Indeks 
 Poprzedni 
 Następny 
 Pełny tekst 
Procedura : 2006/2036(INI)
Przebieg prac nad dokumentem podczas sesji
Dokument w ramach procedury : A6-0069/2006

Teksty złożone :

A6-0069/2006

Debaty :

PV 04/04/2006 - 7
CRE 04/04/2006 - 7

Głosowanie :

PV 05/04/2006 - 5.7
CRE 05/04/2006 - 5.7
Wyjaśnienia do głosowania

Teksty przyjęte :

P6_TA(2006)0129

Pełne sprawozdanie z obrad
Wtorek, 4 kwietnia 2006 r. - Strasburg Wersja poprawiona

7. Uregulowania przejściowe ograniczające swobodny przepływ pracowników w UE (debata)
Protokół
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest debata nad sprawozdaniem sporządzonym przez Csaba Őryego w imieniu Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych w sprawie uregulowań przejściowych ograniczających swobodny przepływ pracowników w obrębie rynków pracy w UE [2006/2036(INI)] (A6-0069/2006).

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, děkuji, ale jsem zvyklý, že při přednášení zpráv přednáší jako první zpravodaj a teprve poté reaguje komisař. Pokud jste se však rozhodli změnit tuto zvyklost, tak jsem samozřejmě připraven vystoupit.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejdřív bych rád poděkoval panu Őrymu za jeho výbornou zprávu o tématu, které tvoří jeden z pilířů evropské integrace. Cílem přechodných opatření stanovených ve Smlouvě o přistoupení je umožnit členským státům, aby se postupně připravily na co nejrychlejší dosažení jediného a neodvolatelného cíle, a to poskytnout všem migrujícím pracovníkům, kteří jsou státními příslušníky zemí, jež vstoupily do Evropské unie v roce 2004, volný přístup k zaměstnání ve všech členských státech, což je jednou ze základních svobod uvedených v Římské smlouvě. Jak je stanoveno ve Smlouvě o přistoupení, Komise zhodnotila fungování těchto přechodných opatření v případě první dvouleté etapy, aby pomohla členským státům přijmout rozhodnutí, pokud jde o zachování přechodných opatření nebo o jejich zrušení. Díky statistickým údajům, které pokrývají rok 2004 a někdy i období 2005, a díky konzultaci s jednotlivými zúčastněnými stranami dospěla Komise k určitým závěrům, co se týká první etapy přechodného období.

Počty pracovníků registrovaných od přistoupení jsou obecně velmi nízké, zřídka dosahují 1 % aktivní populace hostitelské země. Navíc se zdá, že příchod pracovníků z nových členských zemí měl v zásadě pozitivní účinky. Rozšíření přispělo totiž k tomu, že černá ekonomika tvořená pracovníky z EU-8 vystoupila z ilegality. Přistoupení rovněž přispělo ke snížení nedostatku pracovních sil a ke zlepšení hospodářských výsledků v Evropě. Země, které po květnu 2004 nezavedly omezení, zaznamenaly silnější hospodářský růst, snížení nezaměstnanosti a zvýšení zaměstnanosti. Pracovníci, kterým se zde podařilo získat legální přístup na trh práce, se do něj bez obtíží začlenili. Je samozřejmé, že jedině členské státy rozhodují o použití nebo nepoužití přechodných opatření, Komise nicméně může vyzvat členské státy, aby objektivně zhodnotily výhody a nevýhody přechodných opatření. Ve skutečnosti je tato druhá etapa opravdovou přechodnou etapou, která nás má přiblížit buď zcela nebo alespoň částečně k cíli, kterým je volný pohyb pracovních sil. V tomto duchu nemohou členské státy, které uplatňují omezení na základě aktu o přistoupení, zacházet se státními příslušníky z EU-8, kteří již legálně bydlí na jejich území, restriktivnějším způsobem než se státními příslušníky ze třetích zemí, kteří jsou dlouhodobými rezidenty, jak bylo oznámeno na předchozím plenárním zasedání. Vysvětlující dopis na toto téma byl zaslán ministrům vnitra na objasnění právní situace. V předchozích minutách pan zpravodaj zmínil tento problém občanů třetích zemí, dovolte mi tedy, abych ještě jednou zdůraznil, že v kontextu směrnic a smluv o přistoupení není možné poskytnou občanům ze třetích zemí dlouhodobě sídlícím na území členských států Evropské unie výhodnější zacházení, než mají občané, kteří jsou občany státu Evropské unie, tzn. platí-li některá omezení pro občany Evropské unie, platí logicky pro občany ze třetích zemí dlouhodobě bydlících na území Evropské unie.

Ze stejných důvodů Komise rovněž dohlíží na dodržování ustanovení, podle něhož nemohou členské státy více omezit přístup na svůj trh práce pro pracovníky z EU-8, než tomu bylo před dnem podpisu Smlouvy o přistoupení, tzn. před 16. dubnem 2003. Komise podporuje rovněž výzvu adresovanou členských státům, aby přísně uplatňovaly právní předpisy Společenství, a zejména v oblasti vysílání pracovníků. Uznávám, že musíme rozhodně posílit statistické sledování toku pracovníků v rámci Evropské unie, protože řadu hypotéz, které by se velmi dobře hodily k diskusi, nebylo možné dosavadním statistickým a analytickým aparátem ověřit. Komise podporuje návrhy Parlamentu, pokud jde o posílení sociálního dialogu jak na evropské úrovni, tak na vnitrostátní úrovni, jehož cílem je dodržování práv pracovníků pocházejících z nových států. Komise je rovněž příznivě nakloněna tomu, aby se zvýšilo obecné povědomí o volném pohybu pracovníků a o právech, která z něho vyplývají. K tomu má přispět i vyhlášení roku 2006 Evropským rokem mobility pracovníků.

I přes obavy vyjádřené v souvislosti s postupným rozšiřováním nenarušil volný pohyb pracovníků vnitrostátní trhy práce. Volný pohyb osob je základním principem pro všechny občany a jakékoliv jeho omezení může být pouze dočasné a vykládáno striktně v duchu smluv.

Dámy a pánové, ve svém projevu jsem jednou nebo dvakrát použil pojem nové státy. Chci konstatovat, že nové státy ve střední Evropě mají přibližně stejně dlouhou historii jako státy v kterékoliv jiné části Evropy a že ve smyslu rozšíření Evropské unie jsou to členské státy, a proto mi dovolte, abych pojem nové státy už napříště nepoužíval.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Őry (PPE-DE), előadó. – Az Európai Unió 2004-es bővítése kapcsán kiemelt figyelem övezte a munkaerőpiacok megnyitásának kérdését, és ezzel összefüggésben a 12 régi tagállam által szükségesnek ítélt átmeneti korlátozások rendszerének működését.

A csatlakozási szerződések értelmében a tagállamok – saját munkaerőpiaci tapasztalataik alapján – 2004 és 2011 között fokozatosan szüntetik meg ezeket a korlátozásokat, és tapasztalataik fényében az Európai Bizottság és az Európai Parlament is értékeli a helyzetet. Az európai intézmények állásfoglalása politikai üzenetet hordoz, és elsősorban azt hivatott az Unió több mint 450 millió polgára előtt világossá tenni, hogy a munkavállalók mozgásának igen fontos kérdésében mi az összeurópai érdek. Magyarul: mi az érdeke az Európai Uniónak, mint a világpolitika és a világgazdaság fontos szereplőjének? Ez a logika, az európai érdekek szem előtt tartása volt a meghatározó a jelentés összeállítása kapcsán. A jelenlegi helyzet értékelésének kiindulópontja csak azoknak a globális kihívásoknak az elemzése lehetett, amelyekkel az Európai Uniónak a XXI. század elején szembe kell néznie.

Elég itt arra utalni, hogy a délkelet-ázsiai gazdasági versenytársak egyre nagyobb sebességi fokozatra kapcsolnak, mind az ipari termelés, mind a kutatás-fejlesztés és az innováció területén. Ha lépést akarunk tartani a versenyképesség növekedésében Amerikával és Ázsiával egyaránt, akkor megoldást kell találnunk az európai gazdaságok strukturális feszültségeire.

A megoldás egyértelmű: növelni kell a mobilitást az Unión belül, és minden lehetséges eszközzel ösztönöznünk kell egy egységes és minél rugalmasabb európai munkaerőpiac létrehozását. A mobilitás növelése mellett természetesen vannak alternatív megoldások is (lehet beszélni a bevándorlás gyorsításáról vagy más hasonlókról), ezeknek azonban közös jellemzője, hogy társadalmi költségük nagyságrendekkel nagyobb, ugyanakkor a hatékonyságuk sokkal alacsonyabb. A gazdasági növekedéshez – a lisszaboni stratégiával összhangban – elsősorban a mobilitás növelésén és az inaktív lakosság által reprezentált foglalkoztatási tartalékok kiaknázásán keresztül vezet az út. Csakis így lehet megőrizni az európai polgárok számára oly kedves szociális vívmányokat, amelyekről olyan gyakran beszélünk.

