Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 4. července 2006 - Štrasburk

5. FEDER, FSE, Fond soudržnosti (obecná ustanovení) – Zřízení Fondu soudržnosti – Evropský sociální fond – Evropský fond pro regionální rozvoj – Evropské seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) (rozprava)

  El Presidente. El siguiente punto es el debate conjunto sobre:

- la recomendación, de la Comisión de Desarrollo Regional, sobre la propuesta de Reglamento del Consejo por el que se establecen las disposiciones generales relativas al Fondo Europeo de Desarrollo Regional, al Fondo Social Europeo y al Fondo de Cohesión y se deroga el Reglamento (CE) nº 1260/1999 (09077/2006 - C6-0192/2006 - 2004/0163(AVC)) (Ponente: Konstantinos Hatzidakis) (A6-0224/2006),

- la recomendación, de la Comisión de Desarrollo Regional, sobre la propuesta de Reglamento del Consejo por el que se crea el Fondo de Cohesión y se deroga el Reglamento (CE) nº 1164/94

(09078/2006 - C6-0191/2006 - 2004/0166(AVC)) (Ponente: Alfonso Andria) (A6-0226/2006),

- la recomendación para la segunda lectura, de la Comisión de Empleo y Asuntos Sociales, respecto de la Posición Común del Consejo con vistas a la adopción del Reglamento del Parlamento Europeo y del Consejo relativo al Fondo Social Europeo y por el que se deroga el Reglamento (CE) nº 1784/1999

(09060/4/2006 - C6-0188/2006 - 2004/0165(COD)) (Ponente: José Albino Silva Peneda) (A6-0220/2006),

- la recomendación para la segunda lectura, de la Comisión de Desarrollo Regional, respecto de la Posición Común del Consejo con vistas a la adopción del Reglamento del Parlamento Europeo y del Consejo relativo al Fondo Europeo de Desarrollo Regional y por el que se deroga el Reglamento (CE) nº 1783/1999

(09059/4/2006 - C6-0187/2006 - 2004/0167(COD)) (Ponente: Giovanni Claudio Fava) (A6-0225/2006), y

- la recomendación para la segunda lectura, de la Comisión de Desarrollo Regional, respecto de la Posición Común del Consejo con vistas a la adopción del Reglamento del Parlamento Europeo y del Consejo sobre la Agrupación europea de cooperación territorial (AECT)

(09062/2/2006 - C6-0189/2006 - 2004/0168(COD)) (Ponente: Jan Olbrycht) (A6-0227/2006).

  Κωνσταντίνος Χατζηδάκης (PPE-DE), Εισηγητής. – Κύριε Πρόεδρε, ως Έλληνας δικαιούμαι νομίζω να πω ότι σήμερα βρισκόμαστε στο τέρμα ενός μαραθωνίου δρόμου συζητήσεων και διαπραγματεύσεων που δεν ξεκίνησαν το 2004, όταν η Επιτροπή υπέβαλε την πρότασή της για το σχέδιο του γενικού κανονισμού, αλλά πολύ νωρίτερα, το 2001, όταν ξεκινήσαμε τις πρώτες συζητήσεις για το μέλλον των διαρθρωτικών ταμείων για την περίοδο 2007-2013.

Το Κοινοβούλιο υπήρξε παρόν σε όλη αυτή τη διαδικασία και έθεσε τη σφραγίδα του στις συζητήσεις και στις διαπραγματεύσεις: στις ανεπίσημες κατ' αρχήν διαβουλεύσεις που είχαμε με την Ευρωπαϊκή Επιτροπή, στην τρίτη έκθεση συνοχής που ακολούθησε, αλλά και στην ενδιάμεση έκθεση για τον κανονισμό αυτό που ψηφίστηκε πέρυσι το καλοκαίρι.

Το μήνυμα του Κοινοβουλίου σε όλες αυτές τις συζητήσεις ήταν διπλό: πρώτον, αξιόπιστος προϋπολογισμός συνοχής για την Ευρωπαϊκή Ένωση - και νομίζω πως ήμασταν μεταξύ των δυνάμεων που αποτρέψαμε τις προσπάθειες κάποιων να περιορίσουν τον προϋπολογισμό για τη νέα περίοδο προγραμματισμού.

Το δεύτερο μήνυμα ήταν η ανάγκη για έναν αποτελεσματικό κανονισμό χωρίς γραφειοκρατικό βάρος αλλά, από την άλλη πλευρά, έναν κανονισμό που θα συντελούσε στην αξιοποίηση των χρημάτων των ευρωπαίων πολιτών.

Από τον Ιανουάριο ξεκινήσαμε διαπραγματεύσεις για να επηρεάσουμε, μετά τις αποφάσεις του Ευρωπαϊκού Συμβουλίου, το τελικό αποτέλεσμα και να ενσωματώσουμε κάποιες από τις βασικές μας θέσεις.

Θέλω να σημειώσω την εποικοδομητική στάση τόσο της Ευρωπαϊκής Επιτροπής και της Επιτρόπου, κυρίας Hübner, όσο και της Αυστριακής Προεδρίας σ' αυτές τις διαπραγματεύσεις και να ευχαριστήσω και τις δύο πλευρές για τη συνεργασία τους με το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο.

Σήμερα καλούμαστε να πούμε ναι ή όχι στο κείμενο που διαπραγματευθήκαμε. Ως εισηγητής για το γενικό κανονισμό, καλώ τους συναδέλφους σήμερα να αποδεχθούν το κείμενο αυτό και να πούμε "ναι" για τους εξής βασικούς λόγους:

Το Κοινοβούλιο, στα πλαίσια της διαπραγμάτευσης για τις δημοσιονομικές προοπτικές, εξασφάλισε επιπλέον 300 εκατ. ευρώ για τη διακρατική και διαπεριφερειακή συνεργασία. Επίσης, το Κοινοβούλιο κατόρθωσε να συνδέσει τη χρηματοδότηση των έργων με τη δυνατότητα πρόσβασης των ατόμων με ειδικές ανάγκες. Για πρώτη φορά ορίζεται ότι τα έργα δεν θα χρηματοδοτούνται εάν δεν εξασφαλίζεται προηγουμένως η προσβασιμότητα των ατόμων με ειδικές ανάγκες σ' αυτά.

Πετύχαμε επίσης τη συμμετοχή της κοινωνίας των πολιτών. Παρά την αρχικώς αντίθετη θέση του Συμβουλίου, στις επιτροπές παρακολούθησης θα συμμετέχουν και περιβαλλοντικοί εταίροι, μη κυβερνητικοί οργανισμοί και άλλοι φορείς που εκπροσωπούν την κοινωνία των πολιτών. Μπορούν επίσης, χάρη στην πίεση του Κοινοβουλίου, να χρηματοδοτούνται και οι υποδομές σε περιφέρειες που δεν ανήκουν πλέον στο στόχο 1, τον στόχο σύγκλιση, μετά από έγκριση της Επιτροπής, πράγμα που ήταν αίτημα όλων αυτών των περιφερειών.

Κατορθώσαμε επίσης να υπάρχει ειδικό άρθρο για την αειφόρο ανάπτυξη και το περιβάλλον. Πετύχαμε, με άλλα λόγια, αυτό που χρόνια αποκαλούμε το "πρασίνισμα" των διαρθρωτικών ταμείων. Υπάρχει ισχυρή νομική βάση, έτσι ώστε πλέον μέσω των διαρθρωτικών ταμείων να μην προκαλείται καμία ζημιά στο περιβάλλον.

Παράλληλα, ενισχύσαμε την πολιτική για τις πόλεις. Τα κράτη μέλη υποχρεούνται να έχουν περισσότερο συγκεκριμένες προβλέψεις για τα αστικά κέντρα, υποβάλλοντας μεταξύ άλλων ειδικό κατάλογο με τις πόλεις που επιλέγουν για την αντιμετώπιση των σχετικών προβλημάτων. Επίσης, υπογράψαμε διμερή διακήρυξη με την Επιτροπή έτσι ώστε να εξετασθούν οι συνέπειες της αποδέσμευσης πόρων εξαιτίας του κανόνα Ν+2 ή Ν+3 στο μέσον της περιόδου, γιατί είναι ενδεχόμενο να έχουν προκύψει προβλήματα εξαιτίας αυτού του κανόνα.

Σημαίνει αυτό ότι είμαστε απολύτως ικανοποιημένοι; Θα είμαι ειλικρινής λέγοντας όχι. Ως παράδειγμα αναφέρω τα δώρα της Βρετανικής Προεδρίας που αλλοίωσαν σε κάποιο βαθμό τη συνεκτική λογική του κανονισμού. Θα αναφέρω επίσης ότι δεν κατορθώσαμε να περάσουμε την άποψή μας για το λεγόμενο αποθεματικό επίδοσης με επαναχρησιμοποίηση των κονδυλίων που αποδεσμεύονται εξαιτίας του κανόνα Ν+2 ή Ν+3. Όμως, περαιτέρω καθυστέρηση θα σήμαινε και καθυστέρηση έναρξης εφαρμογής των προγραμμάτων και αυτό θα ήταν αρνητικό για τις περιφέρειες και τα φτωχότερα κράτη μέλη. Είναι λοιπόν και αυτός ένας καθοριστικός λόγος που σήμερα λέμε "ναι" στον κανονισμό αυτό.

Σήμερα περνάμε από τη θεωρία στην πράξη. Και ο καλύτερος κανονισμός - ας μην κρυβόμαστε - μπορεί να έχει προβλήματα αν δεν εφαρμοσθεί σωστά. Επομένως, η μεγάλη πρόκληση που έχουμε όλοι μπροστά μας - κυρίως η Επιτροπή, τα κράτη μέλη και οι περιφέρειες - είναι η σωστή πια εφαρμογή του κανονισμού. Υπάρχουν προκλήσεις και για τα παλιά κράτη μέλη που δεν πρέπει να επαναλάβουν τα λάθη του παρελθόντος αλλά και για τα καινούργια κράτη μέλη που δεν πρέπει να επαναλάβουν τα λάθη ορισμένων παλιών κρατών μελών σε σχέση με την απορρόφηση και την αξιοποίηση των κονδυλίων.

Το Κοινοβούλιο θα είναι παρόν σε όλη αυτή τη διαδικασία για να την παρακολουθεί και να καλεί σε διορθωτικές κινήσεις πάντοτε προς όφελος των φτωχότερων κρατών μελών και των περιφερειών της Ευρωπαϊκής Ένωσης.

(Χειροκροτήματα)

PRESIDENZA DELL'ON. COCILOVO
Vicepresidente

  Alfonso Andria (ALDE), relatore. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, dopo più di un anno giunge a compimento un intenso lavoro portato avanti in stretta collaborazione con molti colleghi, con rappresentanti del Consiglio e della Commissione che desidero ringraziare. Ringrazio inoltre la Presidenza austriaca e rivolgo un particolare e convinto riconoscimento al Commissario, Danuta Hübner, la quale si è mostrata sempre sensibile alle istanze del Parlamento, pronta al confronto e al dialogo costruttivo, vero motore dello scambio di opinioni fra le due Istituzioni.

Al tavolo del negoziato con il Consiglio e con la Commissione, il Parlamento europeo ha parlato con una sola voce, al di là delle appartenenze politiche e delle estrazioni territoriali ed è così riuscito ad incidere maggiormente sugli esiti del negoziato, contribuendo a migliorare sensibilmente l'impianto originario dei provvedimenti. Anche se il Consiglio ha rigettato taluni suggerimenti importanti avanzati dal Parlamento, personalmente ritengo che i testi rispondano adeguatamente ai bisogni dell'Unione allargata. Grazie al lavoro congiunto delle tre istituzioni, con il voto di questa mattina l'Europa disporrà di nuovi strumenti giuridici fondamentali per il rafforzamento della solidarietà e della coesione economica e sociale.

In merito al regolamento per il Fondo di coesione, del quale sono relatore principale, desidero sottolineare l'importanza dell'aumento della dotazione finanziaria, per la quale il Parlamento si è battuto, da 18 miliardi per il periodo 2000-2006, a poco più di 61 miliardi e mezzo per il prossimo periodo di programmazione. Si tratta di una risposta al grande fabbisogno di finanziamenti degli Stati membri beneficiari nei settori dell'ambiente e dei trasporti, con una particolare attenzione allo sviluppo sostenibile, mediante una ripartizione equilibrata ma al tempo stesso flessibile, capace cioè di adattare l'intervento del Fondo alle esigenze di ciascuno Stato membro.

Al di fuori delle reti transeuropee, sarà possibile impiegare il Fondo di coesione per progetti nel campo dei trasporti, anche urbani, ferrovie, vie navigabili fluviali e marittime, programmi multimodali, interventi che favoriscono lo sviluppo sostenibile e che valorizzano la dimensione ambientale, con particolare riguardo ai settori chiave della efficienza energetica e delle fonti rinnovabili.

L'incisivo lavoro del Parlamento ha condotto a risultati positivi su più punti. Ne vorrei citare soltanto alcuni che interessano tanto il regolamento sul Fondo di coesione, quanto il regolamento generale, di cui è relatore il collega Hatzidakis e di cui io sono relatore ombra per conto del mio gruppo di appartenenza. E' stata inserita, all'articolo 14 del regolamento generale, una menzione specifica sull'accessibilità per i disabili, che dovrà d'ora in poi caratterizzare tutte le opere finanziate con i Fondi comunitari. Si è ottenuto un maggiore riconoscimento della tutela ambientale e dello sviluppo sostenibile, come ha appena sottolineato il collega Hatzidakis. In merito a questi due punti mi ritengo soddisfatto, anche se avrei gradito un richiamo puntuale altresì nell'articolato del regolamento relativo al Fondo di coesione. In ogni modo la menzione è contenuta nel regolamento generale e questo è già significativo ed importante.

Con riguardo poi alla cosiddetta partnership, saranno maggiormente coinvolti gli organismi rappresentanti la società civile, le organizzazioni non governative e le associazioni che si battono per la parità dei diritti tra donne e uomini, anche nella politica di coesione.

Infine, Signor Presidente, per quanto riguarda il regolamento del Fondo europeo di sviluppo regionale, di cui è relatore l'onorevole Fava, e di cui sono relatore ombra, valuto molto positivamente l'inserimento del richiamo al tema della sicurezza pubblica nell'ambito dell'obiettivo di convergenza, come garanzia contro le infiltrazioni della criminalità organizzata nei processi di spesa legati ai Fondi strutturali. Inoltre, l'intervento del Parlamento ha determinato una maggiore attenzione per la dimensione urbana - tema molto caro al collega Beaupuy, a me, e a tanti altri di noi - ponendo l'accento sulla forza propulsiva che un buon programma di investimento e di gestione dei fondi diretti alle città può avere per il rilancio economico e socio-culturale delle periferie e delle zone rurali circostanti, che sono il vero volano dello sviluppo sostenibile e duraturo dei territori.

In conclusione, desidero aggiungere a quello del collega Hatzidakis il mio invito a confortare con il voto favorevole del Parlamento l'intero pacchetto dei regolamenti oggi in discussione.

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE), relator. – Senhor Presidente, Senhor Presidente do Conselho, Senhor Comissário, caros Colegas, o processo que vai levar à aprovação do novo regulamento sobre o Fundo Social Europeu dignifica este Parlamento.

Aquando da primeira leitura, apresentámos 84 alterações à proposta inicial da Comissão. Dessas alterações queria dar um destaque especial a um ponto: é que a versão original da Comissão Europeia estabelecia um conjunto de medidas que eram alvo de financiamento, mas cujas acções variavam de acordo com o tipo de região que beneficiava do financiamento, conforme fossem regiões do objectivo convergência ou regiões da competitividade regional e emprego.

