Rodyklė 
 Ankstesnis 
 Kitas 
 Visas tekstas 
Posėdžio stenograma
Antradienis, 2005 m. lapkričio 15 d. - Strasbūras Atnaujinta informacija

30. Atominės elektrinės
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest debata nad

- sprawozdaniem sporządzonym przez Rebeccę Harms w imieniu Komisji Przemysłu, Badań Naukowych i Energii w sprawie wniosku dotyczącego rozporządzenia Rady w sprawie wdrożenia protokołu nr 9 dołączonego do Aktu dotyczącego warunków przystąpienia do Unii Europejskiej Republiki Czeskiej, Estonii, Cypru, Łotwy, Litwy, Węgier, Malty, Polski, Słowenii i Słowacji, w sprawie elektrowni jądrowej Bohunice V1 na Słowacji (COM(2004)0642 - C6-0205/2004 - 2004/0221(CNS)) (A6-0282/2005) oraz

-

- sprawozdaniem sporządzonym przez Rebeccę Harms w imieniu Komisji Przemysłu, Badań Naukowych i Energii w sprawie wykorzystania zasobów finansowych przeznaczonych na likwidację elektrowni jądrowych (2005/2027(INI)) (A6-0279/2005).

 
  
MPphoto
 
 

  Andris Piebalgs, Member of the Commission. Mr President, first of all, let me take this opportunity to warmly thank Mrs Harms for the excellent reports she drafted on the two items under discussion tonight. I would also like to indicate my appreciation for the quality of the debates which have taken place in the Committee on Industry, Research and Energy. I would like to put the Commission’s proposals, and to some extent today’s discussion, into a broader context.

We are probably at the beginning of a long-lasting period of high oil and gas prices on the international markets, with a sharply growing demand worldwide. With regard to this new situation we have to react with determination and ambition. We already discussed the five-point-plan in earlier discussions with you. The immediate option for the EU is to act on the demand side, since the greatest room for manoeuvre in the European Union lies there.

Looking at the supply of energy, I want to stress that the choice of energy supply is up to each Member State. It is their individual decision as to which energy mix they prefer, of course within the framework set by the European Union, such as commitments for reduction of CO2 emissions, or promotion of renewable energy.

Nuclear energy today produces one third of electricity in the European Union. The role of nuclear energy is closely linked to a solid strategy dealing with security of nuclear material and non-proliferation, radiation protection, nuclear safety, reliable disposal of nuclear waste and the safe decommissioning of nuclear installations. Discussions tonight will address in particular not nuclear plants, but the decommissioning of nuclear installations, be it in relation to the end of their lifetime, or be it for power plants in new Member States, which could not be upgraded at affordable costs.

Financing of decommissioning is a complex issue, where the existence of various approaches in the Member States has been noted. The Commission has issued its report on decommissioning, which is considered today following the request of the European Parliament. It has recognised therein that there was an increased need for transparency and harmonisation in the management of the financial resources needed. Therefore, the Commission intends to adopt recommendations on funding schemes earmarked for decommissioning.

The cooperation established in the course of 2005 with Member States and via the fruitful debates launched with the European Parliament on the issues related to the decommissioning schemes will allow significant progress to be made in this important area.

On the more specific question related to the decommissioning of Bohunice, the Accession Protocol provides the framework for the early closure of Bohunice. The assistance to be granted to ensure the early closure of the two reactors at the Bohunice nuclear power plant is an expression of the Community’s solidarity with the Slovak Republic, underlining that the Commission and the Member States recognise the significant challenges posed by such an early closure.

The Commission’s responsibility is to monitor the closure commitments, and to deliver the support through the mechanisms available to it. This we have done for the 2004 and 2005 annual support commitments, and I do not foresee any difficulty with the 2006 contribution.

The Protocol associated with the Accession Treaty acknowledges that the decommissioning will have to continue for several years and it would cause a significant financial burden for Slovakia. Therefore, the decision on EU assistance after 2006 will take this situation into account.

Against that background, and in order to present its proposals for the next financial perspective, the Commission prepared the draft regulation on which you are now consulted. We felt that there was a need to continue providing support since the Commission recognises that decommissioning is a process. The level of support in our proposal is based on a continuation of the support already agreed during the accession negotiation in Protocol No 9. The amount of EUR 237 million is part of the financial perspectives currently under negotiation. Therefore the Commission reserves its position on any amendment related to funding, which is part of the financial perspectives.

I hope these few words concerning the two reports under discussion helped to set the scene and explained in which spirit and with which aims the Commission’s proposals were established and adopted.

 
  
MPphoto
 
 

  Rebecca Harms (Verts/ALE), Berichterstatterin. – Herr Präsident, Herr Kommissar, meine sehr verehrten Damen und Herren! Die Berichte, die ich heute Nacht vorstelle, betreffen die Finanzierung des Rückbaus von Atomkraftwerken im Allgemeinen und in einem konkreten Fall. Ich bedaure sehr, dass wir dieses Thema spät nachts diskutieren, denn tatsächlich ist die Sache insgesamt so verfahren und so ernst, dass ich mir das ganze helle Licht des Tages wünschte und volle Aufmerksamkeit für das Problem, wie wir sie in der Debatte hier derzeit nur für das Thema REACH haben.

Die Kommission hat uns in diesem Jahr eine erste Mitteilung vorgelegt über die Vorbereitung zur Finanzierung des Rückbaus und der Entsorgung von Atomanlagen in den Mitgliedstaaten, in denen Atomkraftwerke betrieben werden.

Diese Mitteilung ist – gelinde gesagt – lückenhaft. Für diese Lücken ist aber ausnahmsweise einmal nicht die Kommission verantwortlich, sondern die Regierungen der Mitgliedstaaten, die bis heute nur sehr ungern die Wahrheit über die Alt- und die Zukunftslasten der Atomindustrie bekannt machen.

Die Mitteilung der Kommission zeigt mir, wie wenig bisher das Prinzip "der Verursacher zahlt" für die Atomindustrie in Europa gilt. Fonds, in denen ausreichend Gelder vorhanden sind, um den Rückbau der Atomkraftwerke und die Lagerung des gesamten Atommülls zu finanzieren, sind in Europa leider die Ausnahme und überhaupt nicht die Regel. In der Vernachlässigung der Rückstellungen für die Entsorgung ähneln erstaunlicherweise die östlichen Mitgliedstaaten den westlichen Mitgliedstaaten viel mehr, als uns allen lieb sein kann. In Frankreich – der führenden Atomnation der Europäischen Union – geht der Rechnungshof davon aus, dass der Steuerzahler eines Tages für die Lasten der EDF – also der Atomindustrie – wird aufkommen müssen. In England hat der Staat – also der Steuerzahler – die Anschubfinanzierung für den Entsorgungsfonds übernommen: 1,5 Milliarden Euro, wenn wir von Schätzungen der Kommission ausgehen. Und es muss auch nicht unbedingt das letzte Mal gewesen sein, dass die englische Atomindustrie dem Bürger in die Tasche gegriffen hat. Die Kosten für den Rückbau eines Atomkraftwerks werden von 200 Millionen Euro bis zu 1 Milliarde Euro geschätzt. Sie können sich also ausmalen, was da noch kommen kann.

