Märksõnaregister 
 Eelnev 
 Järgnev 
 Terviktekst 
Menetlus : 2005/0017(COD)
Menetluse etapid istungitel
Dokumendi valik : A6-0043/2006

Esitatud tekstid :

A6-0043/2006

Arutelud :

PV 14/03/2006 - 7
CRE 14/03/2006 - 7

Hääletused :

PV 14/03/2006 - 9.4
Selgitused hääletuse kohta

Vastuvõetud tekstid :

P6_TA(2006)0074

Istungi stenogramm
Teisipäev, 14. märts 2006 - Strasbourg Uuendatud versioon

7. Euroopa Soolise Võrdõiguslikkuse Instituut (arutelu)
PV
MPphoto
 
 

  Πρόεδρος. – Η ημερήσια διάταξη προβλέπει τη συζήτηση επί της εκθέσεως της κ. Lissy Gröner και της κ. Amalia Sartori, εξ ονόματος της Επιτροπής Δικαιωμάτων των Γυναικών και Ισότητας των Φύλων, σχετικά με την ίδρυση Ευρωπαϊκού Ινστιτούτου για την Ισότητα των Φύλων (COM(2005)0081-C6-0083/2005-2005/0017(COD)) (A6-0043/2006).

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, zřízení Evropského institutu pro rovnost žen a mužů odpovídá základnímu požadavku dát evropské politice rovného postavení žen a mužů nové nástroje umožňující dosáhnout pokroku. Jistě se mnou budete souhlasit v tom, že rovnost žen a mužů je stejně tak cílem politickým a dokonce samotným základem našich demokratických společností, jako ekonomickým. Představuje zásadní dimenzi hospodářského, sociálního a politického života Evropy. Plná účast žen, plná rovnost příležitostí, plná účast na zaměstnání se stala také klíčovým prvkem evropského hospodářství v Unii, která musí čelit stárnutí své populace a demografickému úbytku. Výroční zpráva Komise za rok 2005 a za rok 2006 o rovném postavení mužů a žen však ukazuje, že v této oblasti je tempo dosahování pokroku pomalé. Tomuto cíli společnosti stojí stále v cestě velké překážky.

Dámy a pánové, pokud nevyužijeme potenciálu, který ženy představují, nemůžeme dosáhnout lisabonských cílů, ale hlavně nebudeme schopni obstát v globální konkurenci. Rovnost mužů a žen, kromě svého hlubokého politického obsahu, je naším klíčovým konkurenčním faktorem v globální konkurenci, která je velmi tvrdá. V zájmu odstranění všech nerovností , které mezi muži a ženami zůstávají, je tedy prvořadým úkolem zdvojnásobit úsilí na úrovni Unie a členských států a přihlížet zejména ke zvýšené různorodosti v rozšířené Unii. Z těchto důvodů se vytvoření nástroje na evropské úrovni již od roku 1999 považuje za nezbytné. Evropská rada proto v červnu 2004 vyzvala Komisi k předložení návrhu. Komise předložila návrh na zřízení institutu. Tento institut by měl být technickým nástrojem, který bude pomáhat evropským orgánům a především Komisi při koncepci politik a členským státům při jejich provádění. V první řadě bude v rámci Společenství shromažďovat, analyzovat a šířit objektivní, spolehlivé a srovnatelné údaje. Bude také vyvíjet vhodné metodologické prostředky, zejména pro začlenění genderového hlediska do politik Společenství. A konečně také bude přispívat k většímu zviditelnění politiky Společenství, což je zvláště v současné době mimořádně důležité a což je v zásadě i podstatou politického demokratického procesu, prostě věci musí být vidět pouhým okem. Nejsou-li vidět, jsou-li zastřeny, je velmi obtížné mobilizovat veřejnost, je velmi obtížné získávat většinové souhlasy.

Náš návrh je výsledek četných analýz a bere v úvahu výsledek dvou studií proveditelnosti a nesčetné diskuse, které se odehrávaly. Jedna ze studií byla provedena Komisí a druhá Evropským parlamentem, který již od roku 2002 založení institutu podporuje. Návrh bere v úvahu rozpočtová omezení a nepředstavuje nové výdaje pro evropský rozpočet.

Vážené dámy a pánové, Komise si přeje, aby se tento institut stal střediskem vynikající úrovně. Na evropské úrovni žádné takové středisko neexistuje. Existují některé vynikající pracoviště univerzitního nebo jiného typu, ale podobné středisko neexistuje. Proto je nutné, abychom zareagovali, a proto bylo rozhodnutím Komise vyhovět vysoké poptávce všech subjektů.

 
  
MPphoto
 
 

  Lissy Gröner (PSE), Berichterstatterin. – Herr Präsident, Herr Kommissar! Das Gleichstellungsinstitut ist eine alte Forderung des Europäischen Parlaments, die wir nicht nur am internationalen Frauentag, den wir ja diesen Monat begehen, erheben, sondern wir wollen wirklich Verbesserungen in der Qualität der Gleichstellungspolitik. Deshalb begrüßen wir den Kommissionsvorschlag.

Wir haben im Frauenausschuss die beiden großen Fraktionen, und zwar Frau Sartori und mich, beauftragt, den Bericht auszuarbeiten, um eben auch eine breite Unterstützung zu gewährleisten. Wir sind Kompromisse eingegangen, wir haben gemeinsam eine Reihe von Änderungsanträgen vorgelegt, die hauptsächlich in die Richtung zielen, eine verschlankte Verwaltung, den Primat der Politik, sicherzustellen. Wir wollen Doppelarbeit vermeiden, damit es hier keine Überschneidungen mit anderen Agenturen gibt. Wir wollen die Einbeziehung des gesamten Sachverstandes für Gleichstellungsfragen der nationalen Institute – der Gender-Expertinnen und -Experten, der Universitäten, der Nichtregierungsorganisationen – in einem Netzwerk sicherstellen. Zusätzlich zum Vorschlag der Kommission haben wir Änderungsanträge vorgelegt, die darauf abzielen, die Zivilgesellschaft beratend mit einzubeziehen.

