Index 
 Előző 
 Következő 
 Teljes szöveg 
Eljárás : 2006/2038(INI)
A dokumentum állapota a plenáris ülésen
Válasszon egy dokumentumot : A6-0308/2006

Előterjesztett szövegek :

A6-0308/2006

Viták :

PV 25/10/2006 - 18
CRE 25/10/2006 - 18

Szavazatok :

PV 26/10/2006 - 6.14
CRE 26/10/2006 - 6.14
A szavazatok indokolása

Elfogadott szövegek :

P6_TA(2006)0463

Viták
2006. október 25., Szerda - Strasbourg Lektorált változat

18. A munkavállalók kiküldetése (vita)
PV
MPphoto
 
 

  Presidente. L'ordine del giorno reca la relazione presentata dall'on. Elisabeth Schroedter, a nome della commissione per l'occupazione e gli affari sociali, sull'applicazione della direttiva 96/71/CE sul distacco dei lavoratori (2006/2038(INI)) (A6-0308/2006).

 
  
MPphoto
 
 

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE), Berichterstatterin. – Herr Präsident, Herr Kommissar, liebe Kolleginnen und Kollegen! Die Entsenderichtlinie ist eine der wichtigsten Richtlinien für den freien Dienstleistungsverkehr. Auf der einen Seite ermöglicht sie europaweit fairen Wettbewerb unter den Dienstleistungsunternehmen, auf der anderen Seite enthält sie klare Regeln für den Schutz der entsandten Arbeitnehmer. Sie setzt Mindestnormen fest, die für alle gelten. Und trotzdem sieht sie ausreichend Flexibilität vor, damit diese Normen in den verschiedenen nationalen Systemen umgesetzt werden können. Ihr Kernprinzip ist gleicher Mindestlohn bzw. gleiche Mindestbedingungen für gleiche Arbeit am gleichen Ort. Sie schafft damit faire Wettbewerbsbedingungen für die Unternehmen vor Ort. Die Entsenderichtlinie braucht jedoch für ihre erfolgreiche Umsetzung das Engagement von allen, und zwar von allen Seiten und auf allen Ebenen!

Ich möchte an dieser Stelle den Kolleginnen und Kollegen, die an diesem Bericht mitgearbeitet haben, für ihr Engagement und vor allem für ihre unendliche Geduld bei den Verhandlungen danken. Auch den Mitarbeiterinnen und Mitarbeitern im Sekretariat des Ausschusses, im Tabling Office, in den Fraktionen und in den Abgeordnetenbüros möchte ich für ihren Einsatz und die nicht gezählten zusätzlichen Arbeitsstunden danken.

Dieser Bericht ist ein gemeinsamer Bericht. Er wird quer durch die Fraktionen mitgetragen, und das, weil sich alle bewegt haben und im Interesse der Sache letztendlich Kompromisse gefunden wurden. In seinem Engagement für die Entsenderichtlinie weist das Parlament die Versuche der Kommission zurück, in den Leitlinien Kontrollmaßnahmen der Mitgliedstaaten einzuschränken. Denn den Mitgliedstaaten kommt eine besondere Rolle zu. Sie stellen durch ihre Kontrollmechanismen sicher, dass die Mindestarbeitsbedingungen für die entsandten Arbeitnehmer eingehalten werden. Und das muss ihnen auch in Zukunft uneingeschränkt möglich sein.

Die Kommission wird über unsere Kritik an den Leitlinien nicht überrascht sein. Denn mit den Leitlinien verfolgt sie nichts anderes, als den Inhalt von Artikel 24 und 25 des ursprünglichen Kommissionsentwurfs zur Dienstleistungsrichtlinie durch die Hintertür wieder einzuführen. Das Parlament hatte diese beiden Artikel jedoch mit großer Mehrheit gestrichen, und der Rat hat der Streichung zugestimmt. Denn Arbeitgeberverbände und Arbeitnehmerverbände, Regierungen und Parlamentarier wollen nicht die Dienstleistungsfreiheit gegen die Grundrechte von Arbeitnehmern austauschen. Im Gegenteil: Es gibt eine breite Allianz, die davon überzeugt ist, dass es dieser Europäischen Union gelingen kann, beides miteinander zu kombinieren, und dass diese Kombinationsleistung genau das ausmacht, was wir Soziales Europa nennen.

Wir erwarten von der Kommission, dass sie das klare Votum vom Februar ebenso wie das Votum zu diesem Bericht ernst nimmt und ihre Arbeit darauf ausrichtet. Das heißt auch, wir erwarten, dass die Kommission bei der Auswertung der Fragebögen, die sie gestern an die Mitgliedstaaten geschickt hat, die Position des Parlaments, die in diesem Bericht zum Ausdruck kommt, maßgeblich berücksichtigt. Es kann nicht sein, dass die Kommission Anforderungen der Mitgliedstaaten, die darauf gerichtet sind, dass die Mindestarbeitsbedingungen auch wirklich eingehalten werden, in Frage stellt.

Übrigens hat der Europäische Gerichtshof klargestellt, dass Anforderungen, die zur Sicherung der Mindestarbeitsbedingungen notwendig sind, dem freien Dienstleistungsverkehr nicht entgegenstehen. Und genau das wird in diesem Bericht deutlich gemacht. So hat zum Beispiel die Praxis bewiesen, dass anders als in den Auslegungen der Kommission neben den Arbeitszeitnachweisen Lohnunterlagen notwendig sein können, um das Recht der Arbeitnehmer auf ihren Mindestlohn sicherzustellen. So wird auch in Zukunft ein Rechtsvertreter unerlässlich sein, der als Verhandlungspartner für Tarifverhandlungen im Sinne von Artikel 3 Absatz 8 der Entsenderichtlinie zur Verfügung steht bzw. als Beauftragter für die wirksame Zustellung von amtlichen Dokumenten solche Verhandlungen ermöglicht. Maßnahmen, die zur Vorabklärung und zur Information über die Einhaltung der Mindestbeschäftigungsbedingungen dienen, sind ein wichtiges Instrument zur Umsetzung der Richtlinie.

