o zlepšení propojenosti evropské železniční sítě, zejména pokud jde o mezinárodní spojení, aby byla osobní železniční doprava atraktivnější pro cestování na střední a dlouhé vzdálenosti; dále vyzývá ke zvýšení kapacity nákladní dopravy po železnici a vnitrozemských vodních cestách;

Strategie „od zemědělce ke spotřebiteli“: vytvoření spravedlivého, zdravého potravinového systému šetrného k životnímu prostředí

43. vyzývá Komisi, aby strategii Farm to Fork (od zemědělce ke spotřebiteli) využila k tomu, aby v Evropě vznikla skutečně dlouhodobá vize udržitelného a konkurenceschopného potravinového systému, který dokáže zajistit přístup ke zdravým a kvalitním produktům prostřednictvím závazných zemědělských cílů týkajících se biologické rozmanitosti, klimatu, znečištění ovzduší a vody, používání pesticidů a degradace půdy, a přitom bude řešit otázky udržitelnosti spojené se spotřebou, zdravím a obchodem, zaručí vysokou úroveň zdraví a životních podmínek zvířat a současně bude podporovat reciprocitu výrobních EU se všemi obchodními partnery;

44. poukazuje na to, že při zvládání přechodu na spravedlivý, zdravý a ekologický potravinový systém hrají důležitou úlohu evropští zemědělci a rybáři a že je třeba zabezpečit jejich obživu a spravedlivý příjem;

45. připomíná, že na zemědělství sice připadá přibližně 10 % emisí skleníkových plynů v EU, má však velký potenciál přispět ke snížení emisí díky dobrému hospodaření s půdou, agrolesnictví, ochraně biologické rozmanitosti a dalším technikám obhospodařování půdy; uznává, že zemědělství má potenciál dosáhnout do roku 2050 ročních úspor emisí ve výši přibližně 3,9 gigatuny ekvivalentu CO2, což představuje přibližně 8 % současných celosvětových emisí skleníkových plynů;

46. zdůrazňuje, že společnou zemědělskou politiku (SZP) a strategii „od zemědělce ke spotřebiteli“ je třeba společně definovat na úrovni EU, měly by se vzájemně doplňovat a zajišťovat přiměřenou rovnováhu mezi produkcí, zdravím spotřebitelů a životním prostředím a musí na ni být poskytnuty adekvátně zdroje, které posílí postavení zemědělců v zemědělsko-potravinářském dodavatelském řetězci;

47. prosazuje vizi udržitelné a efektivní SZP, která by zemědělce pobízela k tomu, aby více přispívali k ochraně životního prostředí a klimatu (mimo jiné prostřednictvím přísnějších norem a povinných požadavků, zejména u ekorežimů) a která by poskytovala zemědělcům širokou škálu nástrojů odpovídajících specifickým přírodním podmínkám, aby bylo možné efektivněji využívat přírodní zdroje a vstupy v procesu produkce potravin, zlepšovat biologickou rozmanitost a kvalitu půdy, napomáhat pohlcování uhlíku, chránit citlivá přírodní stanoviště, přispívat k oběhovému hospodářství, snižovat množství odpadu v produkčním cyklu a odstranit dotace škodlivé pro klima;

48. opakuje, že jedním z prioritních cílů udržitelného zemědělství je omezení používání pesticidů, aby se zastavila dalekosáhlé kontaminace potravin, půdy a vodních zdrojů a úbytek biologické rozmanitosti a nedocházelo k negativním dopadům na lidské zdraví; vyzývá proto Komisi, aby stanovila krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé závazné celoevropské cíle pro snížení četnosti používání pesticidů;

49. zdůrazňuje, že pro zajištění dostatečného množství kvalitních a výživných potravin pro rostoucí populaci a pro omezení ztrát a plýtvání potravinami jsou zapotřebí investice do inovací, inteligentních zemědělských postupů a agroekologických výrobních metod, jako je zachycování methanu z chlévského hnoje a efektivnější používání pesticidů, s cílem dosáhnout uhlíkově neutrálního zemědělského systému v EU;

