NÁVRH USNESENÍ o situaci v Afghánistánu
13.9.2021 - (2021/2877(RSP))
v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu
Jaak Madison, Anna Bonfrisco, Marco Campomenosi, Susanna Ceccardi, Maximilian Krah, Jörg Meuthen, Tom Vandendriessche, Harald Vilimsky, Marco Zanni, Bernhard Zimniok
za skupinu ID
B9-0453/2021
Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Afghánistánu
Evropský parlament,
– s ohledem na Severoatlantickou smlouvu z roku 1945,
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Afghánistánu, včetně rezoluce č. 2593(2021) ze dne 30. srpna 2021,
– s ohledem na prohlášení EU a Turecka ze dne 7. března 2016,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Afghánistánu,
– s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku ze dne 14. září 2021 o situaci v Afghánistánu,
– s ohledem na prohlášení místopředsedy Komise, vysokého představitele Unie ze dne 12. srpna 2021 o stávající situaci v Afghánistánu,
– s ohledem na tiskové prohlášení místopředsedkyně Komise, vysokého představitele Josepa Borrella o Afghánistánu přijaté na neformální schůzce ministrů zahraničních věcí dne 3. září 2021, v němž byly stanoveny podmínky pro spolupráci s Tálibánem,
– s ohledem na prohlášení úřadujícího předsedy Evropské rady premiéra Janeze Janšy ze dne 22. srpna 2021,
– s ohledem na Dohodu o budování míru v Afghánistánu mezi Islámským emirátem Afghánistánu, který není Spojenými státy uznáván jako stát a je znám jako Tálibán, a Spojenými státy americkými, vyjednaná v Dohá v únoru 2020, v níž se stanoví podmínky pro stažení sil USA z Afghánistánu do května 2021,
– s ohledem na prohlášení Rady pro spravedlnost a vnitřní věci ze dne 31. srpna 2021 o situaci v Afghánistánu,
– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že aliance NATO tvořená 38 zeměmi, se zapojila do afghánského konfliktu v roce 2001, kdy byl uplatněn článek 5 Smlouvy o NATO;
B. vzhledem k tomu, že dvacet let trvající konflikt v Afghánistánu si vyžádal život 3 609 spojeneckých a ozbrojených amerických sil; vzhledem k tomu, že kromě toho si konflikt vyžádal život 66 000 afghánských vojenských a policejních pracovníků, 47 245 afghánských civilistů, 444 humanitárních pracovníků a 72 novinářů;
C. vzhledem k tomu, že ukvapené, špatně připravené a nebezpečné stažení USA z Afghánistánu pod vedením prezidenta Bidena v srpnu 2021 vedla k chaotickému úsilí o evakuaci a vystavila Evropu značnému tlaku na evakuaci občanů a personálu předtím, než Tálibán převzal plnou kontrolu nad letištěm v Kábulu;
D. vzhledem k tomu, že člen Islámského státu v provincii Chorasan (ISIS-K) dne 26. srpna 2021 odpálil sebevražednou bombu na letišti v Kábulu, přičemž zahynulo 13 vojáků USA z celkového počtu 175 obětí; vzhledem k tomu, že USA dne 27. srpna 2021 provedly odvetné letecké útoky, při nichž údajně zahynuli dva „vysoce postavení“ členové ISIS-K a údajně společně s nimi zahynulo 10 civilistů, včetně sedmi dětí;
E. vzhledem k tomu, že tisíce Afghánců se po převzetí Tálibánu snaží uprchnout z Afghánistánu; vzhledem k tomu, že USA zprostředkovaly dohodu s Albánií a Kosovem o poskytnutí dočasného přístřeší přibližně 6 000 Afgháncům před tím, než odcestují do USA, jakmile budou jejich doklady zpracovány; vzhledem k tomu, že první skupina už dorazila do Albánie;
F. vzhledem k tomu, že během evakuací německých ozbrojených sil z Afghánistánu vstoupilo do Spolkové republiky Německo 20 Afghánců, kteří již byli odsouzeni v Německu a jejichž jména jsou známa Evropskému centru pro boj proti terorismu; vzhledem k tomu, že mezi nimi byla i osoba odsouzená za znásilnění, která byla z Německa vrácena do Afghánistánu;
G. vzhledem k tomu, že je třeba rozlišovat mezi řízením nelegální migrace a zastavením nelegální migrace; vzhledem k tomu, že tato opatření jsou jediným způsobem, jak chránit občany členských států;
