Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 28. září 2006 - Štrasburk

4. Nanověda a nanotechnologie (2005-2009) (rozprava)

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest sprawozdanie sporządzone przez Miloslava Ransdorfa w imieniu Komisji Przemysłu, Badań Naukowych i Energii w sprawie nanonauki i nanotechnologii: plan działań dla Europy na lata 2005-2009 [2006/2004(INI)] (A6-0216/2006).

  Miloslav Ransdorf (GUE/NGL), Zpravodaj. – Vážený pane předsedo, vážení kolegové, ujímám se slova ve věci nanotechnologií trochu s obavami, protože jsme svědky toho, že původní plány, které se týkaly této oblasti, nejsou v rozpočtovém výhledu naplněny. Jsme svědky krácení výdajů o 38 %, a i když v minulém rámcovém plánu bylo 140 milionů ročně nahrazeno 600 miliony, což je významný skok kupředu, tak přesto dynamika, kterou má Evropská unie v této oblasti, je menší, než bychom si přáli. Máme sice stále vynikající pozice v oblasti základního výzkumu a publikací, Evropská unie má náskok oproti Spojeným státům v této sféře, ale pokud jde o patenty, tak podíl Spojených států představuje 42 % v celosvětovém měřítku, zatímco Evropská unie má 36 %. A jsme svědky také toho, že pokud jde o produkty, které se ocitají na trhu, tak tempo Evropské unie je menší. Federální výdaje Spojených států představují zhruba tolik, kolik dává celá Evropská unie do oblasti nanotechnologií a nanověd a jednotlivé členské země v Evropské unii mají nestejnou úroveň výdajů. Prakticky jenom Irská republika má v průměru na obyvatele více než mají Spojené státy.

Chtěl bych zdůraznit také, že v roce 2001, když byl uspořádán průzkum veřejného mínění na vzorku 16 000 obyvatel, tak se ukázalo, že informovanost o nanotechnologiích, pokud jde o populaci Evropské unie, je také velice nízká. Proto bych chtěl v této souvislosti zmínit dva klasiky, které bych tu rád ocitoval. Prvním z nich je Johann Wolfgang von Goethe, v jehož Faustovi Mephisto říká: „Jen zhrdej rozumem a věděním a bez podmínky mám Tě hned.“ Já nechci vystupovat v této pozici jako Mephisto, ale v každém případě bych varoval před snižováním výdajů v této oblasti ve srovnání s jinými zeměmi. A druhým klasikem, kterého bych rád ocitoval, doufám, že ho to potěší, když mezi námi není přítomný, a to je Günter Verheugen, který v minulém týdnu právě zmiňoval deset priorit Evropské unie v této oblasti, a jedna z nich je samozřejmě příprava kádrů, investice do vzdělávání, do osvěty veřejnosti, aby byla připravena právě na nové technologie. Bez této změny se neposuneme dále, protože veřejné mínění v Evropské unii častokrát není těmto technologiím příznivé a samozřejmě se přehánějí i některé bezpečnostní obavy. Já jako příklad tohoto přehánění mohu uvést i některé pozměňovací návrhy, které ke zprávě byly připraveny ze strany politické skupiny Zelených, a konkrétně pozměňovací návrhy 3 a 6, které by znamenaly prakticky likvidaci celého rámce postupu ve výzkumu nanověd a nanotechnologií v rámci sedmého rámcového programu. Je nepřijatelné, aby vlastně celý ten komplexní výzkumný program byl likvidován s tím, že mohou být dány investice jenom do oblastí, kde je vyloučena expozice lidí a životního prostředí. Myslím si, že je důležité dát bezpečnostní garance evropské veřejnosti, evropským občanům, ale není možné, abychom touto cestou vlastně vyřadili celý ten komplexní plán výzkumu.

Chtěl bych říci, že pro nás je nesmírně důležité také to, abychom zdůraznili sociální aspekt nanotechnologií. Jsou velkou příležitostí pro nová pracovní místa, jsou příležitostí pro to, aby se zvýšily investice do lidí, abychom také i posílili celou oblast lékařství a věd o zdraví. V tomto ohledu jsou nanotechnologie velkou příležitostí. Jejich dosah se dá srovnat s tím, co představovala výzva mikroelektroniky v 60., 70. a 80. letech minulého století. Stejně jako mikroelektronika i nanotechnologie penetrují do všech oblastí lidského života. Mají velké implikace také v oblasti energetiky. Znamenají možnost nových materiálů, které budou lehčí a spolehlivější, odolnější. Znamená to také i možnosti konstrukce dopravních strojů, které budou méně energeticky náročné. Materiálová a energetická náročnost se v souvislosti s nanotechnologií může výrazně snížit. Je to, dámy a pánové, výzva, se kterou se musíme vyrovnat tak, abychom zaručili budoucnost evropských společností v globální soutěži.

Dámy a pánové, toto je moje úvodní slovo a těším se na diskuzi. Chtěl bych poděkovat v této souvislosti za spolupráci nejenom komisaři Potočnikovi a komisaři Verheugenovi, ale také i váženým kolegům z Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku a z příslušného ředitelství panu Renzovi Tomellinimu, který je specialistou v dané oblasti.

  Janez Potočnik, Member of the Commission. Mr President, I am here today to talk about the big issue of small technologies. Over 2000 years ago, the ancient Greek politician Demosthenes said: ‘Small opportunities are often the beginning of great enterprises.’ I believe he was right. And I mean enterprise in every sense of the word – not just as a business, but as a project and a voyage of discovery.

Nanotechnology has already shown that it holds a lot of promise. It not only offers new solutions to many current problems, but also opens up new innovation opportunities, boosting the economy and creating jobs.

Nanotechnology is already making a difference in many areas. For example, new medical treatments are being developed for severe diseases such as brain tumours and Alzheimer’s disease; it is helping the environment through more efficient catalysts, better batteries and more efficient light sources; and smaller, lighter and better-performing materials, components and systems are being created. But nanotechnology could also make a huge contribution to major global challenges such as how to tackle threats to the environment, how to make better use of resources and create less waste, and how to improve energy generation technologies.

Europe is in a leading position in the world today, partly thanks to the Commission’s framework programme. European industry should now reap the benefits of that knowledge through innovative products and processes. But to follow through, we need to take action on several fronts, which are outlined in the Commission’s communication Nanosciences and Nanotechnologies: An Action Plan for Europe 2005-09. These include the need to increase investment, boost interdisciplinarity, create necessary infrastructures, expand human resources and foster innovation.

Much progress has already been made in implementing the action plan: Commission funding for research in nanosciences and nanotechnologies has steadily increased to about EUR 470 million in 2005. In fact, the Commission has now become the world’s largest single public funding agency for nanotechnology. It accounted for 30% of public funding of nanotechnology research in the European Union last year. Significant funding increases are expected over the duration of the Seventh Framework Programme. The Commission has proposed expanding funding for nanotechnology, with a new emphasis on developing infrastructures and projects assessing the risk of nanotechnology for humans and the environment. That is a key area, because, as well as the benefits, we must also recognise the potential risks. These must be carefully assessed. Some concerns have already been raised about new applications.

The action plan addresses these too. Special projects and publicity in many languages will provide information and communication. There are projects to engage the public – presenting both sides of the argument; brochures explaining how nanotechnology works; and even DVDs explaining the issues in simple terms for children. In addition, the European Group on Ethics in Science and New Technologies is working on an opinion on the ethics of nanomedicine, which we expect to be delivered to President Barroso soon.