In diesem Sinne hoffe ich, dass sich das Engagement von so vielen für diesen Bericht wirklich gelohnt hat, und dass nun auch die Kommission uneingeschränkt zulässt, dass gleicher Lohn für gleiche Arbeit am gleichen Ort überall in der Europäischen Union sichergestellt werden kann!

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážené poslankyně, vážení poslanci, cílem směrnice o vysílání pracovníků je uvést v soulad právo podniků na poskytování přeshraničních služeb a práva dočasně vysílaných pracovníků. Jedná se o to, aby byly současně dodržovány základní svobody pohybu pracovníků a služeb i právní předpisy v sociální oblasti, jejichž účelem je ochrana zaměstnanců.

Deset let po přijetí této směrnice stále přetrvávají obtíže při jejím provádění. V prvé řadě jsou pracovníci a zaměstnavatelé nedostatečně informováni, pokud jde o jejich práva a povinnosti. Dalším problémem je nedostatečná administrativní spolupráce mezi orgány země původu a hostitelské země.V tomto ohledu můžeme dokonce hovořit o určité vzájemné nedůvěře. A konečně kontrolní opatření uplatňovaná některými členskými státy vedou k obavám z protekcionismu.

Orgánům hostitelských zemí bylo přiznáno určité právo kontroly, avšak i to má svá omezení. Tyto kontroly musejí být prováděny v přiměřeném měřítku, bez diskriminace, aby byl zaručen volný pohyb služeb v rámci vnitřního trhu. V rámci objasnění tohoto bodu považovala Komise za vhodné, přijmout dne 4. dubna hlavní zásady.

Vnitrostátní orgány musejí poskytnout vyslaným pracovníkům a poskytovatelům služeb účinné prostředky, které jim dovolí získat informace o pracovních podmínkách uplatňovaných v hostitelské zemi. Musejí také mezi sebou loajálně spolupracovat. V tomto ohledu považuje Komise za nutné připomenout členským státům jejich povinnosti a vyzvat je k zavedení účinnějších prostředků.

Jsem si vědom toho, že diskuse v Parlamentu o vysílání pracovníků byla obtížná, a že v ní zazněly velmi rozdílné názory. To podle mého názoru dokazuje, jak těžké je dosáhnout rovnováhy mezi zajištěním ochrany pracovníků na jedné straně a volným pohybem služeb na straně druhé.

Těší mě, že ve zprávě, o níž Parlament hlasoval, jsem nalezl mnoho bodů shodujících se s postojem Komise vyjádřeným v jejím sdělení ze 4. dubna. Je zde však několik bodů, jimž bych chtěl věnovat zvláštní pozornost a zaujmout k nim jasné stanovisko.

K názoru, že Komise se prostřednictvím svého stanoviska snaží zahrnout vyškrtnuté články 24 a 25 původního návrhu směrnice o službách, se nemohu připojit, protože to není tento případ, a Komise ve svém sdělení interpretuje dané právo, nikoliv zavádí právo nové, protože ve sdělení Komise takováto možnost ani formálně není, to je otázka legislativního procesu. Čili toto tvrzení neodpovídá realitě v interpretaci, kterou Komise použila. Znovu zdůrazňuji, ve svém sdělení Komise nezakládá nové právo, na kterém by se tyto články zakládaly, nýbrž interpretuje právo současné, včetně významných rozhodnutí soudu v Lucemburku.

Rozsudky soudního dvora uvedené ve sdělení Komise zakazují vnitrostátním orgánům požadovat od poskytovatelů služeb usazených v jiném členském státě, aby měly pobočku nebo zástupce usazeného na jejich území. Judikatura objasňuje, že hostitelská členská země, na jejímž území zahraniční poskytovatel provozuje služby, může za předpokladu respektování principu solidarity vyžadovat, aby byla na pracovišti přístupná dokumentace, která se k dané práci bezprostředně vztahuje, zejména výkazy práce nebo dokumenty, týkající se zdraví, bezpečnosti a ochrany práce na pracovišti.

Ve své interpretaci Komise v žádném případě neomezuje možnosti členských států provádět efektivní kontroly, žádná z uvedených formulací nesměřuje k tomuto cíli a musím konstatovat, že Komise se ve své interpretaci velmi přesně snažila najít a vystihnout obsah a ducha jednotlivých soudních rozhodnutí. Komise přikládá zvláštní důležitost řádnému provádění směrnice a zvýší svůj dohled nad tímto prováděním. Začala již pracovat na přípravě zprávy, která zhodnotí situaci rok po vydání hlavních zásad. Za tímto účelem Komise zaslala vnitrostátním orgánům a sociálním partnerům dotazník. Vytvořila rovněž internetové stránky věnované právním a praktickým otázkám vysílání pracovníků. Na těchto stránkách nedávno zveřejnila formulář, jehož prostřednictvím může každý evropský občan vyjádřit své návrhy a připomínky.

Kromě toho skupina národních expertů pracujících pod záštitou Komise vypracovala zásady správných postupů, jež stanoví některá pravidla v oblasti administrativní spolupráce, a jednotný formulář, díky kterému se zjednoduší výměny informací mezi kontaktními místy. Komise samozřejmě bere v úvahu veškeré názory Parlamentu a projednávaná zpráva je pro ni významným dokumentem.

 
  
MPphoto
 
 

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE), autorka projektu opinii Komisji Rynku Wewnętrznego i Ochrony Konsumentów. – Panie Przewodniczący! Bardzo dziękuję za sprawozdanie pani poseł Schroedter. Niestety z przykrością muszę stwierdzić, że Komisja Zatrudnienia nie uwzględniła najważniejszych postulatów przegłosowanych w mojej opinii z Komisji IMCO. Nie mieliśmy też żadnej możliwości wymiany informacji, oraz dyskusji w grupie B, dotyczącej ważnych dla nas kwestii.