Desde o princípio que me opus a esta diferenciação regional com o fundamento de que, ao ser aplicada, traduzir-se-ia na criação de um Fundo Social Europeu a duas velocidades, o que iria consagrar uma espécie de discriminação indirecta dos trabalhadores beneficiários do Fundo, conforme a região onde exercessem a sua actividade. Tanto a Comissão como o Conselho acabaram por aceitar esta minha argumentação.

Outras alterações significativas em que o Conselho e a Comissão acabaram por aceitar as nossas propostas diziam respeito ao uso das verbas do Fundo Social Europeu para o financiamento das actividades dos parceiros sociais. Sempre me manifestei também contra a proposta inicial da Comissão e sugeri, como alternativa, uma solução mais flexível, mas ao mesmo tempo mais rigorosa, que consagra um montante adequado dos recursos do Fundo Social Europeu destinado a medidas de reforço das capacidades dos parceiros sociais, mas que especifica que essas actividades devem relacionar-se com a formação, medidas de integração em rede e o reforço do diálogo social. Tanto o Conselho como a Comissão também acabaram por aceitar este nosso ponto de vista.

A ser seguido o procedimento normal para uma segunda leitura deste novo regulamento, corríamos o sério risco de não se disponibilizar em tempo útil as indispensáveis bases jurídicas para os Estados-Membros poderem utilizar as verbas afectas ao Fundo Social Europeu a partir de 1 de Janeiro de 2007. Percebendo a importância deste facto, a Presidência austríaca contactou-me no sentido de serem encetadas negociações de forma a encurtar os prazos habituais do processo legislativo. Com a excelente colaboração dos relatores-sombra tive a oportunidade de analisar as alterações que não tinham sido contempladas pelo Conselho e de apresentar cinco pontos que o Conselho não tinha acolhido em primeira leitura, mas que se revelavam para nós como muito importantes.

Esses pontos diziam respeito aos seguintes aspectos: reforço do papel da integração social, vinculação dos Estados-Membros no apoio a acções que constam do elenco de prioridades, comprometimento dos Estados-Membros na promoção de acções na área da inovação, vinculação dos Estados-Membros a acções de cooperação transnacional e inter-regional e a disponibilização de um montante apropriado para a formação e o networking dos parceiros sociais. Foi com muita satisfação que constatei que o Conselho concordou também com todas estas nossas propostas. Assim sendo, Senhor Presidente, e honrando o compromisso com a Presidência austríaca, recomendo a aprovação da posição comum sem qualquer alteração.

Senhor Presidente, as grandes mudanças em curso provocadas pelos efeitos simultâneos da globalização, da evolução tecnológica e da demografia estão a provocar profundas alterações em múltiplos domínios da vida das nossas sociedades. Nesta caminhada, o mais importante ponto de vista político é saber como decidir sobre o rumo dessas mudanças e, a este respeito, confesso, que muito do que acaba de ficar contido neste relatório não é só fruto de trabalho aturado, mas também é consequência de uma reflexão caldeada em valores que expressam, em larga medida, a visão que tenho da política como serviço público.

Sobre valores, sou dos que pensam que o livre funcionamento do mercado, por si só, nunca será capaz de promover o que é a essência do projecto europeu que entusiasticamente defendo, assente nos valores da paz, da justiça social, da liberdade, da democracia e do respeito pelos direitos humanos.

Queria, por isso, que soubessem que o novo regulamento do Fundo Social Europeu também bebeu a água desta fonte. Finalmente, quero agradecer a excelente cooperação da Presidência austríaca em todo este processo e ao Sr. Comissário Špidla, aqui presente. Aos serviços da Comissão é devida da minha parte uma palavra sentida de agradecimento pela abertura demonstrada na busca de soluções que vieram a ser consagradas na versão final e que, à partida, não estavam previstas e aos meus colegas relatores-sombra, Karin Jöns, Schröder, Figueiredo e ao Presidente em exercício Luigi Cocilovo, o meu público reconhecimento pela colaboração com que me distinguiram neste dossier.

  Giovanni Claudio Fava (PSE), relatore. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, siamo giunti al momento finale di un percorso cominciato nel luglio 2004 con la presentazione delle proposte della Commissione sui nuovi Fondi strutturali, che –vorrei ricordarlo – il Parlamento ha sempre sostenuto, ha cercato di migliorare, e ha comunque difeso insistendo su alcuni aspetti, che noi riteniamo importanti, relativi alla qualità, alla spesa, allo sviluppo sostenibile, alla tutela ambientale, alle pari opportunità, all'accesso ai disabili, alla sicurezza pubblica e alla cooperazione transfrontaliera.

Abbiamo lavorato, di concerto con Commissione e Consiglio, per fare in modo di arrivare rapidamente alla conclusione di questo percorso, ma anche, ripeto, per migliorare alcuni punti sensibili che riteniamo importanti per l'uso che le nostre regioni e i nostri enti locali faranno dei Fondi strutturali.

Vorrei ricordare rapidamente il nostro contributo su alcuni punti in particolare. Innanzitutto la concertazione: ci siamo battuti affinché questa venisse allargata e sostenuta, e affinché, accanto ai soggetti istituzionali e amministrativi, includesse nuovi soggetti, che hanno un loro rilievo sul territorio: mi riferisco alle organizzazioni non governative e alla società civile. Noi crediamo che la concertazione sia una grande scuola di democrazia e, soprattutto, una grande risorsa di responsabilità: allargare il campo delle responsabilità nella gestione dei Fondi strutturali è una delle grandi sfide politiche dell'Unione europea.

Ci siamo soffermati sull'equità, cioè sulla necessità di evitare un'Europa a due velocità, che apra spazi a misure discriminatorie sul piano geografico. Sappiamo che la sfida europea della coesione è una sfida difficile. L'allargamento ha ampliato il divario esistente tra diverse zone geografiche dell'Europa e noi abbiamo ritenuto che fosse importante superare questo divario e trovare un equilibrio economico e sociale tra tutti i paesi dell'Unione europea, evitando il rischio di un'Europa a due velocità.

Ci siamo concentrati su alcune priorità, accogliendo la proposta della Commissione di evitare di fare dei Fondi strutturali e del Fondo di sviluppo regionale, di cui sono responsabile, una sorta di "lista della spesa" alla quale ciascuno possa attingere secondo le più disparate necessità, concentrandoci invece sulla qualità di alcuni obiettivi e facendo in modo che prevalga la qualità sulla quantità, anche sulla base dell'esperienza che ciascuno di noi porta nella propria memoria.

Abbiamo preservato il principio di addizionalità: i Fondi strutturali sono un valore aggiunto, non devono sostituirsi alla spesa corrente, normale degli Stati membri, dello Stato. In questo senso, come valore aggiunto, dobbiamo prestare una maggiore attenzione alle ragioni della qualità di questa spesa.

Infine Lisbona: signor Presidente, onorevoli colleghi, Lisbona non rappresenta soltanto un'Europa competitiva, capace di far decollare la propria economia e di inseguire l'obiettivo della piena e buona occupazione, ma rappresenta anche un'Europa capace, finalmente, di investire sulla conoscenza, su infrastrutture immateriali, sul sapere, sui processi e l'innovazione tecnologica, e su tutto ciò che sta, oggi, nel cuore dei Fondi strutturali.

Il contributo del Parlamento europeo è stato un contributo concreto anche in merito ad alcuni punti specifici, in quanto ha posto un'attenzione particolare alle ragioni dell'ambiente, allo sviluppo sostenibile, alla politica urbana, alle piccole e medie imprese, che rappresentano la colonna vertebrale dell'economia europea, e anche alla sicurezza. Siamo lieti che sia prevista una dichiarazione che accoglie la nostra richiesta di porre un'attenzione particolare alla sicurezza, volta a rendere la nostra spesa europea impermeabile alle attenzioni della criminalità organizzata.

Siamo soddisfatti solo in parte, signor Presidente, perché, come lei e tutti voi colleghi saprete, non riteniamo che le risorse di bilancio siano adeguate alla sfida che stiamo affrontando, nonostante l'allargamento e nonostante la proposta della vecchia Commissione, che forse è una proposta più generosa e più attenta alle esigenze di questa Europa allargata a venticinque. Credo che valga la pena di sottolineare ancora una volta - com'è stato fatto da altri colleghi - il senso di responsabilità del Parlamento europeo, che ha sempre cercato una piena e buona collaborazione con le altre Istituzioni europee, che ha evitato la conciliazione, che ha evitato di mettere a rischio il prossimo periodo di programmazione.

Vorrei ringraziare la Commissione europea, la Commissaria Hübner e la Presidenza austriaca che hanno interpretato il nostro stesso spirito di collaborazione. Ora spetta ai nostri paesi agire, abbiamo gli strumenti opportuni, dovremmo saperne fare buon uso.

  Jan Olbrycht (PPE-DE), sprawozdawca. – Panie Przewodniczący! Dzisiaj właśnie kończy się okres prac legislacyjnych nad pakietem rozporządzeń związanych z polityką spójności w latach 2007 - 2013. Wszyscy pamiętamy gorącą debatę na temat roli i znaczenia polityki spójności w Unii Europejskiej realizującej cele strategii lizbońskiej, a także próby stopniowego redukowania polityki spójności i wręcz jej renacjonalizacji.

Dzisiaj omawiamy te fakty w kategoriach historycznych, ale warto tutaj w Parlamencie Europejskim, stale przypominać, że realizacja zasady solidarności poprzez min. politykę spójności jest trwałym elementem funkcjonowania Unii Europejskiej. Mogą zmieniać się jej formy, dostosowywane do nowych celów, ale jej podważanie jest negowaniem podstaw funkcjonowania Wspólnoty. Realizacja polityki spójności to więc nie tylko wyznaczanie określonych funduszy i sposobów ich wykorzystania, ale przede wszystkim wyznaczanie jej aktualnych celów. Dostosowywanie metod i sposobów wdrażania, a następnie praktyczna realizacja działań.

Zgodnie z zapisami traktatowymi polityka spójności społecznej i gospodarczej może być realizowana przy pomocy wspólnych środków finansowych, ale również bez ich udziału, poprzez wspólne działania w różnych państwach członkowskich zmierzające do podobnych celów. Podejmowanie wspólnych działań, wykraczających poza granicę poszczególnych państw jest w aktualnie realizowanym okresie programowania zawarte w inicjatywie wspólnotowej Interreg, która obejmuje współpracę o charakterze przygranicznym, transnarodowym i międzyregionalnym. Doświadczenia związane z Interregiem wykazują, że inicjatywy transgraniczne podejmowane wspólnie przez władze lokalne i regionalne, kilku państw członkowskich mają dla nich ogromne znaczenie, tworzą sieci współpracy i budują wzajemne zaufanie. Można więc stwierdzić, że są to te działania, które przy użyciu niewielkiej ilości środków finansowych, tworzą bardzo dużą wartość dodaną.

Nowy okres programowania powinien wykorzystać te pozytywne doświadczenia i dlatego z jednej strony działania typowe dla Interreg zostały włączone w główny nurt polityki spójności w ramach celu III, a z drugiej powstała potrzeba stworzenia partnerom współpracy nowych możliwości prawnych i organizacyjnych. Stąd też nowatorska idea stworzenia nowego instrumentu prawnego, który byłby pomocny we wszelkiego typu działaniach przygranicznych, transnarodowych i międzyregionalnych. Istota tej inicjatywy zawiera się również w tym, by dać partnerom współpracy, którzy nie zawsze korzystają z funduszy europejskich narzędzie, które ułatwi im organizację różnych działań, w tym usług publicznych o charakterze trnsgranicznym.

Zgodnie z przedkładanym rozporządzeniem władze publiczne i stworzone z ich udziałem podmioty publiczne, a więc władze rządowe, regionalne, lokalne będą mogły na terenie Unii Europejskiej po uzgodnieniu celów i zasad współpracy podpisać stosowną umowę zwaną w rozporządzeniu konwencją, zarejestrować nową instytucję jako Europejskie Ugrupowanie Współpracy Terytorialnej i uzyskać dla niej status osoby prawnej. Europejskie Ugrupowanie Współpracy Terytorialnej posiadające osobowość prawną, byłoby uznawane na terenie całej Unii Europejskiej po powiadomieniu wszystkich państw członkowskich.

Nowe rozporządzenie wprowadza nowy byt prawny, dlatego też mając do czynienia z zagadnieniami ustrojowymi napotykało na wiele uwag, wątpliwości czy wręcz protestów. Praca nad rozporządzeniem była przykładem konsekwentnego dążenia do kompromisowych rozwiązań, wymagających wielokrotnie ustępstw i trudnych decyzji. Warte podkreślenia jest wypracowane rozwiązanie gwarantujące państwom członkowskim pełną kontrolę nad tworzeniem i funkcjonowaniem EUWT. Osiągnięty kompromis nie zmienił charakteru nowego rozwiązania i jego nowatorskiej formy.

Dzisiejsze głosowanie jest ukoronowaniem prac legislacyjnych, otwarciem nowych możliwości, ale przede wszystkim jest formą docenienia wszystkich tych, którzy od wielu lat budowali prawdziwie europejską, zdecentralizowaną współpracę międzynarodową. Jako poseł sprawozdawca z kraju, który stał się członkiem Unii Europejskiej w ostatnim rozszerzeniu, miałem okazję zapoznać się z zawiłością procesu legislacyjnego i dlatego chciałbym szczególnie podziękować za bardzo konstruktywną i pozytywną współpracę przede wszystkim Pani Komisarz Danucie Hübner, przedstawicielom Dyrekcji Generalnej (DG REGIO), przedstawicielom kolejnych prezydencji, a w szczególności prezydencji austriackiej, sekretariatowi Komisji Rozwoju Regionalnego i doradcom politycznym, a także moim współpracownikom i ekspertom z Polski.

  Presidente. Mi fa particolarmente piacere avere la possibilità di dare il benvenuto, in occasione della sua prima presenza in Parlamento, alla Presidenza di turno finlandese, presente con il sig. Manninen, ministro degli affari regionali e municipali del governo finlandese.

  Hannes Manninen, neuvoston puheenjohtaja. Arvoisa puhemies, arvoisat Euroopan parlamentin jäsenet, on suuri kunnia saada esiintyä parlamentissanne EU:n puheenjohtajavaltion edustajana. Asian merkitystä korostaa mahdollisuus osallistua unionin yhtenäisyyden ja alueellisen kehityksen kannalta keskeisen asetuspaketin viimeistelyyn. Suomen puheenjohtajakauden tavoitteet tulee huomenna esittelemään pääministeri Vanhanen.

Ensimmäiseksi haluan kiittää Euroopan parlamenttia hyvästä yhteistyöstä neuvoston kanssa. Neuvottelut koheesiopolitiikan asetuksista ovat vaatineet kaksi vuotta tiivistä työskentelyä eri toimielimiltä. Mikäli parlamentin täysistunto tänään äänestää asetuspaketista valiokuntien suositusten mukaisesti, koheesiopolitiikan uudistus ja uuden ohjelmakauden toteutus voidaan käynnistää suunnitellusti vuoden 2007 alussa.

Euroopan parlamentilla on ollut keskeinen osuus unionin tulevan koheesiopolitiikan sisällön määrittelyssä. Parlamentti on linjauksissaan painottanut erityisesti kansalaisten ja kansalaisyhteiskunnan kannalta keskeisiä asioita, kuten kumppanuutta, ympäristöarvojen huomioimista ja vammaisten henkilöiden osallisuutta ohjelmien toteutuksessa. Parlamentti edellytti, että jäsenvaltioiden suhteen noudatetaan yhtenäisiä käytäntöjä yhteisön osarahoituksen laskentaperusteissa sekä arvonlisäveron kohtelussa. Parlamentti toimi aktiivisesti myös Euroopan alueidenvälistä yhteistyöyhtymää koskevien säädösten luomiseksi.

Mainitsin edellä vain muutamia keskeisiä esimerkkejä parlamentin ajamista asioista. Suurin osa parlamentin esittämistä tarkistuksista on otettu huomioon tänään käsiteltävissä asetusehdotuksissa.