Um die finanzielle Dimension des ganzen Problems deutlich zu machen: In Europa werden heute 149 Atomkraftwerke betrieben, und angesichts ihres Alters und ihres technischen Zustandes geht die Kommission davon aus, dass in den nächsten 20 Jahren 50 bis 60 dieser Reaktoren vom Netz gehen müssen. Für den Rückbau und die Entsorgung ist in den allermeisten Fällen bisher nicht ausreichend oder auch gar nicht vorgesorgt.

Wann und wie allerdings mit dem Rückbau eines Atomkraftwerks nach der Abschaltung begonnen wird, wie die Entsorgung organisiert wird, das ist auch nach der eigentlichen Abschaltung von zentraler Bedeutung für die Vermeidung von radioaktiver Belastung der Umwelt, der Anwohner oder auch der Arbeitnehmer, die mit dem Rückbau beauftragt werden. Diese Entscheidung, wie und wann man zurückbaut, darf meiner Meinung nach – und ich denke auch nach Meinung derer, die verantwortlich Umweltpolitik machen wollen – sich allein an der Sicherheit orientieren, und die Sicherheit darf auf keinen Fall hinter finanziellen Interessen der Atomindustrie zurückstehen.

Diese ganze Angelegenheit wird sehr teuer, und dieses ganze Geld, das derzeit überhaupt noch nicht verfügbar ist, muss eben nicht nur zu einem bestimmten Zeitpunkt, sondern möglicherweise über viele Jahrzehnte andauernd verfügbar sein. Angesichts von Pleiten und Konkursen in Wirtschaft und Industrie, angesichts des wachsenden Hungers der internationalen Hedgefonds auch nach europäischen Unternehmen, kann ich die Kommission eigentlich nur ermutigen, den Mitgliedstaaten Dampf zu machen, damit sie die Atomindustrie endlich dazu bringen, ihre Lasten, die sie produzieren, auch finanziell zu bewältigen. Dafür müssen meiner Meinung nach tatsächlich Fonds gebildet werden.

Wir können zum Beispiel in Deutschland heute davon ausgehen, dass 30 Milliarden Euro von der Atomindustrie tatsächlich zurückgestellt wurden. Wo diese Gelder sich derzeit befinden, kann man allerdings nicht sagen, weil diese Summe – 30 Milliarden, immerhin so viel wie das Bruttosozialprodukt aller baltischen Staaten in einem Jahr zusammen genommen – für Einkaufstouren innerhalb und außerhalb unseres Kontinents genutzt wird. Man kauft gerne andere Energieversorgungsunternehmen auf, man kauft aber auch gern im Wasserbereich oder in der Telekommunikation – eigentlich in allen Branchen mit Netzcharakter. Das Geld muss arbeiten, höre ich immer, wenn wir uns darüber auseinandersetzen. Aber auch in Deutschland kann mir derzeit niemand garantieren, dass die Milliarden, die wir im Jahre 2030, 2040 oder 2050 brauchen werden, dann tatsächlich auch verfügbar sein werden. Ich bin der Meinung, dass wir uns einerseits für eine sichere Verfügbarkeit der Entsorgungsmittel einsetzen müssen, ich bin andererseits der Auffassung, dass der marktverzerrenden, wettbewerbsverzerrenden Nutzung dieser Rückstellungsmittel, die ja einmal mit dem Zweck der Rückstellung geschaffen worden sind, beim Stromkunden abgeholt worden sind, Einhalt geboten werden muss.

Mit diesem Kompromisstext, den ich heute mit meinem Initiativbericht hier im Plenarsaal vorstelle und über den wir morgen abstimmen werden, möchte ich eigentlich die Kommission ermutigen, gegen die Missstände im Bereich der Entsorgungsrückstellungen vorzugehen. Ich bin bis heute von der Richtigkeit der nationalen Verantwortung für den Atommüll überzeugt. Ich bin aber genauso davon überzeugt, dass in Europa einheitliche, strenge Kriterien für die Einrichtung von Fonds durch die Unternehmen fehlen. Das Prinzip „Polluter pays“ muss meiner Meinung nach durchgesetzt werden. Die finanzielle Vorsorge für Rückbau und Entsorgung muss sich außerdem an höchsten Sicherheitsstandards orientieren. Entsorgungsfonds auf der Unternehmensebene, die nicht mit dem allgemeinen Budget vermengt werden und die außerdem von außen kontrolliert werden, würden einerseits für mehr nukleare Sicherheit sorgen, und gleichzeitig würden wir vermeiden, dass die Atomindustrie immer wieder öffentliche Gelder regelrecht abzockt.

Schade, dass wir uns im Ausschuss zwar schon über die Richtung geeinigt haben, die die Entsorgungsrückstellungen nehmen müssten, dass wir uns aber im Detail nicht einigen konnten, einen Kriterienkatalog zu beschließen, den wir der Kommission bei ihrem hoffentlich engagierten Vorgehen in meinem Sinne mit auf den Weg geben könnten. Wenn Sie das noch wollen, meine Damen und Herren, dann unterstützen Sie die Änderungsanträge, die meine Fraktion vorlegt, um das zu ermöglichen, was ich Ihnen eben vorgeschlagen habe.

Konkret behandeln wir heute aber nicht nur die Rückstellungen im Allgemeinen, sondern ausdrücklich das Problem des Rückbaus des Atomkraftwerkes Bohunice. Wegen Sicherheitsmängeln, die durch technische Nachrüstung nicht zu beheben sind, wurde in Bohunice die Stilllegung beschlossen. Im Rahmen des PHARE-Programms der Europäischen Union wurden bis 2006 im Zusammenhang mit der Stilllegung von Bohunice bereits 240 Millionen Euro EU-Gelder an die Slowakei gezahlt. Diese Gelder sollen der Sicherheit rund um Bohunice dienen und auch einen finanziellen Ausgleich für die vorzeitige Stilllegung gewährleisten. Die Kommission schlägt nach dieser ersten Zahlung nun weitere 237 Millionen Euro für Stilllegungsmaßnahmen und Ersatz vor. Ich halte diesen Vorschlag nach dem, was mir über die Kosten für Stilllegungs- und Entsorgungsmaßnahmen bekannt ist, für angemessen.