Pani poseł sprawozdawca zawarła w swojej opinii wiele niepokojących i często sprzecznych zapisów. Skupię się tutaj na najważniejszych problemach. Problemach, które nie są nowe i które już były szeroko dyskutowane przy pracach nad dyrektywą usługową. Niestety zdecydowano, że rozwiązanie tych problemów nie znajdzie się w dyrektywie, tylko we wskazówkach Komisji. Wskazówki te są w moim rozumieniu dobre, gdyż eliminują problemy, z którymi każdego dnia spotyka się tysiące przedsiębiorców delegujących swoich pracowników.

Do tych problemów należą: wymóg państwa przyjmującego ustanowienia przedstawicielstwa prawnego, zamiast tylko oddelegowania pracownika, który mógłby pełnić rolę przedstawiciela pracodawcy. Taki wymóg ma bardzo daleko idące konsekwencje, gdyż ustanowienie przedstawicielstwa prawnego jest objęte zasadą swobodnego zakładania przedsiębiorstw, a nie swobody świadczenia usług, i wiąże się to z dużymi obciążeniami finansowymi dla pracodawców.

Kolejnie, wymóg dostarczania państwu przyjmującemu różnych ilości dokumentów. W praktyce przedsiębiorcy skarżą się, że władze kraju przyjmującego nadużywają tego wymogu i żądają dokumentów niemających nic wspólnego z wykonywaną pracą.

Kolejnie, wymóg dostarczania deklaracji informacyjnych na temat delegowania pracowników. Niektóre państwa wymagają dostarczenia takich deklaracji na wiele miesięcy przed rozpoczęciem oddelegowania i często te deklaracje nabierają rangi autoryzacji. Takie praktyki są bardzo uciążliwe dla usługodawców.

Ostatni ważny punkt, na który chciałabym zwrócić uwagę i który jest często sygnalizowany przez przedsiębiorców, tak bardzo uciążliwe kontrole polskich przedsiębiorstw…

(Przewodniczący odebrał posłance głos.)

 
  
MPphoto
 
 

  Raymond Langendries, au nom du groupe PPE-DE. – Monsieur le Président, permettez-moi d'abord de remercier Mme Schroedter pour le travail long et excellent fourni dans le cadre de ce rapport, et notamment pour sa recherche du plus large consensus possible sur un texte important à plus d'un titre.

Elle a également rappelé l'œuvre utile qui a été menée par une grande majorité de membres de ce Parlement lors de la discussion et du vote sur le projet de directive relatives aux services. Œuvre utile parce qu'en votant en faveur d'amendements fondamentaux qui assurent un respect absolu des compétences et des matières couvertes par la directive sur le détachement, le Parlement garantissait le rôle essentiel que doit jouer ladite directive à l'heure où nous connaissons et allons connaître dans l'Union des vingt-cinq une forte augmentation des prestations de services, ainsi qu'un accroissement de la mobilité des travailleurs. Le texte garantissait en outre – et je crois que c'était l'avis unanime des membres de la commission de l'emploi et des affaires sociales – notre compétence pour les matières qui nous reviennent de droit.

Une directive bien comprise, bien appliquée et dont les effets sont bien contrôlés doit assurer le juste équilibre entre une concurrence loyale et les garanties du respect du droit des travailleurs. Les règles du jeu doivent en être strictes et justes. Elles doivent aussi assurer la transparence et la sécurité pour les travailleurs, tant dans le cadre de la prestation de services que dans celui de la liberté de mouvement.

Une directive bien comprise requiert un effort majeur d'explication, de simplification administrative et d'information. Une directive bien appliquée doit clairement faire respecter le droit à la libre circulation et les principes d'égalité de traitement et poursuivre des objectifs d'harmonisation des conditions de travail et des systèmes sociaux. Une directive dont les effets sont bien contrôlés est un outil majeur dans la lutte contre les sentiments antieuropéens que peut engendrer dans la population la présence de travailleurs traités comme de simples marchandises déplacées à loisir et exploitées aux conditions les plus basses.

 
  
MPphoto
 
 

  Anne Van Lancker, namens de PSE-Fractie. – Voorzitter, mijnheer de commissaris, beste collega's, ik zou om te beginnen onze rapporteur willen danken voor het vele werk en haar luisterbereidheid. Ik kan u zeggen dat mijn fractie alvast vindt dat dit een evenwichtig verslag is. Commissaris, mijn fractie wil met dit verslag u vooral aanmoedigen om maatregelen te nemen om de detacheringsrichtlijn op het terrein te doen naleven. Wij vragen niet om een herziening van de richtlijn, want de wetgeving op zich is vrij goed, maar wij weten allemaal dat in de praktijk werknemers die tijdelijk in een ander land werken vaak meedogenloos uitgebuit worden en wij vinden dat deze uitbuiting moet stoppen.

En daarom moet er meer samenwerking komen tussen inspectiediensten van de verschillende lidstaten. Wij vragen dan ook aan de Commissie om werk te maken van een goed draaiend netwerk van inspectiediensten. Ook de doorstroming van informatie over rechten en plichten aan werknemers en aan bedrijven, mijnheer de commissaris, moet verbeteren en onze fractie is alvast heel tevreden met uw belofte om een goed gedocumenteerde website uit te bouwen, eenvormige formulieren te lanceren en goede praktijken uit te wisselen.

Nog een punt, mijnheer de commissaris, over de richtsnoeren die de Commissie heeft gelanceerd als gevolg van het feit dat dit Parlement met succes vermeden heeft dat de dienstenrichtlijn de detacheringsrichtlijn zou uithollen. Ik zou de commissaris willen oproepen om geen verwarring te creëren tussen enerzijds, pogingen om administratieve vereenvoudiging door te voeren, wat we volmondig steunen en anderzijds vereisten in vraag te stellen die noodzakelijk zijn voor de monitoring en de controle; daarom blijven we verdedigen, mijnheer de commissaris, dat lidstaten het recht moeten blijven behouden om te eisen dat er een vertegenwoordiger moet worden aangeduid van de firma, maar ook eisen te stellen in verband met documenten en registratiesystemen. Een halt toeroepen aan de bureaucratie en aan de uitbuiting, dat is waar we samen aan moeten werken.