A mobilitás növelésének folyamatán belül fontos állomást jelent az új tagállamokat sújtó átmeneti korlátozások mielőbbi megszüntetése. Erre több állam már 2006 májusában vállalkozik, és csak remélni lehet, hogy a következő évek során – akár már 2009 májusa előtt – mások is követik, hisz fontos hangsúlyozni, hogy a jogi lehetőség bármikor fennáll arra, hogy a többi tagállam is hasonló döntést hozzon.

A tömeges migrációval kapcsolatos félelmek nem igazolódtak be. A tapasztalatok egyértelműen azt mutatják, hogy sem munkaerőpiaci, sem gazdasági feszültséget nem okozott az új tagállamok munkavállalóinak megjelenése azokban a régi tagállamokban, amelyek 2004-ben a teljes piaci nyitás mellett döntöttek. Éppen ellenkezőleg! Mind az Európai Bizottság, mind pedig az egyik érintett – a brit – kormány értékelése azt támasztja alá, hogy az új tagállamokból elinduló, korlátozott mértékű migráció gazdasági előnyökkel jár a fogadó országok számára. A következtetés tehát egyértelmű: az Európai Unió és a tagállamok számára egyaránt az a legelőnyösebb, ha az érintett kormányok az Unión belüli szabad munkavállalást korlátozó átmeneti intézkedések rendszerét mielőbb megszüntetik.

A jelentéshez benyújtottunk kompromisszumos javaslatokat is. Ezek abban a szellemben születtek, hogy néhány tagállam speciális érzékenységét is figyelembe vegyük e fontos kérdésben. Hisz tapasztaltuk, nem egyszerűen gazdasági, hanem gyakran politikai, társadalomlélektani vagy kommunikációs nehézségek is nehezítik egyik-másik tagállamban a szabad munkaerő-áramlás minél hamarabbi megvalósítását. A kompromisszumos indítványok ugyancsak az európai összérdek mentén vizsgálják a kérdést, igyekezve figyelembe venni mind a régi, mind az új tagállamok törekvéseit és érzékenységeit. Reméljük tehát, hogy a jelentés ebben a formában a legszélesebb támogatást kaphatja a Parlament szavazásán.

Köszönöm a figyelmüket, és szeretném megköszönni az együttműködést valamennyi kollégámnak, a politikai frakcióknak és az Európai Bizottságnak is. Nem véletlen, hogy a Špidla úr bevezetőjében elhangzottak jelentős mértékben tehermentesítettek az alól, hogy részletesen ismertessem a jelentést. Nagyjából hasonlóképpen gondolkodunk, hasonló tapasztalatokra jutottunk. Bízom benne, hogy ez így marad a jövőben is.

 
  
  

PRÉSIDENCE DE M. MOSCOVICI
Vice-président

 
  
MPphoto
 
 

  Ria Oomen-Ruijten, namens de PPE-DE-Fractie. – Voorzitter, mag ik beginnen met mijn welgemeende felicitaties aan het adres van de heer Őry? De heer Őry heeft zich heel consciëntieus van zijn taken gekweten. Hij heeft een goed verslag gemaakt.

Wij hebben in Europa welvaart gekregen dankzij de vier vrijheden die we in de Europese Unie hebben verankerd. Het vrije verkeer van werknemers vormt daarvan een integraal onderdeel. Ik stel nu vast dat bij de uitbreiding in de oude lidstaten de angst geregeerd heeft en dat de angst voor verdringingseffecten op de arbeidsmarkt - die toch al onder druk staat of stond - tot beperkingen van het vrije verkeer heeft geleid. Ik ben altijd van mening geweest dat angst een slechte raadgever is en dat we onszelf veel beter gediend zouden hebben, wanneer we die arbeidsmarkt van meet af aan helemaal hadden opengesteld. Dat kun je ook zien aan de resultaten van onderzoeken die in het Verenigd Koninkrijk en Zweden zijn verricht. Hierbij zij voor het Verenigd Koninkrijk nog gemeld dat de sociale zekerheid daar niet zo geïmplementeerd wordt als wij dat graag zouden hebben.

Waarmee heeft die angst te maken? Die angst betreft de verdringing op de arbeidsmarkt die men denkt te kunnen voorkomen door het niet-openstellen van de grenzen. Niets is minder waar. Velen komen in onze lidstaten binnen en zij draaien vele uren voor weinig geld. Ze zijn slecht gehuisvest, vestigen zich als zelfstandigen zonder personeel en beconcurreren dan ons midden- en kleinbedrijf.

Wat moet het antwoord hierop zijn? Geen angst dus. Het antwoord moet zijn het openstellen van de grenzen en ervoor zorgen dat op een perfecte manier gecontroleerd wordt. Gecontroleerd op naleving, niet van het minimumloon, maar naleving van de lonen en arbeidsvoorwaarden zoals die in de CAO's zijn neergelegd. Ook moet worden gecontroleerd op de omstandigheden inzake de arbeidsveiligheid. Dat is goed voor de arbeidsmarkt in de nieuwe, maar ook de oude lidstaten.

 
  
MPphoto
 
 

  Richard Falbr, za skupinu PSE. – Pane předsedající, jak bylo řečeno, rok 2006 byl vyhlášen Evropským rokem mobility pracovních sil. Z iniciativy Výboru pro práci a zaměstnanost byl připraven návrh usnesení Parlamentu, který tento výbor schválil 21. března drtivou většinou hlasů. Za to, jak byla zpráva připravena, patří dík zejména kolegovi Csabovi Őrymu. Klíčovým bodem tohoto usnesení je výzva zrušit současná přechodná opatření. Ihned poté se začaly scházet pozměňovací návrhy, jejichž cílem je odstranit případné poselství Parlamentu. Je příznačné, že každý z předkladatelů začíná slovy: „Jsem pro uvolnění pohybu pracovníků, ale...“. Proto si myslím, že by Parlament měl schválit znění tak, jak bylo schváleno Výborem pro zaměstnanost.

Připomínám, že jak svazy zaměstnavatelů, tak Svaz evropských odborů požaduje okamžité zrušení přechodných opatření. Jsem si vědom, že některé vlády tak stejně neučiní a těm, které tak učinily, patří dík. Ke stížnostem, které dnes zazněly na adresu špatného stavu Evropské unie bych chtěl říct, že ani americká cesta ani čínská cesta pro nás nejsou vzorem a že po velké asijské krizi před několika lety uvažuje řada tamních států o vybudování toho, co se někteří z přítomných snaží demontovat. Proto by bylo velmi vhodné, abychom si uvědomili, že cesta k prosperitě nevede ani přes čínské mzdy, ani přes průmyslové vztahy vládnoucí ve Spojených státech.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Jerzy Kułakowski, w imieniu grupy ALDE. – Panie Przewodniczący! Sprawozdanie posła Őry na temat systemu przejściowego ograniczającego swobodny przepływ pracowników na rynkach pracy Unii Europejskiej należy ocenić według czterech, moim zdaniem zasadniczych kryteriów.

Po pierwsze, swobodny przepływ osób jest jedną z czterech podstawowych wolności jednolitego rynku i jest prawem wszystkich obywateli Unii Europejskiej. Dlatego też jak najszybsze zniesienie okresów przejściowych jest wymogiem oznaczającym uznanie tego prawa. Nie oznacza to, że należy promować masową mobilność w ramach Unii Europejskiej. Należy odróżnić mobilność spowodowaną koniecznością poszukiwania pracy od swobody przepływu osób, która jest prawem obywatelskim.

Po drugie, sprawozdanie słusznie stwierdza, potwierdzając tu opinię Komisji Europejskiej, że otwarcie rynków pracy było korzystne dla tych państw, które zrezygnowały z okresów przejściowych. Należałoby jednak zastanowić się także nad korzyściami i zagrożeniami, jakie niesie swobodny przepływ osób dla krajów, z których pochodzą przemieszczający się obywatele.

Po trzecie, ważne jest, ażeby na rynkach pracy Unii Europejskiej obywatele państw członkowskich nie byli dyskryminowani w stosunku do obywateli państw trzecich. Naturalnie nie oznacza to, że interesy obywateli państw trzecich są nam obojętne i że w stosunku do nich nie chcemy wyrazić również naszej solidarności.

I wreszcie, swobodny przepływ osób należy traktować jako ważny element europejskiego modelu społecznego. Z uwagi na fakt, że sprawozdanie posła Őry i stanowisko Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych uwzględniają ww. kryteria, grupa ALDE zagłosuje za sprawozdaniem dziękując posłowi Őry za wykonaną pracę.

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Schroedter, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident, liebe Kolleginnen und Kollegen, Herr Kommissar! Die Fraktion der Grünen spricht sich für die Herstellung der Freizügigkeit aus. Wir unterstützen den ausgewogenen Bericht des Kollegen Őry, denn Übergangsfristen sind für die eigene Bevölkerung zwar sehr populär, bringen aber nicht den Erfolg.

