Posėdžio stenograma

Antradienis, 2006 m. kovo 14 d. - Strasbūras

19. Socialinė apsauga ir įtrauktis (diskusijos)

  Předseda. Dalším bodem je zpráva, kterou předložila Edit Bauer za Výbor pro zaměstnanost a sociální věci o sociální ochraně a sociálním začlěňování (2005/2097(INI)) (A6-0028/2006).

  Edit Bauer (PPE-DE), előadó. – Tisztelt Elnök Úr! Ma délben Horst Köhler elnök azt mondta, hogy sokan nem értik napjaink Európáját. Ha azt látja valaki, milyen hatalmas energiákat fektet Európa a migrációs politikájának újrafogalmazásába, meggyőződésem, hogy értetlenül kell, hogy álljon az európai gyerekszegénység problémájával szemben.

Miközben a magasan képzett migránsok hiányáról beszélünk, a gyermekszegénység következtében óhatatlan és hatalmas veszteségeket könyvelünk el, melyet a jövő generációi joggal kérnek majd számon rajtunk.

A szociális védelemről és a szociális inklúzióról szóló jelentés, mely önök előtt van, ezért nem véletlenül összpontosít főleg a gyermekszegénységre, hiszen amíg az európaiak 15 százaléka él a szegénység kockázatával, a gyerekek esetében ez 19 százalék, és a 2004-es adatok alapján a 25 tagország közül 12-ben a szegénységkockázat a gyerekek esetében legalább 25 százalékkal magasabb, mint a felnőtt lakosság körében. Szeretném hangsúlyozni, hogy itt nem emocionális vagy esetleg jogi kérdésről van szó, merthogy a gyerekek jogairól szóló nemzetközi egyezmény tartalmaz ide vonatkozó kötelezvényt.

Európa azzal is szembesül, hogy a következő évtizedekben a népesedési válság a társadalom elöregedése következtében a mai foglalkoztatási szint megtartásához ötvenmillió új migránsra lesz szüksége. A gyerekszegénység, az ezzel járó exklúzió, a korai iskolaelhagyás nagy aránya megkérdőjelezi a tudás alapú társadalom oly módon történő kialakításának lehetőségét, hogy közben ne keletkezzenek újabb és újabb leszakadó szociális rétegek.

A bizottság joggal kezeli prioritásként a gyerekszegénység problémáját, ezzel szemben viszont azt látjuk, hogy nincsenek pontos adataink, nincsenek összehasonlítható adatok a gyerekszegénységre vonatkozóan. Ezen a helyzeten nyilván sürgősen javítani kell.

A jelentésemben azt szerettem volna hangsúlyozni, hogy a szociális inklúzió hozzáadott érték a lisszaboni folyamathoz. Az európai szociálpolitikában a generációk közti új szolidaritásra van szükség, hiszen nem lebecsülendő az a kár, melyet a gyerekszegénység, az azzal összefüggő alulképzés az emberi erőforrásokban a jövő szempontjából okoz.

Nyilván sok problémát ki lehetne emelni a jelentésből, az idő hiányában talán még egyet megemlítenék. Az idősebb munkaerő kiszorítását a munkaerőpiacról. Itt ugyan van egy érvényes antidiszkriminációs irányelv, a diszkrimináció mégis létezik, igaz, nehezebben követhető. Meggyőződésem, hogy a Bizottság jó utat választott, amikor világos és nyomon követhető célokat tűzött ki a szociális védelem modernizálására. Végül, de nem utolsósorban szeretném megköszönni a Foglalkoztatási és Szociális Bizottság titkárságának a kiváló együttműködést, és képviselőtársaim módosító indítványát. Persze nem utolsósorban azt is, hogy itt vannak és részt vesznek a vitában.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, velmi vám děkuji a zvláště zpravodajce paní Bauerové za vaši zprávu a jsem rád, že mohu konstatovat úplnou shodu mezi vámi a Komisí, pokud jde o skutečnost, že Lisabonská strategie je založena na pozitivním vzájemném působení hospodářské politiky, politiky zaměstnanosti a sociální politiky. Oceňuji podporu, kterou vyjadřuje vaše zpráva iniciativě Komise, jejímž cílem je zefektivnění a modernizace otevřené metody koordinace v oblastech sociální ochrany a sociálního začlenění. Jedná se o to, jak zároveň více přispět prostřednictvím politik sociální ochrany k cílům Lisabonské strategie a upevnit koordinaci těchto politik. Více přispět prostřednictvím procesu sociální koordinace Lisabonské strategie znamená rozvíjet aktivní funkci sociální ochrany a prokázat přidanou hodnotu na základě tvorby růstu a pracovních míst. Z praktického hlediska budou nové společné cíle otevřené metody koordinace jakož i dílčí tematické cíle, které právě Rada přijala, převedeny do národních strategií. Nové národní správy nejdříve představí strategický přístup každého členského státu, pokud jde o modernizaci jeho politiky v daných oblastech. Poté budou členskými státy představeny tři tematické plány: sociální začlenění, důchody a zdravotní péče.