Ich lehne aber die vorgeschlagene Erhöhung der Mittel – von links und rechts dieses Hauses gibt es da Initiativen – auf 400 Millionen Euro ausdrücklich ab. Falsche Versprechungen helfen uns weder bei der Akzeptanz der europäischen Politik noch bei der Gewährleistung von Sicherheit in Bohunice. Ich werde mich dafür einsetzen, dass die von der Kommission als notwendig angesehenen Mittel fließen. Ich werde mich dafür auch im Rahmen der Auseinandersetzungen um die Finanzielle Vorausschau einsetzen und im Rahmen der Haushaltsdebatten der nächsten Perioden. Aber ich werde mich gleichzeitig dafür einsetzen, dass die Verwendung dieser Mittel, wenn wir sie denn zahlen können – das hängt ja noch von der Finanziellen Vorausschau ab –, tatsächlich der Sicherheit der Bürgerinnen und Bürger in der Slowakei und in der EU zu Gute kommt. Ich werde mich entschieden dagegen stellen, dass Unternehmen wie Slovenské Elektrárne oder ENEL in Italien mit diesem Geld neue Atomkraftwerke bauen.

Als Berichterstatterin und als Atomkraftgegnerin hätte ich Ihnen gerne empfohlen, den Änderungsantrag Nr. 18 der EVP-Fraktion zu unterstützen, der auch den Kommissionsvorschlag unterstützt hat, was die Höhe der Mittel angeht. Leider ist dieser Antrag zurückgezogen worden. Ich empfehle Ihnen deshalb, wenn Sie realistisch und ehrlich in der Slowakei handeln wollen, morgen gegen den Änderungsantrag Nr. 12 zu stimmen und sich dafür einzusetzen, dass der vernünftige Vorschlag von Kommissar Piebalgs verwirklicht wird.

 
  
MPphoto
 
 

  Ján Hudacký, za skupinu PPE-DE. – Je všeobecne známe, že Slovensko sa pod politickým tlakom Európskej únie v prístupovom procese zaviazalo predčasne odstaviť svoju jadrovú elektráreň v Jaslovských Bohuniciach, a to aj napriek faktu, že toto nukleárne zariadenie po upgradingu všetkých zabezpečovacích systémov spĺňalo všetky bezpečnostné štandardy. Tento fakt potvrdila aj Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu. Pritom náklady na samotný upgrading týchto systémov činili 250 miliónov eur. Na druhej strane sa Európska únia zaviazala, že bude participovať na kompenzácii nákladov. Na roky 2007 až 2013 navrhuje Európska komisia finančnú kontribúciu vo výške 237 miliónov eur, čo je ale neprimerane nízka suma v porovnaní s celkovými nákladmi, ktoré vychádzajú z najnovších analýz predložených slovenskou vládou.

Kalkuláciu odhadov nákladov na odstávku, ako aj stanovenie podpory, zakladala Európska komisia na starých a dosť pochybných metódach, berúc do úvahy až proces samotnej odstávky. Na základe nových analýz sa celkové priame náklady odhadujú na 1,3 miliardy eur, nepriame náklady na 1,8 miliardy eur a straty z nevygenerovanej energie na 1,5 miliardy eur, pričom životnosť tejto elektrárne bola stanovená do roku 2015.

Celkové náklady s uvedenou stratou na výkone predstavujú teda hodnotu 4,6 miliárd eur. Berúc do úvahy tieto fakty, parlamentný Výbor pre priemysel, výskum a energetiku vo svojej pozmenenej správe navrhuje navýšenie finančnej podpory zo strany Európskej únie na roky 2007 až 2013 na hodnotu 400 miliónov eur. Tento návrh je pozitívnym kompromisom aj pre vládu Slovenskej republiky, ktorá požadovala pomoc vo výške cca 700 miliónov eur. Osobne si uvedomujem zložitú situáciu, keď Európska únia ešte nemá schválenú finančnú perspektívu na roky 2007 až 2013. Tlaky na redukciu rozpočtu zo strany väčšiny členských štátov sú veľké a často oprávnené. Na druhej strane Slovensko nemôže hazardovať s bezpečnosťou vlastných občanov, pokiaľ nebude mať k dispozícii dostatok finančných zdrojov na bezpečnú odstávku v predčasnom režime.

V období narastajúcej energetickej krízy a stúpajúcej spotreby elektrickej energie bolo neprezieravé rozhodnúť o predčasnom odstavení bezpečnej jadrovej elektrárne. Slovensko tým stratí 19 % svojej výrobnej kapacity a v najbližšom období bude pravdepodobne závislé na importe elektrickej energie. Zrejme to ale niekomu v európskych štruktúrach vyhovuje. Za chyby sa platí, platiť musíme ale všetci. Dúfam, že sa z týchto nezmyselných chýb do budúcnosti poučíme.

 
  
MPphoto
 
 

  Edit Herczog, a PSE képviselőcsoport nevében. – Tisztelt Elnök Úr! Üdvözlöm Harms asszony jelentését, és ugyanakkor szeretném emlékeztetni önöket, hogy nem atompártiság vagy atomellenesség kérdése a mai vita, hanem elsősorban a biztonság vitája kell, hogy legyen. Ezen belül egyrészt a nukleáris biztonságé, másrészt az energiaellátás biztonságáé.

Mindannyian tudjuk, hogy egy atomerőmű leszerelésével kapcsolatos munkálatok szakszerű és biztonságos kivitelezése nagyon magas költségekkel jár. Meggyőződésem, hogy minden európai intézménnyel, a Bizottsággal, a Parlamenttel és bármely képviselőtársammal egyetértünk abban, hogy a nukleáris biztonságon spórolni nem lehet. A szennyező fizet elve mellé bejön tehát a „biztonságnak ára van” mondás is.

Szeretném hangsúlyozni, hogy az Európai Uniónak méltányolnia kell Szlovákia áldozatkészségét. A bohumicei erőmű két egységének bezárását a csatlakozási folyamat legvégén, jóformán sine qua non feltételként kellett, hogy vállalja. Tudva tudtuk már akkor is, hogy ez termelési kapacitás kieséssel jár, amely hiányt Szlovákiának új befektetésből és importból kell pótolnia.

Felénk egy olyan közmondás is járja, hogy „az fizet, aki rendeli a zenészt”. Ebben az értelemben tehát teljesen méltányolhatónak tartom Szlovákiának azt a kérését, amit az európai intézmény felé tesz, hogy a biztonságos leszerelés munkálatait el tudja végezni.

Megítélésem szerint az Európai Unió elvei és politikái között legalább három elem van, amely kellőképpen indokolja, hogy a leszereléshez európai támogatást nyújtsunk. Az első a tagállamok közti területi, gazdasági és szociális kohézió. Szlovákia komoly kötelezettséget vállalt és teljesít az Unióért, de nem tudja átlépni saját korlátait, a saját gazdasági fejlettségi szintjét.

A második a biztonságos energiaellátás, amihez a lakosságnak és az iparnak ugyanúgy joga van Szlovákiában, mint az Unió bármelyik tagállamában. Ne feledjük el, hogy nem is olyan régen hoztunk például arról határozatot, hogy 2020-ra megújuló energiaforrásból kell az energia 20%-át előállítani, tehát ma már nem ugyanaz a helyzet, mint régen volt.