Die Zeitungen in Deutschland titeln, dass die Regierung beschlossen hätte, die Billigarbeiter nicht ins Land zu lassen, und der Regierungsbeschluss wird damit begründet, dass man die eigenen Arbeitsmärkte vor dem Zustrom von billigen Wanderarbeitern aus den Nachbarländern schützen möchte. Das ist jedoch Augenwischerei: Die Übergangsfristen halten die Wanderarbeiter nicht auf. Sie kommen trotzdem und arbeiten schwarz und als Scheinselbständige. Die Übergangsfristen treiben die Menschen in die Illegalität und machen sie damit zu noch billigeren Arbeitnehmern und zum Objekt brutaler Ausbeutung ohne Arbeitsschutz, ohne soziale Sicherheit und ohne Sicherheit, den Lohn ausgezahlt zu bekommen.

Menschen in Illegalität haben keine Rechte. Der Lohndruck in sensiblen Bereichen und auf den betroffenen Arbeitsmärkten ist noch viel größer. Tarifabschlüsse haben nämlich auf dem Schwarzmarkt keine Wirkung. Dieser hat seine eigenen Regeln und ist nicht kontrollierbar. Die Regierungen, die weiter an Übergangsfristen festhalten, fördern illegale und halblegale Arbeitsverhältnisse. Der soziale Zusammenhalt wird dadurch wesentlich mehr gefährdet.

Wir müssen Arbeitsverhältnisse legalisieren, um es den Arbeitnehmern zu ermöglichen, ihre Rechte wahrzunehmen. Mehr Transparenz heißt auch eine bessere Überwachung von Arbeitsmärkten. Wir müssen den de facto existierenden europäischen Markt nach dem Prinzip „gleicher Lohn für gleiche Arbeit und gleiche Arbeitsbedingung am gleichen Ort“ gestalten. Das stärkt nationale und regionale Tarifverhandlungen und gewährt allen die gleichen sozialen Rechte. Das hieße zum Beispiel für die deutsche Regierung, dass sie die Entsenderichtlinie ohne weitere Vorbehalte auf alle sensiblen Branchen ausdehnen muss, denn wir wissen, dass in Deutschland und Österreich die Übergangsfristen für den Dienstleistungsbereich an den Übergangsfristen für die Freizügigkeit hängen. Nur proaktive Ordnungsmaßnahmen auf dem Arbeitsmarkt sind wirklich ein wirksamer Schutz vor Fehlentwicklung.

(Beifall)

 
  
MPphoto
 
 

  Gabriele Zimmer, im Namen der GUE/NGL-Fraktion. – Herr Präsident! Die fehlende Freizügigkeit für ArbeitnehmerInnen aus – und ich sage jetzt noch aus den neuen – EU-Ländern bewirkt, dass zahlreiche Menschen in Schwarzarbeit und in unwürdige Arbeits- und Lebensverhältnisse und rechtlose Illegalität gedrängt werden. Sie bedeutet ferner Diskriminierung, denn die Freizügigkeit von Personen ist eine vom Gemeinschaftsrecht garantierte Grundfreiheit.

Für ArbeitnehmerInnen besteht diese Freiheit bekanntlich seit der Gründung der Europäischen Gemeinschaft im Jahre 1957. Dass sie 2006 für Millionen Menschen innerhalb der Europäischen Union nicht gilt, ist nicht hinnehmbar. Sozial engagierte Linke – und so auch die GUE/NGL-Fraktion – im Europäischen Parlament haben im Zuge des Erweiterungsprozesses immer wieder darauf gedrängt, Voraussetzungen dafür zu schaffen, dass mit dem Beitritt neuer Mitgliedstaaten der Europäischen Union die Arbeitnehmerfreizügigkeit ohne soziale Verwerfungen zur Wirkung kommen kann.

Die Menschen in den alten und den neuen Mitgliedstaaten sollten von der Erweiterung profitieren, stattdessen geht es aber immer wieder nur um die Frage der globalen Konkurrenz. Während in skandinavischen Ländern der Nachweis erbracht wurde, dass die Freizügigkeit bestehende soziale Standards durchaus auch schützt, hat die Bundesregierung in Deutschland die Übergangsfristen verlängert, ohne auch nur erkennen zu lassen, was sie denn überhaupt tun will, um diese Übergangsfrist zu nutzen, um letztendlich die Arbeitnehmerfreizügigkeit dann auch durchzusetzen.

Im Grunde genommen stimmt meine Fraktion mit Herrn Őry überein, dass wir eigentlich keine Übergangsfristen brauchen. Allerdings lässt der vorliegende Bericht kaum eine Sensibilisierung für eine stärkere soziale Verantwortung für den europäischen Arbeitsmarkt erkennen. Entsprechende Anträge unserer Fraktion fanden hier bisher kaum Wirkung.

Ich plädiere dafür, dass ab sofort die Arbeitnehmerfreizügigkeit für alle in der EU Lebenden gilt und dass armutssichere Mindestlöhne, Sozialstandards, eingeführt werden. Armutsbekämpfung muss in der Europäischen Union zur absoluten politischen Priorität gemacht werden.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberts Zīle, UEN grupas vārdā. – Prezidenta kungs! Pavisam nesen mēs piedzīvojām rūgtu vilšanos ar brīvu pakalpojumu tirgu, bet tagad mēs redzam, ka tikai dažas no veco valstu valdībām ir gatavas atvērt tirgu jauno valstu darbaspēkam. Vairums valdību, turpinot ierobežot darbiniekus no jaunām valstīm, īstenībā cīnās ar nopietnākām problēmām, kas rodas ar imigrāciju no trešām valstīm.

Daļēja darbaspēka tirgus atvēršana, piemēram, celtniekiem, šveicariem, oficiantiem, kā to piedāvā Francija, neliecina par gatavību Eiropas pamatbrīvībām. Tā drīzāk liecina par šo profesiju zemo prestižu, jo bezdarbs franču jaunatnes vidū ir ļoti augsts. Taču šāda selektīva profesiju tirgus atvēršana mazkvalificētam darbaspēkam nozīmē, ka tas būs stimuls aizbraukt no jaunajām dalībvalstīm daudziem kvalificētiem darbiniekiem, nomainīt profesiju un uzreiz gūt lielāku atalgojumu. Bet ilgtermiņā tas vājina Eiropas konkurētspēju.

Visbeidzot, es aicinu tos franču jauniešus, kas protestē un ir vīlušies savā valdībā par diskriminējošo likumdošanu attiecībā pret viņiem, braukt uz jaunajām dalībvalstīm un veidot karjeru tur. Mums ir ļoti zems bezdarbs jauniešu vidū, un mēs viņus nediskriminējam.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Roland Clark, on behalf of the IND/DEM Group. – Mr President, I am astonished that there should be a report on this at all. I thought the EU was all about the free movement of goods, services and labour. What do we find? When the ten new Member States joined in 2004, they did not get parity. Only three Member States of the previous EU of 15 admitted their workers without restriction: Ireland, Sweden and the United Kingdom. This becomes very odd when you consider that these are three of the most reluctant EU Member States. Ireland rejected the Nice Treaty the first time and only accepted it later due to impressive gerrymandering in a second referendum. Sweden only joined the EU after a bare 1% majority in its referendum. As for the United Kingdom, you know all about us. None of you exactly welcomed Prime Minister Blair last December, at the end of what you all considered to have been a rotten United Kingdom Presidency. You were right. You even threw out his seven-year budget – his precious rescue attempt – with an overwhelming vote on the Böge report. So I am now in the very happy position of saying to you: do as the United Kingdom, Ireland and Sweden have done. Never mind transitional arrangements; obey your own rules; open your borders; take your share of, say, Polish workers – in the United Kingdom we have 250 000 of them, and they are not all plumbers.

 
  
MPphoto
 
 

  Marek Aleksander Czarnecki (NI). – Panie Przewodniczący! Ostatni raport OECD wskazał, że najbardziej rozwijające się kraje Unii to Szwecja, Finlandia, Wielka Brytania. Dwa z tych krajów otworzyły rynki pracy, ale także w Irlandii po podjęciu takiej decyzji nastąpił wzrost PKB.

Raport obala mit, jakoby napływ pracowników z zewnątrz miał destrukcyjny wpływ na gospodarki danego kraju. Jest wręcz przeciwnie. W takiej polityce zatrudnienia powinniśmy szukać ratunku dla realizacji strategii lizbońskiej. Otworzyć rynki pracy i to we wszystkich krajach Unii.

Nie potwierdziły się obawy o zalew taniej siły roboczej. Migracja zarobkowa jest ograniczona. Dlatego uważam, że konieczne jest wyeliminowanie wszelkich barier, które w jakikolwiek sposób mogłyby utrudniać swobodę przepływu pracowników w Europie.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Mann (PPE-DE). – Herr Präsident! Wir haben die Erweiterung der EU um 10 Mitgliedstaaten gewollt – kulturell, ökonomisch und politisch. Als deutscher Europaabgeordneter habe ich jahrelang für das Projekt geworben und versucht, die Menschen mitzunehmen.