Das Gender-Institut ist ein sehr wichtiges Instrument, um einen schnellen Zugriff von uns politischen Entscheidungsträgern auf die Ergebnisse der Gender-Forschung zu gewährleisten, um die Gesetzgebung verbessern zu können. Dieses Exzellenzzentrum soll ein unabhängiges Institut sein, das natürlich den Grundlinien der Europäischen Union und unserer Politik folgen soll. Es wird ein Meilenstein sein, der weit über die Grenzen der Europäischen Union hinaus wirken soll. Aber es besteht natürlich auch die Gefahr – eine Haltung, die im Moment auch von einigen Kolleginnen und Kollegen hier im Haus vertreten wird –, dass gesagt wird: Wir wollen kein eigenes Gleichstellungsinstitut, sondern dieses soll mit der Menschenrechtsagentur verschmolzen werden.

Ich halte das für eine große Gefahr, da die Sichtbarkeit der Programme der Europäischen Union für die Bürgerinnen und Bürger nicht mehr sichergestellt wäre. Wir brauchen wie beim Gleichstellungsprogramm ein Instrument, das nach außen wirkt. Es ist uns bei PROGRESS meines Erachtens nicht gelungen, die Sichtbarkeit sicherzustellen. Beim Gleichstellungsinstitut muss das gewährleistet sein. Wir brauchen ein kleines, ein feines Institut, das schlagkräftig arbeitet.

Ein Nein heute wäre ein großer Rückschlag für die Gleichstellungspolitik der Europäischen Union, ein großer Rückschlag auch für die in der letzten Woche so überzeugend vorgelegte Roadmap zur Gleichstellung. Kommissionspräsident Barroso hat letzte Woche den Fahrplan vorgelegt. Sorgen wir heute mit einem Ja zum Bericht Sartori/Gröner dafür, dass der Fahrplan eingehalten wird und es nicht zu Verzögerungen kommt.

 
  
MPphoto
 
 

  Amalia Sartori (PPE-DE), relatrice. Signor Presidente, onorevoli colleghi, aggiungo la mia voce a quella della collega Lissy Gröner per sostenere un voto a questa proposta della Commissione che risponde a un'esigenza sentita in tutti i paesi europei, non solo dalle donne.

In realtà, come è già stato spiegato sia dal Commissario sia dalla collega Gröner, della questione si parla da molto tempo: l'idea di creare un istituto del genere risale a più di dieci anni fa, sull'impulso dell'allora ministro svedese per le pari opportunità. Il lavoro è continuato per cinque anni, il dibattito è stato approfondito, tanto che nel 2000 il Consiglio europeo di Nizza aveva riconosciuto la necessità di uno strumento per stimolare lo scambio di esperienze e condividere assieme le informazioni in materia di parità fra uomo e donna.

La Commissione europea ha elaborato uno studio di fattibilità, lo ha poi presentato e un anno fa, l'8 marzo, è stata presa questa decisione. Tale studio è già stato indicato come un lavoro congiunto e molto importante della nostra commissione parlamentare, la quale è intervenuta affinché l'istituto divenisse quello che tutti noi volevamo: uno strumento tecnico molto agile, con il compito di raccordare fra di loro tutti i dati forniti dagli istituti statistici e diffondere tali conoscenze per dare a tutti gli operatori e a tutti coloro che sono chiamati a legiferare e a operare la possibilità di poter fare scelte rispettose di un'ottica di genere.

Qualcuno si chiederà: ma un istituto di genere è proprio necessario? Credo proprio di sì e ce lo confermano i dati che sono sotto gli occhi di tutti. A titolo di esempio la direttiva europea sull'uguaglianza di remunerazione è stata adottata trenta anni fa, nel 1975, ma ancora oggi in Europa abbiamo una disuguaglianza media del 15%, che in alcuni paesi sfiora il 30%.

Contano anche i dati relativi all'occupazione: Lisbona sarà realizzata soltanto se sempre più donne avranno accesso al mercato del lavoro. Per non parlare poi dei problemi della denatalità e della violenza.

A mio parere esiste un bisogno di questo istituto, serve ancora un istituto di genere per le donne, rivolto alle donne. La struttura sarà molto accorpata, ci saranno nove membri nel consiglio di amministrazione, più un rappresentante della Commissione, e un rappresentante per ogni paese nel consiglio consultivo.

Concludo dicendo che le posizioni contrarie sono di due tipi: alcuni vogliono accorpare tutto nell'istituto per i diritti umani, la cui istituzione che è già prevista a Vienna. Se io volessi dare una mano al Commissario Frattini direi di sì, ma credo che le donne non abbiano bisogno di questo. Secondo altri costa troppo, ma allora dico che in Europa abbiamo quattro istituti che si occupano di lavoro e costano sessantasei milioni di euro all'anno; questo ne costerà invece solo otto.

 
  
MPphoto
 
 

  Jutta D. Haug (PSE), Verfasserin der Stellungnahme des mitberatenden Haushaltsausschusses. – Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! In der Tat, wir brauchen ein weiteres wirkungsvolles Instrument in der Europäischen Union, um größere Schritte auf dem Weg zur Gleichstellung von Frauen und Männern gehen zu können. Denn wenn wir weiter trippeln wie bisher, werden sich unsere Urenkelinnen noch damit herumschlagen müssen, Chancengleichheit herzustellen. Dieses zusätzliche Instrument kann das geplante Institut für Gleichstellungsfragen sein. Da wir aber als Parlamentarier auf der europäischen Ebene – insbesondere wir Frauen – nicht nur kräftig arbeiten, sondern auch nachhaltig sein wollen, müssen die Rahmenbedingungen stimmen, in denen unser zukünftiges Genderinstitut wirken soll. Dazu gehören auch die zur Verfügung stehenden Finanzmittel, mit denen das Institut auskommen soll.

Hier sind aus Sicht des Haushaltsausschusses und aus Sicht der ständigen Berichterstatterin für die Agenturen mindestens zwei Anmerkungen zu machen. Erstens, wir haben bereits 23 Agenturen, viele davon befinden sich im Aufbau oder im Umbau. Sie haben alle miteinander einen hohen Finanzbedarf. Sollte unsere Einigung mit dem Rat über den nächsten Finanzrahmen zu insgesamt niedrigeren Beträgen führen als vom Parlament vorgeschlagen, werden davon auch die dezentralen Agenturen betroffen sein.

