Postup : 2019/2988(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B9-0090/2020

Předložené texty :

B9-0090/2020

Rozpravy :

Hlasování :

PV 12/02/2020 - 11.7
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P9_TA(2020)0031

<Date>{05/02/2020}5.2.2020</Date>
<NoDocSe>B9-0090/2020/REV.</NoDocSe>
PDF 174kWORD 53k

<TitreType>NÁVRH USNESENÍ</TitreType>

<TitreSuite>předložený na základě prohlášení Rady a Komise</TitreSuite>

<TitreRecueil>v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu</TitreRecueil>


<Titre>o strategii EU pro vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů ve světě</Titre>

<DocRef>(2019/2988(RSP))</DocRef>


<RepeatBlock-By><Depute>Frances Fitzgerald, Elissavet Vozemberg-Vrionidi, Cindy Franssen, Pernille Weiss, Elżbieta Katarzyna Łukacijewska, Maria da Graça Carvalho, Ewa Kopacz, Christine Schneider</Depute>

<Commission>{PPE}za skupinu PPE</Commission>

<Depute>Pina Picierno, Maria Noichl, Vilija Blinkevičiūtė, Evelyn Regner, Predrag Fred Matić, Lina Gálvez Muñoz, Alessandra Moretti</Depute>

<Commission>{S&D}za skupinu S&D</Commission>

<Depute>Chrysoula Zacharopoulou, María Soraya Rodríguez Ramos, Samira Rafaela, Katalin Cseh, Moritz Körner, Michal Šimečka, Hilde Vautmans, Irène Tolleret, Radka Maxová, Sylvie Brunet, Karen Melchior, Caroline Nagtegaal</Depute>

<Commission>{Renew}za skupinu Renew</Commission>

<Depute>Pierrette Herzberger-Fofana, François Alfonsi, Karima Delli, Gwendoline Delbos-Corfield, Ernest Urtasun, Terry Reintke, Heidi Hautala, Monika Vana, Petra De Sutter, Alice Kuhnke</Depute>

<Commission>{Verts/ALE}za skupinu Verts/ALE</Commission>

<Depute>Assita Kanko, Jadwiga Wiśniewska, Jessica Stegrud, Derk Jan Eppink, Andżelika Anna Możdżanowska, Veronika Vrecionová, Joanna Kopcińska, Beata Mazurek</Depute>

<Commission>{ECR}za skupinu ECR</Commission>

<Depute>Eugenia Rodríguez Palop, Miguel Urbán Crespo, Idoia Villanueva Ruiz, Pernando Barrena Arza, Manon Aubry, Manuel Bompard, Niyazi Kizilyürek, Giorgos Georgiou, Anne-Sophie Pelletier, Petros Kokkalis, Elena Kountoura, Stelios Kouloglou, José Gusmão, Dimitrios Papadimoulis</Depute>

<Commission>{GUE/NGL}za skupinu GUE/NGL</Commission>

</RepeatBlock-By>

POZM. NÁVRHY

B9-0090/2020

Usnesení Evropského parlamentu o strategii EU pro vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů ve světě

(2019/2988(RSP))

Evropský parlament,

 s ohledem na článek 8 a 9 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV („směrnice o právech obětí“)[1], jejíž ustanovení se rovněž vztahují na oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na články 11 a 21 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/33/EU ze dne 26. června 2013, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu („směrnice o podmínkách přijímání“)[2], jež výslovně zařazují oběti mrzačení ženských pohlavních orgánů mezi ohrožené skupiny, kterým by měla být během azylového řízení poskytnuta odpovídající zdravotní péče,

 s ohledem na článek 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany („kvalifikační směrnice“)[3], v níž je mrzačení ženských pohlavních orgánů coby závažná forma psychického, fyzického nebo sexuálního násilí považována za důvod, který je nutné zohlednit při poskytování mezinárodní ochrany;

 s ohledem na své usnesení ze dne 14. června 2012 o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů[4], v němž požadoval ukončení této praktiky na celém světě prostřednictvím preventivních a ochranných opatření a právních předpisů,

 s ohledem na své usnesení ze dne 6. února 2014 o sdělení Komise nazvaném „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“[5],

 s ohledem na své usnesení ze dne 7. února 2018 o nulové toleranci vůči mrzačení ženských pohlavních orgánů[6],

 s ohledem na výroční zprávy EU o stavu lidských práv a demokracie ve světě, zejména na usnesení Parlamentu ze dne 15. ledna 2020[7],

 s ohledem na závěry Rady přijaté v červnu 2014 o předcházení všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách, včetně mrzačení ženských pohlavních orgánů, a o boji proti tomuto násilí,

 s ohledem na závěry Rady ze dne 8. března 2010 o odstranění násilí páchaného na ženách v Evropské unii,

 s ohledem na sdělení Komise ze dne 25. listopadu 2013 pod názvem „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“(COM(2013)0833),

 s ohledem na společné prohlášení ze dne 6. února 2013 u příležitosti Mezinárodního dne proti mrzačení ženských pohlavních orgánů, v němž místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a pět komisařů potvrdili závazek EU bojovat proti mrzačení ženských pohlavních orgánů ve svých vnějších vztazích,

 s ohledem na akční plán EU pro lidská práva a demokracii na období 2015–2019, zejména na cíl 14 b), který výslovně zmiňuje mrzačení ženských pohlavních orgánů, a s ohledem na stávající revizi tohoto akčního plánu a jednání o jeho obnovení,

 s ohledem na zkušenosti získané při provádění strategického závazku Komise k zajištění rovnosti žen a mužů na období 2016–2019 a prostřednictvím opatření uvedených v akčním plánu, který je součástí sdělení Komise ze dne 25. listopadu 2013,

 s ohledem na Agendu pro udržitelný rozvoj 2030, zejména cíl 5.3 týkající se odstranění všech škodlivých praktik, jako jsou dětské, předčasné a nucené sňatky a mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na Mezinárodní konferenci o populaci a rozvoji (ICPD) konanou v roce 1994 v Káhiře a na její akční program a s ohledem na výsledky následných hodnotících konferencí, zejména na summit ICPD25 v Nairobi a závazek k vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na Pekingskou akční platformu a na výsledek následných hodnotících konferencí,

 s ohledem na akční plán pro rovnost žen a mužů na období 2016–2020 (GAP II), zejména na jeho tematickou prioritu B, která obsahuje konkrétní ukazatel mrzačení ženských pohlavních orgánů, a s ohledem na jeho probíhající revizi a jednání o jeho obnovení,

 s ohledem na závazek předsedkyně Komise k přijetí opatření v boji proti násilí na ženách uvedený v jejích politických směrech,

 s ohledem na očekávanou novou strategii EU pro rovnost žen a mužů,

 s ohledem na zprávu Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) z roku 2013 s názvem „Mrzačení ženských pohlavních orgánů v Evropské unii a Chorvatsku“, jakož i na dvě následující zprávy nazvané „Odhad počtu dívek ohrožených mrzačením ženských pohlavních orgánů v Evropské unii“ z roku 2015 zahrnující Irsko, Portugalsko a Švédsko a z roku 2018 zahrnující Belgii, Řecko, Francii, Itálii, Kypr a Maltu,

 s ohledem na Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí („Istanbulská úmluva“) z roku 2011, jejíž článek 38 požaduje kriminalizaci mrzačení ženských pohlavních orgánů ve všech státech, které k této úmluvě přistoupily,

 s ohledem na své usnesení ze dne 12. září 2017 o návrhu rozhodnutí Rady o uzavření, jménem Evropské unie, Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (COM(2016)01092016/0062(NLE))[8],

 s ohledem na své usnesení ze dne 28. listopadu 2019 o přistoupení EU k Istanbulské úmluvě a dalších opatřeních pro boj proti násilí na základě pohlaví[9],

 s ohledem na prohlášení Výboru ministrů Rady Evropy přijaté 13. září 2017 o potřebě zvýšit úsilí k prevenci a potírání praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů a nucených sňatků v Evropě,

 s ohledem na pokyny Světové zdravotnické organizace týkající se řešení zdravotních komplikací spojených s mrzačením ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na rezoluci Rady OSN pro lidská práva ze dne 5. července 2018 o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 27. července 2018 o zintenzivnění globálního úsilí o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 14. listopadu 2018 o zintenzivnění globálního úsilí o vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů,

 s ohledem na dohodu z Cotonou a její probíhající revizi,

 s ohledem na iniciativu EU-OSN „Spotlight“ zahájenou v září 2017, která se zaměřuje na vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách,

 s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů se na mezinárodní úrovni považuje za hrubé a systematické porušování lidských práv, formu násilí páchaného na ženách a dívkách a projev genderové nerovnosti, není spojeno s žádným náboženstvím nebo kulturou a v současnosti je považováno za globální problém, který se podle statistických zpráv UNICEF, Populačního fondu OSN (UNFPA) a WHO týká nejméně 200 milionů žen a dívek ve 30 zemích; vzhledem k tomu, že existují důkazy, že k těmto praktikám dochází ve více než 90 zemích napříč všemi kontinenty;

B. vzhledem k tomu, že podle údajů UNFPA z roku 2018 by v případě, že populační trendy budou pokračovat stejným tempem, bylo do roku 2030 ohroženo těmito praktikami 68 milionů dívek na světě, přičemž odhadovaný roční výskyt by se mezi lety 2019 a 2030 zvýšil z 4,1 milionu na 4,6 milionu;

C. vzhledem k tomu, že podle nejnovějších údajů evropských zemí se odhaduje, že v Evropě žije přibližně 600 000 žen a dívek s celoživotními fyzickými a psychickými následky mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalších 180 000 dívek čelí vysokému riziku, že budou těmto praktikám podrobeny, a to pouze ve 13 evropských zemích;

D. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů zahrnuje všechny praktiky částečného nebo úplného odstranění vnějších ženských pohlavních orgánů, jako je klitoridektomie, excize, infibulace a další škodlivé praktiky, a záměrné měnění nebo poškození ženských pohlavních orgánů z jiných než zdravotních důvodů, a že způsobuje fyzické, sexuální a psychické zdravotní komplikace, které mohou vést až k smrti;

E. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů jsou podrobovány především mladé dívky od dětského věku do věku 15 let; vzhledem k tomu, že dívka či žena může být navíc podrobena těmto praktikám vícekrát za svůj život, například bezprostředně před svatbou nebo před svým odjezdem do zahraničí;

F. vzhledem k tomu, že zvyšující se podíl žen a dívek, které jsou těmito praktikami potenciálně dotčeny, jak vyplývá z údajů Úřadu vysokého komisaře Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) z roku 2018, poukazuje na to, že tento problém nabývá na závažnosti a počet dotčených nebo ohrožených osob nadále roste; vzhledem k tomu, že podle UNHCR jen během posledních pěti let přicestovalo do Evropy více než 100 000 žadatelek o azyl, které mohou být mrzačením ženských pohlavních orgánů dotčeny;

G. vzhledem k tomu, že podle UNICEF bylo dosaženo pokroku v tom smyslu, že riziko, že budou dívky těmto praktikám vystaveny, je dnes o třetinu menší než před třiceti lety; avšak vzhledem k tomu, že při zohlednění všech dostupných údajů zbývá nyní, 10 let před rokem 2030, ještě velmi dlouhá cesta k naplnění cíle udržitelného rozvoje 5.3 (vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů); vzhledem k tomu, že v absolutním vyjádření počet dotčených žen a dívek naopak roste a tento trend bude pokračovat, nebude-li bezodkladně razantně zvýšeno úsilí v boji proti těmto praktikám;

H. vzhledem k tomu, že s cílem urychlit změnu a dosáhnout cíle vymýcení praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů ve světě do roku 2030 je naléhavě nutné posílit a koordinovat stávající úsilí o ukončení těchto praktik na místní, celostátní, regionální a mezinárodní úrovni, zajistit, aby toto úsilí přineslo praktické výsledky, a dosáhnout výrazné, trvalé změny prostřednictvím účinných komplexních strategií;

I. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je formou genderově podmíněného násilí a že je nezbytné řešit základní příčiny nerovnosti žen a mužů na komunitní úrovni, včetně genderových stereotypů a škodlivých společenských norem, mají-li být tyto praktiky vymýceny;

J. vzhledem k tomu, že mrzačení ženských pohlavních orgánů je často neoddělitelné od dalších problémů spojených s nerovným postavením žen a mužů a je pouze jedním z mnoha forem porušování práv žen, jež zahrnují absenci komplexní sexuální výchovy, nízkou zaměstnanost žen, nemožnost vlastnit nebo dědit majetek, nucené nebo dětské sňatky, sexuální a fyzické násilí a nedostatečnou zdravotní péči, včetně služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv;

K. vzhledem k tomu, že dochází k „medikalizaci“ praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů, kdy je tento úkon proveden zdravotnickým odborníkem, v nemocnici nebo ve zdravotnickém zařízení; vzhledem k tomu, že medikalizace těchto praktik je nebezpečným pokusem, jak je legitimizovat nebo z nich dokonce mít prospěch;

1. potvrzuje, že je odhodlán pomáhat s vymýcením mrzačení ženských pohlavních orgánů na celém světě, což je jedna z forem genderově motivovaného násilí, které na ženách a dívkách zanechává dlouhodobé psychické a zdravotní následky a v některých případech končí jejich smrtí;

2. konstatuje, že výběr skupiny The Restorers do užší nominace na Sacharovovu cenu je významným krokem správným směrem v boji proti mrzačení ženských pohlavních orgánů; oceňuje významnou úlohu mladých lidí, kteří posilují své postavení i postavení druhých tím, že jdou příkladem ve svých vlastních komunitách;

3. zdůrazňuje, že všechny činnosti zaměřené na problém mrzačení ženských pohlavních orgánů musí především usilovat o jeho prevenci pomocí udržitelných změn společnosti a posílením dotčených komunit, zejména pak žen a dívek, které v nich žijí, dále poskytováním vzdělávání a informací a vytvářením podmínek pro ekonomickou emancipaci žen a dívek; zdůrazňuje, že prioritou musí být ochrana přeživších obětí a následná péče a že za tímto účelem je nutné zajistit náležitou ochranu a informovanost, přístup k adekvátní a odborné tělesné, psychologické, lékařské a sexuologické péči a vyšší investice do pomoci těmto obětem;

4. zdůrazňuje, že pro vymýcení této kruté praxe je stejně tak důležité zapojit muže a chlapce do změny vztahů a chování k opačnému pohlaví a do podpory emancipace žen a dívek; dále zdůrazňuje, že má-li být skoncováno s mrzačením ženských pohlavních orgánů, je důležité oslovit čelné představitele místních komunit, zejména tradiční a náboženské vůdce a osoby vykonávající tradiční obřízku, kteří často mají ve svých komunitách vlivné postavení;

5. upozorňuje na to, že k mrzačení ženských pohlavních orgánů je zapotřebí zaujmout holistický a průřezový přístup, který bude řešit prvotní příčiny nerovného postavení pohlaví, z něhož pramení všechny formy genderově motivovaného násilí, které je pácháno na ženách a dívkách a které zahrnuje porušování jejich lidských práv, tělesné integrity, sexuálního a reprodukčního zdraví a souvisejících práv, a že mrzačení ženských pohlavních orgánů se musí řešit současně s ostatními škodlivými tradicemi, jako jsou brzké a nucené sňatky, žehlení prsou, hymenoplastika a testy panenství;

6. je znepokojen tím, že v některých zemích sílí tendence k „medikalizaci“ mrzačení ženských pohlavních orgánů, dokonce i v zemích, kde je tato tradice nezákonná, a že ji provádí rostoucí počet zdravotnických pracovníků; trvá na tom, že tento způsob řešení příčin mrzačení ženských pohlavních orgánů je nepřijatelný, jak už uvedly OSN a WHO; vyzývá dotčené země, aby medikalizaci mrzačení ženských pohlavních orgánů výslovně postavily mimo zákon a současně aby mezi zdravotnickými pracovníky prováděly osvětu, poskytovaly jim informace a pořádaly školení a aby zajistily náležitou kontrolu a vymáhání práva;

7. zdůrazňuje, že podle článku 38 Istanbulské úmluvy jsou členské státy povinny považovat mrzačení ženských pohlavních orgánů, jakož i podněcování a donucování dívek k takovému mrzačení nebo obstarávání dívek k provedení obřízky za trestný čin a že úmluva chrání nejen dívky a ženy ohrožené mrzačením ženských pohlavních orgánů, ale i dívky a ženy, které trpí celoživotními následky této praktiky; s potěšením konstatuje, že trestní právo ve všech členských státech chrání dívky a ženy před mrzačením ženských pohlavních orgánů, je však velmi znepokojen jeho zjevnou neúčinností, jelikož jen málo případů se v EU dostalo před soud;

8. konstatuje, že podle zásady extrateritoriality je v mnoha zemích EU rovněž možné trestně stíhat mrzačení ženských pohlavních orgánů provedené v zahraničí, tzn. že je zakázáno odvážet děti k provedení zákroku do třetích zemí; konstatuje, že kriminalizace musí být spojena s trestním stíháním a vyšetřováním; zdůrazňuje, že v první řadě je třeba mít vždy na zřeteli nejlepší zájem dítěte a že při trestním stíhání a usvědčení rodinných příslušníků z mrzačení ženských pohlavních orgánů je nutné zajistit, aby dotčené dívky a děti nebyly následně vystaveny dalším rizikům;

9. vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby příští rozpočet EU v rámci vnitřní i vnější činnosti nadále podporoval udržitelné zapojení komunit do projektů a programů a aby v něm byly za tímto účelem vyčleněny adekvátní finanční prostředky, které zohlední provozní podmínky a potřeby organizací založených místními komunitami i organizací a iniciativ vedených obětmi a mládeží; v této souvislosti vyzývá Komisi a Radu, aby při jednání o rozpočtu příštího víceletého finančního rámce v dlouhodobém výhledu zajistily flexibilní, dostupné a udržitelné financování na základě strukturální finanční podpory;

10. oceňuje práci odvedenou v rámci programu Právo, rovnost a občanství a vyzývá Komisi a členské státy, aby zajistily, aby příští rozpočet EU zohlednil potřebu větší flexibility a lepších synergií mezi programy vnitřního a vnějšího financování s cílem prosadit rozpočty, které budou řešit všechny aspekty tohoto fenoménu, a komplexnější mezinárodní a přeshraniční intervence, jež povedou k vymýcení ženské obřízky;

11. vybízí Komisi a členské státy, aby posílily spolupráci s evropskými a národními sítěmi odborníků, např. zdravotníků, sociálních pracovníků, příslušníků donucovacích orgánů a odborníků z řad občanské společnosti, a aby finanční prostředky EU nasměrovaly do projektů zaměřených na jejich školení a osvětu, kde dozvědí o účinné prevenci, odhalování a řešení případů mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalších forem násilí vůči ženám a dívkám;

12. naléhá na Komisi, aby zajistila, aby všechny členské státy provedly směrnici o právech obětí ve vnitrostátním právu a důsledně ji uplatňovaly, mají-li mít všechny oběti, které přežily mrzačení ženských pohlavních orgánů, v EU přístup k důvěrné odborné pomoci, včetně podpory traumatizovaným osobám, poradenství a ubytoven v krizových situacích;

13. konstatuje, že přístup žadatelek o azyl a uprchlic, na kterých byla provedena ženská obřízka, k odborné pomoci, včetně pomoci psychologické, musí být na úrovni EU i členských států považován vzhledem k nejaktuálnějším údajům UNHCR za prioritu;

14. vyzývá Komisi a Radu, aby při reformě společného evropského azylového systému zajistily, aby se v celé EU jednotně uplatňovaly nejvyšší mezinárodní normy pro přiznávání mezinárodní ochrany, pro podmínky přijímání a pro procesní práva, což usnadní spolupráci členských států, zejména v případě zranitelných žadatelek o azyl, které se staly obětí ženské obřízky, nebo kterým hrozí jiné formy genderově motivovaného násilí;

15. naléhá na Komisi, aby vzhledem k rostoucímu počtu žen a dívek, kterým byly zmrzačeny pohlavní orgány, přezkoumala sdělení z roku 2013 nazvané „Konec praktiky mrzačení ženských pohlavních orgánů“ s cílem posílit činnosti zaměřené na potírání této tradice na celém světě a aby zajistila odstranění rozdílů v zákonech, politikách a poskytovaných službách v jednotlivých členských státech, aby postižené nebo ohrožené ženy a dívky měly v celé EU přístup ke standardní péči;

16. vyzývá Komisi, aby do připravované strategie EU pro rovnost žen a mužů zahrnula akce usilující o ukončení mrzačení ženských pohlavních orgánů a poskytování péče obětem, aby byla sepsána inkluzivním jazykem a ve všech oblastech pravomocí EU obsahovala pevné závazky a jasné ukazatele, a aby stanovila pravidelné podávání zpráv a silný monitorovací mechanismus, tak aby byla zaručena veřejná odpovědnost všech orgánů a institucí EU i členských států;

17. vyzývá Komisi, Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ) a členské státy, aby zintenzivnily spolupráci se třetími zeměmi s cílem povzbudit je k přijetí vnitrostátních zákonů, které budou kriminalizovat mrzačení ženských pohlavních orgánů, aby podporovaly donucovací orgány při vymáhání těchto zákonů a aby boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů a dalším krutým praktikám prováděným na ženách a dívkách zařadily mezi priority své vnější politiky v oblasti lidských práv, zejména při dvoustranných a mnohostranných jednáních o lidských právech a v dalších formách diplomatického styku; zdůrazňuje, že EU může pomoci vymýtit tento fenomén ve světě tím, že zavede a bude podporovat osvědčené postupy zde v EU;

18. vyzývá Komisi, aby zajistila, aby připravovaný akční plán pro rovnost žen a mužů III i nadále mezi svými stěžejními akcemi zahrnoval boj proti mrzačení ženských pohlavních orgánů a poskytování péče jeho obětem a chápal jej jako součást boje proti všem formám násilí páchaného na ženách a dívkách a aby za tímto účelem stanovil konkrétní a sledovatelné ukazatele;

19. vyzývá Komisi i ESVČ, aby nový akční plán EU pro lidská práva a demokracii nadále jako jeden ze svých cílů vytyčil vymýcení mrzačení ženských pohlavních orgánů a poskytování péče obětem;

20. znovu vyzývá Radu, aby bezodkladně ukončila ratifikaci Istanbulské úmluvy na úrovni EU v jejím širším pojetí, bez jakýchkoli omezení a aby její ratifikaci prosazovala u všech členských států; vyzývá Radu a Komisi, aby zajistily plné začlenění úmluvy do právních předpisů a politického rámce EU, a tak prevenci mrzačení ženských pohlavních orgánů, ochranu žen, stíhání pachatelů a adekvátní poskytování služeb v reakci na toto mrzačení všemi státy, které jsou stranami úmluvy;

21. opětovně vyzývá Komisi a členské státy, aby z prevence mrzačení ženských pohlavních orgánů učinily ústřední téma ve všech oblastech, zejména v oblasti zdravotnictví, včetně sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, sociální práce, azylu, vzdělávání, včetně sexuální výchovy, zaměstnanosti, vymáhání práva, spravedlnosti, ochrany dítěte, sdělovacích prostředků, technologií a komunikace; žádá, aby pro účely koordinace takové spolupráce byla vytvořena platforma sdružující zúčastněné strany z různých oblastí;

22. vítá, že se Komise aktivně zasazuje o to, aby se upustilo od mrzačení ženských pohlavních orgánů, a že za tímto účelem usilovně vede v rámci vnitřní politiky diskusi s občanskou společností a v rámci vnějších politik dialog s partnerskými zeměmi, a s povděkem bere na vědomí její závazek ke každoročnímu hodnocení výsledků boje EU proti tomuto fenoménu;

23. vyzývá Komisi a členské státy, aby zavedly vhodné a strukturované mechanismy pro smysluplnou spolupráci se zástupci komunit, kde se provádí ženská obřízka, a s místními ženskými organizacemi, včetně organizací vedených ženami, které musely obřízku podstoupit, při tvorbě politik a v rozhodovacích procesech;

24. vyzývá Komisi, aby pomocí doložky o lidských právech zajistila, aby byly dohody EU o spolupráci a obchodu se třetími zeměmi vyjednávány a přezkoumávány se zřetelem k dodržování mezinárodních standardů v oblasti lidských práv, včetně zákazu mrzačení ženských pohlavních orgánů, neboť se jedná o systematické porušování lidských práv a jednu z forem násilí, které brání plnému rozvoji žen a dívek;

25. vítá aktualizovanou metodu pro sběr přesnějších a komplexnějších údajů, kterou Evropský institut pro rovnost žen a mužů představil ve druhém vydání zprávy „Odhad počtu dívek ohrožených mrzačením genitálií v Evropské unii – postup krok za krokem“; vyzývá Komisi a členské státy, aby aktualizovaly relevantní údaje a řešily chybějící spolehlivé statistiky o prevalenci mrzačení ženských pohlavních orgánů a jeho typech, které by byly porovnatelné na úrovni EU, a aby do shromažďování údajů a výzkumu zapojily akademické pracovníky, komunity, v nichž se provádí ženská obřízka, a přeživší oběti a aby kladly důraz na aktivní zapojení dotčených komunit; naléhá na organizace, vlády a orgány EU, aby spolupracovaly při získávání přesnějších kvalitativních a kvantitativních informací o mrzačení ženských pohlavních orgánů a při jejich zpřístupňování širší veřejnosti; vyzývá proto k výměně osvědčených postupů a ke spolupráci příslušných orgánů (policie a žalobců), včetně mezinárodních upozornění;

26. vyzývá Komisi, aby investovala udržitelnější prostředky do výzkumu fenoménu mrzačení ženských pohlavních orgánů, protože jedině pomocí důkladného kvalitativního a kvantitativního výzkumu jej lze lépe pochopit a zajistit jeho cílené a efektivní řešení;

27. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi a Radě.

[1] Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

[2] Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 96.

[3] Úř. věst. L 337, 20.12.2011, s. 9.

[4] Úř. věst. C 332 E, 15.11.2013, s. 87.

[5] Úř. věst. C 93, 24.3.2017, s. 142.

[6] Úř. věst. C 463, 21.12.2018, p. 26.

[7] Přijaté texty, P9_TA(2020)0007.

[8] Úř. věst. C 337, 20.9.2018, s. 167.

[9] Přijaté texty, P9_TA(2019)0080.

Poslední aktualizace: 11. února 2020Právní upozornění - Ochrana soukromí