H. vzhledem k tomu, že Afghánistán má strategický význam z důvodu svého nerostného bohatství a usazenin základních prvků (používaných například v polovodičích); vzhledem k tomu, že to oživí zájem na geopolitické úrovni a mohlo by to hrát úlohu v tomto sporu;
I. vzhledem k tomu, že afghánská krize bude mít trvalé důsledky pro Evropu, pokud jde o mír a bezpečnost, zejména nelegální migraci a hrozbu terorismu;
1. vyjadřuje upřímnou soustrast rodinám a přátelům všech příslušníků služby a civilistů, kteří v posledních 20 letech přišli o život v Afghánistánu;
2. vyjadřuje hluboké znepokojení nad převzetím moci v Afghánistánu ze strany Tálibánu a nad mírovými a bezpečnostními důsledky, které bude mít pro Evropu nyní i v budoucnu;
3. konstatuje, že převzetí Kábulu Tálibánem bylo předvídatelné a že bylo možné podniknout kroky k zajištění toho, aby evakuace probíhaly logičtěji a spořádaněji; vyjadřuje vážné znepokojení nad zprávami o tom, že v Afghánistánu bylo ponecháno značné množství vojenských zbraní a vozidel, neboť tato technologie se dostala do rukou Tálibánu;
4. vyjadřuje politování nad tím, že USA v omezené míře konzultovaly s evropskými spojenci ohledně jejich stažení z Afghánistánu, což vedlo k chaosu při bezpečné evakuaci Evropanů z této země;
5. považuje za sporné, že řada Afghánců, kterým bylo přiznáno postavení uprchlíka v evropských zemích, cestovala zpět do Afghánistánu na dovolenou a následně musela být evakuována členskými státy; zdůrazňuje, že jakmile je přiznáno postavení uprchlíka, neměly by být možné vycestovat na dovolenou do země původu, aniž by hrozilo, že tento status ztratí;
6. se znepokojením konstatuje, že Afghánci, kteří mají záznam v rejstříku trestů, a ti, jejichž žádosti o azyl byly dříve zamítnuty, zneužívali nebezpečného procesu evakuace na letišti v Kábulu a podařilo se jim dostat do členských států; žádá, aby Afghánci se záznamem v rejstříku trestů a Afghánci se zamítavým rozhodnutím o udělení azylu byli neprodleně navráceni do regionu; v této souvislosti konstatuje, že Tálibán uvítal návrat každého Afghánce do země; poukazuje na možnost, aby byla poskytována pomoci za podmínky, že se usnadní návrat do země a regionu;
7. konstatuje, že ukvapené stažení sil po převzetí Tálibánu v Afghánistánu dalo nový impuls nelegálním migračním tokům do Evropy, což nevyhnutelně způsobí další migrační krizi v Evropě;
8. domnívá se, že EU se stala zranitelnou vůči migraci používané jako zbraň díky své politice „Wilkommenspolitik“ (uvítací politika) během předchozí migrační krize v roce 2015; důrazně odsuzuje skutečnost, že předcházející dohody se třetími zeměmi o přijímání uprchlíků, jako je dohoda mezi EU a Tureckem, měly opačný účinek a vedly k tomu, že migrace je používána jako zbraň; co nejdůrazněji odsuzuje používání migrace jako zbraně ze strany zahraničních aktérů a vlád;
9. bere na vědomí závěry o situaci v Afghánistánu, které byly přijaty na posledním zasedání Rady pro spravedlnost a vnitřní věci pod vedením slovinského předsednictví; vítá používání přesné terminologie, jako je „nelegální migrace“, namísto používání vágních termínů, jako je „nedovolená migrace“;
10. trvá na tom, aby byla uplatňována politika umisťování uprchlíků do regionu, který by jim po ukončení konfliktu umožnil návrat do země původu, v chvíli kdy se situace v ní zlepší; odsuzuje vytváření jakýchkoli motivačních faktorů, které by mohly vyvolat nové toky migrace do Evropy; navrhuje, aby poskytování rozvojové pomoci zemím v tomto regionu bylo podmíněno spoluprací s EU v oblasti migrace a bezpečnosti;
11. domnívá se, že jediným řešením případné migrační krize je, aby EU zastavila veškerou nelegální migraci, spíše než aby se pokusila ji zvládnout; zdůrazňuje, že vytvoření dalších způsobů legální migrace není logickým řešením, které by omezilo migraci do Evropy, ale bude jen podnětem k tomu, aby se lidé vydávali na riskantní cestu do Evropy; znovu opakuje, že Evropa není schopna přijmout všechny lidi z celého světa, kteří hledají lepší budoucnost;
12. vyzývá Komisi, aby přehodnotila svůj postoj, že finanční prostředky EU by neměly být využívány k budování fyzických překážek na vnějších hranicích EU s cílem zabránit vstupu nelegálních migrantů do EU;
13. vyjadřuje znepokojení nad tím, že dohoda mezi Kosovem a Albánií a USA o dočasném přijetí afghánských uprchlíků vytvoří další migrační trasu, kterou mohou Afghánci vycestovat do Evropy;
14. varuje, že odchod Afghánců vytváří ideální prostředí pro teroristické buňky i další oportunisty, kteří mohou cestovat do Evropy, přičemž se vydávají za „uprchlíky“; zdůrazňuje další riziko oportunismu ze strany neafghánských Paštunů z pákistánské kmenové oblasti, která je považována za domov různých džihádistických skupin, včetně al-Káidy, a nachází se na východní hranici Afghánistánu;
15. připomíná, že během migrační krize v roce 2015 několik členů Islámského státu, kteří později plánovali útoky v Paříži, využilo příliv migrantů ke své nepozorované cestě do Evropy; se znepokojením konstatuje, že pět Afghánců, kteří přicestovali do Francie v srpnu 2021, bylo pod dohledem z důvodu podezření na spojení s Talibánem; se znepokojením konstatuje, že pět Afghánců, kteří přicestovali do Francie v srpnu 2021, bylo pod dohledem z důvodu podezření na spojení s Talibánem;
16. vyjadřuje politování nad vysokým počtem násilných trestných činů spáchaných afghánskými migranty, kteří přišli do Evropy během migrační krize v roce 2015, jako je brutální znásilnění a vražda třináctileté dívky ve Vídni v červenci 2021, kterou spáchali deliktní Afghánci, kteří všichni obdrželi negativní rozhodnutí o udělení azylu;
17. poukazuje na to, že podle vlády Tálibánu má být právo šaría uplatňováno ve svém nejextrémnějším výkladu, což vede k násilí vůči obyvatelstvu a občanské společnosti; připomíná význam ochrany práv žen a dětí, jak zdůraznily demonstrace, které se konaly dne 4. září 2021 v Kábulu a Herátu;
18. vyjadřuje znepokojení nad prozatímní vládou vyhlášenou Tálibánem, která se skládá výhradně z vedoucích představitelů Tálibánu nebo jejich spolupracovníků, včetně kontroverzních osobností s teroristickými vazbami;
19. konstatuje, že slepá závislost na Tálibánu a důvěra v něj, jakož i ukvapená prohlášení uznávající Tálibán, bez odpovědnosti a jasně stanovených nezbytných podmínek a donucovacích mechanismů, by mohly být nebezpečné; varuje, že Tálibán by mohl být svržen ještě radikálnějšími teroristickými skupinami, jako je Dá’iš, al-Káida Tehrik-i-Talibán Pákistán a Islámské hnutí East Turkestan; vyzývá EU a všechny její západní partnery, aby tuto vážnou hrozbu zohlednili;
20. domnívá se, že regionální aktéři, jako je Pákistán a Katar, bude nevyhnutelným prostředníkem při hledání řešení krize; konstatuje, že Tálibán požádal Turecko a Katar o technickou pomoc při provozování letiště Kábul;
21. konstatuje, že nejnovější rezoluce Rady bezpečnosti OSN o Afghánistánu neobsahuje žádnou zmínku o návrhu na vytvoření bezpečné zóny na letišti v Kábulu, přičemž tato otázka údajně nebyla projednávána ani během jednání o rezoluci;
22. žádá, aby byla zastavena veškerá rozvojová pomoc Afghánistánu, neboť neexistuje žádná uznávaná vláda, která by tyto prostředky transparentně přijímala a rozdělovala;
23. varuje před využitím afghánské krize k prosazování další integrace EU, řady reforem týkajících se zahraniční politiky nebo kontroverzního paktu o migraci; trvá zejména na tom, že v otázkách týkajících se zahraniční politiky musí jednomyslnost v Radě zůstat pravidlem; v tomto ohledu se staví proti jakémukoli posunu směrem k hlasování kvalifikovanou většinou v otázkách zahraniční politiky v Radě;
24. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedovi Komise, vysokému představiteli Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Evropské službě pro vnější činnost a vládám a parlamentům členských států.