Zweitens: Nach dem Vorschlag der Kommission, dem wir als Parlament auch nicht widersprechen, soll das Genderinstitut vollständig aus Mitteln des fünften Aktionsbereichs von PROGRESS finanziert werden. Wir haben im Juni des letzten Jahres als Parlament in unserer Stellungnahme zur Finanziellen Vorausschau PROGRESS mit mehr als 850 Millionen Euro ausgestattet. Der Rat allerdings hat im Dezember fast 300 Millionen davon gestrichen. So jedoch, ohne ausreichende Finanzausstattung, werden wir keine nachhaltigen Effekte in Sachen Gleichstellung erzielen. Eine ordentliche Politik, eine ordentliche Arbeit braucht ordentliche finanzielle Mittel. Andernfalls bauen wir wieder einmal potemkinsche Dörfer, frustrieren Mitarbeiter und Mitarbeiterinnen und streuen den Bürgerinnen und Bürgern Sand in die Augen.

 
  
MPphoto
 
 

  Borut Pahor (PSE), pripravljavec mnenja Odbora za ustavne zadeve Preden povem nekaj svojih misli, bi želel podpreti kolegico, ki je malo pred menoj govorila o pomenu finančnih sredstev za uspešno delo inštituta.

Oglašam se kot pripravljavec mnenja v okviru Odbora za ustavne zadeve in izražam zadovoljstvo nad predlogom za ustanovitev Evropskega inštituta za enakost med spoloma. Sicer sem na Odboru za ustavne zadeve predlagal, da bi se inštitut preimenoval v agencijo. S tem amandmajem sem želel dati poudarek politični angažiranosti ustanove, manj njeni akademski plati, kar naj bi beseda inštitut izražala.

Kakorkoli že, tako rekoč v času mednarodnega dneva žena daje Evropski parlament s to odločitvijo spodbudo za nov korak pri uveljavljanju enakih možnosti, kar štejem za eno od temeljnih ambicij moderne Evrope. Upam, da inštitut ne bo samo pasivni statistični urad, ki bo meril enakost ali neenakost, temveč bo tudi aktivni predlagatelj novih strategij, ki bodo zagotavljale dejanski napredek glede enakosti.

Ne morem se izogniti skušnjavi, da tega visokega doma ne bi obvestil o kandidaturi Slovenije za sedež inštituta. Če bo Slovenija tudi izbrana, bo to spodbudna odločitev, saj imamo po eni strani izredno uspešne rezultate tranzicije, vendar pa podatki kažejo, da so bili ti rezultati uspešnejši za moške kot za ženske. Po drugi strani si oblasti dejavno prizadevajo, da bi se stvari spremenile, in v tej luči bi bila postavitev inštituta v novo državo članico posrečena odločitev, saj bi spodbudila pozitive premike.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Záborská, au nom du groupe PPE-DE. – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, chers collègues, j'exprime ma profonde reconnaissance à Lissy Gröner et à Amalia Sartori pour leur excellent travail d'équipe au sein de la commission des droits de la femme.

J'ose poser la question iconoclaste: pourrait-on se passer d'un pôle de vigilance traitant exclusivement des différences de traitement entre les hommes et les femmes?

Depuis trente ans, malgré toutes nos directives européennes, l'inégalité persistante de traitement hommes/femmes dans toutes les activités économiques est une insulte à notre démocratie. La question démographique n'est pas résolue. Dans l'intérêt des pères, des mères et des enfants, il nous faut d'urgence réaliser la conciliation entre vie familiale et vie professionnelle. La stratégie de Lisbonne est loin d'être une réussite. Qui prend au sérieux la création du capital humain des futures générations? Qui prend au sérieux la solidarité entre les générations? Ces activités économiques, informelles et non monétaires représentent un travail dur et majoritairement accompli par des femmes. Le rôle des hommes dans le processus de l'égalité des genres n'est, lui non plus, absolument pas pris en compte.

Par conséquent, il ne me semble pas inutile de promouvoir les moyens de surveiller et de dénoncer les différences inacceptables dont les femmes restent victimes par rapport aux hommes. Toute initiative dénonçant objectivement ces injustices, bien au delà des clivages politiques, ne pourra être que la bienvenue.

 
  
MPphoto
 
 

  Sarah Ludford, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, the strength of one’s commitment to gender equality should not be measured by support for the establishment of a Gender Institute. The rapporteurs explain that they support that body: ‘since it ensures that the overarching objective of gender equality ... will not be second to any other anti-discrimination policy at EU level’. This misconceived objective explains why a separate institute is in fact a bad idea. There is no hierarchy of oppression. The promoters see it as more important to have the kudos of an exclusive body than the reality of an across-the-board transformation of society.

The Gender Institute should in fact be part of the new EU Agency on Fundamental Rights, just as the Anti-Racism Monitoring Centre will be. If gender is the only equality objective that stays outside the Fundamental Rights Agency, that will create an unbalanced model as well as weakening the latter agency. It may also ensure that gender equality becomes an isolated backwater rather than the highly visible flag-carrier that its supporters want.

It seems to me quite defensive to say that you need a separate institute to ensure that gender equality remains high on the EU political agenda. On the contrary, women can spearhead the campaign for equality in human rights for all through the Fundamental Rights Agency. That is the opinion of the UK’s Equal Opportunities Commission and I endorse that.

 
  
MPphoto
 
 

  Hiltrud Breyer, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident! Die Fraktion der Grünen steht voll und ganz hinter einem unabhängigen und wirkungsvollen Gender-Institut. Wir unterstützen den Bericht von Frau Gröner und Frau Sartori in seiner Gänze.

„Warum brauchen wir ein neues Institut?“, fragen hier viele. Warum? Weil Gender Equality das Markenzeichen der Europäischen Union ist, weil die Europäische Union gesagt hat, Gleichstellung ist für uns ein Wert in der Europäischen Union, und weil wir wissen, dass die Diskriminierung von Frauen noch immer besteht. Und das betrifft nicht – wie Frau Ludford eben sagte – nur Menschenrechtsverletzungen. Wir haben das am Arbeitsmarkt, im Sport und in vielen anderen Bereichen. Wir wissen, dass die Rolle der Frau zukunftsweisend ist, nicht nur, was das Potenzial von Lissabon betrifft, sondern auch beispielsweise in der Demographie, wo Frauen eine ganz tragende Rolle zukommt. Was die Menschenrechtsverletzungen bei Migrantinnen betrifft, so kommt insbesondere den Müttern eine zentrale Rolle zu. Wir haben gerade gestern von Kommissar Frattini gehört, dass wir gerade im Zusammenhang mit Zwangsprostitution noch immer zu wenige Statistiken haben. Wir brauchen dieses europäische Gender-Institut.