Asetusten hyväksymisen lisäksi tarvitaan myös yhteisön strategiset suuntaviivat koheesiopolitiikasta ennen kuin ohjelmien toteutuksen säädösperusta saadaan valmiiksi. Jäsenvaltiot laativat näiden suuntaviivojen mukaisesti kansalliset strategiset viitekehyksensä, jotka ohjaavat alueellisten kehittämisohjelmien valmistelua.

Olemme esittäneet kunnianhimoista aikataulua koheesiopolitiikan suuntaviivojen hyväksymiselle. Luotan eri osapuolten yhteistyöhaluun, ja toivon, että tuloksekas yhteistyö Euroopan parlamentin kanssa jatkuu. Parlamentin aluekehitysvaliokunta sai jo toukokuussa valmiiksi mietintönsä strategisista suuntaviivoista. Tavoitteenamme on saada neuvoston kanta valmiiksi heinäkuun aikana, jotta Euroopan parlamentti pääsee käsittelemään asiakirjaa heti syysistuntokauden alussa. Kaikkien osapuolten sitoutuminen nopeaan aikatauluun luo edellytykset saada koheesiopolitiikan strategiset suuntaviivat voimaan lokakuussa. Tällöin komissio voi hyväksyä ohjelma-asiakirjat siten, että niiden toimeenpano voi alkaa vuoden 2007 alussa.

Asetusten ja koheesiota koskevien yhteisön strategisten suuntaviivojen voimaan saattaminen on tärkein alueiden kehittämiseen liittyvä tavoite Suomen puheenjohtajakaudella.

Euroopan parlamentti on koheesiopolitiikan uudistuksessa työskennellyt määrätietoisesti ja joustavasti. Samanaikaisesti on voitu käydä neuvotteluja toimielinten välisestä sopimuksesta, asetuksista ja strategisista suuntaviivoista. Haluan kiittää teitä rakentavasta yhteistyöstä. Erityiset kiitokset haluan osoittaa aluekehitysvaliokunnalle asiantuntevasta otteesta.

Haluan kiittää myös edeltäviä puheenjohtajavaltioita sekä komissiota ja komissaareja ansiokkaasta toiminnasta koheesiopolitiikan uudistusten läpiviemisessä. Myös alueiden komitea ja talous- ja sosiaalikomitea ovat vieneet valmistelua kiitettävästi eteenpäin nostamalla esiin alueille ja kansalaisille läheisiä asioita.

Olen varma, että esitetty säädösperusta antaa hyvät lähtökohdat toteuttaa vaikuttavaa ja alueiden erityispiirteet huomioon ottavaa eurooppalaista koheesiopolitiikkaa.

(Suosionosoituksia)

  Danuta Hübner, Member of the Commission. Mr President, I would like to start by thanking you for your continuous support and encouragement and for the role the European Parliament has played in preparing a reform of cohesion policy.

First of all, let me say how much we appreciate your role in securing a significant financial envelope. Secondly, we appreciate your contribution to setting up a new architecture and also new instruments for this policy. You have insisted on establishing a more ambitious territorial cooperation objective. That objective has a considerable and clear European added value, in particular in the context of the enlargement of the European Union. I am sure that the increase of 4% in the financial resources available for this objective of reinforcing transnational and interregional cooperation, which had suffered the most substantial reductions in the European Council decision of December 2005, will help us to be more efficient and more effective in bringing European regions across the continent together.

In addition, I would like to thank you for your support for developing a unique instrument designed to overcome the problems encountered by Member States, regions and local authorities in undertaking cross-border, transnational or interregional cooperation actions, whether funded by structural funds or not. For the first time ever, the EU will provide an adequate legal framework for enhanced cross-border, interregional and transnational cooperation.

Thirdly, I appreciate your role in ensuring that cohesion policy will apply to all regions and Member States and that it will contribute to more and better jobs and faster economic growth. In this context, I am also very happy that you welcomed our efforts to create new supporting instruments such as ‘Jeremy’ and ‘Jessica’, which will bring in new partners and expertise from European financial institutions. That will address genuine market values and make the structural Funds work much harder.

Let me use this opportunity to express my personal thanks to the rapporteurs, Mr Hatzidakis, Mr Andria, Mr Silva Peneda, Mr Fava and Mr Olbrycht, and to say how much we appreciated the role Mrs Krehl played as rapporteur for the Financial Perspective and her work on the Community Strategic Guidelines. Let me also thank Mr Beaupuy, without whose commitment the urban dimension would probably not be so prominent in our new policy.

It was a pleasure to work with Mr Galeote, Chairman of the Committee on Regional Development, whom I thank very much for his commitment. He always maintained a very constructive and cooperative spirit and we shared the same principles and priorities throughout the negotiations.

Jointly we have managed to avoid a policy based on a system of double standards in the application of the rules on the eligibility of non-recoverable VAT and in the application of the principle of total eligible cost as the basis of co-financing.

We will not have two distinct cohesion policies for Europe, one for the old and one for the new Member States. That would have been, I believe, at odds with our efforts to produce an efficient and coherent policy, with transparency, with sound financial management and with simplified regulations.

You have shared our insistence on the need to strengthen the partnership principle. We have jointly reinforced the role of NGOs, local and civil society and the environmental partners in our policy. With your support we have also strengthened the provisions on non-discrimination and sustainable development. However, there are a number of items where we failed fully to convince our Member States of their added value. I am thinking here of the concept of a Community reserve, of our intention to render the urban dimension of our policy mandatory and of Parliament’s idea of recycling the potentially unspent resources allocated to cohesion policy.

As requested by Parliament, the Commission has prepared a joint declaration in which the Commission commits itself to presenting an assessment of the budgetary execution of the Structural Funds and the Cohesion Fund for the 2007-2013 programming period, including the consequences of the implementation of the decommitment rule.

Our major concern in the months to come is to ensure that the new, good-quality cohesion programmes will start on time. Much remains to be done. We are working with the Finnish Presidency to ensure that the Community strategy guidelines on cohesion can be adopted by the Council after the European Parliament has delivered its opinion. I understand that we can achieve that at the end of September or early October. The Member States will then formally present their national strategies concerning how they propose to use cohesion policy, after which we will discuss in detail the operational programmes, with final adoption by the Commission.

In order to save time the Commission has already entered into informal discussions. We have already received the draft national programmes from 21 Member States.

We are gradually completing the preparation of the new 2007-2013 generation, but we have to think long-term to ensure that cohesion policy will continue to support convergence and the economic and social modernisation of Europe. The Fourth Cohesion Report – due for publication in spring next year – and the Cohesion Forum to be held at that time will be important steps and will flesh out the ideas for the future.

I look forward to your debate, convinced that your decision today will allow us successfully to finalise preparations for the new generation of our common cohesion policy.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení páni poslanci Evropského parlamentu, vážený pane ministře, stejně jako má vážená kolegyně komisařka Hübnerová bych vám i já chtěl poděkovat za vaši podporu v posledních letech. Dnes téměř po dvou letech od návrhu Komise máte hlasovat o souboru nařízení o soudržnosti. Díky vašemu úsilí a podpoře je tento soubor vyvážený a představuje skutečnou reformu. Evropský sociální fond, který v roce 2007 oslaví 50. výročí vzniku, si uchová svou úlohu. Nadále bude nástrojem poskytujícím přímou podporu jednotlivým občanům a jako takový i klíčovým prvkem, který přiblíží Unii lidem. Stejně důležité však je, že fondy a zejména ESF budou mnohem zřetelněji než dříve prosazovat priority Společenství. Úsilí Komise se soustředí na to, aby se zajistil soulad mezi prioritami financování z fondů a prioritami obnovené Lisabonské strategie. To má v čase nových úkolů souvisejících s rozšířením a demografickou změnou a globalizací zásadní význam. V této souvislosti bych rád podtrhl tři hlavní prvky nového nařízení o ESF.

Za prvé: Logika sleduje strategický přístup. Během procesu programování se Komise dohodne s členskými státy a regiony o hlavních prioritách a cílech, které budou v plném souladu s obnovenou Lisabonskou strategií.

Za druhé: Nové znění zřetelně vyzývá k soustředění zdrojů na cíle Společenství v oblasti evropské strategie zaměstnanosti včetně významných cílů týkajících se zaměstnanosti na poli sociálního začleňování, vzdělávání a odborné přípravy. Soustředění zdrojů je podstatnou podmínkou úspěchu.

Za třetí: Podporou lidského kapitálu může Evropský sociální fond významně přispět k vytváření znalostní společnosti. Podpora vzdělané, kvalifikované a adaptabilní pracovní síly jakož i podpora inovací je klíčová pro zvyšování zaměstnanosti, produktivity práce, růstu, sociální koheze a sociální jistoty.

A dále toto nařízení obsahuje rovněž díky silné podpoře Evropského parlamentu prioritu zlepšovat institucionální kapacitu v konvergenčních regionech a zemích, jež mají nárok na podporu z Fondu soudržnosti. Jsem přesvědčen, že tato priorita sehraje velmi důležitou roli při zlepšování efektivity fungování veřejné správy, a tím zvýší i konkurenceschopnost posílit vznik udržitelných pracovních míst a podpoří sociální začlenění. Rovněž bych rád zdůraznil, že patří k úkolům Evropského sociálního fondu zmenšovat rozdíly v zaměstnanosti nejen na národní úrovni, ale i na úrovni regionální a lokální. Vytvoření odpovídajících kvalifikací na všech těchto úrovních je integrální součástí i příspěvkem ke strategii, růstu a zaměstnanosti. Tyty prvky jsou samozřejmě jen částmi celku.

Díky Evropskému parlamentu bylo znění posíleno v řadě oblastí. Fond bude nadále hrát významnou úlohu, pokud jde o rovnost mužů a žen a rovné příležitosti, a to jak formou zvláštních projektů tak i uplatňováním těchto zásad ve všech oblastech života. Fond bude nadále podporovat projekty, které se přímo zabývají diskriminací na pracovišti, to lze spojit s prioritou posilování sociálního začlenění znevýhodněných občanů, zejména pak s ohledem na jejich udržitelné zapojení do zaměstnání. Právě tyto konkrétní kroky pomáhají lidem vyvíjet společensky přínosnou činnost a ukazují, jak Fond přispívá k rozšiřování hodnot, na nichž je založen náš evropský sociální model. Evropský sociální fond bude rovněž poskytovat zvláštní podporu sociálním partnerům v konvergenčních regionech. Právě díky Evropskému parlamentu je dikce v současném smyslu velmi jednoznačná, což oceňuji. Aktivní úloha sociálních partnerů je totiž naprosto nezbytnou podmínkou pro vyvážený a harmonický sociálně-ekonomický vývoj. Rovněž bych rád poděkoval Parlamentu za jeho aktivní podporu v tom, aby byla v novém obecném nařízení významná ustanovení týkající se partnerství. To je totiž klíčový princip, jež se vztahuje na všechny fondy, o nichž je řeč. Tento princip umožňuje ve všech fázích zapojení aktérů, jakými jsou sociální partneři, občanská společnost, nevládní organizace a instituce na ochranu rovnosti.

Lze proto říci, že se podařilo dosáhnout mimořádného výsledku. A dovolte mi tudíž, abych při této příležitosti vyjádřil své poděkování Výboru pro zaměstnanost a sociální věci za předsednictví Jana Anderssona, jež byl pro Komisi velkou podporou. V prvním čtení připravil téměř 100 pozměňovacích návrhů k nařízení. Komise velkou většinu z nich akceptovala. V tomto ohledu chci velmi ocenit práce hlavního zpravodaje Josého Silvy Penedy. Zatím jsme spolupracovali na tom, aby se podařilo dosáhnout určitého výsledku, a nyní bych se rád zaměřil na budoucnost.

V nadcházejících měsících členské státy předloží Komisi své národní strategické referenční rámce a operační programy. Členské státy tak budou přijímat důležitá strategická rozhodnutí, pokud jde o budoucí investice z veřejných prostředků. Většina členských států již s přípravou těchto dokumentů výrazně pokročila. Avšak jak vyplývá z kontaktů s členskými státy, je jistá věc, která po mém soudu může být znepokojivá. Zdá se, že ve značném počtu členských států mohou být investice směřované prostřednictvím Evropského sociální fondu do našeho největšího bohatství, tj. do lidí a jejich kvalifikace, o něco nižší než by bylo optimální. Jde o vážnou věc, protože je třeba nalézt vhodnou rovnováhu mezi investicemi do fyzického kapitálu a investicemi do lidí. To, jak dnes budeme investovat do našich pracovníků formou odborné přípravy, aby se mohli přizpůsobit novým výzvám, do našeho vzdělávání pro mladé i starší, do naší podpory nezaměstnaným s cílem pomoci jim, aby si dovedli pomoci sami, to vše bude utvářet naši budoucnost. V konečném důsledku to bude mít největší vliv na blahobyt a prosperitu našich občanů. Komise učiní vše, co bude potřebné, aby se v diskuzi s členskými státy dospělo k vyváženému řešení, které bude v souladu s prioritami politik Společenství a se společným zájmem evropských občanů.

Vážený pane předsedo, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, vážený pane ministře, dovolte mi, abych zopakoval svůj dík a uznání za vaši podporu a za úspěšnou práci, protože jsem přesvědčen, že dnes učiníme další krok kupředu na cestě, která bude směřovat k efektivní politice soudržnosti Evropské unie.

  Jacek Protasiewicz (PPE-DE), autor projektu opinii Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych. – Panie Przewodniczący! Przygotowując w imieniu Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych opinię w sprawie projektu rozporządzenia Rady ustanawiającego ogólne zasady dla Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego, Europejskiego Funduszu Społecznego i Funduszu Spójności, zaproponowaliśmy do tego dokumentu 32 zalecenia.

W naszej opinii koncentrowaliśmy się przede wszystkim na uwzględnieniu potrzeb osób niepełnosprawnych, przy realizacji projektów dofinansowanych z funduszy strukturalnych. Postulowaliśmy także rozszerzenie kryteriów branych pod uwagę przy kwalifikowalności do dofinansowania w ramach celu "konkurencyjność regionalna i zatrudnienie" o poziom edukacji występujący w danym państwie członkowskim. Wnosiliśmy również o ułatwienia biurokratyczne w procedurze korzystania z funduszy strukturalnych, zarówno w postaci większej kwoty zaliczkowania na rzecz beneficjentów na początku realizacji programów operacyjnych, jak też zachowania tzw. wielofunduszowości, czyli możliwości finansowania programów nie tylko z jednego, lecz z większej liczby funduszy. Proponowaliśmy także niewielkie rozróżnienie rygorów sprawozdawczości i raportowania w przekonaniu, że nadmierna biurokracja nie służy skutecznemu wykorzystaniu europejskich funduszy, które są przecież podstawą rozwoju wielu regionów.

Nie wszystkie nasze zalecenia zostały, rzecz jasna, zaakceptowane, ale taka jest logika pracy parlamentarnej i kompromisów, które są podstawą decyzji w tak zróżnicowanej Wspólnocie, jaką jest Unia Europejska. Jednak finał tej wspólnej pracy oceniamy pozytywnie. Szczególnie cieszą rozwiązania dotyczące osób niepełnosprawnych, organizacji społecznych i pozarządowych, ale również bardzo rozsądne propozycje dotyczące kwestii uznania podatku VAT za koszt kwalifikowany w zakresie niektórych działań.

Biorąc to wszystko pod uwagę, przyłączam się do wniosku złożonego tutaj przez pana posła Hatzidakisa o przyjęcie w głosowaniu proponowanego rozporządzenia.

  Gerardo Galeote, en nombre del Grupo PPE-DE. – Señor Presidente, quiero felicitar en particular a los cuatro ponentes de los Fondos regionales, y no por mera cortesía, sino porque han realizado un trabajo excelente, con tesón y capacidad, cuyo resultado ha sido la incorporación de un gran número de enmiendas en el texto definitivo, al que el Consejo ya ha dado su visto bueno. Ha sido para mí un honor dirigir esos debates y, por lo tanto, ser testigo directo de este éxito.

Es una pena que los gobiernos de algunos Estados miembros se hayan mostrado intransigentes y que el Consejo no haya podido adherirse a la declaración institucional, que pretende exclusivamente abrir un debate sobre los excedentes de la política de cohesión.

Señor Presidente, queridos colegas, después de las discusiones en el Consejo del pasado mes de diciembre sobre las perspectivas financieras y ahora sobre los Reglamentos de los fondos, nos cabe la duda de si algunos gobiernos pretenden poner en cuestión la más exitosa, la más visible, de las políticas europeas: la política de cohesión.

Estoy convencido de que la inmensa mayoría de los europeos apuesta por la solidaridad y de que nuestro Parlamento, siempre de la mano de la Comisión Europea —y quiero manifestar un reconocimiento especial al trabajo de la Comisaria Hübner—, será garante de ese pilar esencial de la integración y de la vertebración de Europa.

  Constanze Angela Krehl, im Namen der PSE-Fraktion. – Herr Präsident, Frau Kommissarin Hübner, Herr Kommissar Špidla, Herr Minister Manninen, liebe Kolleginnen und Kollegen! Das Europäische Parlament wird heute nach monatelangen Verhandlungen und Gesprächen die Kohäsionspolitik in ihren Verordnungen verabschieden. Aus meiner Sicht ist die Kohäsionspolitik eine der wichtigsten, eine der positivsten und vor allem eine der sichtbarsten Politiken der Europäischen Union. Wir stehen dabei vor einer gewaltigen Herausforderung.

Die Disparitäten in den einzelnen Ländern sind größer geworden, und wir als europäische Politiker tragen damit große Verantwortung den Menschen gegenüber. Die Menschen haben Angst vor dem Verlust von Arbeitsplätzen, sie haben Angst vor der Globalisierung. Um aber diese Chancen der Globalisierung für Europa auch optimal zu nutzen, müssen wir die Schwächsten in den neuen und in den alten Mitgliedstaaten fördern.

An dieser Stelle möchte ich auch die sozialen Aspekte der Kohäsionspolitik noch einmal deutlich unterstreichen. Wir machen nicht Kohäsionspolitik für Humankapital, wie das im Europajargon heißt, sondern wir machen Politik für die Menschen. Das heißt, wir müssen den Menschen in den Mittelpunkt stellen und damit in der Tat den sozialen Aspekt deutlich stärken.

Wir brauchen gut ausgebildete Menschen. Die Menschen müssen Zugang zum Programm „Lebenslanges Lernen“ haben. Sie müssen integriert werden, sie müssen spüren, dass wir für sie da sind. Ich denke, dass das Europäische Parlament bei den Verhandlungen sehr erfolgreich gewesen ist. Wir haben erreicht, dass in Zukunft mehr Beteiligung stattfinden wird. Wir haben erreicht, dass die Mitgliedstaaten nicht unterschiedlich behandelt werden. Nachhaltigkeit wird für uns großgeschrieben und nicht als notwendiges Übel angesehen.

Die Stärkung der städtischen Dimension ist gelungen, ebenso wie die Stärkung der territorialen Kohäsion, und Chancengleichheit und Antidiskriminierung sind durch das Parlament deutlich gestärkt worden. Das heißt, wir können mit ruhigem Gewissen sagen, die Lissabon-Strategie steht bei uns im Zentrum der Kohäsionspolitik und damit haben die Menschen in unserer Union wirklich Chancen für die Zukunft.

Eines ist uns leider nicht gelungen: Wir haben nicht die erforderlichen Mittel, die wir vorgeschlagen haben, erhalten, und auch das Recycling, das Wiederbenutzen von nicht ausgegebenen Finanzmitteln innerhalb der Kohäsionspolitik ist uns nicht gelungen. Aber wir wollen ja in den nächsten Jahren auch noch etwas zu tun haben, und deshalb werden wir weiter dafür kämpfen, dass uns dies gelingen möge.

Herr Manninen, als Berichterstatterin für die strategischen Leitlinien werde ich gemeinsam mit meinen Kolleginnen und Kollegen alles versuchen, damit wir diesen ehrgeizigen Zeitplan, dass wir nämlich diese Politiken im Oktober verabschieden, auch einhalten können.

(Beifall)

  Jean-Marie Beaupuy, au nom du groupe ALDE. – Monsieur le Président, Madame et Monsieur les Commissaires, Monsieur le Ministre, mes chers collègues, je peux témoigner de la vigueur et de la richesses des échanges qui ont eu lieu au cours des derniers mois, au cours de ces deux dernières années et qui ont permis d'aboutir aujourd'hui à des textes que, je pense et j'espère, comme mes collègues, le Parlement européen, dans sa très grande majorité, adoptera dans un instant.

Je voudrais souligner que, tout au long de ce débat, mon groupe a accordé la plus grande attention au fait que ces textes doivent être efficaces. Les différentes interventions qui viennent d'être faites ont mis en évidence les différents domaines sur lesquels doit justement porter cette efficacité.

Comme Mme Krehl vient de l'indiquer, les fonds structurels sont un témoignage de solidarité vis-à-vis des régions les plus en difficultés, pour qu'elles puissent rejoindre la moyenne. Par ailleurs, la preuve est faite - comme en témoignent l'Irlande, l'Espagne, le Portugal et d'autres pays - que le développement des régions bénéficiant des fonds structurels contribue, grâce aux investissements qu'elles sont en mesure de faire, au développement de l'ensemble de l'Union européenne.

Aujourd'hui, Madame la Commissaire, Monsieur le Ministre, nous allons aborder la deuxième phase. Après la phase théorique de la rédaction des fonds structurels, nous entrons dans la phase de préparation. Permettez-moi d'énumérer trois conditions nécessaires à la réussite de cette phase de préparation: au niveau pédagogique, au niveau des carottes - si j'ose dire - et au niveau du bâton.

Au niveau pédagogique, Madame la Commissaire, je sais qu'avec vos collaborateurs, vous avez déjà entrepris un certain nombre de conférences d'information. Il nous faut véritablement développer cette action de communication et le document que vous venez de publier va en ce sens. Il faut aussi faire connaître très largement les bonnes pratiques. Les États membres, les régions et les différents acteurs, qui sont en train de préparer les projets, doivent véritablement avoir une bonne connaissance des différentes pratiques pour pouvoir bien préparer leurs projets.

Deuxièmement, sachons manier les différentes carottes à notre disposition. Vous savez - et pour cause - qu'il existe dans les fonds structurels les possibilités de recourir aux fonds d'assistance technique. Nous avons constaté dans le passé qu'une partie de ces fonds n'était pas ou mal utilisée. D'ici à la fin de cette année 2006, et au cours de l'année 2007, les fonds d'assistance technique devront être utilisés pour permettre la préparation de bons projets.

Troisièmement, comme nous disons en France, "la peur du gendarme, c'est le début de la sagesse". Il faudra rappeler aux différents États membres, aux différents porteurs de projets, aux régions, etc. que s'ils ne respectent pas les règles prévues dans les règlements, ils ne pourront pas bénéficier des fonds structurels. Je regrette évidemment, comme l'ont dit mes collègues, que certains États membres aient récemment refusé le recyclage des fonds qui ne pourront pas être utilisés dans les délais prévus.

Enfin, pour conclure, je ne peux oublier, en tant que président de l'intergroupe, que l'Union européenne a enfin reconnu la nécessité de la mise en œuvre de ces fonds structurels au niveau des régions et des villes. C'est là, dans le cadre des dispositifs de Lisbonne, l'assurance d'une meilleure réussite pour les années à venir.

Madame la Commissaire, Monsieur le Commissaire, Monsieur le Ministre, soyez assurés qu'avec nos collègues membres du Parlement, nous apporterons notre soutien à la réussite des fonds structurels, mais sans relâcher pour autant notre vigilance.

  Elisabeth Schroedter, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident, sehr geehrter Herr Ratsvertreter, werte Kommissare! Zunächst möchte auch ich mich im Namen meiner Fraktion bei den KollegInnen und besonders bei den Berichterstattern für die gute Zusammenarbeit bedanken. Es war aus meiner Sicht entscheidend, dass das Parlament in den Verhandlungen geschlossen die Interessen der Regionen und ihrer Menschen vertreten hat.

Es war vor allen Dingen das Parlament, das dafür gesorgt hat, dass die Kohäsion wirklich das Ziel der Strukturfonds ist und bleibt, denn wer den ökonomisch-sozialen Zusammenhalt aufs Spiel setzt, trifft die Integrationsfähigkeit der Europäischen Union in ihrem innersten Kern. Versuche dazu gab es genug.

Da sei zuerst die Gruppe der sechs aus den Mitgliedstaaten zu nennen. Sie haben dafür gesorgt, dass es zu einer massiven Kürzung der Strukturfonds kam, und damit als Erste den ökonomisch-sozialen Zusammenhalt in Frage gestellt.

Aber dann griff auch noch die Kommission ordentlich zu. Kommissionspräsident Barroso suchte Geld für die Finanzierung der Lissabon-Strategie, also bediente er sich bei den Strukturfonds. Plötzlich tauchte am Ende der Verhandlungen in den Dokumenten eine Liste auf, die die Mitgliedstaaten darauf festnagelte, mit den Strukturfonds die Lissabon-Strategie zu erfüllen. Die eigentliche Aufgabe der Strukturfonds, nämlich die Kohäsion zwischen den Regionen herzustellen und eine nachhaltige Entwicklung der Regionen zu verfolgen, wurde plötzlich zur Nebensache. Ich finde es nicht nur skandalös, dass die Ear-marking-Liste am Parlament vorbei und ohne Konsultation in die Dokumente geschrieben wurde, sondern auch dass die Kommission als Hüterin der Verträge selbst — anders als die Verträge es vorsehen — den ökonomischen und sozialen Zusammenhalt opfert. Deshalb ist es ganz besonders der Erfolg des Parlaments, dass in der Verordnung wenigstens das horizontale Ziel der nachhaltigen Entwicklung verankert ist.

Ich möchte auch noch einmal auf das Partnerschaftsprinzip hinweisen, denn es ist enorm wichtig, dass neben den Sozialpartnern auch die zivilgesellschaftlichen Akteure beteiligt werden und dass es ein Muss für die Mitgliedstaaten ist, die Umweltverbände und die RepräsentantInnen der Chancengleichheit für Männer und Frauen zu konsultieren. Ich erwarte von der Kommission, dass sie das kontrolliert.

Zum Schluss möchte ich die Transparenzinitiative von Kommissar Siim Kallas begrüßen. Er kann mit unserer Unterstützung rechnen. In Zukunft muss jeder Mitgliedstaat offenlegen, wer Strukturfonds erhält und wie diese Entscheidungsprozesse ablaufen.

  Pedro Guerreiro, em nome do Grupo GUE/NGL. – Desde o início das negociações sobre os Fundos Estruturais para o período 2007-2013 temos vindo a sublinhar que a existência de uma política regional comunitária consequente, logo devidamente financiada, é condição para que ao nível da União Europeia seja promovida uma efectiva redução das assimetrias regionais, assim como a convergência real entre os diferentes países.

Ao nível do orçamento comunitário, a política regional deverá ser um instrumento redistributivo necessário e justo que, no mínimo, minimize as consequências negativas do mercado interno para os países e as regiões economicamente menos desenvolvidas, pelo que temos uma posição crítica face a este regulamento geral sobre os Fundos Estruturais, que traduz em termos legislativos o Acordo Interinstitucional no que se refere aos montantes, aos objectivos e às regras de implementação dos Fundos Estruturais para 2007-2013. Este representa uma redução dos Fundos Estruturais de 0,41% do PIB comunitário em 2000-2006 para 0,37% do PIB comunitário no período de 2007-2013, quando as necessidades acrescidas de coesão face ao alargamento e ao aumento das disparidades económicas e sociais exigem a tendência oposta. Residindo igualmente aqui a razão pela qual, por exemplo, as regiões denominadas de efeito estatístico, como o Algarve, em Portugal, não são integralmente compensadas, o que consideramos inaceitável.

Entre outros aspectos consideramos ainda negativa a subordinação da política de coesão aos objectivos da denominada Estratégia de Lisboa, nomeadamente pela inclusão do objectivo da atribuição de, pelo menos, 60% das verbas nas regiões de convergência e de 75% nas restantes regiões para o financiamento de projectos inscritos na Estratégia de Lisboa, subordinando a coesão à concorrência.

Por fim, gostaria de apoiar a intervenção do Deputado Jacky Henin a propósito de certas regiões transfronteiriças, como a região de Hainaut, em França e na Bélgica, que têm um acesso diferenciado aos Fundos Estruturais, situação que urge igualmente corrigir por forma a garantir o seu desenvolvimento harmonioso.

  Mieczysław Edmund Janowski, w imieniu grupy UEN. – Panie Przewodniczący! W imieniu grupy UEN wyrażam uznanie dla wszystkich sprawozdawców. Ten maraton, Panie Hatzidakis, wymagał wysiłku, ale kończy się sensownym kompromisem.

To, iż zdołaliśmy osiągnąć porozumienie polityczne, które uwzględnia większość zastrzeżeń Parlamentu Europejskiego, stanowi sukces sam w sobie. Trzeba bowiem mieć świadomość upływu czasu i konieczności odpowiedniego przygotowania legislacyjnego poszczególnych państw członkowskich do korzystania z omawianych tu funduszów jeszcze przed wejściem w życie perspektywy finansowej na lata 2007-2013. Państwa członkowskie muszą skorelować te działania ze swoimi narodowymi strategicznymi ramami odniesienia. Środki unijne tworzą bowiem montaże finansowe z pieniędzmi własnymi poszczególnych państw członkowskich, władz regionalnych i lokalnych. Jeżeli tak zatem spojrzymy na te fundusze, to widzimy, że otwiera się swoista księga nowych szans. Niektórzy przyrównują możliwości pozytywnego oddziaływania do efektów, które onegdaj przyniósł plan Marshalla. To nie jest przesada. Na to liczą wszystkie kraje, również te kraje, które przez lata wegetowały – nie ze swej winy – za żelazną kurtyną, pośród nich także Polska, a zwłaszcza jej wschodnie województwa.

Unia potrzebuje dziś autentycznej solidarności wewnętrznej, potrzebuje spójności politycznej, gospodarczej, społecznej i terytorialnej. Żyjemy w regionach o bardzo zróżnicowanym poziomie rozwoju i zamożności – warto tu przypomnieć, że ok. 27% mieszkańców Wspólnoty, czyli 123 miliony ludzi zamieszkuje obszary, w których PKB per capita stanowi mniej niż ¾ średniej unijnej. Naturalnie musimy także stanąć przed wyzwaniami, jakie stawia nam z jednej strony globalizacja, konkurencyjność, rozwój nauki i technologii, z drugiej zaś kryzys demograficzny, starzenie się społeczeństwa, rosnąca liczba niepełnosprawnych, imigracja. Należy wyrazić przekonanie, że właściwie spożytkowane fundusze przyczynią się do rozwiązania części tych problemów.

Na koniec zwrócę uwagę na konieczność monitorowania przyjętych zasad i w razie potrzeby szybkiego reagowania. Żadne euro nie może bowiem być zmarnowane, żadna szansa nie może być zaprzepaszczona. W ten sposób najlepiej przybliżymy Unię jej obywatelom.

  Vladimír Železný, za skupinu IND/DEM. – Vážený pane předsedo, dnešní debatou uzavíráme více než 14 měsíců dlouhý proces vyjednávání obecných pravidel čerpání prostředků z fondů. Máme před sebou rozumný kompromis. Pro nové země Unie to znamená, že poklesne potřeba spolufinancování, která znemožňovala efektivní čerpání prostředků z fondů. Pro Českou republiku se např. sníží na 15%. Do spolufinancování bude možné zapojit i soukromé zdroje. Nevratná daň z přidané hodnoty bude započitatelným nákladem a hloupé pravidlo M+2 se alespoň na nějaký čas promění v M+3. A ty projekty sociálního bydlení, které mají přímý vztah k životnímu prostředí, se stanou uznatelným nákladem pro fondy. Zní to jako standardní podmínky, jaké po dlouhá desetiletí využívaly původní země Evropského společenství. Jenže novým deseti zemím byly upírány. Snad v naději, že se podaří ještě více zkomplikovat již tak obtížný proces dobývání prostředků z Evropské unie – prostředků, které byly součástí příslibu při vyjednávání přístupových podmínek.

Naštěstí pro nové země tu není jen Parlament jednostranně rozdělený na nové a staré země, ale je tu i Rada, která tento kompromis vtiskla do nových pravidel. Přenecháme-li ale tvorbu rozumných kompromisů jen Radě, stáváme se zbytečnou institucí, která bude jen zneužívat poměru hlasů jednotlivých delegací k prosazení takových pravidel, která budou Evropskou unii dále dezintegrovat. Dlouhé a zde v Parlamentu neplodné 14-ti měsíční dohadování jen ukazuje, jak bychom v Unii dopadli, kdybychom přijali Evropskou ústavu s majoritním rozhodováním, tedy rozhodováním, které platí tady. Malým, slabým, chudým a novým by pravidla vtiskávala majoritní většina původních zemí, kterou vidíme tady v Evropském parlamentu. A ze hry by bylo vyloučeno rozhodování, kde platí konsensus a veto a které vedlo k rozumnému kompromisu v Radě.

VORSITZ: INGO FRIEDRICH
Vizepräsident

  Jana Bobošíková (NI). – Dámy a pánové, vítám změny, které do strukturálních fondů prosadila na posledním jednání Evropská rada. Na rozdíl od tohoto Parlamentu projevila daleko vyšší míru realismu a znalosti situace, pokud jde o skutečné potřeby členských států. Za velmi pozitivní považuji fakt, že Rada hodlá z Evropského fondu pro regionální rozvoj proplácet daň z přidané hodnoty tam, kde není vratná. Rovněž fakt, že ERDF bude financovat, byť v omezené míře, náklady na bydlení, považuji za dobrý vzkaz občanům. A do třetice bohužel opět díky Radě se mění automatické zrušení závazku nebo-li staré známé pravidlo M+2 na M+3. Státy tedy mají daleko větší prostor pro realizaci projektů a čerpání peněz.

Dámy a pánové, z výše uvedeného jasně vyplývá, že Rada při projednávání strukturálních fondů projevila daleko větší míru solidarity než tento Parlament. Jsem přesvědčena, že bychom měli postoj Rady podpořit na místo toho, abychom vymýšleli kličky, jak v průběhu čerpání tato pravidla a rozpočet měnit.

  Rolf Berend (PPE-DE). – Herr Präsident, verehrte Kommissare, Herr Minister, liebe Kolleginnen und Kollegen! Ich möchte als Schattenberichterstatter mein Augenmerk hauptsächlich auf den Europäischen Fonds für regionale Entwicklung richten.

Das Europäische Parlament hat ja in erster Lesung viele Änderungsanträge angenommen und die Kommissionsvorlage deutlich verändert, insbesondere in den Bereichen Stärkung der städtischen Dimension, verstärkter Schutz für Umwelt und Kulturerbe, Nicht-Diskriminierung sowie Umgang mit Menschen mit Behinderungen, was im Wesentlichen auch in dem Bericht Hatzidakis zum Tragen kommt. Ebenso ist die Fördermöglichkeit des sozialen Wohnungsbaus im Rahmen der EFRE-Hilfen mit aufgenommen worden.

Der Gemeinsame Standpunkt, der vom Rat einstimmig angenommen wurde, stellt somit einen zufriedenstellenden Kompromiss dar. Die Mehrheit der vom Europäischen Parlament beschlossenen Änderungsanträge wurde entweder vollständig, zum Teil oder zumindest vom Prinzip her übernommen. Zu den wichtigsten Veränderungen, die auch das Ergebnis des Dezembergipfels 2005 zur Finanziellen Vorausschau widerspiegeln, gehört mit Sicherheit die Förderfähigkeit von nicht erstattungsfähiger Mehrwertsteuer bei der privaten Kofinanzierung. Um Doppelstandards zu vermeiden — und das ist ein Erfolg des Parlaments —, gilt diese Förderung in der kommenden Periode für alle Mitgliedstaaten.

Meine Fraktion ist daher der Ansicht, dass in Anbetracht der Dringlichkeit nicht nur die EFRE-Verordnung, sondern das Gesamtpaket der Strukturfondsverordnungen so zeitgerecht wie möglich zu verabschieden ist, so dass es zu keiner weiteren Verzögerung bei der Erstellung der für uns in den Regionen so wichtigen operationellen Programme und somit auch zum pünktlichen Anlaufen der Projekte in den Regionen kommt.

In Anbetracht dessen, dass das Parlament sehr erfolgreich aus den Verhandlungen hervorgegangen ist, empfehlen wir, dass es den Gemeinsamen Standpunkt ohne weitere Änderungsanträge annimmt.

  Alain Hutchinson (PSE). – Monsieur le Président, Madame le Commissaire, Monsieur le Commissaire, Monsieur le Ministre, chers collègues, permettez-moi tout d'abord, de manière générale, de rappeler l'excellent esprit qui a présidé aux travaux menés en commission du développement régional à l'occasion de l'examen des trois propositions de modification de règlements qui sont aujourd'hui soumises à la plénière.

L'étroitesse des perspectives financières 2007-2013 ne nous a pas empêchés, me semble-t-il, d'améliorer les instruments législatifs de cette réforme qui, pour nous, socialistes européens, est fondamentale puisqu'elle traduit l'expression de la solidarité entre les régions.

Notre travail a permis de mettre l'accent sur la nécessité de soutenir, dans nos régions, un développement urbain durable, comme le rappelait Jean-Marie Beaupuy tout à l'heure. Soulignons à cet égard la concentration croissante des Européens dans les villes. Nous avons, par ailleurs, obtenu une meilleure prise en considération de la situation particulière des régions victimes de l'effet statistique et qui pourront bénéficier d'un mécanisme de soutien transitoire.

Outre la faiblesse de l'assise budgétaire de cette réforme, permettez-moi de vous faire part de deux déceptions. La première est une demi-déception puisqu'il s'agit de l'éligibilité partielle des dépenses de logement, éligibilité pour laquelle je me suis beaucoup battu. Il convient de s'en réjouir, tout en regrettant qu'elle ne soit possible que dans les pays ayant adhérés après le 1er mai 2004. Cette distinction nationale est à mes yeux dangereuse; elle est aussi infondée car la crise du logement est très présente dans certaines grandes villes des autres États membres.

Deuxième déception: je ne comprends pas pourquoi on a réduit la période pendant laquelle une entreprise ne peut délocaliser son activité lorsqu'elle a bénéficié de fonds structurels. Cette période était fixée à sept ans dans la proposition initiale de la Commission, confirmée par le vote de notre Parlement, et au vu de l'actualité récente, notamment les pertes d'emplois que les délocalisations occasionnent en Europe, je demanderai à la Commission de relire le rapport sur les délocalisations adopté par ce Parlement en mars.

  Mojca Drčar Murko (ALDE). – Uredba o Evropskem združenju za teritorialno sodelovanje je v razpravah o svežnju kohezijske zakonodaje doživela precej sprememb. Razumljivo, to je pač pravni instrument nove generacije, ki naj podpre pobude za čezmejno sodelovanje regij, ki jih utesnjuje različnost nacionalnih zakonodaj.

Dokončni odgovor na vprašanje, ali je to prava oblika spodbujanja geografske kohezivnosti, pa bo dala šele praksa. Odgovor bo odvisen od pogojev v različnih državah. So urejene centralno ali federalno? So velike oziroma majhne? Ali nadaljujejo že razvito sodelovanje ali pa s čezmejnim sodelovanjem začenjajo?

Nova združenja, ki jih uvaja ta uredba, bodo po vsej verjetnosti namenska. Prednost v primerjavi z dosedanjimi oblikami čezmejnega sodelovanja je višja raven obvezne izvedbe pravnih aktov, kar povečuje odgovornost organov družb in zaostruje finančno odgovornost za upravljanje s skupnimi sredstvi.

Z razlogom domnevamo, da bodo dodatna sredstva iz proračuna pomemben prispevek k teritorialni kohezivnosti Evropske unije.

  Gisela Kallenbach (Verts/ALE). – Herr Präsident! Der Kohäsionsfonds ist ein ideales Instrument, um den Menschen vor Ort eines der wichtigsten Grundprinzipien der Europäischen Union, die Solidarität zwischen den Mitgliedstaaten, zu vermitteln. Ich begrüße sehr, dass diese Unterstützung verstärkt auf nachhaltige Entwicklung gerichtet ist, und nachhaltiger städtischer Verkehr, Energieeffizienz sowie die Nutzung erneuerbarer Energien zu Schlüsselsektoren zu rechnen sind.

Für mich bleibt allerdings entscheidend, wie diese Prinzipien in der Praxis umgesetzt werden. Da setze ich sehr auf die Kommission. Gemeinsam mit den regionalen Akteuren werden wir beobachten, ob die förderfähigen Sektoren im Umweltbereich und im Verkehr wirklich ausgewogen sind, ob die Projekte gegen Umweltvorschriften verstoßen, ob die Göteborg-Ziele respektiert werden und ob es eine wirkliche Beteiligung und nicht nur eine formale Einladung der relevanten Partner bei der Erstellung der Programme und Projekte gibt.

  Bairbre de Brún (GUE/NGL). – (The speaker spoke Irish)

I welcome the Fava report and the Olbrycht report and thank all the rapporteurs. I particularly welcome the efforts to strengthen the social and environmental aspects of the regulations. In dealing with these funds, we have generally fought hard to ensure that the role of NGOs is strengthened and that greater account is taken of the environment and to stress the importance of access for those with disabilities.

In welcoming the report by Mr Olbrycht on cross-border grouping of territorial cooperation, I want to stress that this will be of tremendous benefit to border regions and to divided countries such as my own. Structural funding should be Community-based and Community-driven, with all sections of the Community fully involved in the process.

In my own constituency, we can learn a lot from how other countries empower local communities and local democratic structures. I look forward to monitoring the progress of the new cross-border groupings. In Ireland, they will be particularly important in border counties and in the north-west region, which have experienced deprivation, under-investment and unemployment.

  Der Präsident. Zur Information an die Kollegen: Diesmal lag es nicht an den Dolmetschern. Frau de Brún hat zunächst gälisch gesprochen. Gälisch ist inzwischen Amtssprache. Gestern hat das Präsidium beschlossen, dass auch im Plenum gälisch gesprochen werden darf, wenn es angekündigt wird.

  Guntars Krasts (UEN). – Šis noteikti ir gadījums, kad pozitīvi var vērtēt Komisijas, prezidentūras un Parlamenta darbu un sadarbību. Šodien varam cerēt, ka nepiepildīsies tās bažas, kas bija saistītas ar ieilgušo finanšu plāna apspriešanu, kā rezultātā tika prognozēta novēlota struktūrfondu ieviešana. Šeit es vēlos uzsvērt, ka sevišķi svarīgi ir pieņemt Kopienas stratēģisko vadlīniju Eiropas Savienības kohēzijas politikā, kā arī pabeigt darbu pie valsts atbalsta likumdošanas un valsts un privātā sektora partnerības likumdošanas. Uzskatu, ka panāktais kompromiss Kohēzijas fondu un ERAF lielajiem projektiem pārejas posmā, piemērojot n+3 principu, ir nepietiekams un jāsaglabā arī pēc 2010. gada līdz 2013. gadam. Es tāpēc nepiekrītu Parlamenta ziņojumā par Kohēzijas fonda regulu minētajam viedoklim, ka visiem fondiem, tai skaitā Kohēzijas fondam, būtu jāpiemēro n+2 princips. Jāņem vērā, ka jaunajām dalībvalstīm trūkst praktiskās pieredzes, arī cilvēku resursu, šādu projektu vadībai, tāpēc n+2 princips ir grūti realizējams. Atbalstu ciešāku sasaistes veidošanu starp kohēzijas politiku un Lisabonas stratēģiju. Abas šīs politikas ir iecerētas ekonomikas izaugsmes un nodarbinātības konkurētspējas celšanai.

  Graham Booth (IND/DEM). – Mr President, the last time I saw a printed copy of the budget for the Structural and Cohesion Funds for the period 2007-2013 it stood at EUR 336 billion, with a precise allocation budgeted for each of the 25 Member States plus the next two in the queue, Bulgaria and Romania. Looking at it from Britain’s point of view, it did not make good reading, so I put the following question to the Committee on Regional Development.

I have carefully studied the budget for 2007-2013, totalling EUR 336 billion, which I call Plan A, and I see that EUR 139 billion of the total is being allocated to eight of the latest new Members and another EUR 22 billion to Bulgaria and Romania, with a meagre EUR 12 billion allocated to Britain during that period. If Britain should decide to withdraw from the EU and thus cancel its contribution, do you have a Plan B? There was of course a deathly hush, but such a situation is far from impossible.

When the British public finally realises where all its money is going and when the Health Service in particular is so short of funding, a public call for withdrawal is quite likely.

  Jan Tadeusz Masiel (NI). – Panie Przewodniczący! Europa nie przestała się jeszcze jednoczyć. Regiony nowych państw członkowskich długo jeszcze będą pozostawały w tyle na poziomie gospodarczym i społecznym za „starą Unią”, a już musimy, jako Unia, stawiać czoła wyzwaniom globalizacji. Stąd silna potrzeba adaptowania dziedzin naszej polityki do zmieniającej się rzeczywistości.

Z zadowoleniem przyjmuję, że europejski fundusz społeczny, jak przypomniał pan Komisarz, kładzie nacisk na edukację, niwelowanie różnic w zatrudnieniu, postanawia inwestować w zasoby ludzkie, uwzględniając szanse osób niepełnosprawnych. Nowe rozporządzenia w sprawie funduszy (fundusze zawsze budziły optymizm obywateli) pokażą nam, że można funkcjonować skutecznie nawet w ramach starych istniejących traktatów, bez nowej Konstytucji.

  Ambroise Guellec (PPE-DE). – Monsieur le Président, selon les termes du Président de notre Assemblée, nous sommes dans un débat prosaïque, mais tout de même du prosaïque qui compte, puisque c'est plus de 35% du budget de l'Union dont nous parlons! Et je crois qu'un tel sujet aurait mérité que la matinée entière lui soit consacrée. De surcroît, une telle disposition aurait évité à certains de nos collègues qui disposaient d'une minute d'être confrontés à une mission impossible. Moi qui ai droit à deux minutes, je remercie ceux qui me les ont octroyées.

La politique régionale est vitale pour les nouveaux États membres, nous le savons. Elle est importante aussi pour les autres, mais maintenant, c'est la mise en application qui importe, comme notre rapporteur général, M. Hadzidakis l'a dit tout à l'heure, ainsi que Mme la commissaire. Cette mise en œuvre doit bien sûr se faire mais sans être nécessairement uniforme: si les obstacles au développement sont variables, les priorités régionales le sont tout autant.

Nous souscrivons tous à la stratégie de Lisbonne, mais les moyens d'en faire un succès – ce qu'elle n'est pas encore – ne peuvent nullement être uniformes sur le territoire. Cela vaut pour tous les États membres et pas seulement les plus récents. L'accessibilité reste un préalable à la compétitivité des régions périphériques ou enclavées et, donc, à la possibilité de les faire adhérer aux objectifs généraux de l'Union.

C'est pourquoi une application stricte du fléchage des crédits, qui risquerait d'aggraver encore les disparités interrégionales, ou infrarégionales serait à mon sens une véritable erreur. Il est essentiel que la politique régionale soit visible et sympathique à nos concitoyens pour éviter de nouvelles déconvenues lorsqu'ils seront interrogés sur l'avenir de l'Union: il faut tout simplement qu'ils se sentent partie prenante de la démarche de développement régional. Sur ce plan, nous avons encore beaucoup de progrès à accomplir.

  Iratxe García Pérez (PSE). – Señor Presidente, hoy culminamos con este debate el trabajo del Parlamento acerca de un elemento tan importante como es la política de cohesión, una política que supone más de 300 000 millones de euros, lo que demuestra claramente que estamos hablando de una de las prioridades del proyecto europeo. La eliminación de las diferencias territoriales, el apoyo a las infraestructuras y el desarrollo económico y social de nuestros pueblos y regiones han sido la base de este trabajo.

Desde el Parlamento incorporamos importantes cambios a los reglamentos que sirven para poner en marcha esta política y que han mejorado de forma considerable su contenido en materia de medio ambiente, de accesibilidad de las personas con discapacidad o de participación de la sociedad civil.

Hemos reconocido las diferencias entre las regiones en el territorio de la Unión Europea: regiones del medio rural y del medio urbano, islas, regiones ultraperiféricas, regiones que pierden población, etc. En cada una de ellas hay que llevar a cabo iniciativas específicas.

Debemos sentirnos satisfechos con la puesta en marcha de un fondo tecnológico en el marco del FEDER, para eliminar la brecha tecnológica, así como del facing out en el Fondo de Cohesión, para avanzar en el camino de la convergencia, reconociendo que, si bien es cierto que hay que privilegiar los países con más necesidades, también hay otras regiones y Estados miembros que necesitan seguir avanzando en este camino.

Ésta es suficiente razón para defender rotundamente esta política. Sólo así avanzaremos en la idea de que más cohesión también es más Europa.

  Marian Harkin (ALDE). – Mr President, first I all I wish to congratulate all the rapporteurs on their dedication and commitment. Indeed, I agree with Mr Hatzidakis that they have all run a marathon.

Overall, I must admit to a certain disappointment with the final budget. It is certainly less than the Commission and Parliament recommended. I believe that this will have an impact on the convergence objectives of the funds. As far as Parliament’s work is concerned, however, I am satisfied. We have succeeded in obtaining many improvements. In particular I want to mention partnership, which is crucial because it involves civil society, environmental partners and NGOs working in close cooperation with all the partners. This is a practical demonstration of how Europe can be brought closer to its citizens by involving citizens in the planning and implementation of the programmes, although I agree with Mrs Kallenbach that this must be real, rather than apparent.

I am also particularly pleased that the funds will support accessibility for people with disabilities and will promote integration of the gender perspective. This is a practical example of how Article 13 can be translated into action.

  Alyn Smith (Verts/ALE). – Mr President, today represents the end of a good piece of work by this Parliament, a good piece of work by the Commission and a rather less good piece of work by the Council, in particular a number of Member States within it – sadly, my own among them. I assure colleagues that I will not start apologising for the short-sighted mean-spiritedness of the United Kingdom Government, because I have only a minute of speaking time.

This is not the package we wanted, but there is more in it to like than dislike. The strengthening of the partnership principle continues to need defence. Statistical effect is of crucial importance to regions across Europe. Accessibility for disabled people and crucially the abolition of double standards between so-called ‘old’ and ‘new’ Member States are all to be welcomed.

Europe is not about coal and steel any more; it is not about agriculture and fisheries: it is about solidarity and cohesion, it is about where the EU adds value to regional development across the EU. This package takes us forward and my group will be supporting it.

  Κυριάκος Τριανταφυλλίδης (GUE/NGL). – Κύριε Πρόεδρε, η διαρθρωτική πολιτική της Ευρωπαϊκής Ένωσης, όπως εφαρμόζεται σήμερα, έχει περιορισμένα αποτελέσματα αφού ουσιαστικά αποτελεί την έκφραση κοινωνικής πολιτικής του οικονομικού μοντέλου του ελεύθερου ανταγωνισμού το οποίο απορρέει από τις στρατηγικές της Λισσαβώνας και του Γκέτεμποργκ.

Με τη διεύρυνση του 2004, προέκυψε επιτακτικά η ανάγκη αλλαγής των υφιστάμενων κριτηρίων παροχής των κονδυλίων, έτσι που να λαμβάνεται υπόψη η αύξηση των κοινωνικοοικονομικών αποκλίσεων στα 25 κράτη μέλη. Οι αποκλίσεις διευρύνονται σε σημείο που να αφήνει εκτός κριτηρίων περιφέρειες που θα εξακολουθούν να έχουν τα ίδια διαρθρωτικά προβλήματα.

Δυστυχώς, η Επιτροπή και το Συμβούλιο δεν έκαναν αποφασιστικά βήματα προς αυτή την κατεύθυνση. Ας μη ξεχνάμε ότι η Ευρωπαϊκή Επιτροπή της Ευρώπης των 15 κοίταξε κυρίως να ικανοποιήσει τις επιθυμίες των παλαιών κρατών μελών αναφορικά με τον τρόπο καταμερισμού των κονδυλίων αλλά και τον τρόπο υπολογισμού των εισφορών κάθε κράτους μέλους.

Το πιο σημαντικό όμως θέμα που δεν αντιμετώπισαν οι νέες προτάσεις είναι η αλλαγή της φιλοσοφίας των διαρθρωτικών ταμείων από τον επικουρικό χαρακτήρα που έχουν σήμερα σε μέσο πραγματικής προώθησης της κοινωνικοοικονομικής ανάπτυξης και για να καταστούν πραγματικά εργαλείο κοινωνικής πολιτικής και εξισορρόπησης των ανισοτήτων μεταξύ χωρών αλλά και περιφερειών.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk (UEN). – Panie Przewodniczący! Zabierając głos w debacie dotyczącej rozporządzeń regulujących wydatkowanie środków z funduszy strukturalnych, chciałbym zwrócić Państwa uwagę na trzy poważne uchybienia z tym związane. Po pierwsze środki na zobowiązania w dziale 1B, czyli wydatki na rzecz wzrostu i zatrudnienia są o ponad 30 miliardów euro mniejsze niż wcześniej proponowano, co musiało spowodować znaczącą redukcję środków dla poszczególnych państw np. w przypadku Polski są one o ponad 3 miliardy euro mniejsze.

Po drugie, wielomiesięczny spór na forum Rady Unii Europejskiej, doprowadził do poważnego opóźnienia w przyjęciu perspektywy finansowej, co przyczyniło się do tego, że nad rozporządzeniami dotyczącymi funduszy strukturalnych dyskutujemy dopiero w drugiej połowie 2006 roku. Po trzecie opóźnienie to spowoduje, że tak zwane wspólnotowe strategiczne ramy wsparcia zostaną przygotowane dopiero jesienią 2006 roku, a narodowe strategiczne ramy odniesienia, przygotowane przez poszczególne państwa członkowskie, powstaną dopiero w 2007 roku. W tej sytuacji procedury programowania środków z poszczególnych funduszy znacząco się opóźnią, a więc rok 2007 w dużej mierze będzie niestety, z punktu widzenia wykorzystania środków, stracony.

  Γεώργιος Καρατζαφέρης (IND/DEM). – Κύριε Πρόεδρε, όλα αυτά τα πακέτα είναι ανενεργά στην ουσία εάν δεν χαλαρώσουμε τους δείκτες του Μάαστριχτ. Είναι τόσο ασφυκτικοί οι δείκτες του Μάαστριχτ που είναι σαν να δίνουμε ένα ποτήρι νερό σε κάποιον που του έχουμε περάσει μια θηλιά με σχοινί στο λαιμό.

Η χώρα μου είναι η μόνη χώρα της Ευρώπης που είναι υπό επιτήρηση, κάτι σαν νομισματικό ταμείο! Που σημαίνει ότι δεν μπορούμε να συγχρηματοδοτήσουμε τα πακέτα για να τα πάρουμε. Το ένα τρίτο του τρίτου πακέτου δεν το πήραμε με συνέπεια να πουλάμε περιουσίες, ακίνητα και επιχειρήσεις για να μπορέσουμε να υπάρχουμε σαν κράτος. Και από το τέταρτο πακέτο πάλι δεν θα μπορέσουμε να πάρουμε τα χρήματα γιατί έχουμε αυτή την επιτήρηση.

Επιτέλους, ας χαλαρώσουμε τους δείκτες του Μάαστριχτ για να μπορέσουμε να απορροφούμε τα κονδύλια, για να μπορέσουμε να είμαστε ενεργοί ως πολίτες και ως κράτη. Είναι δώρο άδωρο! Αυτή τη στιγμή, τα ποσά τα οποία δεν πήραμε από το τρίτο πακέτο αντιστοιχούν στο μισό των χρημάτων που ξοδεύει η χώρα μου για παιδεία και υγεία.

Βελτιώστε επιτέλους τις συνθήκες ζωής μας!

  Peter Baco (NI). – Vážené dámy a páni, dnes prerokovávame a zajtra budeme schvaľovať dobre pripravené správy o štrukturálnych fondoch na roky 2007 až 2013. Ako občan Slovenska, novej členskej krajiny Európskej únie, si v tejto súvislosti uvedomujem obrovský význam tejto štrukturálnej pomoci od ekonomicky silných členských štátov pre nové členské štáty. Úprimne si túto pomoc Slovenskej republike vážime, sme za ňu vďační a cítime sa zaviazaní. Osobitne chcem oceniť fakt, že v dohode medzi Európskym parlamentom a Radou sa podporujú návrhy nových členských štátov v opatreniach, takzvaných N+3, týkajúcich sa DPH a bývania. Je to dobré a veľmi potrebné riešenie, veď v prvom čítaní v tomto Parlamente hlasovali za tieto návrhy všetci poslanci z nových členských štátov. Z toho dôvodu sa ukazuje správa Zelených - Všeobecné ustanovenie kohézneho fondu - za dokument, bez ktorého sa môžeme zaobísť a neodporúčam ho schváliť.

  Markus Pieper (PPE-DE). – Herr Präsident, meine Damen und Herren! Die europäische Strukturpolitik hat eine sichere Perspektive für 2007-2013. Endlich! Der Kompromiss war langwierig, aber das Ergebnis kann sich durchaus sehen lassen: Die schwächsten Regionen werden von der europäischen Solidargemeinschaft profitieren. In den wirtschaftsstärkeren Regionen unterstützen wir die regionale Wettbewerbsfähigkeit. In den Grenzregionen setzt die EU Akzente durch die Förderung der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit.

Europa möchte so helfen, den Strukturwandel zu meistern und die hohe Arbeitslosigkeit zu überwinden. Das ist gerade bei Wachstumsraten, die in vielen Ländern unter den Erwartungen bleiben, eine Herausforderung, wobei der Mitteleinsatz nur wenige Prozentpunkte vom Bruttosozialprodukt der Empfängerländer beträgt.

Umso mehr müssen wir jetzt darauf drängen, dass die europäischen Gelder auch im Sinne europäischer Vorgaben verwendet werden, dass die Gelder also nicht für konsumtive Ausgaben verschwendet werden, dass wir nicht Mitnahmeeffekte bei Betriebsansiedlungen finanzieren oder dass das Geld gar von staatlichen oder halbstaatlichen Behörden für andere als strukturpolitische Zwecke missbraucht wird.

Deshalb brauchen wir eine Durchführungsverordnung zu den Strukturfonds, die Transparenz herstellt. Wir müssen und wollen genau wissen, wofür das Geld der europäischen Steuerzahler verwendet wird. Das Parlament muss die Kommission bei dieser sinnvollen Initiative unterstützen, denn nur, wenn wir europäische Gelder kontrolliert, zielgerichtet und für die dringendsten Probleme einsetzen, kann Struktur- und Regionalpolitik erfolgreich sein.

  Karin Jöns (PSE). – Herr Präsident, Herr Kommissar Špidla, Frau Kommissarin Hübner! Dass Kommission und Rat den meisten Änderungsanträgen des Parlaments zur Reform des Sozialfonds zugestimmt haben, spricht wirklich für die gute Arbeit dieses Hauses. Dass wir darüber hinaus letztlich in allen strittigen Punkten zu einem guten Kompromiss gefunden haben, spricht aber auch für die gute Verhandlungsführung der österreichischen Ratspräsidentschaft. Mit dem Ergebnis dieser Reform können in der Tat alle 25 Staaten voll und ganz zufrieden sein.

Auch in Zukunft werden die Aus- und Weiterbildung sowie Umschulungen in zukunftsträchtige Berufe gefördert. Aber erstmals wird auch die Entwicklung von Konzepten für die verbesserte Vereinbarkeit von Familie und Beruf unterstützt, denn — das wissen wir alle — es ist nicht damit getan, nur ausreichend Krippen- und Hortplätze bereitzustellen, wenn es darum geht, mehr Frauen in Arbeit zu bringen. Was wir brauchen, sind ganz spezifisch hierauf ausgerichtete neue Arbeitsplatzmodelle und Unterstützungsformen neuer Art.

Aber es geht auch um eine engere Verknüpfung mit der europäischen Beschäftigungsstrategie und um die Eindämmung von sozialer Ausgrenzung. Angesichts von EU-weit 20 Millionen Arbeitslosen und 68 Millionen in Armut lebenden Menschen wird auch künftig ein besonderes Augenmerk auf die Integration sozial benachteiligter Gruppen gerichtet. Gleiches gilt für die Menschen mit Behinderungen und nun, auf Druck dieses Hauses, auch für Asylbewerber, und nicht nur für anerkannte Asylanten.

An dieser Stelle sei ferner darauf hingewiesen, dass selbstverständlich auch in Zukunft wieder Projekte gegen Fremdenfeindlichkeit und Rassismus in Ausbildungsstätten und am Arbeitsplatz möglich sind.

Grundvoraussetzung einer guten Berufsausbildung ist aber eine solide Allgemeinbildung, und deshalb können die Sozialfondsgelder nun auch zur Reform der Bildungssysteme eingesetzt werden. Und für die neuen Mitgliedstaaten erscheint es mir besonders wichtig, dass wir die Stärkung des sozialen Dialogs und damit der Sozialpartner festgeschrieben haben. Hier kann sich künftig niemand mehr heimlich davonstehlen, die Erfahrungen sprechen für sich. Dort, wo die Sozialpartner an der Entwicklung von beschäftigungspolitischen Programmen konkret beteiligt waren, war auch die Akzeptanz höher.

(Der Präsident entzieht der Rednerin das Wort.)

  Paavo Väyrynen (ALDE). – Arvoisa puhemies, rakennerahastoja koskevan lainsäädännön uudistamisessa päästiin tyydyttävään lopputulokseen. Tehtävä ei ollut helppo, koska oli sovitettava yhteen uusien ja vanhojen jäsenvaltioiden näkemykset ja edut. Toisaalta vanhojen jäsenvaltioiden osalta oli otettava huomioon sekä eteläisten että pohjoisten alueiden tarpeet.

Valiokunnan pohjoisimpana jäsenenä pyrin huolehtimaan erityisesti siitä, että Ruotsin ja Suomen pohjoiset harvaan asutut alueet pääsevät oikeudenmukaiseen asemaan. Valiokunnassa saatiin aikaan kannanotto, joka tuki pohjoisimpien alueiden rinnastamista syrjäisimpiin alueisiin. Komission, neuvoston ja parlamentin yhteistyöllä saatiin aikaan rahoitusratkaisu, joka turvaa pohjoisten harvaan asuttujen alueiden aseman seuraavalle rahoituskaudelle. Jatkossa on huolehdittava tämän tuen pysyvyydestä, sillä sen perusteena olevat luonnonolosuhteet ovat pysyvät.

  Luca Romagnoli (NI). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, votiamo per una nuova ridistribuzione dei fondi, sulla base di raccomandazioni che i nostri relatori hanno cercato di ottimizzare, tanto più in tempi di magra per il bilancio, quanto a distribuzione delle risorse e precipue finalità.

L'allargamento significa un maggior numero di regioni meno sviluppate da sostenere e quindi meno risorse rispetto al passato per le regioni meno sviluppate dei paesi di prima adesione. E questo non può essere misconosciuto, come spesso avviene.

Nonostante il parziale accoglimento di alcune proposte, l'obiettivo di sostenere politiche regionali basate su competitività, occupazione, tutela ambientale e sostegno alle persone con minor abilità, sembra sufficientemente centrato.

Anche la rete transeuropea di trasporto resta tra le priorità di intervento. A tale proposito mi duole sottolineare che, per quanto riguarda il mio paese, non è affatto chiaro se l'attuale governo sarà in grado di accordare strumenti che suonano musiche diverse al fine di non escludere l'Italia dalla rete del trasporto transcontinentale, marginalizzandone così anche il ruolo nel Mediterraneo.

Voterò a favore perché, nonostante tutto, i fondi di sviluppo regionale, sociale e di coesione rappresentano ancora un'opportunità per il Mezzogiorno d'Italia.

  Oldřich Vlasák (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, paní komisařko, pane komisaři, dámy a pánové, po dlouhých měsících vyjednávání a nekonečných jednáních k finanční perspektivě máme nyní před sebou konečný návrh nařízení ke strukturálním fondům. Avšak je potřeba otevřeně konstatovat, že tyto dokumenty představují kompromis – kompromis, který se v zajetí národních zájmů rodil velmi těžko. Dovolte mi proto pogratulovat jednotlivým zpravodajům Evropského parlamentu, zvláště pak panu Hatzidakisovi a Olbrychtovi, kteří vedli nejobtížnější část diskuzí, za jejich úsilí, ochotu a schopnost zohlednit zájmy všech zúčastněných.

Já osobně jsem přesvědčen o tom, že mají-li se lidé s Evropskou unií ztotožnit, musí přínos v jednotlivých členských státech jasně pocítit. Na hierarchii životních potřeb je na jednom z předních míst otázka bydlení. Bez zajištění kvalitního bydlení a bezpečného domova nemohou lidé efektivně pracovat. Jsem proto rád, že v rámci vyjednávání s Radou a Evropskou komisí se podařilo prosadit naše pozměňovací návrhy týkající se uznatelnosti nákladů spojených s renovacemi sociálního bydlení. Stejně tak považuji za klíčové, že se otevírá cesta vyšších investic do systému zdravotnictví. Zde totiž platí jasné pravidlo, že pouze zdravý člověk může být ekonomicky aktivní. Jako bývalý primátor také vítám důraz, který Evropská komise klade na urbánní dimenzi strukturální politiky, jež je v nové legislativě více akcentována. Jsou to konec konců naše města, která mají ke konečným příjemcům nejblíže a nejlépe také vědí, jaké aktivity a projekty je třeba podporovat. Obávám se však, aby tato urbánní dimenze a princip partnerství nezůstaly pouze na papíře. Na příkladu České republiky vím, jak nízká je ochota státu a často i krajů přizvat naše města k rozhodování o podobě operačních programů. Považoval bych proto za prospěšné, kdyby Komise zpracovala analýzu míry naplňování urbánní dimenze v jednotlivých státech.

  Zita Gurmai (PSE). – Schuman és Delors álma valóra válik. Az Unión belül megszűnnek a népeket, nemzeteket elválasztó, konfliktusokat keltő határok, amelyek gátolják a kereskedelmet, valamint a politikai és kulturális közeledést.

Az európai polgárok egyre inkább a természetes régiók keretein belül élhetnek, amelyeket nem politikai önkény, a háborúk utáni határmódosítás alakított ki, hanem a természetes, történelmi fejlődés. A régiók a szubszidiaritás szellemében gyakran a határokon átívelő együttműködés keretében intézik ügyeiket. Ez az EU egyik legnagyobb vívmánya.

Magyarország számára a határokon átívelő együttműködés még nagyobb jelentőségre tesz szert Románia és Bulgária 2007-es csatlakozásával, majd később Horvátország belépésével. A határainkon túl, annak közelében élő magyar közösségek, az összességében több milliós magyar népesség számára, akik Romániában, Szlovákiában és más szomszédos országokban élnek, a közös fejlesztések nagyban segítik a határvonalak virtuálissá válását.

Az együttes tervezés és a közös megvalósítás erősíti identitástudatukat, az együttműködést az évszázadok óta együtt élő népekkel. Segít az előítéletek eltüntetésében, amelyek régóta etnikai, kisebbségi gondokat jelentenek. Helyreállnak azok a történelmi régiók, amelyekben a közép-európai népek és a nemzetek évszázadokon keresztül éltek. A gazdasági szükségszerűség a közös európai családban élő nemzetek közötti kohéziót erősíti.

Az európai határokon átívelő együttműködés logikus és jó megoldása a sokarcú, sokhelyű helyi kormányzati, önkormányzati szervek, civil szervezetek közötti ésszerű együttműködésnek, az esélyegyenlőség elve kiterjesztésének. Ezt a magam részéről csak támogatni tudom, örülök, hogy az Unió jelentős támogatást nyújt ehhez.

  Nathalie Griesbeck (ALDE). – Monsieur le Président, Madame la Commissaire, mes chers collègues, à mon tour de me réjouir de la présentation du paquet de près de 308 milliards d'euros qui représente à lui seul plus du quart du budget total de l'Union.

Même si notre Assemblée regrette, pour certains, le rejet par le Conseil de la réserve de performance, qui aurait permis d'accentuer l'effet de levier économique, nous pouvons considérer ce matin que les rapports soumis à la plénière sont satisfaisants, dans la mesure où ils nous permettent d'avancer pour être opérationnels en janvier 2007. À présent, il nous revient d'assurer l'optimisation de la consommation des crédits. Il nous appartient aussi de favoriser les projets dégageant la plus grande valeur ajoutée et, surtout, de leur donner de la lisibilité, pour montrer à nos concitoyens ce que fait l'Union pour eux.

Enfin, pour conclure, puisque nous devons parler très brièvement, puis-je rappeler qu'après le long combat des perspectives financières, nous devons à présent gagner la bataille des ressources propres de l'Union. Car si nous réclamons plus d'argent, c'est parce que nous sommes nombreux à être convaincus que l'Europe que nous bâtissons n'est pas seulement celle de la paix ou de la cohésion après l'élargissement, c'est aussi l'espace le plus pertinent aujourd'hui pour lutter contre les effets de la mondialisation, en favorisant non seulement la croissance mais également l'emploi de nos concitoyens européens.

  László Surján (PPE-DE). – [A beszéd eleje nem hallható.]…és jó raportőrökkel elértük, hogy utolértük magunkat. Most már a nemzeti kormányokon múlik, hogy 2007-ben megindulhat-e az új regionális politika. Az ő feladatuk, hogy a nemzeti fejlesztési tervek készen legyenek, konszenzuson alapuljanak, és nekik kell, különösen az új tagállamokban behozni azt a fajta lemaradást, amelyet az elmúlt néhány évben láttunk. Eddig nem voltak sikeresek, most sikeressé válhatnak.

Üdvözlöm, hogy az EU-15-ök számára is megnyílt – a Tanács decemberi tárgyalásain még csak szavazatvásárlási célból – az új tagállamoknak adott karácsonyi ajándékok sora. Ezek a kedvezmények hozzáférhetővé válnak az összes tagállam számára. Örvendek, hogy a Parlament módot talált a szegényebbek által lakott városrészek tervszerű felújításának támogatására is, és ehhez kapcsolódva sikerült egy olyan sajátos helyzetet is kezelni, mint az új tagállamoknak egy részében az elsietett és eltúlzott lakásprivatizáció.

Támogatok minden olyan törekvést, amely a legteljesebb átláthatóságot biztosítja. Ahol támogatásról van szó, ott korrupciós veszély is van. Ahol több évtizedig egypártrendszer volt, különösen fontos a nyilvánosság, hogy ne merülhessen fel a látszata sem, hogy a kormányzó pártok a korábbi egyetlen párt irányítási és pénzelosztási gyakorlatát folytatják.

Jó jogszabályok születnek, de indokolt, hogy a ciklus közepén áttekintsük, mennyire eredményes a kohéziós politika. Ha kell, készek leszünk még jobbá tenni.

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – Képviselőtársaimhoz csatlakozva magam is üdvözlöm a Tanács és a Parlament együttműködésének konstruktivitását.

Üdvözlöm, hogy az Európai Szociális Alapban a Tanács és a Parlament megerősítette a hatékonyság–versenyképesség versus foglalkoztatásbővítés mellett a sérülékeny társadalmi csoportok integrálásának feladatát is. Hiszen versenyképesség és társadalmi összetartozás csak közösen értelmezhető célok, ettől és ezért vagyunk európaiak. Így érjük el, hogy a törésvonalak ne szakítsák ketté Európát – például régiekre és újakra, ahogyan ezt sokan mondták – hanem az egyes tagországokon belül is feloldódjanak a szegénység és esélytelenség belső zárványai.

A keretrendelet alapján most már feltehetjük a kérdést: mitől lesz európai minőségű minden európai állampolgár élete? Magam megpróbálok segíteni erre választ adni.

  Antonio López-Istúriz White (PPE-DE). – Señor Presidente, esta propuesta de la Comisión y del Consejo, que hoy debatimos en esta Cámara en segunda lectura, es el claro resultado del compromiso adquirido para y con la ampliación de la Unión Europea.

Ahora bien, no puedo ni debo dejar de expresarles mi preocupación porque no se han recogido las peticiones de las regiones insulares de la Unión Europea de reconocer los problemas estructurales que padecen, problemas ocasionados por sus condiciones y especificidades geográficas, naturales y permanentes, que ralentizan su desarrollo económico.

En el Tratado de Amsterdam, en su Declaración n° 30, se reconoció que las desventajas estructurales que sufren las islas deberían compensarse con medidas específicas a favor de estas regiones, con el objetivo de integrarlas en el mercado interior en condiciones equitativas a las del resto de regiones europeas, mejorar su acceso a los mercados continentales y conseguir un equilibrio territorial, sectorial y temporal de su actividad económica.

Sin embargo, en este caso, una vez más, no se han tomado las medidas específicas necesarias para paliar las desventajas naturales, estructurales, geográficas y permanentes que padecen estas regiones insulares. Es precisamente este carácter permanente lo que hace que esas medidas específicas sean necesarias para paliar y corregir los inevitables sobrecostes de la insularidad.

Por todo ello, señor Presidente, quiero denunciar que, en la redacción de los reglamentos relativos a los Fondos, no se ha tenido en cuenta la necesidad de aplicar una política de cohesión más intensa en aquellas regiones que padecen estas desventajas naturales, como las islas, como sí se ha hecho respecto de las regiones ultraperiféricas, a las que se les ha concedido ese trato de favor.

Lo que reclamamos para otras regiones insulares, aunque no tan alejadas de la Europa continental, son medidas similares a las de las ultraperiféricas. No se trata de otorgar privilegios, sino de compensar esas indudables dificultades que afrontan nuestras islas.

  Bernadette Bourzai (PSE). – Monsieur le Président, chers collègues, je tiens d'abord à saluer le travail considérable des collègues rapporteurs et députés, qui a permis d'améliorer la proposition de la Commission dans une perspective de partenariat, de non-discrimination et, surtout, d'équilibre entre les régions des anciens et des nouveaux États membres.

Il est regrettable cependant que les montants consacrés à cette politique majeure de l'Union européenne ne soient pas la hauteur de nos ambitions.

Par ailleurs, si les politiques urbaines ont été au cœur de nombreux débats, il n'en a pas été de même pour le monde rural dont l'avenir est désormais lié au deuxième pilier de la PAC, qui connaît pourtant une baisse drastique de ses crédits. Il faudra donc veiller à la bonne articulation, sur le terrain, des fonds structurels avec le nouveau fonds agricole de développement rural.

Enfin, je regrette cette décision du Conseil de flécher les crédits de la politique régionale de façon massive sur les objectifs de Lisbonne, qui plus est, sans véritable consultation du Parlement sur la classification des dépenses.

Il faudra être vigilant pour que les programmes opérationnels dans nos régions comportent assez de flexibilité pour prendre en compte les investissements structurants, encore nécessaires et la solidarité sociale.

Enfin, je rappelle que cette réforme doit, certes, contribuer aux objectifs de compétitivité, mais aussi et surtout, à la cohésion économique, sociale et territoriale.

  Francesco Musotto (PPE-DE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, con la decisione odierna, l'Europa ha deciso di investire in una politica di coesione ricca di prospettive, destinando 308 miliardi di euro agli obiettivi di convergenza, di coesione sociale e di promozione della coesione territoriale.

Nell'Unione europea a venticinque, 123 milioni di persone, pari al 27 per cento della popolazione totale, vivono in regioni con un PIL pro-capite inferiore al 75 per cento della media comunitaria; di questi, due quinti vivono in regioni appartenenti ai vecchi Stati membri. La politica di coesione contribuisce a ripartire i benefici dello sviluppo economico europeo, anticipando il cambiamento e aiutando le aree in difficoltà, spesso per cause strutturali o geografiche. Tale politica di coesione concorre a limitare gli effetti negativi della globalizzazione.

Non si può che condividere la recente riforma dei fondi strutturali, strumenti essenziali della politica di coesione, che introduce maggiore efficienza, trasparenza e responsabilità. E' stato semplificato il sistema di gestione introducendo differenziazione e proporzionalità nel contesto di una sana gestione finanziaria, adeguandosi alle richieste di semplificazione provenienti dai principali attori della politica di coesione: gli Stati membri.

La nuova riforma è fondata sulle priorità di Lisbona e Göteborg: occupazione e ricerca, innovazione e sviluppo sostenibile. Si è voluto investire nel capitale umano, nell'innovazione e nella promozione della società della conoscenza, nell'imprenditorialità, nella protezione dell'ambiente, e non solo. Numerose sono infatti le novità, quale la creazione di tre nuovi obiettivi: riduzione del numero dei fondi strutturali, rafforzamento del partenariato, maggiori risorse finanziarie per le isole e le regioni con handicap geografici e tutela delle regioni in phasing out che presto non saranno più eleggibili all'obiettivo di convergenza.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – Panie Przewodniczący! Dzisiejsza debata wieńczy dwuletnią pracę nad reformą funduszy strukturalnych. Po trudnych negocjacjach nad perspektywą finansową i całym pakietem legislacyjnym polityki spójności można dziś powiedzieć, że osiągnęliśmy dobry kompromis. W latach 2007 -2013 na fundusze strukturalne przeznaczono prawie 36 % budżetu Unii, dokładnie 308 miliardów euro; kwota ta jest mniejsza niż zakładaliśmy, ale daje podstawy do budowania długoletnich planów rozwoju, co szczególnie w przypadku regionów najbiedniejszych jest niezwykle istotne.

Nowe regulacje pozwolą na prowadzenie łatwiejszej i bliższej obywatelowi polityki spójności, uwzględniając problemy zwłaszcza nowych państw członkowskich, takie jak kwalifikowalność podatku VAT, problematykę miejską, równość szans czy potrzeby osób niepełnosprawnych. Budowanie spójności terytorialnej w bardzo zróżnicowanej pod względem rozwoju Unii Europejskiej nie jest rzeczą prostą, ale mając juz ramy prawne i zabezpieczone fundusze potrzeba jeszcze dużego zaangażowania naszych rządów i samorządów, aby optymalnie wykorzystać tę wyjątkową szansę, jaką wspólnie stworzyliśmy dla rozwoju regionów Unii Europejskiej. Gratuluję wszystkim sprawozdawcom! To kolejny wieli krok w historii Europy!

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE). – Voorzitter, de werkloosheid in de Eurozone is lager dan ooit, maar ligt toch nog altijd op 8,8%. Daarom is het nodig dat de structuurfondsen en ook het Sociaal Fonds ingezet worden om de inzetbaarheid op de arbeidsmarkt van onze mensen in Europa te verbeteren. Ik ben dankbaar voor de wijzigingen die zijn aangebracht, dank ook aan de rapporteur, José Silva Peneda, die met groot engagement en heel energiek het debat is aangegaan.

Het Sociaal Fonds concentreert zich nu op de globalisering en het verbeteren van de inzetbaarheid op de arbeidsmarkt van mensen. Het fonds kan helpen bij de toegang tot werk, het voorkomen van werkloosheid, het verlengen van het beroepsleven en het verhogen van de arbeidsparticipatie van met name vrouwen en ouderen.

  Gábor Harangozó (PSE). – A kohéziós politika jelképe lehet az európai szellemiségnek, hiszen alapja az őszinte, egész Európára kiterjedő szolidaritás. Főleg, ha olyan szabályokat teszünk a pénzek mellé, melyek lehetővé is teszik, hogy Európa legszegényebb részein is élni tudjanak az általa biztosított fejlesztési lehetőségekkel.

Két évvel ezelőtt tíz új tagország csatlakozott az európai közösséghez, jellemzően szegényebb régiókkal. Ezen országok régiói más fejlődési pályán mentek keresztül, mint nyugat-európai társaik. Ennek megfelelően mások a problémáik is, melyeket meg kellett oldanunk. Az elmúlt két év nagy vitákkal, harcokkal is terhelt munkája során sikerült rugalmas, hatékony szabályozást kitalálni, mely képes az új régiók problémáinak megoldására is. Őszintén ünnepelhetjük a megegyezést.

Holnapi eredményes szavazásunkkal soha nem látott perspektívát vázolunk fel Európa valamennyi régiójának. Munkahelyeket teremthetünk, utakat építhetünk, lakásokat újíthatunk fel. Hozzákezdhetünk egy új Európa felépítéséhez, és nem csak politikailag, de polgáraink életminőségében is közelebb hozhatjuk Kelet- és Nyugat-Európát.

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – Voorzitter, het regionaal beleid omvat, na de landbouwbudgetten, de belangrijkste Europese investering mede gericht op integratie en het bereiken van Lissabon en Göteborg. Zo leggen bijvoorbeeld ook de concurrentiegelden - doelstelling 2 - samen met de budgetten voor onderzoek en ontwikkeling de basis voor een ontwikkeling in het cohesiebeleid tot 2013, maar ik denk ook daarna.

We hebben het vandaag gehoord: transparantie en het tonen van resultaten staan in de komende jaren centraal, ook in het debat over de tussentijdse herziening van 2010. Maar de Europese burger mist de herkenbaarheid en de tastbaarheid van Europa. Hier ligt vandaag het plan D, het plan voor development, voor ontwikkeling. Het is meer dan het rondpompen van de gelden van fondsen waarvan de nationale lidstaten spreken. Zij boeken het geld weer in en wensen amper verantwoording af te leggen. Europapromotie blijft achterwege.

Ik heb een vraag aan mevrouw Hübner: kunt u in dit kader aanvullende acties voor van de burger voorleggen? Regio's en steden zijn deze richting al ingeslagen. De burger en de partners in het regionaal beleid ...

(de spreker wordt onderbroken door de Voorzitter).

  Σταύρος Αρναουτάκης (PSE). – Κύριε Πρόεδρε, θα ήθελα να συγχαρώ τους εισηγητές για την πολύ καλή δουλειά που έχουν κάνει όλο αυτό το διάστημα. Τα εργαλεία της συνοχής, τα διαρθρωτικά ταμεία, είναι αυτά που φέρνουν την Ευρώπη κοντά στον πολίτη.

Είναι ιδιαίτερα σημαντικό που το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο κατάφερε, μέσα από μία μακρά και δύσκολη διαπραγμάτευση, να εισάγει σημαντικές ποιοτικές αλλαγές στα κείμενα των κανονισμών, αλλαγές που θα συμβάλουν στη βελτίωση της ποιότητας της ζωής των πολιτών, στη δημιουργία δράσεων και σχεδίων που δεν θα δημιουργούν αποκλεισμό, αλλαγές που προωθούν την αειφόρο ανάπτυξη και τον εκδημοκρατισμό των διαδικασιών εφαρμογής των ταμείων μέσω της διευρυμένης εταιρικής σχέσης και της συμμετοχής εκπροσώπων της κοινωνίας των πολιτών.

Μέσα σε μια περίοδο κρίσης και ευρωπαϊκής αμφισβήτησης, τέτοιες επιτυχίες είναι σημαντικές και χρειάζεται όλοι μας όχι μόνον να εργασθούμε για να τις προβάλουμε αλλά να εργασθούμε και προς την κατεύθυνση της σωστής εφαρμογής τους.

Η νέα προγραμματική περίοδος είναι δύσκολη. Οι πόροι που έχουν διατεθεί για τη συνοχή είναι ανεπαρκείς και οι αναπτυξιακές ανισότητες έντονες. Είναι ιδιαίτερης σημασίας λοιπόν το σύνολο των πόρων αυτών, μέσα από αποκεντρωμένες, ευέλικτες και λιγότερο γραφειοκρατικές διαδικασίες, να μπορέσουν να φτάσουν στον τελικό τους αποδέκτη στις λιγότερο ανεπτυγμένες περιφέρειες των παλαιών και νέων κρατών και όχι να επιστρέψουν στις πλούσιες χώρες.

  Hannes Manninen, neuvoston puheenjohtaja. Arvoisa puhemies, haluan kiittää jäseniä monipuolisista ja ansiokkaista puheenvuoroista. Se osoittaa, että parlamentti on paneutunut perusteellisesti ja monipuolisesti asioihin.

On ollut mieluisaa todeta, että laajasti yhdistävänä tekijänä on ollut ajatus siitä, että koheesiopolitiikkaa ei tehdä itsetarkoituksellisesti, vaan ennen kaikkea pyritään tasa-arvon saavuttamiseen ihmisten välillä ja ihmisten hyväksi sekä konkreettisten tulosten aikaansaamiseen.

Toinen keskeinen asia, jonka mainitsin jo avauspuheenvuorossani, on kumppanuus ja kansalaisyhteiskunta, ja kolmantena asiana voidaan mainita ympäristö, kestävä kehitys ja turvallisuus. Kaikki nämä tekijät tuovat Euroopan unionin lähelle kansalaisia, heidän avukseen, ja ne antavat mahdollisuuden lähentää kansalaisten ja Euroopan unionin välistä suhdetta.

Tämän lisäksi haluan lyhyesti kommentoida lähinnä kahta asiaa, jotka ovat käyttämättä jäävien varojen kierrätys sekä Lissabonin tavoitteet ja rakennerahastot.

Käyttämättä jäävien varojen kierrättämistä koskevaan asiaan neuvosto otti ensimmäisen kerran kantaa neuvoteltaessa toimielinten välisestä sopimuksesta ja tuo kanta oli kielteinen. Aluekehitysvaliokunnan toistuvien pyyntöjen vuoksi silloinen puheenjohtajavaltio toi asian uudelleen käsiteltäväksi neuvoston pysyvien edustajien komiteaan. Pysyvien edustajien komitea hylkäsi tuolloin Euroopan parlamentin ehdotuksen lähes yksimielisesti. Valtuuskunnat hylkäsivät myös mahdollisen lausuman asiasta.

Käsittääkseni parlamentti ja komissio tulevat antamaan yhteisen julkilausuman tästä asiasta. Tämä on mielestäni hyvä tapa. Neuvosto ei voi kuitenkaan yhtyä tähän lausumaan, koska jäsenvaltioissa ei ole aitoa halua keskustella käyttämättömien varojen kierrätyksestä kesken ohjelmakauden.

Lissabonin kasvua, kilpailukykyä ja työllisyyttä koskevia tavoitteita ei tule mielestäni pitää sosiaalisen ja alueellisen ulottuvuuden vastakohtina. Päinvastoin, oikein toteutettuina Lissabonin tavoitteet varmistavat alueelliset erityispiirteet huomioon ottavan ja tehokkaan koheesiopolitiikan harjoittamisen myös tulevaisuudessa.

Yksityiskohtaisemmin näkemyksistäni on mahdollista keskustella aluekehitysvaliokunnan kokouksessa ensi maanantaina Brysselissä, jossa olen läsnä. Pyydän lopuksi vielä saada lämpimästi kiittää kaikkia erinomaisesta yhteistyöstä.

(Suosionosoituksia)

  Danuta Hübner, Member of the Commission. Mr President, I would like to share five brief points with you.

First of all, I would like to say that the process that has brought us to this stage of preparation for the next generation of cohesion policy clearly proves that the Community method works and that the European institutions have the capacity to find the consensus that is needed.

Secondly, what I see today is that we have a policy for the whole territory of the European Union, a policy adapted to the challenges of globalisation, of enlargement, of increased diversity, consistent with the principle of equity, adaptable to very different regional contexts and responding to the needs of territories and cities.

Thirdly, I leave this debate with a full awareness of your preoccupations: those related to specific situations in individual regions, those related to the need for flexibility on various aspects and those related to the links between the Lisbon Agenda and cohesion policy. We will keep them in mind, both whilst negotiating the programmes and during the implementation process.

Fourthly, I am sure that the Members of the European Parliament will play an active role in promoting this policy in their constituencies, through dialogue with citizens and with all partners. We very much count on you.

Fifthly, the challenge now is to work towards timely implementation, to reinforce management and financial control structures in the Member States and regions to share experience and the lessons already learned, to maximise the benefits derived from good experience and to eliminate the risk of problems recurring.

We have made this policy a major contributor to Plan D, and we are open to working further with you on it.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, se zájmem jsem se účastnil vaší debaty a se zadostiučiněním oceňuji význam, který se jasně projevil ve věci sociální soudržnosti. Myslím si, že nejdůležitější v současném okamžiku je přispět k co nejúčinnější praktické implementaci evropské strukturální a kohezní politiky a dále co nejotevřenějším způsobem vést dialog s občany a rozvíjet nejhlubším způsobem partnerství tak, jak je konec konců v návrzích zdůrazněno a navrhováno. Myslím si, že v okamžiku, kdy vstoupíme do fáze realizace, vzniká další důležitý moment, totiž příprava dalších strategií. Velmi se těším na spolupráci jak při realizaci, jak při hledání kontrolních mechanismů, stejně tak při hledání nových strategií, protože život se nezastavuje a nové výzvy jistě přijdou.

  Der Präsident. Die gemeinsame Aussprache ist geschlossen.

Die Abstimmung findet in wenigen Minuten statt.

Schriftliche Erklärungen (Artikel 142)

  Alessandro Battilocchio (NI). – Le regioni sono i mattoni dell'Europa, la differenza culturale e la promozione delle diverse realtà regionali sono tra le principali peculiarità dell'Unione. Sono quindi soddisfatto che più di un terzo del bilancio dell'Unione sia stato destinato ai fondi strutturali per il nuovo periodo 2007-2013.

Sostenere l'identità regionale pur perseguendo la convergenza a livello europeo per quanto riguarda lo sviluppo ed il miglioramento delle condizioni per la crescita e l'occupazione è infatti condizione imprescindibile per raggiungere gli obbiettivi di Lisbona e promuovere l'economia soprattutto a livello locale e regionale. Sono, infatti, le piccole realtà che in Europa muovono il mercato, e l'idea di rafforzare la competitività ed il coinvolgimento a questo livello, promuovendo il partenariato tra gli attori pubblici, privati e non governativi operanti a livello territoriale, non puo' che favorire una ripresa dell'economia di cui beneficerebbe l'Unione nel suo contesto globale. Mi auguro che le regioni accolgano questa sfida e sappiano trasformare le indicazioni e le risorse fornite da queste istituzioni in concreti piani di sviluppo economico e sociale, puntando soprattutto sulla piena occupazione e sullo sfruttamento intelligente e sostenibile delle risorse umane, artistiche e naturali di cui dispongono in grandi quantità e qualità

 

  Richard Corbett (PSE). – The structural funds are essential for ensuring that the enhanced prosperity engendered by the single European market is spread move evenly and that less prosperous regions are helped to catch up. 

 

The creation of a market at European level implies a European responsibility to ensure that all regions benefit.

 

My own constituency of Yorkshire and Humber has benefited immensely from the European structural funds. South Yorkshire has had the highest level of targeting – ‘Objective One’. Much of the rest of the region has also benefited. We will be welcoming Commissioner Hübner to the region later this year to see some of the impressive projects that have been financed.

 

Although the accession of the new Member States has meant a re-focusing of these funds, I am delighted that the new package agreed for the next seven years will continue to see a continuation of this funding for Yorkshire and the Humber at a substantial, albeit reduced, level.

  Bogdan Golik (PSE). – Chciałbym wyrazić swoje poparcie dla propozycji Komisji dotyczącej stworzenia prawnego instrumentu wspólnotowego, jakim jest europejskie ugrupowanie współpracy terytorialnej. Całkowicie popieram ta inicjatywę. Wynikała ona z konieczności udoskonalenia dotychczasowych rozwiązań i przezwyciężenia trudności we współpracy terytorialnej związanej z różnymi systemami prawnymi i procedurami.

Jestem przekonany, ze ułatwi ona i usprawni współprace transgraniczna, a także międzyregionalną i międzynarodową. Ten traktatowy cel, jakim jest osiągnięcie większej społecznej i gospodarczej spójności, nabrał szczególnego znaczenia po 1 maja 2006, kiedy to Unia poszerzyła się o 10 państw, w tym Polskę. A to właśnie tam znajdują się najbiedniejsze regiony UE. Nie można na nie jednak patrzeć przez pryzmat czysto ekonomiczny. Należy dostrzec ich kulturowe bogactwo i to jak wiele maja one do zaoferowania swoim partnerom we współpracy. Problemy natury prawnej i administracyjnej nie powinny przeszkadzać rozwojowi i powinny być rozwiązywane o wiele skuteczniej niż dotychczas.

Wyrażam nadzieję, ze dopracowywane od blisko 2 lat rozporządzenie dotyczące utworzenia europejskiego ugrupowania współpracy terytorialnej, wypracowane wspólne stanowisko Rady oraz wspaniale przygotowane przez posła Olbrychta i przyjęte przez Parlament sprawozdania przyczynia się do osiągnięcia tego celu i wypracowania solidarnego i harmonicznego modelu integracji europejskiej.

  Margie Sudre (PPE-DE). – Le Conseil européen de décembre 2005 a jeté les bases de la programmation des Fonds structurels jusqu'en 2013. L'enveloppe dévolue aux quatre départements français d'outre-mer est maintenue par rapport à la période 2000-2006, grâce à un montant de 2,83 milliards d'euros.

Je tiens à insister sur ce chiffre quasi constant, qui s'explique par l'éligibilité des DOM à l'"Objectif de convergence", et par leur statut de RUP, alors que l'ensemble des régions françaises de métropole, ainsi que nombre de régions de l'Union, voient malheureusement leurs aides chuter considérablement.

La France, l'Espagne et le Portugal ont obtenu qu'une allocation spécifique soit créée afin de prendre en compte les surcoûts liés aux handicaps des RUP. Je regrette le manque de visibilité de cette nouvelle mesure dans le règlement général.

Je demande à la Commission européenne une certaine souplesse lors de la mise en œuvre de ces aides dont les modalités figurent dans le règlement FEDER, la définition de tels surcoûts de fonctionnement se prêtant difficilement à une quantification arithmétique !

Les DOM sont performants en matière de gestion des aides structurelles européennes, puisqu'ils consomment régulièrement et à bon escient les fonds mis à leur disposition. Il leur appartient de continuer d'en faire bon usage.

PRESIDENZA DELL'ON. MAURO
Vicepresidente