50. zdůrazňuje, že 30 % rozpočtu Evropského námořního a rybářského fondu (EMFF) na období 2021–2027 je vyčleněno na opatření v oblasti klimatu a minimálně 25 % z těchto prostředků má být použito na ochranu mořského prostředí; uvědomuje, že rybářské odvětví má velký potenciál přispět k výživě, která bude zdravější a šetrnější ke klimatu; klade velký důraz na to, že toto odvětví musí být v souladu s cíli Unie v oblasti životního prostředí, klimatu a udržitelnosti, které zajišťují ochranu mořských ekosystémů a udržitelnosti rybích populací; poukazuje na to, že je důležité poskytovat adekvátní podporu evropským rybářům, kteří přecházejí na udržitelné rybolovné postupy;

51. vyzývá k přezkumu nařízení o poskytování informací o potravinách spotřebitelům[7] s cílem zavést celounijní systém uvádění výživových informací na přední straně balení potravin, aby se zamezilo fragmentaci jednotného trhu a vznikl systém označování všech produktů, který bude objektivní, transparentností a uživatelsky vstřícný, bude vycházet z průzkumů mezi spotřebitelů a bude snadno rozpoznatelný („na první pohled“); vyzývá ke zlepšení systému povinného označování země původu a k poskytování jasných informací o ekologické stopě potravin, aby se všichni spotřebitelé mohli lépe rozhodovat z hlediska ochrany životního prostředí; požaduje také, aby bylo zavedeno označování výrobního postupu; poukazuje na důležitost transparentního a uživatelsky vstřícného označování přímo na obalech potravin a je přesvědčen, že digitální prostředky poskytování těchto informací mohou informace na obalech doplnit, ale nikoli nahradit;

52. vyzývá Komisi, aby se nadále zabývala problematikou dvojí kvality potravin na vnitřním trhu a dbala na to, aby všichni Evropané měli přístup k potravinám stejné kvality; poukazuje na elementární úlohu vzdělávání a osvěty při zvyšování konzumace zdravých a udržitelných potravin;

Ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti

53. vítá příslib, že před 15. konferencí stran Úmluvy o biologické rozmanitosti bude předložena nová strategie pro biologickou rozmanitost po roce 2030; zdůrazňuje, že EU by měla prosazovat přijetí ambiciózní dohody o rámci pro biologickou rozmanitost po roce 2020, který bude stanovovat jednoznačné cíle; považuje za zásadní, aby byl do roku 2030 zastaven a obrácen trend zániku biologické rozmanitosti, a to jak v Evropské unii, tak v celosvětovém měřítku;

54. hluboce lituje skutečnosti, že EU neplní své současné závazky v oblasti biologické rozmanitosti, jak byly formulovány v aičijských cílech a v současné strategii pro biologickou rozmanitost; zdůrazňuje, že strategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030 musí obsahovat cíle, které budou pro EU a její členské státy závazné, a musí na ni být poskytnuty dostatečné zdroje a nástroje, aby mohlo být těchto cílů dosaženo a aby se stav biologické rozmanitosti a životního prostředí výrazně zlepšil;

55. poukazuje na význam rozšiřování chráněných oblastí a zlepšování jejich propojenosti a řízení na pevnině i na moři; bere na vědomí, že Komise se chystá pracovat na opatřeních ke zlepšení a obnově poškozených ekosystémů a hodlá předložit návrh plánu na obnovu přírody; upozorňuje na to, že tento plán se musí vztahovat na všechny ekosystémy a musí stanovit právně závazné nástroje a cíle;

56. připomíná, že nepostradatelnou úlohu pro naši planetu a biologickou rozmanitost hrají lesy; vítá záměr Komise vypracovat novou strategii pro lesnictví a zabývat se problémem globální deforestace; požaduje novou, ambiciózní strategii pro lesnictví a akce pro zalesňování, které musí být založeny na udržitelnosti a musí nejen zmírňovat změnu klimatu, ale také chránit a obnovovat biologickou rozmanitost; dále zdůrazňuje, že je třeba uplatnit akce a opatření k zamezení lesním požárům;

57. zdůrazňuje, že jsou zapotřebí solidní regulační opatření přijatá na základě principu náležité péče, která zajistí, aby žádné produkty vstupující na trh EU nepřispívaly v žádném článku svého dodavatelského řetězce k odlesňování, úbytku biologické rozmanitosti, poškozování životního prostředí nebo porušování lidských práv; má za to, že opatření EU proti odlesňování by měla řešit to, co je jeho hlavní motivací, totiž zejména produkce palmového oleje, sóji, hovězího masa a kakaa; žádá Komisi, aby v EU co nejdříve ukončila prodej biopaliv, které jsou spojeny s rizikem nepřímých změn ve využívání půdy;

