Rodyklė 
 Ankstesnis 
 Kitas 
 Visas tekstas 
Procedūra : 2005/2248(INI)
Procedūros eiga plenarinėje sesijoje
Dokumento priėmimo eiga : A6-0238/2006

Pateikti tekstai :

A6-0238/2006

Debatai :

PV 05/09/2006 - 14
CRE 05/09/2006 - 14

Balsavimas :

PV 06/09/2006 - 7.5
Balsavimo rezultatų paaiškinimas

Priimti tekstai :

P6_TA(2006)0340

Posėdžio stenograma
Antradienis, 2006 m. rugsėjo 5 d. - Strasbūras Atnaujinta informacija

14. Europos ateities socialinis modelis (diskusijos)
Protokolas
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest sprawozdanie sporządzone przez Proinsiasa De Rossa i José Albino Silva Penedę w imieniu Komisji Zatrudnienia i Spraw Socjalnych w sprawie europejskiego modelu społecznego dla przyszłości [2005/2248(INI)] (A6-0238/2006).

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (PSE), rapporteur. – Mr President, this own-initiative report, prepared jointly by myself and Mr Silva Peneda, with the essential support of our respective staffs, is a very important contribution to the ongoing debate about the future of Europe and the role that Europe’s social model can play in re-energising the unification of our continent.

There are no doubts these days that the creation of the European Union has been a very effective and successful peace process. What is not so readily acknowledged is that it has also been a successful prosperity process. In his book, ‘The European Dream’, Jeremy Rifkin comments on the remarkable recovery of European countries following the Second World War. The fact that Europe outstripped the United States in growth terms for half a century up to the mid-1990s, by developing and putting into place a remarkable social infrastructure which ensured that prosperity could be shared, was a remarkable achievement.

This success was not based on a dog-eat-dog approach, but on a social contract which ensured that working people would share in the wealth created, and their dependence on society generally would also benefit through the provision of universal public services.

We are now into a new period – an unprecedented revolution in technology, in the age structure of our population, and in the globalisation of capital, where there is a growing need to create a transnational democracy that is capable of effective governance of those new phenomena.

This report recognises that the challenges we face cannot be addressed by reheated dogmas, whether of the left or the right. That is not to say that there are no philosophical differences anymore, but it is to argue that these differences are being redefined by the objective conditions of the modern world we live in.

This report is a restatement that Europe’s core values of equality, solidarity, redistribution and anti-discrimination, care for the young, the old and the sick through universal public provision must be defended in the necessary reforms already under way; that our social model is not an obstacle to competitiveness and growth but is, in fact, a necessary ingredient if we are to deliver the kind of decent European society that our citizens clearly desire; and that the concept of ‘flexicurity’, pioneered by my colleague Mr Rasmussen in Denmark, can help facilitate reforms by preventing people from tumbling into poverty as a result and can, if properly tailored to each Member State’s needs, be an important tool in the process.

 
  
MPphoto
 
 

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE), relator. – Começo por recordar que a União Europeia que hoje conhecemos nasceu na base de um ideal, cujo objectivo principal teve a ver com a conquista e a preservação da paz. Em meio século a Europa tornou-se, a nível mundial, uma referência de paz, democracia, liberdade, solidariedade, prosperidade e desenvolvimento.

A paz, esse primeiro grande objectivo da construção europeia foi amplamente atingido a ponto de hoje, por ser tão normal vivermos em paz durante mais de seis décadas, chegarmos ao ponto de não percepcionarmos o valor real dessa grande conquista. Estamos a falar de uma paz consolidada em liberdade, em democracia e no respeito dos direitos humanos e do Estado de Direito e, quando se compara o modelo social europeu com outras situações, não se pode ignorar, por exemplo, aqui bem perto, o grande embuste das experiências totalitárias comunistas que durante décadas privaram muitos europeus do direito à liberdade, hoje para um grande número felizmente reconquistada.

A realidade brutal do fundamentalismo islâmico dos nossos dias é outro exemplo do claro afastamento dos valores essenciais em que assenta o modelo social europeu. Este relatório trata essencialmente de valores. A forma de aplicação desses valores varia de país para país e por isso afirmámos que o modelo social europeu, sendo uma unidade em torno de valores, é diversa nas suas formas de aplicação.

A globalização, o desenvolvimento tecnológico e a evolução demográfica são os principais factores que vieram colocar os sistemas de protecção social dos diferentes Estados europeus em dificuldade, muito embora em grau diferente de Estado para Estado. Daí a necessidade de proceder a reformas, em tempo útil, porque das duas uma: ou o modelo social europeu sobrevive se agirmos a tempo ou morre perante a nossa inércia.

Sabemos que um cenário de fraco crescimento económico invalida à partida qualquer reforma estrutural. Por isso termos dado, no relatório, uma grande ênfase à aplicação por parte dos Estados-Membros da Estratégia de Lisboa e à necessidade de completar o mercado interno. Uma maior flexibilidade do mercado de trabalho, a aprendizagem ao longo da vida, mais tempo de presença na vida activa, o equilíbrio entre a vida profissional e a vida familiar, a alteração das fontes de financiamento, o combate à pobreza e à exclusão social são aspectos que são considerados como prioritários nas reformas a empreender.

No domínio da competitividade, recomendamos que seja dada uma grande atenção às pequenas e médias empresas e à inovação. As linhas gerais das reformas que é necessário levar a cabo e que são apontadas no relatório que apresentamos reflectem um pensamento reformador que tem raízes bem ancoradas nos valores que estiveram na base da criação do modelo social europeu, valores esses que, como elementos enquadradores de toda a acção política, são hoje mais precisos do que nunca.

Por isso é importante para nós que este Parlamento afirme que as reformas que é necessário levar a cabo nos diferentes sistemas de protecção social não devem, em caso algum, tocar nos valores essenciais em que assenta o modelo social europeu. A decisão do Parlamento Europeu sobre o conteúdo deste relatório extravasa assim a própria União porque se trata de uma afirmação política de defesa de valores que, sendo importantes para a Europa, também o são para o mundo. A este respeito, limito-me a citar a Organização Internacional do Trabalho que se referiu explicitamente ao modelo social europeu como possível fonte de inspiração para as novas potências emergentes.

Queria dedicar uma palavra final ao meu colega co-relator Proinsias De Rossa pela grande cooperação com que me distinguiu, a qual permitiu o desenvolvimento de um trabalho que para mim teve tanto de estimulante como de agradável.

 
  
MPphoto
 
 

  Paula Lehtomäki, neuvoston puheenjohtaja. Arvoisa puhemies, arvoisat parlamentin jäsenet, ensinnäkin kiitän mahdollisuudesta keskustella kanssanne Euroopan sosiaalisesta tulevaisuudesta. On selvää, että tämä on kansalaisten kannalta hyvin tärkeä aihe.

Euroopan unionin valtionpäämiehet ovat toistuvasti vahvistaneet sitoumuksensa eurooppalaisiin arvoihin ja Euroopan sosiaalisten mallien kehittämiseen. Eurooppalainen yhteiskuntamalli, joka pystyy yhdistämään taloudellisen kasvun, korkean työllisyyden ja sosiaalisen koheesion, tarjoaa kestävän pohjan etsiä vastauksia globalisaation ja ikääntymisen haasteisiin.

Euroopan sosiaalista mallia on jatkuvasti myös uudistettava. Meidän on lisättävä kansalaisten kykyä sopeutua muutokseen. Meidän on tuettava Euroopan kilpailukykyä ja työllisyyden kehitystä ja myös taisteltava köyhyyttä ja syrjäytymistä vastaan. Meidän on taattava sosiaalisen suojelun järjestelmien pitkän aikavälin kestävyys ja riittävä taso. Nämä tavoitteet voivat tukea vastavuoroisesti toisiaan.

Kasvuun ja työllisyyteen liittyvän Lissabonin strategian väsymätön toimeenpano on välttämätön sosiaalisen Euroopan tulevaisuudelle. Eurooppalaisten hyvinvointiyhteiskuntien säilyttäminen edellyttää nykyistä parempaa kilpailukykyä, korkeampaa työllisyysastetta ja parempaa työn tuottavuutta. Suomen puheenjohtajuuskauden yhtenä tavoitteena on vahvistaa Euroopan taloudellisen kasvun perustaa.

Odotamme komission antavan lähiviikkoina tiedonannon Euroopan väestörakenteen muutoksista. EU-maiden työ-, sosiaali- ja terveysministerit käsittelivät näitä kysymyksiä epävirallisessa tapaamisessaan Helsingissä heinäkuussa. Yksi puheenjohtajavaltion johtopäätös keskusteluista oli, että väestön ikärakenteen muutos ei ole pelkästään haaste vaan myös osoitus eurooppalaisen hyvinvointimallin toimivuudesta. Laajoilla väestöryhmillä on mahdollisuus pitempään ja terveempään elämään. Vaikka johtopäätökset talouden kasvupotentiaalin ja julkisen talouden kestävyyden näkökulmasta voivat olla vähemmän positiivisiakin, oleellista on pitkäjänteinen ja proaktiivinen uudistuspolitiikka.

Työmarkkinavuoropuhelu on olennainen osa eurooppalaista sosiaalista mallia. Suomen pääministeri Matti Vanhanen ja komission puheenjohtaja Barroso isännöivät ylimääräistä kolmikantaista sosiaalihuippukokousta Lahdessa lokakuun 20. päivä. Sosiaalihuippukokouksessa on tarkoitus jatkaa keskustelua rakennemuutosten hallinnasta Euroopassa. On etsittävä joustavuuden ja turvallisuuden tasapainoa ja on panostettava vahvasti osaamiseen. Luomalla miehille ja naisille entistä parempia mahdollisuuksia työ- ja perhe-elämän yhteensovittamiseen luomme samalla Euroopalle parempia vastauksia globalisaation ja ikääntymisen haasteisiin. Työ- ja perhe-elämän yhteensovittaminen liittyy olennaisesti myös Lissabonin strategian toteuttamiseen. Tätä korosti kevään 2006 Eurooppa-neuvosto hyväksyessään Euroopan tasa-arvosopimuksen.

Unioni on keskeinen globaali toimija, jonka tavoitteena on demokratian, ihmisoikeuksien ja kestävän kehityksen edistäminen. Komissio on juuri antanut tiedonannon ihmisarvoisesta työstä. EU:n ja kansainvälisen työjärjestö ILO:n yhteistyö tässä asiassa on erittäin tärkeää. Ihmisarvoisen työn edistäminen maailmanlaajuisesti nostaa työn tuottavuutta myös vähemmän kehittyneissä maissa.

Suomi haluaa puheenjohtajavaltiona vahvistaa Euroopan unionin kykyä sopeutua globaalin kilpailun paineisiin. Euroopan kilpailukyvyn parantamisessa on kysymys eurooppalaisten hyvinvointiyhteiskuntien säilyttämisestä. Eurooppa voi olla sekä kilpailukykyinen että sosiaalisesti vahva, mutta se edellyttää meiltä jatkuvaa ponnistelua ja valmiutta muutoksiin.

Kuten pääministeri Vanhanen totesi täällä Euroopan parlamentin täysistunnossa heinäkuussa, meidän on otettava vakavasti myös se pelko, jota eurooppalaiset tuntevat globaalia kilpailua kohtaan. Näiden pelkojen lievittämisessä yhteisillä arvoilla ja sosiaalisella oikeudenmukaisuudella on keskeinen rooli.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážené poslankyně, vážení poslanci, nejprve bych rád poděkoval panu Silvovi Penedovi a De Rossovi za jejich zprávu o evropském sociálním modelu pro budoucnost. Představuje užitečný a podnětný příspěvek k diskusím zahájeným na zasedání Evropské rady v Hampton Court v říjnu 2005. Především však znovu zdůrazňuje význam sociální Evropy a nutnost zachovat evropský sociální model a dále jej vyvíjet.

Dámy a pánové, debata o evropském sociálním modelu může být složitá a k tomuto modelu můžeme přistupovat z řady hledisek. Myslím, že zpráva Parlamentu tak, jak je zpracována, je ve svém přístupu komplexní a vystihuje základní a hlavní proud. Dovolte mi, abych zdůraznil několik myšlenek.

První, koneckonců sdělená již ve zprávě je, že evropský sociální model je vybudován na určitém souboru hodnot. Technická realizace těchto hodnot může být samozřejmě odlišná. Hovoříme-li o hodnotách, hovoříme o něčem, co za to stojí, tzn. jsme-li přesvědčeni, že v jádru evropského sociálního modelu jsou hodnoty, říkáme tím také, že jsme ochotni vyvinout velké úsilí k tomu, abychom tyto hodnoty uchovali a dále rozvíjeli.

Hovoříme-li o evropském sociálním modelu, používáme přídavná jména a jedno z nich je evropský. Myslím si, že je zřejmé, že evropský sociální model má svojí základnu v evropské integraci. Bez evropské integrace by neměl naději se prosadit v rámci globálního světa bez ohledu na to, o který z národních států by se jednalo. Tudíž z tohoto důvodu evropská integrace je konstitutivní podstatou evropského sociálního modelu a na druhé straně evropský sociální model je jedou z konstitutivních podstat evropské integrace. Protože evropská integrace je složitý pojem z hlediska geografického, můžeme vést řadu různých debat, ale v zásadě tam, kde je evropský sociální model, tam jsou hranice evropské integrace. Je tam, kde je soubor hodnot, který byl převzat jednotlivými členskými státy. Samozřejmě k tomuto souboru hodnot se hluboce a vážně mohou připojit i další, to je jistě otázka, o které se bude mnoho a velmi živě diskutovat. Ale to jsou podle mého názoru základní prvky a základní význam, pro který diskuze, která teď probíhá v Parlamentě, je tak důležitá.

Naprosto sdílím názor vyjádřený zpravodaji, že je nutno považovat sociální politiku nebo sociální politiky nikoliv za výdaje, nýbrž za pozitivní aktivní faktor při vytváření pracovních míst, podpory růstu a posílení sociální soudržnosti. Evropa nemůže být konkurenceschopná bez toho, že bude sociálně silná. Nemůže být konkurenceschopná bez své sociální politiky. Je omyl si myslet, že odvrhneme-li tuto základní myšlenku, získáme nějakou úžasnou konkurenční výhodu. Tento názor je po mém soudu velmi zřetelně vyjádřen a jsem velmi rád, že jej můžu potvrdit.

Dále mě těší, že stanoviska Evropského parlamentu a Komise se shodují v mnoha bodech, jimiž jsou například zhodnocení situace. Evropa musí reformovat své politiky, chce-li zachovat své hodnoty. Status quo není řešení, status quo v delší perspektivě vždy znamená pouze ztrátu. Musíme si také uvědomit, že kromě inovativní a otevřené Evropy máme totiž Evropu s přibližně 20 miliony nezaměstnanými. Postupně se situace na trhu práce zlepšuje a v současné době aktuální čísla hovoří o 18 milionech nezaměstnaných, tzn. zlepšení o 2 miliony, což není nepodstatné. Máme Evropu, ve které existuje chudoba, máme Evropu, ve které existuje chudoba dětí, máme i stagnující růst a Evropu s příliš vysokou mírou sociálního vyloučení. Výzvy, jimž je třeba čelit, jako je stárnutí populace, jež ohrožují finanční životaschopnost našich sociálních systémů, globalizaci, která je zdrojem obav hlavně zemích s vysokou mírou nezaměstnanosti a která zároveň potvrzuje nezbytnost zahájení strukturální reformy, má-li Evropská unie zůstat aktivní a ekonomicky silná.

Děkuji Evropskému parlamentu za jeho návrhy, které si dovolím shrnout jedním slovem modernizovat a možná, že by lépe bylo říci zlepšit. Musíme modernizovat, aby bylo možné zachovat kvalitní vzdělávací a zdravotnické systémy, zajistit všem uspokojující zaměstnání a přijatelné důchody. Komise i členské státy zahájili modernizaci a reformy v rámci obnovené Lisabonské strategie. Děkuji pánům zpravodajům, že v tomto ohledu zdůraznili důležitost rovnováhy mezi hospodářskou dimenzí na jedné straně, dimenzí zaměstnanosti a sociální ochrany na straně druhé. Zatímco členské státy usilují o modernizaci, Evropská unie má k dispozici soubor jednotlivých nástrojů, které jim v tom pomáhají. Jsou to právní předpisy, které podporují hospodářské změny a současně zavádějí normy na ochranu našich hodnot a kvality života, pravomoc dohlížet na uplatňování práva Společenství a nakonec rozpočet, který je zásadní pro podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti Unie.

Většina návrhů obsažených ve zprávě se v nějaké podobě odráží v současných aktivitách Komise. Zaprvé v aktivitách ohledně demografických změn, těch se bude týkat sdělení navazující na Zelenou knihu o demografii, které bych chtěl představit v říjnu, dále v aktivitách týkajících se tzv. flex-security, tedy spojení pružnosti a jistoty, o které začala Komise jednat se zainteresovanými stranami a tato jednání by měla ke konci roku 2007 vyústit v přijetí společných zásad, dále v aktivitách spojených se službami obecného zájmu, kterých se bude týkat sdělení, jež Komise vypracuje do konce tohoto roku na základě zprávy Evropského parlamentu. Také v následné činnosti vycházející ze sdělení Komise „Program pro občany přinášející výsledky pro Evropu“ z května 2006, v němž se Komise zavázala, že v roce 2007 provede důkladné posouzení reality evropské společnosti a zahájí program zaměřený na přístup k právům a solidaritu, rovněž prozkoumá možnost vytvoření seznamu práv evropského občana.

Nakonec mi dovolte, abych ještě jednou poděkoval zpravodajům za tuto zprávu, která se zaměřuje na budoucnost a která představuje užitečné návrhy. Komise na ně bude v nejbližších měsících reagovat v rámci hlavních iniciativ, o kterých jsem se zmínil. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil k úplnému začátku. Základem evropského sociálního modelu je přesvědčení, že lze propojit politickou demokracii, ekonomickou účinnost, ekonomickou výkonnost a solidaritu.

 
  
MPphoto
 
 

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL), Navrhovatel Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – Dámy a pánové, v minulosti byl chápán celý sektor sociálních výdajů jako zbytková záležitost, jako věc přerozdělování. Myslím si, že zkušenost posledních let ukázala, že to nejsou výdaje, ale investice a jsem rád, že tuto zprávu projednáváme v době finského předsednictví. Finové krizi v začátku 90. let překonali právě investicemi do člověka, podobně jako kdysi Dánové v době biskupa Grundwiga.

V poslední době vzbudily pozornost práce amerického ekonoma Richarda Floridy o tvořivé třídě a ekonomice založené na tvořivosti. Je důležité, abychom vytvořili takovou síť, která bude schopna zachytit jakýkoliv talent v evropských společnostech a posunout náš rozvoj kupředu. Myslím si, že je velice důležité, abychom chápali evropský sociální model jako prostor volby a nikoliv jako záležitost unifikace. Je třeba diversifikovat životní styl, protože tam, kde se sází na levnou pracovní sílu, jako je to třeba v asijských ekonomikách, ubírá se prostor pro volbu a vlastně se stlačuje i řada možností ekonomického růstu.

 
  
MPphoto
 
 

  Emine Bozkurt (PSE), Rapporteur voor advies van de Commissie rechten van de vrouw en gendergelijkheid . – Voorzitter, ik dank de heer De Rossa en Silva Peneda voor hun werk aan het verslag over het Europees sociaal model. Ik ben blij dat de input van de vrouwenrechtencommissie serieus is genomen en ook terug te vinden is in het verslag.

Vrouwen zijn onmisbaar voor het sociale model, net zoals ze onmisbaar zijn voor de arbeidsmarkt. Niet voor niets hebben we ons in Europa voorgenomen de arbeidsparticipatie van vrouwen te vergroten. Toch ontbreken vrouwen nog veel te vaak op de arbeidsmarkt, maar ook in het sociale model.

Vrouwen zijn vaak de eerste slachtoffers van een slecht functionerend sociaal stelsel. Als er geen geld is voor opvang of voor zieke, oude of gehandicapte mensen zijn het vaak de vrouwen, echtgenotes en moeders die thuis blijven om voor ze te zorgen.

Daarom ben ik voor een model waarin met vrouwen rekening wordt gehouden. Ik ben voor een model waarbij de overheid op betaalbare wijze daar helpt waar het nodig is. Ik ben niet voor een door Brussel uitgedacht model dat in heel Europa per se ingevoerd zou moeten worden. Ik ben wel voor sociale solidariteit in Europa onder het motto één voor allen en allen voor één.

Dat is ook wat ik terugvind in het verslag dat we vandaag bespreken. Ik ben dan ook vóór het verslag van De Rossa en Silva Peneda.

 
  
MPphoto
 
 

  Ria Oomen-Ruijten, namens de PPE-DE-Fractie. – Voorzitter, wanneer je rondkijkt in de samenleving en met mensen praat, dan zie je dat men angst heeft voor de gevolgen van de globalisering en voor de mondialisering en dat men bang is ook door de aanhoudende werkloosheid die in een aantal lidstaten heerst, te worden getroffen. Men ziet de negatieve gevolgen van de demografische ontwikkeling en dat maakt mensen, ook in de discussie over het Europees sociaal model, heel erg terughoudend.

Ze vragen zich af hoe houdbaar dat alles is wat wij op dit moment hebben. Kunnen wij dat pensioen, die werkloosheidsuitkering, als zij nodig is, kunnen wij dat welvaartsniveau wel op het huidige peil handhaven? Die terughoudendheid bedoel ik.

De centrale vraag is of de socialezekerheidsstelsels, die erg verscheiden zijn, maar allemaal berusten op bepaalde waarden, kunnen waarmaken wat destijds bij de instelling ervan is beloofd.

Ik vind het heel goed dat de twee collega's, De Rossa en Silva Peneda, ertoe gekomen zijn om vanuit verschillende politieke disciplines een goed verslag op te stellen, dat een basis kan bieden voor toekomstige discussie. Ik dank hen daar oprecht voor.

Voorzitter, de kern van het Europese sociale model is dat we de economie erin bouwen en de economie uitbouwen, omdat we anders geen sociale zekerheid kunnen geven en garanderen. We willen mensen voorziening in de sociale basisbehoeften garanderen, maar we moeten een en ander natuurlijk eerst verdienen. Dat betekent dat een continu proces nodig is waarbij de sociale zekerheid hervormd wordt, opdat die burger ervan krijgt wat hij ervan mag verwachten.

Er zijn verschillende modellen en ons model onderscheidt zich, doordat het uitgaat van een sociale markteconomie en in feite ook gebaseerd is op de christelijk-sociale leer. Voorzitter, ik dank voor de vele goede aanbevelingen in dit verslag.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson, för PSE-gruppen. – Herr talman! Jag vill börja med att tacka de två föredragandena som har gjort ett mycket gott arbete tillsammans. Det har blivit ett bra betänkande. Jag får ofta frågan hemma i Sverige om det verkligen finns en europeisk social modell och om det inte är så att vi har olika modeller. Jag säger då att det stämmer att våra sociala system skiljer sig åt men att de också har en hel del gemensamt, och att det är det som är den europeiska sociala modellen. Vi har alla system som bygger på solidaritet med människor som blir arbetslösa, sjuka eller arbetsskadade. Vi har alla en offentlig sektor där vi finansierar det som är gemensamt, i något olika grad. Vi har också arbetsmarknadens parter och det civila samhället som spelar en stor roll i processen när vi utformar våra samhällen. Det är de gemensamma kännetecknen.

Om den sociala modellen bygger på gemensamma värderingar inom olika system, kan vi lära av varandra under den process som vi nu befinner oss i. Det är ju inte så att den sociala modellen eller de olika sociala systemen är oföränderliga. Som så många andra har sagt här i debatten, måste de ständigt förändras, inte värderingsmässigt utan själva systemen.

De två stora utmaningarna nu är dels den demografiska utvecklingen, dels globaliseringen. Den demografiska utvecklingen handlar om att vi skall vara solidariska också med nästa generation. Nästa generation skall således inte behöva betala orimligt mycket av det den producerar till oss som går i pension och behöver mycket sjukvård. Därför måste vi skapa hållbara pensionssystem.

Vi måste emellertid också se till att vi skapar en arbetsmiljö som gör att människor kan vara kvar på arbetsmarknaden, vilket bland annat innebär rimliga arbetstider. Vi måste ha en kompetensutveckling som gör att också den äldre arbetskraften kan vara med i förändringen när det gäller kompetensutveckling och liknande, och därmed kan vara kvar i arbete. På så sätt får vi fler personer på arbetsmarknaden. Kanske behöver vi också ta in fler personer från länder utanför Europa i framtiden, vilket antagligen blir fallet.

När det gäller globaliseringen finns det två vägar att gå. Den ena vägen är att vi anpassar oss till de konkurrerande ekonomierna i Kina och Indien, det vill säga lönemässigt, när det gäller villkoren på arbetsmarknaden etc. Den andra vägen är att vi faktiskt försöker konkurrera genom att ha välutbildad personal, genom forskning och utveckling m.m. som gör att vår arbetskraft och de produkter den producerar är de bästa i världen. Det förutsätter dock trygghet på arbetsmarknaden, eftersom det innebär förändring och omstrukturering. Människor som är med i en föränderlig arbetsmarknad måste känna sig trygga, ”trygga i förändring” vet jag att det finska ordförandeskapet kallar det för i stället för flexicurity, men det är samma sak. Om du är trygg, är du också med i ett förändringsarbete och en utveckling av Europa. Då kan vi utveckla de sociala systemen till en produktiv faktor i förändringsarbetet.

 
  
MPphoto
 
 

  Patrizia Toia, a nome del gruppo ALDE. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, in questi mesi nella discussione sul processo di crescente integrazione politica dell'Europa, tra sconfitte e successi, abbiamo spesso detto che l'Europa è chiamata a definire meglio il suo progetto, la sua finalità, vorrei dire la sua indispensabilità: l'Europa dei risultati, da noi prefigurata concretamente perché dia ai cittadini il segno concreto della ragione della sua esistenza.

Ma oggi va rilanciata anche la dimensione sociale, accanto a quella della crescita, a quella della conoscenza, agli obiettivi che sempre declamiamo, assieme alla ricerca su cosa deve diventare l'Europa, per poter dire chiaramente ai cittadini europei se il futuro dell'Europa, e non solo la sua storia pregressa e quella del Novecento che tutti conosciamo e abbiamo vissuto, avrà ancora questa priorità, questo segno distintivo che ha caratterizzato i diversi modelli e i diversi sistemi nei vari Stati membri.

Proprio a livello europeo è necessario fare questo salto: la realizzazione sin qui fatta nei diversi paesi e Stati membri è oggi confrontata con sfide che difficilmente possono avere risposte solo isolate. E' chiaro, vorrei dirlo a quanti temono che a Bruxelles si decida tutto: le cose, il come e un unico modello. E' chiaro, è evidente è indiscutibile che la competenza e la responsabilità delle politiche sociali spettano agli Stati membri ed è a livello nazionale che dovranno essere fatte le scelte riguardanti la quantità e la qualità del nostro reddito da assegnare ai sistemi sociali, se più previdenziali o più scolastici o più riparativi.

Queste sono scelte nazionali, non c'è dubbio, anch'io difendo che il mio paese decida quale stato sociale fare, ma considero necessario pure un approccio condiviso a livello europeo su alcuni diritti fondamentali da salvaguardare, sui diritti sociali che, come vorrei ricordare ai colleghi, abbiamo inserito nella sezione sui diritti del nostro progetto di Costituzione. Dobbiamo partire da qui, da un approccio condiviso che definisca alcune linee direttrici, proprio perché i sistemi sociali nazionali sono confrontati con la peggiore delle sfide: la compatibilità economica, la compatibilità finanziaria. Infatti vogliamo che la competitività e la coesione sociale vadano insieme, siano due facce della stessa medaglia di sviluppo integrale di una società.

Ecco perché ritengo importante l'odierno dibattito, ecco perché penso che esso figuri nell'agenda europea, anche se qualcuno forse lo mette in discussione perché è solo una relazione d'iniziativa su questo tema. Non basta parlare di modelli istituzionali, non basta parlare di quale governance è necessario, è indispensabile, discutere pure sul modello competitivo per la nostra economia libera.

I cittadini vogliono sapere anche questo, quando sceglieranno la risposta politica, quando aderiranno o meno anche alle scelte economiche che chiederemo di fare in ragione di una maggiore occupazione o di altro, chiederanno di sapere se questi diritti sociali sono comunque un tratto distintivo di tutti i sistemi di welfare che i vari paesi realizzeranno.

 
  
MPphoto
 
 

  Sepp Kusstatscher, im Namen der Verts/ALE-Fraktion. – Herr Präsident! Mit dem europäischen Sozialmodell müssen prinzipiell wohl alle einverstanden sein, zumindest verbal. Wer kann etwas gegen eine gemeinsame Werteordnung haben, gegen Frieden, soziale Gerechtigkeit, Freiheit, Gleichheit usw.?

In der EU-Politik gibt es viele schöne Prinzipien und Leitlinien, daneben herrscht allerdings im Alltag eine raue Wirklichkeit. Kurzfristiges Gewinnstreben und oft bedenkenlose Ausbeutung, Konkurrenz usw. Vielfach wird zugeschaut bzw. weggeschaut, wie einige Wenige reicher werden und wie wachsende Bevölkerungsschichten mehr und mehr verarmen.

Die schwersten sozialen Probleme — extreme Armut, Diskriminierung von Emigranten, das harte Los von Langzeitarbeitslosen — werden im Dokument nur angedeutet. Ungleichheit und Ungerechtigkeit werden nicht mit der notwendigen Schärfe aufgezeigt. Schuld daran ist das an und für sich positive Prinzip der Subsidiarität. Wenn die so genannte Harmonisierung in der Wirtschaft als selbstverständlich angesehen wird, dann müsste die EU auch ja sagen zu Harmonisierungen im Sozialbereich — angefangen bei der Angleichung der Steuern bis hin zur Diskussion über Mindesteinkommen, Grundeinkommen, Bürgerlohn —und insbesondere im Rentensystem.

Gerechtigkeit kann nur dann ein gültiges Prinzip in der EU sein, wenn europaweites Recht auch die Schwächsten der Gesellschaft voll in Schutz nimmt!

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo, em nome do Grupo GUE/NGL. – O que estamos aqui a debater hoje é da maior importância dada a gravidade do que está em causa, o chamado "modelo social europeu", ou seja, o conjunto de direitos económicos, sociais e laborais que foram a conquista dos trabalhadores e das populações ao longo de dezenas de anos e que a Comissão Europeia e este relatório não têm em devida conta. Pelo contrário.

O que aqui está subjacente é a ideia de que os sistemas de segurança social prejudicam o desempenho económico e não são sustentáveis face aos desafios demográficos da globalização e da concorrência mundial, insistindo em reformas estruturais profundas que na prática implicam o desmantelamento dos sistemas públicos de segurança social, escamoteando o que tem sido o principal instrumento na defesa da inclusão social, no combate à pobreza, às desigualdades na distribuição e à partilha de rendimentos, à precariedade laboral e ao desemprego, bem como na promoção da dignidade de quem trabalha.

Desta forma, o que os relatores do PPE e do PSE pretendem é continuar com a política de cedências ao grande patronato europeu, aos interesses dos grupos económicos e financeiros, abrindo novas áreas de negócios e colocando um importante volume financeiro dos sistemas de pensões em lógicas de rentabilização privada, caminhando na via cada vez mais neoliberal da dita "Estratégia de Lisboa" e do "Pacto de Estabilidade".

Mas não é isso que esperam os mais de 72 milhões de pessoas em situação de pobreza e mais de 18 milhões de desempregados. Por isso impõe-se uma alteração destas políticas. É o que pretendemos com as propostas que apresentamos, que esperamos sejam aprovadas.

 
  
MPphoto
 
 

  Brian Crowley, on behalf of the UEN Group. – Mr President, I, too, would like to join my colleagues in thanking the joint rapporteurs for their work on this very important report. I welcome the Commissioner to the House also, because eventually the Commission will have to start implementing some of the things that we are talking about here.

One of the key elements arising from the debate is the recognition at last that, unless the economic wealth can be created, together with the employment terms to guarantee jobs and security within those jobs and rights after those jobs, then the European social model is non-existent.

As my colleague, Mr Andersson, rightly pointed out, there is not just one single model, but a variety of different ones. The one thing they all share is the necessity for solidarity between all peoples within the individual countries and across the European Union. The idea of protection for those who are most vulnerable within our society is at the very core of what the European social model should be about. When you look down through the list of issues and areas that need to be covered, of course there are always difficulties that will arise, whether it is with regard to long-term unemployment, youth unemployment, female unemployment, social welfare provision, protection with regard to access to housing, access to education and training, or more recently the demographic situation and the pensions crisis that is looming before us.

No matter how you try and come up with solutions to deal with the problems that are there, the one thing we should learn from the practical experience we now have of a number of these various social models is that one size does not fit all. There is a need to allow for flexibility within those models, to guarantee that the core values of putting the human being at the very centre of what the social model is about remain paramount. But, also, when we speak about harmonisation of taxation or harmonisation of the minimum wage, this obviously militates against creating equality, because countries that at present have lower wages and a high level of social protection could be made uncompetitive, with business and companies being attracted elsewhere and jobs lost. That is why this flexibility must be there.

I give my support to the report in general and I am delighted with the comments it makes. One area of ongoing concern is the need to ensure the link between economic performance and the generation of wealth, which must then be utilised for social protection. You cannot have one without the other and when we speak about raising taxes, you can have the highest taxes in the world, but if you do not have companies employing people and paying taxes, then you cannot provide social protection afterwards.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Roland Clark, on behalf of the IND/DEM Group. – Mr President, this report covers ten diverse fields, practically all EU areas, from peace and security to human rights and from Lisbon to Laeken. It is, then, an aspiration, an attempt at founding an embryonic culture.

When I was younger I played rugby and I recall a match that was not going well. The captain gathered us together imploring us to have more team spirit. An empty gesture, because team spirit cannot be manufactured: it arises from the game’s culture of combining various skills, of playing for each other, of covering each other’s mistakes and of the post-match social atmosphere.

By the same token, it is no use the rapporteurs gathering us together to vote for a European social model. If all its various parts, reports, treaties, rules and regulations, etc. are worthwhile and are put into practice by all this team of nations, then the European social model will emerge of its own volition. Therefore, this report is irrelevant!

Recital O of the report specifies that the Constitution should reflect the concept of the social model – covering the same ground. It follows that the European Constitution is also irrelevant, as well as dead!

This report emphasises the role of the Member States and their competences, especially their role in securing jobs leading to economic growth and prosperity. It comments on the diversity of the European Member States and says that we must respect their traditions, all of which was endorsed this morning by the Finnish President. However, this will all be swept aside and lost if the EU embarks on the madness of a Constitution.

In conclusion, you may gather that I doubt the sincerity of this report, which includes the statement: ‘recommends that Member States deepen cooperation and exchange of best practice’. One year ago I remarked in this House that one of the central features of the EU was that each Member State could bring to the table its best practice to share with all the others. However, when I said this in the Committee on Employment and Social Affairs during the working time directive debate and tried to contribute some best practice from a Member State – the UK – I was firmly told by that rapporteur: ‘We don’t want you dumping your ideas on us’.

 
  
MPphoto
 
 

  Roger Helmer (NI). – Mr President, a year ago British Prime Minister Tony Blair addressed this House and asked a vital question: what sort of social model is it that delivers 20 million unemployed across the EU? It was a good question, and so far I have not heard the answer.

The European social model is well meaning, it is compassionate, it is meant to do good and yet it has created a regulatory and fiscal climate which is deterring enterprise, destroying wealth and undermining competitiveness. It is time to face reality: one man’s job protection is another man’s unemployment. The social model is profoundly discriminatory. It discriminates in favour of people in work and against the unemployed. If we want to achieve the Lisbon objectives, if we want to face up to the challenges of globalisation, if we want growth and jobs and competitiveness and prosperity, then we have to start to dismantle the European social model.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Őry (PPE-DE). – Az európai szociális modellnek jelentős kihívásokkal kell szembenéznie és ez elsősorban a gazdasági környezet változásával, illetve a társadalom átalakulásával van összefüggésben. Ennek elemeiről többen szóltak itt az előbb.

Én kulcskérdésnek azt látom, hogy több és sokkal több új munkahelyet kell létrehozni. Ehhez és a szociális modell kapcsán is hangsúlyozni kell: csak a több munkahely, és ezzel összefüggésben nyilvánvalóan a közép- és kisvállalkozási szektor támogatása az, amely lehetőséget teremt arra, hogy egyáltalán a szociális modell változásainak elemeiről beszélhessünk. Én örülök annak, amit Spidla biztos úrtól is hallottunk, hogy itt európai értékek megőrzéséről van szó. Ahhoz, hogy ezt megtegyük, nyilvánvalóan szerkezeti változásokra is szükség van az európai szociális modellben. A fő kérdés az, hogy ezt milyen uniós stratégia mentén és milyen ütemterv szerint tudjuk megcsinálni, végrehajtani?

E tekintetben én annak a híve vagyok, hogy össze kell hangolni az uniós politikákat, és külön üdvözlöm azt a törekvést, ami megjelenik a jelentésben: a megerősített nyílt koordinációs módszert, azt, hogy a nemzeti parlamentek és az Európai Parlament is erőteljesebben vegyenek részt ebben. Meggyőződésem, hogy a kiemelkedő politikai kérdésekben nagyobb együttműködésen, konszenzuson alapuló közös európai álláspontra van szükség. Tehát közös európai irányvonalak és testreszabott tagállami lépések – ez az a megközelítés, amelyet követnünk kell. A jövőbeli perspektívákat illetően ez a jelentés kellően pragmatikus, jól mutatja, hogy együtt kell működnünk. A problémákat elsősorban erőink összeadása, nem pedig szétforgácsolása révén oldhatjuk meg.

Támogathatónak, jónak tartom ezt a jelentést és arra kérem a képviselőket is, hogy minél nagyobb számban, lehetőleg a politikai paletta legszélesebb spektrumát átfogó támogatással fogadjuk el.

 
  
MPphoto
 
 

  Stephen Hughes (PSE). – Mr President, I wish to congratulate both rapporteurs, who have done excellent work.

Last autumn, during the British Presidency and in the run-up to the extraordinary summit at Hampton Court, members of my own government were saying two contradictory things about the idea of the European social model. On the one hand they said there was no such thing as a European social model – we have 25 different national social models – while on the other they said that if there was such a thing as a European social model then it was a continental phenomenon and a millstone around the necks of a number of Member State economies.

Mr Helmer has reminded us of what Mr Blair said in this House. In fact, a number of ministers have said the same thing, and are obviously reading from the same script - i.e. do we really want a social model that throws 20 million into unemployment? If Mr Helmer was listening to the debate then he would have heard an answer to that assertion from Mr Blair, because this report nails those lies. The very first substantive paragraph underlines the point that we indeed have a European social model which reflects a common set of values based on the preservation of peace, social justice, equality, solidarity, the promotion of freedom and democracy and respect for human rights. The report makes the point that far from the model being a burden or a millstone, social policy should be seen as a positive factor in the European Union’s economic growth, not only by increasing productivity and competitiveness but also by generating social cohesion, raising living standards for citizens and ensuring access to fundamental rights and freedoms. That is absolutely correct, and if we see it in that sense, social policy becomes a productive factor – the theme of a Dutch Presidency some years ago.

The report also recognises what a number of people have said, which is that there is a clear need to modernise and adapt the model to respond to the wide range of challenges we face: demographic and technological change, globalisation and so on. The rapporteurs also stress that reform and modernisation of the model must preserve and enhance the values associated with it. That is of vital importance. In Britain a number of people engage in headshaking about what they see as the over-slow progress in modernisation and reform in a number of continental European countries. What they tend to forget is the brutal, inhumane and destructive way in which reform was managed during the Thatcher years in Britain. What a number of continental countries are trying to do is to engage in that reform process through consensus, while preserving the underlying values of the European social model. That is the way to do it, and it is one I very much admire.

One final point: I regret that the PPE-DE Group has tabled an amendment to paragraph 23 aimed at removing a specific reference to the need for the Commission to bring forward a framework on services of general interest. I very much hope that amendment falls, because had we had that framework the Services Directive itself would have had a far easier passage. We still need it and I hope the Commission will heed the call for it made in the report.

 
  
MPphoto
 
 

  Bernard Lehideux (ALDE). – Monsieur le Président, l'intervention de l'Europe est trop souvent vécue par nos concitoyens comme une intrusion dans leur vie quotidienne. D'ailleurs ils ont parfois raison. Mais ceux qui n'ont pas voulu de la Constitution ont refusé de voir que ce texte pouvait clarifier les compétences de l'Union et celles des États membres.

Nos concitoyens sont en fait demandeurs d'une Europe répondant à leurs préoccupations urgentes et concrètes, mais seulement lorsqu'elle est la mieux placée pour le faire. Dans cet esprit, l'Europe sociale est une priorité parmi les priorités. Nous avons le devoir de tracer un cadre qui soit – vous l'avez dit, Monsieur le Commissaire, – moderne et équilibré, et qui garantisse un niveau élevé de normes sociales tout en laissant une marge de manœuvre suffisante aux États membres.

Chers collègues, arrêtons les débats stériles entre ceux pour qui le mot social est synonyme de résurgence de l'étatisme et ceux qui proposent à longueur de rapports des mesures irréalisables et contre-productives. Comme nous l'avons déjà fait pour la directive Services, nous devons tous ensemble et de toute urgence nous employer à définir ce cadre, en commençant, par exemple, par adopter des textes sur le temps de travail, sur les services d'intérêt général et sur le statut de la mutualité européenne.

 
  
MPphoto
 
 

  Gabriele Zimmer (GUE/NGL). – Herr Präsident! Es ist schade, dass der vorliegende Bericht über ein europäisches Sozialmodell für die Zukunft uns nicht viel weiterhilft. Keines der existierenden Sozialmodelle innerhalb der EU ist bisher auch nur im Ansatz dem Anspruch nachgekommen, Bedingungen dafür zu schaffen, dass jeder Mensch auch wirklich ein selbstbestimmtes Leben in Würde innerhalb der EU führen kann. Die Überwindung von Armut, der Abbau sozialer Spaltungen, energisches Vorgehen zum Klimaschutz sind aus meiner Sicht die größten Herausforderungen, auch für den EU-Binnenmarkt.

Die Wirtschafts- und Währungsunion ist deshalb aus meiner Sicht durch eine Europäische Sozialunion zu ergänzen. Schritte dafür könnten sein: Erstens, die Schaffung eines Mechanismus gegen Sozialdumping, zweitens die Festlegung von europaweiten sozialen Mindeststandards, drittens die Errichtung armutsfester europäischer Sozialsysteme. Leider enthält der vorgelegte Bericht über ein europäisches Sozialmodell der Zukunft keine substanziellen Vorschläge, die auf ein tatsächlich solidarisches und soziales Europa zielen.

 
  
MPphoto
 
 

  Ģirts Valdis Kristovskis (UEN). – Es gribētu atzīmēt to, ka šis ziņojums, protams, ir ar pamatotiem konstatējumiem un ar diezgan atbaidošām prognozēm, taču gribētu runāt nevis par to, ka katrai no Eiropas dalībvalstīm ir sociāli atšķirīgas sociālās sistēmas, bet gan runāt par divām īpašām cilvēku grupām. Es pārstāvu valsti, kurā ir iedzīvotāji, kuri savulaik piedalījās Černobiļas kodolkatastrofas novēršanā, un šiem cilvēkiem šobrīd ir vajadzīga palīdzība. Savulaik viņi piedalījās šīs katastrofas novēršanā ar apziņu, ka viņi glābj cilvēci, ka viņi palīdz Ukrainai un tajā skaitā arī Eiropai. Šodien Latvijas valstij nepietiek līdzekļu. Latvijas valsts sociālai sistēmai nav iespējas, kā palīdzēt šiem cilvēkiem, kad viņi jau ir kļuvuši par invalīdiem.

Otra grupa ir PSRS okupācijas rezultātā uz koncentrācijas nometnēm izvestie Latvijas un arī citu Baltijas valstu, arī Eiropas austrumvalstu iedzīvotāji. Šiem cilvēkiem tika liegta normāla dzīve, liegta izglītība, viņi piedzīvoja vergu laikmetu un vergu darbu. Tāpēc šodien arī ar Latvijas līdzekļiem, ar Baltijas valstu līdzekļiem nav iespējams atrisināt šo cilvēku sociālo rehabilitāciju. Ja mēs šodien runājam par Eiropas sociālo modeli, runājam par solidaritāti, tad es domāju, ka šim modelim būtu jāatspoguļo šādu grupu sociālā papildu aizsardzība, kas ir pārnacionāla pēc sava rakstura un nav uzliekama tikai uz vienas valsts pleciem, kuras jau tā faktiski ir nabadzīgākās Eiropas valstis.

 
  
  

PRESIDENZA DELL'ON. COCILOVO
Vicepresidente

 
  
MPphoto
 
 

  Γεώργιος Καρατζαφέρης (IND/DEM). – Κύριε Πρόεδρε, πρέπει να ομολογήσουμε ότι δεν τα έχουμε πάει καθόλου καλά στο θέμα του κράτους-πρόνοια. Η αλήθεια είναι ότι, πριν από μερικά χρόνια, τάξαμε πάρα πολλά χωρίς να έχουμε την ενόραση να δούμε ότι το προσδόκιμο όριο ηλικίας των ανθρώπων αυξάνει. Τότε, πριν από σαράντα χρόνια, ένα έμφραγμα ισοδυναμούσε με θάνατο· τώρα, ένα έμφραγμα αντιμετωπίζεται με μία απλή εγχείριση ρουτίνας.

Επίσης, δεν είχαμε σκεφθεί πριν από μερικά χρόνια, πριν από δέκα χρόνια όταν υπογράψαμε τη συμφωνία για το παγκόσμιο εμπόριο, ότι το δικό μας προϊόν επιβαρύνεται από το κόστος της πρόνοιας ενώ το προϊόν που παράγουν οι Ινδοί και οι Κινέζοι, οι οποίοι αποτελούν το μισό εργατικό δυναμικό του πλανήτη, δεν έχει τέτοιο κόστος. Αποτέλεσμα: τα κινέζικα προϊόντα πλημμυρίζουν την Ευρώπη, κλείνουν οι δικές μας επιχειρήσεις και έτσι λοιπόν αύριο δεν θα μπορέσουμε να προσφέρουμε αυτό το κράτος πρόνοιας.

Η αλήθεια είναι μία: ή θα πτωχεύσουμε, ή δεν θα είμαστε τόσο ασφαλείς ως πολίτες. Αυτή είναι η πραγματικότητα. Πρέπει λοιπόν να δούμε με ποιον τρόπο μπορούμε να αντιμετωπίσουμε ρεαλιστικά την κατάσταση. Κοροϊδεύουμε τον κόσμο! Δεν θα μπορέσουμε να είμαστε συνεπείς.

Τώρα λέμε να πάρουμε κεφάλαια από τους εργοδότες. Μα οι εργοδότες γονατίζουν μπροστά στα προϊόντα των Κινέζων και των Ινδών. Πρέπει να ξέρουμε λοιπόν ποία είναι η πραγματικότητα. Η τεχνολογία έπρεπε να μας δείξει το δρόμο. Πριν από σαράντα χρόνια, όταν ήμουνα παιδί, πηγαίναμε στα χωράφια για να θερίσουμε και ήμασταν 50 άνθρωποι για δύο στρέμματα. Τώρα είναι μία μηχανή με έναν χειριστή.

Χάνονται θέσεις εργασίας από την τεχνολογία. Επομένως λοιπόν, πώς θα εξασφαλίσουμε σήμερα εμείς αυτό το επίπεδο ζωής; Πρέπει να βρούμε τρόπους οι οποίοι δεν είναι ορατοί μέσα από αυτές τις σκέψεις τις οποίες επεξεργαζόμαστε. Πρέπει να καταλάβουμε ότι κάναμε λάθος όταν, πριν από δέκα χρόνια με τις συμφωνίες στο παγκόσμιο εμπόριο, δεν λάβαμε υπόψη αυτές τις παραμέτρους: τα φθηνά δικά τους προϊόντα που πνίγουν σήμερα την αγορά και δεν δίνουν την ευκαιρία στα δικά μας προϊόντα να μπορούν να βρίσκονται στα ράφια των καταστημάτων.

Πρόκειται για ένα μεγάλο λάθος το οποίο θα πληρώσουμε. Και να πούμε την αλήθεια στον ευρωπαίο πολίτη ότι δεν θα μπορέσουμε να κάνουμε τον Κινέζο Ευρωπαίο αλλά, δυστυχώς, θα κάνουμε τον Ευρωπαίο Κινέζο!

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Tadeusz Masiel (NI). – Panie Przewodniczący! Pozwólcie, że będę mówił o europejskim modelu socjalnym, z punktu widzenia obywatela nowego kraju członkowskiego. Mówi się, że naukowcy rozróżniają cztery różne modele: skandynawski, anglosaski, kontynentalny i śródziemnomorski. Różniące się między sobą, ale też posiadające cechy wspólne. Ja dodałbym do nich jeszcze, nie pasujący do żadnego z wymienionych, model postkomunistyczny. Postkomunistyczny, czyli brak jakiegokolwiek modelu, gdzie pracownicy supermarketów pracują również i pierwszego maja do 22.00 lub całodobowo, za 200 euro miesięcznie.

Stąd też wypracowanie nowego, wspólnego dla całej Europy modelu socjalnego i wdrożenie go w przynajmniej w podstawowym stopniu leży przede wszystkim w interesie obywateli nowych państw członkowskich. To u nas niestety odnotowuje się największy rozdźwięk pomiędzy jakością pracy a płacą za nią, bardzo złej jakości dostęp do opieki zdrowotnej, brak minimum socjalnego dla osób nie mających środków do życia, bardzo niskie renty inwalidzkie i emerytury, wreszcie ukryty płatny dostęp do oświaty na szczeblu wyższym.

To niestety u nas jest najmniej miejsc pracy, a te które są, są słabej jakości - płatne najczęściej między 200 a 500 euro miesięcznie, gdzie koszta utrzymania są prawie na poziomie ogólno europejskim. To niestety u nas, w kraju Związku Zawodowego "Solidarność", są chyba najsłabiej chronione prawa pracowników w całej Unii. Oby wspólny europejski model socjalny sprawił, że nasi najbiedniejsi obywatele nie będą już bać się na wieść o kolejnym rozszerzeniu, bądź też o wdrożeniu wspólnej monety euro.

W tym względzie wszyscy potrzebujemy więcej Unii. Europejski model socjalny powinien podnieść zaufanie do instytucji europejskich, zwłaszcza u najbiedniejszych obywateli.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Mann (PPE-DE). – Herr Präsident! Zwei Kollegen aus unterschiedlichen Fraktionen verfassen gemeinsam einen Bericht über die Zukunft des europäischen Sozialmodells. Eine Arbeit, die sich gelohnt hat! Das europäische Sozialmodell definiert die Einheit der Werte, aber auch die Vielfalt der nationalen Systeme. Zur Werteorientierung zählen Solidarität, soziale Gerechtigkeit, Zugang zu Bildung und Gesundheitsleistungen, aber die Umsetzung ist Sache der Mitgliedstaaten mit ihren unterschiedlichen Modellen — dem nordischen oder dem angelsächsischen, dem kontinentalen oder dem mediterranen. Die nationalen Sicherungssysteme aber sind hochgradig gefährdet angesichts der Globalisierung und der besorgniserregenden demografischen Entwicklung.

Hier müssen umfangreiche Reformen stattfinden, um eine nachhaltige Finanzierung zu sichern. Systeme müssen dynamischer werden, dürfen nicht mehr so starr bleiben. Ich begrüße im Bericht die Förderung der KMU, die nach wie vor die meisten der Ausbildungs- und Arbeitsplätze sichern, und den innovativen Ansatz der Flexicurity, also flexible Arbeitsmärkte und moderne Arbeitsorganisation und gleichzeitig Sicherheit und sozialer Schutz.

Nicht nur aus Sicht der Deutschen in der EVP-ED-Fraktion gibt es aber drei Problembereiche. Erstens: in den Ziffern 13 und 14, wo es um die Methode der offenen Koordinierung geht. Diese darf nicht zu einem neuen Gesetzgebungsverfahren führen und ist erst dann akzeptabel, wenn sie sich auf den Austausch von Erfahrungen und bewährten Praktiken beschränkt. Die nationalen Parlamente und die Sozialpartner müssen einbezogen werden.

Zweitens geht es um Ziffer 23, in der dringlich eine Rahmenrichtlinie — Stephen Hughes — für Dienstleistungen von allgemeinem wirtschaftlichen Interesse gefordert wird, ein völliger Widerspruch zum aktuellen Beratungsstand.

Drittens: Der Globalisierungsfonds in Ziffer 31. Wir lehnen eine europaweite Finanzierung von Firmenverlagerungen ab. Wir brauchen weder umfangreiche Genehmigungsverfahren noch neue Bürokratien, und erst recht keine Privatisierung von öffentlichem Kapital. Akzeptabel sind nur Maßnahmen zur Weiterbildung und Umschulung der von der Globalisierung betroffenen Arbeitnehmer. Hierfür rechnen wir mit der Unterstützung dieses Hauses, um dann dem Bericht insgesamt zustimmen zu können.

 
  
MPphoto
 
 

  Alejandro Cercas (PSE). – Señor Presidente, en primer lugar quiero felicitar a los colegas que han redactado este informe sobre un asunto tan importante, situado en el corazón de la construcción europea. Se trata de un informe muy positivo, porque las grandes familias políticas de este Parlamento y la inmensa mayoría de los diputados han conseguido seguir estando juntos en un discurso y en un compromiso comunes. Creo que es muy oportuno que digamos hoy, una vez más, que los mercados abiertos y el modelo social europeo, para la inmensa mayoría de los diputados de esta Cámara, forman parte de un todo indisoluble, y que así va a seguir siendo en el futuro.

Un informe razonado y razonable; un informe razonado, viendo el pasado y viendo que hemos conseguido con nuestro modelo el mayor espacio y la etapa más importante y de mayor progreso económico y social de Europa, y un informe razonable porque nos permite mirar al futuro no solamente a la defensiva, sino a la ofensiva, para ganar los grandes retos de la globalización. Y también, por qué no decirlo, es importante recordar que se ha conseguido subrayar el valor añadido que aporta la Unión a este modelo, en el que, obviamente, Europa no tiene la ambición de cubrir las tareas que realizan los Estados miembros, pero sí tiene los títulos jurídicos precisos para completar y promover acciones precisas que permitan alcanzar los objetivos comunitarizados del empleo y el bienestar social.

Tenemos muchos instrumentos, entre ellos, la legislación, que nos permite defender razonablemente objetivos básicos y derechos fundamentales de los trabajadores, y evitar un dumping social. Estamos pidiendo para el conjunto del mundo una nueva globalización donde no haya ese dumping social que se acompaña de instrumentos de deterioro de las condiciones de los trabajadores; la Unión tiene que evitar que esto se produzca en su seno bajo estas mismas premisas.

Señor Presidente, termino diciendo que estoy seguro de que nuestro modelo reformado tiene futuro, pero esta seguridad va acompañada de otra: ni siquiera la Europa económica tendrá futuro si no respeta su modelo social.

 
  
MPphoto
 
 

  Elizabeth Lynne (ALDE). – Mr President, firstly, I should like say that I do not like the fact that the two largest parties prepare joint reports as a matter of principle. I feel that it excludes other parties from the outset.

As for this report, it is generally ok. I know that sounds churlish, but I am pleased subsidiarity has been mentioned and we call on Member States to act and not the EU. However, I have severe reservations as regards talking about a European social model at all. I know we have common goals, but we do not have common systems across Member States – as other people have mentioned – to achieve those goals. Neither, I believe, should we have, hence my concerns.

I know others have mentioned this, but I would not like it to be thought, if this report is passed, that we want to work towards a one-size-fits-all European social model, instead of respecting the diversity that we have at the moment. Common social objectives, yes; a common social model, no.

 
  
MPphoto
 
 

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL). – Mr President, first of all I would like to welcome this discussion. There are two standard platitudes that are delivered whenever the European social model or social policy is discussed. The first is that a social Europe is at the heart of this project. The second is that it is simply a matter of creating economic resources and that a rising tide will lift all boats. Both of those propositions are utterly discredited and if you look at the figures for poverty, for homelessness and for social dislocation in this Union, you will understand why.

The reality is that social Europe has been very much a ‘frill’ or an ‘add-on’ to the broader game plan of this Union. I believe that, if we are to have a real and fruitful discussion about social policy, we have to ask the fundamental questions and the difficult questions relating to EU macroeconomic policy. What has the effect of liberalisation and privatisation been on those who are marginalised? What about the creeping abandonment of the welfare state? And, is it any wonder that there is such a glaring gulf between the European citizen and the European Union, when the policies we pursue disenfranchise people.

I very much hope that this report will serve as a springboard for the much deeper discussion and analysis that we require.

 
  
MPphoto
 
 

  Jana Bobošíková (NI). – Dámy a pánové, vývoj jasně ukazuje, že evropský sociální model je ekonomicky neudržitelný a navíc, že je neudržitelný i hodnotově. Sociální model má sloužit jako záchranná síť nebo odrazový můstek pro ty občany, kteří kvůli dočasných potížím, stáří nebo nemoci nemohou pracovat. Změnil se ale v pohodlný polštář zejména pro ty, kteří pracovat nechtějí. Evropský sociální model je populisticky velkorysý a žije v řadě zemích na dluh, nemotivuje občany k osobní zodpovědnosti za sebe a za rodinu, nemotivuje ke zvyšování kvalifikace a výkonnosti, podporuje nezodpovědnost a lenost, vyvolává v lidech pasivitu a lhostejnost a v konečném důsledku vede k útěku firem mimo Unii a k vysoké nezaměstnanosti v jednotlivých státech.

Současný populistický sociální systém sice zajišťuje volitelnost politikům, ale občanům prosperitu do budoucna opravdu nepřináší. Je třeba jasně říci, že evropský sociální model není samozřejmým nárokem ani samozřejmým právem, za což ho politici vydávají, je jen dočasným bonusem odvozeným od výkonnosti ekonomiky.

 
  
MPphoto
 
 

  Mihael Brejc (PPE-DE). – Vsi ugotavljamo, da enoten socialni model v Evropi ne obstaja, da obstaja 25 modelov. Ugotavljamo, da je socialna politika področje pristojnosti držav članic. Se pravi, da tu ne gre za vprašanje, ali je enoten model mogoče doseči, ampak gre pravzaprav za vprašanje, ali je sploh smiselno delovati v tej smeri.

Zdi se mi pomembno, da so v tem poročilu poudarjene nekatere skupne, temeljne vrednote in cilji evropskih socialnih modelov, kot so enakost, nediskriminacija, solidarnost, splošen dostop do izobraževanja, zdravstvenega varstva in drugih javnih storitev. Za državljane so to ključne sestavine uspešnega gospodarstva, pa tudi pravične družbe. Države članice si zato ves čas prizadevamo uskladiti gospodarsko učinkovitost, konkurenčnost in socialno pravičnost. Seveda pa so načini, kako to izvajamo, različni.

Socialna politika ni strošek, ampak je pozitivni dejavnik gospodarske rasti Evropske unije, saj ustvarja socialno kohezijo, dviguje življenjski standard državljanov in jim zagotavlja temeljne pravice, tudi enakost. Socialna politika je pomemben dejavnik socialnega miru, politične stabilnosti, pa tudi gospodarskega napredka.

In ravno to poročilo spodbuja k reformi gospodarskih in socialnih sistemov, da bi bili kos izzivom demografskih sprememb, kot pravi poročilo, kos globalizaciji in hitremu tehnološkemu razvoju. Evropska unija seveda tu igra pomembno vlogo, tako da usklajuje različna prizadevanja za izvajanje lizbonske strategije, pripravi skupne smernice za rast in zaposlovanje ter skrbi za določeno stopnjo koordinacije na področju socialnega varstva. To poročilo kaže, da sociala ni domena desnice ali levice, ampak je ključna sestavina sodobne družbe.

Vsaka članica Evropske unije išče najustreznejši model in to poročilo je primerna spodbuda in podlaga za spremembe socialnih modelov držav članic. Čestitam obema poročevalcema.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Castex (PSE). – Monsieur le Président, mes chers collègues, je voudrais, moi aussi, féliciter les deux rapporteurs pour leur travail. Avec ce rapport, soutenu par la commission de l'emploi et des affaires sociales – je tiens à le souligner – nous faisons un grand pas vers la définition du modèle social européen: une combinaison équilibrée d'exigences économiques et d'impératifs en matière de justice sociale.

Trop d'Européens souffrent du fait que notre Union ne les protège pas, ne préserve pas leurs services publics, ne prête pas suffisamment attention aux conséquences de la mondialisation. Beaucoup redoutent des menaces contre les éléments les plus structurants de leur modèle social. Face à cette souffrance, notre responsabilité consiste, bien sûr, à garantir des valeurs, mais aussi à prouver notre volonté par des mesures concrètes. Il serait contraire à nos valeurs et vain de rechercher les coûts de travail les plus bas, les salariés les plus dociles, les taxes les plus faibles, les normes environnementales, sociales, de santé et de sécurité les plus laxistes de nos concurrents. Au contraire, notre identité et notre force contribuent à l'excellence de nos normes de travail de production.

Ce rapport montre qu'au-delà de nos différences, nous avons un attachement commun pour une société qui n'est pas organisée par la seule loi du marché, mais par la solidarité et la redistribution à travers la protection de nos concitoyens, c'est-à-dire notre capital humain, notre capital le plus riche et le plus important. L'Europe a démontré que la sécurité sociale, la protection contre les risques de la vie et le droit à la retraite pour tous étaient les ingrédients d'une recette bonne pour le citoyen, bonne pour la société, bonne pour l'économie, qui restera la voie à suivre pour notre avenir.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Jerzy Kułakowski (ALDE). – Panie Przewodniczący! Podjęliśmy temat niesłychanie ważny. Podjęliśmy go zapewne w sposób niewystarczający i trzeba będzie do niego jeszcze nie raz na pewno powrócić. Tym niemniej wyrażam uznanie dla sprawozdawców i dla wyniku ich pracy.

Należę do osób, które uznają, że istnieje europejski model społeczny.Jednak jest to model nie monolityczny, ale złożony. Model, w którym różnorodność doświadczeń opiera się na wspólnocie wartości. Model ten trzeba ulepszyć i dostosować do dzisiejszych wymogów, ale to ulepszenie nie może oznaczać osłabienia.

Oto najważniejsze wnioski, jakie chciałbym żebyśmy wyciągnęli z tej tak ważnej debaty.

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Bushill-Matthews (PPE-DE). – Mr President, the co-rapporteur, Mr De Rossa, talked about the need for a ‘decent society’. That phrase was very much paralleled and echoed by the Council when talking about the need for ‘social justice’. I hope that on all sides of the House people would agree on the importance of those phrases and agree that they should not just be empty phrases but concepts of real meaning. I hope also that people on both sides of this House would recognise the importance of their applying to everybody in real social inclusion. In other words, that they should apply not just to those people who are in work, not just to those people who are not able to work, but also to those people who want to work but are unable to find work because there are too many obstacles in their way.

That is why I would also like to congratulate – in addition to the first co-rapporteur – the other co-rapporteur, Mr Silva Peneda. When he spoke he referred to the need to reform the social model. That phrase was picked up by the Commissioner himself, who talked about the need for reform. What particularly impressed me about the Commissioner’s remarks was that he said that the status quo is not an option. He specifically referred to the 20 million unemployed, because they are indeed a constant reminder of the biggest social injustice of all. Something has to be done. We must help to do it.

To my mind the key word is ‘reform’. I have tabled an amendment, with the help of a dozen or so colleagues from different countries, to insert into Amendment 1 on recital F the phrase ‘modernisation and reform’. The good news is that Mr Hughes has confirmed to me this afternoon that the PSE Group will support that phrase. We have the chance, as a House, to show that we all support that phrase and that it is not empty of meaning, but a phrase of substance. Our constituents want reform. Let us show tomorrow that we want it and are going to vote for it too.

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (PSE). – Mr President, I welcome this opportunity to come back and respond briefly to the debate so far.

I have to say I am relieved that Mr Clark and Mr Helmer find the report irrelevant, because I was afraid that there was so much praise for the report and that I must have done something wrong, if they also found it acceptable. I am really pleased with that.

I am curious and dumbfounded that some of my colleagues on the left in the GUE/NGL Group also seem to think the report is irrelevant, but perhaps that is a reflection of the point I made that the dividing line between left and right is changing in this modern world of ours and that it is not that there are no differences but that the lines are shifting.

Mr Crowley welcomed the report. However, at the risk of losing a vote, I should say that perhaps he misunderstands the report, because, while the issue of support for the poor is important as part of the European social model, I do not agree – as he seems to – with the theory that the rising tide lifts all boats, because, in fact, it does not. We do not have the time to go into that. However, it seems to me that what is intrinsic to this report is the point that social policy is intrinsic to a prosperous Europe and that it is not a question of one or the other, or of waiting for one to deliver the other: we must deliver both and we must find ways to do that through reform.

 
  
MPphoto
 
 

  Iles Braghetto (PPE-DE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, i sistemi di sicurezza sociale appaiono sempre più in difficoltà. Le ricorrenti crisi economiche e i cambiamenti demografici, i processi di immigrazione ci obbligano a ripensare il modello sociale europeo, anche perché nell'Unione europea convivono le aree più ricche e sviluppate del mondo accanto ad altre segnate da livelli di povertà e sviluppo preindustriale, per questo ricerchiamo un modello capace di orientare lo sviluppo e la ricchezza a vantaggio di molti. Quali le sue caratteristiche? Al centro del rapporto tra persona, società e Stato, occorre porre il concetto della sussidiarietà, per cui tutti i cittadini europei possono esprimere le proprie libertà garantiti da istituzioni non opprimenti.

Va rilanciata la solidarietà sociale, per cui il progresso della società e l'aumento della ricchezza diventino processi governati dal rispetto della dignità di ognuno e dall'aiuto che i gruppi sociali sanno proporre alle persone in difficoltà. Non ci si affida né ad un ruolo esclusivo dell'istituzione pubblica, né ai meccanismi di autoregolazione del mercato, ma a una triplice solidarietà: una solidarietà individuale diffondendo valori positivi nelle persone; una solidarietà di gruppi sociali autorganizzati in reti sociali; una solidarietà istituzionale con poche regole essenziali e universalmente condivise, per uno Stato che sia capace di valorizzare tutte le energie della società.

Anche le imprese europee fanno parte di questo disegno, perché la piena occupazione è elemento portante del modello sociale, in particolare le piccole e medie imprese come ossatura di un sistema in cui si coniuga la capacità di intrapresa economica con la solidità del tessuto sociale, verso un nuovo modello sociale europeo che nella diversità delle forme e dei sistemi organizzativi attui il benessere di tutti.

 
  
MPphoto
 
 

  Ana Mato Adrover (PPE-DE). – Señor Presidente, este informe que hoy debatimos sobre el modelo social europeo para el futuro, del que, sobre todo, quiero destacar el consenso que se ha logrado entre los dos grandes grupos políticos –y quiero felicitar expresamente a mi compañero José Silva y también a Proinsias De Rossa por el esfuerzo realizado–, constituye una buena noticia, porque está llamado a contribuir a la solidaridad, a una mayor cohesión social, a una mejor calidad de vida y a un futuro más sostenible de los sistemas de seguridad social en Europa.

No cabe duda de que la Europa de los ciudadanos a la que todos aspiramos requiere cada vez más políticas coordinadas, que nos permitan afrontar los nuevos retos a los que nos enfrentamos diariamente. Por ejemplo, el cambio demográfico, del que se ha hablado aquí esta tarde, con una mayor esperanza de vida, nos obliga, sin ninguna duda, a adoptar nuevas políticas y no sólo sanitarias, sino de atención sociosanitaria, que permitan que la prolongación de la esperanza de vida vaya unida a la calidad de ésta.

El pleno empleo, la temporalidad, el paro juvenil y el paro femenino requieren una política de empleo ambiciosa, que apueste por la estabilidad y la seguridad en el empleo. Lo mismo puede afirmarse respecto de la incorporación de la mujer a la vida laboral, con la necesidad de fórmulas innovadoras de conciliación y de flexibilidad de horarios, y de la inmigración, que yo considero más un reto que un problema. Este verano, más que nunca, estamos viviendo el drama de la inmigración en mi país, que está causando graves problemas humanos. Sin perjuicio de la actitud mantenida por el Gobierno socialista español, que ha alentado falsas expectativas y, por tanto, ha contribuido a agravar este serio problema, esta situación es un asunto que afecta a toda Europa y, por tanto, requiere medidas solidarias y eficaces por nuestra parte.

Creo que sería importante plantear una política europea de inmigración, y es importante decirlo hoy, que estamos hablando del modelo social europeo, porque la incidencia de este fenómeno en toda Europa va a influir mucho en el modelo social europeo. Creo, pues, muy conveniente que sigamos trabajando en aras de este modelo social europeo, teniendo en cuenta todos los retos a que nos enfrentamos, especialmente el de la inmigración.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, děkuji za možnost účastnit se této mimořádně intenzivní diskuze, která se zabývala evropským sociálním modelem z nejrůznějších hledisek. Myslím si, že mohu shrnout svůj názor tak, že hlasy, které odmítaly evropský sociální model zazněly v této diskuzi ve velmi výrazné menšině a že hlasy, které považují evropský sociální model za podstatnou součást našeho života převažovaly. Toto je i názor, který v obecné linii zastává Komise.

Dovolte mi, dámy a pánové, abych se vrátil ještě k některým prvkům, které považuji za mimořádně důležité tak, jak zazněly v diskuzi, abych zdůraznil to, co se mi jeví v daném okamžiku nejpodstatnější. Myslím si, že je nutné si uvědomit, že Evropská unie sama o sobě je velmi originálním produktem, velmi originálním politickým dílem, které lze velmi těžko popsat konvenčními slovy a termíny, které známe z politologie. Nehodí se na ni ani popis mezinárodní smlouvy, nehodí se na ni ani popis z běžných pojmů státovědy. Stejně tak je to s evropským sociálním modelem, je daleko složitější než aby se dal vtěsnat do úplně jednoduchého tematického popisu. A proto mi dovolte, abych vyjádřil velké uznání oběma zpravodajům, kteří předložili text, který se s touto obtížností, po mém soudu, mimořádně hluboce zabýval a vyrovnal.

Myslím si, že další podstatnou linií v debatě, která byla více než hluboká, je vědomí, že evropský sociální model není statickým útvarem a že obecně je založen na aktivní účasti a že je tak, jak tady zaznělo, v několika případech založen na práci, protože práce, dámy a pánové, je víc než zaměstnání, ona v sobě má i určitý etický charakter a právě etika aktivity, etika solidarity je jeden ze základů a v diskuzi to bylo zřetelné.

Dámy a pánové, se zájmem zaznamenám výsledky, ke kterým dojdete ve svém hlasování, a jak už jsem naznačil, řada již rozpracovaných přístupů Komise a postojů Komise je více méně v souladu s tím, co je zde diskutováno. Takže dámy a pánové, vážení zpravodajové, děkuji za možnost účastnit se na této diskuzi.

 
  
MPphoto
 
 

  Presidente. La discussione è chiusa.

La votazione si svolgerà mercoledì alle 12.00.

Dichiarazioni scritte (articolo 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Gábor Harangozó (PSE). – The reform of the European social model is today at the heart of the debate in Europe. As a matter of fact, there are a great many challenges in the social changes consequent to the necessity to adjust to globalisation, demographic evolution and technology innovation. At this stage, we support the rapporteur when he stresses that the Union should not only preserve but enhance the common set of European values that are the preservation of peace, social justice, equality, solidarity, the promotion of freedom and democracy, and respect for human rights while bearing in mind that the sine qua non for social justice is economic prosperity. The Union must meet its citizens’ expectations and answer the spreading concerns about employment, the current low growth rate and the need to reform the social protection systems. The rapporteur wisely underlines that it is time to call for EU-wide renewal of the social dialogue while deepening cooperation and exchange of best practice through the enhanced open method of coordination as the key policy-making instrument in the fields of employment, social protection, social exclusion, gender equality in the labour market, pensions, and healthcare.

 
  
MPphoto
 
 

  José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – É forçoso reconhecer que o modelo social europeu constituiu um instrumento nuclear da reconstrução da Europa democrática do período pós-guerra e que do seu sucesso beneficiaram muitos milhões de pessoas.

Mas deve também reconhecer-se que, tendo sido estabelecido num quadro de sobrepopulação e relativo imobilismo comercial e industrial, carece de ajuste a uma época de acentuado decréscimo populacional, de economia global altamente competitiva e de constante exigência de adaptabilidade dos recursos.

Esta necessidade de reforma é tanto mais necessária quanto se avolumam factores relativamente novos de inquietação social como a insustentabilidade dos regimes de pensões, o desemprego de longa duração, o desemprego jovem e o desemprego qualificado.

Assume um papel principal neste desafio de compatibilização a redução progressiva do peso dos Estados e a redefinição do seu modelo, uma maior libertação das economias e o favorecimento da iniciativa privada, da criação, da competitividade e do investimento.

Não obstante a necessidade de flexibilizar e de considerar a redução para o futuro de alguns direitos que as gerações anteriores tiveram por garantidos, julgo também essencial que se acautelem e defendam as situações dos mais frágeis e vulneráveis.

 
  
MPphoto
 
 

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – Peneda-De Rossa előterjesztése nem csupán szakmailag és politikailag kiváló, hanem morális cselekedetként is.

Értelmezésükben az európai szociális modell nem a felosztási rendszerek közelítését jelenti. A jelentés a szociális modellt az európai értékőrzés fő irányának tartja, melyet csak akkor tarthatunk, ha Európa tovább halad az Amszterdam, Lisszabon kijelölte úton, ha nincsenek döntő preferenciák, a versenyképesség vagy szolidaritás hazug dichotómiájában. A küldetés megvalósulásához az kell, hogy a gazdasági versenyképesség és az emberi biztonság egymást feltételezzék, és együtt teremtsék meg a méltó emberi élet feltételeit.

Külön köszönetet kell mondani az előterjesztőknek azért, hogy a jelentést magukénak érezhetik az új tagországok is. Peneda-De Rossa elemzésének elfogadása lezárja azt vitát, hogy a kohézió célrendszere kiváltható-e más alárendelt törekvésekkel. A jelentés egyértelmű: Európa identitása és hitelessége múlik azon, hogy hagyunk-e leszakadni országokat, régiókat, társadalmi segítségre szoruló csoportokat. Mindehhez a Szociális Modell reformja eszköz és nem önmagáért való cél, eszköz a soknemzetiségű Európa új feladatainak megoldására, a globalizáció és az információs robbanás kihívásainak megválaszolására.

A jelentésben az új tagországokat különösen sújtó szegénységcsapda elkerülése az európai lelkiismeret súlyos kérdéseként jelenik meg. Tudjuk, hogy az öregedő Európa önmagától kitermeli a reménytelenné váló sorsok fenyegetettségét, köztük a legfenyegetőbbet, a növekvő gyermekszegénységet. Az az Európa, amelyről e jelentés szól, nem törődhet bele abba, hogy a szegénységcsapda jövendő generációkat ejtsen fogságba.

 
  
MPphoto
 
 

  Katalin Lévai (PSE). – Gratulálok a jelentéstevőnek a Szociális Európa kapcsán elmélyült és gondolatébresztő módon megalkotott elemzéséhez. Egyetértek abban, hogy a szociális modell mindenekelőtt értékekről szól. Ám ezen értékeket, amelyekre az Öreg Kontinens méltán oly büszke, ma súlyos és csak közös erővel elhárítható veszélyek fenyegetik.

A gazdasági növekedés és a versenyképesség fokozódása – bár valóban előfeltételei a szociális vívmányok megőrzésének – önmagukban már nem emelik meg a lecsúszott, a felgyorsuló versenyben lépést tartani, vagy akár már részt venni sem tudó leszakadt társadalmi rétegeket. Ellenkezőleg, tovább mélyítik a társadalmi szakadékokat. Ijesztő figyelmeztetés erre Nyugat-Európában a menekültek és bevándorlók, Kelet-Európában a romák tragikus helyzete.

Új munkahelyek teremtése,kellő garanciák hiányában még mindig vezethet a kiszolgáltatottság csapdájában. Az egyenlő versenyfeltételek megteremtése még nem vezet a hátránnyal indulók valódi esélyegyenlőségéhez–ellenkezőleg konzerválja,sőt növeli a különbségeket.Ezek csökkentésének feltétele a nagy társadalmi rendszerek ellátórendszerek, mindenek előtt a minőségi oktatás mindenki számára elérhetővé tétele.

Ám a versenyképes csoportok győzelme is pirruszi: a kiáltó különbségek ésa fokozódó lesüllyedés destabilizálja a társadalmat,szétzilálva annak összetartó szövetét.A franciaországi zavargások megmutatták:a légnagyobb vagyon sem véd meg egy forrongó közegben.Ugyanakkor a legalacsonyabbra leszorított munkabér sem tesz vállalkozásbaráttá egy szociálisan elégedetlen társadalmat. Ezért–bár egyetértek,hogy a Szociális Európa válságának és megoldásának forrása a gazdasági növekedés és a versenyképesség,mégsem eshetünk abba a hibába, hogy ez utóbbiakat abszolutizáljuk végcélként. Ezt talán legjobban az EurópaiSzocialistaPárt hajdani elnöke,Robin Cook foglalta össze:a gazdaságnak mindig az embereket kell szolgálnia,és soha nem az embereknek kell szolgálniuk a gazdaságot.

 
Teisinė informacija - Privatumo politika