–s ohledem na články 2, 4, 5, 7 a 15 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
–s ohledem na prohlášení Rady a Komise ze dne 8. června 2021 o stavu právního státu v Evropské unii a uplatňování nařízení 2020/2092 o podmíněnosti,
–s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) 2020/2092 ze dne 16. prosince 2020 o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu Unie[1],
–s ohledem na stanovisko Evropského účetního dvora č. 1/2018 k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 2. května 2018 o ochraně rozpočtu Unie v případě všeobecných nedostatků týkajících se právního státu v členských státech,
–s ohledem na závěry zasedání Evropské rady přijaté dne 11. prosince 2020,
–s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A.vzhledem k tomu, že Evropská unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv; vzhledem k tomu, že musí rovněž respektovat rovnost členských států podle Smluv, jakož i jejich národní identitu a právní, ústavní a kulturní tradice;
B.vzhledem k tomu, že členské státy sdílejí společnou, nikoli však jednotnou vizi, a že je jejich spolupráce založena především na zásadě subsidiarity a vzájemné důvěry, ale zohledňuje rovněž rozdílné vnitrostátní zvláštnosti;
C.vzhledem k tomu, že požadavky právního státu týkající se mimo jiné mezí stanovených zákonem, kontroly nezávislých a nestranných soudů, transparentních, odpovědných, demokratických a pluralitních zákonodárných procesů a právní jistoty musí bez rozdílu platit pro evropské instituce i pro orgány členských států;
D.vzhledem k tomu, že nezávislost soudnictví mimo jiné předpokládá, že daný soudní orgán může vykonávat své soudní funkce zcela samostatně, a to jak podle platných pravidel, tak i v praxi, aniž by byl hierarchicky vázán nebo komukoli podřízen a přijímal příkazy či pokyny jakéhokoliv původu;
1.zdůrazňuje, že nařízení Evropského parlamentu a Rady o obecném režimu podmíněnosti na ochranu rozpočtu EU je v současné době předmětem řízení u Soudního dvora Evropské unie, a proto není konečné ani právně závazné, jak připomněla Evropská rada ve svých závěrech ze dne 11. prosince 2020;
2.připomíná potřebu objektivního a nestranného, nikoli politicky orientovaného uplatňování právních předpisů, které musí platit stejně pro všechny členské státy; konstatuje, že v členských státech existuje mnoho příkladů politického vměšování do procesu jmenování soudců, včetně soudců, kteří zasedají u nejvyšších soudů nebo jejich ekvivalentů, a nedostatečné nezávislosti některých zástupců soudnictví;
3.je znepokojen záměrem Komise vytvořit jednotnou definici pojmu právního státu bez ohledu na rozdílné ústavní tradice členských států; domnívá se, že tento záměr odráží politickou instrumentalizaci právního státu s cílem oslabit demokraticky zvolené vlády a zavést prostřednictvím právních předpisů standardizaci způsobu života v Evropské unii;
4.zdůrazňuje, že jediným legitimním postupem pro řešení obvinění z porušení zásad právního státu je postup stanovený v čl. 7 odst. 1 SEU; připomíná, že pouze Rada má v současné době pravomoc jednat v rámci probíhajících postupů;
5.pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.