58. zdůrazňuje, že 8. akční program pro životní prostředí musí odrážet ambice Zelené dohody pro Evropu a být plně v souladu s cíli udržitelného rozvoje a směřovat k jejich splnění;

Životní prostředí bez toxických látek díky ambicióznímu cíli nulového znečištění

59. poukazuje na to, že plán nulového znečištění ovzduší, vody a půdy musí být komplexní, průřezovou strategií ochrany zdraví občanů před zhoršováním stavu životního prostředí a znečištěním; zdůrazňuje, že tato strategie by měla přestat usilovat o redukci znečištění a namísto toho usilovat o jeho prevenci, s konečným cílem dosáhnout čistě nulového znečištění, a měla by rovněž řešit problematiku znečištění pocházejícího z široké škály lidských činností, jako je průmysl, domácnosti, doprava, cestovní ruch a zemědělství;

60. opakuje, že EU musí své normy kvality ovzduší uvést plně v soulad s nejaktuálnějším mezinárodním vědeckým konsenzem a s doporučeními WHO; je přesvědčen, že cíle stanovené podle směrnice o národních emisních stropech[8] musí být rozšířeny i o cíle pro methan, biouhel a rtuť, aby bylo možné dosáhnout vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí; opakuje, že dosud se tak nestane, musí být beze zbytku uplatňovány stávající horizontální předpisy o kvalitě ovzduší;

61. zdůrazňuje, že by revize směrnice o průmyslových emisích[9] měla klást důraz na prevenci znečištění, soudržnost s politikami oběhového hospodářství a na dekarbonizaci; v této souvislosti upozorňuje, že je nutné přepracovat pravidla pro industriální emise s cílem upřednostnit výrobu čisté energie, kvalitu a dodávky vody, řízení zdrojů a nahrazení látek vzbuzujících obavy; opakuje, že je třeba bojovat proti zdrojům znečištění, které dosud nebyly řešeny na úrovni EU, jako jsou znečišťující emise z lodí v přístavech a z letadel na letištích;

62. očekává, že nová strategie pro udržitelnost chemických látek přinese dlouhodobý zastřešující rámec pro politiku v oblasti chemických látek, která se bude horizontálně zabývat jednotlivými relevantními právními předpisy a politikami, včetně identifikace a kontroly chemických látek vzbuzujících obavy, zejména endokrinních disruptorů, karcinogenních a mutagenních látek nebo látek toxických pro reprodukci, perzistentních chemických látek, neurotoxických látek a imunotoxických látek, ve všech spotřebitelských výrobcích a jejich postupného vyřazení, zvláště v případech, kdy existují bezpečnější alternativy, a že zajistí netoxické prostředí pro stávající a budoucí generace, zejména pro zranitelné skupiny obyvatelstva;

63. upozorňuje, že je zásadně důležité, aby byla přijata horizontální kritéria pro identifikaci endokrinních disruptorů ve všech odvětvích a došlo k účinnému omezení celkové expozice osob a životního prostředí těmto látkám; vyzývá proto Komisi, aby revidovala právní předpisy EU týkající se hraček a kosmetických přípravků s cílem přistupovat k endokrinním disruptorům stejně jako ke karcinogenním a mutagenním látkám nebo k látkám toxickým pro reprodukci, jakož i právní předpisy v oblasti materiálů určených pro styk s potravinami s cílem nahradit endokrinní disruptory, jež jsou stále používány; upozorňuje navíc, že nový komplexní rámec pro endokrinní disruptory musí zajistit, aby byly zohledňovány účinky směsí a kombinovaných expozic;

64. vyzývá Komisi, aby podnikla jasné legislativní kroky, pokud jde o boj proti léčivým přípravkům v životním prostředí, jež se v něm vyskytují jak v důsledku výrobního procesu, tak užívání a likvidace léčiv;

Financování Zelené dohody pro Evropu a zajištění spravedlivé transformace

65. zdůrazňuje, že nové iniciativy musí být financovány novými finančními prostředky; je toho názoru, že nové investice, jichž je zapotřebí k provedení Zelené dohody pro Evropu, je možné získat jen prostřednictvím komplexního plánu financování založeného na uceleném souboru návrhů usilujících o posílení veřejných a soukromých investic na všech úrovních (evropské, vnitrostátní, regionální i místní); je pevně přesvědčen o tom, že tento plán by měl být ve své podstatě založen na zásadě spravedlivé a inkluzivní transformace, aby bylo možné řešit environmentální, sociální a ekonomické problémy důsledným a integrovaným způsobem; domnívá se, že k financování přechodu na uhlíkově neutrální hospodářství by měl přispívat i investiční plán pro udržitelnou Evropu, přičemž bude současně napomáhat pracovníkům, komunitám i místním orgánům a potírat rostoucí nerovnosti mezi obyvateli a oblastmi;