 
  
MPphoto
 
 

  Ona Juknevičienė, ALDE frakcijos vardu. – Protekcionizmo ir ekonominio nacionalizmo nuotaikos kai kuriose Bendrijos šalyse ypač stiprėja. Jos varžo tarptautinę prekybą, kapitalo bei darbuotojų laisvą judėjimą. Protekcionistai yra nusistatę ne tik prieš konkurenciją iš Azijos šalių, bet apskritai prieš konkurenciją iš užsienio. Tai trumparegiškas požiūris. Visi žinome, kad konkurencija yra ekonominės pažangos variklis. Atskirtis gi veda į ekonominę ir socialinę degradaciją.

Darbuotojų komandiravimo direktyvos įgyvendinimo blokavimas, dirbtinai sukurtos biurokratinės kliūtys jos taikymui – tai viena iš protekcionizmo apraiškų.

Tokiu būdu daroma žala ne tik sau, bet griaunami visos Bendrijos interesai, grubiai pažeidžiamos jos piliečių pagrindinės teisės. Pirmiausia – teisė teikti paslaugas ir laisvai įsisteigti. Teisės, kurios įtvirtintos Bendrijos sutartyje, Darbuotojų komandiravimo direktyvoje yra ignoruojamos šalių narių. Toks elgesys ypač silpnina mūsų Bendriją.

Pirmininke, mieli kolegos, aš balsuosiu už tai, kad biurokratinės kliūtys būtų panaikintos. Kad verslo plėtrai Bendrijoje netrukdytų nacionalinės sienos. Kad žmonės galėtų laisvai pasirinkti, kur jie nori dirbti. Dirbant svetur, jie nebūtų ekonomiškai išnaudojami ir socialiai diskriminuojami.

 
  
MPphoto
 
 

  Ilda Figueiredo, em nome do Grupo GUE/NGL. – São conhecidas as discriminações que continuam a enfrentar muitos trabalhadores dos Estados-Membros da União Europeia, como Portugal, quando vão trabalhar para outros países, também membros da União Europeia, mas onde se praticam salários mais elevados. É que a directiva relativa ao destacamento de trabalhadores refere que é da inteira responsabilidade do país de acolhimento garantir a protecção e os direitos aos trabalhadores destacados, sendo o país em causa obrigado a adoptar medidas para evitar que as normas mínimas sejam contornadas, dando origem a situações de verdadeira discriminação, que afinal afectam todos os trabalhadores, os destacados e os do país de acolhimento.

Mas a realidade tem-nos demonstrado que esta directiva é ignorada em vários lados, apesar das inúmeras insistências, seja do Parlamento Europeu, seja de denúncias de casos concretos, como temos feito por diversas vezes. Mantém-se uma situação de incumprimento que importa resolver e não podemos aceitar a posição da Comissão que pretende limitar, em domínios importantes, requisitos mínimos impostos pelos Estados-Membros às empresas, que aliás vêm na sequência da proposta de directiva de criação do mercado interno dos serviços.

Por isso, ao apoiar o trabalho da relatora, não podemos deixar de lamentar as pressões e as propostas que o PPE mantém na sequência das tentativas que tem feito de impedir uma clarificação de aspectos importantes da execução da própria directiva, como acontece com as alterações de supressão que fizeram relativamente a vários pontos do relatório em debate. São particularmente graves as tentativas de supressão do n° 13 e de partes dos n°s 26 e 29 do relatório. Pela nossa parte insistimos na defesa do trabalho da relatora e na aprovação de diversas outras propostas que visam o cumprimento da directiva.

 
  
MPphoto
 
 

  Konrad Szymański, w imieniu grupy UEN. – Panie Przewodniczący! Kiedy zawierano kulawy kompromis w sprawie dyrektywy usługowej, było oczywiste, że dokonuje się on kosztem nowych krajów Unii Europejskiej, które właśnie w usługach mają swoje najważniejsze przewagi konkurencyjne na unijnym rynku. Szanse na równe prawa na wspólnym rynku, zarysowane w pierwotnym projekcie dyrektywy, zostały już wtedy pogrzebane. Elementem tego przetargu, który mógł budzić pewne nadzieje dla nowych krajów, były wytyczne Komisji Europejskiej w zakresie delegowania pracowników. Komisja Zatrudnienia i Spraw Socjalnych, przedstawiając nam dzisiejsze sprawozdanie, chce jednak odrzucić w całości nawet ten skromny i niewiążący krok. Chce tym samym utrzymania pełnego status quo w sprawie rynku usług, mimo że panuje na nim protekcjonizm i zwykły szowinizm.

Zaletą tego szowinizmu w opinii na przykład Europejskiej Konfederacji Związków Zawodowych jest to, że ma on charakter pracowniczy, że jest realizowany pod związkowymi sztandarami. Wątpię, by miał on cokolwiek wspólnego z prawdziwym dobrem ludzi pracy. Drakońskie wymagania administracyjne i socjalne w istocie służą temu, by pozbawiać ludzi miejsc pracy. Tak było w sprawie Vaxholm czy też w sprawie polskiej firmy Zojax. Obie zmuszono do wycofania się z realizacji projektów, co przyniosło straty i zwolnienia. Samozadowolenie szwedzkich związkowców było jednak wielkie, wszak zwalniano obcych – Łotyszy i Polaków. Chciałbym przypomnieć Komisji Zatrudnienia i szwedzkim związkowcom, że ci „obcy” to pełnoprawni obywatele i firmy, którym obiecaliśmy równe prawa na wspólnym rynku w momencie akcesji.