A harmadik az energiafüggőség elleni küzdelem. A működőképes kapacitások idő előtti bezárása csak akkor mutathat ebbe az irányba, ha jobb hatékonyságú, gazdaságos kapacitással pótoljuk. Minderre hivatkozva kérem képviselőtársaimat, hogy támogassák a 16-os számú módosító indítványt, amely erre irányul.

 
  
MPphoto
 
 

  Fiona Hall, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, on the particular issue of Units 1 and 2 of the Bohunice V1 nuclear power plant, the rapporteurs in the Slovak Government have both come forward with an estimate of the total cost of decommissioning for the two units as likely to be EUR 750 million. Against this, the Commission’s proposal for an appropriation of EUR 237 million for the period 2007 to 2013 may seem modest, but there are two very strong arguments in favour of keeping to the Commission’s figure of EUR 237 million.

Firstly, although Unit 1 is due to be shut down in 2006, major structural decommissioning will not begin until Unit 2 is shut down in 2008. EUR 237 million is a substantial sum of money for the first five years of a decommissioning period which is expected to last for 30 years.

Secondly, to increase the amount is to make a mockery of the budget which Parliament has already voted. We know that politically we are entering into a very sensitive period on the financial perspectives and it does not help if Parliament votes one thing one minute and another thing the next. We have to respect the vote on the budget. Nor should we be trying to force anyone’s hand on the budget beyond 2013.

The debate on any further money for Bohunice should take place in the context of the next round of budget discussions and in the light of whatever has happened on decommissioning up to that point. It is understandable, however, that the Slovak authorities want to know where they are with the funding over this 2006-2013 financial perspective, so the total sum of EUR 237 million needs to be fixed for that period without further review, although the yearly appropriation may vary.

On the wider issue of decommissioning, the key challenge is to ensure that, on the one hand, enough money is available to decommission nuclear plants safely and, on the other hand, that the financing of decommissioning does not become state aid by the back door. Paragraph 5 of the report is important in this respect. It is the nuclear industry – not governments – that needs to make provision in advance for decommissioning and ensure that the full cost is included in the balance sheet from the start. Too many times in the past the nuclear industry has got its sums wrong and then come begging for financial assistance. That is unacceptable because the failure of the nuclear industry to make proper provision for the cost of decommissioning distorts competition. If back-end costs are not calculated properly, then nuclear-generated electricity appears to be much cheaper than it really is. I hope that the Commission will ensure that such anti-competitive practices are not allowed to occur in future.

 
  
MPphoto
 
 

  Esko Seppänen, GUE/NGL-ryhmän puolesta. – Arvoisa puhemies, päätimme ITRE-valiokunnassa laatia oma-aloitteisen mietinnön ydinvoimaloiden käytöstäpoistoon tarkoitettujen varojen käytöstä. Perusteena oli, että näiden rahastojen hallinnointi kuuluu ydinturvallisuuspakettiin, josta parlamentti antoi lausunnon mutta josta ei ole päästy sopuun neuvostossa.

Odotamme komission antavan asiasta uuden direktiiviesityksen. Siinä pitää turvata sekä ydinlaitosten toiminnan turvallinen alasajo että varojen riittäminen reaktorien säilymiseen ympäristöstä eristettyinä vuosituhansien ajan.

Käytöstäpoistorahastojen hallinnoinnin tulee periaatteessa kuulua kansalliseen toimivaltaan. Voimme kuitenkin hyväksyä yhteisten sääntöjen laadinnan sillä perusteella, että ydinvoimaloiden alasajo vaikuttaa työntekijöiden turvallisuuteen ja kansalaisten terveyteen yli valtiorajojen. Mahdollinen ongelma ylittää aina valtiorajat.

Valitettavasti emme voi luottaa kaikkien jäsenvaltioiden tapaan rahastoida varoja niin, että meillä olisi täysi varmuus rahojen riittämisestä monille sukupolville. Tästä osoituksena on Bohunice-voimalan käytöstäpoisto, Ingalinasta puhumattakaan. Niihin tarvitaan EU:n rahoitusta. Jos käytöstäpoistoon tarkoitettuja varoja ei kerätä kokonaisuudessaan sähkön hinnasta, kilpailu vääristyy sähkömarkkinoilla. Siltä osin rahastot koskevat myös yhteismarkkinoita. Ydinvoimaloissa tuotettu sähkö ei saa olla edullista vain siksi, että voimaloiden käytöstäpoisto lankeaa maksettavaksi tuleville sukupolville.

Arvoisa puhemies, esittelijä Rebecca Harms on tehnyt huolellista työtä valmistellessaan mietintöjen muodossa komissiolle lähetettävät terveiset uuden direktiivin laadintaa varten.

 
  
MPphoto
 
 

  Nils Lundgren, för IND/DEM-gruppen. – Herr talman! Drift och avveckling av kärnkraft är verksamheter som kan ha gränsöverskridande effekter i Europa. Därmed måste de, till skillnad från de flesta andra verksamheter, kontrolleras på EU-nivå. Kärnkraft är dock som andra processindustrier; den tekniska utvecklingen leder ofta till att livslängden förlängs. Till och med reaktortankar kan komma att bytas ut i framtiden. Vi vet därför inte säkert när en reaktor måste avvecklas. I de svenska reaktorerna, som nu i genomsnitt är ett kvarts sekel gamla, höjs nu effekten kraftigt. Den återstående livslängden antas därför vara betydande.

Det är självklart att en avveckling är förenad med kostnader och att det krävs avsättning av medel för att bestrida dessa. I mitt hemland Sverige, där ungefär hälften av all elkraft kommer från kärnkraftreaktorer, har denna finansiering tagits omhand från början. Jag tror vi kan utgå från att alla demokratiska länder har gjort på samma sätt. Detaljerade och byråkratiska instruktioner för att styra denna process är onödiga. Att teknokrater i Bryssel skulle behövas som förmyndare för erfarna kärnkraftsexperter i medlemsländerna framstår som närmast löjligt. Medlemsländernas regeringar och myndigheter står under demokratisk kontroll och kan inte utsätta sina medborgare för risker.

Det är dock uppenbart att de medlemsländer som tidigare varit underkastade odemokratiska, kommunistiska regimer befinner sig i en väsentligt annorlunda situation. Deras reaktorer har byggts i en annan säkerhetskultur, där risktagandet har varit högre och där finansiella medel inte har avsatts i tillräcklig omfattning för avvecklingen. Det är en självklar gärd av solidaritet från de rikare medlemsländerna att bistå med medel för detta. Men med hur mycket? Junilistan anser att finansieringsbeloppet för Bohunice V1 i Slovakien skall fastställas preliminärt till kommissionens föreslagna belopp om 237 miljoner euro för perioden 2007–2013, eftersom budgetplanen inte har antagits. Därmed bör vi inte nu binda oss för stöd från gemenskapens budget för tiden efter denna period.