66. zdůrazňuje, že mají-li být splněny stávající schválené cíle pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky, je každoročně zapotřebí 260 miliard dalších veřejných a soukromých investic, a že toto číslo je podle samotné Komise konzervativním odhadem; zdůrazňuje, že podle odhadů Účetního dvora jsou ke splnění stávajících schválených cílů pro rok 2030 v oblasti klimatu a energetiky nutné každoroční investice v celkové výši 1 115 miliard EUR, a domnívá se proto, že by cíl Komise měl být upraven směrem nahoru;

67. vyzývá k provedení revize stávajícího evropského fiskálního rámce, aby se zajistilo řádné financování Zelené dohody pro Evropu; vítá záměr Komise spolupracovat s členskými státy na ekologizaci vnitrostátních rozpočtů, ale obává se, že tato snaha nenaplní očekávání a potřeby evropských občanů a území; požaduje revizi stávající investiční doložky v Paktu o stabilitě a růstu i to, aby bylo do evropského fiskální rámce zavedeno „zlaté pravidlo“, jež by z výpočtu veřejných schodků členských států vyjímalo veškeré veřejné investice, jejichž cílem je zmírnění nebo přizpůsobení se změně klimatu spravedlivým a inkluzivním způsobem;

68. vítá skutečnost, že správní rada EIB přijala dne 14. listopadu 2019 novou úvěrovou politiku EIB v oblasti energetiky, jako pozitivní příspěvek k dosažení Zelené dohody pro Evropu; požaduje, aby byla investiční politika EIB podrobena další revizi s cílem přednostně zajistit cílené financování pro iniciativy v rámci Zelené dohody, přičemž je nutné přihlédnout k adicionalitě, kterou mohou finanční prostředky z EIB poskytnout v kombinaci s dalšími zdroji; jako klíčovou vyzdvihuje koordinaci s jinými nástroji financování, neboť skupina EIB nemůže všechny iniciativy v rámci Zelené dohody pro Evropu financovat sama; požaduje revizi správního rámce EIB s cílem posílit jeho demokratickou odpovědnost;

69. zdůrazňuje, že je nutné řešit stávající nerovnováhu na trhu mezi malou nabídkou udržitelných finančních produktů a velkou poptávkou po nich; v tomto ohledu vítá dohodu o taxonomii, jíž bylo dosaženo mezi Parlamentem a Radou s cílem zajistit skutečnou udržitelnost udržitelných investic a povzbudit soukromé investice do tohoto druhu činností; trvá na tom, že od samotného soukromého sektoru nelze očekávat, že dosáhne potřebného kritického množství, a že by veřejný sektor měl posílit svou úlohu na udržitelných finančních trzích;

70. je toho názoru, že by cílem plánované revize pravidel státní podpory mělo být posílení a zjednodušení investiční kapacity v rámci udržitelných řešení a konkrétních nástrojů pro vnitrostátní, regionální a místní orgány, jejichž úloha bude pro účinné a inovační provádění Zelené dohody pro Evropu klíčová; varuje však, že by tato revize neměla být využita k oslabení silného souboru pravidel EU v oblasti hospodářské soutěže, ale měla by umožnit legitimní kroky při provádění Zelené dohody a spravedlivé transformace;

71. očekává postupnou revizi evropského semestru, jež do něj začlení cíle udržitelného rozvoje, aby se proces evropského semestru stal významnou hybnou silou změn, které povedou k udržitelnému blahobytu pro všechny obyvatele Evropy; vyzývá proto k ucelenějšímu přístupu, pokud jde o měření dopadu politik na splnění cílů udržitelného rozvoje, jenž by se neomezoval na HDP, ale více zaměřoval pozornost na blahobyt obyvatel; dále požaduje začlenění cílů a ukazatelů souvisejících s blahobytem do celého cyklu evropského semestru, tj. do roční analýzy růstu, zprávy mechanismu varování, společné zprávy o zaměstnanosti a do doporučení pro jednotlivé země;