The Commission is committed to ensuring a balanced approach. What is fundamental is to have a high level of public health, safety, environmental and consumer protection. To do that, in Europe we need to identify the safety concerns, collect data for a health and environmental impact assessment of the product, and act at the earliest possible stage through adjustments, where necessary, of risk assessment procedures for nanotechnology.

The Commission is also looking at the European legislation applicable to nanotechnology. We are assessing how adequate and appropriate that legislation is to deal with the increasing use of nanotechnologies. We also need to consider potential regulatory issues.

Lastly, we are active in many international fora, addressing new issues and seeking to develop a code of good conduct.

I am very happy to note that the European Parliament, through the report of Mr Ransdorf, fully recognises the important role to be played by nanosciences and nanotechnologies and welcomes the Commission’s action plan. I find it very positive that the report calls for increased public investment in related research and development, particularly in developing relevant infrastructures and nanomedicine. It is equally important that it stresses the importance of creating the right climate for innovation in Europe as well as emphasising the importance of ‘speaking with one voice’ internationally in this highly promising research area. I am very happy to note that the report has enjoyed a very large measure of support from the three parliamentary committees that have discussed it.

To conclude, I hope I have given you a brief outline of the Commission’s balanced and growing nanosciences and nanotechnologies policy. Together, we can all benefit from that exciting new enterprise. I thank the European Parliament for its support so far and hope you will continue to support the Commission in further developing the European dimension of nanoscience and research.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE), draftsman of the opinion of the Committee on Legal Affairs. – Mr President, I am pleased that Mr Ransdorf has incorporated many of our committee’s suggestions into his report.

It is clear that nanosciences and nanotechnologies represent one of the fastest-growing industries of the 21st century. Nanotechnology has the potential to have an impact on a number of industries and it has a predicted market of nearly one trillion euros within a decade.

However, Europe has been slow to realise this potential and thus holds a small market share in research and development and education and, as a result, industrial innovation in this field. It is imperative that the EU adopt this plan to support nanoscience development, education and vocation within the Member States. Furthermore, an emphasis on nanoscience and nanotechnology is critical to reaching the goals set by the Lisbon Strategy.

With regard to the report, I should like to highlight a few goals that have been incorporated and identify an important point that unfortunately has not been addressed adequately. Firstly, nanoscience and nanotechnology is permeated with ethical issues. As such, I am pleased that the report has included our committee’s suggestion to maintain high ethical principles and has welcomed public reviews on non-therapeutic human enhancement and privacy. In addition, I support the Commission’s proposal to respond to the dynamic nature needed for proper regulation in this field.

Secondly, the proposal has a strong emphasis on patents. Reform, as well as global incorporation of the patent system for nanoscience and nanotechnology within the Member States, is crucial to Europe’s success in this field. Reform must include a decrease in cost for the patent process, as well as an increase in accessibility of patents for SMEs. Furthermore, to promote global compliance with patent recognition and protection, we should emphasise the importance of fulfilling WTO regulations, especially in China.

However, protection of intellectual property rights, both internationally and within Europe, has not been developed sufficiently in the report. Member States are called upon to coordinate actions regarding IPR and act within OECD and UNESCO. This is too weak to protect IPR in this field. These organisations deal more with promoting good practices than with ensuring action. Thus, real standards could prove more effective.

With strong growth projected in the field of nanosciences and nanotechnology, it is important that the EU accept the Commission proposal to adopt new approaches to this industry, from education to R&D. Such actions will contribute to heightened competitiveness and development in our Member States.

  Giles Chichester, on behalf of the PPE-DE Group. – Mr President, first of all I would like to congratulate Mr Ransdorf, my colleague and Vice-President of the Committee on Industry, Research and Energy, for his excellent report. I would like to affirm my Group’s general support for his report and for the Commission’s proposal.

Nanosciences and nanotechnologies are very important for the future of the economy and society. They hold huge promise for industrial and other applications. It is a very exciting technology in all sorts of areas. As a measure of the priority we are giving to nanosciences and nanotechnologies in Europe, I note that this topic is a significant theme in the Seventh Framework Programme. I welcome this action plan.

Having said that, I wish to enter a note of regret at the rather negative and fearful approach characterised in the Verts/ALE Group’s amendments. It is a pity to react against imagined risks, merely because they are in something that is so small as to be difficult to identify, or even, dare I say, to understand. Or perhaps that just applies to simple souls like myself. I would urge caution, therefore, on the requirements for labelling in advance of scientific evidence and on applying the precautionary principle. If we always applied this principle, then innovation, invention and inquiry would all go out the window and we would make no progress at all.

I also want to enter a reserve on the issue of whether nanoparticles should be included in REACH. Let us be quite clear that many known particles are part of existing chemical stock and should therefore be treated under that category. We have enough problems with REACH without adding to them on a very small level.

Finally, I shall end on a note of optimism and remind colleagues of the old saying ‘out of little acorns grow huge oaks’. I hope my party at home is listening to that remark.

  Adam Gierek, w imieniu grupy PSE. – Panie Przewodniczący! Nanonauka zajmuje się zjawiskami w ciele stałym na poziomie nano, tj. w skali 10-9 metra. Oparta na tych badaniach nanotechnologia stanowi, jak rzadko która priorytetowa dziedzina techniki, najbardziej obiecujący potencjalnie trend zwiększający skokowo prawdopodobieństwo postępu w bardzo wielu obszarach naszego życia.

Dotyczy to m.in. przemysłu samochodowego i lotniczego, np. wytwarzania gładkich i odpornych na ścieranie lakierów zawierających nanocząsteczki, zdrowia, np. w zakresie wytwarzania leków czy też kosmetyków, energetyki, w zakresie ogniw paliwowych oraz nanoporowatych absorberów wodoru, a także sprawnych baterii słonecznych, technik ITC z wykorzystaniem zjawisk optycznych oraz spinowych, umożliwiających dalsze zagęszczenie zapisu informacji odczytywalnych niebieskim laserem, biotechnologii, w tym badań DNA i systemów bioinformatycznych. Przykłady te można rozszerzyć na sensorowe oraz konstrukcyjne materiały jak nanokompozyty oraz aktywowane powierzchniowo wiązkami elektronów włókna i tkaniny. Jednocześnie może niestety dojść do trwałego skażenia środowiska naturalnego, do zanieczyszczenia powietrza trwałym, trudnym do monitorowania aerozolem.

Istnieją dwie grupy nanotechnologii. Grupa pierwsza, technologie „top-down”, obejmujące m.in. przechodzenie ze stanu makro do nano, np. mieleniem proszków, rozwijaniem i aktywowaniem ich powierzchni poprzez wzrost potencjału. Do tych technologii zalicza się, m.in. nanoszenie diamentowych powłok ochronnych. Grupa druga, technologie „bottom-up”, pozwalające kształtować poziom molekularny, np. do wytwarzania spinotronicznych urządzeń dużej integracji. W tym wypadku dysponujemy niestety nielicznymi technologiami z wykorzystaniem mikroskopii tunelowej czy też zjawisk samoorganizacji. Do tej grupy należą biologiczne systemy informatyki.

Konkludując, należy stwierdzić, że w polityce naukowej dotyczącej nanonauki i nanotechnologii należy uwzględnić fakt, iż, po pierwsze, dotychczasowy rozwój technologii „top-down” w Unii Europejskiej pozwala na powołanie co najmniej kilku, a nawet kilkunastu platform technologicznych. Po drugie, technologie „bottom-up” wymagają dalszych intensywnych badań wyprzedzających w obszarze nauk podstawowych. I po trzecie, w trybie pilnym należy opracować metodykę badania aktualnego zanieczyszczenia, powtarzam, aktualnego, niebędącego wynikiem nanotechnologii, zanieczyszczenia atmosfery nanocząstkami. Chodzi o coś więcej niż PM 2,5, które łatwo przenikają do naszych organizmów poprzez błony komórkowe, a których katalityczne działanie może być groźne dla zdrowia. Kto wie, czy epidemia nowotworów nie wiąże się z trudną do określenia i być może narastającą z różnych źródeł obecnością trwałych nanoaerozoli w naszym środowisku.

  Jorgo Chatzimarkakis, im Namen der ALDE-Fraktion. – Herr Präsident! Zunächst einmal meinen herzlichen Glückwunsch an den Berichterstatter, Miloslav Ransdorf, der sich in das Thema hineingekniet und versucht hat, alle Aspekte abzudecken. Danke auch für die philosophischen Erwägungen ganz am Anfang Ihrer Rede.

Uns muss bewusst sein, dass wir Europäer unsere Leitfunktion in verschiedenen Märkten und Technologien nicht auf ewig behalten werden und dass wir unsere Leitfunktion — die Steuerungskompetenz für viele Technologien — in vielen Märkten bereits verloren haben. Denken wir an die Pharmaindustrie, die aus Europa abwandert, oder an die Mikroelektronik, die zunehmend in Asien entdeckt wird.

Im Bereich der Nanotechnologie haben wir als Europäer die Nase weltweit vorn. Wir sind technologisch Spitze. Wir stellen allerdings — und das ist die Einschränkung — nicht nur die Technologie in den Mittelpunkt, sondern auch den Menschen. Das ist der besondere europäische Ansatz. Das ist die Balance, die in diesem Bericht — zumindest so, wie er im Ausschuss für Industrie, Forschung und Energie verabschiedet wurde — zum Tragen kommt. Dabei muss es auch bleiben. Der Bericht in seiner jetzigen Form hält die Balance zwischen Hightech und den Grenzen der Ethik sowie zwischen Industriepolitik und den Interessen der Verbraucher. Beides muss im Gleichgewicht sein, denn beides ist wichtig.

Um technologisch vorne zu bleiben, brauchen wir aber eine klare Förderung seitens der Europäischen Union. Das geschieht sowohl durch das Siebte Forschungsrahmenprogramm als auch durch diesen Aktionsplan, und — das ist mindestens genauso wichtig — es muss auch durch Standardisierung und Normierung passieren. Wir brauchen einen weltweit verbindlichen Rahmen für globalen Wettbewerb. Hier können wir dem Beispiel der GSM-Technologie folgen, wo wir als Europäer den Prozess aktiv vorangetrieben und eine gewisse Weltmarktposition erreicht haben.

Allerdings gibt es bei der gesamten Nanodebatte ein großes Problem: Das Thema ist zu abstrakt. Die Menschen können sich darunter noch nichts vorstellen. Das öffnet wieder der immer noch bestehenden „Angstindustrie“ in Europa Tür und Tor. Das wird auch in einigen Anträgen hier im Hause deutlich. Wir haben es bei den Softwarepatenten und zum Teil auch bei REACH erlebt. Wir dürfen uns das bei der Nanotechnologie nicht wieder leisten, denn die „Angstindustriellen“, die Angstmacher, werden zu den großen Verhinderern. Wir brauchen aber im Moment jeden Arbeitsplatz. Wir reden jeden Tag über die Lissabon-Strategie und dürfen sie nicht gleichzeitig torpedieren. Deswegen müssen wir das Thema Nano konkreter machen. Es gibt heute schon Arbeitsplätze, die durch die Nanotechnologie geschaffen werden. Ich habe solche Betriebe selbst besucht und bin davon ganz fasziniert. Es gibt enorme Potenziale in der Halbleiterindustrie, im Automobilbereich und in der Medizintechnologie. Risikoabschätzung ja, aber nicht alles gleich zuwerfen.

Kann mir irgendjemand von Ihnen bestätigen, dass er kein Mobiltelefon nutzt, obwohl die Risiken bekannt sind? Wenn der Verbraucher den Nutzen höher als den Schaden einschätzt, wird er die Technologie nutzen. Das ist etwas ganz Entscheidendes. Deswegen brauchen wir informationelle Selbstbestimmung. Wir als Europäisches Parlament tragen dazu bei. STOA, der Ausschuss für Technikfolgenabschätzung dieses Hauses, organisiert im Oktober Nano-Cafés. Sie sind alle am 18. Oktober in Brüssel herzlich eingeladen.

  David Hammerstein Mintz, en nombre del Grupo Verts/ALE. – Señor Presidente, quisiera decir que los Verdes no estamos en contra de la nanotecnología, pero las cosas hay que hacerlas bien. De lo contrario, no se contará nunca con la necesaria confianza de los consumidores, no podremos aprovechar los posibles grandes beneficios de esta tecnología y las inversiones se habrán desperdiciado.

Los que desprecian la precaución no son amigos de la nanotecnogía, sino todo lo contrario. En estos momentos, estamos apretando el acelerador de la máquina de la nanotecnología sin asegurarnos antes de si tenemos frenos de emergencia o ni siquiera saber si la dirección funciona.

Ya se están utilizando masivamente nanopartículas en productos de consumo sensibles, como cosméticos, detergentes, pinturas y textiles. Nuestra preocupación es que, posiblemente, estemos preparando el camino para un gran escándalo sanitario futuro.

No son temores infundados. El comité científico europeo ha afirmado y recuerda, en su dictamen del 28 y 29 de septiembre del pasado año, que existen importantes lagunas en los conocimientos necesarios para la evaluación de los riesgos, por ejemplo en lo referente a la caracterización de nanopartículas, la detección y la medición de las mismas, los datos, las dosis, las respuestas, la evolución, la persistencia de las nanopartículas en los seres humanos y en el medio ambiente y todos los aspectos de toxicología ambiental. Este mismo comité insiste en que ni siquiera disponemos de los métodos para evaluar los riesgos.

Estamos hablando de unos elementos que tienen un valor muy diferente. El problema principal es que la liberación no controlada de nanopartículas puede ser bastante más peligrosa que la de las partículas convencionales, porque las nanopartículas son mucho más reactivas químicamente y son fácilmente oxidables, pudiendo producir radicales muy reactivos y nocivos para el cuerpo humano. Los nanotubos pueden incluso comportarse en el cuerpo de una manera similar a la de las fibras de amianto. Y todos sabemos lo que pasó con el amianto.

Una vez liberadas en el medio ambiente, muy poco se sabe del comportamiento y reacción de las nanopartículas y es necesario un empuje fuerte de investigación por parte de la Unión Europea en este campo. Sin embargo, actualmemte sólo una pequeña, muy pequeña fracción de la inversión en investigación se dedica a la precaución y carecemos totalmente de una reglamentación, no tenemos un marco jurídico para utilizar esos productos.

No podemos practicar la política de comercializar estos productos primero y preguntar después. Necesitamos una política de precaución para dar pasos en firme con esta tecnología.

  Vladimír Remek, za skupinu GUE/NGL. – Vážení kolegové, jsem potěšen, že otázce nanovědy a nanotechnologií věnuje Evropský parlament svoji pozornost. Jak dokumentuje i zpráva, o které dnes diskutujeme a kterou chci ocenit a podpořit, hovoříme o technologii, která bude patřit v 21. století ke klíčovým. Je proto správné, že jsou nanověda a nanotechnologie mezi prioritami, kterým chce Evropská unie věnovat pozornost. Má to ale řadu jak pozitivních tak i negativních aspektů.