Komise rovněž přijala sdělení, které zahajuje veřejnou konzultaci o možných zaměřeních opatření na úrovni Unie, které se týkají úpravy minimálního příjmu a začlenění osob vyloučených z trhu práce. Konzultace se samozřejmě vztahuje na Evropský parlament a ostatní orgány, ale s ohledem na diskutované téma se rozšiřuje i na veřejné orgány na všech úrovních, jakož i na organizace, občanské společnosti a sociální partnery. Vaše zpráva uvádí rovněž možnost nové interinstitucionální dohody, která by zajistila úlohu Parlamentu v provádění otevřené metody koordinace. Je pravda, že účast Parlamentu na práci v rámci otevřené koordinace zůstává omezena tím, že chybí celkový právní rámec. Za sebe mohu členy Parlamentu pouze ujistit, že podpořím pracovníky svých útvarů, aby se více snažili vést dialog s Parlamentem.

  Věra Flasarová (GUE/NGL), Navrhovatelka Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – Pane předsedo, pane komisaři, dámy a pánové, vysoce oceňuji zprávu paní Bauer, kterou jsme projednali a podpořili ve Výboru pro práva žen a rovné příležitosti. Zpráva akcentuje dané cíle z pohledu rovného postavení mužů a žen a vyzdvihuje potřeby žen zejména v oblasti sociálního začlenění.

Ráda bych se ale zaměřila nejen na ženy, ale i na to, jakým způsobem dopadá chudoba a sociální vyloučení na děti a mládež. Uvědomme si, jak se oproti minulosti změnil náš vztah k chudobě ve vyspělých zemích, v prostředí na odiv dávaného bohatství a prosperity začala být nižší životní úroveň považovaná za něco deklasujícího. Troufám si říci, že je vnímána jako ponižující a nenormální stav, za který si člověk může sám. Co tím chci říci: média a reklama sugerují obraz převažujícího blahobytu, v němž člověk, který ho nedosahuje, trpí pocitem neschopnosti. Úspěch a s ním i materiální hojnost jsou zdánlivě otevřeny všem , takže kdo na ně nedosáhne, ten je vyčleňován z výhod, které společnost poskytuje. Tato vyloučení se netýká jen materiálních záležitostí, ale i vzdělání, zdraví nebo zajištěného stáří a dědí se z generace na generaci. Zejména děti ze sociálně slabšího prostředí mají ztížený přístup k vyššímu vzdělání, méně cestují, hůře bydlí. Pochopitelně není zde tato chudoba tak drastická jako v zemích třetího světa, ale i ona, často se studem utajovaná a statisticky nepodchycená, vede k pocitu vyřazení z normálního světa, k vědomí, že něco běžného a standardního je nedostupné.

Proč je tomu tak? Jak vysvětlit dětem, že se na rozdíl od jiných právě ony musejí vzdát toho či onoho. Je pravda, že vždy existovaly sociální rozdíly a že předurčovaly vývoj dítěte na celý život. Nikdy ale nebyla hojnost tak samozřejmě pokládána za normu a naopak nedostatek finančních prostředků nevylučoval z takovéhoto množství možností jako dnes. Toto je paradox vyspělé společnosti. Důstojná životní úroveň je demokratičtější než dříve, ale tím hůř pro ty, kteří na ni z různých důvodů nedosáhnou. Upozorňuji na to, že se nejedná jen o materiální dopady, ale že nedostatečná sociální ochrana, především u dětí a mládeže, přináší důsledky morální a nebezpečné pro budoucnost společnosti, neboť sociální nespravedlnost vede k napětí, které se, jak vidíme všude kolem, vytěsňuje formou násilí nebo vede k úniku od reality drogami či lacinou zábavou.

Nepodceňuji charitativní prostředky, ale právě sociální ochrana a sociální začlenění musí být zakomponovány v systému a člověk musí mít oprávnění k jeho využití. Charita je milodar a to je v moderní společnosti chránící důstojnost člověka krajní řešení, které nemůže nahradit kvalitní sociální politiku, odpovídající potřebám Evropské unie 21. století.

  Μαρία Παναγιωτοπούλου-Κασσιώτου, εξ ονόματος της ομάδας PPE-DE. – Κύριε Πρόεδρε, η πρώτη κοινή έκθεση της Ευρωπαϊκής Επιτροπής για την κοινωνική προστασία και την κοινωνική ενσωμάτωση είναι ένα ήδη παλαιό κείμενο που γράφτηκε τον Ιανουάριο του 2005 και που χρειάζεται να συνεξεταστεί τόσο με τα συμπεράσματα της Προεδρίας του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου όσο και με την ενδιάμεση έκθεση για τη στρατηγική της Λισσαβώνας.

Η έκθεση Bauer είναι ένα συνθετικό κείμενο και γι' αυτό συγχαίρω τη συντάκτριά της. Είναι χωρισμένο μεθοδικά και παρουσιάζει όλες τις πτυχές της επιτακτικής ανάγκης να παραμείνει κεντρικός στόχος της στρατηγικής της Λισσαβώνας η δραστική μείωση της φτώχειας και του κοινωνικού αποκλεισμού μέχρι το 2010. Οι δύο γύροι της ανοικτής μεθόδου συντονισμού για την κοινωνική ενσωμάτωση σε επίπεδο 15 και, από το 2004, στα 25 κράτη μέλη κατέδειξαν ότι θα πρέπει να διασφαλιστεί ο εξορθολογισμός της ανοικτής μεθόδου συντονισμού στην κοινωνική προστασία και στην κοινωνική ένταξη. Σίγουρα, η οικονομική μεγέθυνση και η αύξηση της απασχόλησης είναι τα μέσα με τα οποία θα επιτευχθεί υψηλότερο επίπεδο κοινωνικής συνοχής, σε συνδυασμό με τα αποτελεσματικά συστήματα εκπαίδευσης και κατάρτισης.

Υπό το πρίσμα αυτό, υπενθυμίζεται στην έκθεση Bauer, ότι πρέπει να ληφθούν μέτρα που να στοχεύουν στην παρεμπόδιση της πρόωρης εγκατάλειψης της εκπαίδευσης και της κατάρτισης και της διευκόλυνσης της μετάβασης, ιδιαίτερα των αποφοίτων με χαμηλά προσόντα, στο σχολείο και την αγορά εργασίας.

Γίνεται ιδιαίτερη μνεία στην επένδυση για την εκπαίδευση και τη διά βίου μάθηση επειδή παρατηρείται μια στασιμότητα στη συμμετοχή και γι' αυτό καλείται και η ιδιωτική πρωτοβουλία να συμμετάσχει σ' αυτήν. Είναι ένα ισχυρό μέσο καταπολέμησης της φτώχειας και του κοινωνικού αποκλεισμού. Πρέπει να δοθεί επίσης προσοχή στην εξάλειψη της παιδικής φτώχειας και γι' αυτό πολύ σωστά η συντάκτρια της έκθεσης, κυρία Bauer, τονίζει ότι πρέπει να αντιμετωπιστεί η διαγενεακή κληρονομικότητα της φτώχειας με την επίσπευση των διεργασιών της Επιτροπής με ένα σύμφωνο για το παιδί, που θα έχει στόχο την προώθηση των δικαιωμάτων του.

  Proinsias De Rossa, on behalf of the PSE Group. – Mr President, I would like to thank Commissioner Špidla, and Mrs Bauer, for the report and for the initiative regarding social protection and inclusion. That we have close to 70 million people living at risk in the European Union is a shameful statistic and is not acceptable.

Poverty is a result of the actions of human beings and it can be resolved by the actions of intelligent human beings. We know what solves poverty, yet our economic system continues to reproduce misery for tens of millions of people and, as has been pointed out, continues from generation to generation.

We do so because we fail at national level to integrate the various economic, social, cultural and environmental policies that we pursue. We fail to mainstream the solutions that various boards and reports have identified. One of the single most important solutions is not, as is often argued, a job; it is actually education: education from pre-school, certainly primary education, and at a minimum through to secondary education.

Employment obviously plays a key role, but it must be remarked that too many of our homeless, and indeed our poor, actually have a job. It is therefore clear that the job must be a quality job with decent pay and conditions if it is to have an impact on resolving the issue of poverty.

I would argue as well that social protection has to be seen as broader than simply social security. Our public services should be seen as mechanisms for social protection. Health services, education services, transport and cultural services not only help to protect those who are at risk of poverty, but also keep tens if not hundreds of millions out of poverty by their very existence. If they did not exist there would be many more millions of people on the breadline.

I would argue too that the notion that social security is simply a safety net needs to be avoided and that in reforming our social security systems we have to give particular attention to eliminating poverty traps.

  Siiri Oviir, fraktsiooni ALDE nimel. – Austatud esimees, lugupeetud volinik, kolleegid! Vaesuse ja sotsiaalse tõrjutuse kaotamine on Euroopa Liidu strateegiline prioriteet. Lissaboni strateegia vahearuanne oli liikmesriikide tegevuse, õigemini tegevusetuse suhtes kriitiline. Euroopas elab vaesuses 15% ehk enam kui 68 miljonit inimest, kolmandik neist lapsed. Meeste ja naiste palgavahed on keskmiselt 20% naiste kahjuks. Vaesus teadagi sünnitab vaesust.

Sotsiaalne tasakaal teenib kogu ühiskonna huve. Vaesuslõksu sattumise põhjuseks ei ole esmajoones isiklik ebaõnnestumine. Kõiki poliitikaid arvestav sotsiaalne hõlvamine ja inimressursside raiskamise lõpetamine annaks otsese tõuke arenguks, mida Lissaboni strateegiaga saavutada püüame. Seda arutatav raport ka rõhutab.

Euroopa peab end taas kord vormi ajama. Heaks näiteks on Põhjamaad. Tegemist on riikidega, kelle majandus on konkurentsivõimelt maailma esikümnes ja samal ajal sotsiaalne kaitse tõhusaim.

Tahan eriti rõhutada raporti üleskutset alustada läbirääkimisi poliitikavaldkondade valimiseks, mille puhul rakendatakse avatud koordineerimismeetodit. Euroopa peab arvestama, et kui praegu on meil iga 100 töötaja kohta 38 mittetöötavat pensionäri, siis tööhõivepoliitikat muutmata võib see lähikümnendil tõusta kahekordselt. Tegeleda tuleb selle probleemiga aga juba täna. Elukestev õpe ja vanemaealiste tööhõive tõstmine on siis kesksed märksõnad.

Kahjuks on mitmete liikmesriikide seadusandluses tööjõuturul ealist diskrimineerimist soodustavaid sätteid. Selline praktika tuleb Euroopa õigusruumist välja juurida.

Lisaks teistele riskirühmadele valitseb suurim tõrjutuse oht üle 50-aastaste naiste seas, süvenedes pensionieas. Väga tervitatav on, et raport sellele suurt tähelepanu pöörab, kutsudes liikmesriike tagama, et naisi ei karistataks nende pensioni arvutamisel lünkade eest tööhõives, mille põhjuseks on vanemapuhkus või lapsehooldus. Väga oluliseks pean üleskutset, et kõik liikmesriigid – eriti uued – vaataksid üle oma solidaarsed pensionisüsteemid, võttes arvesse meeste lühemat keskmist eluiga ja suuri soolisi palgaerinevusi, mis peegelduvad lesestunud pensionäride pensioni suuruses ning tõukavad nad sageli allapoole vaesuspiiri.

Tahan tänada proua Bauerit asjatundliku töö eest ja loodan, et selle dokumendi põhimõtted rakenduvad liikmesriikide praktikasse kiiresti.

  Jean Lambert, on behalf of the Verts/ALE Group. – Mr President, I should like to thank Mrs Bauer for the work she has done on this excellent report, and the Commission for its initial document.

One of the points that comes through from the report is that there is multiple deprivation often linked to discrimination; that if you look at some of the groups that are particularly affected – women, as we have just heard, people with disabilities, those from black and minority ethnic groups and those both older and younger – you can see why the Article 13 directives on anti-discrimination are so important and why they need to be implemented as fully as possible.

The concentration on child poverty is welcome. We know that there are links between poor nutrition, poor housing, a poor environment – the poor often live in the worst environments – and poor educational prospects, which then follow through people’s lives and indeed those of their children. I welcome the call for a Green Paper on child poverty. We need to look at that in the context of social cohesion overall, because it has implications for the gap between rich and poor.

Mr De Rossa mentioned the difficulties about education and employment. The real cause of poverty is not having enough cash. You cannot simply rely on a trickle down from growth in the economy. You have to take specific action to address those at the bottom. Take the example of the UK, which comes out quite high in terms of risk of poverty. Despite the number of efforts made by our government at the moment, you see that the share of the poorest 10% in the population’s net income is 2.8%, while that of the richest 10% is 28%: ten times as much. You can see it in my own region, inner London, the richest area in the European Union, which also has tremendous levels of poverty. We need to change those percentages and increase that of those at the bottom.

I agree about the importance of public services and the role that social security has to play within this. Member States should be looking at whether their social security systems operate to allow people to go through training and to take up educational possibilities, or whether they in fact constrict them because these people have to be ready for work at any moment.

I would also echo the comments made about the open method of coordination and the role that the European Parliament should be playing in this, not least in reviewing the national action plans and their outcomes.

  Ilda Figueiredo, em nome do Grupo GUE/NGL. – As intervenções já aqui realizadas demonstram que os níveis de pobreza e a exclusão social são muito elevados e atingem mais de 70 milhões de pessoas da União Europeia. Como se refere no relatório, sabe-se que em 14 dos 17 Estados-Membros para os quais existem dados disponíveis, a pobreza infantil aumentou nos anos 90. Mas a situação actual tende a agravar-se com os níveis elevados de desemprego, o aumento de trabalho precário e mal remunerado, a flexibilidade, a privatização de sectores e serviços básicos.

Ora, sabendo-se que a pobreza é uma violação dos direitos humanos, impõe-se que se dê maior atenção às suas causas e se tomem as medidas necessárias para promover a inclusão social considerando-a na sua perspectiva multidisciplinar. Daí, as propostas que fazemos na defesa da alteração das políticas macroeconómicas para colocar no centro das prioridades políticas a inclusão social, o emprego com direitos, os serviços públicos de saúde, educação, acesso à justiça, à cultura, a uma habitação digna. Por isso, defendemos a substituição do pacto de estabilidade por um verdadeiro pacto de desenvolvimento e progresso e a Estratégia de Lisboa por uma verdadeira estratégia de coesão económica e social, o que implica que também não se insista no projecto de directiva de criação do mercado interno dos serviços.

A experiência já demonstrou que o método de coordenação aberta previsto na Estratégia de Lisboa não diminuiu a pobreza. Com base na Estratégia de Lisboa, o que avançou foram as liberalizações e privatizações de sectores e serviços públicos, o que agravou a pobreza e dificultou a inclusão social. Porque estas medidas foram obrigatórias, o método de coordenação aberta não obrigou nenhum Estado-Membro a diminuir a pobreza e essa é a diferença que há neste processo, dois pesos e duas medidas.

As políticas públicas são fundamentais para diminuir a pobreza, para garantir os direitos humanos, daí a necessidade de uma política de segurança social pública universal e solidária e a rejeição que propomos da privatização dos sistemas de saúde.

De igual modo, cabe ao Estado um papel fundamental, na garantia de uma escola pública de qualidade e a garantia dos direitos laborais no respeito pela dignidade de quem trabalha. Por isso, insistimos que não basta lamentar a pobreza. É necessário alterar as políticas neo-liberais que estão no cerne do aumento do número de pessoas em risco de pobreza e esse é o desafio que aqui fazemos para que este debate não seja mais um debate sem consequências.

  Guntars Krasts, UEN grupas vārdā. – Kopumā visumā atbalstāmajā Parlamenta ziņojuma 37.punktā varam lasīt secinājumu, ka globalizācijas izraisītās straujās pārmaiņas un informācijas un komunikāciju tehnoloģiju plašais lietojums pakļauj cilvēku lielākam sociālam riskam. Globalizācija un informācijas un komunikācijas tehnoloģijas novērtētas kā risks.

Manuprāt, apdraudējumi ir tai sabiedrībai, kurā globalizācijas izraisītās straujās pārmaiņas nepavada informācijas un komunikāciju tehnoloģiju plašs pielietojums. Apdraudējumi ir tad, kad pārmaiņu ieguvumi tiek uzlūkoti kā riski.

Plaša informācijas un komunikācijas tehnoloģiju izmantošana palielina iedzīvotāju izglītības un apmācības iespējas, kā arī iespējas iesaistīties darba tirgū, it īpaši sociāli visjūtīgākajām grupām, piemēram, invalīdiem. Sociālās grupas vai indivīds ar e–pārvaldes palīdzību var tieši iesaistīties sociālajā dialogā ar valsts pārvaldi. Tādēļ arī sociālajā politikā būtu jāakcentē tie pasākumi, kas šīs iespējas palīdz izmantot. Jāveic sociālās un informācijas sabiedrības attīstības politiku koordinācija.

Atstāsim bažas par informācijas tehnoloģijas straujo izplatību Ziemeļkorejas un Baltkrievijas diktatoriem.

  Jan Tadeusz Masiel (NI). – Panie Przewodniczący! Panie Komisarzu! Wzrost liczby miliarderów na świecie, według ostatnich danych, nie idzie niestety w parze z bogaceniem się wszystkich obywateli. Przeciwnie, nieustannie rośnie liczba ubogich i to w państwach starej i nowej Unii. Oczywiście ubóstwo, brak ochrony socjalnej i należytej integracji społecznej to problemy zwłaszcza nowych państw członkowskich. W Polsce, na przykład, mamy do czynienia z sytuacją paradoksalną. Byłe państwo socjalistyczne dba dzisiaj o swoich obywateli słabiej, aniżeli państwa od zawsze kapitalistyczne. Do problemów socjalnych krajów piętnastki dochodzą nasze specyficzne, takie jak wysokie bezrobocie wśród wykształconej młodzieży czy brak dostępu do powszechnej opieki medycznej.

Panie Komisarzu! Unię krytykuje się często za nadmiar regulacji, ale jedna nieistniejąca wydaje się szczególnie potrzebna. Unia Europejska powinna zmusić państwa członkowskie do ustanowienia minimum socjalnego po to, by wszyscy obywatele czuli się bezpiecznie, by obniżony poziom lęku o egzystencję faworyzował integrację społeczną.

  Tomáš Zatloukal (PPE-DE). – Vážený pane komisaři, kolegyně, kolegové, myslím, že dnešní debata na téma sociální ochrana a sociální začleňování je nesmírně aktuální, ačkoliv v letech 1995–2000 došlo k poklesu úrovně relativní chudoby o 3 %, úroveň 15 % je bezesporu alarmující. Obávám se, že s ohledem na tato čísla a současný stav se nepodaří do roku 2010 vymítit chudobu a z toho vyplývající sociální vyloučení. Tyto jevy jsou výsledkem strukturálních změn, které provázejí sociální a ekonomický vývoj naší společnosti. Jedná se o změny na trhu práce, technologické změny ve společnosti, demografické změny, etnickou různost, změny ve struktuře domácností a redefinice rolí muže a ženy. Pomoc proto musí směřovat především k nejvíce ohroženým skupinám, nezaměstnaným, domácnostem s jedním rodičem, osamělým a starším osobám, rodinám s více závislými osobami, etnickým menšinám či postiženým lidem. Fakt, že se chudoba často dotýká také dětí, považuji osobně za velmi smutný a alarmující.

Z klíčových politických priorit pro řešení otázek chudoby a sociálního vyloučení bych zdůraznil oblast vzdělávání. Jedná se o zajištění jeho odpovídající úrovně, plynulý přechod mezi vzdělávací institucí a pracovním zařazením, integraci znevýhodněných skupin do vzdělávacího systému s využitím e-learningu. Vzdělávání není pouze školní docházka, ale ucelený systém celoživotního vzdělávání. K naplnění této a dalších priorit jsou však nutné finanční prostředky. Finanční nástroj pro tuto oblast, Evropský sociální fond, neumí zejména nové členské země dostatečně využívat. Apeluji proto na nové členské země a zejména na Českou republiku, aby právě připravované programové dokumenty na období 2007–2013 a byrokratickou zátěž na žadatele co nejvíce zjednodušili. Na závěr bych rád poděkoval paní kolegyni Bauer za kvalitní zprávu.

  Karin Jöns (PSE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kollegen und Kolleginnen! Rentenpolitik, Armutsbekämpfung sowie Gesundheitsversorgung und Langzeitpflege sind zentrale Aufgaben für uns und sind zentrale Themen für alle Bürger und Bürgerinnen in der Europäischen Union. Deshalb müssen wir uns als Parlament wesentlich stärker als bisher bei der offenen Koordinierung in allen Fragen des Sozialschutzes und der sozialen Eingliederung mit einbinden lassen. Das jetzige Verfahren ist völlig inakzeptabel. Wir beraten heute bereits über einen überholten Sachverhalt. Der Rat hat schon über die Folgemitteilung der Kommission beraten. Wir brauchen deshalb wirklich dringend eine interinstitutionelle Vereinbarung.

Herr Kommissar, Sie haben heute gesagt, dass Sie sich für einen Dialog mit dem Parlament einsetzen werden. Dafür danke ich Ihnen sehr, aber was wir wollen, das ist nicht nur ein lockerer Dialog, wir wollen wirklich den Abschluss einer interinstitutionellen Vereinbarung mit ganz klaren Spielregeln. Auch sollten künftig bei der offenen Koordinierung im Bereich Sozialschutz verstärkt Fragen der Vereinbarkeit von Familie und Beruf behandelt und der Kinderbetreuung besonderes Augenmerk geschenkt werden.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – Panie Przewodniczący! Postępująca globalizacja powoduje restrukturyzację zarówno przedsiębiorstw, jak i zatrudnienia. Jedną z konsekwencji globalizacji jest także koncentracja nie tylko na poziomie lokalnym i krajowym, ale również i międzynarodowym. Duże przedsiębiorstwa coraz bardziej wypierają z rynku przedsiębiorstwa małe i średnie, i w istotny sposób kształtują dochody społeczności lokalnych.

Restrukturyzacja ma w poszczególnych regionach zróżnicowany charakter. W starych państwach członkowskich wywołuje ona obawy przed zmniejszeniem zatrudnienia, zaś w nowych przed całkowitą likwidacją produkcji i stanowisk pracy. W nowych państwach członkowskich duże spustoszenie na rynku pracy spowodowały hipermarkety i supermarkety, zwłaszcza budowane w centrach miast i w dużych osiedlach mieszkaniowych. Sklepy wielkopowierzchniowe spowodowały w swoim otoczeniu masowy upadek drobnego handlu i usług oraz znaczący wzrost bezrobocia. Uruchomienie jednego miejsca pracy w hipermarkecie powodowało likwidacje 5-8 miejsc w jego otoczeniu. Inwestorzy często nie zwracają uwagi nie tylko na czynnik ludzki, ale również na środowisko naturalne człowieka i substancje zabytkowe. Stąd słusznie zauważono ten problem w sprawozdaniu pani Bauer.

Reasumując, pierwszymi ofiarami restrukturyzowanych zakładów pracy są ich pracownicy oraz dostawcy towarów, w tym producenci rolni. To właśnie im powinno się zapewnić pomoc i opiekę oraz stworzyć szansę na zdobycie nowego zatrudnienia, nowego zawodu czy rynku zbytu dla swoich produktów.

  Ljudmila Novak (PPE-DE). – Menim, da je najbolj socialna tista država, ki ustvarja pogoje za kakovostna delovna mesta in zagotavlja enake možnosti svojemu prebivalstvu. Kakovostna delovna mesta pa lahko zagotovimo z naložbami v človeški kapital, z vseživljenjskim izobraževanjem, s spodbujanjem fleksibilnosti trga dela in z zakonodajo, ki je gospodarstvu naklonjena.

Državljani potrebujejo ugodne zunanje okoliščine za svoje delo in ustvarjanje ter zadovoljevanje svojih osnovnih potreb. Drugače pa je z ogroženimi skupinami, kot so starejši ljudje ali mladi brez delovnih izkušenj, bolniki, invalidi ter matere samohranilke ali družine z več otroki. Vse te skupine potrebujejo pozornost in pomoč družbe, da bodo socialno zaščitene in ne izključene iz družbe.

Ne morem pa razumeti odločitve Evropskega sveta, da je pri pogajanjih o finančni perspektivi zmanjšal sredstva prav za izobraževanje in štipendije za mlade, kjer lahko s sorazmerno majhnimi sredstvi dosežemo velike učinke na področju izobraževanja, učenja tujih jezikov, mednarodnega povezovanja ter odnosa do Evropske unije. Za vse te vrednote si prizadevamo v skoraj vseh naših dokumentih. Dokler bomo v Evropski uniji konkretne ukrepe sprejemali prav v nasprotju z našimi besedami in spoznanji, ne moremo hitreje dosegati zastavljenih ciljev.

Morda še ni nikoli v človeški zgodovini čas tako hitro tekel, kot teče prav danes, in nič ne kaže, da bi se ta tempo upočasnil, zato so potrebne tudi hitre in enostavne rešitve pri prilagajanju na te spremembe za dosego večje gospodarske rasti in za boljšo socialno zaščito ogroženih skupin prebivalstva.

  Marianne Mikko (PSE). – Kallid kolleegid, sotsiaaldemokraadina usun, et töö on ainus jõukuse allikas, kuid tootmistegurina on tööjõud kaotamas oma positsioone masinatele, see tähendab kapitalile.

Hulk vanade liikmesmaade pensionäre naudib jõukat vanaduspõlve, olles seadustanud töötajate kohustuse neid kindlal tasemel üleval pidada, kuid paljud ühiskonna kasuks töötanud inimesed, olles rahul väikese palgaga, on pensionäridena vaesusohus. Liiga paljude liikmesriikide pensionisüsteemid on oma olemuselt püramiidsüsteemid. Juhin tähelepanu, et viimati liitunutel – noortel – ei ole enam kusagilt värvata neid, kes neid hiljem oma palgast üleval peaksid. Nende töö, palk ja koormised ei võimalda lapsi saada ega raha koguda.

Kiidan küll proua Baueri raportit, kuid pensioniprobleeme ei saa ühe raportiga lahendada. Ent juba praegu saab astuda samme, mis tulevikku kindlustavad. Pensioniskeemid, riiklikud või erasektori omad, peavad sisaldama reaalset raha, mitte põhinema lubadustel.

Eesti üleminek kogumispensionile oli edukas. Kui vanad liikmesriigid suudaksid seda edu korrata, tuleks see kasuks Euroopa konkurentsivõimele ning jätkusuutlikkusele. Loodan, et meie parlament naaseb pensioniskeemide juurde peagi.

  Zita Gurmai (PSE). – Tisztelt Elnök Úr! Esélyt adni a társadalmi kirekesztettség bűvös köréből való kitörésre, ez az igazi kihívás az Európai Unió számára. Elfogadhatatlan, hogy az európai polgárok 15 százaléka, mintegy 68 millió ember él a szegénység fenyegetésének tudatában, ahogy azt az Európai Bizottság 2005. január 27-én kiadott jelentése hírül adta.

Elfogadhatatlan, hogy a szociális kirekesztés éppen a legsebezhetőbb társadalmi csoportokat, a nőket és az etnikai kisebbségeket sújtja. Ők szenvednek hátrányt a munkahely megszerzésében, megtartásában, a kapott bérben, szociális ellátásban, egészségügyben, oktatásban és a kulturális javakhoz való jutásban.

A jelentés megállapítja, hogy Magyarországon az uniós átlaghoz képest kisebb a szegénység által fenyegetettek aránya, 10 százalékosnál kisebb arányt mutat, ugyanúgy, ahogy Csehországban, Svédországban, Dániában és Szlovéniában. 20 százalékos vagy annál nagyobb szegénységi arány jellemző viszont Írországra, Szlovákiára, Görögországra és Portugáliára.

Vladimir Spidla biztos úr beszédében kiemelte, hogy a nők életük során négyszer annyi időt töltenek a másokkal való törődéssel, mint férfitársaik. Ha ennek társadalmi értékét elismerjük, akkor valódi esélyt adunk a felzárkózásra.

A szociális kirekesztettség bűvös köréből a szegények és sebezhető társadalmi csoportok csak úgy törhetnek ki, ha megteremtjük számukra a munkalehetőséget, ha piacorientált képzést biztosítunk számukra. A munkához jutás jövedelmet jelent, ami elősegíti a társadalmi beilleszkedést és hozzájárul az egyén gyarapodásához. Ez az igazi kihívás, tegyünk érte! A jelentést elfogadásra javaslom.

  Aloyzas Sakalas (PSE). – Noriu padėkoti E. Bauer už kvalifikuotai parengtą pranešimą. Tačiau norėtųsi, kad iš jo matytųsi sistema, o iš šios prioritetai, į ką visų pirma reikia sutelkti dėmesį. Mano nuomone, svarbiausias prioritetas yra vaikas, nes jis yra pradžia, o suaugęs žmogus yra tik to vaiko auklėjimo pasekmė. Jei vaikas nelanko mokyklos, jis neturės specializacijos. Jei vaikas yra nuolat alkanas, jis pradės elgetauti ir net vagiliauti. Jei vaikas patiria smurtą ar yra seksualiai išnaudojamas, suaugęs jis taps tokiu pačiu smurtautoju. Jei vaikas neturi tėvų ar jis nuo tėvų atskirtas, tai jį noriai priglaus gatvė. Visi minėti atvejai yra puiki dingstis kriminaliniam pasauliui priglobti tokį vaiką ir iš jo išauginti nusikaltėlį. Toks vaikas neis į darbo rinką, nes jis moka tik tų dalykų, kurie darbo rinkai yra netinkami. Todėl baziniu prioritetu turėtų būti priežasčių, kurios padaro vaiką netinkamą darbo rinkai, panaikinimas. Jei nenaikinsime priežasčių, tai pranešime išvardintos kitos priemonės bus tik kova su pasekmėmis.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení páni poslanci. Vítám kvalitu rozpravy a návrhů předložených členy Parlamentu a chtěl bych opět potvrdit ochotu s vámi spolupracovat, abychom pokračovali v cílech Unie a splnili tak úkol, který nám dali evropští občané. Mohu vás ujistit, že Komise odhodlaně přispěje k opětovnému zvýšení profilu sociálního rozměru Lisabonské strategie. Chtěl bych vám navrhnout pro naši budoucí práci tyto podněty.

Musíme nejdříve zlepšit zviditelnění evropské koordinace. Podařilo se nám podnítit vyvážený přístup, který klade důraz na nutnost kombinovat sociální cíle s finančními. To je velký zisk naší práce a je zásadní pro posílení důvěry občanů v reformy. Musíme prohloubit partnerství mezi členskými státy a Unií. Evropská strategie pro růst a zaměstnanost a sociální agenda nenáležejí Komisi nebo evropským orgánům. Jsou založeny na závazku všech účastníků, členských států, evropských občanů, parlamentů, sociálních partnerů a občanské společnosti, jakož i všech orgánů a institucí Společenství. Uspět v tomto partnerství znamená rozdělit jasně úlohy. Členské státy provádějí na vnitrostátní úrovni reformy a strukturální politiky schválené v rámci obnovení Lisabonské strategie. Unie bude nadále podporovat reformní úsilí a využije přitom všech nových nástrojů, podporu ze strukturálních fondů, dodržování základních práv, podporu sociálního dialogu a stanovení osvědčených postupů.

  Předseda. Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra v 11:30.