NÁVRH USNESENÍ o standardizovaných rozměrech příručního zavazadla
26.9.2023 - (2023/2774(RSP))
Dolors Montserrat
za Petiční výbor
B9‑0000/2023
Usnesení Evropského parlamentu o standardizovaných rozměrech příručního zavazadla
Evropský parlament,
– s ohledem na články 24 a 227 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na článek 91 a čl. 100 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství[1],
– s ohledem na pravidla Mezinárodního sdružení leteckých dopravců (IATA) týkající se zavazadel cestujících,
– s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 18. září 2014 ve věci C-487/12[2] (dále jen „rozsudek SDEU ve věci C-487/12“),
– s ohledem na petici č. 0837/2019,
– s ohledem na čl. 227 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že letecké společnosti jednotlivě stanovují pravidla pro počet kusů a velikost příručních zavazadel cestujících a veškeré příslušné poplatky;
B. vzhledem k tomu, že požadavky na velikost, hmotnost a druh příručních a odbavených zavazadel se u jednotlivých leteckých společností liší; vzhledem k tomu, že velikost zavazadel závisí rovněž na modelu letadla a jeho konfiguracích;
C. vzhledem k tomu, že nařízení (ES) č. 889/2002[3], kterým se provádí Montrealská úmluva z roku 1999, obsahuje pouze ustanovení týkající se poškození nebo ztráty zavazadel a odpovědnosti za zpoždění, a nikoli ustanovení o velikosti zavazadel;
D. vzhledem k tomu, že všechny letecké společnosti by měly uplatňovat alespoň minimální společný standardní rozměr pro příruční zavazadla;
E. vzhledem k tomu, že sdělení Komise ze dne 9. prosince 2020 nazvané „Strategie pro udržitelnou a inteligentní mobilitu – nasměrování evropské dopravy do budoucnosti“ (COM(2020)0789) obsahuje opatření k přezkumu nařízení (ES) č. 1008/2008, jakož i regulačního rámce pro práva cestujících a kodexu chování pro počítačové rezervační systémy;
1. opakuje svou podporu zajištění dokončení právních předpisů EU o právech cestujících v letecké dopravě s cílem posílit standardy ochrany a informovanosti cestujících, posílit jejich práva a zajistit, aby letečtí dopravci provozovali svou činnost za harmonizovaných podmínek na liberalizovaném trhu, čímž se usnadní cestování;
2. připomíná, že v souladu s rozsudkem SDEU ve věci C-487/12[4] musí být příruční zavazadla (tj. zavazadla, která nejsou odbavena) považována za „nezbytný aspekt“ přepravy cestujících za podmínky, že tato zavazadla splňují „přiměřené požadavky“ na váhu a rozměry a že jejich přeprava proto nemůže podléhat dodatečnému poplatku; naléhavě proto vyzývá členské státy, aby zajistily dodržování tohoto rozsudku a aby mezitím usilovaly o transparentnost, pokud jde o zveřejňování veškerých poplatků účtovaných za příruční zavazadla, kdykoli jsou poskytovány informace o ceně letu a letovém řádu, s cílem posílit ochranu spotřebitele;
3. poukazuje na to, že letecké společnosti na celém světě mají různé politiky a omezení, pokud jde o velikost a hmotnost příručních zavazadel, které si cestující mohou vzít na palubu, což často vede k nejasnostem, nepohodlí, méně příjemným cestovním zážitkům, zpožděním a někdy i sporům mezi cestujícími a zaměstnanci letecké společnosti;
4. bere na vědomí, že hlavními obavami cestujících jsou nekonzistentní politiky týkající se příručních zavazadel mezi různými leteckými společnostmi, které by mohly být považovány za zneužívající nebo nekalou praktiku a které jsou náročné pro cestující, kteří často létají s různými leteckými společnostmi nebo uskutečňují navazující lety s různými dopravci, jakož i skutečnost, že ne všichni dopravci dodržují rozsudek SDEU ve věci C-487/12;
5. konstatuje, že rozdíly v pravidlech leteckých společností, pokud jde o velikost příručních a odbavených zavazadel a poplatky účtované cestujícím, vytvářejí skryté náklady, pokud cestující využívá služeb různých leteckých společností nebo potřebuje změnit leteckou společnost z nepředvídaných nebo praktických důvodů;
6. připomíná, že „volná tvorba cen“ leteckých dopravců, pokud jde o letecké tarify a letecké sazby, která je uznána v článku 22 nařízení (ES) č. 1008/2008, nezahrnuje stanovení ceny u příručních zavazadel;
7. domnívá se, že skryté a dodatečné náklady omezují možnost srovnání nabídek různých leteckých společností, což omezuje možnost cestujícího učinit informovanou volbu nejlepší nabídky;
8. konstatuje, že kontroly na místě týkající se rozměrů příručních zavazadel prováděné zaměstnanci leteckých společností, kteří někdy uplatňují pravidla na základě vlastního uvážení a svévolně, ukazují nadbytečnost rozmanitých požadavků na velikost;
9. domnívá se, že harmonizace požadavků na velikost, hmotnost a druh příručních zavazadel a zavazadel pro odbavení v celé EU pro všechny letecké společnosti působící v Evropské unii by zvýšila transparentnost a posílila ochranu spotřebitele pro všechny cestující v letecké dopravě;
10. konstatuje, že i při cestách s malými domácími zvířaty v kabině jako příručními zavazadly se povolené rozměry cestovních tašek nebo přepravek u různých leteckých společností také mírně liší, což způsobuje podobné obtíže;
11. bere na vědomí proces přezkumu nařízení (ES) č. 1008/2008;
12. vybízí Komisi, aby předložila konkrétní politická opatření s cílem začlenit rozsudek SDEU ve věci C-487/12, podle něhož nesmí být za příruční zavazadlo účtován dodatečný poplatek, a zdůrazňuje, že v rámci revize nařízení (ES) č. 1008/2008 je třeba vymezit oblast působnosti a konkrétní požadavky ohledně „přiměřené“ hmotnosti a rozměrů příručních zavazadel a zabývat se složitostí standardů leteckých společností pro zavazadla;
13. vyzývá Komisi, aby do svého přezkumu nařízení (ES) č. 1008/2008 zahrnula návrhy na řešení otázek, které vedou ke skrytým nákladům, jako je přidělování míst nebo složitost nabídek leteckých společností ve vztahu k jejich zavazadlové politice, s cílem regulovat složení konečné ceny;
14. pověřuje svou předsedkyni, aby předala toto usnesení Komisi, Radě a vládám a parlamentům členských států.
- [1] Úř. věst. L 293, 31.10.2008, s. 3.
- [2] Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 18. září 2014, Vueling Airlines SA v. Instituto Galego de Consumo de la Xunta de Galicia, C-487/12, ECLI:EU:C:2014:2232.
- [3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 889/2002 ze dne 13. května 2002, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 2027/97 o odpovědnosti leteckého dopravce v případě nehod (Úř. věst. L 140, 30.5.2002, s. 2).
- [4] https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/HTML/?uri=CELEX:62012CJ0487.