NÁVRH USNESENÍ o potlačování opozice v Turecku, zejména se zaměřením na Lidovou demokratickou stranu (HDP)
6.7.2021 - (2021/2788(RSP))
v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
Sergey Lagodinsky, Ernest Urtasun, Hannah Neumann, Ignazio Corrao, Jordi Solé, François Alfonsi, Henrike Hahn, Gwendoline Delbos‑Corfield, Mounir Satouri, Diana Riba i Giner, Francisco Guerreiro
za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B9-0406/2021
B9‑0409/2021
Usnesení Evropského parlamentu o potlačování opozice v Turecku, zejména se zaměřením na Lidovou demokratickou stranu (HDP)
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména usnesení ze dne 19. května 2021 o zprávách Komise o Turecku[1] ze dne 21. ledna 2021 o situaci lidských práv v Turecku, konkrétně věci Selahattina Demirtaşe a dalších vězňů svědomí[2], ze dne 19. září 2019 o situaci v Turecku, konkrétně o odvolání zvolených starostů z funkce[3], ze dne 8. února 2018 o situaci lidských práv v Turecku[4], ze dne 13. března 2019 o zprávě Komise o Turecku[5] a ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku[6],
– s ohledem na nejnovější zprávy Komise o Turecku, konkrétně zprávy za rok 2018, 2019 a 2020,
– s ohledem na společné prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josepa Borrella a evropského komisaře pro sousedství a rozšíření Olivéra Várhelyiho o nejnovějších opatřeních týkajících se Lidové demokratické strany ze dne 18. března 2021,
– s ohledem na příslušná prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost, zejména prohlášení ze dne 21. prosince 2020 a ze dne 25. prosince 2020,
– s ohledem na příslušné závěry Rady a Evropské rady, zejména na závěry Evropské rady ze dne 24. června 2021 o vnějších vztazích,
– s ohledem na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 22. prosince 2020 ve věci Selahattin Demirtaş vs. Turecko,
– s ohledem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 10. prosince 2019 ve věci Kavala vs. Turecko, které nabylo právní moci dne 11. května 2020, a na rozhodnutí Výboru ministrů Rady Evropy ze dne 1. října 2020 a ze dne 3. prosince 2020, ve kterých naléhavě vyzývá Turecko, aby zajistilo okamžité propuštění Osmana Kavaly,
– s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2347 ze dne 23. října 2020 „Nový zákrok proti politické opozici a občanskému disentu v Turecku: naléhavá potřeba zajistit soulad s normami Rady Evropy“,
– s ohledem na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy č. 2260 ze dne 24. ledna 2019 „Zhoršování situace opozičních politiků v Turecku: co lze udělat na ochranu jejich základních práv ve členském státě Rady Evropy?“,
– s ohledem na zprávu Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z března 2018 o dopadu výjimečného stavu v Turecku na lidská práva, včetně aktualizace týkající se jihovýchodu,
– s ohledem na zprávu pracovní skupiny OSN pro případy násilného a nedobrovolného zmizení ze dne 30. července 2019,
– s ohledem na prohlášení několika zvláštních zpravodajů OSN ze dne 2. září 2020,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech,
– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Turecko je kandidátskou zemí a dlouhodobým členem Rady Evropy; vzhledem k tomu, že jakožto člen Rady Evropy je Turecko smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech a je vázáno ustanoveními a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva;
B. vzhledem k tomu, že v posledních měsících zesílily ostré zákroky proti politické opozici a občanskému odporu v Turecku, přičemž dochází k četným vyšetřováním a stíháním zaměřeným na místní politiky, poslance a bývalé poslance, členy opozičních politických stran a právníky; vzhledem k tomu, že probíhající zákrok proti turecké opozici, zejména Lidové demokratické straně (HDP) probíhá v kontextu zužujícího se prostoru pro demokracii a právní stát a dlouhodobých opatření tureckých orgánů zaměřených na umlčení opozičních hlasů, včetně novinářů, obránců lidských práv, akademiků, soudců a právníků;
C. vzhledem k tomu, že dne 17. března 2021 se vrchní státní zástupce tureckého kasačního soudu poprvé obrátil na Ústavní soud s návrhem na zrušení strany HDP; vzhledem k tomu, že dne 7. června 2021 byl předložen přepracovaný návrh obžaloby, který kromě zrušení strany požaduje zákaz výkonu politické činnosti pro zhruba 451 politiků strany HDP a zmrazení bankovních účtů strany; vzhledem k tomu, že plenární zasedání Ústavního soudu přepracovaný návrh obžaloby dne 21. června 2021 jednomyslně přijalo;
