NÁVRH USNESENÍ o zprávě o právním státu za rok 2022 – o stavu právního státu v Evropské unii
22.3.2023 - (2022/2898(RSP))
v souladu s čl. 132 odst. 2 jednacího řádu
Patryk Jaki
za skupinu ECR
B9‑0191/2023
Usnesení Evropského parlamentu o zprávě o právním státu za rok 2022 – o stavu právního státu v Evropské unii
Evropský parlament,
– s ohledem na články 2, 5 a 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU),
– s ohledem na stanovisko právní služby Rady ze dne 27. května 2014 nazvané „Sdělení Komise o novém postupu EU pro posílení právního státu: slučitelnost se Smlouvami“,
– s ohledem na čl. 132 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Unie je založena na hodnotách zakotvených v článku 2 SEU; vzhledem k tomu, že v článku 2 SEU není Unii svěřena jakákoli věcná pravomoc, nýbrž se v něm pouze uvádějí určité hodnoty, které by měly orgány Unie i její členské státy dodržovat, pokud jednají v mezích jim Smlouvami svěřené působnosti a aniž by byly tyto meze dotčeny; vzhledem k tomu, že článek 2 SEU se vztahuje nejen na členské státy, ale především na Evropskou unii; vzhledem k tomu, že zásady právního státu by se měly vztahovat hlavně na orgány EU;
B. vzhledem k tomu, že vymezení pravomocí Unie se řídí zásadou svěření pravomocí, z čehož vyplývá, že pravomoci, které nejsou Smlouvami svěřeny Unii, náležejí členským státům;
C. vzhledem k tomu, že pouze článek 7 SEU stanoví pravomoc Unie dohlížet na uplatňování právního státu jako hodnoty Unie; vzhledem k tomu, že v článku 7 SEU není stanoven způsob, který by umožnil postup v tomto článku uvedený dále rozvinout nebo změnit;
D. vzhledem k tomu, že pojem právního státu je v jednotlivých členských státech vykládán odlišně, protože definice právního státu sjednána není a chybí i jednotný systém pro posuzování dodržování zásad právního státu na úrovni EU, který by se vztahoval na všechny členské státy stejným způsobem;
E. vzhledem k tomu, že zpráva o právním státu za rok 2022 obsahuje doporučení pro každý členský stát, přestože Komise nemá v této věci žádnou příslušnou pravomoc; vzhledem k tomu, že doporučení týkající se právního státu lze členským státům adresovat pouze postupem stanoveným v čl. 7 odst. 1 SEU;
1. bere na vědomí třetí výroční zprávu Komise o právním státu; domnívá se, že Komise nemá k vypracování takové zprávy pravomoc;
2. všímá si, že roční přehled Komise o stavu právního státu v členských státech se zabývá systémy spravedlnosti, opatřeními boje proti korupci, pluralitou sdělovacích prostředků a některými dalšími tématy v souvislosti s kontrolami a vyvážeností; upozorňuje, že Komise nemá pravomoc určovat, zda situace v jednotlivých členských státech představuje pozitivní, nebo negativní trend, jež by mohl sloužit jako příklad k následování pro ostatní;
3. konstatuje, že oproti předchozím výročním zprávám nedošlo k žádnému zlepšení; bere na vědomí, že Komise má stále potíže právní stát definovat, neboť její zpráva o právním státu popisuje mnoho různých hodnot uvedených v článku 2 SEU;
4. všímá si, že Komise provádí monitorování v oblasti nezávislosti, kvality a účinnosti soudních systémů členských států; domnívá se, že organizace a fungování státních orgánů, zejména orgánů soudních, je jednou z oblastí, ve kterých členské státy EU žádné pravomoci nesvěřily, nicméně konstatuje, že Komise přesto činnost těchto orgánů i tak hodnotí; s politováním pozoruje, že došlo k rozšíření pravomocí Soudního dvora EU (SDEU), což podrývá důvěru v EU a zásady proporcionality a loajality, které vyplývají přímo ze Smluv; odsuzuje rozhodování SDEU nad rámec jeho pravomocí;
5. se znepokojením konstatuje, že zpráva kromě (objektivních) faktů obsahuje také (subjektivní) hodnoticí tvrzení bez přesnějších podrobností; kriticky vnímá skutečnost, že při posuzování podobných právních předpisů, které platí v různých členských státech, Komise často řešení použitá v jedněch členských státech posuzuje jinak, než tatáž řešení, která se již v jiných členských státech uplatňují; odsuzuje nerovnost v zacházení s členskými státy ze strany Komise, kterou je její zprávy odrážejí;
6. požaduje vypracování zprávy o dodržování zásad právního státu v orgánech Unie, a to i pokud jde o zneužívání pravomocí EU, lobbing, zvýhodňování vybraných zemí nebo společností a nepřijatelnou ideologickou předpojatost; odsuzuje skutečnost, že SDEU stále více překračuje své pravomoci vyplývající ze Smlouvy a vydává rozsudky ultra vires; podporuje rostoucí odpor některých členských států, které odmítají splnit rozsudky SDEU na základě své suverenity nebo jejich neústavnosti; domnívá se, že tento vývoj v jednání SDEU existenci Unie systémově ohrožuje; domnívá se proto, že příští výroční zprávy by měly v posouzení považovat hrozby, které představuje zpochybňování právní architektury a zásad Unie ze strany SDEU, za závažná porušení pravidel;
7. zdůrazňuje, že účast členských států na každoročním dialogu Komise o právním státu není povinná; vyjadřuje své pochopení pro ty členské státy, které se rozhodly spolupráci s Komisí pozastavit, zejména kvůli jejím metodickým chybám při přípravě zpráv a kvůli nerovnému přístupu, který vůči jednotlivým členským státům zaujímá;
8. vyzývá Komisi, aby přestala pod záminkou ochrany právního státu a základních práv vyvíjet politický tlak na některé členské státy, aby změnily demokraticky přijatá politická opatření, která jasně spadají do jejich výlučných pravomocí;
9. zdůrazňuje, že jedinou možnost, kdy může Unie zasáhnout do záležitostí týkajících se dodržování hodnot Unie členskými státy jako takových, poskytuje článek 7 SEU; zdůrazňuje, že ustanovení článku 7 SEU jsou úplná a vyčerpávající; je si vědom toho, že postupy probíhající podle článku 7 SEU řídí Rada;
10. zdůrazňuje, že dosud nebylo zjištěno, že by některý členský stát hodnoty uvedené v článku 2 SEU porušil, a ani nebylo zjištěno vážné nebezpečí, že je některý stát poruší; lituje toho, že se Rada hlasování o postupech podle čl. 7 odst. 1 SEU vyhýbá; zdůrazňuje, že tento postup by neměl být zbytečně prodlužován; naléhavě vyzývá Radu, aby hlasování naplánovala, a postup tak dokončila;
11. pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy a Agentuře Evropské unie pro základní práva.