Wymagania artykułu trzeciego dyrektywy mają charakter minimalny, to prawda, ale czy Komisja Zatrudnienia nie zauważa, że czas najwyższy wskazać również górną poprzeczkę dla tych wymagań, tak w przypadków wymagań płynących z prawa, jak i z porozumień zbiorowych? Czy Komisja Zatrudnienia nie zauważa, że wymagania te są najczęściej tylko zasłoną dymną dla zwykłego protekcjonizmu? Wymagania rejestracji, posiadania prawnego przedstawicielstwa w kraju przyjmującym oraz dostępności dokumentacji socjalnej na miejscu, należą do czołowych form nękania administracyjnego, które służy jednemu celowi: ochronie rynku narodowego przed murarzami, piekarzami, cykliniarzami i ludźmi stu innych profesji. Mają oni dziś powody do rozżalenia. Ich oczekiwania równych praw na unijnym rynku bardzo często zderzają się z brutalną rzeczywistością.

Przyjęcie sprawozdania Komisji Zatrudnienia w kształcie niezmienionym będzie jasnym sygnałem dla państw członkowskich: ze wspólnym rynkiem usług możecie robić, co chcecie. Przyjęcie sprawozdania w tym kształcie jest także złamaniem kruchego kompromisu w sprawie dyrektywy usługowej. Dlatego proszę o poparcie poprawek zgłoszonych przez grupę posłów PPE-DE i UEN, ponieważ bez nich sprawozdanie nie zasługuje na poparcie.

 
  
MPphoto
 
 

  Derek Roland Clark, on behalf of the IND/DEM Group. – Mr President, when people work on short-term contracts in countries other than their own, there are obvious advantages for all sides. So I am all in favour of posted workers – but not this way. The report says in paragraph 19 that this will not be achieved by huge bureaucracy, but some 35 out of 49 paragraphs include references to laws, rules, infringement procedures, ECJ cases, enforcement by penalties.

If this proposal is anything to go by, I am not surprised that the Enterprise Commissioner is behind schedule in his drive to simplify EU laws! For yet again we have a proposal carrying a raft of rules and regulations, backed up with so many references to penalties and infringement procedures that the rapporteur must be at her wits’ end trying to make a proposal which is easy to operate, fair to all, but effective.

When this was debated a while ago in the Committee on Employment and Social Affairs, Members were horrified to hear cases of blatant exploitation of posted workers. This must be stopped, but what were the Member States doing? What were the trade unions doing? After all, it is highly likely that local workers were also being abused. Were posted workers employed because local workers refused to accept the conditions on offer?

The key lies in recital L on page 5 of the report, which talks about preventing the circumvention of national standards. Since national standards are emphasised this way, why do we need an EU directive at all? Why is it not left to Member States, if it is their rules that control the situation? An EU directive will be a burden on all sides and produce delays, when all we want is people in work. After all, this is not a new situation. Posted workers did not come about because of the EU. They existed before there was an EU. My own brother, English like myself, was an engineering draughtsman. He became self-employed, took up a contract with Volkswagen and worked in Germany for several years. He had no problems at all, but that was before the UK joined the then EC.

So I repeat, we do not need this directive. Member States are perfectly capable of managing their affairs within the existing regulations of the European Union – in short, subsidiarity. Do you remember that?

 
  
MPphoto
 
 

  Milan Cabrnoch (PPE-DE). – Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, pane komisaři, děkuji všem, kteří se podíleli na této zprávě. Vysílání pracovníků je jedním ze závažných témat, která musí Evropská unie vyřešit, aby tak naplnila svůj cíl, to je dokončení jednotného vnitřního trhu s volným pohybem osob a služeb. Je pro mne ctí, že mohu k této tematice vystoupit zde před stovkami svých kolegyň a kolegů v tuto pozoruhodnou denní dobu.

Sdělení Evropské komise směřuje k liberalizaci volného pohybu služeb a volného vysílání pracovníků a k odstranění nadbytečných restrikcí, protekcionismu, který dnes uplatňují některé členské země Zpráva paní poslankyně Schroedter však jde proti tomuto záměru. Zpravodajka klade nepřiměřený důraz na ochranu pracovníků a ve svém důsledku se prostřednictvím protekcionistických opatření staví proti svobodě vysílání pracovníků. Současná praxe silně znevýhodňuje pracovníky z nových členských států. Podniky ze starých členských zemí mohou poskytovat služby nejen ve své zemi původu, ale kdekoli jinde na trhu v Evropské unii. Naopak podnikům z nových členských států je tento přístup neustále znemožňován nebo komplikován prostřednictvím uplatňování přechodných období a řady administrativních bariér a protekcionistických opatření, která ve skutečnosti zabraňují vyslaným pracovníkům být konkurenceschopnými a poskytovat volně na trhu své služby za stejných podmínek jako pracovníci místní země. Stále zde slyšíme symbolický strach z polského instalatéra.

Zpráva paní poslankyně Schroedter pošlapává základní hodnoty, na kterých byla Evropská unie postavena, a rozhodně neprospívá našemu společnému cíli, tedy dokončení jednotného vnitřního trhu. Proto vás vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci vyzývám, abychom společně hlasovali proti této zprávě.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Andersson (PSE). – Herr talman! Herr kommissionär! Jag vill börja med att tacka föredraganden för ett mycket gott arbete.

Som många andra sagt är detta ett viktigt direktiv för den fria rörligheten, men också för skyddet av löntagarna. Det finns åtskilliga brister – det vet vi från utfrågningarna – när det gäller information, möjligheten att utöva kontroller och samarbetet mellan medlemsländer.

Låt mig fastslå att vi inte är för någon protektionism, utan för öppna gränser. Vi är för likvärdig konkurrens mellan företag, men vi är också för lika behandling av löntagare. Det är det som det handlar om – likabehandling. Nu har några gått som hänvisade till Vaxholm-fallet. Det handlade just om att lettiska arbetstagare inte skulle bli behandlade på ett sämre sätt än svenska arbetstagare. De skulle åtnjuta precis samma behandling, inte sämre, utan precis samma behandling.