 
  
MPphoto
 
 

  Umberto Pirilli, a nome del gruppo UEN. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, signor Commissario, il presente dibattito assume un'importanza strategica nell'ambito delle politiche dell'Unione europea. Il problema posto alla nostra attenzione è quello della centrale nucleare di Bohunice in Slovacchia e quello contestuale dell'utilizzo delle risorse finanziarie per la disattivazione delle centrali nucleari di potenza.

Il primo problema riguarda l'applicazione del protocollo n. 9 allegato all'Atto relativo alle condizioni di adesione di Repubblica ceca, Estonia, Cipro, Lettonia, Lituania, Ungheria, Malta, Polonia, Slovenia e Slovacchia. L'articolo 3 di tale protocollo prevede il proseguimento degli aiuti finanziari per la disattivazione dei reattori 1 e 2 della centrale di Bohunice. Riteniamo che occorra compiere il massimo sforzo finanziario per mettere in sicurezza i reattori 1 e 2 di Bohunice nel quadro della loro disattivazione.

Tuttavia, il problema che intendo sollevare è quello della sicurezza complessiva del nostro continente e quello contestuale di come tale sicurezza possa essere perseguita insieme a politiche idonee e incisive di approvvigionamento energetico, tali da garantire un'adeguata competitività finanziaria del sistema Europa rispetto alle sfide dell'innovazione e dello sviluppo.

Oggi in Europa sono operativi 155 reattori di potenza, di cui almeno un terzo dovrà essere disattivato nei prossimi anni. La disattivazione di 50 o 60 reattori di potenza comporterà una spesa che realisticamente si avvicinerà ai 50 miliardi di euro. Considerando che la gran parte di questi reattori sono ubicati nei paesi di nuova adesione, e sono quindi strutturalmente e finanziariamente meno solidi, il primo problema che la Commissione deve affrontare è quello di predisporre un piano organico di assistenza e di sostegno a tali paesi per la loro disattivazione.

Un secondo problema riguarda l'esigenza di predisporre uno studio approfondito sui costi e i benefici di una centrale nucleare, commisurando tali parametri ai costi di installazione e a quelli di disattivazione, rapportati ovviamente alla vita media dei reattori installati. Sulla base dei risultati di tale studio, sarà possibile e doveroso operare scelte definitive e coraggiose in una direzione o nell'altra.

Un ultimo problema, non meno grave, riguarda quello che accade fuori dall'Europa. Oggi, su tutta la terra, sono in funzione 440 reattori, mentre 25 reattori sono in costruzione. Dopo Chernobyl l'opinione pubblica mondiale è rimasta attonita di fronte allo stato di degrado e di grave pericolo per l'umanità di numerosi reattori, molti dei quali si trovano nell'ex Unione Sovietica.

Ciò considerato, non ritiene il Parlamento di dover raccomandare alla Commissione l'apertura di negoziati con gli Stati Uniti e la Russia e con tutti i paesi interessati, per avviare una politica di sicurezza e di risanamento dell'intero pianeta?

 
  
MPphoto
 
 

  Sergej Kozlík (NI). – V rámci prístupových rokovaní si inštitúcie Európskej únie zo strany Slovenskej republiky vynútili predčasné odstavenie dvoch blokov jadrovej elektrárne Jaslovské Bohunice, a to napriek tomu, že Medzinárodná agentúra pre atómovú energiu potvrdila plnenie kritérií pre jej dlhodobejšiu bezpečnú prevádzku.

Vynútené a politicky motivované predčasné odstavenie týchto jadrových kapacít oslabí energetickú pozíciu Slovenska, ale aj Európskej únie ako celku. Slovenská republika nevytvorí dostatok zdrojov na financovanie bezpečnej odstávky jadrových kapacít, a to ani s terajšou úrovňou pomoci zo strany Európskej únie. Na porovnanie: na odstavenie jadrových kapacít litovskej elektrárne Ignalia počíta Európska únia s poskytnutím trojnásobne väčšieho objemu zdrojov ako v prípade Slovenska.

Preto vás, vážení kolegovia, žiadam o schválenie aspoň minimálneho riešenia, a to navýšenia podpory pre odstávku jadrových blokov v Jaslovských Bohuniciach z 237 miliónov na 400 miliónov eur v zmysle návrhu výboru ITRE.

 
  
MPphoto
 
 

  Romana Jordan Cizelj (PPE-DE). – V imenu skupine Evropske ljudske stranke in Evropskih demokratov bom spregovorila o finančnih sredstvih za razgradnjo jedrskih elektrarn. V naši politični skupini zagovarjamo zbiranje finančnih sredstev po načelu onesnaževalec plača in hkrati zagovarjamo načelo, da mora biti teh sredstev dovolj, in sicer v času, ki ga predvidevajo programi razgradnje jedrskih elektrarn v posameznih državah članicah. Sredstva se morajo zbirati do konca predvidene življenjske dobe elektrarne in morajo biti hkrati namensko uporabljena. Upravljanje s sredstvi mora biti pregledno, njihova uporaba pa hkrati v skladu z evropsko zakonodajo o konkurenčnosti.

Za našo politično skupino je zakasnitev razgradnje zaradi pomanjkanja finančnih sredstev nesprejemljiva, sprejemljiva pa je načrtovana zakasnitev, saj gre v tem primeru za čas, v katerem poteka radioaktivni razpad, ki zniža radioaktivnost materialov. Na ta način pa se zmanjša izpostavljenost delavcev radioaktivnemu sevanju.

Tudi zaradi naše odgovornosti do mlajših generacij moramo na evropski ravni najti ustrezen dogovor o neki vrsti spremljanja in nadzoru teh finančnih skladov. Zavedati pa se moramo, da gre tu za iskanje primernega ravnotežja med pristojnostmi posameznih držav članic in Evropske unije v skladu s pogodbo Euratom.

Dokument, ki ga obravnavamo je namenjen enakovrednemu konkurenčnemu nastopu jedrskih elektrarn napram drugim elektrarnam. Ker jih obravnavamo ločeno, moramo biti dejansko pazljivi, da jim ne nalagamo bremen, ki jim druge elektrarne niso podvržene.

Spoštovani gospod komisar, menim, da moramo na evropskem nivoju spremljati evropsko obnašanje, izvajanje danih zavez in mednarodnih standardov držav članic in držav, ki bosta postali članici - Bolgarija in Romunija. Hkrati pa menim, da moramo skrbno spremljati tudi države, ki so začele pogajanja. S tem mislim na Hrvaško, ki ima s polovičnim lastništvom nuklearne elektrarne Krško (ki sicer stoji v Sloveniji), podobne obveznosti kot ostale jedrske države.

 
  
MPphoto
 
 

  Reino Paasilinna (PSE). – Arvoisa puhemies, arvoisa komission jäsen, Bohunicen ydinvoimalan sulkemiseen liittyy sama ongelma kuin Ingalinaan. Molemmat ovat kansainvälisen atomienergiajärjestön mukaan tällä hetkellä sellaisessa kunnossa, että niitä voitaisiin vielä käyttää. Euroopassa on jatkuva energiakriisi muun muassa sen vuoksi, että öljyn hinta heittelee markkinoilla mielivaltaisesti. Kulutus kasvaa, ja samaan aikaan meidän on lopultakin ruvettava torjumaan kasvihuoneilmiötä.