72. velmi vítá, že se Komise zavázala vytvořit mechanismus pro spravedlivou transformaci, a to po opakovaných výzvách Parlamentu, aby byl takový mechanismus zřízen s cílem zajistit, aby nikdo nebyl opomenut; zdůrazňuje, že je důležité, aby transformace v klimaticky neutrální ekonomiku byla spravedlivá, a že je nutné zaujmout anticipační a participační přístup, aby z této transformace měly prospěch všechny složky společnosti, a podporovat regiony, zejména regiony s těžbou uhlí a nejvyššími emisemi uhlíku, jakož i komunity a pracovníky ve všech odvětvích, na něž má dekarbonizace největší dopad, mimo jiné podporou vývoje nových projektů a technologií pro tyto komunity; uznává, že kompenzační fondy samy o sobě nejsou zárukou spravedlivé transformace a že jakákoli transformační politika by měla být založena na komplexní strategii EU vycházející ze skutečného dialogu s dotčenými lidmi a komunitami, a to za účelem rozvoje a modernizace těchto regionů, jež budou spojeny s přeměnou pozemků, tvorbou vysoce kvalitních a udržitelných pracovních míst a sociálními opatřeními včetně rekvalifikace a rozšiřování dovedností; trvá na tom, že Fond pro spravedlivou transformaci musí být financován z nových finančních prostředků, být doplňkový a nefungovat na úkor jiných dlouhodobých politik EU;

73. potvrzuje svou jednoznačnou podporu zásadě zohledňování otázek spojených s klimatem ve VFR, jež musí jít nad rámec úrovně účelově vázaných výdajů, jak byly stanoveny Komisí a v průběžné zprávě o VFR; dále zdůrazňuje, že je důležité začlenit otázky klimatu a sociální rozměr do rozhodování o všech hlavních programech VFR a do celého politického cyklu; v této souvislosti požaduje transparentnější, striktnější a komplexnější metodiku, která by mj. stanovila reformované ukazatele výkonnosti pro určování a sledování výdajů na změnu klimatu a biologickou rozmanitost, zamezila finanční podpoře škodlivých opatření a umožnila sledování střednědobého až dlouhodobého dopadu zohledňování změny klimatu na její zmírňování a na přizpůsobování se této změně;

74. připomíná, že je důležité zavést nové vlastní zdroje pro rozpočet EU, konkrétně zdroje vytvářené prováděním iniciativ EU v oblasti ochrany životního prostředí, jak již Parlament zdůraznil při několika příležitostech, aniž by však byla ohrožena zásada univerzálnosti rozpočtu; jako základ jednání vítá návrh Komise z roku 2018 o zavedení vlastních zdrojů, jež by byly založeny na příjmech z dražeb v rámci systému EU ETS a zdanění nerecyklovaných plastových obalů; domnívá se, že by k financování rozpočtu EU měl přispívat i jakýkoli nový pohraniční mechanismus kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem;

75. požaduje, aby politika soudržnosti získala ambiciózní finanční příděl, který se bude jasně soustředit na výzvy v oblasti životního prostředí, přičemž nejméně 30 % prostředků bude vynaloženo na politický cíl zelenějšího, nízkouhlíkového hospodářství přecházejícího na hospodářství s nulovými čistými emisemi uhlíku, jakož i na odolnou Evropu; zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby byly v rámci politiky soudržnosti v období po roce 2020 v plném rozsahu prováděny koncepce udržitelného růstu a vytváření odolnosti vůči změně klimatu, včetně cíle nevyužívat fondy soudržnosti na investice spojené s produkcí, zpracováním, přepravou, distribucí, uskladněním nebo spalováním fosilních paliv; připomíná význam veřejných investic do politiky soudržnosti;

Mobilizace výzkumu a posílení inovací

76. zdůrazňuje, že je zapotřebí zachovat programu Horizont Evropa ambiciózní rozpočet ve výši 120 miliard eur v běžných cenách, aby mohly být řešeny významné inovační výzvy spojené s digitálním a průmyslovým přechodem ke klimatické neutralitě, přičemž je nutné zohlednit, že by nejméně 35 % rozpočtu tohoto programu mělo přispívat k plnění klimatických cílů; vzhledem k tomu, že některé nové klíčové základní technologie, např. strojové učení, technologie distribuované účetní knihy, technologie vstřícné vůči nízkouhlíkovému a oběhovému hospodářství, technicky nenáročné technologie, sítě 5G a kvantová výpočetní technika, budou klíčové pro dosažení klimatické neutrality do roku 2050,
žádá Komisi, aby maximalizovala příležitosti plynoucí z širšího inovačního prostředí založeného na vědě a znalostech;

