Postup : 2019/2956(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0046/2020

Předložené texty :

B9-0046/2020

Rozpravy :

Hlasování :

PV 15/01/2020 - 10.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


<Date>{10/01/2020}10.1.2020</Date>
<NoDocSe>B9-0046/2020</NoDocSe>
PDF 207kWORD 58k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o Zelené dohodě pro Evropu</Titre>

<DocRef>(2019/2959(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Marco Zanni, Tom Vandendriessche</Depute>

<Commission>{ID}za skupinu ID</Commission>

</RepeatBlock-By>


B9-0046/2020

Usnesení Evropského parlamentu o Zelené dohodě pro Evropu

(2019/2959(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU), a zejména na články 9, 107, 153, 173, 174, 191 a 194 této smlouvy,

 s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Evropské radě, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Zelená dohoda pro Evropu“ (COM(2019)0640 final),

 s ohledem na prohlášení Komise ze dne 11. prosince 2019 o Zelené dohodě pro Evropu,

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že ochranu životního prostředí (tj. nakládání s odpady, ochranu vody před znečištěním, hospodaření s vodními zdroji, ochranu půdy, ochranu ovzduší a omezování vypouštění znečišťujících emisí do ovzduší, ochranu biologické rozmanitosti) nelze oddělit od ochrany krajiny (tj. od tzv. „viditelného prostředí“), která plně pokrývá všechny aspekty související se vztahem mezi člověkem a přírodou; vzhledem k tomu, že antropizace nemusí nutně znamenat negativní dopad na životní prostředí;

B. vzhledem k tomu, že životní prostředí by nemělo být posuzováno, jako kdyby mělo abstraktní nebo neměnný charakter; vzhledem k tomu, že životní prostředí zahrnuje jak architektonické, tak environmentální prvky a je tvořeno environmentálním, historickým a uměleckým dědictvím, a proto představuje skutečnou „kulturní podstatu“ národa, která se utvářela v průběhu staletí a neustále se vyvíjí;

C. vzhledem k tomu, že politika v oblasti ochrany životního prostředí, která chce být účinná, by se měla zaměřit především na nejvíce znečišťující aspekty našeho modelu výroby a spotřeby; vzhledem k tomu, že globalizace (tj. volný pohyb výrobních faktorů) je velmi silným faktorem, který přispívá ke zhoršování stavu životního prostředí;

D. vzhledem k tomu, že období od konce války až do současnosti se vyznačuje téměř neustálým růstem celosvětových emisí CO2, který byl dočasně přerušen začátkem hospodářské krize v letech 2007–2008; vzhledem k tomu, že od 70. let 20. století jsme pozorovali relativní oddělení emisí CO2 od fosilních paliv a globálního HDP, „tj. snížení intenzity emisí namísto jejich absolutní hodnoty, a to v důsledku působení ostatních makrofaktorů, jako je obyvatelstvo a reálný příjem na osobu, což nelze vykompenzovat zvýšením účinnosti“[1]; vzhledem k tomu, že úplné oddělení mezi hospodářským růstem a emisemi (tj. teoretická hypotéza „modelu rozvoje s nulovými emisemi“) nebere odpovídajícím způsobem v úvahu omezení stanovená zákony fyziky; vzhledem k tomu, že snaha o „nulové emise“ je proto koncipována jako neudržitelný model, neboť nejenže nutně zahrnuje deindustrializaci, a tedy i ochuzování vyspělých zemí, ale rovněž odsuzuje chudé země k trvalému nedostatečnému rozvoji, a tudíž brání jejich industrializaci;

E. vzhledem k tomu, že klima se mění od samotného počátku světa a lidstvo, tak jako ostatní živé bytosti, které jsou dnes na Zemi, se mu vždy úspěšně přizpůsobilo; vzhledem k tomu, že toto potvrzují empirické důkazy, které prokazují, že všechny ukazatele odolnosti, úmrtnosti, zranitelnosti a hospodářských ztrát způsobené klimatickými jevy se výrazně zlepšily, zejména v případě chudších zemí[2];

F. vzhledem k tomu, že současné znalosti klimatického systému nám ještě neumožňují přesně oddělit antropogenní účinky od jiných přirozených příčin změny, ani nám neumožňují je kvantifikovat; vzhledem k tomu, že naše znalosti nám stále zdaleka neumožňují dostatečně přesně definovat které různé příčiny určují zvyšování nebo snižování průměrné teploty planety;

G. vzhledem k tomu, že Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) je mezivládním orgánem, který neprovádí vědecký výzkum ani dohled nebo shromažďování údajů, ale svá posouzení zakládá spíše na vzorku recenzovaných vědeckých publikací a zprávách významných světových institucí;

H. vzhledem k tomu, že je nezbytné, aby veřejné instituce a politické orgány přistupovaly k otázce změny klimatu racionálně a pragmaticky a aby nepodléhaly účelovému využívání vědeckých metod k omezování prostoru pro veřejnou diskusi a demokratických kontrolních mechanismů zaručených svrchovanými ústavami členských států;

I. vzhledem k tomu, že změna cíle EU snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 znamená, že se musí narychlo přepracovat celý soubor právních předpisů EU v oblasti klimatu a energetiky na období 2021–2030, který byl schválen v minulém volebním období; vzhledem k tomu, že to znamená, že Komise a Rada jsou tak v jasném rozporu s vlastním cílem zajistit trhům stabilitu a jistotu ve střednědobém až dlouhodobém horizontu;

J. vzhledem k tomu, že přístup k cenově dostupné energii je nezbytnou podmínkou pro zajištění dobrých životních podmínek pro všechny;

K. vzhledem k tomu, že přechod na energii z obnovitelných zdrojů vedl k vyšším nákladům na energii a k méně stabilním dodávkám vzhledem k proměnlivému charakteru jednotlivých obnovitelných zdrojů;

L. vzhledem k tomu, že přísnější fiskální opatření v oblasti fosilních paliv a energií, která byla nedávno přijata některými vládami – s deklarovaným úmyslem podpořit „ekologickou transformaci“ – vedla k protestům střední a nižší třídy, která již tak žije pod otěžemi přetrvávajících politik úsporných opatření, a že tyto protesty se v některých případech vyhrocují ve vážné nepokoje jak v rozvojových zemích, tak v EU;

M. vzhledem k tomu, že systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) je nejjasnějším příkladem selhání tržních mechanismů, jak byly koncipovány a přijaty v rámci uplatňování Kjótského protokolu a Pařížské dohody; vzhledem k tomu, že tyto mechanismy byly v důsledku selhání trhu několikrát během své platnosti opraveny, včetně návrhu stanovit cenu uhlíku ope legis, což představuje popření samotné koncepce „trhu“; vzhledem k tomu, že systém EU pro obchodování s emisemi nesplnil svoje finanční ani klimatické cíle, neboť nedokázal zabránit „úniku uhlíku“;

N. vzhledem k tomu, že výrobce nemůže být ze zásady odpovědný za používání svého výrobku spotřebitelem; vzhledem k tomu, že problém vypouštění odpadu do životního prostředí je záležitostí, která se týká chování občanů a účinnosti stávajících systémů sběru a nakládání s odpady;

O. vzhledem k tomu, že kvůli úspoře ve veřejných výdajích daly některé členské státy přednost vývozu svého odpadu do třetích zemí a zpětnému dovozu druhotných surovin, které byly v těchto zemích vyrobeny, před vybudováním infrastruktury nezbytné k úplnému zpracování a recyklaci odpadu na místě;

P. vzhledem k tomu, že Komise spojuje oběhové hospodářství s „ekonomikou sdílení“; vzhledem k tomu, že model ekonomiky sdílení není inovativní ani udržitelný, neboť se jedná o obchodní model založený na maximálním snížení nákladů práce a externalizaci podnikatelského rizika, jakož i na rozsáhlém využívání typických forem samozásobitelského hospodářství;

Q. vzhledem k tomu, že kvóty a subvence pro elektrická vozidla nejsou v souladu se zásadou tržního hospodářství a že by potenciálně mohly zbytečně ohrozit naše vedoucí postavení na trhu v mnoha odvětvích;

R. vzhledem k tomu, že přísnější emisní cíle by zvýšily náklady na vlastnictví a používání automobilů, což by znamenalo, že mnoho rodin by si již nemohlo svoji nezávislou mobilitu dovolit; vzhledem k tomu, že jakýkoli případný zákaz spalovacích motorů by vedl k vyvlastnění spotřebitelů;

S. vzhledem k tomu, že kategorizace elektrických vozidel jako „vozidel s nulovými emisemi“ je klamáním spotřebitele, neboť výroba baterií a samotné energie způsobuje emise a často vede k většímu množství emisí než při používání spalovacích motorů poslední generace;

T. vzhledem k tomu, že označování výrobků by mělo spotřebitelům poskytovat informace; vzhledem k tomu, že je nesmyslné očekávat, že označování výrobků může mít etickou povahu;

U. vzhledem k tomu, že konzumace divoce lovených ryb znamená ochranu klimatu, neboť jde o živočišný protein s nesporně nejnižší uhlíkovou stopou;

V. vzhledem k tomu, že odvětví rybolovu by mělo být upřednostňováno jako hlavní uživatel mořského prostoru, neboť není možné provádět účinné politiky v oblasti mořského prostředí, pokud nezohledňují rybáře;

W. vzhledem k tomu, že oblast EU, která je pokryta  lesním porostem, se již několik století zvětšuje a stále roste, zejména díky postupnému upouštění od využívání dřeva jako paliva a stavebního materiálu a v posledních letech také kvůli odchodu obyvatel z venkova;

X. vzhledem k tomu, že místní financování hraje klíčovou úlohu při obnovování vazby mezi kapitálem a územím;

Y. vzhledem k tomu, že životní prostředí je sdílenou pravomocí Unie; vzhledem k tomu, že právní předpisy EU v oblasti životního prostředí stanoví abstraktní univerzální pravidla, která již jednou byla stanovena pro všechny členské státy a která jsou podrobněji upravována pouze dodatečně, což je v rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality; vzhledem k tomu, že Zelená dohoda pro Evropu zaujímá stejný racionalistický a konstruktivistický přístup;

1. zdůrazňuje, že jednou z výzev příštích desetiletí je snížit znečištění ovzduší, půdy a vody; je si vědom toho, že to znamená nutnost  přijmout zásadní opatření, pokud jde o nejvíce znečišťující aspekty našich modelů výroby a spotřeby: vytváření odpadu, rozptýlení surovin a neefektivní využívání vyrobené energie; zdůrazňuje proto, že je pevně odhodlán využít Zelené dohody pro Evropu jako příležitosti, jak zajistit, aby se životní prostředí opět stalo předmětem racionální diskuse a aby došlo ke smíření mezi environmentálními a sociálními politikami;

Zvýšení ambicí EU v oblasti klimatu do roku 2030 a 2050

2. konstatuje, že další zvýšení prahové hodnoty EU pro snížení emisí skleníkových plynů na 50 nebo 55 %, jak je stanoveno v Zelené dohodě pro Evropu, povede k neudržitelnému administrativnímu a finančnímu tlaku na podniky v EU a urychlí jejich přemísťování mimo EU, aby si snížily výrobní náklady, čímž dojde k dalšímu oslabení konkurenceschopnosti EU, větší deindustrializaci a posílení nekalé soutěže ze strany třetích zemí; s politováním konstatuje, že tyto cíle pravděpodobně naruší udržitelnost klíčových hospodářských odvětví EU, jako je ocelářský průmysl; vyjadřuje politování nad tím, že přijetí nových povinností v oblasti životního prostředí dosud nedoprovází  zavedení vhodných nástrojů na ochranu průmyslu EU před nekalou vnější konkurencí;

3. domnívá se, že je vhodné, aby každý členský stát měl možnost svobodně stanovit zdanění energetických produktů způsobem, který považuje za nejúčinnější a nejvhodnější pro dosažení cílů v oblasti životního prostředí v závislosti na jeho vlastní skladbě zdrojů energie a na jeho konkrétních zeměpisných, klimatických a antropogenních podmínkách a socioekonomické situaci;

4. opakuje, že zdanění je výlučnou pravomocí členských států, a proto odmítá již samotnou myšlenku evropského zdanění; vyzývá Komisi, aby v souladu s čl. 194 odst. 2 SFEU navrhla zrušení směrnice Rady 2003/96/ES ze dne 27. října 2003, kterou se mění struktura rámcových předpisů Společenství o zdanění energetických produktů a elektřiny (Text s významem pro EHP)[3];

5. odmítá návrh Komise na rozšíření obchodních systémů stanovujících stropy (‘cap and trade’ mechanisms), jako je systém EU pro obchodování s emisemi, do jiných odvětví; znovu opakuje, že EU je odpovědná pouze za přibližně 10 % celosvětových emisí CO2; zdůrazňuje proto, že by bylo účinnější nahradit systém EU pro obchodování s emisemi pohraničním mechanismem kompenzačních opatření v souvislosti s uhlíkem, který by byl v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO) a byl by založený na uhlíkové stopě dováženého zboží a který by zohledňoval přímé emise, emise z výroby elektřiny a emise z používání surovin; považuje za vhodné, aby Komise a členské státy podpořily takové obchodní opatření pomocí vhodných motivačních politik na přemístění výroby ze třetích zemí do členských států;

6. připomíná, že ocel je intenzivně obchodovaným produktem, neboť celosvětová nadměrná kapacita v roce 2018 činila přibližně 500 milionů tun, což odpovídá téměř 25 % celosvětové výrobní kapacity oceli; konstatuje, že dovoz oceli do EU výrazně vzrostl, a to z 18 milionů tun v roce 2013 na rekordních 30 milionů tun v roce 2018;

7. konstatuje, že k tomu, aby se zabránilo nekalé hospodářské soutěži na úkor odvětví oceli v EU, musí EU přijmout opatření proti dumpingu, vládním dotacím a jiným režimům podpory ve třetích zemích lepším uplatňováním nástrojů na ochranu obchodu; dále konstatuje, že EU musí modernizovat pravidla WTO s cílem účinněji bojovat proti narušování obchodu;

8. zdůrazňuje, že Unie by měla uplatňovat zásadu vzájemnosti v případech, kdy třetí země odmítají přístup k veřejným zakázkám, a prosazovat prověřování přímých zahraničních investic a ověřovat nové dohody o volném obchodu, a případně revidovat stávající dohody, aby se zajistil přístup na trh a udržitelný rozvoj průmyslu EU;

9. připomíná, že růst těžby uhlí v Číně má sám o sobě potenciál neutralizovat snahy EU o snížení emisí CO2;

10. vyzývá Komisi a členské státy, aby zaměřily politické a legislativní kroky na přizpůsobení se změně klimatu, a nikoli na utopický boj proti ní;

Poskytování čisté, cenově dostupné a bezpečné energie

11. připomíná, že náklady na výrobu energie jsou nepřímo úměrné možnostem zajištění dobrých životních podmínek pro všechny;

12. připomíná, že plánované cíle dekarbonizace energetického systému při současném zajištění bezpečných a cenově dostupných dodávek nejsou ve skutečnosti dosažitelné, pokud se zaměříme pouze na podporu energie z obnovitelných zdrojů;

13. vyjadřuje politování nad tím, že ujištění Komise ohledně dodržování zásady technologické neutrality a výlučné pravomoci členských států týkající se skladby jejich zdrojů energie jsou v rozporu se skutečností; v této souvislosti konstatuje, že energetická unie je nastavena jako neoprávněná centralizace energetických politik členských států, které jsou ponechány v rukou Komise;

Využití průmyslu k dosažení čistého a oběhového hospodářství

14. je v zásadě přesvědčen, že oběhové hospodářství může přinést přidanou hodnotu, pokud je prostředkem vedoucím ke sladění politik v oblasti životního prostředí a v sociální oblasti, tj. pokud podporuje na místě vyráběné zboží s nízkým dopadem na životní prostředí a vede k růstu vnitřní poptávky; proto odmítá návrh Komise na vytvoření modelu EU pro tříděný sběr odpadu, který je mimo jiné v rozporu se zásadami subsidiarity a proporcionality;

15. všímá si, že také právní předpisy EU – například v oblasti hygieny potravin a bezpečnosti výrobků – přispívají k výrobě nadbytečných obalů, a v důsledku toho k plýtvání; vyzývá Komisi, aby zjednodušila stávající právní předpisy, namísto toho, aby navrhla ještě více právně závazných požadavků;

16. konstatuje, že načasování kampaně zaměřené na stigmatizaci plastů vyrobených a spotřebovaných v EU se shoduje s krizí na trhu s odpady určenými k recyklaci – zejména plasty – v těch členských státech, které mají špatné vnitrostátní systémy pro zpracování a recyklaci odpadu; vyzývá Komisi a členské státy, aby se více zaměřily na zvyšování povědomí veřejnosti a na účinnost systémů pro sběr a zpracování odpadu s cílem účinným způsobem dosáhnout snížení množství odpadu v životním prostředí;

17. důrazně prohlašuje, že rozdělení soukromého majetku mezi vícero malých vlastníků představuje jeden z hlavních faktorů emancipace a snížení nerovností a také pilíř západních vnitrostátních demokracií; domnívá se, že „ekonomika sdílení“ by naopak mohla vést k soustředění vlastnictví do soukromých oligopolů, což by způsobilo, že zboží a služby budou přístupné pouze několika málo lidem, kteří si je mohou dovolit; vyzývá členské státy, aby neprodleně přijaly veškerá legislativní a regulační opatření s cílem sladit činnosti on-line platforem a „ekonomiky sdílení“ s odpovídajícími tradičními hospodářskými činnostmi;

Stavět a renovovat za účinného využívání energie a zdrojů

18. považuje za zásadní pokračovat v úsilí o účinnější spotřebu energie; připomíná však Jevonsův paradox, totiž že „účinností“ se nerozumí „úspora“, neboť poskytnutí stejného množství energie většímu počtu lidí vede k celkovému snížení energetické náročnosti, a ne ke snížení spotřeby energie v absolutních hodnotách; vyzývá Komisi, aby navrhla nahrazení cílů pro spotřebu energie stanovených v absolutních hodnotách cíli týkajícími se energetické náročnosti ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES[4].

19. domnívá se, že je příliš ambiciózní nastartovat „vlnu renovací“ veřejných a soukromých budov za současných rozpočtových omezení a kontraproduktivních měnových a fiskálních politik, které jsou nyní uplatňovány;

20. naléhavě vyzývá Komisi, aby do systému obchodování s emisemi (ETS) nezahrnovala emise z budov a aby na příjemce finančních prostředků na renovační projekty nevztahovala úspory z rozsahu: zdůrazňuje, že by totiž místo stimulace přechodu na nízké emise CO2 a energetickou účinnost vedla obě tato opatření k tomu, že by se vlastnictví nemovitostí dostalo z velké části do rukou soukromého oligopolu, který je schopen fungovat na finančních trzích s CO2 a získat přístup ke složitým finančním nástrojům EU, což by přispělo k vytváření bublin na trhu s nemovitostmi a zrychlilo již probíhající vypuzování střední třídy ze středu velkých měst;

Urychlení přechodu k udržitelné a inteligentní mobilitě

21. připomíná, že nucená elektrifikace nebere řádně v úvahu environmentální, socioekonomický a geopolitický dopad; zdůrazňuje, že dokud baterie nemají energetickou hustotu (v MJ/kg) srovnatelnou s energetickou hustotou dnešních fosilních paliv, bude elektrická mobilita pouze pokusnou sondou nebo klamavou ekologickou reklamou pro bohaté; vyzývá Komisi, aby dokončila přezkum balíčku „Evropa v pohybu“ s cílem zaručit technologickou neutralitu, aby všechny technologie s nejlepším poměrem nákladů a přínosů mohly být volně využívány za rovných podmínek;

22. zdůrazňuje, že restriktivní cíle týkající se snížení emisí  CO2 by měly závažné nepříznivé dopady na konkurenceschopnost společností EU, které se potýkají s rostoucí konkurencí ze třetích zemí, jež neuplatňují stejné environmentální normy;

23. konstatuje, že nárůst pohybu zboží a osob v důsledku tržně orientovaných politik podporovaných EU v předchozích letech významně přispěl k většímu znečištění a že je nezbytné přijmout odlišný hospodářský model a upřednostnit účinnější druhy dopravy, zejména na dlouhé vzdálenosti;

24. staví se kriticky k tomu, aby byly občanům EU jakkoli zvyšovány daně za účelem odstranění a postupného ústupu od používání současných vozidel, která by se měla nahradit vozidly novějšími, méně znečišťujícími, neboť by to znamenalo přeměnu dokonale použitelného kapitálu a spotřebního zboží na odpad; připomíná, že jak občané, tak malé a střední podniky často nemohou renovovat své vozové parky v důsledku nedostatečné finanční kapacity, a neměla by se jim proto přidávat další zátěž, která by jejich hospodářskou situaci dále zhoršovala; znovu opakuje, že by měly být upřednostňovány spíše pobídkové než penalizační mechanismy;

25. připomíná, že pokud jde o silniční odvětví, v rámci velmi restriktivních cílů snížení emisí CO2 o 30 % do roku 2030 pro nová těžká nákladní vozidla, s dílčím cílem 15 % do roku 2025, není možné uskutečnit plánovaný přechod na „elektromobilitu“, aniž by byly zohledněny stávající nedostatky evropské silniční sítě, pokud jde o rozvoj infrastruktury pro dobíjení vozidel alternativními formami energie;

26. zdůrazňuje, že Komise by měla vzít v úvahu potřeby členských států při přezkumu směrnice Rady 92/106/EHS ze dne 7. prosince 1992 o zavedení společných pravidel pro určité druhy kombinované přepravy zboží mezi členskými státy[5] (směrnice o kombinované přepravě), jelikož předchozí tři pokusy o zavedení nových právních předpisů nepřinesly očekávané výsledky v důsledku nadměrných finančních a legislativních povinností vyplývajících pro členské státy, a vzhledem k potřebě větší ochrany sociálních práv a konkurenceschopnosti v této oblasti;

27. vyjadřuje politování nad tím, že nebylo dosaženo dostatečného pokroku v oblasti jednotného evropského nebe a nerealizoval se projekt funkčních bloků vzdušného prostoru, což vedlo ke snížené efektivitě a vyšším nákladům pro odvětví letecké dopravy;

28. zdůrazňuje, že je důležité zajistit bezpečnost, pracovní místa, údaje, odpovědnost a etické otázky v oblasti automatizované a propojené multimodální mobility;

29. připomíná, že to, co se v současné době považuje za „udržitelnou mobilitu“, představuje v nejlepším případě přesouvání emisí ze středu do okrajových oblastí (tj. z bohatších do méně movitých čtvrtí); zdůrazňuje, že v nejhorším případě to může vést až ke zvýšení znečišťujících emisí;

30. zdůrazňuje, že veřejné pobídky k využívání soukromých dopravních prostředků pro účely pronájmu jsou v rozporu s cíli sociální a územní soudržnosti, neboť přinášejí přidanou hodnotu těm, kteří žijí ve městech, a již se těší širší nabídce dopravních prostředků;

31. znovu potvrzuje, že pro účely sociální a územní soudržnosti plní nenahraditelnou funkci místní veřejná doprava; konstatuje, že liberalizace dopravního trhu spolu se škrty veřejných dotací a investic v rámci  dodržování rozpočtové kázně nevyhnutelně vedlo k soustředění nabídky tam, kde existuje větší poptávka (tj. do metropolitních oblastí); odsuzuje fakt, že tímto způsobem byly celé regiony odříznuty od městských center, což nutí obyvatele, kteří tam žijí, aby se uchýlili k soukromé dopravě; považuje za pomýlené koncipovat „ekonomiku sdílení“ jako prostředek nápravy nedostatků místní veřejné dopravy;

32. poukazuje na to, že snížení nucené mobility směrem k městům, k němuž dochází v důsledku urbanizace, by rozhodujícím způsobem snížilo emise znečišťujících látek a emise CO2;

„Od zemědělce ke spotřebiteli“: vytvoření spravedlivého, zdravého potravinového systému šetrného k životnímu prostředí

33. připomíná, že kontraproduktivní měnové a fiskální politiky a normalizace produkce potravin v celosvětovém měřítku jsou nepřímo úměrné kvalitě potravinových režimů;

34. konstatuje, že přístup „od zemědělce ke spotřebiteli“ představuje nespravedlivou koncepcí primárního sektoru, kdy jsou zemědělci a rybáři pojímáni pouze jako strážci klimatu, poukazuje také na znepokojivý etický rozměr, kdy jsou každodenní úkony a životní styl jednotlivců pečlivě kontrolovány;

35. vyzývá Komisi, aby navrhla revizi  nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004[6], tak aby se označování potravin omezilo na podávání informací, které jsou relevantní a poskytované takovým způsobem, který neuvádí spotřebitele v omyl; zdůrazňuje, že tyto informace by měly obsahovat údaje o složení (včetně původu složek a přítomnosti GMO), alergenech, výživových hodnotách a místě, kde byla potravina vyrobena a zabalena; vyzývá proto Komisi, aby upustila od požadavku, aby se v celé Unii povinně používala nejednoznačná, zavádějící a svévolně diskriminující označení, jako jsou barvy semaforu, „Nutriscore“ a uhlíková stopa;

36. zdůrazňuje, že je třeba vyvinout větší úsilí v zájmu lepšího řízení potravinového řetězce a dosažení skutečné změny kulturního paradigmatu směrem k lokálnějšímu přístupu; naléhavě vyzývá Komisi, aby aktivně podporovala a posilovala evropský potravinový řetězec, jehož cílem je zachovat domácí zemědělství a rybolov, namísto toho, aby používala potraviny jako trumf při vyjednávání obchodních dohod;

Ochrana a obnova ekosystémů a biologické rozmanitosti

37. připomíná, že je třeba, aby společná zemědělská politika stanovila systém odměn pro zemědělce, kteří provádějí opatření zaměřená na ochranu biologické rozmanitosti, a že tento systém odměn by měl být přímočarý; připomíná, že ochrana venkovské krajiny a předcházení erozi a hydrogeologické nestabilitě musí být zahrnuty do seznamu environmentálních opatření financovaných v rámci SZP;

38. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby prováděly konkrétnější opatření proti znečišťování moří odpadky a plasty;

Životní prostředí bez toxických látek díky ambicióznímu cíli nulového znečištění

39. zdůrazňuje, že politiky v oblasti klimatu nebyly vždy v souladu s cílem snížit znečištění (viz např. „Dieselgate“, elektrická mobilita, některá biopaliva a určité druhy biomasy); konstatuje, že ochrana klimatu se v současnosti stala mnohem probíranějším tématem než ochrana životního prostředí, a sice na základě mylného předpokladu, že má-li se snížit znečištění planety, je nutno v prvé řadě bojovat proti emisím skleníkových plynů; zdůrazňuje, že z tohoto důvodu byly vynaloženy obrovské finanční zdroje na snížení emisí CO2 bez ohledu na to, že výsledky jsou zanedbatelné, přičemž tyto zdroje mohly být využity k většímu prospěchu pro životní prostředí, neboť méně znečištěné životní prostředí je přínosem i pro klima;

40. připomíná, že životní prostředí nelze chránit jednou univerzální legislativní metodou, která nezohledňuje zeměpisné, klimatické a antropogenní podmínky každého jednotlivého území;

Prosazování ekologického financování a investic a zajištění spravedlivé transformace

41. se znepokojením konstatuje, že Komise má v úmyslu opětovně použít stejné finanční nástroje, které se již ukázaly jako neúspěšné: zdůrazňuje, že vzhledem k jejich inherentním vlastnostem nejsou fondy EU vhodným nástrojem k uspokojení finančních potřeb stanovených Komisí; domnívá se, že mechanismus pro spravedlivou transformaci se v nastíněných obrysech jeví jako obdoba Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci, který, jak se ukázalo, zajišťuje pouze paliativní léčbu moru nezaměstnanosti způsobené odlivem průmyslu; dále konstatuje, že pokud jde o investiční plán pro udržitelnou Evropu, finanční inženýrství by se ještě posílilo na základě modelu neúčinného „Junckerova plánu“;

42. domnívá se, že rozhodujícími nástroji pro financování spravedlivé ekologické transformace v souladu s regionálními preferencemi a zvláštnostmi jsou plnohodnotné, nesystémové regionální banky;

Ekologizace vnitrostátních rozpočtů a vyslání správných cenových signálů

43. poukazuje na to, že zachováním stejných rozpočtových omezení (což by ve skutečnosti popíralo ideu údajné klimatické krize) a cíleným zmírněním pokynů pro státní podporu, se Zelená dohoda pro Evropu nutně přemění v další dotace pro transformaci určitých průmyslových odvětví v některých členských státech;

44. kritizuje skutečnost, že Komise neoprávněně určuje, jaké fiskální a další politiky by měly členské státy provádět; poukazuje v této souvislosti na riziko, že Zelená dohoda pro Evropu bude „Novou dohodou“ (New Deal) pouze svým názvem a stane se reminiscencí na slogan amerických demokratů, jinak řečeno, že smyslem Zelené dohody pro Evropu by mohlo být jen účelové natření image EU nazeleno;

45. zdůrazňuje, že „udržitelnost“ je koncipována jako „vnější omezení“ národních demokratických systémů  par excellence; v této souvislosti připomíná, že každý program rozvoje průmyslu a vytváření pracovních míst podléhající vnějšímu omezení v souvislosti s klimatem se zadusil již pod tlakem tohoto omezení; požaduje, aby Zelená dohoda pro Evropu povahu tohoto omezení převrátila: zdůrazňuje proto, že v zájmu snížení znečištění a vytváření většího počtu pracovních míst by se Zelená dohoda pro Evropu měla nejprve zaměřit na rozvoj průmyslu a pracovní místa, a tímto způsobem zlepšit kvalitu životního prostředí;

Mobilizace výzkumu a posílení inovací

46. vyzývá Komisi a členské státy, aby dále rozvíjely a podporovaly vývoj a výzkum v klíčových odvětvích, jako je skladování energie, energetická účinnost a recyklace surovin;

47. připomíná, že nástroje EU pro výzkum a inovace, jako je Horizont Evropa, musí zajistit skutečné, a nikoli pouze formální zahrnutí mikropodniků a malých podniků; vyjadřuje politování nad tím, že významnému počtu mikropodniků a malých a středních podniků byl dosud přístup k finančním nástrojům EU znemožněn kvůli přemrštěným a často nerealistickým kritériím pro podávání žádostí;

Aktivace odborného vzdělávání a přípravy

48. připomíná Komisi, že vzdělávání a odborná příprava jsou ve výhradní pravomoci členských států; vyzývá členské státy, aby v příslušných školách  a zařízeních odborné přípravy vědecko-technického oboru  určily systém odměn za realizaci inovativních projektů zaměřených na lepší ochranu životního prostředí a aby tento systém uplatňovaly;

49. vyjadřuje politování nad tím, že nebylo provedeno žádné posouzení dopadů s cílem určit sociální a zaměstnanecké dopady Zelené dohody pro Evropu zejména na výrobní odvětví EU; dále vyjadřuje politování nad tím, že nebyla určena žádná konkrétní strategie pro přenos a zdokonalení dovedností evropských pracovníků ani pro vymezení právních a ekonomických předpisů pro tzv. trhy zelených pracovních míst; poukazuje na to, že pokud jde o rekvalifikaci, je iluzorní se domnívat, že jednoduchý kurz postačí k přeměně obráběče kovů na zakladatele (ekologického) startupu;