Uudet pienet jäsenvaltiot, joilla ei ole riittävästi korvaavia energiamuotoja, joutuvat kuitenkin sulkemaan voimaloitaan vanhoista jäsenvaltioista liittymisvaiheessa tulleen painostuksen vuoksi. Osin tämä painostus johtui pelosta ja epäluulosta neuvostoliittolaista tekniikkaa kohtaan, osin taloudellisen edun tavoittelun vuoksi. On oikeus ja kohtuus, että Slovakia ja muut vastaavassa tilanteessa olevat uudet jäsenvaltiot saavat riittävästi taloudellista tukea sulkemisesta aiheutuvien kustannusten korvaamiseksi. Ehdotamme neljääsataa miljoonaa euroa. Sulkemisen toteuttavat kuitenkin todennäköisesti suurista vanhoista jäsenvaltioista peräisin olevat yritykset. Mutta ongelma säilyy: energian kulutuksemme kasvaa ja uusiutuvilla varoilla ei ehditä paikkaamaan tilannetta. Kylmentämiseen käytetty energia on esimerkiksi Ruotsissa moninkertaistunut kymmenessä vuodessa. Kylmentämiseen! Öljyntuotannon kasvun nielee Kiina. Me tarvitsemme uuden energiapolitiikan.

 
  
MPphoto
 
 

  Šarūnas Birutis (ALDE). – Didelis spaudimas prieš kelis metus besąlygiškai privertė stojančiąsias šalis, tokias kaip Slovakija, Lietuva, o dabar ir Bulgarija, priimti įsipareigojimus anksčiau projektinių terminų uždaryti savo atomines elektrines. Šiuos įsipareigojimus sunku ekonomiškai pagrįsti ir logiškai paaiškinti. Mes turime pripažinti, kad buvo atlikti nepamatuoti politiniai sprendimai.

Daugelis specialistų pripažįsta, kad priešlaikinis atominių elektrinių uždarymas – didelis smūgis šių regionų ekonomikai ir milijardinė našta Europos Sąjungos mokesčių mokėtojams.

Labai svarbu padėti užtikrinti šių regionų energijos tiekimo saugumą, nes priverstinis atominių elektrinių uždarymas kelia ne tik ekonominės, bet ir politinės priklausomybės nuo energijos tiekėjų grėsmę. Šiame kontekste pabrėžčiau vieną iš būtinų uždarymo sąlygų, tai – būtinas bendros Europos Sąjungos energetikos sistemos, energijos išteklių tiekimo sukūrimas.

Šiuo atveju turi būti užtikrintas savalaikis, pakankamas uždaromų atominių elektrinių finansavimas ir jokiu būdu ne viena kitos sąskaita. Pasikeitusi situacija diktuoja teisingausią sprendimą - pratęsti atominių elektrinių blokų darbą.Turime gyventi protingoje tikrovėje.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Remek (GUE/NGL). – Pane komisaři, dámy a pánové, v případě jaderné elektrárny Bohunice stojíme před faktem, že se nově přistoupivší země zavázala uzavřít jeden ze svých životně důležitých energetických zdrojů. Jde přitom o zdroj, který zdaleka nevyčerpal konstrukční životnost a který byl navíc nákladně modernizován a podle Národní agentury pro atomovou energii odpovídá standardům pro analogická jaderná zařízení svého věku. Není tajemstvím, že závazek uzavřít Bohunice na sebe Slovensko vzalo pod určitým mezinárodním tlakem, ale tehdejší vláda se řídila prvořadým cílem vstoupit do Unie a chce svůj závazek splnit, přestože to pro slovenskou ekonomiku není výhodné a dostane se do situace, kdy bude muset při stále rostoucích cenách energii dovážet.

Myslím si, že je třeba podpořit závěr průmyslového výboru a také v zájmu zachování konkurenceschopnosti slovenské ekonomiky schválit navrhované navýšení finanční pomoci Unie při bezpečném odstavení elektrárny Bohunice. Obyvatelé Slovenska by se neměli cítit fakticky poškozeni tím, že vstoupili do Evropské unie a vyhověli tvrdým podmínkám, které z pohledu mnohých jsou považovány za ne zcela podložené.

 
  
MPphoto
 
 

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Mr President, I wish to summarise the situation. Two nuclear power plants have grown old and unsafe and must be decommissioned. The cost of closing the plants is almost EUR 2 billion. The ongoing maintenance of the closed plants will require the employment of an expert team for several decades or maybe a century. It has to be done and we are being told that the EU has to do it. Past mistakes are expensive. The only positive value of this disastrous situation is as a lesson for the future. Will we treat it as such? Will we learn from the consequences of our romance with nuclear power?

In the countries that decide to privatise their plants or change ownership, a dangerous game of hot potato is played with the responsibility of paying the decommissioning costs. We know that a nuclear power plant will not last indefinitely, but do we consider this before they are built? Decommissioning costs should be calculated in from the very beginning and someone must then step forward and take responsibility for the financial and organisational burden of cleaning up the nuclear waste that will be left behind.

Twenty-eight years ago Des O’Malley, then Minister for Industry and Commerce, told us that Ireland would not survive without nuclear power. We were told that we would be sitting in the dark without lights, that we would have to abandon our milking machines and go back to milking by hand and that we would have electricity rationing. Because the Irish people thought about the future, they said no. They considered the kind of problems we now face in decommissioning the two plants we are talking about and many other ageing nuclear monsters.

Ireland did not shut down for lack of nuclear power. We still do not have nuclear power and we have the strongest economy in the EU. Ireland’s economy has developed strongly despite the fact the country does not have nuclear power. I want to pay tribute to the Irish anti-nuclear campaigners.

I would also like to use this opportunity to ask decision-makers to consider the lessons of Lithuania, Slovakia and Ireland before deciding to set up a new generation of nuclear power plants. There are better, safer and cheaper ways to keep the wheels turning and the lights on.

 
  
MPphoto
 
 

  Paul Rübig (PPE-DE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, meine sehr geehrten Damen und Herren! Zuerst möchte ich mich bei der Berichterstatterin dafür bedanken, dass sie sehr umfassend und in die Tiefe gehend Analysen angestellt hat. Es war immer schon unsere Meinung, dass die Sicherung und Sicherheit von Nuklearkraftwerken ein europäisches Thema ist, dass gerade solche Themen uns alle betreffen, weil bei einem Störfall oder bei Problemen alle Bürger in Europa betroffen sind.

Die Stilllegung und Endlagerung ist eine klare Frage des Wettbewerbsrechts. Wir müssen darauf achten, dass die Finanzmittel im Einklang mit dem EU-Wettbewerbsrecht vergeben werden, und ich glaube, dass auch die rechtliche Ausgestaltung zur Verhinderung von Wettbewerbsverzerrungen zur Verfügung stehen muss, und zwar von Wettbewerbsverzerrungen sowohl zwischen den Mitgliedstaaten, aber vor allem auch zwischen den Erzeugern; nicht nur im Bereich der Nuklearenergie, sondern bei allen Energieformen. Aus diesem Grund steht für uns im Zentrum, dass wir peer review brauchen, das heißt die gegenseitige Kontrolle und die Transparenz in der Ausführung, und dass wir insbesondere darauf achten müssen, dass in Zukunft die Mittel für die Stilllegung, für die Endlagerung und für die Sicherung vom Konsumenten der jeweiligen Energieform zur Verfügung gestellt werden.

Wir sollten von Seiten der Europäischen Union, des Rechnungshofs und der verschiedenen Institutionen klare Vorgaben machen. Es kommt darauf an, die Situation so klar wie möglich darzustellen und auch bei den Kosten Modelle anzuwenden, die für den Verbraucher die Kosten minimieren, aber Sicherung, Sicherheit, Endlagerung und Stilllegung optimieren.

 
  
MPphoto
 
 

  Hannes Swoboda (PSE). – Herr Präsident! Grundsätzlich würde ich mich viel wohler in einem Europa ohne Atomkraftwerke und die damit verbundenen Risiken fühlen. Aber weil es eine nationale Entscheidung ist – wie der Kommissar richtig gesagt hat –, müssen wir den Fragen der Sicherheit natürlich besonderes Augenmerk schenken; es muss sich auch um europäische Regeln und Normen handeln.

Nur geht es in diesem Fall ja um ein Kraftwerk, das vor dem Beitritt zur Europäischen Union gebaut wurde, und das jetzt wegen dem Beitritt zur Europäischen Union geschlossen werden muss. Es geht um ein Kraftwerk in einem nicht sehr wohlhabenden Land, in einem Land, das wirtschaftliche Probleme hat. Das muss man, glaube ich, mit berücksichtigen, und deshalb haben sich gerade die österreichischen Abgeordneten in der Sozialdemokratischen Fraktion sehr dafür eingesetzt, dass wir zu einem höheren Beitrag für die Stilllegung dieses Kraftwerkes kommen. Die Fraktion der Sozialdemokraten wird daher diesem höheren Beitrag auch zustimmen. Ich sehe hier keinen großen Widerspruch zur finanziellen Vorausschau, denn langfristig sind diese Mittel durchaus unterzubringen.

Ich darf nochmals an die Kolleginnen und Kollegen appellieren, die Slowakei in diesem Fall wirklich zu unterstützen, ihr unter die Arme zu greifen und zu helfen, damit wir dieses Kraftwerk möglichst rasch schließen können und damit der Sicherheit in Europa dienen.

 
  
MPphoto
 
 

  Marios Matsakis (ALDE). – Mr President, we all seem to agree that the decommissioning of nuclear power plants is necessary on safety and environmental grounds, but the real question is who should pay for it, and should this cost not be taken into account when planning new nuclear power plants in the future?

We have heard that in the EU about 60 nuclear power plants need to be decommissioned in the next 20 years, at an average cost of EUR 500 million apiece. That means that a staggering EUR 30 billion will be needed over the next 20 years! That is about 30 times the annual budget of my country, Cyprus, and a cost the equivalent of building hundreds of hospitals, schools and other institutions of public value. My country has had nothing to do with nuclear material, apart from the disgraceful storage by Britain of nuclear bombs at the colonial British bases there.

Is it not fairer that countries which have benefited from nuclear energy production should themselves contribute far more significantly to decommissioning their nuclear power plants? And why should those who were responsible for building those stations – for example the Russian Government, as well as various multinational companies – not be called to contribute in accordance with the ‘polluter pays’ principle? Furthermore, would it not be fairer if that contribution came from EU countries which themselves benefit from nuclear energy production? It is my strong view that Member States which do not use nuclear energy should not pay for the decommissioning of nuclear power plants in other Member States.

 
  
MPphoto
 
 

  Erik Meijer (GUE/NGL). – Voorzitter, in de komende twintig jaar moet ruim een derde van de 150 Europese kerncentrales worden ontmanteld. Betalen de belastingbetalers daarvoor of de vervuilers? Geldgebrek mag niet leiden tot het langer openhouden van verouderde centrales. Afval is meer dan het radioactieve materiaal dat na de ontmanteling overblijft. Inclusief de kosten van oude splijtstoffen, transporten en mijnafval, vallen de externe kosten waarschijnlijk een stuk hoger uit dan de geschatte 1 miljard per kerncentrale.

Terecht stelt rapporteur Harms voor dat energiebedrijven jaarlijks geld storten in een fonds dat alle kosten voor ontmanteling, verwerking en opslag van radioactief afval dekt. Door deze kosten op te nemen in de prijs van kernenergie wordt die niet door subsidies kunstmatig goedkoop gehouden en blijkt ook duidelijk hoe laag het economisch rendement is. De ondoorzichtige koppeling van civiele en militaire doeleinden leidt nu nog tot regelrechte concurrentievervalsing en verkapte exportsubsidies. We zijn het eens met het voorstel om een lijst van criteria op te stellen voor de ontmanteling, die wordt gekoppeld aan reservefondsen waarin elektriciteitsbedrijven voldoende geld storten voor afvalverwerking en ontmanteling.

 
  
MPphoto
 
 

  Peter Baco (NI). – Zdvorilo vás, vážené poslankyne a poslanci, žiadam o podporu pozmeňujúcich návrhov výboru ITRE o predčasnom odstavení jadrovej elektrárne V1 Jaslovské Bohunice na Slovensku.

Návrhy tohto výboru konštatujú, že Slovensko si bezpečne plní úlohy v tejto oblasti. V návrhu sa tiež uznáva významná finančná ujma vznikajúca Slovensku z predčasného odstavenia elektrárne. Táto ujma je spôsobená najmä nevytváraním finančných prostriedkov plánovaných na odstavenie za roky, počas ktorých bude predčasne odstavená elektráreň. Taktiež sa zamrazí 250 miliónov eur, ktoré Slovenská republika investovala len nedávno do zabezpečenia dlhodobej bezpečnej prevádzky tejto elektrárne.

Navrhovaných 400 miliónov eur z rozpočtu Európskej únie na financovanie predčasnej odstávky je teda nevyhnutným predpokladom realizácie záväzkov, ktoré na seba Európska únia a Slovenská republika vzali.

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – Problematika financovania predčasného odstavenia jadrovej elektrárne Jaslovské Bohunice je základnou prioritou v kontexte nielen jadrovej energetiky, ale aj celej energetickej politiky Slovenskej republiky.

Slovensko je pripravené splniť svoj záväzok zakotvený v protokole č. 9, ktorý je súčasťou zmluvy o pristúpení k Európskej únii, aj napriek tomu, že na modernizáciu a zabezpečenie bezpečnosti investovalo v Jaslovských Bohuniciach 250 miliónov eur. Ďalším významným faktom je, že Slovensko, podobne ako viaceré krajiny EÚ, žiaľ, nedisponuje významnými prírodnými energetickými zdrojmi a odstavenie dvoch blokov tejto jadrovej elektrárne významne ohrozí jeho energetickú sebestačnosť.

V súčasnosti je verejná mienka na Slovensku naklonená proti odstaveniu jadrovej elektrárne v Jaslovských Bohuniciach. Obyvatelia Slovenska citlivo vnímajú dôsledky energetickej krízy s následným zvyšovaním cien elektrickej energie. Vzhľadom na túto skutočnosť by prípadné odmietnutie navýšenia finančných zdrojov zo strany Európskej únie posilnilo pozíciu odporcov tejto odstávky.

Slovensko požiadalo na základe analýzy nákladov slúžiacej ako podklad pre rokovanie s Európskou komisiou sumu 702 miliónov eur namiesto Komisiou navrhovaných 237 miliónov eur. Výbor Európskeho parlamentu pre priemysel, výskum a energetiku odhlasoval kompromisnú sumu 400 miliónov eur. Aj prostredníctvom môjho vystúpenia by som chcela požiadať o ústretovosť a solidaritu všetkých kolegov k mojej krajine a požiadať o podporu stanoviska výboru Európskeho parlamentu ITRE.

 
  
MPphoto
 
 

  Miloš Koterec (PSE). – V procese pristupovania k Európskej únii urobilo Slovensko maximum, aby sa pozitívum z fungovania jadrových elektrární typu VVR zachovalo, ale aby sa bezpečnosť v prospech slovenského ľudu a, samozrejme, ľudu všetkých krajín Únie, hlavne okolitých, dostala na úroveň štandardu vyžadovaného v Európe.

Do dvoch blokov elektrárne v Jaslovských Bohuniciach sme v prístupovom procese investovali okolo 250 miliónov eur, čo pre krajinu s HDP len niečo nad úrovňou 50 % priemeru EÚ nie je málo, a podľa Medzinárodnej agentúry pre atómovú energiu sme danú bezpečnosť spoľahlivo zaistili, podotýkam, s účinnosťou až do roku 2015.

Laik by sa spýtal: „Tak prečo potrebujete peniaze na jej odstavenie v rozpočtovom období 2007 až 2013?“ Odborník by mu odpovedal: „Pretože sa Slovensko pod tlakom, nazvime to okolností, zaviazalo v prístupovom procese do EÚ k tomu, že predmetné dva bloky v rokoch 2006 respektíve 2008 odstaví.“ Jednoduchá matematika napovedá, že mnoho desiatok miliónov eur tak vyjde nazmar.

My sme však dostali uistenie, že v odstávke nám Únia pomôže. Ak celkové priame a nepriame náklady na odstavenie predstavujú pár miliónov eur, tak čiastka 237 miliónov navrhnutá Komisiou je značne malá. Samozrejme, tak ako navrhuje pani Harms vo svojej druhej správe, Slovensko podporuje včasné vytváranie osobitných fondov pre vyraďovanie jadrových elektrární z prevádzky a je pripravené zreteľnú väčšinu celkových nákladov na odstávku hradiť samo. Aj keď aj tu je potrebné brať do úvahy úroveň hospodárskeho rozvoja. Ak však špecialisti odhadujú potrebu pomoci na naplnenie časových limitov na 702 miliónov eur, tak sa zdá kompromis 400 miliónov schválený ITRE jednoznačne akceptovateľný a existuje viacero argumentov na to, prečo takáto suma nemôže byť problémom ani pri formovaní záverečnej verzie rozpočtového výhľadu.

Myslím, že obe práve diskutované správy majú spoločného menovateľa, ktorým je bezpečnosť jadrových elektrární. Ak existuje spoločná vôľa EÚ splniť z tohto pohľadu určité časové kritériá, tak musí existovať aj spoločná vôľa EÚ poskytnúť na tento účel potrebné financie. V prípade, že by tieto vôle nešli ruka v ruke, je to podľa mňa naštrbenie konzistentnosti činnosti, ktorej dôsledky bude musieť skôr či neskôr Únia znášať.

 
  
MPphoto
 
 

  Andris Piebalgs, Member of the Commission. Mr President, I will start by thanking the rapporteur for her very correct and deep analysis of the challenges concerning decommissioning.

As regards the Bohunice issue, firstly the decision to close the reactors was based on safety reasons. In the European Union, WENRA –the Western European Nuclear Regulators’ Association – decides on the safety requirements in particular Member States. It proposed that those types of reactors were not upgradable, not because they came from the former Soviet Union, but because of their technical characteristics. That was why the closure of those reactors was requested during the negotiations. That information was known early on, and so the negotiations took into account all the possible consequences. The decision was not taken in the last package: in many cases, including cases in the Slovak Republic, governments made early commitments to close particular reactors, for example those in Bohunice. That is why I reject the argument that political pressure was exerted: the decision was based on the analyses made by those responsible for nuclear safety in the European Union. That is a fact.

Negotiations have been conducted accordingly, and all possible implications have been taken into account, not just decommissioning but other issues too. That is also why we have different protocols for Lithuania and Slovakia.

I realise that decommissioning is a huge task, but I can clearly explain the basis for the Commission’s proposal: it was based on the results of the accession negotiations. Any other issue should be based on other considerations, but at this stage we are unable to move on to other considerations.

My services are in close contact with the Slovak authorities to discuss the challenge. However, this is clearly a commitment that was approved by the European Union citizens and the Slovak citizens in the accession negotiations and it must be honoured, not only from the EU side but also from the Slovak side. It is, therefore, a challenge that we should face together.

At the same time, there is a question mark over whether decommissioning funds should be used at a time when all the reactors have been operational and are still operational: if you do not have the decommissioning fund, the price is cheaper. But then, at the end of the day, who is paying? Taxpayers? Other citizens? This really is a global challenge.

The debate today, at this late hour, is very relevant. The Commission has already tried to make legislative proposals on the decommissioning funds because they are essential for competitiveness inside the European Union and for clarifying who will pay for them. I agree entirely that the polluter should pay. That element should be included in the price.

The Commission will prepare a recommendation and will insist on the sufficient and transparent use of decommissioning funds that should be available when required. That is the basic truth that we should confront when discussing nuclear energy. Competition issues definitely will not be excluded from the debate, because it is very important to know what support schemes we are providing for other parts of our energy mix. That is a very relevant issue.

I thank you very much for the debate tonight. I am really pleased it was so detailed. We should continue this debate when we discuss energy issues.

(Applause)

 
  
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Zamykam debatę.

Głosowanie odbędzie się w środę o godz. 12.00.

 
Teisinė informacija - Privatumo politika