Die Europäische Union war in der Vergangenheit Leuchtturm für die Gleichstellungspolitik. Ein Nein wäre ein Desaster, ein Nein würde einen wirklichen Bruch in der Europäischen Union bedeuten. Das wäre der Offenbarungseid des Europäischen Parlaments bei der Gleichstellungspolitik. Von daher ersuche ich um ein wirklich starkes Votum für dieses Gleichstellungsinstitut. Wir brauchen diese Sichtbarmachung.

Aber das Gender-Institut ersetzt keine Gesetzgebungsinitiative. Wir werden mit Argusaugen darüber wachen, dass es nicht zu einem Stillstand in der Gleichstellungspolitik kommt. Das Gender-Institut darf keine Beschwichtigung und kein Ablenkungsmanöver für die Untätigkeit in der Gesetzgebung sein. Ein Gender-Institut wird diese Gleichstellungspolitik in der Gesetzgebung nicht ersetzen, und da werden wir die Kommission auch wirklich in die Pflicht nehmen.

Ich bitte also noch einmal um eine ganz große Zustimmung zu diesem Bericht.

 
  
MPphoto
 
 

  Eva-Britt Svensson, för GUE/NGL-gruppen. – Jag vill tacka kollegorna i kvinnoutskottet, särskilt Gröner och Sartori för deras engagerade arbete i denna fråga. Jag stöder det fullt ut och det gör också hela gruppen. Vi inser att ett institut i sig inte innebär ökad jämställdhet, men att det med rätt utformning är ett oerhört viktigt verktyg för ett framgångsrikt jämställdhetsarbete.

Jag skulle vilja peka på två förslag som ytterligare skulle förstärka institutets arbete. Dels gäller det möjligheten för en effektiv utvärdering av konsekvenserna för kvinnor respektive män av beslut på alla nivåer, dels sammansättningen i styrelsen: sex personer från rådet, sex personer från kommissionen och ytterligare tre ledamöter från en arbetstagarorganisation respektive en arbetsgivarorganisation och en frivilligorganisation. Jag tycker att de tre sistnämnda också bör ha rösträtt och att frivilligorganisationen bör vara en kvinnoorganisation.

 
  
MPphoto
 
 

  Urszula Krupa, w imieniu grupy IND/DEM. – Panie Przewodniczący! Komisja Europejska usilnie walcząc o równouprawnienie płci ma zamiar przeznaczyć 50 mln euro na działanie powstającego Europejskiego Instytutu ds. Równości Kobiet i Mężczyzn, którego celem jest dążenie do wyrównania wynagrodzeń na równorzędnych stanowiskach, likwidowanie stereotypów dotyczących płci i promowanie równości płci także poza Unią Europejską.

Chciałabym jednak przypomnieć, że na 450 mln mieszkańców Unii Europejskiej prawie 70 mln żyje w biedzie i ubóstwie, czyli ponad 15%, co ewidentnie świadczy o braku równości i jest łamaniem podstawowych praw i godności człowieka.

W trosce o pokój należałoby wyjść naprzeciw ubogim, zlikwidować bezrobocie, poprawić sytuację w służbie zdrowia, zamiast prowokowania antagonizmów między mężczyznami i kobietami, które w rezultacie tylko obciążają kobiety. Wyrównanie ewentualnych różnic w poziomie wynagrodzeń możliwe jest przy pomocy jednego aktu prawnego, niewymagającego tak dużych środków. Zamiast wyrównywania naturalnych dysproporcji w różnych dziedzinach gospodarki i zawodach oraz promowania równości poza Unią, należałoby zadbać o równouprawnienie wewnątrz Unii i wspomniane środki przeznaczyć na poprawę warunków egzystencji i pomoc chociażby dzieciom żyjącym w nędzy. Zwalczanie stereotypów dotyczących płci należałoby zastąpić promowaniem rodziny, którą obecnie próbuje się zdegradować do przesądów kulturowych.

 
  
MPphoto
 
 

  Wojciech Roszkowski, w imieniu grupy UEN. – Panie Przewodniczący! Równość kobiet i mężczyzn - ta formuła jest stale powtarzana w Unii. Tymczasem zdrowy rozsądek podpowiada, że ta sprawa nie jest tak prosta. Mężczyźni i kobiety są mężczyznami i kobietami, ponieważ są różni. Są równi w godności, ale są różni. Widać to także w sporcie, o czym tutaj przed chwilą była mowa. Ostatnio spróbowałem dowiedzieć się, jak rozumie tę formułę Komisja Europejska. Zwłaszcza, że formule tej towarzyszy bardzo często dodatek we wszystkich dziedzinach. Jak we wszystkich, to we wszystkich. Zapytałem więc, czy równość owa wynika z prawa natury czy z prawa stanowionego oraz co można zrobić, żeby mężczyźni rodzili dzieci. Pan komisarz Špidla odpowiedział mi, i to wbrew faktom, że zasada równości płci jest ograniczona do stosunku pracy oraz dostępu do dóbr i usług. Dlaczego więc art. 23 rozdział III Karty Praw Podstawowych mówi wyraźnie o wszystkich dziedzinach? Jeśli zatem Komisja Europejska nie potrafi uporać się z problemem, który tkwi w prawie europejskim, to wątpię czy zdoła to uczynić projektowany instytut.

 
  
MPphoto
 
 

  Lydia Schenardi (NI). – Monsieur le Président, une chose est sûre, les structures, réseaux en tous genres, ayant vocation à étudier et défendre les femmes, ne manquent pas. On peut citer l'Institut pour l'égalité entre les hommes et les femmes, les diverses ONG, comités ad hoc, agences des droits fondamentaux, les forums consultatifs sur les droits des femmes, le lobby européen des femmes, ou notre propre commission au sein du Parlement.

Alors, est-il réellement raisonnable de créer un nouvel institut européen en charge de l'égalité entre hommes et femmes? Dans cette nébuleuse de structures ne fonctionnant pas toujours en parfaite harmonie dans l'échange des informations, ce nouvel organe censé mettre en réseau toutes ces informations aura-t-il les moyens réels d'exister? En clair, peut-on nous l'assurer, aujourd'hui, et ce au-delà même de son éventuelle opérabilité, de sa totale indépendance politique et financière?

Il semble que non, la Commission n'étant pas disposée à donner trop de marge de manœuvre à ce futur institut. En effet, sa réticence à laisser le directeur de l'Institut responsable uniquement devant son conseil d'administration et non pas devant elle, est, à cet égard, très révélateur.

Pour toutes ces raisons et d'autres encore, je ne peux pas approuver cette initiative de création de ce que je me permettrais d'appeler "une énième usine à gaz".

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – Vážené dámy a páni. Zriadenie európskeho inštitútu pre gender mainstreaming, túto dlhodobú zásadnú úlohu zdôraznenú amsterdamskou zmluvou a kladne ovplyvnenú procesom po Štvrtej svetovej konferencii o ženách v Pekingu, sa stalo témou politických diskusií jeho zástancov aj odporcov.

Ja patrím medzi podporovateľky spoločnej línie spravodajkýň pani Gröner a pani Sartori, ktorým sa podarilo v mene dvoch najväčších politických skupín v Európskom parlamente nájsť spoločné riešenie. S obdivom oceňujem ich prácu na tejto správe a hlavne ich trpezlivú vysvetľovaciu kampaň v prospech zriadenia tohto inštitútu ako koordinátora s úlohou technickej podpory pre uplatňovanie gender politiky Európskej únie, stimulátora a partnera existujúcich inštitúcií, šíriteľa informácií a poskytovateľa viditeľnosti problematiky rodovej rovnosti.

Nepodporujem pozmeňujúci a doplňujúci návrh na jeho začlenenie do agentúry Európskej únie pre základné ľudské práva so sídlom vo Viedni, pretože táto problematika by sa zmenila na parciálnu agendu, čo v žiadnom prípade nenapĺňa ambíciu Európskej únie posilniť svoju politiku rovnosti príležitostí. Ako ukazujú aj posledné správy, rozdiely medzi mužmi a ženami stále existujú. Existencia nerovnosti sa týka celej spoločnosti, nie je len záležitosťou žien. Zriadenie inštitútu je podstatným stavebným kameňom čerstvo prijatej roadmap pre uplatňovanie politiky rovnosti príležitostí. Finančne nebude inštitút významnou záťažou, pretože finančné zabezpečenie vychádza zo zdrojov, ktoré sa už dnes využívajú. Jeho pridaná hodnota je aj v jeho pôsobení smerom navonok Európskej únie, hlavne pri rozširovaní, kde rovnosť príležitostí takisto je a bude aktuálnou agendou.

Na záver mi dovoľte vyjadriť presvedčenie, že umiestnenie tohto inštitútu bude v niektorej z nových členských krajín v záujme rovnomernej decentralizácie inštitúcií v Európskej únii.

 
  
MPphoto
 
 

  Teresa Riera Madurell (PSE). – Señor Presidente, ante todo quiero felicitar a las ponentes por su informe y expresar mi satisfacción por los esfuerzos de la Comisión para que la Unión Europea pueda disponer de un organismo independiente dedicado específicamente a los asuntos relativos a la igualdad de género.

Quiero insistir en la necesidad de que el Instituto goce de una completa independencia, sin ningún tipo de condición. Éste es un requisito fundamental para que el Instituto pueda cumplir con sus objetivos, que van mucho más allá de la mera asistencia técnica a la Comisión.

Como método de trabajo, la idea de crear una Red europea de la igualdad de género me parece claramente innovadora y eficaz, sobre todo para superar los imperativos de tiempo y distancia en la puesta en común y en el intercambio de conocimientos, informaciones y políticas.

En cuanto a la estructura del Instituto, creo que, al final, se ha logrado una solución aceptable en la composición del Consejo de Administración, que supone una distribución justa y eficaz de las funciones entre las tres instituciones y ajustada a lo que va a ser la realidad de un organismo, desgraciadamente, con bajo presupuesto y poco personal. En este sentido, quiero insistir en que, para que el Instituto pueda cumplir sus objetivos, es imprescindible una buena financiación, una financiación adecuada que dé credibilidad al compromiso de la Unión Europea con la igualdad de género.

Esto es algo que todos debemos tener muy presente estos días en las negociaciones que, sobre financiación, se están celebrando entre las distintas instituciones.

 
  
MPphoto
 
 

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – Arvoisa puhemies, kannatan erillisen, aktiivisen ja riippumattoman tasa-arvoinstituutin perustamista. EU:n vahva tasa-arvopolitiikka olisi voimavara. Naiset osallistuvat enenevässä määrin työmarkkinoille, mutta yhä miehiä vähemmän. Tulevaisuudessa meillä ei ole varaa laiminlyödä ja jättää käyttämättä olemassa olevia inhimillisiä resursseja. Tasa-arvoinstituutti voisi omalta osaltaan vaikuttaa tähän asiaan. Lissabonin strategiassa tasa-arvonäkökulmalla oli alussa tärkeä merkitys, mutta se on unohtunut. Tasa-arvo pitäisi tuoda voimakkaammin esille, ja siinä aktiivinen instituutti voisi tehdä työtä luodakseen omalta osaltaan EU:sta entistä vahvemman ja kilpailukykyisemmän.

 
  
MPphoto
 
 

  Irena Belohorská (NI). – Ďakujem spravodajkyniam za vypracovanie tejto správy, ktorá by mala vyvrcholiť vytvorením Európskeho inštitútu pre rovnosť pohlaví. Úlohou inštitútu bude zhromažďovanie a analýza údajov o rodovej rovnosti v krajinách Únie, ako aj organizácia konferencií a kampaní. Myslím si, že by bolo veľmi nesprávne, aby sa vytvorenie inštitútu spochybňovalo a v tejto súvislosti namietam aj proti spochybneniu Slovenskej republiky ako jej možného budúceho sídla.

Vážení kolegovia. Nejdem tu vymenovávať všetky inštitúcie, ktoré sídlia na území starej pätnástky. Rešpektujem, že pri zakladaní Únie a pre jej ďalší priebeh bolo nevyhnutné vybudovať v rámci koordinácie spoločných postupov aj takéto centrá. Preto Vás dôrazne žiadam o to, aby ste všetci dali svoj hlas za vytvorenie tohto inštitútu.

Inštitút pre rodovú rovnosť by mohol fungovať ako ombudsman pre ženy, ktorý by mal byť prostredníkom medzi vládou a mimovládnymi organizáciami pri eliminácií neprávostí, ako je odstránenie diskriminácie v pracovno-právnych vzťahoch. Veď je všeobecne známe, že najnižšie mzdy sú v takzvaných ženských odboroch, v školstve a zdravotníctve, a naopak najvyššie mzdy sú v mužských profesiách, ako je armáda a polícia. Je snáď zdravie a výchova budúcej generácie menej dôležitá?

 
  
MPphoto
 
 

  María Esther Herranz García (PPE-DE). – Señor Presidente, desde luego quiero felicitar a las dos ponentes y a todos los miembros de la Comisión de Derechos de la Mujer e Igualdad de Género, que han trabajado tanto en este informe.

Me parece que este Instituto ha de ser un instrumento útil, pero dicha utilidad dependerá de la voluntad política de los gobiernos de querer de verdad una igualdad o no entre hombres y mujeres.

Digo esto porque, como ha dicho la señora Sartori, hace más de cincuenta años que hay una legislación para que hombres y mujeres cobren lo mismo por un trabajo igual. Sin embargo, estamos en 2006 y hay todavía muchas mujeres que cobran menos que los hombres por igual trabajo o cuyo contrato no corresponde al trabajo que están realizando efectivamente.

Por tanto, esas medidas efectivas, que son las que las mujeres han de ver en nuestra sociedad europea, necesitan que las leyes se pongan en práctica y no que se creen más y más leyes. Para eso, hace falta voluntad política que se expresa en dinero, en el dinero que ha de ponerse en los presupuestos, tanto en los presupuestos nacionales como en los de la Unión Europea.

Digo que quiero de verdad igualdad y, desde luego, lo que no quiero es propaganda política. Hay muchas ocasiones en las que gobiernos que se dicen muy progresistas, cuando presentan planes, como, por ejemplo, el Plan Nacional de Reformas que ha presentado el Gobierno de mi país, incluyen frases como «se darán beneficios a la contratación para jóvenes varones desempleados menores de treinta años» al mismo tiempo que no contemplan ninguna medida para las mujeres menores de treinta años, que, en mi país, tienen un índice de desempleo mucho más alto que el de los hombres. A esto le llamo yo demagogia: decir una cosa y hacer otra, y es precisamente lo que tenemos que evitar en la Unión Europea.

Por tanto, sí a ese Instituto, pero que, de verdad, sirva para algo.

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Line Reynaud (PSE). – Je tiens à féliciter les deux corapporteurs, mesdames Gröner et Sartori, pour l'excellent travail qu'elles ont accompli. Le rapport apporte en effet, au texte initial de la Commission, un certain nombre d'améliorations que j'avais également suggérées dans mon projet d'avis en commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures.

J'en citerai quatre. D'abord le rôle proactif reconnu a l'institut, en particulier à travers ses missions d'analyse et d'expertise et la possibilité qui lui est accordée de soumettre des recommandations et des orientations aux institutions communautaires. Ensuite, l'importance de la coopération avec l'agence des droits fondamentaux. Ensuite encore, la nécessité d'une présence équilibrée des hommes et des femmes au sein du conseil d'administration et, enfin, le rôle du Parlement européen, notamment concernant la nomination du directeur de l'institut et des membres du conseil d'administration et le suivi de leur travail.

Cet institut du genre est indispensable pour une vraie Europe des citoyens et des citoyennes et j'ai été extrêmement déçue que mon projet d'avis ait été rejeté en commission des libertés civiles, de la justice et des affaires intérieures, dix-huit voix contre dix-huit, en raison de la volonté d'une partie du PPE et des libéraux d'empêcher cet institut de voir le jour. Cela dit, je suis heureuse également de voir et de constater que les corapporteurs ont intégré l'essentiel de mes préoccupations dans leur rapport.

 
  
MPphoto
 
 

  Eugenijus Gentvilas (ALDE). – Džiaugiuosi šiuo pranešimu. Manau, kad jis labai svarbus naujos moderniosios Europos identitetui. Lygių galimybių problema yra ypač aktuali Rytų Europos valstybėse. Neatsitiktinai, būtent, Slovėnija, Slovakija ir Lietuva pretenduoja įkurti šį institutą savo šalyse. Rytų Europos valstybėse moterys vis dar dažnai laikomos namų šeimininkėmis ir nėra integruotos į ekonominius procesus. Europos Parlamentas turi savo Moterų teisių komitetą. Daugelyje Europos valstybių yra lyčių lygybei skirtos ministerijos, departamentai ar kitos institucijos. Todėl aš manau, kad yra tikslinga sukurti tokią instituciją ir visos Europos Sąjungos mastu. Todėl aš pritariu pranešėjų L. Gröner ir A. Sartori pastangoms ir argumentams, kad savarankiškas institutas gali veikti gerokai efektyviau negu institutas kitos agentūros sudėtyje. Noriu pabrėžti, kad institutas reikalingas ne tik moterims, bet ir vyrams, ir gaila, kad šiandien dauguma kalbančiųjų buvo moterys.

 
  
MPphoto
 
 

  Maciej Marian Giertych (NI). – Panie Przewodniczący! Idiotyczne hasło feministek o równości płci przynosi krzywdę kobietom. Hasło to dowartościowuje cechy męskie i sugeruje, że kobiety też je posiadają. To nieprawda. One posiadają cechy kobiece i to one zasługują na dowartościowanie. Kto mówi o niepracujących żonach, obraża je, bo one pracują bardzo ciężko w swoich domach. Tę pracę trzeba dowartościować i uznać za wartą co najmniej tyle, co praca mężczyzn, jeżeli nie więcej. Barbarzyństwem dzisiejszych czasów jest przymus ekonomiczny pracy kobiet poza domem, bo jedna pensja nie wystarcza do utrzymania rodziny. I to w sytuacji, gdy mamy tyle bezrobocia. Nie wolno wymagać od nich takiego samego wysiłku jak od mężczyzn, zmianowego czasu pracy, wielodniowego pobytu poza domem itd. A to dlatego, że nie jesteśmy równi. Kobiety są wartościowsze, ze względu na swoje funkcje macierzyńskie i zasługują na szczególny szacunek i ochronę z tego tytułu. Instytutu nie potrzebują.

 
  
MPphoto
 
 

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – Panie Przewodniczący! Powołanie Europejskiego Instytutu ds. Równości Mężczyzn i Kobiet jest niezwykle potrzebne, gdyż nawet w XXI wieku w sercu Europy mamy ciągle do czynienia z dyskryminacją ze względu na płeć.

Kobiety, które stanowią 52% społeczeństwa europejskiego, stale doświadczają dyskryminacji w wielu dziedzinach życia. Nowo powstały Instytut, aby skutecznie promować i wprowadzać w życie politykę równości płci w rozszerzonej Unii, nie powinien ograniczać się jedynie do gromadzenia danych statystycznych, lecz przede wszystkim dokonując dokładnej ich analizy, powinien opracować stosowne zalecenia i wytyczne, skutecznie włączając idee równości płci w zakres europejskiego prawodawstwa. Równość kobiet i mężczyzn, którą Instytut ma promować, jest podstawowym prawem i polityką wspólnotową o znaczeniu priorytetowym, zapisaną w traktacie, która powinna być realizowana we wszystkich dziedzinach życia ekonomiczno-społecznego, a zwłaszcza w dostępie do zatrudnienia i przedsiębiorczości.

Przyszła siedziba Instytutu powinna znajdować się w nowej części zjednoczonej Europy, może np. w Polsce – największym z nowych krajów, gdyż tam problem dyskryminacji występuje nie tylko nagminnie, ale i często przez władze w ogóle jest bagatelizowany.

 
  
MPphoto
 
 

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – Emilis Zolia sakė, kad moteris yra ašis, apie kurią sukasi civilizacija. Šis institutas turėtų tapti ašimi, apie kurią suktųsi Europos lyčių lygybės reikalai ir jų įgyvendinimas. Kad Lyčių lygybės institutas būtų tereikia problemos supratimo, politinės valios ir šiek tiek lėšų. Žymiai sunkiau pasiekti, kad instituto veikla pakeistų požiūrį į moteris, panaikintų jų diskriminavimą daugelyje Europos šalių. Institute turėtų susirinkti dirbti ne šiaip specialistai, bet tikri abiejų lyčių šios veiklos entuziastai. Yra būtina Europos Parlamento įtaka formuojant instituto komandą bei pastovi parlamentinė kontrolė. Institutas turėtų vertinti padėtį kiekvienoje srityje, kiekvienoje šalyje, teikti pasiūlymus. Šiuo pagrindu ES institucijos imtųsi veiksmingų priemonių ir to paties reikalautų iš nacionalinių vyriausybių. Institutas turėtų pradėti veikti vienoje iš naujųjų ES šalių. Vilnius siūlo ne tik Lietuvos pasiekiamų sričių lygybes įgyvendinime, bet ir galimybę apjungti pirmaujančių Skandinavijos šalių patirtį su Vidurio ir visos Europos potencialu.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, s mimořádným zájmem jsem vyslechl vaši diskusi a dovolte mi, abych se dotkl některých bodů, které v ní byly zmíněny. V první řadě bych chtěl ocenit mimořádnou kvalitu zprávy zpravodajek a to kvalitu, kterou nelze nazvat jinak než brilantní, pokud si člověk uvědomí, o jak složitý problém se jedná. Dámy a pánové, v debatě se vyskytly některé argumenty a některé pozice, ke kterým je po mém soudu vhodné zaujmout stanovisko.

První z názorů, který byl zformulován, byl názor, že tento institut by měl být součástí agendy pro lidská práva. Řada vystupujících v diskusi poukázala na názor, který plně zastávám, že otázka rovnosti příležitostí zdaleka přesahuje pouhou otázku lidských práv, jakkoli je otázka lidských práv zásadní a podstatná. Otázka rovných příležitostí je širší otázkou.

Druhou otázkou byla úvaha, zda je správné, aby Evropská unie působila i ve svých mezinárodních vztazích pro podporu rovnosti příležitostí. I k této otázce musím říci velmi přesvědčené a pevné stanovisko, že je to potřeba. Evropská unie působí v nesčetných mezinárodních kontaktech jak s členskými zeměmi, tak v rámci rozvojové pomoci, tak na úrovni multilaterální a každá z těchto příležitostí umožňuje efektivně posílit rovnost příležitostí mezi muži a ženami.

Dámy a pánové, jsem si jist, že rovnost mezi muži a ženami prosazovaná a podporovaná v globálním měřítku je jedním z podstatných zdrojů globální stability a je schopná oslabit řadu konfliktů, které se rýsují. Myslím, že v debatě byl také uveden správný argument, že institut poskytne větší zřetelnost a větší politickou viditelnost problematice rovnoprávnosti a rovných příležitostí. Je to argument, se kterým plně souhlasím. Je také správné si uvědomit a bylo to v debatě také mnohokrát zmíněno, že je před námi ještě mnoho práce. Je také zřejmé a je to jeden z civilizačních výsledků moderního evropského života, že se snažíme definovat politiku na základě argumentů. Mohl bych říci politika na základě věcných důkazů a věcných stanovisek. I v tomto směru je institut schopen poskytnout novou kvalitu.

Myslím si, že je zřejmé, že existuje řada zajímavých údajů, které však nejsou využitelné efektivně pro politické rozhodování. Kdo z vás například ví, že muži ve Španělsku věnují péči o závislé osoby 52 milionů hodin ročně, zatímco ženy 200 milionů. Je to nepochybně zajímavá ukázka toho, jak nerovnoměrně se rozdělují některé povinnosti a některé odpovědnosti, které máme jako lidské bytosti - muži a ženy. Přes to všechno tyto údaje nevstoupily do politického rozhodování. Jsem si jist, že institut mnohé umožní.

Dámy a pánové, jedna z dobrých zásad evropského parlamentarismu je multilingvismus a mnohdy člověk zjistí, že v nějakém jiném evropském jazyku se dá určitá věc vyjádřit elegantněji a příměji. A proto mi dovolte, abych použil německý výrok, který zní „Stillstand ist Rückschritt“. Jsem naprosto přesvědčen o tom, že zůstat stát znamená ve skutečnosti ustupovat. Dámy a pánové, dovolte mi, abych nyní zaujal stanovisko k pozměňovacím návrhům, které jsou definovány ve zprávě, nebo které jsou součástí vašeho příštího hlasování. Stanovisko výboru ohledně povahy institutu nám umožňuje být pružnými a přijmout většinu změn, které posilují úkoly a pracovní metody institutu včetně vytvoření sítě pro institut. Tyto změny v původní podobě zčásti nebo po přepracování jsou přijatelné. Druhou kategorii představují změny, které zvyšují srozumitelnost textu a které Komise rovněž může přijmout v původní podobě nebo po mírném přepracování. Třetí soubor tvoří změny, které se týkají právní techniky prezentace, které však třebaže jsou konstruktivní, se odchylují od podobných ustanovení stávajících nařízení a proto nemohou být z důvodu zachování soudržnosti přijaty. A nakonec jsou zde změny, které se týkají horizontálních otázek, tzn. týkají se všech agentur a institucí, jde o postup při výběru ředitele, prodloužení jeho smlouvy, postup při hodnocení institutu. Tyto změny nemohou být přijaty, jelikož je třeba ve vztahu ke všem agenturám zachovat určitý soudržný princip.