Mezi ty první řadím v zásadě pozitivní podporu, kterou vcelku napříč celým Parlamentem perspektivní technologie získávají. Zpráva dobře charakterizuje mimořádnou příležitost, která před námi v rozvoji nanotechnologií je. Evropa zatím krok v zásadě se světem drží. Jak jsem se právě před pár dny osobně přesvědčil při návštěvě města Liberec na severu Čech, např. výsledky práce tamní Technické univerzity a jedné z místních firem jsou ve výzkumu a aplikaci nanotechnologií doslova na špičkové světové úrovni, a to včetně produkce unikátního výrobního zařízení. Přitom záměrně zdůrazňuji, že jde o jedno z řady menších českých měst a nikoli o vědecký potenciál center, jako je Praha či Brno. Nanotechnologie podle mne jsou tedy šancí i pro menší státy, obecně pro menší subjekty. Rozvoj nanovědy a nanotechnologií potřebuje ovšem výraznou podporu nejen v České republice, ale v celé Evropě. Ostatní svět si to už uvědomuje. Kdo myslíte, že patří mezi nejčastější a nejaktivnější zájemce o informace o výsledcích práce vědců a techniků v Liberci? Pochopitelně jsou to lidé z jiných kontinentů, zejména ze Severní Ameriky, ale také z jihovýchodní Asie.

S tím souvisí i jeden z negativních aspektů rozvoje nanotechnologií v Evropě, a to je dle mého zatím nedostatečná ochrana duševního vlastnictví zejména v souvislosti s aplikacemi výsledků výzkumu do dalších oborů. Dalším úskalím je také zatím nedostatečná, já bych řekl hlavně komplikovaná a tím pádem těžko dosažitelná finanční podpora. I zpráva připomíná, že už teď vynakládají na tento obor Spojené státy 37 % celosvětově vydávaných prostředků zatímco Evropa jen 24 %, což je také méně, než dává Japonsko. A plánované finance v rámci sedmého rámcového programu za injekcemi do nanovědy a nanotechnologíí v USA opět zaostávají.

V závěru bych rád upozornil na ještě jeden výrazně pozitivní jev, o kterém jsem se osobně přesvědčil. Nanověda a nanotechnologie patří k velmi perspektivním mezi mladými lidmi se zájmem o vědu a techniku a o univerzitní studia. Nepropásněme tedy ani tuto šanci, jak dát rozvoji vědy a techniky v Evropské unii nový impuls. Buďme u toho, když se z předpony „nano“ – tedy trpaslíka či skřítka – rodí obr 21. století.

  Nils Lundgren, för IND/DEM-gruppen. – Nanotekniken är med säkerhet av mycket stor betydelse för människans framtid. Framstegen är snabba, tekniken kommer att få dramatiskt genomslag på snart sagt alla områden.

I denna kammare finns en djupt rotad föreställning om att alla sådana viktiga företeelser måste styras av EU. I alla betänkanden hävdas att organisation, lagstiftning, tillsyn och finansiering måste vara EU:s ansvar. I alla betänkanden pekas vikten på av att EU inte sackar efter USA, Japan och Kina på den globala tävlingsarenan. Men vi ser aldrig någon övertygande analys av vad det är som inte löser sig av sig själv på marknaden utan kräver offentliga åtgärder. Vi ser aldrig någon övertygande analys av på vilken nivå sådana offentliga åtgärder bör företas. Utgångspunkten är alltid att Europaparlamentet har perfekt kunskap och därför kan och bör uppdra åt kommissionen och medlemsstaterna att följa dess anvisningar. Europaparlamentet uppmanar, betonar, understryker och påminner alla om hur världsproblemen ser ut och hur de skall lösas. Föredraganden Miloslav Ransdorf vill t.ex. att parlamentet skall slå fast att nanotekniken skall styras mot utvecklandet av väteenergi. Jag hävdar att Europaparlamentet är garanterat inkompetent att avgöra en sådan fråga. Nanotekniken utvecklas snabbast och effektivast när den inte styrs ovanifrån av internationella byråkrater. Det är det internationella forskarsamhället, företagen och nationalstaternas institutioner som är bäst skickade att experimentera och konkurrera på nanoteknikens område. Och det är privata och statliga organisationer i nationalstaterna som är bäst skickade att ta fram informationsmaterial om nanotekniken, anpassad till det egna folkets värderingar och kunskaper. EU:s roll i sammanhanget skall inskränkas till att inrätta ett patentövervakningssystem på området, etablera etiska och miljöpolitiska normer och möjligen åstadkomma finansiering av mycket storskaliga projekt av samma typ som fusionsforskning.

  Luca Romagnoli (NI). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, ritengo che l'Europa abbia bisogno di un sistema coerente di infrastrutture, di ricerca e di sviluppo all'avanguardia per restare competitiva nel campo delle nanoscienze e delle nanotecnologie. Esse possono svolgere un ruolo positivo nel raggiungimento di importanti traguardi economici, sociali e ambientali e auspico che possano rispondere ai bisogni dei cittadini e contribuire così al benessere delle nazioni.

Vi sono fatti innegabili di cui non possiamo non tenere conto: tutta una serie di progressi tecnologici sono dietro l'angolo grazie all'aggregazione di atomi e molecole per formare nuovi materiali. L'aumento dei finanziamenti destinati a questa branca della ricerca è indispensabile per garantire competitività al sistema industriale europeo, sempre nel rispetto di principi etici inalienabili e di criteri di salute pubblica e dell'ambiente.

Concordo con alcuni degli emendamenti presentati dai colleghi Hammerstein e Breyer, precisamente: l'emendamento 1, al paragrafo 2, è una raccomandazione utile e prudenziale sulla valutazione dei rischi potenziali per la salute umana e l'ambiente e le ulteriori implicazioni sociali e etiche, che nulla toglie al testo originale; l'emendamento 6 secondo cui l'aiuto alla ricerca va accordato esclusivamente ai progetti che utilizzano almeno la metà delle risorse per valutare i rischi; l'emendamento 8, che sottolinea come la valutazione dei rischi debba essere realizzata lungo tutto il ciclo di vita dei prodotti delle nanotecnologie, dalla concezione allo smaltimento.

Non si può trascurare il fatto che i rischi tossicologici legati alle nanotecnologie sembrano molti, anche secondo numerosi esperti intervistati da Technology Review, prestigioso periodico del MIT, e la relazione considera comunque anche questo lato della medaglia.

In relazione al nuovo paragrafo 5 bis ritengo invece giusto prevedere cautele circa un'adeguata valutazione del rischio e garantire la tracciabilità, l'etichettatura e la responsabilità per i prodotti basati sulle nanotecnologie, però, pur condividendo la limitazione della ricerca, ritengo il testo un po' generico e pertanto mi asterrò, così come sul nuovo paragrafo 17 proposto.

In conclusione, le nazioni e l'Europa devono essere competitive nel settore delle nanoscienze e lo sforzo proposto appare minimale, un timido impegno, per cercare di colmare il gap già esistente sia con gli USA che con l'Estremo Oriente. La relazione considera giustamente sia le prospettive economiche e strategiche del triangolo della conoscenza, sia le necessità della sostenibilità e della salute. Pertanto voto "sì" all'ottimo lavoro del collega Ransdorf.

  Νικόλαος Βακάλης (PPE-DE). – Κύριε Πρόεδρε, κύριοι συνάδελφοι, σήμερα η Ευρωβουλή με την έκθεση Ransdorf, τον οποίο και συγχαίρω, απευθύνει ένα σημαντικό και συγκεκριμένο μήνυμα: ότι οι νανοτεχνολογίες, με τις εκπληκτικές δυνατότητες και προοπτικές ανάπτυξης που διαθέτουν, αποτελούν κεντρικό σημείο των πολιτικών ανάπτυξης της Ευρωπαϊκής Ένωσης.

Οι ερευνητές μας στον τομέα αυτόν δεν υστερούν έναντι οποιουδήποτε άλλου. Απεναντίας, θα μπορούσε να πει κανείς ότι είναι σήμερα παγκοσμίως οι πρώτοι. Έτσι, και εδώ, το στοίχημα που καλούμαστε να κερδίσουμε βρίσκεται στην οικονομική αξιοποίηση και εκμετάλλευση της παραγόμενης γνώσης. για να κερδίσουμε το στοίχημα θα πρέπει, όπως και σε άλλους τομείς της γνώσης, να συνδέσουμε -έγκαιρα και αποτελεσματικά- το πλούσιο ανθρώπινο ερευνητικό δυναμικό μας με την παραγωγή. Απαιτείται η συνεργασία πολιτείας και ιδιωτικού τομέα. Πανεπιστήμια, ερευνητικά κέντρα, βιομηχανίες, επιχειρήσεις, τράπεζες, θα πρέπει να έρθουν κοντά και να συνεργαστούν στενά και με όραμα. Απαιτείται προπαντός να ενημερώσουμε και να προετοιμάσουμε τους πολίτες για την επανάσταση που θα φέρουν στην καθημερινή μας ζωή οι νανοτεχνολογίες. Θα αλλάξουν τον μέχρι σήμερα γνωστό κόσμο.

Κυρίες και κύριοι συνάδελφοι, οι νανοτεχνολογίες και νανοεπιστήμες θα είναι για τον 21ο αιώνα ότι ήταν το διαδίκτυο για τον 20ο. Δεν έχουμε την πολυτέλεια να ξαναζήσουμε το ευρωπαϊκό παράδοξο που παρατηρήθηκε στο παρελθόν. Στο παρελθόν το διαδίκτυο, μια καθαρά ευρωπαϊκή ιδέα, αξιοποίησε καλύτερα από όλους η Αμερική.

Είναι καιρός , ως Ευρωπαϊκή Ένωση, να αποδείξουμε ότι γνωρίζουμε όχι μόνον να αναπτύσσουμε νέες ιδέες, αλλά και να τις αξιοποιούμε προς όφελος των Ευρωπαίων πολιτών.

  Teresa Riera Madurell (PSE). – Señor Presidente, señor Potočnik, quiero felicitar al ponente por su excelente informe y referirme a la importancia que desde la Unión Europea debemos seguir dando a la investigación científica y al desarrollo tecnológico en nanociencias y en nanotecnologías, que son, además, una de las prioridades temáticas del Séptimo Programa Marco.

Señorías —lo han dicho los oradores que me han precedido—, las nanociencias y las nanotecnologías se consideran tecnologías clave para el siglo XXI, con importantes repercusiones en nuestra industria. Se trata de un campo multidisciplinar que abre todo un abanico de nuevas oportunidades y de soluciones a necesidades reales de los ciudadanos y de las empresas, por lo que se prevé que puedan contribuir en gran medida a que la Unión Europea llegue a conseguir sus objetivos en cuanto a desarrollo sostenible y competitividad.

La Unión Europea es, ciertamente, líder en el sector, aunque invierte en I+D en este campo bastante menos que los Estados Unidos y Japón. Comparto la opinión del ponente en cuanto a que desde la Unión Europea debemos reforzar este liderazgo para consolidar y potenciar nuestra posición en un contexto mundial altamente competitivo y en un sector muy prometedor.

Para ello no basta sólo con mejorar la inversión en I+D, al mismo tiempo hay que garantizar la excelencia de la investigación, disponer de suficiente personal cualificado, de una mayor coordinación de los recursos y de una mejor coordinación de las políticas con los Estados miembros, y seguir mejorando el entorno empresarial, principalmente modernizando nuestras PYME y creando nuevas basándonos en el conocimiento, para que una I+D excelente en nanociencias y nanotecnologías se traduzca en nuevos productos y en nuevos procesos.

Las plataformas tecnológicas europeas ligadas a las nanociencias y a las nanotecnologías contribuyen a establecer prioridades y objetivos de investigación comunes y de interés para la industria.

Quisiera subrayar también la importancia de la cooperación internacional. Señorías, no hay que poner trabas al avance la ciencia, hay que apoyar a nuestros investigadores, son ellos quienes mejor que nadie conocen los pros y los contra de este campo. Lo que sí es cierto es que para que la ciudadanía confíe en la ciencia es necesario divulgar los avances científicos de manera comprensible y mejorar el nivel de información a la opinión pública, con el fin de lograr una mayor comprensión de los desafíos reales y de las implicaciones en nuestras vidas.

  Vittorio Prodi (ALDE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, ringrazio il collega Ransdorf per la sua relazione e vorrei ringraziare anche il Commissario Potocnik per la sua presenza.

Le nanotecnologie sono estremamente importanti, a cominciare dalla nanoelettronica, la quale ci permette di conseguire una efficienza sempre più spinta con minor consumo di energia rispetto all'attuale microelettronica, come confermato anche dall'attività della piattaforma.

Nanotecnologie vuol dire uso intelligente di materiali comuni, per esempio per la filtrazione e la catalisi, di materiali che possono permetterci di aggirare le difficoltà legate a volte dalla scarsità di elementi rari. Vorrei però ricordare come non siano infondate le paure relative alle conseguenze sulla salute. La dimensione nanometrica delle particelle impone considerazioni sui rischi legati a una nuova tossicologia, secondo le prove disponibili si verifica una trasparenza diretta delle membrane cellulari a queste particelle e quindi un possibile attacco di queste particelle agli acidi nucleici; ritengo giusto che si dedichino risorse e energie per questo.

Vorrei infine indirizzarmi al Commissario: abbiamo bisogno di riformare l'Ufficio brevetti europeo, così com'è attualmente manca un controllo adeguato. Il Parlamento deve poter dire la sua parola, l'attività non può più essere solo intergovernativa, deve diventare un'attività dell'Unione. Il problema generale dell'avanzamento e della garanzia della scienza è infatti un problema dell'Unione!

  Hiltrud Breyer (Verts/ALE). – Herr Präsident! Was ist die Aufgabe der Politik im Bereich der Nanotechnologie? Es kann nicht sein, dass wir uns nur zum promoter machen und unkritisch einem hype folgen, und es kann auch nicht unsere Aufgabe sein, mit roadshows und Nanocafés eine Beschwichtigung der realen Ängste der Menschen zu betreiben. Wir dürfen uns nicht auf die Rolle eines reinen Werbeträgers für Nanotechnologie beschränken.

Aufgabe der Politik ist es, für den Schutz der Verbraucher und der Umwelt zu sorgen. Wir bringen mit Nanotechnologie konsumnahe Produkte wie Kosmetika, Reinigungsmittel, Textilien auf den Markt, die auf einen geradezu rechtsfreien Raum stoßen. Wir haben keinen Rechtsrahmen, um Nanotechnologie zu erfassen, so wie es auch Herr Prodi eben gesagt hat. Wenn der wissenschaftliche Ausschuss der Kommission am 29. September 2005 selbst einräumt, und ich zitiere: „Wir haben erhebliche Lücken bei der Risikobewertung, bei der Charakterisierung, bei der Messung von Nanopartikeln. Wir wissen wenig über die Dosis-Wirkung-Relation. Wir wissen nichts über den Verbleib, die Beständigkeit der Nanopartikel im menschlichen Körper. Wir wissen wenig über die Umwelttoxizität“, dann kann man das doch nicht ignorieren und den Kopf in den Sand stecken, sondern dann sind Sie als Kommission aufgefordert, endlich einen Rechtsrahmen zu schaffen, der die Verbraucher schützt.

Haben wir denn nichts aus dem Thema Asbest gelernt? Wir haben gerade gehört, dass Nanopartikel in der Lage sind, Blut-Hirn-Schranken zu durchbrechen. Wenn wir von diesen Risiken wissen, müssen wir doch Schutzmechanismen schaffen. Da können wir es nicht einfach zulassen, dass diese Produkte auf den Markt kommen und am Verbraucher getestet werden. Wir dürfen Verbraucher nicht zu Versuchskaninchen machen!

Aufgabe der Politik ist es nicht, Werbeträger für Nanotechnologie zu sein, sondern einen umfassenden Rechtsrahmen für die Regulierung, die Kontrolle und Messung zu schaffen, eben all das, was in Ihrer eigenen wissenschaftlichen Stellungnahme angesprochen wurde.

Andernfalls erweisen wir auch der Nanotechnologie einen Bärendienst. Denn die Nanotechnologie kann sich am Markt nur dann durchsetzen, ist nur dann wirtschaftlich tragfähig, wenn wir klar machen, dass auch die Interessen der Verbraucher und die Risiken berücksichtigt werden. Einen starken Wirtschaftsstandort Europa gibt es nur, wenn Europa auch ein starker Verbraucherstandort ist. Hier bestehen erhebliche Lücken. Ich finde es geradezu unverantwortlich, dass die EU-Kommission, obwohl ihr diese Lücken und die fehlende Methodik, die Risiken überhaupt erfassen zu können, bekannt sind, Konsumgüter, die ganz konsumnah sind, auf den Markt bringen will, ohne dass die Risiken ausgeschlossen worden sind. Ich appelliere nochmals eindringlich an Sie, sich dieses Themas anzunehmen!

Wir haben noch wenig gesprochen über die Gefahren, die ethischen Probleme, über enhancement, die Anreicherung von Nanopartikeln im Menschen, weil wir lange dachten, das sei Science-Fiction. Aber diese Gefahren rücken näher.

Ich erwarte, dass die Europäische Union den USA eine Antwort gibt. Unsere Antwort kann nicht sein, wie die Lemminge einer Technologie zu folgen, sondern die europäische Antwort auf die Nanotechnologie muss sein, dass wir auf soziale Weise die Risiken berücksichtigen.

  Bastiaan Belder (IND/DEM). – Voorzitter, bezinning op nanotechnologieën is hard nodig. Door het ontwerpen van materialen op moleculair niveau ontstaan nieuwe eigenschappen waarvan de effecten op de gezondheid van mensen en op het milieu nog onbekend zijn. De Europese Commissie doet een voorstel voor een actieplan tot 2009. Het actieplan ademt hoge verwachtingen uit van de voordelen voor economie en maatschappij. Ethische overwegingen en bezorgdheid bij het publiek ziet de Commissie echter in de eerste plaats als hinderpalen. In dit opzicht is het actieplan bepaald onevenwichtig, mijnheer de Commissaris.

Dit geldt helaas ook voor het verslag Ransdorf, hoewel het enig tegengewicht biedt. Wat ontbreekt? Allereerst openheid voor andere bezwaren dan alleen de veiligheidsrisico's, onder meer de vraag naar de wenselijkheid van nieuwe technologieën en levensbeschouwelijk geïnspireerde vragen. De voordelen en mogelijke schadelijke gevolgen moeten eerst in kaart worden gebracht. Dat moet voorkomen dat vroeg in de technologieontwikkeling keuzes worden gemaakt uitsluitend op basis van technisch-economische waardeoordelen.

Ten tweede moeten we ons in de Europese Unie sterker concentreren op de internationale coördinatie, niet alleen op het gebied van toxiciteitstests en risicobeoordeling voor de hele levenscyclus, maar ook bij wetgeving voor normering, etikettering en aansprakelijkheid. Degene die de nanodeeltjes op de markt brengt, is aansprakelijk voor de eventuele schade.

Tot slot, de wenselijkheid van octrooien op nanotechnologieën en -materialen, met name bij fundamentele en algemene techniek en bij materialen die een groot aantal verschillende toepassingsmogelijkheden kennen. Kan de Commissie een kritische analyse daarvan doen toekomen? Daarin moet dan ook aandacht worden besteed aan de vraag in hoeverre octrooien en licenties arme landen op grotere achterstand zetten en hoe dit kan worden tegengegaan.

  Leopold Józef Rutowicz (NI). – Panie Przewodniczący! Osiągnięte już wyniki badań i zastosowanie nanotechnologi wskazują na ogromne możliwości produkowania materiałów o atrakcyjnych właściwościach. Ich wykorzystanie będzie decydować w XXI w. o rozwoju przemysłu, gospodarki, ochrony zdrowia i poprawie poziomu życia. Rozpoczyna się wyścig w rozwoju nanonauki, nanotechnologii, którego Unia Europejska nie może przegrać.

Sprawozdanie wskazuje na szereg barier, które musimy pokonać, takie jak: sprawy formalno-prawne i ochrony własności intelektualnej, koordynacja badań i ich popularyzacja, tworzenie interdyscyplinarnych zespołów badawczych i szkolenie, pozyskiwanie dodatkowych funduszy od prywatnych inwestorów, bezpieczeństwo użytkowania i gospodarowania nowymi materiami. Te wszystkie działania powinny być monitorowane i wspierane przez Parlament.

Chciałbym podziękować panu Ransdorfowi za opracowanie bardzo potrzebnego i dobrego sprawozdania.

  Jan Březina (PPE-DE). – Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi poděkovat zpravodaji za zprávu, která velmi dobře vystihuje trendy v tomto dynamickém odvětví vědy a technologie. Změny, které nanotechnologie přinesou, jsou srovnatelné se zásadními technologickými revolucemi minulosti a asi je v mnohém i překonají. Možnosti, které se před námi otvírají, nastolují řadu výzev. Na některé z nich zpráva reaguje, jiné ponechává bez odpovědi. Z předloženého textu vyplývá závěr, že naši globální partneři a konkurenti si důležitost nanotechnologií a s nimi spojeného výzkumu uvědomují. Je to zřejmé z částek věnovaných na tento výzkum a z podmínek, které pro něj vytvářejí. Naproti tomu záměr Evropské komise navýšit objem financí ze sedmého rámcového programu určených na nanotechnologie v podstatě nevyšel, jak si všímá i zpravodaj, který srovnává veřejné i soukromé zdroje Evropy, Spojených států a Japonska na tento účel. Evropa zaostává za Spojenými státy jak ve vytváření konkurenceschopné infrastruktury, tak v přijímání norem týkajících se duševního vlastnictví.

Patentování vynálezů v oblasti nanovědy a nanotechnologií se v Evropě rozvíjí pomalu a zpráva proto zdůrazňuje nutnost reformy v oblasti evropského patentového systému, což by ostatně prospělo vědě a inovacím celkově. Chybí zde bohužel vytýčení časového horizontu. Jeden aspekt využití nanotechnologií ale ve zprávě postrádám. Jde o možné použití pro vojenské účely. Zatím tyto technologie nejsou předmětem žádných omezení, což by se mohlo v budoucnu vymstít. Volný transfer těchto technologií srovnává Thomas van der Molen ve své zprávě s poskytnutím jaderného reaktoru všem zemím s tím, že jej žádná nevyužije k rozvoji jaderných zbraní. Domnívám se, že v blízké budoucnosti musíme zohlednit i tento rozměr nanotechnologií a zabývat se touto otázkou.

  Carl Schlyter (Verts/ALE). – Nanotekniken har möjligheter, men dess verkliga fiende är den som vill släppa lös den på konsumentmarknaden utan regler, utan kunskap, utan skydd. Vi gröna vill först ha kunskap, sedan regler som skyddar miljö och hälsa och sedan marknadsföring. Det är rätt ordning.

Nanopartiklar har inte samma toxiska egenskaper som vanliga partiklar. Kolpulver är ofarligt, men nanopartiklar i form av kolkluster ger allvarliga hjärnskador hos fisk inom 48 timmar redan vid koncentrationer på 0,5 ppm. Nanotuber kan förstöra mitokondriellt DNA och nanopartiklar på huden kan migrera till hjärnan och lymfnoder och skada vår kropp. Vårt immunförsvar är inte anpassat att hantera nanopartiklar. EU:s egen forskning visar att biologiskt icke-nedbrytbara och biologiskt icke-kompatibla nanopartiklar kan vara livshotande och skall undvikas vid all inandning och allt intag.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Mr President, the main focus of the report is on the benefit of nanoscience and nanotechnologies and the need for Europe to be at the forefront of their development, in line with the Lisbon objectives of greater productivity and economic growth. While laudable, this leads to one major gap: the recommended increases in research in nanotechnologies are preceding legislation to regulate these technologies.

Legislation should, at minimum, keep up with research. In the hurry to get ahead of China and the United States, we may see regulation including risk assessment as being something that could hold us back. However, there are questions on non-therapeutic human enhancement, privacy, equity, patenting, military applications, safety and health and the environment, which we need to answer first. Regulation in this case should ensure that we do not in our haste create very difficult problems. If it is good regulation, it will serve research and make it more focused and effective. ‘Look before you leap’ has always been a good and useful maxim.

  Paul Rübig (PPE-DE). – Herr Präsident, sehr geehrter Berichterstatter Ransdorf, meine sehr geehrten Damen und Herren! Ich möchte mich bei dem Kollegen Ransdorf für seinen engagierten Bericht bedanken. Er hat sich dieser wichtigen Materie mit viel Gefühl und Gespür angenommen. Nun gilt es, diese Materie im Rahmen der europäischen Institutionen richtig zu installieren. Wir haben auf der einen Seite die Grundlagenforschung, das 7. Rahmenforschungsprogramm, den Europäischen Forschungsrat, die Technologieplattformen — hier haben wir etwas sehr Nachhaltiges geliefert —, und ich möchte Kommissar Potočnik gratulieren, weil dieses 7. Rahmenforschungsprogramm ein großer Fortschritt sein wird.

Wir haben auf der anderen Seite das Joint Research Centre, das sich etwas intensiver um die so genannte Angstindustrie kümmern könnte. In diesem Bereich böte die Objektivität des Joint Research Centre durchaus eine gute Grundlage, um diese neuen Technologien zu begleiten. Das von der Kommission Barroso vorgeschlagene European Institute of Technology könnte sich damit beschäftigen, diese Erkenntnisse der Grundlagenforschung in einer so genannten Top-down-Strategie in den Aus- und Weiterbildungsbereich zu übertragen. Oder man holt sich im Rahmen einer Botton-up-Strategie aus den Bildungseinrichtungen, aber vor allem aus den kleinen und mittleren Betrieben dieses Wissen und präsentiert es auf einer Plattform wie z.B. ebay, wo man dann über das Netz Ideen austauschen, Wünsche äußern und eine bessere Kommunikation in den 20 oder mehr europäischen Sprachen gewährleisten kann.

Auch der Fusionsreaktor ITER könnte hier eine Rolle spielen, weil gerade in der Fusions- und Plasmaforschung die Nanotechnolgie eine völlig neue Herausforderung darstellt, auch um in der Energiepolitik Energieeffizienz voranzutreiben, Reibungsverluste zu minimieren und Korrosionsbekämpfungsstrategien zu entwickeln. Da gibt es viele Möglichkeiten im Bereich der Reinigung und vielen anderen Bereichen.

  Ján Hudacký (PPE-DE). – Dovoľte mi vyjadriť vďaku spravodajcovi pánovi Ransdorfovi za jeho veľmi výstižnú správu, ktorá poukazuje tak na nedostatky oblasti rozvoja nanotechnológií, ako aj na obrovské príležitosti a sľubnú perspektívu tohto odvetvia.

Akčný plán Európskej komisie dáva predpoklady pre jeho ďalšiu podporu a vyzýva členské štáty, aby v rámci rozvoja znalostnej ekonomiky venovali tomuto odvetviu zvýšenú pozornosť. Fakt, že nanotechnológie sú súčasťou rôznych technologických disciplín a v blízkej budúcnosti budú mať značný pozitívny dopad na takmer každý druh priemyslu, vyžaduje implementovať spomínaný akčný plán s vysokým stupňom koordinácie, ale tiež podpory.

Dovoľte mi teraz poukázať na niektoré problémy v tejto dôležitej oblasti výskumu a vývoja. Myslím si, že výskum a vývoj akéhokoľvek rozsahu v oblasti nanotechnológií sám o sebe spĺňa podmienky excelentnosti. V mnohých prípadoch táto formálna podmienka spolu s tzv. kritickou masou zdrojov blokuje účasť malých výskumných inovatívnych centier univerzít, či inovatívnych malých a stredných podnikov na národných a európskych podporných programoch, ako napríklad Siedmy rámcový program alebo prichádzajúci Rámcový program pre konkurencieschopnosť a inováciu.

V tejto súvislosti by som rád upriamil Vašu pozornosť skôr na potrebu väčšej kooperácie medzi malými a veľkými subjektmi pôsobiacimi v danej oblasti výskumu a vývoja na jednej strane, a potrebu zvyšovania vnútorného konkurenčného prostredia na druhej strane.

Ďalším problémom, ktorý chcem zdôrazniť, sú finančné zdroje. Naďalej sledujeme nepriaznivý vývoj v oblasti dostupných investícií do výskumu a vývoja, oblasť nanotechnológií nevynímajúc. Potom ostáva len konštatovať, že v tejto oblasti výrazne zaostávame za USA, a to napriek schopnému vedeckému a inovatívnemu potenciálu, ktorým disponujeme. Okrem Siedmeho rámcového programu by bol možným východiskom, predovšetkým pre menšie výskumné a inovatívne projekty, určite rizikový kapitál, ktorého efektívnejšiu inštitucionalizáciu prostredníctvom súkromno-verejných partnerstiev často podceňujeme.

Myslím si, že Európska komisia spolu s Európskym investičným fondom by prostredníctvom programu „Jeremie“ mohla zohrávať lepšiu koordinačnú úlohu s konkrétnymi a jasnými odporúčaniami pre jednotlivé členské krajiny pre tvorbu účinných stimulov z verejných zdrojov, a teda aj zo štrukturálnych fondov.

PRÉSIDENCE DE M. PIERRE MOSCOVICI
Vice-président

  Romana Jordan Cizelj (PPE-DE). – Nanoznanost in nanotehnologija imata velik potencial, da še izboljšata blaginjo človeštva. Tehničnemu razvoju primerno pa mora ukrepati tudi politika, tako z raznimi spodbudami kot tudi z zakonodajnimi ukrepi. Gre za spodbujanje razvoja ter za regulacijo, ki onemogoča zlorabe in omejuje tveganja. In v tej luči je dokument, ki ga je pripravila Komisija, zelo pomemben.

Vendar pa ga obravnavamo relativno pozno. Parlament, Komisija in Svet se bližajo zaključku pogajanj o sedmem okvirnem programu. Prav ta program pa vsebuje nekaj bistvenih sestavin akcijskega načrta. To so področja raziskav, inovacij ter delno človeških virov. Upam si trditi, da se je Parlament zelo resno pogajal ter zagovarjal ustrezno vlogo nanoznanosti tako preko definiranja vsebinskih področij raziskav kot tudi, ko se je jasno zavzemal za znatno povišanje finančnih sredstev za raziskave.

V zvezi s tem pa je ostalo odprto še področje, ki ga akcijski načrt opredeljuje kot zagotavljanje kritične mase za infrastrukturo. Govori o povezovanju univerz, raziskovalnih organizacij in industrije ter za doseganje tega cilja priporoča uporabo obstoječih mehanizmov. V vmesnem času pa se je razvila živahna razprava o tako imenovanem evropskem tehnološkem inštitutu, kjer gre za nadgradnjo te ideje. Gre namreč za zagotavljanje kritične mase s poudarkom na človeških virih.

Že premišljene ugotovitve v zvezi z nanoznanostmi in nanotehnologijami moramo upoštevati pri odločitvah o razvoju nadaljnjih mehanizmov za zagotavljanje kritične mase. Pri tem želim posebej poudariti, da moramo omogočiti sodelovanje tako tistim skupinam, ki so že izkazale raziskovalno odličnost, kot tudi tistim skupinam, ki imajo velik potencial, da postanejo odlične v relativno kratkem času. Nanoznanosti in nanotehnologije lahko služijo kot eno izmed testnih področij pri vzpostavljanju tesnejšega sodelovanja znotraj tako imenovanega trikotnika znanja.

Ob koncu želim še čestitati poročevalcu za odlično opravljeno delo.

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – Voorzitter, innovatiekracht maakt zo'n 30% uit van de concurrentiekracht in de hoog ontwikkelde landen, dat staat in de actuele enquête van het Wereld Economisch Forum. Dat geldt in het bijzonder voor de nanotechnologie. Nanogeneeskunde bijvoorbeeld creëert kansen voor betere behandeling van kanker, hartziekten, diabetes, Alzheimer en Parkinson. Samengevat betreffen deze ziektebeelden twee derden van de Europese mortaliteit.

Europese onderzoeksinstellingen en bedrijven horen op dit terrein tot de wereldtop. Alleen in Nederland al heeft de nano-industrie een omzet van 20 miljard euro. De overheid investeert in mijn land bijvoorbeeld in het "Centre for Molecular Medicine" in Eindhoven een recordbedrag. Bedrijven leggen daar ook veel bij en dat is een voorbeeld van een offensieve strategie. De wereldontwikkeling, de concurrentie vraagt om een dergelijke houding.

Keuzes maken, investeren en steun geven aan de Europese kerninfrastructuur, dat wordt nu ook goed verwoord in het verslag Ransdorf. Het is dan een taak voor de Europese Commissie, de lidstaten, de regionale overheden met industrie en MKB: ervoor zorgen dat dit wordt omgezet in industriële productie in dit deel van de wereld. Het zevende kaderprogramma voor onderzoek en ontwikkeling, de Europese technologieplatforms en de kennisregio's hebben een goede basis gelegd samen met structuurfondsen, ook wat financiën betreft. En dan de risico's. Natuurlijk moeten worden gekeken naar de risico's, vooral ook op mondiale schaal binnen UNESCO/OECD.

En tenslotte, dit najaar start Commissaris Potočnik met een routemap voor researchinfrastructuur. Dan zal blijken welke gebieden, regio's of clusters echt het potentieel hebben om de wereldconcurrentie aan te gaan. Investeren gaat niet om een braindrain op wereldschaal, maar op dit terrein moet het een braingain worden, winst voor de Europese economie en het welzijn van onze burgers.

  Janez Potočnik, Member of the Commission. Mr President, I should like, in a telegraphic way, to respond to and summarise what I think is the message from today’s debate concerning innovation, funding, risks, ethics and the regulatory framework. I shall take them one by one.

On innovation, there is no doubt that nanosciences and nanotechnologies have a very high potential. Nanosciences are very much like information technology. So a breakthrough in this area would provide results for all sectors. That is why it is very important to pay close attention to innovation.

If we were to compare ourselves to the United States, we would find that in many areas we are not lagging behind. However, the one area in which we are truly lagging behind is information technology. If you look at how much money we provide for innovation, research and development, you would find that even structurally, not just globally, we are lagging behind. We should not make the same mistake when it comes to innovation.

We are trying to engage European technology platforms, joint technology initiatives – in which we are very active – and the companies from that area. I agree that the intellectual property issue, IPR, is also important and that is why it has received special attention in the action plan.

Let me now turn to funding. We have two themes which are dealing with that very seriously. One is, of course, nanosciences and nanotechnologies and the other is information and communication technologies. However, there is more than that. There are also the questions that will be dealt with in the European Research Council, in the people programme, in the capacities programme, and in infrastructure – the things connected with regional development. So it is very hard to compare the money that was devoted today to FP6 with the money that will be used in FP7. What I can tell you is that the funding will be increased considerably in comparison with the existing situation.

Again, if we compare the funding in Europe to that in the United States, we must not forget that the framework programme is 5% of European public funding. Therefore, it is obvious, if you compare how much public funding is provided for nanosciences, that it is 30% of that public funding in Europe. Obviously, we are giving it proportionally much higher attention than the Member States are doing. That has to be clearly underlined.

Secondly, in normal circumstances, two thirds of funding should come from the private sector, where we have to focus our attention. So here one of the things we found out – and it was published in August 2006 – was what the decisive elements are according to the companies doing the research in the area of Europe: first, the existence of the market; and second, the knowledge pool , not the wage level. The wage level is almost irrelevant when we talk about knowledge and research and development. These are the areas which need attention.

Thirdly, concerning the risks, it is true that we do not know everything and it would be hypocritical to say that we do, because it is not true. However, we know a lot, and I agree with all those who said that we need to pay proper attention to that in FP7. In the action plan we have also paid proper attention to the questions connected with the risks. Informal collection of inputs for further projects under FP7 has recently been completed. It is also extremely important that the way in which we approach questions of risk should be transparent and that we educate people in the proper way.

Concerning ethics, it is quite clear that we have to maintain the high ethical standards and principles that we have always followed and pay proper attention to that.

Finally, on the regulatory framework, regulatory issues again form an integral part of the action plan. They are concentrated there and the Commission is working in close collaboration with research DGs and DGs active in regulatory aspects, and with external experts, with a view to addressing various uncertainties with regard to potential hazards and exposure, to addressing gaps in knowledge, and to further developing guidelines and methods. The adequacy of existing and future legislation with regard to nanotechnology products is also being examined carefully.

To summarise, without any doubt we need a balanced approach, which is transparent, with a high level of care for public health, safety, the environment and consumer protection, but aimed at exploiting the huge potential of nanosciences and nanotechnologies in research and innovation. Today’s report was a very good opportunity to underline all these components of our approach and I should like to thank honourable Members for their attention to these issues, for the support given to our work and for the concerns they have raised.

  Le Président. – Le débat est clos.

Le vote aura lieu aujourd'hui, à midi.