77. požaduje odpovídající financování výzkumu a větší interdisciplinární spolupráci na náhradách chemických látek vzbuzujících obavy – včetně látek používaných v materiálech, procesech či technologiích – a na vývoji bezpečnějších alternativ s ohledem na jejich rizika, výkonnost a ekonomickou životaschopnost s cílem předejít tomu, aby byla toxická chemická látka nahrazena jinou, která bude vzbuzovat obavy stejné či ještě větší; žádá Komisi a členské státy, aby usnadnily transparentní investiční partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem zaměřená na podporu výzkumu bezpečnějších alternativ a poskytování technické podpory MSP, zejména v oblasti technické proveditelnosti alternativ;

78. zdůrazňuje, jak důležitá je doplňkovost fondů a jiných nástrojů EU a jejich součinnost i posílení výzkumu a inovací a technologického transferu výsledků v oblasti zmírňování změny klimatu a přizpůsobování se této změně, ochraně a obnovy biologické rozmanitosti, účinného využívání a oběhovosti zdrojů, nízkouhlíkových technologií a technologií s nulovými emisemi, jakož i shromažďování údajů na podporu splnění cílů Zelené dohody pro Evropu; zdůrazňuje, že je nezbytné podporovat stávající inovační technologie šetrné vůči životnímu prostředí a klimatu s cílem připravit je pro uvedení na trh, a to zejména v oblasti jejich rozšiřování, rozvoje infrastruktury a systémů stanovování cen;

79. trvá na tom, že je důležité podporovat proces uvádění produktů na trh, neboť je klíčovou hybnou silou při přeměně široké znalostní základny EU v inovace;

80. dále zdůrazňuje, jak důležité je vytvořit prostředí podporující výzkum a inovace, jakož i výzkumný a inovační ekosystém, který by podněcoval vývoj průlomových technologií a umožňoval zkoušení technologií a výrobků, např. v méně regulovaných zkušebních zónách a/nebo laboratořích, a jehož součástí by bylo i rozšířenější přijímání neúspěchů v oblasti výzkumu a inovací a zjednodušené poskytování finanční podpory;

Motto „neškodit“– začleňování hlediska udržitelnosti do všech politik EU

81. trvá na tom, že k plnění Pařížské dohody, Úmluvy o biologické rozmanitosti a Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 je nutný společný postup ve vnitřní i vnější politice; zdůrazňuje, že je důležité používat řešení inspirovaná přírodou, která přispívají jak k ochraně biologické rozmanitosti, tak ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně; zdůrazňuje, že EU by se měla ve všech oblastech politiky řídit zásadou předběžné opatrnosti spolu se zásadou „neškodit“, přičemž je třeba maximálně přihlížet k zásadě soudržnosti politik ve prospěch rozvoje, zejména pokud jde o rozvoj, obchod, zemědělství, energetiku a klima;

82. zdůrazňuje, že je nutné do všech politik EU, včetně obchodní politiky, začleňovat ambice týkající se klimatu a životního prostředí; vyzývá Komisi, aby zajistila, že všechny budoucí obchodní a investiční dohody, které EU uzavře, budou plně slučitelné s Pařížskou dohodou a cíli udržitelného rozvoje a že ustanovení týkající se životního prostředí a klimatu budou právně závazná a vymahatelná; žádá Komisi, aby provedla a zveřejnila komplexní posouzení souladu stávajících a budoucích dohod s Pařížskou dohodou;

83. žádá Komisi, aby naplnila scénář č. 1 z diskusního dokumentu nazvaného „Směřování k udržitelné Evropě do roku 2030“, jak Parlament požadoval ve svém usnesení ze dne 14. března 2019 nazvaném „Výroční strategická zpráva o plnění cílů udržitelného rozvoje (SDGs)“[10], v němž mimo jiné žádá, aby byla zásada „udržitelnost na prvním místě“ začleňována do programů zlepšování právní úpravy EU a jejích členských států;

84. zdůrazňuje, že součástí kapitol o obchodu a udržitelném rozvoji v obchodních dohodách EU musí být závazky všech stran, že ratifikují a provedou osm základních a čtyři prioritní úmluvy MOP, jakož i mezinárodní multilaterální dohody v oblasti životního prostředí; každá ze stran musí předložit plán ratifikace ještě před ukončením jednání; zdůrazňuje, že kapitoly o obchodu a udržitelném rozvoji musí zahrnovat účinná odrazující opatření pro případ závažného a prokázaného porušení environmentálních závazků, včetně obchodních sankcí, a musí se na ně, stejně jako na ostatní části dohody, vztahovat mechanismy obecného řešení sporů;

85. vítá záměr Komise podporovat udržitelné dodavatelské řetězce s cílem zvýšit na domácí úrovni i celosvětově přínos oběhového hospodářství; zdůrazňuje, že tohoto je možné dosáhnout jen prostřednictvím závazných povinností náležité péče podle pokynů OECD, jež budou v plném rozsahu dodržovat environmentální, sociální a bezpečnostní normy, a plného provádění obecných zásad OSN v oblasti podnikání a lidských práv; očekává, že Komise představí legislativní iniciativu týkající se náležité péče, jejíž součástí bude zavedení povinného, transparentního a fungujícího systému společenské a environmentální sledovatelnosti v rámci celého výrobního řetězce;

EU jako globální lídr

86. důrazně podporuje pokračování a další posilování politické osvětové činnosti EU na základě „diplomacie v rámci Zelené dohody“, která je nezbytná, pokud jde o podněcování klimatických aktivit a ochranu životního prostředí v partnerských zemích a formování světového veřejného mínění; vybízí Komisi a členské státy, aby ke klimatické a environmentální diplomacii EU přistupovaly komplexně a vytvářely vazby mezi změnou klimatu, ochranou biologické rozmanitosti, udržitelným rozvojem, zemědělstvím, řešením konfliktů, migrací a humanitárními otázkami s cílem napomoci celosvětové transformaci vedoucí k nulovým čistým emisím, odolnosti vůči změně klimatu, udržitelnému rozvoji a zajištění dostatku potravin a vody;

87. zdůrazňuje, že veškeré politické nástroje by měly být plně v souladu s cíli EU v oblasti klimatu, biologické rozmanitosti a životního prostředí; připomíná postoj Parlamentu, podle kterého by v příštím finančním programovém období měla opatření prováděná v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPP III) přispívat nejméně 16 % svého celkového finančního krytí na klimatické cíle a opatření prováděná podle nařízení o nástroji pro sousedství a rozvojovou a mezinárodní spolupráci (NDICI) 45 % svého celkového finančního krytí na klimatické cíle, řízení a ochranu životního prostředí, biologickou rozmanitost a boj proti desertifikaci, přičemž by 30 % celkového finančního krytí NDICI mělo být vyčleněno na zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně;

88. opakuje, že je zapotřebí zabývat se dramatickými důsledky změny klimatu pro dlouhodobý ekonomický rozvoj rozvojových zemí, zejména nejméně rozvinutých zemí a malých ostrovních rozvojových států;

vyzývá proto k větším investicím do odolné infrastruktury v rozvojových zemích v reakci na zintenzivnění přírodních katastrof;

89. zdůrazňuje, že podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou tradiční znalosti původních obyvatel významným zdrojem informací při úsilí o předcházení změně klimatu, a to zejména kvůli tomu, že na území původních obyvatel se nachází přibližně 80 % zbývající biologické rozmanitosti na světě; podtrhuje, že je nutné zabývat se vzájemnou provázaností klimatu, životního prostředí a ekonomického a sociálního rozměru a zejména přímými dopady, jež má změna klimatu na komunity původního obyvatelstva, i akutním existenčním ohrožením, jemuž mnohé z nich, včetně dosud nekontaktovaných kmenů, čelí;

°

° °

90. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

[1] Přijaté texty, P9_TA(2019)0078.

[2] Úř. věst. L 283, 31.10. 2003, s. 51.

[3] Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1.

[4] Úř. věst. L 153, 18.6.2010, s. 13.

[5] Úř. věst. L 115, 25.4.2013, s. 39.

[6] Úř. věst. L 307, 28.10. 2014, s. 1.

[7] Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.

[8] Úř. věst. L 344, 17.12.2016, s. 1.

[9] Úř. věst. L 334, 17.12. 2010, s. 17.

[10] Přijaté texty, P9_TA(2019)0220.

Poslední aktualizace: 14. ledna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí