Märksõnaregister 
 Eelnev 
 Järgnev 
 Terviktekst 
Menetlus : 2005/2147(INI)
Menetluse etapid istungitel
Dokumendi valik : A6-0041/2006

Esitatud tekstid :

A6-0041/2006

Arutelud :

PV 23/03/2006 - 5
CRE 23/03/2006 - 5

Hääletused :

PV 23/03/2006 - 11.14
CRE 23/03/2006 - 11.14
Selgitused hääletuse kohta

Vastuvõetud tekstid :

P6_TA(2006)0115

Arutelud
Neljapäev, 23. märts 2006 - Brüssel Uuendatud versioon

5. Demograafilised väljakutsed ja põlvkondadevaheline solidaarsus (arutelu)
PV
MPphoto
 
 

  Die Präsidentin. Als nächster Punkt folgt der Bericht von Herrn Bushill-Matthews im Namen des Ausschusses für Beschäftigung und soziale Angelegenheiten über die demografischen Herausforderungen und die Solidariät zwischen den Generationen

2005/2147(INI) (A6-0041/2006).

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Bushill-Matthews (PPE-DE), rapporteur. – Madam President, I welcome the priority given to this issue by the Commissioner. This priority is recognised and supported by all political groups in Parliament. The fact that there were over 200 amendments at the committee stage for what was and is an own-initiative report, is hopefully seen as a reflection of their priority and not entirely down to the inadequacy of the rapporteur in the first place.

I wish to begin by thanking colleagues in the Committee on Employment and Social Affairs, especially the shadow rapporteurs for their important input. I should like to thank the Committee on the Environment, Public Health and Food Safety and in particular the Committee on Women’s Rights and Gender Equality – with whom we had enhanced cooperation, both officially and in practice – for their valuable opinions and for the many ideas they have also contributed to this report.

However, one direct consequence of all this is that the report is too long: a tribute perhaps to our collective enthusiasm. I hope, with the support of colleagues in the vote today, that we can make it a little shorter.

However, the thrust of the report should remain clear: the challenges of an aging population, with more people living much longer, with more older people who are inactive and need the support of others, and more older people who are active and need to support themselves, are not just problems for the elderly, but for society as a whole. The challenges of a declining birth rate, with fewer people of working age, who are mathematically unable to fund the larger number of pensioners; with many parents who want to have more children grappling with the pressures of combining work and family life, but who are mathematically unable to make ends meet. These are not just problems for young people, these too are problems for society as a whole. They are challenges for governments; they are challenges for businesses. There are no one-size-fits-all solutions, but, as they say in the X-Files: the truth is out there!

There are many different ideas around and different experiences to draw upon, not just in the European Union. A number of thoughts and pointers are in this report. We now need minds to open, but, above all, we need action to follow these ideas through.

I hope the Commissioner feels that this report reflects not only his own priority but also his own personal sense of urgency, and that all will agree that the real work starts now.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych poděkovat panu Bushillu-Matthewsuovi a Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví za jejich zprávu, která je skutečně inspirativní. Jsem rád za podporu, kterou Parlament vyjádřil naší zelené knize. Zpráva Parlamentu přichází včas, aby dala impuls práci Komise, pokud jde o nové sdělení o demografii, protože v následujících několika týdnech budeme dokončovat svoje sdělení, a proto díky časovému rozvrhu je možné velmi prakticky vaši zprávu využít. Zpráva obsahuje několik velmi závažných bodů, které si zasluhují, aby byly zahrnuty do nového sdělení, které vyvodí závěry z reakcí, které jsme obdrželi na naši zelenou knihu a ze studií dopadu financovaných díky pilotní akci, kterou uspořádal Evropský parlament. Oznámí, jak bude možné pokračovat ve spolupráci na evropské úrovni ve věci demografických otázek.

Dámy a pánové, Evropa v minulém období dosáhla mimořádného úspěchu a chtěl bych, aby to bylo zřetelné a abychom si to uvědomili. Protože demografické stárnutí naší společnosti je projevem úspěchu, a to na dvou koncích pyramidy, na dvou místech pyramidy. Prodloužila se střední délka života díky enormnímu pokroku medicíny, která např. významně zvládla kardiovaskulární choroby, tzn. významně zasáhla do prodlužování střední délky života právě ve středním věku. Díky významnému pokroku medicíny v oblasti péče o děti a perinatální péče poklesla míra dětské a novorozenecké úmrtnosti na úrovně nikdy v dějinách nepoznané a pravděpodobně ještě před několika desítkami let neočekávané. To je jednoznačný úspěch. Svým způsobem máme k dispozici nebo brzo budeme mít k dispozici dva životy v porovnání s našimi předky. A byl jsem velmi potěšen, když jsem v debatě s pojišťovnami zjistil, že začínají zpracovávat úmrtnostní tabulky nikoliv do 80, nýbrž do 120 let.

Tento úspěch má samozřejmě své důsledky, protože demografické stárnutí mění celou naši společnost ve všech jejích oblastech. A myslím si, že to co je důležité si uvědomit, že je nutná holistická odpověď, celková integrovaná odpověď. Demografické stárnutí není pouhou otázkou důchodových systémů, není pouhou otázkou zdravotnictví, není pouhou otázkou školství, není pouhou otázkou urbanistiky a mohl bych pokračovat a pravděpodobně bychom nenašli žádnou oblast lidské činnosti, kde se demografické stárnutí neprojevuje, a ani nevyjímaje ozbrojené složky. Musíme se proto snažit, aby se aktivní stárnutí stalo realitou. Musíme rozvíjet služby péče o děti a seniory. Musíme rozvíjet nové produkty a služby, aby lépe odpovídaly potřebám spojeným se stárnutím jednotlivců, ale samozřejmě i s potřebami společnosti, která stárne jako celek, jejíž věková struktura se mění. Musíme konečně více investovat do rozvoje a zachování lidského kapitálu tak, abychom dosáhli vysoké úrovně zaměstnanosti a umožnili seniorům zůstat déle pracovně aktivní. V reakcích na konzultaci týkající se Zelené knihy, zejména v reakcích členských států, je velmi zdůrazňována nutnost lepšího sladění soukromého, rodinného a profesního života.

Přistěhovalectví již dnes v některých členských státech zabraňuje demografickému poklesu. Aby mělo skutečně příznivý vliv, musí být doprovázeno větší snahou o integraci a lepší zvládnutí rozmanitosti. Dámy a pánové, přesto je zřejmé, že přistěhovalectví, se kterým musíme počítat, které bude trvalou součástí naší společnosti a naší budoucnosti, není řešením důsledků demografického stárnutí. Je jedním z dílů, ale nemůže nikdy uvažovat o tom, že by bylo řešením.

Dovolte mi rozvést některé směry, které by měl obsahovat náš pracovní program pro nadcházející roky. Na pořad dne chceme opět zařadit sladění rodinného a profesního života, protože je zřejmé, že evropští občané si přejí více dětí, než kolik jich ve skutečnosti mají. A to, aby mohli tuto svoji přirozenou touhu a své přirozené přání naplnit, po mém soudu vyžaduje hlubokou úvahu o celkové naší společnosti a o některých našich zvyklostech, způsobech a technikách, které používáme. Chceme zřídit Evropské fórum o populaci a demografii, které umožní prohloubit různé aspekty začlenění demografického rozměru do jednotlivých politik za podpory uznaných odborníků a občanské společnosti. V roce 2007 předloží Komise zprávu o opatřeních členských států, na jejichž základě byla do jejich vnitrostátního práva provedena ustanovení směrnice 2007/78 týkající se diskriminace na základě věku. Každé dva roky při příležitosti plenárního zasedání fóra zveřejní Komise zprávu o populaci a demografii v Evropě, která bude popisovat demografické tendence v Evropě ve světových souvislostech.

Dámy a pánové, přidaná hodnota Evropy spočívá zejména v organizování výměny informací, v porovnávání osvědčených postupů a v předkládání a šíření srovnatelných údajů. Provádíme to již ve více oblastech, zejména v těch, na které se vztahuje Lisabonská strategie. Dámy a pánové, demografický vývoj mění naši společnost. Měnil jí po celé dějiny a bude ji měnit i do budoucnosti. Naše společnost se stává mechanicky demograficky řečeno starší, ale je také naprosto jisté, že se stává moudřejší, protože moudrost je spojena se zkušeností a je ve všech společnostech spojena s těmi, kdo měli to štěstí a dožili se příležitosti zkušenosti načerpat. Myslím si, že při našich debatách najdeme způsoby, jak odpovědět na výzvy, které nám přináší tento velký úspěch naší společnosti, totiž prodloužení lidského života a zvýšení jeho kvality tak, aby život i v dalších generacích šel touto cestou, to znamená cestou prohlubování kvality života, prohlubování humanistických přístupů, prohlubování těch hodnot společnosti, kterých si vážíme.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Ulmer (PPE-DE), Verfasser der Stellungnahme des mitberatenden Ausschusses für Umweltfragen, Volksgesundheit und Lebensmittelsicherheit. – Frau Präsidentin, Herr Kommissar, meine sehr verehrten Damen und Herren! Zunächst herzlichen Dank an Herrn Bushill-Matthews für den ausgezeichneten Bericht. Ein Wort zu Herrn Špidla: Ich persönlich begrüße das 120-jährige Leben. Ich muss 116 werden, bis ich bei meiner Rentenversicherung den Break-even-Punkt erreicht habe.

Ich bin überrascht, dass im Grünbuch für den demografischen Wandel die gesundheitlichen Aspekte nicht stärker berücksichtigt wurden. Eine alternde Gesellschaft ist nicht auf wirtschaftliche Aspekte beschränkt. Es treten, wie jetzt schon erkennbar, neue Krankheitsbilder in den Vordergrund: die Demenzen – sei es Alzheimer oder die subkortikale Demenz –, die Gefäßkrankheiten von der koronaren Herzkrankheit bis zur Niereninsuffizienz, die Stoffwechselkrankheiten – hier in erster Linie Diabetes –, die Arthrosen der Wirbelsäule und der großen Gelenke, die Osteoporose, um nur einige zu nennen. Hier gilt umso mehr: Prävention, Vorbeugung, gute Lebensbedingungen für alle vor der Behandlung, und wenn eine Behandlung erforderlich wird, für alle Europäer die bestmögliche. Es geht hier sowohl um den Erhalt der Lebensqualität als auch um den Erhalt der Mobilität.

Wir brauchen eine gesellschaftliche Neuorientierung, um den Herausforderungen zu begegnen. Der Ruhestand macht inzwischen ein Drittel des gesamten Lebens aus. Wir brauchen eine sinnvolle Beschäftigung, gesellschaftliche Aufgaben, erfüllende Aufgaben für die Älteren, barrierefreies Wohnen, neue Wohnformen und, falls erforderlich, exzellente Pflege und medizinische Versorgung.

Ich kritisiere allerdings ein wenig die im Grünbuch implizierte und unreflektierte Annahme, ein Bevölkerungsrückgang hätte für das etablierte Gesellschaftssystem ausschließlich negative Folgen. Ich wünsche mir daher die Betrachtung folgender Fragen: Inwiefern können die negativen Auswirkungen des Bevölkerungsrückgangs durch Innovation, höhere Erwerbsquote und Modernisierung des Sozialschutzes aufgefangen werden, und kann es auch positive Aspekte durch einen Bevölkerungsrückgang geben, beispielsweise im Bereich Umwelt, Verkehrsbelastung, Flächenverbrauch? Kann man letzten Endes für Europa eine Art Pareto-Optimum für die Einwohnerzahl festlegen?

 
  
MPphoto
 
 

  Edite Estrela (PSE), relatora de parecer da Comissão dos Direitos da Mulher e da Igualdade de Oportunidades. – Começo por felicitar o Sr. Bushill-Matthews pelo excelente trabalho realizado e pela boa colaboração que estabelecemos na redacção dos nossos respectivos relatórios.

Em 2003, o crescimento natural da população europeia foi de 0,04%. Entre 2005 e 2030 prevê-se uma perda de mais de 20 milhões de pessoas. Até 2025 a população da União Europeia deverá crescer, ligeiramente, graças à imigração, mas prevê-se que a partir daí volte a decrescer. A imigração é uma solução apenas parcial. Os europeus não têm o número de filhos que desejam. Os estudos revelam que gostariam de ter em média 2,3 filhos, mas só têm 1,5. Este número é insuficiente para a reposição da população.

Algumas causas da baixa natalidade são o acesso tardio ou instável ao emprego, habitações onerosas, tardia idade em que os pais têm o primeiro filho, falta de incentivos fiscais e de prestações familiares, licenças parentais insuficientes, inexistência de estruturas de acolhimento de crianças e outros dependentes, diferença salarial entre homens e mulheres, dificuldade de conciliação entre a vida familiar e a vida profissional.

Phillip Longman, perito em demografia, revela que na Europa são os conservadores cristãos e muçulmanos os que estão a ter mais filhos, o que vai conduzir a uma alteração na composição da sociedade. Que fazer para alterar a situação? Phillipe Logman faz sugestões: a Suécia conseguiu aumentar as suas taxas de natalidade reforçando as prestações sociais e construindo centros de dia e creches; na Itália, onde é muito difícil conseguir um empréstimo, pode ajudar se os empréstimos para aquisição de casa própria forem facilitados. Uma coisa é certa, existe na maioria dos Estados-Membros uma forte co-relação entre elevadas taxas de emprego feminino e taxas elevadas de natalidade e o inverso também é verdadeiro.

 
  
  

PRZEWODNICZY: J. SARYUSZ-WOLSKI
Wiceprzewodniczący

 
  
MPphoto
 
 

  Struan Stevenson, on behalf of the PPE-DE Group. – Mr President, in the words of Commissioner Špidla, demographic change is not only a topical issue, but also one of the biggest challenges facing Europe today. That is why the report from Philip Bushill-Matthews is both timely and highly relevant.

The problem with politicians nowadays is that we only think in five-year time frames. It is not seen as politically expedient to deal with matters that will have a dramatic impact on our lives ten or twenty years down the line. Indeed, in the past few months I have been chairing a PPE-DE working group dealing with specific aspects of demographic change. We have come up with some fairly useful conclusions on the issue.

First of all, in the field of demography and the family, Europe should not resign itself to a decline in its population. Improving the overall situation for children and for young people and enhancing the compatibility of work and family life for men and women, combined with tax incentives, could have a significant impact on birth rates.

Secondly, it is clear that more choice and flexibility in the labour market is needed in Europe. In this respect we should enhance the participation in the workforce of women, young people and older people, by providing new opportunities through, for instance, flexibility of working hours, the promotion of part-time jobs and autonomous work. The education systems need to be reformed in order to increase the efficiency and pace of higher education, thus enabling an earlier entry into working life.

Thirdly, skilled workers from third countries should be attracted, but according to our working group, we should not consider immigration as a single solution to Europe’s future demographic and labour market problems. Immigrants have to possess talents and skills that Europe is short of and must be prepared to integrate themselves into our societies and accept our common values.

In order to be able to face the challenge of demographic change and sustain an ever-changing society, we need to ensure the determined implementation of the Lisbon Agenda. The status quo is not an option. To develop and thrive, Europe needs – to use one of Mr Barroso’s buzz words – ‘flexicurity’ and innovation. Security and flexibility of the labour market will enable us to respond to the challenges of globalisation. To achieve this we need to reform our pension systems and concentrate on growth and jobs by introducing innovative measures to support the birth rate and by a judicious use of immigration.

Only through innovation, through re-inventing ourselves, can we be sure that the challenge of demographic change will become tomorrow’s opportunity for growth.

 
  
MPphoto
 
 

  Joel Hasse Ferreira, em nome do Grupo PSE. – É inegável a importância do tema em debate. Boa parte da Europa envelhece. Com raras excepções, as taxas de natalidade são baixas. Vários sistemas de protecção social, de solidariedade e de segurança social vêem a sua sustentabilidade mais ameaçada. A emigração oriunda de países exteriores à Europa tem permitido aparentemente equilibrar as taxas de actividade nalguns Estados-Membros, mas há consequências sociais que devem ser consideradas, quer no plano da integração social, quer no domínio do apoio às famílias.

A discussão dos desafios demográficos ganhou novo peso com a emergência das actuais concretizações escandinavas do modelo social europeu. Combinar aumentos de produtividade e ganhos de competitividade com uma forte participação feminina no mercado de trabalho é muito importante. Ao mesmo tempo, as taxas de fertilidade aumentaram e, entretanto, há maiores facilidades nas licenças de paternidade e melhores apoios à maternidade.

No quadro europeu em cada Estado-Membro é assim necessário desenvolver todos os esforços para conciliar a vida profissional com a vida familiar, nomeadamente através de uma flexibilização negociada dos horários de trabalho, bem como de mais adequados e generalizados equipamentos de apoio à infância. Por outro lado, é necessário aprofundar o conhecimento mútuo dos diferentes sistemas de segurança social, bem como garantir a flexibilidade de passagem de um sistema nacional para outro, seja ele público, privado ou de outro tipo, por exemplo, mutualista. Isto é muito importante para os trabalhadores que descontam para a segurança social num determinado Estado-Membro, os quais devem ver a sua vida facilitada quando retornam ao seu país de origem ou quando se deslocam para outro Estado-Membro para um novo posto de trabalho.

Há também todo um esforço a fazer para modernizar os sistemas de protecção social ao mesmo tempo que se deve estimular o chamado envelhecimento activo. Tudo isto foi debatido pelos relatores Bushill-Matthews, Edite Estrela e por todos os deputados das comissões que trabalharam seriamente neste domínio. Concluiria dizendo que, em suma, os desafios demográficos hoje colocados à Europa são sérios, mas há respostas para esses desafios. Assim sejamos também capazes de contribuir para garantir uma mais efectiva solidariedade entre gerações.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin, on behalf of the ALDE Group . – Mr President, I would like to congratulate the rapporteur on his very comprehensive report on this issue of major importance throughout the EU-25, namely the challenge of demographic change and the importance of solidarity between the generations. In essence, what the report proposes is improved quality of life for all, at all stages of life, and a recognition that policy decisions and legislation enacted should contribute to that core objective. Because of time constraints I will briefly make just two points.

I am happy to see included in this report a recommendation to Member States to improve the provision of services of general interest in rural areas, thereby promoting an equitable balance between rural and urban living, in particular for older people.

I am also asking for support on Amendment 20, which seeks to recognise the potential of assisted-living housing. I use as a template for this the St Brendan’s Village project in County Mayo in the west of Ireland, and the SLE Habitat Extra Care scheme in Lille in France.

In a report produced by the European Liaison Committee for Social Housing to mark the United Nations Year of Older Persons, one of the main recommendations is that governments and service providers should help people to stay in their own communities as they get older. According to the report, the two projects I have just named provide good examples of projects built to meet local needs. They help keep older people in the communities where they have spent most of their lives, with the support of family, friends and services, and in familiar surroundings. That is surely solidarity between the generations.

All of us in this House – if we are lucky enough to live long enough – will grow old. For some of us, that is closer than for others. However, personally, I would prefer to live independently in my community with the level of social and medical assistance that I need. The two projects I referred to are European models of best practice in this area and could be replicated throughout the EU-25.

 
  
MPphoto
 
 

  Sepp Kusstatscher, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident! Der demografische Wandel ist neben dem Klimawandel wohl die größte Herausforderung. Es gibt sehr viele Gründe, warum unsere Gesellschaft immer weniger Nachwuchs und somit auch weniger Zukunft hat.

Ich greife nur einen einzigen Punkt aus diesem äußerst komplexen Thema heraus: die Altersvorsorge für Mütter. Die Leistungen der Mütter, vor allem jener mit mehreren Kindern werden viel zu wenig anerkannt. Eines der Hauptprobleme ist, dass die meisten Mütter aus jener Zeit, in der sie aus Gründen der Kinderbetreuung und Erziehung nicht berufstätig sein können oder wollen, zunächst in ihrer Berufslaufbahn und dann im Alter klare Nachteile haben.

Die Betreuung und Erziehung von Kindern sollte in unserer Wohlstandsgesellschaft zumindest den gleichen Stellenwert haben wie Tätigkeiten in Produktion und Dienstleistung und soll somit für die Rentenbiografie voll anerkannt werden. Die einfachste und umfassendste Lösung wäre ein bedingungsloses Grundeinkommen für alle.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo, em nome do Grupo GUE/NGL. – As transformações demográficas existentes na União Europeia são, de um modo geral, um ganho civilizacional e não um problema. É graças à melhoria das condições de vida e dos cuidados de saúde que há uma maior esperança de vida o que, naturalmente, cria novos desafios que se devem ter em conta.

Ora, alguns desses desafios - e que não são devidamente aprofundados pela Comissão no Livro Verde - são a importância da saúde sexual e reprodutiva, a inclusão da perspectiva do género em todas as análises e políticas visando a promoção da dignidade da mulher em todas as áreas, a melhoria das condições de vida da população e a maior inclusão e coesão económica e social.

Por isso, nas propostas que o nosso grupo apresenta salienta-se a necessidade da estabilidade do emprego, da segurança no local de trabalho e da diminuição do horário laboral para permitir uma maior integração simultaneamente dos trabalhadores jovens e de mais idade em trabalho devidamente remunerado, ganhando os trabalhadores tempo para darem maior atenção à família, mais apoio às crianças e à sua própria formação ao longo da vida.

O que é verdadeiramente importante para a gestão das transformações demográficas é, pois, o emprego com direitos, uma distribuição mais igualitária dos rendimentos, uma forte segurança social pública baseada na solidariedade entre gerações, serviços públicos de qualidade, designadamente em áreas como a saúde, a educação, a habitação e a protecção social. Ou seja, o que propomos é o contrário do caminho que está a ser seguido, de prioridade à concorrência e ao liberalismo, do trabalho cada vez mais precário e mal pago, ao desemprego, à privatização de serviços públicos e ao atropelo aos direitos laborais. Por isso insistimos que se impõe uma clara mudança destas políticas.

 
  
MPphoto
 
 

  Kathy Sinnott, on behalf of the IND/DEM Group. – Mr President, in 1981 in Ireland I heard a lecture by Dr Herbert Ratner, a professor of public health and medical ethics. In it he described the demography of continental western Europe. He accurately predicted the pattern we now see of birth-rate freefall by the year 2000 and the terminal decline of population by 2020, which is now inevitable.

In this lecture Dr Ratner warned his Irish listeners to continue to choose life and, among the many benefits this brings, avoid the demographic suicide of our European neighbours. We chose life two years later in a referendum to protect the life of the human person from conception to natural death. Ireland’s birth rate is now falling, but we delayed the trend by 20 years and, although today we are just below replacement, we still have the healthiest birth rate, the youngest workforce and the strongest economy in the EU. As the Commission’s Green Paper on demography states, there is no economic growth without population growth.

I can think of many good reasons for the EU to embrace the culture of life, the dignity of the human person and God. But, if for no other reason than economic growth and a viable future for Europe, we should rethink our attitude to the sanctity of life, to the position of the family and to support for mothers and other carers.

 
  
MPphoto
 
 

  Amalia Sartori (PPE-DE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, ringrazio anch'io il relatore per questo ottimo lavoro svolto. Per quanto mi riguarda, le questioni che voglio mettere in evidenza sono le due grandi sfide di fronte alle quali noi ci troviamo: la prima, quella di un mondo che invecchia e al quale vogliamo garantire una vecchiaia la migliore possibile e dignitosa, e nel contempo la mancanza di nascite; vogliamo che nel nostro continente si riprenda una giusta corrispondenza con le aspettative delle donne e dei nostri paesi.

Per affrontare la prima sfida è necessario seguire due politiche: una è abolire qualsiasi disincentivo a prolungare la vita lavorativa, da un lato, e quindi consentire tutte le politiche volte a permettere alle persone anziane di rimanere il più a lungo possibile coinvolte direttamente nel mondo del lavoro e l'altra politica è offrire agli anziani la possibilità di rimanere il più lungo possibile all'interno della loro comunità. Tutte le politiche sociali vanno rivolte a questo obiettivo: rimanere nell'ambito familiare, nell'ambito della propria casa e, solo come estrema ratio, l'istituzionalizzazione.

Per quanto riguarda la politica della natalità, credo che come sempre nella vita aiutino i fatti concreti. Va osservato come in questi ultimi anni, un esempio interessante è la Francia, proprio i paesi che hanno fatto di una nuova fiscalità una politica intelligente, hanno poi ottenuto buoni risultati. Quindi nuova fiscalità, grandi possibilità di lavoro per le donne, la possibilità di entrare nel mondo del lavoro e sicuramente una nuova e diversa qualità di servizi.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Jöns (PSE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Der demografische Wandel stellt zweifelsohne eine der größten Herausforderungen dieser Zeit für alle Mitgliedstaaten der Europäischen Union dar.

Wir sollten den demografischen Wandel aber auch als Chance begreifen, um zu einer neuen, generationsübergreifenden Solidarität zu kommen, die der Jugend eine gute Ausbildung garantiert, die Arbeit für alle schafft und die ein Altwerden in Würde ermöglicht. Ein ganz wichtiger Schritt hierzu ist, dass wir sowohl auf nationaler als auch auf europäischer Ebene die Auswirkungen auf den demografischen Wandel als Mainstream in alle Politikfelder einführen. Das muss auch für die Arbeit der Europäischen Kommission gelten.

Wir müssen ferner auch hier mehr voneinander lernen und den Erfahrungsaustausch nicht nur zwischen den Regierungen intensivieren, sondern auch unter den Sozialpartnern. Sie tragen entscheidend mit zu dem bei, was unser europäisches Sozialmodell auszeichnet, nämlich zum sozialen Zusammenhalt. Ich begrüße daher die Aufforderung an die Mitgliedstaaten, neue Partnerschaften mit den Sozialpartnern einzugehen, sowie die Aufforderung, rasch eine Anhörung der Sozialpartner zur Vereinbarkeit von Familie und Beruf durchzuführen.

 
  
MPphoto
 
 

  Gabriele Zimmer (GUE/NGL). – Herr Präsident! Über den demografischen Wandel kann man doch nur dann ernsthaft diskutieren, wenn Menschen als Individuen und nicht als Wirtschaftsfaktoren betrachtet werden. Meines Erachtens wird aber genau dieser Fehler sowohl im Grünbuch der Kommission als auch im vorliegenden Bericht des Kollegen Bushill-Matthews gemacht.

Ebenso vermisse ich in der Diskussion, dass der demografische Wandel als globales Problem betrachtet wird. So ist es doch augenscheinlich, dass in unserer Debatte um den demografischen Wandel sowohl die Millenniums-Entwicklungsziele als auch der Kampf gegen Armut in der Welt nicht die geringste Rolle spielen. Das Problem besteht doch nicht in erster Linie darin, dass die europäische Bevölkerung sinkt, sondern darin, dass dies erstens disproportional in den Regionen vor sich geht, zweitens das Zusammenleben in der Gesellschaft gefährdet wird, und wir drittens diesen demografischen Wandel innerhalb Europas nicht in einen Zusammenhang mit der explodierenden Weltbevölkerung bringen.

Die Alterungsprozesse der Gesellschaft in Europa betrachten wir fast ausschließlich unter dem Aspekt des Arbeitskräfteschwunds und lassen dabei völlig außer Acht, wie sich die Produktivität entwickelt. Gleichzeitig instrumentalisieren wir sie, um Sozialleistungen, Kranken-, Gesundheits- und Rentenleistungen zu kürzen und über eine Verlängerung der Lebensarbeitszeit in ungeheurem Maße nachzudenken. Ich verweise hier nur auf die Studie, die von der Kommission vorbereitet und veröffentlicht wurde und die auf 71 Jahre zielt.

Ich fordere dagegen eine andere Prioritätensetzung. Wir brauchen eine kinderfreundliche Gesellschaft, in der das Zusammenleben mit Kindern auch tatsächlich gewollt wird. Wir brauchen eine andere Debatte, weil es nicht einfach nur darum gehen kann, Kinder als Investition in die Sicherung von Arbeitskräften und in die Sicherung der Altersversorgung zu betrachten. Und es kann nicht einfach nur dabei bleiben, dass wir eine bessere Verbindung von Beruf, Familie, Arbeitszeit und Freizeit suchen wollen. Es muss um mehr gehen, es muss um das Kind gehen. Das Kind muss wirklich im Mittelpunkt stehen und als Individuum betrachtet werden.

Die Gesellschaft muss selbstverständlich auch den Herausforderungen der Alterungsprozesse begegnen, z.B. durch den Ausbau von Humandienstleistungen oder eben auch durch Stadtentwicklung, z.B. altengerechtes Wohnen, kinder- und altengerechter Verkehr. Hier gibt es viel mehr Verbindungen, als wir glauben.

 
  
MPphoto
 
 

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – Voorzitter, je hoeft geen econoom of politicoloog te zijn om te weten dat de trend om zaken te willen verzilveren en de verdwijning van het groen in onze samenleving een groot aantal consequenties met zich meebrengt.

Voorzitter, wat wij als politici weten, maar wat de meeste burgers niet weten, is dat de mondialisering en de demografische veranderingen een groot aantal problemen met zich meebrengen. Het verslag van collega Bushill-Matthews probeert een perspectief te bieden en ik dank hem daarvoor hartelijk. Maar wat wij zouden moeten doen, is niet alleen kijken naar wat de Commissie zegt. We moeten ervoor zorgen dat het geboortecijfer stijgt. Het is evenwel geen zaak van de politiek, maar van ouders om ervoor te zorgen dat er kinderen komen.

Wat de politiek moet doen, is ervoor zorgen dat er een kindvriendelijke samenleving komt, een samenleving waarin kinderen geen belasting zijn, maar een verrijking. Dat betekent ook dat men er dan voor moet zorgen dat mensen kinderen ook goed kunnen verzorgen. Dit heeft consequenties voor de flexibiliteit op de arbeidsmarkt, de flexibiliteit in de levensloop en de flexibiliteit in de arbeidstijden. Daar is de politiek dan weer aan zet.

Wanneer we een goede samenleving willen hebben, een rechtvaardige samenleving waarin jong en oud kunnen functioneren, en dat is nodig, dan moeten we er ook voor zorgen dat de wetgeving op Europees, maar zeer zeker ook op nationaal niveau, op kindvriendelijkheid is gericht.

 
  
MPphoto
 
 

  Marianne Mikko (PSE). – Kallid kolleegid, raportöör. Bushill-Matthews on maha saanud väga vajaliku raportiga. Tegeldes vaid päevapoliitika teemadega, tabab demograafiline ja sotsiaalne katastroof Euroopat nagu tsunami tabas Aasiat.

Ohus on euroopaliku eluviisi jätkumine. Noor põlvkond rabab pooltasuta pikki tööpäevi, nüristades keha ja vaimu. Mida serveeritakse vaba valikuna, on tegelikult "võitja võtab kõik" ühiskonna sund. Kas palgaorjus või töötus, kas karjääriredelil üles või ukse taha – need on meie kõrgelt kvalifitseeritud noorte valikud.

Kui inimene töötab seadustest hoolimata 12 tundi ja rohkem, ei aita ka tööaja paindlikkus ega kauem avatud kaubandus ja teenindus. Aega eraelu jaoks ja laste saamiseks lihtsalt ei ole.

Makromajanduse seisukohast on selle taga vajadus rahastada vanema põlvkonna ootepensioneid ja järjest kallinevat arstiabi. Käesolev raport peaks olema vaid lähtepunktiks. Euroopa kõrge elatustaseme säilitamine eeldab poliitikutelt palju lisatööd ja kiiret tegutsemist.

Tänan tähelepanu eest.

 
  
MPphoto
 
 

  Μαρία Παναγιωτοπούλου-Κασσιώτου (PPE-DE). – Κύριε Πρόεδρε, πολύ σωστά, ο γνωστός για την επιμέλεια και την αυξημένη ευαισθησία του εισηγητής, κύριος Bushill-Matthews, συντάσσοντας την έκθεση με υπομονή, ανέδειξε πιθανές λύσεις του δημογραφικού προβλήματος με πρώτη την εξεύρεση μέσων αποφασιστικής αντιμετώπισης της χαμηλής οικονομικής ανάπτυξης και των υψηλών ποσοστών ανεργίας.

Επινοούνται, κατά περίπτωση, διαφορετικές προσεγγίσεις που -όπως σωστά τονίζεται- πρέπει να σέβονται την ελευθερία επιλογής αλλά και να διευκολύνουν την άσκηση του θεμελιώδους ανθρώπινου δικαιώματος των ευρωπαϊκών οικογενειών να αποκτούν όσα παιδιά επιθυμούν, χωρίς τα εμπόδια που θέτει η δυσκολία συνδυασμού επαγγελματικής και οικογενειακής ζωής. Ο εντοπισμός αυτών των εμποδίων και εκείνων που υφίστανται τόσο εντός, όσο και εκτός του εργασιακού χώρου (φορολογία, κατοικία, κόστος εκπαίδευσης, υγείας και ασφάλισης) είναι ευθύνη των κρατών μελών δεδομένου ότι τα κράτη μέλη αποκλειστικά σχεδιάζουν τόσο την αναπτυξιακή όσο και την οικογενειακή πολιτική.

Η μετανάστευση βέβαια, πολλές φορές έλυσε στην ιστορία το πρόβλημα ανανέωσης του πληθυσμού και σήμερα έρχεται να συμπληρώσει το κενό που δημιουργούν οι επιλογές μας: κανένα ή ένα παιδί και αυτό σε μεγάλη ηλικία. Τί μας οδήγησε όμως σ' αυτές τις επιλογές ζωής σε εποχές ειρήνης και ευμάρειας; Η αναζήτηση των αιτιών των δημογραφικών αλλαγών δεν αφορά ούτε την Ευρωπαϊκή Επιτροπή ούτε τις κυβερνήσεις. Δεν εμπίπτει στις αρμοδιότητες της Ευρωπαϊκής Ένωσης αλλά στην αρμοδιότητα του κάθε ευρωπαίου πολίτη που θέλει να ξεπεράσει τις ανθρώπινες δυνατότητές του, τόσο στον προγραμματισμό της έναρξης της ζωής όσο και στην επιβολή του τέλους της.

Σίγουρα η εκπαίδευση, η κατάρτιση, η εξεύρεση εργασίας σε περιβάλλον αειφόρου ανάπτυξης είναι απαραίτητες προϋποθέσεις για το υψηλό βιοτικό επίπεδο. Για να μην υπάρχει όμως δημογραφικό πρόβλημα, για να γεννηθούν νέοι ευρωπαίοι και να γεράσουν σε αξιοπρεπείς συνθήκες, χρειάζεται οι μέλλοντες γονείς να έχουν απαιτήσεις, από τον εαυτό τους, αξιοπιστίας για προσωπικές σχέσεις και, γενικά, όραμα ζωής για το παρόν και το μέλλον.

 
  
MPphoto
 
 

  Aloyzas Sakalas (PSE). – Man, kaip Lietuvoje išrinktam parlamentarui, demografinė problema labai aktuali. Būtent dėl to, kad Lietuvoje nuolat mažėja gyventojų skaičius, ne tiek dėl jų emigracijos, kiek dėl to spartaus gimstamumo mažėjimo, ko pasekoje jau uždaryta dalis mokyklų. Lietuvos vyriausybės priemonių sprendžiant šią problemą aiškiai nebepakanka, todėl europinio lygio dokumentų atsiradimas yra sveikintinas. Bet gimstamumo sumažėjimas nėra vien Lietuvos, bet ir visos Europos problema, ir kai kiekvienai mūsų šeimai tenka mažiau kaip po pusantro statistinio vaiko, tai Azijos šalių, įskaitant ir kandidatę į Europos Sąjungą Turkiją, vaikai gimsta kaip grybai po lietaus. Ką tai galėtų reikšti ne taip jau tolimoje perspektyvoje - tai mūsų gilių pamąstymų verta tema. Šią demografinę krizę mes galime ir privalome įveikti realiais darbais ir programomis. Jos turi būti tokios, kad kiekvienai šeimai apsimokėtų turėti ne mažiau trijų vaikų. Pateikto dokumento dvasia būtent tokia, jį priėmus turėtų sekti praktiniai sprendimai.

 
  
MPphoto
 
 

  Roselyne Bachelot-Narquin (PPE-DE). – Monsieur le Président, mes chers collègues, merci à Philippe Bushill-Matthews pour son remarquable rapport.

Pour faire face au choc régressif démographique, il est classique d'évoquer trois leviers: une politique d'immigration choisie et régulée, une mobilisation des forces de travail et des politiques à visées familiales et natalistes.

Ce dernier type de démarche est en général renvoyé aux États membres. L'Union européenne aurait, néanmoins, bien tort de se priver de ces moyens. Leur efficacité est avérée et l'exemple français est là pour en témoigner: avantages fiscaux aux familles, congés parentaux, aide monétaire et, surtout, accueil de l'enfant - accueil scolaire précoce, périscolaire, modalités diversifiées de garde des très jeunes, prise en charge des enfants handicapés. De plus, il n'est pas inutile de rappeler qu'il ne sera pas possible de convoquer massivement les femmes sur le marché du travail si la prise en charge de leurs enfants n'est pas réglée.

L'Europe n'est pas dépourvue de moyens, à condition qu'elle en ait la volonté politique et les moyens financiers. Il est donc capital que les règlements des politiques de cohésion territoriale mettent en exergue, de façon plus affirmée, la nécessité du financement des structures d'accueil de l'enfant. Au moment où le débat fait rage sur la nature du modèle social européen, les enfants et les familles, dans le respect de leur diversité, doivent être un élément fondateur de ce modèle.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za debatu, která prokázala, že téma demografie je jedno z nejvážnějších v Evropě, a která objasňovala problém z mnoha hledisek. Myslím, že potvrdila zcela zřetelně základní přístup, že se jedná o celkovou změnu, že je nutný holistický přístup nebo přístup mainstreemu tak, jak bylo vyjádřeno. Současně také různým způsobem zvažovala různé aspekty celkového problému. Například bylo zmíněno, že v zelené knize není věnována dostatečná proporce dvěma problémům, problémům ve zdravotnictví a problémům v mezinárodním kontextu. Z mé zprávy jste mohli zaznamenat, že mezinárodní kontext má být součástí pravidelných zpráv, čili z tohoto hlediska jistá předběžná reakce již existuje. Otázka zdraví je jedna z nejpodstatnějších a myslím, že tato debata je inspirativní k tomu, abychom v dalších momentech rozvíjení našeho uvažování tento aspekt posílili.

Protože tato otázka sebou přináší nejenom problémy technické a organizační, ale přináší i celou řadu problémů etických, protože zestárlá populace vytváří stále více a více situací, kde lidé vzhledem ke svému individuálnímu osudu a individuálnímu zdravotnímu stavu žijí svým způsobem v extrémní situaci a odpovídající etická reakce je velmi obtížná a bude vyžadovat také velmi hluboké uvažování.

Myslím si, že také bylo zřejmé, že otázka, na kterou se koncentruje zájem, po mém názoru oprávněně, je otázka dětí, velmi nízké porodnosti a úvahy o tom, jak tuto situaci změnit nebo alespoň ovlivnit. V debatě také jasně vyplynulo, že se jedná obecně o otázku evropskou, protože jakkoliv má například Irsko v daném okamžiku největší počet živě narozených dětí na jednu ženu ve fertilním věku, přesto zaznamenalo v posledních dvaceti letech prakticky nejprudší pokles mezi všemi ostatními zeměmi, a aktuální úroveň je již pod úrovní demografické stability. Samozřejmě jsou jiné státy, které jsou v situacích daleko významnějších a které by se v několika generacích dostali do situací mimořádně obtížných.

Je také zřejmé, že musíme velmi vážně uvažovat o tom, že ne každá společnost je přátelská k lidem. Je staré římské rčení „Inter arma silent Musae“, tzn. je-li společnost v jakémsi stresu a extrémní situaci, tvořivost uvadá. Myslím si, že mít děti je hluboká potřeba a hluboké přání. Výchova dětí a péče o ně je svým způsobem také činnost, která v sobě nese ohromnou míru tvořivosti, a je také zřejmé, že evropští občané pro rozhodnutí potřebují pevnější jistotu ve světě, který se tak mimořádně mění.

V debatě byly také zmíněny otázky genderové balance a myslím si, že oprávněně. Dovolte mi, abych uvedl jeden jediný údaj v citaci z jedné španělské studie: „ve Španělsku muži věnují péči o závislé osoby, tzn. děti nebo zestárlé členy rodiny, padesát dva milionů hodin ročně. Ženy věnují této péči dvě stě milionů hodin ročně.“ Čili toto břemeno, které je společné, se přenáší velmi nerovnoměrně, čtyřikrát v neprospěch žen. Myslím si, že i to jsou otázky, které si musíme položit. Dámy a pánové, děkuji vám za vaši diskuzi, děkuji za tuto zprávu, která je velmi koncentrovaná a ukazuje, že v rámci uvažování evropského politického myšlení, evropského sociálního myšlení, existuje značná tendence ke konvergenci našich přístupů a to po mém soudu dává naději na koordinovaný postup schopný překročit onu mnohdy prokletou periodu od voleb k volbám, protože pět let je na řadu otázek velmi málo.

 
  
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Zamykam debatę.

Głosowanie odbędzie się dzisiaj o godz. 11.00.

Oświadczenia pisemne (art. 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Zita Gurmai (PSE). – Demographic challenges and solidarity between generations represent a complex issue having an extensive impact on our European societies. These two are comprehensive challenges which Member States have the responsibility to address in a long-lasting, future-oriented way.

The solution should be a comprehensive, global, consistent and fair strategy encouraging understanding and lasting solidarity between the growing number of generations living side by side.

Policy solutions to the demographic challenge, like ageing, gender, labour market, pensions, migration, should give rise to a new and coherent vision of a European society.

Although there are considerable differences in the local circumstances of Member States, the challenges and targets are similar - to tackle the increasing challenge of Europe’s ageing society, bearing in mind the Lisbon targets of making Europe the most competitive and dynamic knowledge-based economy in the world, with greater social cohesion and sustainable economic growth capacity, and more and better jobs.

Coping with demographic challenges must be a long-lasting solution which reaches even far beyond the Lisbon deadlines. To meet these goals, complex political, economic, and social strategies are needed.

 
  
MPphoto
 
 

  Nils Lundgren (IND/DEM). – Medlemsländerna står inför betydande demografiska utmaningar. Förutsättningarna och problematiken skiljer sig dock åt mellan medlemsländerna. Både av detta skäl och av demokratiska skäl krävs nationellt förankrade lösningar. Det är orimligt att EU-parlamentet skall lägga fram detaljerade politiska rekommendationer som förväntas passa samtliga medlemsländer.  

  

Det aktuella betänkandet innehåller en lång rad uppmaningar om vilken typ av åtgärder medlemsländerna borde vidta inom angelägna områden som socialförsäkringar, skatter, arbetstider och invandring. Vilka vägar respektive medlemsland skall välja inom betydelsefulla politiska sakområden, måste få avgöras genom nationella demokratiska processer och inte pådyvlas uppifrån.    

  

Politiska och sociala framsteg sker genom att länder experimenterar och prövar olika lösningar som kan jämföras. Sedan lär man sig av varandra. Det är genom sådana processer som den europeiska kulturen har vuxit fram och i praktiken erövrat världen. Europeiska lösningar och sätt att tänka har blivit framgångsrika just därför att de har kommit fram genom institutionell konkurrens mellan olika länder i stället för att beslutas om centralt.

Det betänkande som är föremål för vår debatt utgör ytterligare ett exempel på hur EU-parlamentet sakta men säkert försöker få alltmer inflytande över nationella politiska frågor. Jag beklagar denna process och kritiserar det näst intill obefintliga motståndet i EU-parlamentet mot denna odemokratiska utveckling.

 
  
MPphoto
 
 

  David Martin (PSE). – It is clear that if Europe is to meet its demographic challenges it must address more effectively in the future than it does today the issue of work-life balance. If we are to attract parents of young children, the elderly or other groups who find standard ‘nine-to-five’ work impossible, we must achieve more flexible working hours, have better and more accessible childcare provisions, more family-friendly tax policies and greater equality in the workplace. However, it is clear even if we attract more of Europe’s existing residents into the workforce we will still face skill shortages. That is why we also need to have a balanced immigration policy.

 
Õigusteave - Privaatsuspoliitika