Ekologické motto: „neškodit“

50. se zájmem sleduje závazek Komise předložit u všech legislativních návrhů a aktů v přenesené pravomoci zprávu, která ukazuje, jak je zajištěno dodržování zásady „neškodit“; vyzývá Komisi, aby provedla důkladné předběžné a následné posouzení dopadu na životní prostředí a posouzení socioekonomického dopadu a aby je nevyužívala k demonstraci platnosti předem univerzálně stanoveného řešení;

EU jako globální lídr

51. poukazuje na to, že byla zahájena fáze ústupu od globalizace; v této souvislosti zdůrazňuje, že by bylo rozumné, aby EU využila Zelené dohody pro Evropu  jako příležitosti k přípravě na tento nový hospodářský a geopolitický scénář, místo aby ideologicky lpěla na multilateralismu, který má sloužit pouze k potlačení myšlenky svrchovanosti jednotlivých členských států;

52. vyzdvihuje, že Zelená dohoda pro Evropu by měla být vnímána jako příležitost k řešení významného vlivu celosvětového obchodu, pokud jde o znečištění; vyzývá EU, aby vypracovala strategii, která by upřednostňovala domácí výrobu před dovozem stejného zboží ze třetích, velmi vzdálených zemí; vyzývá proto k pečlivé revizi obchodní strategie EU, zejména pokud jde o obchod se třetími zeměmi s méně přísnými normami, s cílem zajistit rovné podmínky;

53. upozorňuje na to, že v Africe neexistuje pevná průmyslová základna ani v ní nedochází k vnitřním hospodářským výměnám; zdůrazňuje, že z tohoto důvodu je Afrika sužována emigrací, zatímco čínské společnosti si na tomto kontinentu získávají stále lepší pozice; kritizuje v tomto ohledu krátkozrakost EU;

54. všímá si přirozených důsledků změny klimatu, které jsou někdy velmi destruktivní, zejména přírodních katastrof, zvyšování hladiny moří, extrémních povětrnostních jevů, desertifikace a nedostatku vody, které nutí lidi opustit své domovy a živobytí; upozorňuje na nebezpečí v souvislosti s uvedenými jevy, neboť přispívají k politické nestabilitě a prohlubování hospodářských problémů, jež následně vedou k uprchlickým krizím; zdůrazňuje, že tyto krize destabilizují nejen postižené regiony, ale také EU; zdůrazňuje, že dosud neexistuje univerzální definice pojmu „klimatický uprchlík“, a vyzývá EU, aby se nad touto panující nejednoznačností zamyslela a aby jako posilující faktor asistovala při místních a regionálních operacích na podporu a přijímání uprchlíků postižených změnou klimatu;

Čas jednat společně: evropský klimatický pakt

55. poukazuje na podobnost evropského klimatického paktu s veřejnou debatou („le grand débat national“), kterou otevřel prezident Francouzské republiky Emmanuel Macron ve snaze o reakci na nepokoje, jež organizovaly „žluté vesty“ právě v důsledku experimentálního zavedení některých politik v rámci ekologické transformace; zdůrazňuje, že stejné politiky jsou stanoveny i v Zelené dohodě pro Evropu;

56. konstatuje, že zavedení občanských shromáždění je metoda, která se již obecně používá k dosažení konsensu všech vrstev veřejnosti v otázkách politik ekologické transformace; obává se, že s těmito shromážděními je často manipulováno za účelem dosažení předem stanoveného výsledku, zatímco lidé jsou klamně přesvědčeni, že k němu sami přispěli;

57. zdůrazňuje, že je nezbytně nutné potírat trestné činy páchané na životním prostředí; upozorňuje však, že každý členský stát by si měl stanovit vlastní pravidla přístupu ke spravedlnosti;

 

°

° °

58. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi, Evropské radě, Radě a parlamentům členských států.

 

 

 

[1] Quadrio Curzio, A., Pellizzari, F., Zoboli, R. Innovazione tecnologica, scarsità relativa, investimenti. Enciclopedia degli idrocarburi, Rome, Istituto della Enciclopedia Italiana, IV, 14 (2007).

[2] Formetta G., Feyen, L. Empirical evidence of declining global vulnerability to climate-related hazards. (Empirické důkazy o snížení celosvětové zranitelnosti vůči rizikům souvisejícím se změnou klimatu.) Global Environmental Change, 57, 101920 (2019).

[3] Úř. věst. L 283, 31.10. 2003, s. 51.

[4]  Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 1.

[5] Úř. věst. L 368, 17.12.1992, s. 38.

[6] Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.

Poslední aktualizace: 14. ledna 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí