NÁVRH USNESENÍ o uplatňování nařízení (EU, Euratom) 2020/2092: mechanismus podmíněnosti dodržováním zásad právního státu
17.3.2021 - (2021/2582(RSP)(RSP))
v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu
Bogdan Rzońca, Ryszard Czarnecki, Jadwiga Wiśniewska, Zbigniew Kuźmiuk, Ryszard Antoni Legutko, Raffaele Fitto, Adam Bielan, Joachim Stanisław Brudziński, Jorge Buxadé Villalba, Angel Dzhambazki, Carlo Fidanza, Anna Fotyga, Krzysztof Jurgiel, Karol Karski, Izabela-Helena Kloc, Joanna Kopcińska, Zdzisław Krasnodębski, Elżbieta Kruk, Beata Mazurek, Andżelika Anna Możdżanowska, Tomasz Piotr Poręba, Nicola Procaccini, Elżbieta Rafalska, Jacek Saryusz-Wolski, Beata Szydło, Dominik Tarczyński, Grzegorz Tobiszowski, Valdemar Tomaševski, Witold Jan Waszczykowski, Kosma Złotowski
za skupinu ECR
B9-0207/2021
Usnesení Evropského parlamentu o uplatňování nařízení (EU, Euratom) 2020/2092: mechanismus podmíněnosti dodržováním zásad právního státu
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 5, 7 a 15 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie[1],
– s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2018 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 2. května 2018 o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech[2],
– s ohledem na závěry zasedání Evropské rady přijaté dne 11. prosince 2020[3],
– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin;
B. vzhledem k tomu, že vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí, z čehož vyplývá, že pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny Unii, náležejí členským státům;
C. vzhledem k tomu, že článek 2 SEU nesvěřuje Unii žádnou věcnou pravomoc, nýbrž pouze uvádí určité hodnoty, které by měly orgány Unie i její členské státy dodržovat, pokud jednají v mezích působnosti svěřené Smlouvami Unii a aniž by byly tyto meze dotčeny;
D. vzhledem k tomu, že článek 2 není ustanovením s přímým účinkem a nelze jej provádět postupy stanovenými v článcích 258–260 a článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU);
E. vzhledem k tomu, že porušení hodnot Unie včetně právního státu lze proti členskému státu uplatnit pouze v případě, kdy jedná v otázce, v níž má Unie pravomoc na základě zvláštních ustanovení Smlouvy o stanovení pravomocí;
F. vzhledem k tomu, že dodržování právního státu členskými státy nemůže být předmětem opatření ze strany orgánů Unie, bez ohledu na existenci konkrétní věcné pravomoci, která by pro toto opatření poskytla rámec, přičemž jedinou výjimku představuje postup uvedený v článku 7 SEU;
G. vzhledem k tomu, že pouze článek 7 SEU stanoví pravomoc Unie dohlížet na uplatňování právního státu jako hodnoty Unie v kontextu, který nesouvisí s konkrétní věcnou pravomocí nebo který přesahuje její rámec;
H. vzhledem k tomu, že článek 7 SEU nestanoví základ, který by umožnil dále rozvinout nebo změnit postup v něm uvedený;
I. vzhledem k tomu, že jurisdikce Soudního dvora, pokud jde o právní stát, se omezuje výhradně na přezkum dodržování procesních ustanovení obsažených v článku 7 SEU a pouze na žádost dotčeného členského státu;
J. vzhledem k tomu, že orgány EU nemají pravomoc přijímat definice hodnot uvedených v článku 2 SEU, zejména pojmu právní stát, neboť jim tato pravomoc nebyla udělena Smlouvami;
K. vzhledem k tomu, že příslušná pravomoc neexistuje, orgány by se přijetím takové definice dopustily porušení Smluv a definice by s těmito Smlouvami byla v rozporu;
L. vzhledem k tomu, že Evropská rada dává Unii nezbytné podněty pro její rozvoj a vymezuje její obecné politické směry a priority;
M. vzhledem k tomu, že Evropská rada je oprávněna přijímat závěry při výkonu své pravomoci podle článku 15 SEU dávat Unii podněty pro její rozvoj;
N. vzhledem k tomu, že uvedené závěry nejsou v rozporu s nařízením, neodporují mu ani jej nemění;
O. vzhledem k tomu, že není bezprecedentní ani neobvyklé, že Komise přijímá pokyny, ve kterých stanoví, jak hodlá uplatňovat a provádět právní předpisy v určité oblasti, a není nic nelegálního na tom, že se Komise rozhodla vypracovat a přijmout pokyny k tomuto nařízení;
P. vzhledem k tomu, že veškeré výklady uvedené v pokynech budou mít podobu prohlášení o tom, jak Komise nařízení rozumí;
Q. vzhledem k tomu, že Komise plní své povinnosti nezávisle, a dokud nebudou pokyny finalizovány, může rozhodnout, že na základě nařízení nenavrhne opatření;
1. zdůrazňuje, že článek 7 poskytuje EU jedinou možnost, jak může autoritativně zasáhnout do záležitostí týkajících se dodržování hodnot Unie jako takových členskými státy; zdůrazňuje, že článek 7 SEU je úplný a vyčerpávající;
2. domnívá se, že je právně nepřijatelné zavést fakticky nový mechanismus kontroly právního státu, i když jeho účelem je ochrana rozpočtu EU; podotýká, že to však nebrání přijímání aktů a opatření na ochranu rozpočtu jako takového;
3. připomíná prohlášení Komise, které potvrzuje, že tím, že bude uplatňovat uvedené nařízení, je Komise odhodlána prosazovat závěry Evropské rady ze dne 11. prosince 2020; připomíná, že Komise má v úmyslu vypracovat a přijmout pokyny k tomu, jak toto nařízení uplatňovat;
4. bere na vědomí dohodu na tom, že nařízení se použije pouze ve vztahu k rozpočtovým závazkům, které vyplývají z nového víceletého finančního rámce;
5. bere na vědomí dohodu ohledně toho, že Komise nebude navrhovat opatření na základě tohoto nařízení, dokud nebudou finalizovány příslušné pokyny;
6. dále bere na vědomí dohodu ohledně toho, že pokyny budou vypracovány v úzké spolupráci s členskými státy a že budou finalizovány až po vynesení rozsudku Soudního dvora, aby bylo možné do něho začlenit veškeré relevantní prvky, které z tohoto rozsudku vyplynou;
7. vyzývá Soudní dvůr, aby po ukončení spravedlivého a nestranného řízení prohlásil toto nařízení za neplatné;
8. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. L 433I, 22.12.2020, s. 1.
- [2] Úř. věst. C 291, 17.8.2018, s. 1.
- [3] https://www.consilium.europa.eu/media/47296/1011-12-20-euco-conclusions-en.pdf