Eine der Voraussetzungen für die Akzeptanz der Bürger war das Recht der Mitgliedstaaten, die Freizügigkeit der Arbeitnehmer entsprechend der Situation auf den nationalen Arbeitsmärkten einzuschränken. Im Ausschuss für Beschäftigung und soziale Angelegenheiten wurde behauptet, massive Migrationsströme seien ausgeblieben, so dass die vertraglich zugesicherten Übergangsmaßnahmen sofort abgeschafft werden müssten.

Ich stelle fest, dass dies in vielen Mitgliedstaaten wie Deutschland, Österreich oder Frankreich völlig anders erlebt wird. Wo immer deutlich höhere Stundenlöhne gezahlt werden und soziale Sicherheit gewährleistet ist, da findet Zuwanderung statt. Sie muss kontrolliert werden, Schwarzarbeit und Scheinselbständigkeit müssen verhindert werden. In Ländern mit hoher Arbeitslosigkeit kommt es bei einem weiteren Zustrom von Arbeitskräften weder zur Schaffung von neuen Arbeitsplätzen noch zu einer Steigerung der Wettbewerbsfähigkeit von Unternehmen.

Auch wenn dieser Bericht rechtlich nicht bindend ist – er ist nur ein Appell –, könnte er missbraucht werden, um einzelne Länder auf die Anklagebank zu setzen, gegen sie Stimmung zu machen, Verbraucher aufzufordern, Produkte aus diesen Ländern zu boykottieren. Wir haben es ja erlebt. Wer versucht, zwischen die alten und die neuen Mitgliedstaaten einen Keil zu treiben, der gefährdet die Idee einer EU, die mehr ist als eine Freihandelszone.

Ich habe an Kompromissänderungsanträgen mitgearbeitet und danke unserem Berichterstatter Csaba Őry. So soll über eine Verkürzung von Übergangsvorschriften durchaus nachgedacht werden, allerdings auf der Grundlage von detaillierten Analysen der nationalen Arbeitsmärkte. Außerdem sollen Vorschriften erarbeitet werden, die gewährleisten, dass Arbeitnehmer aus den neuen Ländern gegenüber Drittstaaten nicht benachteiligt werden.

Was wir brauchen, sind wohlüberlegte Entscheidungen. Der globale Wettbewerb erfordert in allen EU-Mitgliedstaaten entsprechende Rahmenbedingen, wie die Reformen der Sozialsysteme. Durch Aktionismus droht eines auf der Strecke zu bleiben: unser gemeinsames europäisches Projekt.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean Louis Cottigny (PSE). – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, chers collègues, le rapport de notre collègue M. Őry, que je félicite ici pour son travail, peut se révéler un atout pour le travailleur européen. Les mesures de restriction à la libre circulation des travailleurs entraînent des effets néfastes, parmi lesquels l'expansion du travail clandestin. Pas plus tard que ces derniers mois, on a découvert en France des ouvriers polonais hébergés dans des taudis, mal nourris, sans soins, sans salaire, et qui avaient été amenés par une société allemande de sous-traitance. Comble de l'ironie, ces ouvriers travaillaient à la construction d'un palais de justice. Où en est la justice? De tels faits sont inadmissibles.

La libre circulation des travailleurs doit constituer l'un des leviers vers le progrès social, l'un des outils visant à faire barrage au dumping social. La fin des régimes transitoires obligera les employeurs à offrir aux salariés des conditions de vie décentes dans le respect du droit social du pays d'accueil. Une protection sociale, un logement décent, un salaire décent, des horaires de travail respectés, voilà quelles sont les bases que doit apporter cette libre circulation, et nous y veillerons. On ne peut accepter que certains puissent jouer sur les différentes nationalités des salariés pour faire baisser le coût du travail, comme d'autres jouent à la bourse. Rappelons-nous que le projet fondateur européen vise à unir les peuples et non à les diviser. Continuer de restreindre la libre circulation des travailleurs ne peut que nourrir les craintes de citoyens de certains pays membres, terrorisés à l'idée d'être traités en Européens de seconde zone. Et vous avez raison, Monsieur le Commissaire, il nous faut désormais parler de citoyens européens. Ces restrictions doivent être levées partout. Et cela est possible, mais les contrôles devront être renforcés pour que les premiers bénéficiaires de cette mesure n'en deviennent pas les premières victimes.

 
  
MPphoto
 
 

  Šarūnas Birutis (ALDE). – Sveikinu jūsų komentarą dėl trečiųjų šalių piliečių ir šios problemos apskritai. Sveikinu pranešėją parengus labai subalansuotą pranešimą. Laisvas darbo jėgos judėjimas yra ne tik viena pagrindinių Europos Sąjungos teisių, bet ir naujų šalių ir senųjų solidarumo išraiška. Todėl džiaugiuosi matydamas, kad visi kolegos vieningai palaiko apribojimų panaikinimą. Reaguodamas į šių dienų globalius ekonomikos iššūkius, manau, kad kliūčių piliečių ir darbo jėgos judėjimo Europos Sąjungos rinkoje panaikinimas yra vienas pagrindinių Lisabonos strategijos tikslų bei ekonomikos augimą skatinančių veiksnių.

Aktyvūs darbuotojai iš naujų Europos Sąjungos valstybių narių savo sukauptu žmogiškuoju kapitalu gali paskatinti ilgalaikį ekonomikos augimą. Be to, rinka gali tapti veiksmingesnė, kadangi užsienio darbuotojai paprastai aktyviau reaguoja į regioninius ekonominių galimybių skirtumus. Įsileidę darbininkus iš naujųjų valstybių Airija, Jungtinė Karalystė, Švedija tik išlošė. Minėtos valstybės narės pasižymi sparčiu ekonominiu augimu, mažesniu nedarbu, didesniu užimtumu lyginant su kitomis valstybėmis. Be to, daroma išvada, kad naujųjų valstybių narių piliečiai papildė, o ne pakeitė senųjų valstybių narių piliečius pastarųjų darbo rinkose. Europos Sąjungos valstybių narių statistiniai duomenys rodo, jog migracija iš trečiųjų šalių viršija migracijos srautus Europos Sąjungos viduje. Reikia sveikinti ir pasidžiaugti šalių, kurios nusprendė nuo šių metų gegužės mėnesio atverti savo darbo rinką naujosioms Europos Sąjungos šalims, sprendimu. Sakyčiau, gėda pirmininkaujančiai Austrijai ir Vokietijos vyriausybėms dėl jų fobijų, dėl nesugebėjimo kalbėti su savo piliečiais šiuo klausimu. Darbo rinkų atvėrimas, be abejo, yra kiekvienos valstybės suvereni teisė.

 
  
MPphoto
 
 

  Jean Lambert (Verts/ALE). – Mr President, I too should like to thank the Commissioner and our rapporteur for their work on this issue.

As many have said, equality of treatment is a key principle for European citizens, which should apply to employment conditions and access to services within our Member States across the Union. However, in a debate where we are talking about third-country nationals, it is crucial that we are also very clear – as the rapporteur has been – that we are not talking about rolling back the hard-won rights of those individuals, but extending the rights to which our new Member States are entitled.

We have heard a number of arguments over the past few months in favour of maintaining transitional periods. Many of us here do not find them convincing. We believe that what we are seeing is – as has already been mentioned – evidence of irregular employment and false claims about self-employment. I am willing to bet that in all our countries we have a number of Member States’ citizens in unclear situations.

When the UK introduced its worker registration scheme for nationals of the A8 countries, it found that 40% of the Polish people who registered were already in the UK. I believe that is evidence that people want to work legally. We need to encourage them to do that. We need better information in advance, more effort on inspection and supporting whistle-blowers, and greater clarity about people’s rights, so we do not see the exploitation that Mr Cottigny has referred to, which threatens to undercut working conditions and exploits individuals. It is much easier to demand equality of treatment when you have clear rights.

The UK – as has been said – has opened access, with certain shifts on social security. We have had a range of workers, of all skill levels. We found no discernible statistical evidence of an increase in social benefit claims. The economic impact is seen to be modest, and the numbers started slowing towards the end of last year.

 
  
MPphoto
 
 

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (The speaker spoke Irish)

The positive experiences of Ireland should encourage other countries which introduced transitional arrangements to lift these restrictions. Sinn Féin and the trade union movement support the decision not to introduce transitional arrangements in Ireland. I have signed the written declaration here in Parliament calling for such restrictions to be lifted. I reiterate that call here today and I welcome Mr Őry’s report in that context.

However, we must go further than this: we cannot ignore the issue of employment conditions and the exploitation of workers. Even in Ireland, unscrupulous employers have used the lack of free movement of workers in the EU to introduce discrimination as regards salaries and working conditions based on nationality. We must combat this strongly.

Mrs Oomen-Ruijten mentioned the restrictions placed on social security. We must also combat any discrimination in access to social protection for EU citizens who travel to another Member State to work or to seek work.

 
  
MPphoto
 
 

  Jacek Protasiewicz (PPE-DE). – Panie Przewodniczący! Chcę zacząć od podziękowania dla pana Őry, inicjatora i autora sprawozdania na temat okresów przejściowych ograniczających swobodny przepływ pracowników na unijnym rynku pracy. Tekst ten, już w pierwotnej autorskiej wersji, we właściwy sposób wskazywał, że brak możliwości legalnego zatrudnienia w większości tzw. starych państw członkowskich sprzyja rozwojowi nielegalnej pracy i wyzyskowi pracowników.

Autor bardzo słusznie podniósł też problem, że w niektórych krajach Unii Europejskiej stosuje się obecnie większe ograniczenia przepływu pracowników z nowych państw członkowskich, niż w momencie podpisywania traktatu akcesyjnego oraz że występują tam problemy z lepszym traktowaniem tzw. rezydentów długoterminowych z państw trzecich niż obywateli Unii z państw nowej dziesiątki.

Wreszcie, autor sprawozdania wyraźnie zaznaczył, że w krajach, które już otworzyły swoje rynki pracy, nie nastąpiły żadne szkody ani w sferze socjalnej ani gospodarczej. Przeciwnie, odnotowano poprawę przychodów podatkowych będącą skutkiem zmniejszenia się szarej strefy w zatrudnieniu obcokrajowców.

Autorski tekst pana Őry został równocześnie poddany dyskusji i głosowaniu w Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych Parlamentu. W wyniku jej prac pierwotny tekst zyskał jeszcze na jakości. W szczególności zmianie na lepsze uległ ustęp pierwszy. W wersji zaproponowanej przez Komisję Zatrudnienia i Spraw Socjalnych Parlament Europejski wyraźnie opowiada się po stronie obywateli i ich praw do podstawowych swobód gwarantowanych w traktatach.

Jestem przekonany, że właśnie tak powinien brzmieć głos Parlamentu – jasno i wyraźnie w obronie podstawowych praw i wolności, po stronie interesu wspólnotowego, a nie partykularnego i narodowego, po stronie wszystkich obywateli Unii Europejskiej i dlatego uważam, że powinniśmy poprzeć tekst będący wynikiem dyskusji i głosowania w Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Jöns (PSE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Auch ich bin gegen eine EU-Mitgliedschaft zweiter Klasse. Natürlich muss die Freizügigkeit für alle Arbeitnehmer und Arbeitnehmerinnen in der EU so schnell wie möglich gelten. Aber nicht ohne Grund ist seinerzeit die Möglichkeit geschaffen worden, den Zugang zum nationalen Arbeitsmarkt im Rahmen der 2+3+2-Regelung zu beschränken. Von den Erfahrungen dreier Mitgliedstaaten automatisch entsprechende Rückschlüsse auf alle anderen Staaten ziehen zu wollen, wie dies die Kommission tut, halte ich doch für ziemlich gewagt.

Dem von mir sehr geschätzten Kollegen Őry sage ich auch ganz offen, dass ich Verständnis dafür habe, dass er diese Position der Kommission teilt wie auch viele andere Kolleginnen und Kollegen. Erlauben Sie mir aber bitte in diesem Zusammenhang auch den Hinweis, dass es der tschechische Arbeitsminister war, der zum Beispiel bereits Ende letzten Jahres ankündigte, dass sogar sein Land überlege, eventuell Übergangsfristen bei der Arbeitnehmerfreizügigkeit gegenüber Rumänien und Bulgarien einzuführen.

Deutschland hat anders als das Vereinigte Königreich, Schweden und Irland nicht eine Arbeitslosenrate von nur rund 5 %, sondern von 12 %. Direkt vor unserer Haustür liegt ein Land mit einer Arbeitslosenrate von 18 %. Dass das unweigerlich bei vielen Beschäftigten Ängste um den eigenen Arbeitsplatz schürt, ist doch wohl verständlich. Und dass eine Regierung dem Rechnung zu tragen versucht, doch wohl auch – erst recht, wenn man weiß, dass Deutschland schon heute prozentual den höchsten Anteil an Arbeitserlaubnissen an Bürger aus den neuen Mitgliedstaaten erteilt hat.

 
  
MPphoto
 
 

  Karin Resetarits (ALDE). – Herr Präsident! Vor wenigen Wochen haben wir in diesem Haus über die Dienstleistungsrichtlinie abgestimmt. Eine Mehrheit unterstützte einen Kompromiss, der helfen soll, die hohen sozialen Standards aufrechtzuerhalten. „Kein Sozialdumping“ hieß die Parole.

Aber dieser Schutz vor Sozialdumping soll anscheinend nur einem exklusiven Zirkel in Europa zugute kommen. Wie anders sind die Einschränkungen für Arbeitnehmerfreizügigkeit zu verstehen? Wer Märkte für gewisse Menschen schließt, nimmt bewusst eine ganz natürliche Gegenentwicklung in Kauf: das Entstehen von illegalen Märkten. Gerade in grenznahen Gebieten wird man Menschen nicht daran hindern, ihre Arbeitskraft hüben und drüben anzubieten. Ein ganz neuer Straßenstrich ist so in den letzten Jahren entstanden: Handwerker, Bauarbeiter bieten ihre Dienste an. Und dieser Straßenstrich ist erfolgreich. Es gibt eine rege Nachfrage. Menschen arbeiten als Scheinselbständige oder überhaupt schwarz, ohne sozialen Schutz, unter den gesetzlich geregelten Mindestlöhnen.

Wie verlogen lesen sich dann Meldungen von Vertretern beispielsweise des deutschen Baugewerbes, die eine Verlängerung der Übergangsfristen begrüßen. Warum wohl wollen manche Arbeitgebervertreter die diskriminierenden Einschränkungen für Bürger anderer Mitgliedstaaten? Passiert das vielleicht deshalb, weil man eben profitiert von billigen Saisonkräften, Scheinselbständigen und Schwarzarbeitern? Und warum – so frage ich – kämpfen nationale Arbeitnehmervertreter nicht viel energischer gegen diese Form der Ausbeutung? Warum machen sie sozialen Schutz von der Staatsbürgerschaft abhängig? Vielleicht aus reinem Populismus, weil man ja nur von den Bürgern im eigenen Land gewählt wird, es also nicht um die Sache selbst, sondern um den persönlichen Gewinn am Wahltag geht?

Drei Länder haben bisher ihren Arbeitsmarkt auch für die neuen Mitglieder der Union geöffnet. Sie haben gute Erfahrungen damit gemacht. Im Jahr der Mobilität plädiere ich dafür, dass sich spätestens 2007 alle dazu entschließen. Eine Rüge an all jene, die es nicht tun, auch und gerade wenn es sich um mein eigenes Heimatland Österreich handelt!

 
  
MPphoto
 
 

  Edit Bauer (PPE-DE). – Voľný pohyb osôb a prístup na pracovné trhy sa nepochybne stal senzitívnou politickou otázkou. Spravodajca pán Őry sa veľmi šťastne ujal tejto témy tak, aby nerozdeľoval členské krajiny. Naopak, vo svojej správe vychádza z toho, aké sú reálne efekty prístupu občanov nových členských krajín na pracovné trhy starej pätnástky, a z premisy, že skutočným problémom pre európsku konkurencieschopnosť nie sú členské krajiny navzájom, ale vonkajšia konkurencia ako India a Čína.

Správa vychádza z faktov, ktoré hovoria o tom, že: po prvé, pracovníci z nových členských krajín nikde nepresahujú dve percentá domáceho obyvateľstva, po druhé, vnútorná migrácia v rámci starých členských krajín je štvornásobne vyššia ako vnútorná migrácia v rámci pätnástky, po tretie, migrácia z tretích krajín výrazne prevyšuje celkovú vnútornú migráciu v rámci EÚ. Niet pochýb, že popri nemeckých, rakúskych a francúzskych pohľadoch na prechodné obdobia existuje aj odlišný pohľad nových členských krajín, pretože prechodné obdobia sa aj tam postupne stávajú senzitívnou politickou otázkou.

Prechodné opatrenia sme prijali v prístupových rokovaniach ako súčasť „dealu“. Avšak postupom času, ako sa otázka senzibilizuje v politikách starých členských krajín, vnímajú sa stále viac ako diskriminujúce. Ukázalo sa aj pri diskusii o direktíve o službách, že sa vytvárajú absurdné situácie v kombinácii s prechodnými obdobiami, ukazuje sa aj pri direktíve 109, že vzniká právny rozpor s klauzulou preferenčného pravidla. Strach generovaný na základe neistoty zamestnania a na základe predsudkov je nepochybne okamžite použiteľný politický kapitál. Namiesto šírenia tohto mýtu, ktorý je slepou uličkou, je však zodpovednosťou politikov hovoriť aj pravdu.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). – Gratulálok Őry Csaba jelentéstevőnek a kiváló munkájához, és szeretnék köszönetet mondani Špidla biztos úrnak azért az összefoglaló jelentésért, amely gyakorta vitát vált ki, éppen a különböző érdekek alapján. Bizonyos államokbeli kollégák bírálják a jelentést, de a többség igenis hasznosnak tartja ezt az objektív munkát.

Amikor az új tagállamok az egyenjogúságukért harcolnak, az több, mint egyszerű küzdelem az egyenlő bánásmódért: ez az egész Unió érdekeit védi. Paradoxon, hogy az új tagállamok szorgalmazzák azt a liberalizálást, amit a munkaerőpiacon – akár a szolgáltatások terén – az Uniónak éppen versenyképessége érdekében kellene megtennie. Szeretnénk egyenrangú polgárai lenni az Uniónak. A munkaerőpiac megnyitása és a munkavállalók szabad mozgása nem ajándék, nem kegy, hanem a nyolc régi tagállam ésszerű döntése, amely az Európai Unió összes állampolgárára nézve kedvező hatásokkal járna.

Köszönettel tartozunk az Egyesült Királyságnak, Írországnak, Svédországnak, Finnországnak, Spanyolországnak, Portugáliának és Hollandiának, és reméljük, hogy a maradék nyolc állam is végiggondolja a maga álláspontját. Egyetértek Špidla biztos úrral: megengedhetetlen, hogy a harmadik országból öt éve legálisan tartózkodók előnyt élvezzenek a tíz új tagállam munkavállalóival szemben azokban az országokban, amelyek nem nyitották meg előttük munkaerőpiacaikat.

 
  
MPphoto
 
 

  Ignasi Guardans Cambó (ALDE). – Señor Presidente, cuando España y Portugal entraron en la Unión Europea —la entonces Comunidad Europea—, se creó un miedo irracional respecto de lo que iba a ser el desembarco de trabajadores españoles y portugueses en el mercado. Se demostró que eso era absurdo y, sin embargo, ese mismo miedo volvió a surgir con la adhesión de los nuevos Estados miembros y, desgraciadamente, a pesar de que algunos en ese caso, en ese tiempo, desde dentro del Parlamento español, nos opusimos a ello, incluso el propio Gobierno español de ese momento —el momento de la adhesión— se sumó a esos períodos transitorios, en parte por la presión de otros Estados miembros.

Hoy ya se ha confirmado que eso no tiene sentido, que ese miedo es absolutamente irracional y que no se puede permitir que una de las libertades esenciales en la Unión Europea quede arrinconada durante un tiempo, sólo por razones de populismo o por miedo a la reacción que puedan tener determinadas sociedades. No puede haber Estados de primera y Estados de segunda dentro de la Unión Europea y, por tanto, es preciso terminar con esos períodos transitorios y abrir del todo las fronteras del mercado laboral europeo y convertirlo efectivamente en un verdadero mercado laboral único.

Por eso, le doy el más pleno apoyo al informe Öry, que llama la atención sobre esta cuestión y sobre la situación en la que quedan los ciudadanos de esos Estados, que en algunos casos están incluso en peores condiciones que ciudadanos de terceros Estados que son legalmente residentes en Estados miembros de la Unión Europea.

Felicito al Gobierno español por haber decidido sumarse, por fin, a la supresión de ese período transitorio y espero que cuanto antes otros Estados —y de ahí la presión que hay que ejercer desde esta Cámara— se sumen a esta iniciativa, para que todos los ciudadanos de la Unión Europea estén en igualdad de condiciones.

(Aplausos)

 
  
MPphoto
 
 

  Mihael Brejc (PPE-DE). – Podpiram Őryjevo poročilo kot tudi vsa druga prizadevanja za uveljavitev notranjega trga Evropske unije. Učinkovito delovanje notranjega trga seveda temelji na prostem pretoku kapitala, blaga, storitev in delovne sile. Razmeroma uspešno sta bila uresničena prost pretok kapitala in blaga. Z velikimi težavami se srečujemo pri prostem pretoku storitev, seveda pa je veliko težav tudi pri prostem pretoku delovne sile.

Z lizbonsko strategijo smo načrtovali razcvet evropskega gospodarstva. Kar naprej poslušamo o pomenu konkurence in sprejemamo ukrepe proti protekcionizmu - kakšna pa je praksa? Ko gre za kapital in blago, nekatere države še posebej dosledno zagovarjajo konkurenco in tekmovalnost in odpirajo trg celo cenenemu blagu iz Azije. Tisti, ki kar naprej poučujejo o pomembnosti konkurence in slabosti protekcionizma, ko gre za blago in kapital, pa hkrati zapirajo svoje trge storitev in delovne sile. Kaj to ni protekcionizem?

Leto 2006 je bilo proglašeno za evropsko leto mobilnosti delavcev in ravno v tem letu nameravajo nekatere države članice podaljšati prehodno obdobje. Sprašujem vas, kako naj to razložimo državljanom v državah članicah? Zelo težko. Po drugi strani pa je jasno, da vsi tisti, ki so svoj trg odprli, napredujejo in njihov gospodarski razvoj je vreden pozornosti.

Vsaka država, ki se bo odločila za nadaljnje zaprtje trga delovne sile, mora to storiti, po mojem mnenju, na osnovi argumentov in za vsako državo posebej, ne pa v bloku. Če hočemo, da bo Evropska unija uspešno tekmovala z drugimi, mora sama na svojem notranjem trgu v celoti uresničiti prost pretok kapitala, blaga, storitev in tudi delovne sile.

 
  
MPphoto
 
 

  Harald Ettl (PSE). – Herr Präsident! Der an sich berechtigte Wunsch, so rasch wie möglich die Übergangsfristen für den freien ArbeitnehmerInnenverkehr, die eine europäische Mobilitätsbarriere darstellen, zu beseitigen, wird durch eine oberflächliche, ungenaue Kommissionsstudie nicht gerade erleichtert.

Sicher könnte Schwarzarbeit am Arbeitsmarkt dadurch weiter eingeschränkt werden, aber der Regulierungsdruck bei den Löhnen und im Sozialbereich fällt dadurch sicher nicht weg. Gerade das würde zu einem größeren Problem werden. Wenn es also nicht gelingt, begleitende Maßnahmen zum Schutz der ArbeitnehmerInnen, wie z.B. eine in der Substanz verbesserte Entsenderichtlinie sowie Kontroll- und Umsetzungsmechanismen, zu erlassen, entsteht nur größerer Druck auf die Arbeitsmärkte in Deutschland und Österreich. Brauchbare Begleitmaßnahmen der Kommission vermisse ich noch immer. Sie können ruhig lachen, Herr Kommissar!

Die Mehrheit im Parlament mag nun dem Kommissionsbericht und dem Bericht Őry folgen und damit sagen, uns kümmern die Positionen und Interessen Deutschlands und Österreichs nicht – weg mit den Übergangsfristen! Als Parlamentarier muss ich die Mehrheit auch akzeptieren. Das ist völlig klar! Aber dass Sie damit in unseren Ländern die antieuropäische Stimmung noch zusätzlich anheizen, mag Ihnen als dem für soziale Angelegenheiten zuständigen Kommissar egal sein, mir ist es jedenfalls nicht egal!

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Bushill-Matthews (PPE-DE). – Mr President, of the many subjects we will be voting on this week I believe that this report and this subject are the most important. The fact that some 30 speakers from many different parties want to contribute to this debate is confirmation of that.

Many people have already referred to the basic four freedoms of the EU. Amongst those freedoms, the freedom of movement of people is perhaps the most important. Half a century ago Jean Monnet said of one of the key missions of the EU: ‘Nous ne coalisons pas les États, nous unissons les hommes’. That was absolutely right then, it is absolutely right now. That is what we should be doing: uniting the people.

Mention has been made of the fears of some Member States. I do not think we should criticise Member States for having those fears: it is understandable. However, alongside those fears are facts and the facts should put the fears into context. The fact is that such immigrants who have come from central and eastern Europe into the UK, Sweden and Ireland have not been a drain on the economy, but a benefit to it. The problem has not been the legal immigration into our countries, but the illegal immigration to other countries that has propelled the growth of the black economy. The people who are afraid of the problem should be mindful of the fact that this is a much bigger problem than opening up borders at this stage.

I am glad that there are already three further countries – Spain, Portugal and Finland – which have said that they will be removing the barriers. I should like to ask the Commissioner to use his great personal authority as well as that of the Commission to encourage Finland to maintain this issue as a very high point on its agenda in its forthcoming Presidency and to report back at the end of its Presidency on the progress it has made so that it can inspire others to follow its example.

Meanwhile, I hope that we will all inspire others with a strong vote later this week. I hope we can say to new Member States ‘there are no second-class citizens in Europe’ and to old Member States ‘it is time to open your borders and open your minds’.

 
  
MPphoto
 
 

  Ole Christensen (PSE). – Arbejdstagernes fri bevægelighed er en af grundpillerne i det europæiske samarbejde. De midlertidige overgangsordninger, som en række lande - heriblandt mit eget land, Danmark, - har valgt at indføre over for østeuropæiske arbejdstagere, skal ophæves så hurtigt, som det er muligt og forsvarligt.

Overgangsordningerne skal ikke unødigt hindre den frie bevægelighed, og vi må udvise solidaritet og åbenhed for alle borgere i EU. Derfor skal reglerne smidiggøres, så man fjerner alle unødvendige barrierer. Men overgangsreglerne skal først ophæves, når vi får sikret, at de rejsende østeuropæere ikke udnyttes. Overgangsreglerne i Danmark tjener som en beskyttelse mod udnyttelse og sikrer arbejdstagerne en overenskomstmæssig løn. Østeuropæisk arbejdskraft bliver for ofte udnyttet af arbejdsgivere, som betaler lønninger, som ligger væsentlig under det normale, og lader dem arbejde under kummerlige forhold.

Det er vores ansvar at forsvare arbejdstagernes frie bevægelighed - det er en grundlæggende rettighed i EU. Men det er ligeledes vores ansvar at forsvare arbejdstagernes vilkår og sikre, at alle borgere har ordentlige løn- og arbejdsforhold. Overgangsordningerne var og er et forsøg på at forene begge hensyn.

Vi har ingen minimumsløn i Danmark. Derfor har overgangsreglerne givet mulighed for at overvåge tilgangen af arbejdstagere fra Østeuropa, så indsatsen kunne koncentreres om de arbejdsgivere, der har forsøgt at omgå reglerne om løn- og arbejdsforhold.

Tiden er inde til langsomt at udfase restriktionerne.

 
  
MPphoto
 
 

  Roselyne Bachelot-Narquin (PPE-DE). – Monsieur le Président, mes chers collègues, dans les moments de doute, l'Union européenne doit revenir à ses principes de base. Il convient aujourd'hui de parfaire les quatre libertés fondatrices du marché intérieur. Et pour ce qui est de la libre circulation des travailleurs, celle-ci reste à réaliser et à cette fin, il importe de supprimer le plus rapidement possible les restrictions imposées lors de l'adhésion des nouveaux États membres.

La défiance n'est plus de mise puisque nous constatons que, dans les quinze pays où les obstacles ont été levés, il n'y a pas eu d'entrées massives. On peut même s'étonner que seulement 2% des Européens travaillent hors de leurs frontières alors que le tiers des Américains sont établis dans un autre État que celui où ils sont nés. L'invasion n'est qu'un fantasme, la mobilité des travailleurs est un défi. Le rapport de Csaba Őry fixe l'objectif de 2009 pour le relever et je souscris à cet objectif. Le premier ministre français a d'ailleurs indiqué que la France allait anticiper ce mouvement en levant ces restrictions de manière progressive et maîtrisée.

La résolution adoptée en décembre 2005 par la Confédération européenne des syndicats ouvre des pistes qui concilient ouverture des frontières et protection adéquate. Les amendements adoptés par la commission des affaires sociales vont dans ce sens, assurer l'application du droit du travail dans les États membres, à savoir assurer la mise en œuvre des normes communautaires, en particulier celle de la directive détachement, et étudier la création d'un europôle social coordonnant les services d'inspection des États membres. En élaborant des statistiques normalisées sur la migration communautaire, nous pourrions mettre sur pied la boîte à outils de l'Europe sociale au sein de l'Union, laquelle vérifiera que la liberté de circulation des travailleurs ne doit être synonyme ni de dumping, ni de moins-disant social, mais au contraire facteur de dynamisme économique destiné à combler les poches de sous-emploi.

 
  
MPphoto
 
 

  Stephen Hughes (PSE). – Mr President, I congratulate Mr Őry on producing an excellent report. I should like to make three brief points, the first of which concerns paragraph 1. As it came out of committee, it now calls on Member States to abolish the transitional measures in force. For many that has become the main focus of the report. I know that the rapporteur has felt pressured to table a compromise saying that Member States should consider abolishing those measures and specifically mentioning the three Member States that did not introduce them in the first place. Many in my group support the text as it now stands, feeling that we should be against any continuation of transitional measures. However, in saying that, they are reading it alongside paragraph 14, which says that Member States that continue to use such measures should take all steps to ensure that they do not continue beyond 2009.

My second point concerns equal treatment. The rapporteur and others here today have made the point forcefully that it is not just a question of making sure that A8 workers have the right to freedom of movement of labour, we have to ensure inspection and enforcement regimes grant them full equal treatment and prevent exploitation in the 15. There have been serious breaches in both the UK and the Republic of Ireland.

My final point relates to Directive 2003/109/EC, referred to by the Commissioner. It grants full access to the Member States’ labour markets for long-term resident third-country nationals. Parliament’s Legal Service has said this poses no danger of creating a situation where third-country nationals have greater access than A8 citizens. The Legal Service points out that Article 11 of the Directive says that Member States ‘may’ restrict equal treatment for third-country nationals in certain cases. Saying that Member States ‘may’ is not the same as saying they ‘must’ or that they ‘will’. The only way to guarantee equal treatment is to end transitional measures.

 
  
MPphoto
 
 

  Rolf Berend (PPE-DE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Trotz der im Bericht Őry artikulierten Forderung bin ich der festen Überzeugung, dass in Mitgliedstaaten, die dies für notwendig erachten, die Übergangsfristen bei der Freizügigkeit beibehalten werden können. Wenn ein Land aus arbeitsmarktpolitischen und wirtschaftlichen Erwägungen der Ansicht ist, eine weitere Steuerung des Zugangs zum Arbeitsmarkt zu erhalten, ist das legitim. Pacta sunt servanda gilt auch hier, und weder die Kommission noch dieses Parlament – vielleicht nicht einmal seine Mehrheit – sollte sich anmaßen, appellarischen Druck auf einige Länder auszuüben. In meinen Augen ist dies üble Stimmungsmacherei mit einem hochbrisanten Thema.

Ich kann in dieser Frage nicht einfach Deutschland und Österreich mit Spanien und Portugal vergleichen. Deutschland liegt diesbezüglich an einer Nahtstelle, und es herrschen hier völlig andere Bedingungen als in Ländern Südeuropas. Es wird in diesem Parlament so viel von Subsidiarität geredet, und plötzlich will man in puncto Arbeitnehmerfreizügigkeit in Brüssel und Straßburg besser Bescheid wissen als vor Ort, also in Deutschland oder Österreich. Wenn im Koalitionsvertrag der deutschen Regierung vor einigen Monaten die Übergangsfristen bekräftigt wurden, dann doch nicht aus Jux und Tollerei; dann liegen dem Tatsachen und Fakten zugrunde, die es zu respektieren gilt. Zumindest für die nächsten drei Jahre muss für mein Land die Steuerung des Zugangs zum Arbeitsmarkt erhalten bleiben. Was für die dann folgenden zwei Jahre Gültigkeit haben soll, muss dann aufgrund der neuen Situation erörtert und geschlussfolgert werden.

Abschließend sei noch darauf hingewiesen, dass ja in der Bevölkerung eben wegen dieser Problematik große Ängste vor der Osterweiterung bestanden haben und wir immer sagen konnten: Die Ängste sind unbegründet, diese Fragen sind auf fünf bzw. sieben Jahre vertraglich geregelt.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Ibrisagic (PPE-DE). – Herr talman! Den 1 maj 2004 är en dag som jag alltid kommer att minnas. Den dagen stod jag, tillsammans med doktor Otto von Habsburg, på gränsen mellan Slovenien och Österrike och deltog i en högtidlig ceremoni. Man firade att en stad som efter en efterkrigsdelning delades i två delar, varav en kom att tillhöra Österrike och en Slovenien, nu återförenades i och med att Slovenien blev medlem i EU.

Symboliken var tydlig. Och stående där kände jag starkt att människorna inte upplevde att de kom in i något nytt, utan att de återförenades till något de alltid har varit en del av. Och så är det. EU:s tio nya medlemmar är Europas tio gamla länder. Det är bara det att kommunismen hade kidnappat dem i 50 år och nu är de äntligen återförenade med oss.

I Sverige hade socialdemokraterna inför denna återförening målat upp skräckscenarier om hur vårt land skulle bli invaderat av utländska arbetstagare som skulle dumpa våra löner och utnyttja våra socialförmåner. Jag och mitt parti kämpade i Sveriges parlament för att förhindra att vårt land skulle införa övergångsregler. Vi ville att de nya länderna, som så länge lidit under kommunismen, nu skulle få ta del av de friheter som EU-medlemskapet innebär.

Vi vägrade att acceptera socialdemokraternas propaganda och vi visade vad riktig solidaritet är. Vi vann striden; Sverige införde aldrig några övergångsregler. Utvärderingarna som gjorts nu visar entydigt att Sverige inte alls har blivit utsatt för den sociala dumping som socialdemokraterna skrämdes med, utan att den fria rörligheten bara har haft positiva effekter för Sveriges ekonomi. Samma erfarenheter har även de andra länder som lät bli att införa övergångsregler.

Och jag måste säga att det är med stor besvikelse som jag har tagit del av flera länders beslut att förlänga sina övergångsregler. Att göra det när de exempel som man åberopade uteblev är inte förnuftigt. Det enda rätta är att avstå från övergångsregler, och jag hoppas att Europa i framtiden kommer att påverkas mer av förnuftet än av rädslan.

(Applåder)

 
  
MPphoto
 
 

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – Mes visi puikiai žinome, kad laisvas darbuotojų judėjimas yra viena iš keturių pagrindinių laisvių, kuriomis remiasi visa Europos Bendrijų idėja. Tačiau taip pat žinome, kad ši laisvė galioja ir yra pilnai įgyvendinta tik penkiolikos senųjų valstybių narių piliečiams, o naujųjų aštuonių valstybių narių, kurios tapo ES narėmis 2004 metų gegužės pirmąją, piliečiams galioja pereinamojo laikotarpio nuostatos ir pereinamasis laikotarpis gali tęstis net septynerius metus pagal formulę 2+3+2 metai. Negana to, pagal kai kurias ES direktyvas, ilgalaikiai gyventojai iš trečiųjų šalių kai kuriais atvejais naudojasi labiau privilegijuoto statuso suteikiamomis teisėmis gyventi ir patekti į penkiolikos ES valstybių narių darbo rinką nei aštuonių naujųjų valstybių narių piliečiai. O tai reiškia, kad demonstruodami solidarumą su darbuotojais iš trečiųjų šalių diskriminuojame darbuotojus iš naujųjų ES valstybių narių.

Kadangi balandžio 30 dieną baigiasi pirmasis pereinamasis laikotarpis, turime puikią galimybę įvertinti jo padarinius, pasekmes ir penkiolikos senųjų valstybių narių ir aštuonių naujųjų valstybių narių ekonomikoms ir priimti tinkamus sprendimus. Tiesa, stokojame statistinių duomenų apie migraciją Bendrijos viduje. Sunku padaryti objektyvias išvadas, tačiau jau šiandien akivaizdu, kad migracija iš trečiųjų šalių gerokai viršija migracijos srautus ES viduje, tai yra penkiolikoje valstybių narių bei visoje išsiplėtusioje ES. Taip pat akivaizdu, kad šalys atvėrusios savo darbo rinkas naujųjų narių piliečiams tikrai nepralaimėjo, o pereinamieji laikotarpiai skatino nelegalų darbą, skatino nesąžiningas darbo sąlygas, bet atvykusių darbuotojų diskriminavimą ir išnaudojimą. Esu įsitikinusi, kad Europos Parlamentas turi paraginti valstybes nares panaikinti galiojančias pereinamojo laikotarpio nuostatas, nes tam argumentų yra daugiau nei pakankamai.

 
  
MPphoto
 
 

  Czesław Adam Siekierski (PPE-DE). – Panie Przewodniczący! Dzisiejsza dyskusja dotycząca zatrudnienia, gospodarki, swobodnego przepływu osób nie ma chyba równie ważnej. Warto postawić tu zasadnicze pytanie: czy rynki pracy powinny się otworzyć wtedy, kiedy będą miały wolne miejsca pracy i brak własnych zasobów pracy, własnych chętnych do pracy, powtarzam – chętnych do pracy, a nie bezrobotnych? Czy rynki pracy powinny się otworzyć po to, aby dać wzrost gospodarczy, który przyniesie powstanie nowych miejsc pracy? Mój pogląd i dotychczasowe doświadczenia pokazują, że otwarcie rynku pracy danego kraju daje wzrost gospodarczy i nowe miejsca pracy.

Musimy pamiętać, że wzrost zatrudnienia i tworzenie nowych miejsc pracy będzie możliwe, jeśli będziemy wprowadzać rzeczywiste reformy gospodarcze, a nie pozorne. Do tych reform musimy pozyskać nie tylko przedsiębiorców, ale przede wszystkim musimy do nich przekonać środowisko związków zawodowych. Zazwyczaj bowiem reformy w krótkim okresie czasu są bolesne, ale dają pozytywne efekty w ujęciu średnio i długookresowym.

I wreszcie pytanie bardzo na czasie, bo prowadzimy negocjacje na szczeblu WTO. Na ile i w jakim tempie liberalizować międzynarodową wymianę handlową, aby osiągnąć w Unii Europejskiej wzrost gospodarczy i tworzyć nowe miejsca pracy, a nie stawać się jedynie obszarem konsumpcji importowanych towarów, obszarem z ograniczoną własną produkcją?

Wreszcie przygotowanie elastyczności i mobilności zasobów pracy. Uważam, że z budżetów narodowych i unijnego musimy finansować przekwalifikowanie i kształcenie dla nowych zawodów. Okazuje się, że mając wysokie bezrobocie, brakuje nam przygotowanych fachowców...

(Przewodniczący odebrał głos mówcy)

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Se zájmem jsem vyslechl debatu nad zprávou pana poslance Őryho a musím říci, že to byla debata mimořádně hluboká, která osvětlila problematiku volného pohybu pracovních sil z mnoha hledisek a z mnoha obecných postojů. Dovolte mi, abych k této debatě dodal jenom jedno téma, které nebylo příliš osvětleno. Přechodná období byla součástí každého rozšíření, při každém rozšíření panovala významná obava, při každém rozšíření se tato obava v plném rozsahu nepotvrdila.

Dámy a pánové, současná Smlouva o přistoupení proto zvolila onen postupný systém několika dílčích dat tak, abychom mohli docílit toho, že v roce 2011 bude ten závěrečný krok co nejmenší. Proto jsem velmi rád, že v současné době lze konstatovat, že Evropa od 1. května tohoto roku učiní významný pokrok na cestě k plnému volnému pohybu pracovních sil.

Dámy a pánové, ještě jednou děkuji za debatu, která byla velmi vážná, velmi hluboká a mnohdy velmi ostrá – tak, jak to odpovídá tomuto vážnému tématu.

(Potlesk)

 
  
MPphoto
 
 

  Le Président. – Le débat est clos.

Le vote aura lieu demain, à 11 H 30

(La séance est suspendue quelques instants, dans l'attente de l'Heure des votes)

Déclaration écrite (article 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Katalin Lévai (PSE). – Őry Csaba jelentése az Európai Unió munkaerőpiacán a munkavállalók szabad mozgását korlátozó átmeneti rendszerről az EU alapértékeire hivatkozik. A munkaerő szabad áramlása az Unió egyik legfontosabb alapelve, így ennek korlátozását, nemcsak gazdasági, de politikai szempontból is el kell utasítanunk.

Egyetértek a jelentés azon megállapításaival, amely szerint nem lehet előnyösebb helyzetben részesíteni a harmadik országból jövő munkavállalókat az EU tagállamaiból érkezőkkel szemben.

Az európai identitás erősítését szorgalmazó politikai igénynek ellent mondanak az érvényben lévő megkülönböztető rendelkezések. Az új tagállamok állampolgárainak a közösséghez tartozás tudatát és érzését csak az erősítheti meg, ha a tagállamok egyenlő jogokat biztosítanak a munkavállalás és a szociális kedvezményekhez való hozzáférés területén.

Egyetértek azzal a javaslattal, amely felszólítja a Bizottságot, a tagállamokat, a szociális partnereket, a magán-, illetve közszféra illetékes szerveit, hogy dolgozzanak ki tisztességes és átlátható eljárást, amelynek eredményeképpen, az új tagállamok állampolgárai elfogadható egészségügyi és biztonsági feltételek mellett megkülönböztetés nélkül, megfelelő bérért vállalhatnak munkát Európa valamennyi tagállamában.

Mivel a statisztikai adatok világosan jelzik, hogy nem jár hátránnyal a régi tagállamok számára, sőt gazdasági fejlődésükhöz járul hozzá az új tagállamokból érkező munkavállalók alkalmazása, ezért a 15-ök állampolgárainak ellenérzését minden lehetséges eszközzel csökkenteni kell, és a munkaerő szabad áramlásának európai követelményét az átmeneti szabályozásnak megfelelően a nemzeti joganyagban rögzíteni kell.

 
  
  

ΠΡΟΕΔΡΙΑ του κ. ΤΡΑΚΑΤΕΛΛΗ
Αντιπροέδρου

 
  
MPphoto
 
 

  Christopher Heaton-Harris (PPE-DE). – Mr President, on a point of order, last week at the Conference of Presidents, the dates for the 2007 calendar were issued. The deadline for the tabling of amendments was yesterday evening at 19.00. In this House we have very strict rules that we must have original signatures for amendments to be tabled, but a whole bunch of my colleagues were held up in transit yesterday, did not arrive until after 19.00 and were therefore unable to sign amendments that had been circulated by the Campaign for Parliamentary Reform, amongst others.

I know that you will not be able to change the Rule concerned at this particular point in time, but could you please look at it, because in just about every report we have a decent period of time to table amendments, but on the calendar of our sittings we have no time at all.

(Applause)

 
  
MPphoto
 
 

  Πρόεδρος. – Θα το εξετάσουμε κ. Heaton-Harris.

 
Informacja prawna - Polityka ochrony prywatności