D. vzhledem k tomu, že většina obvinění, která vrchní státní zástupce vznáší proti straně HDP, se vztahuje k protestům v Ajn al-Arab, v souvislosti s nimiž je vedeno řízení proti 108 politikům strany HDP, včetně dřívějších spolupředsedů Figen Yüksekdağové a Selahattina Demirtaşe; vzhledem k tomu, že obvinění se týká jejich úlohy v protestech z roku 2014 na podporu Ajn al-Arab a vychází především z tweetu zveřejněného Ústřední výkonnou radou strany HDP, který občany vyzýval k protestům projevujícím solidaritu s obyvateli Ajn al-Arab v boji proti ISIS a proti tureckému embargu uvalenému na Ajn al-Arab; vzhledem k tomu, že během protestů bylo zabito více než 50 osob, z nichž drtivá většina byli členové nebo sympatizanti strany HDP zabití střelbou turecké policie;
E. vzhledem k tomu, že jakožto třetí největší strana v tureckém parlamentu představuje HDP významný podíl politických hlasů v Turecku; vzhledem k tomu, že okolo čtyř tisíc členů a funkcionářů strany HDP je nadále ve vězení, včetně poslanců;
F. vzhledem k tomu, že Selahattin Demirtaş, bývalý předseda HDP a opoziční prezidentský kandidát v letech 2014 a 2018, kdy získal 9,76 %, resp. 8,32 % hlasů, je zadržován ve věznici typu F v Edirne od 4. listopadu 2016 a je obviněn z terorismu, za což mu, pokud bude usvědčen, hrozí možný trest odnětí svobody v délce 142 let; vzhledem k tomu, že proti němu bylo v září 2019 zahájeno samostatné vyšetřování kvůli terorismu, které ho viní z podílu na událostech, kvůli němuž byl dříve zadržován a již je souzen; vzhledem k tomu, že Selahattin Demirtaş je jedním z mnoha vězňů svědomí v Turecku;
G. vzhledem k tomu, že ve svém rozhodnutí ve věci Selahattin Demirtaş vs. Turecko vydaném dne 22. prosince velký senát Evropského soudu pro lidská práva odsoudil Turecko za porušování práva na svobodu v souvislosti s prodloužením vazby a práva na svobodné a spravedlivé volby a došel k závěru, že zadržováním Selahattina Demirtaşe Turecko usiluje o naplnění skrytého cíle utlumení plurality a omezení svobody politické diskuse; vzhledem k tomu, že soud neshledal žádnou jednoznačnou souvislost mezi projevy pana Demirtaşe a teroristickými činy a rozhodl, že Turecko by mělo učinit neprodlené kroky k jeho propuštění;
H. vzhledem k tomu, že v témže rozsudku Evropský soud pro lidská práva uvedl, že výzva ústředí strany HDP k solidaritě s lidmi v Ajn al-Arb je v mezích politického projevu, tedy ji nelze považovat za výzvu k násilí; vzhledem k tomu, že soud uvedl, že násilné činy, ke kterým došlo mezi 6. a 8. říjnem 2014, jsou sice politováníhodné, nelze je však vnímat jako přímý důsledek tweetů ústředí HDP;
I. vzhledem k tomu, že obvinění z terorismu jsou nadále masivně zneužívána proti kurdským demokratickým představitelům a dalším ve snaze omezit právo na svobodu projevu a sdružování při příležitosti pátého výročí pokusu o převrat; vzhledem k tomu, že ke kriminalizaci opozičních stran, vůdců a nesouhlasných hlasů dochází v atmosféře sílící polarizace a násilí, vyvrcholením čehož byla vražda člena strany HDP Denize Poyraze při ozbrojeném útoku na sídlo strany v provincii Izmir dne 17. června 2021;
1. vyzývá tureckou vládu, aby urychleně přehodnotila svou autokratickou politiku a pracovala na posílení demokracie, právního státu a lidských a občanských práv, zejména politické plurality a rovněž svobody sdružování, shromažďování a projevu; zdůrazňuje, že předpokladem demokracie je prostředí, ve kterém mohou politické strany, občanská společnost a média fungovat bez výhrůžek a svévolných omezování;
2. odsuzuje rozhodnutí zakázat stranu HDP, které potvrdilo plenární zasedání tureckého Ústavního soudu; konstatuje s velkým znepokojením, že strana HDP a její mládežnické organizace jsou specificky a trvale terčem útoků ze strany tureckých orgánů; důrazně odsuzuje trvající zadržování poslanců a funkcionářů strany HDP, zejména bývalých spolupředsedů Figen Yüksekdağové a Selahattina Demirtaşe; vyzývá turecké orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily Selahattina Demirtaşe a další vězněné představitele opozice, aby odmítly všechna obvinění proti nim vznesená a obnovily zákonné postavení strany HDP;
3. vyzývá, aby v rámci probíhajících soudních řízení týkajících se Ajn al-Arab byly striktně uplatňovány normy právního státu, zejména pokud se jedná o nezávislost soudu, nestrannost, celkovou spravedlnost a procesní záruky;
4. je hluboce znepokojen tím, že turecké soudnictví a orgány nerespektují rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a soudy nižší instance se stále častěji neřídí rozsudky tureckého Ústavního soudu; zdůrazňuje, že velký senát Evropského soudu pro lidská práva nařídil ve svém pravomocném rozsudku ze dne 22. prosince 2020 okamžité propuštění Selahattina Demirtaşe; zdůrazňuje, že pokud tak Turecko neučiní, poruší tak svoji povinnost řídit se rozhodnutími Evropského soudu pro lidská práva; vyzývá Turecko, aby zajistilo plné dodržování ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva; naléhá na Turecko, aby plně spolupracovalo s Radou Evropy na posilování právního státu, práv menšin, demokracie a základních práv; vyzývá Výbor ministrů Rady Evropy, aby nadále dohlížel na plnění rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve vztahu k Selahattinu Demirtaşovi;
5. je hluboce znepokojen neustálými útoky a tlakem na opoziční strany, což narušuje řádné fungování demokratického systému; bere na vědomí politická, legislativní a správní opatření, která vláda přijala za účelem paralyzování obcí řízených starosty z opozičních stran v Istanbulu, Ankaře a Izmiru; odsuzuje skutečnost, že ve východních městech s kurdskou většinou, jako je Kars, Van, Diyarbakır a Mardin, byli starostové propuštěni, nahrazeni jmenovaným správci a zadrženi; vyjadřuje politování nad tím, že stávající vláda zneužívá finanční zdroje a správní pravomoci státu k oslabení opozice nebo jejímu umlčení;
6. důrazně odsuzuje opakované uvěznění a trvající zadržování významných představitelů, například Osmana Kavaly a Selahattina Demirtaşe; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby je neprodleně propustily společně se všemi uvězněnými obránci lidských práv, novináři, akademiky a dalšími osobami zadržovanými na základě nepodložených obvinění, včetně Cana Dündara a Erola Önderoğlu, a všechna obvinění proti nim stáhly;
7. vyzývá zastoupení EU v Turecku, aby situaci politických vězňů a obránců lidských práv v Turecku nadále sledovalo, včetně sledování soudních procesů, veřejných prohlášení a požadavků na povolení návštěv ve věznicích;
8. vyjadřuje vážné znepokojení nad útoky na občanskou společnost a pro podporu základních práv a svobod; odsuzuje svévolné rušení organizací občanské společnosti včetně předních nevládních organizací hájících lidská práva a médií; varuje před dalším negativním dopadem zákona o předcházení financování šíření zbraní hromadného ničení ze dne 31. prosince 2020 na svobodu sdružování, neboť tento svěřuje ministerstvu vnitra rozsáhlou diskreční pravomoc oklešťovat a omezovat legitimní činnost nevládních organizací; dále odsuzuje negativní dopad zákona o regulaci zveřejňování na internetu a boji proti trestním činům spáchaným prostřednictvím takového zveřejňování z července 2020 na svobodu projevu;
9. je zděšen četnými a soustavně přicházejícími zprávami o zastrašování, obtěžování a násilí páchaném na obráncích lidských práv, novinářích, akademicích, lékařích, kteří poskytli pomoc obětem mučení, a dalších aktivistech, zejména z řad kurdské komunity; naléhavě vyzývá Turecko, aby upustilo od zadržování a stíhání novinářů a zastánců lidských práv jako prostředku k jejich zastrašování nebo odrazování od podávání svobodného zpravodajství o otázkách lidských práv; naléhavě vyzývá Turecko, aby neprodleně a nezávisle vyšetřilo ohlášené případy zastrašování a obtěžování obránců lidských práv, novinářů, akademických pracovníků a aktivistů občanské společnosti a aby přimělo viníky za toto porušování nést odpovědnost;
10. důrazně odsuzuje rozhodnutí turecké vlády odstoupit od Istanbulské úmluvy, zejména v době rostoucího násilí páchaného na ženách během pandemie a s ohledem na vysokou míru vražd osob ženského pohlaví v zemi; vyzývá tureckou vládu, aby své rozhodnutí neprodleně zrušila; vyjadřuje hluboké znepokojení nad porušováním lidských práv osob LGBTI, zejména nad fyzickými útoky, dlouhodobými zákazy pochodů hrdosti v celé zemi, nebo nad omezováním svobody shromažďování, sdružování a projevu;
11. vyzývá EU a její členské státy, aby vyvíjely na tureckou vládu větší tlak a aby zesílily svou podporu obránců lidských práv v Turecku, mimo jiné formou mimořádných grantů, aby usnadnily vydávání mimořádných víz, poskytovaly dočasné útočiště v členských státech EU, a zajistily, aby zastoupení EU i ambasády a konzuláty členských států plně provedly obecné zásady EU týkající se obránců lidských práv;
12. připomíná Evropské radě, že jakákoli zlepšení oficiálních vztahů mezi EU a Tureckem a demarše směrem k pozitivní agendě, jak je uvedeno v jejích závěrech z prosince 2020, března 2021 a června 2021, jsou podmíněny zlepšením situace v oblasti občanských a lidských práv a právního státu v Turecku;
13. požaduje, aby toto usnesení bylo přeloženo do turečtiny;
14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise / vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, členským státům EU a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecké republiky.
- [1] Přijaté texty, P9_TA(2021)0243.
- [2] Přijaté texty, P9_TA(2021)0028.
- [3] Úř. věst. C 171, 6.5.2021, s. 8.
- [4] Úř. věst. C 463, 21.12.2018, s. 56.
- [5] Úř. věst. C 23, 21.1.2021, s. 58.
- [6] Úř. věst. C 215, 19.6.2018, s. 199.