Na závěr jsem si ponechal otázku složení správní rady. Jsme velmi rádi, že Výbor pro práva žen se vyslovil ve prospěch omezeného počtu členů správní rady a že se řídil usnesením Evropského parlamentu z prosince loňského roku o operačním rámci budoucích regulačních agentur. Tímto návrhem se tedy můžeme řídit, přestože počet zástupců Komise není tentýž jako v případě Rady. Rovnováha mezi oběma orgány a mezi oběma úrovněmi zájmů, které představují úroveň národní a úroveň Společenství, může být nadále zajištěna, pokud by v souladu s návrhem ve velmi omezeném počtu případů přijetí rozpočtu a pracovního programu, v nichž má Komise odpovědnost, měl hlas jejího zástupce stejnou váhu jako hlasy všech zástupců Rady dohromady. Proto přijímáme změny 66, 82 a 85 týkající se složením správní rady a pravidel pro hlasování. V tomtéž duchu můžeme souhlasit s tím, aby byl počet členů v poradním sboru snížen na pouhých 25 zástupců členských států, jak je stanoveno ve změnách číslo 67 a 83 a pokládat za dostačující, aby zúčastněné strany mohly být přítomny pouze zasedání správní rady bez hlasovacího práva. Doufáme, že Rada bude moci přijmout váš návrh týkající se správní rady, který spolu s rotačním systémem umožňuje, aby se v období tří mandátů ve správní radě vystřídali zástupci všech členských států.

Závěrem bych se zmínil o našich snahách o přijetí co největšího počtu vašich návrhů. Komise tedy může přijmout návrhy 2 až 10, 13,15,17,18,20,24,25,26,28,29,35,36,38 až 42,44,45,48,53,55,59 až 69,74,76 až 85. Komise nemůže přijmout změny číslo 1,11,12,14,16,19,21 až 23,27,30 až 34,37,43,46,47,49 až 52,54,56 až 58,70 až 73 a zčásti 75. Měli bychom také přihlédnout k jednání v Radě, je třeba vyvinout veškeré úsilí a nalézt prostředky k tomu, abychom do konce roku dospěli k přijatelnému kompromisu. Komise počítá s podporou Evropského parlamentu při zřízení tohoto evropského institutu, jež nám doposud chyběl, a je důležité, aby v zájmu pokroku a zviditelnění politiky rovnosti žen a mužů tento institut začal fungovat v roce 2007. Samozřejmě dámy a pánové stanovisko k jednotlivým návrhům předám ještě písemně.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Πρόεδρος. – Η συζήτηση έληξε.

Η ψηφοφορία θα διεξαχθεί σήμερα στις 11.30 π.μ.

Γραπτές δηλώσεις (άρθρο 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin (IND/DEM). – Junilistan anser att jämställdhetsfrågor är betydelsefulla och att lika behandling av kvinnor och män är en absolut självklarhet i alla sammanhang. EU:s nya jämställdhetsinstitut skall analysera jämställdheten i unionen, utifrån jämförande data från respektive medlemsland.

Den naturliga frågeställningen är vilket mervärde denna myndighet kommer att bidra med. Kommer den att ha en konkret och betydelsefull funktion, eller är det huvudsakligen ett sätt för EU-institutionerna att visa handlingskraft? Kommer myndigheten att bidra till att öka jämställdheten, eller utgör den huvudsakligen en form av alibi, ett sätt att visa att unionen bryr sig om jämställdhetsfrågor?

De argument som presenteras i betänkandet är inte övertygande. Myndighetens uppgifter kan utföras inom ramarna för befintliga strukturer. EU har redan den centrala statistikbyrån "Eurostat". Denna kan ta fram jämförande statistik om jämställdheten i EU-länderna. Det finns dessutom nationella myndigheter som arbetar med jämställdhetsfrågor. Dessa myndigheter kan samarbeta över nationsgränserna.

Kommissionen består av 18 män och 7 kvinnor. Ungefär 30 procent av EU-parlamentarikerna är kvinnor. EU-institutionerna borde börja med att tillämpa jämställdhet inom de egna strukturerna och därigenom vara en förebild, innan nya centraliserade EU-myndigheter inrättas. Samarbete kan dessutom ske under mer decentraliserade former, utan att EU växer genom att nya myndigheter skapas för varje angelägen fråga.

 
  
MPphoto
 
 

  Katalin Lévai (PSE). – Tisztelt Képviselőtársaim!

Kiemelkedő fontossága van a Nemek Közötti Egyenlőség Európai Intézetének létrehozásának, amely segíti a nemi alapon történő hátrányos megkülönböztetés valamennyi formájának megszüntetését egész Európában.

Megerősítem a jelentéstevők azon kívánságát, hogy az intézet ne korlátozódjon csupán adatgyűjtésre, nyilvántartásra és kutatásra. Az elemzéseket innovatív módon kell a tagállamok politikájába integrálni, és elérni azt, hogy a törvényhozók számára az esélyegyenlőség fő politikai irányvonallá, mainstreaming-gé váljon. Ugyanakkor azt is lehetővé kell tenni, hogy a kutatások eredményei a nagy nyilvánosság számára is elérhetővé váljanak, hogy az európai polgárok tudatosan viszonyuljanak a nemek közötti esélyegyenlőség kérdésköréhez. Ehhez azonban az intézet kapcsolatát erősíteni és intézményesíteni kell a civil szférával, a kommunikációs ügyekért felelős fórumokkal. Szeretném felhívni a figyelmet arra, hogy a médiával való együttműködés és a modern kommunikációs eszközök felhasználása az intézet fontos feladata!

Forrásokat kell biztosítani ahhoz, hogy a kutatások eredményei túljussanak a szakmai körön és minél szélesebb körben megismerhetők, és felhasználhatók legyenek. Az intézet munkája akkor lesz eredményes, ha valóban a nemek közötti egyenlőség európai hálózataként működik, és koordinálni képes a tagállamokban az esélyegyenlőség általános érvényesítésével foglalkozó központokat, szervezeteket és szakértőket, és üzenete eljut a kormányokhoz és az európai polgárokhoz.

Gratulálok az jelentéstevőknek és elfogadásra javaslom a dokumentumot!

Köszönöm a szót!

 
  
  

PRÉSIDENCE DE M. MOSCOVICI
Vice-président

 
Õigusteave - Privaatsuspoliitika