En fråga där det har rådit oenighet mellan oss och kommissionen rör vikten av en representant. Ni föreslår att det skall räcka att man har en länk till någon att förhandla med som finns i ett annat land. Det blir oerhört byråkratiskt och oerhört svårt. En representant skall kunna kommunicera i de länder som sköter förhandlingarna och då måste man ha någon som har förhandlingsmandat. Man måste även kunna kommunicera med arbetsmiljömyndigheter och annat. Något annat är alldeles omöjligt. Det finns inga rättsfall som motsäger det jag säger. Arblade-fallet handlade om något annat. Det handlade om dokument som skulle förvaras i fem år enligt belgisk lag och är därför inte relevant utifrån det som kommissionen säger.

Jag hoppas ändå att vi skall få detta utstationeringsdirektiv att fungera bra i samhället, men då måste det innefatta dessa delar.

 
  
MPphoto
 
 

  Marian Harkin (ALDE). – Mr President, I should like to congratulate the rapporteur on this report. Because of time constraints, I shall concentrate on the Irish experience only, but it is certainly relevant to this debate.

The Commissioner stated that Ireland has not adopted specific transposition measures and was not conforming to the criteria established by the case law of the Court of Justice. So, apart from all the other difficulties highlighted by the rapporteur – and I do not have time to list them – it seems that we in Ireland do not have the legal certainty to comprehensively enforce this directive.

Recent events in Ireland have shown how much we need full implementation of this directive: with GAMA, a Turkish construction company, ripping off some of its foreign workers; the Irish ferry scandal, where existing workers were simply replaced by mainly foreign workers on half the wages and with inferior working conditions – I might add that this is one of the reasons I support a directive on ferries; and today in Ireland the mushroom industry admitting that some of its members are paying half the minimum wage to their foreign workers.

My final point is that it is not just posted workers who suffer: it is all workers, including Irish workers, who will pay a price down the line, as minimum wages will be undercut and suspicion and distrust will replace solidarity between workers. The Commissioner said earlier that it is difficult to protect workers while ensuring free movement of services; but, regardless of how difficult it is, we must do so.

 
  
MPphoto
 
 

  Gabriele Zimmer (GUE/NGL). – Herr Präsident! Zunächst gilt meine Anerkennung ebenfalls der Berichterstatterin für die geleistete Arbeit. Die Entsenderichtlinie ist in der Vergangenheit immer heiß umstritten gewesen und ist es auch geblieben. Nicht nur das Land, aus dem ich komme, war bisher nicht bereit, den Geltungsbereich der Richtlinie in der Gesamtwirtschaft umzusetzen. In Deutschland gilt die Richtlinie nur im Bauhaupt- und Baunebengewerbe.

Ich möchte die Diskussion zum vorliegenden Bericht auf drei Aspekte lenken: Die Berichterstatterin hebt hervor, dass die Sozialpartner gestärkt werden müssen, um ein Unterlaufen von tarifvertraglich geregelten Standards zu verhindern. Das heißt aber nicht, dass diese zwischen Mitgliedstaaten und Tarifpartnern geschlossenen Verträge tatsächlich existenzsichernde Einkommen garantieren. Es ist in diesem Zusammenhang zu prüfen, inwiefern Mindeststandards dem Anspruch von decent work in den einzelnen Mitgliedstaaten überhaupt entsprechen.

Nicht zu Unrecht verweist Kollegin Schroedter auch darauf, dass es schwierig ist, zwischen Selbständigen und Arbeitnehmern zu unterscheiden. Allerdings sollten wir bei der notwendigen Definition und bei der Klärung des Status von so genannten Scheinselbständigen nicht vergessen, dass es sich hierbei um Menschen handelt, die am meisten ausgegrenzt sind und am wenigsten verdienen. Sie müssen in einen Status versetzt werden, der ihnen Rechte gewährt, und dazu gehört ebenfalls das Recht auf ein existenzsicherndes, würdiges Einkommen.

In den Begründungen zur Durchsetzung der Dienstleistungsfreiheit spielt in den entsprechenden Richtlinien immer das Argument eine Rolle, dass schließlich der Konsument etwas davon haben soll. Auf den ersten Blick scheint die Entsenderichtlinie mit dem Verbraucherschutz nicht viel zu tun zu haben. Perspektivisch – da bin ich sicher – wird sich das ändern. Das Interesse der Verbraucher richtet sich nicht mehr nur auf die Qualität der Ware an sich. Und so geht heute auch der Verbraucherschutz schon gegen Importprodukte vor, in denen Kinderarbeit steckt.

Der Austausch von Waren und Dienstleistungen soll eine soziale Qualität haben. Wer daran beteiligt ist, muss ein Anrecht auf existenzsichernde Mindeststandards, angemessene Arbeitsbedingungen und Arbeitsschutz haben.

 
  
MPphoto
 
 

  Thomas Mann (PPE-DE). – Herr Präsident! Im Februar gab es einen Kompromiss zur Dienstleistungsrichtlinie zwischen Europäischem Parlament, Rat und Kommission. In ihm wurden die Artikel 24 und 25 gestrichen, die nur eine oberflächliche Überprüfung der Entsendefirmen und der Arbeitnehmer vorsahen. Wir konnten sicherstellen, dass sowohl Schwarzarbeit als auch Lohndumping wirksamer bekämpft werden.

Die Kommission hat in den letzten Monaten Federn lassen müssen. Jetzt versucht sie, durch die Hintertür der Entsenderichtlinie die abgelehnten Positionen erneut vorzulegen und geht in einigen Fällen über das hinaus, was der EuGH festgelegt hat. Und das auf dem Weg von Leitlinien, bei denen wir nur eine Stellungnahme abgeben dürfen. Das ist tückisch und läuft auf eine Entmachtung von uns Volksvertretern hinaus. Leitlinien werden bei Vertragsverletzungsverfahren vom EuGH sehr wohl zur Urteilsfindung herangezogen und erhalten damit eine rechtlich bindende Wirkung.

Die deutsche Bundesregierung, unsere Parteien, Sozialpartner, Arbeitgeber- und Arbeitnehmerverbände nehmen die geplanten Einschränkungen unseres Entsendegesetzes nicht hin. Ähnliche Bedenken haben andere europäische Länder. In Polen zum Beispiel gibt es kaum Einheimische auf den Baustellen, stattdessen jede Menge Arbeitskräfte aus Nicht-EU-Staaten. Bei aller Notwendigkeit, auf dem europäischen Binnenmarkt Mobilität zuzulassen, muss es vor allem gerecht zugehen. Dies erreicht man durch wirksame Kontrollen.

Jedes Gastland muss das Recht haben, Dokumente zu verlangen und Beschäftigungsbedingungen zu prüfen – Einkommen, Arbeitszeit, Ruhezeiten, Sicherheit und Gesundheitsschutz. Wer vorgibt, man brauche weniger Unterlagen, damit Bürokratie verhindert wird, will in Wahrheit keine Kontrollen und ermöglicht Illegalität. Außerdem müssen bei Gesetzesübertretungen Bescheide zugestellt werden können. Also brauchen wir bevollmächtigte Vertreter des entsendenden Unternehmens nach dem Recht des jeweiligen Aufnahmelandes.

Ich begrüße den Bericht von Frau Schroedter. Sie hat meine Änderungsanträge in Kompromisse aufgenommen. In einem Punkt aber stimme ich nicht mit ihr überein, nämlich dass die Definition des Begriffs Arbeitnehmer so angepasst wird, dass wirtschaftlich abhängige Selbstständige der Gruppe der Scheinselbstständigen zugeordnet werden. Ich hoffe, die Position findet morgen eine Mehrheit.

 
  
MPphoto
 
 

  Ieke van den Burg (PSE). – Voorzitter, ik heb in de Commissie interne markt met mevrouw Handzlik onderhandeld over dit dossier namens de PSE, het is jammer dat ze niet echt meer in het debat participeert, maar ik denk dat ik hier ook nog een keer wil zeggen dat wij wel degelijk heel veel oog hadden voor de problemen die door haar en ook door vele collega's in mijn fractie vanuit de nieuwe lidstaten zijn ingebracht en dat wij uiteraard onderkennen dat je onnodige barrières, onnodige bureaucratische belemmeringen voor het vrije dienstenverkeer en voor het vrije werknemersverkeer moet opruimen. Aan de andere kant heb ik ook genoeg ervaring met wat er op de arbeidsmarkt legaal, illegaal, semi-legaal gebeurt om te weten dat mensen daar inderdaad uitgebuit worden en dat er juist ook grensoverschrijdende mogelijkheden tot detachering gebruikt worden om regels te ontduiken.

Daarom zou ik hier nog eens heel duidelijk willen herhalen dat we niet het kind met het badwater moeten weggooien, maar dat we moeten kijken naar een goed evenwicht; ik zou mijnheer Clark, die blijkbaar niet weet hoe deze regelingen in elkaar zitten, nog eens duidelijk onder ogen willen brengen, dat er een subsidiariteitsprincipe is, dat voor het arbeidsrecht de regels van het werkland gelden en dat lidstaten daar volstrekt autonoom in zijn en dat die detacheringsrichtlijn alleen maar bedoeld is als uitzondering op die regel, om wat te regelen voor de situaties waarin werknemers over de grens gedetacheerd worden en tijdelijk onder hun eigen voorwaarden mogen werken, maar dan wel met een aantal minimumbeschermingen.

Juist de controle daarop, en het feit dat dat zo ingewikkeld is, maakt het nodig om regels te hebben om ook mogelijkheden voor controle te hebben, betere mogelijkheden voor arbeidsinspecties om samen te werken en dat maakt ook dat we dat evenwicht nodig hebben. Maar ook in het kader van de dienstenrichtlijn wil ik nog eens benadrukken dat er voor dat arbeidsrecht geen hiërarchie van regels geldt, dat lidstaten daar autonoom in zijn en dat de regels voor het vrij verkeer van diensten dat niet overrulen.

 
  
MPphoto
 
 

  Jacek Protasiewicz (PPE-DE). – Panie Przewodniczący! Możliwość delegowania pracowników jest integralnie związana z podstawowymi swobodami Unii Europejskiej, wśród których najważniejsze są swoboda przepływu osób, swoboda przepływu usług i swoboda przepływu kapitału. Tak więc dyrektywa o delegowaniu pracowników jest logiczną konsekwencją funkcjonowania rynku wewnętrznego Unii Europejskiej. Bez wątpienia o kondycji gospodarki unijnej świadczy kondycja jej firm, przede wszystkim tych z sektora małych i średnich przedsiębiorstw. To właśnie głównie do nich adresowana jest dyrektywa z 1996 roku, której celem było uproszczenie zasad, na jakich mogą konkurować i prowadzić swoją działalność poza granicami kraju pochodzenia. Bez wewnętrznej konkurencji Unia Europejska nie będzie zdolna stawić czoła konkurencji globalnej, gdzie trzeba zmierzyć się z gospodarkami Stanów Zjednoczonych, Chin i Japonii.

Pragnę wyrazić uznanie dla pani Elisabeth Schroedter za jej inicjatywę podjęcia bardzo ważnego dla przyszłości Unii Europejskiej tematu. Po dogłębnej analizie jej sprawozdania jestem jednak zmuszony wyrazić obawę, że w swojej istocie dokument ten mija się z bliską mi wizją swobody świadczenia usług na rynku wewnętrznym. Lektura projektu sprawozdania przygotowanego przez panią Schroedter budzi moje obawy, że jego celem jest de facto utrudnienie firmom możliwości delegowania pracowników do wykonania określonego zadania, a przez to zmierza do usankcjonowania protekcjonistycznych praktyk, służących rządom państw członkowskich do ochrony przed skutkami konkurencji. Pragnę tu wyraźnie podkreślić: przed pozytywnymi skutkami konkurencji. Równocześnie popieram starania Komisji Europejskiej i osobiste starania pana komisarza, zmierzające do zapewnienia lepszego stosowania dyrektywy w praktyce, i mam nadzieję, chyba podobnie jak pan komisarz Špidla, że nie ma powodów do jej zmiany lub zastąpienia jej nowym aktem legislacyjnym.

 
  
MPphoto
 
 

  Proinsias De Rossa (PSE). – Mr President, I should like to thank Mrs Schroedter for a very good report.

We need an effective directive to protect workers posted temporarily to an EU state. This is essential to prevent a race to the bottom. However, we have a directive that is full of legal black holes and is not applied at all in some states.

Despite the best efforts of Commissioner Špidla, I do not believe that guidelines will solve these failings. Many of our states are resisting the necessary legislative changes. The consequences are scandals of the kind already mentioned, such as the Irish ferries debacle. While ships’ crews are excluded from the posting of workers directive, the Irish Government also resists the implementation of a ferries directive, which would protect those workers.

We urgently need a legal framework to effectively prevent a race to the bottom, unfair competition and, indeed, the ugly emergence of xenophobia. We need clarity and certainty on definitions of workers and an end to false self-employment. We need the right to apply clearly established higher minimum standards, sufficient inspectors to ensure compliance and enforceable penalties for failure to comply with EU legislation. I believe, also, that we need protection for whistle-blowers, for those who reveal the abuses that take place under the existing regime.

I should like to remind those who would criticise the Committee on Employment and Social Affairs and myself over this issue that I represent a state that opened its borders to all ten new Member States, fully and freely. We have now been forced to close our borders to Bulgaria and Romania because of the abuse of migrant workers and the consequent effect upon Irish-based workers. This is not an easy question to resolve and it is certainly not an attempt to create protectionism in the 15 ‘old’ Member States.

 
  
MPphoto
 
 

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE). – Senhor Presidente, Senhor Comissário, o dinamismo do mercado interno tem proporcionado uma mobilidade acrescida de trabalhadores e tem contribuído para que as empresas europeias possam desenvolver as suas actividades de forma transnacional.

Para esta mobilidade acrescida também tem contribuído a possibilidade de as empresas poderem destacar para outro Estado-Membro da União Europeia alguns dos seus trabalhadores para a execução temporária de um trabalho. Porém, a experiência colhida até à data deixa muito a desejar. No caso português, especialmente no mercado da construção civil, o destacamento de trabalhadores tem corrido mal. São vários os casos detectados de exploração de trabalhadores portugueses em Espanha, na França, no Reino Unido e na Holanda. Isto tem acontecido porque existe um abismo entre a directiva de 1999, que estabelece o equilíbrio entre a liberdade de prestação de serviços e a garantia dos direitos laborais dos trabalhadores destacados, e a aplicação da mesma no terreno.

Além de divergências de interpretação da directiva pelos Estados-Membros, existem ainda dificuldades práticas na sua aplicação o que tem contribuído para mais barreiras, mais burocracia e mais lentidão nos processos. A ausência de controlo da aplicação desta directiva é manifesta. A subcontratação é um exemplo confrangedor de situações que, apesar de tão frequentes, não estão contempladas pela directiva, o que gera uma inaceitável diluição das responsabilidades e sempre, sempre, em detrimento dos trabalhadores destacados.

Apoio o relatório da Deputada Schroedter porque entendo que cabe ao Estado-Membro de acolhimento, em estreita articulação com as autoridades do país de origem, a obrigação de assegurar que as condições de emprego previstas na directiva sejam respeitosamente cumpridas com vista a aumentar a eficácia do controlo e o combate às práticas ilegais.

Por isso é necessário uma maior transparência e mais informação sobre os direitos e as obrigações a cumprir quando as empresas recorrem ao destacamento de trabalhadores. Apoio ainda o relatório da Sra. Schroedter porque se torna necessário adoptar correcções para organizar melhor e de forma sistemática o apoio, o controlo e a execução desta directiva.

 
  
MPphoto
 
 

  Françoise Castex (PSE). – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, mes chers collègues, nous devons prendre acte de l'existence réelle d'un marché du travail européen, et ce notamment dans le domaine des services qui, plus que les autres, implique le déplacement des salariés. Nous y sommes favorables, mais pas à n'importe quelles conditions et pas au risque du dumping social. Le travail humain n'est pas une marchandise et ne peut être soumis aux règles de la libre concurrence. Nous avons exprimé cette préoccupation lors du débat sur la directive "Services" et le Parlement a rejeté – vous l'avez rappelé – les articles 24 et 25 de cette directive qui traite précisément de l'assouplissement des conditions de détachement de travailleurs. Or, il n'est pas acceptable que la Commission remette en cause cette position et ignore les critiques émises par le Parlement.

La directive sur le détachement des travailleurs est mal appliquée dans les États membres et ne remplit pas ses objectifs. Soit, mais faut-il en conséquence assouplir la réglementation ou, au contraire, renforcer la volonté de l'appliquer? Je ne crois pas que les obligations de déclarations, de contrôles efficaces et la conservation des documents entraînent une surcharge bureaucratique inutile quand il s'agit de protéger les droits sociaux des salariés détachés et locaux. Le laxisme en la matière ne profite qu'aux fraudeurs. Par ailleurs, le renforcement de la contrainte et la menace même de sanctions pécuniaires doivent exercer un effet dissuasif.

C'est pourquoi je soutiens ce rapport et appelle de toute urgence la Commission et les États membres à régler les difficultés d'application de la directive dont nous ne demandons pas, à ce stade, la modification.

 
  
MPphoto
 
 

  Csaba Őry (PPE-DE). – Többen utaltak arra, hogy a kiküldetési irányelv és a szolgáltatási irányelv szorosan összefügg egymással. Sajnálom ezért, hogy nem novemberben együtt tárgyaljuk a kettőt, holott ez logikus és ésszerű lett volna.

Ami a mi álláspontunkat illeti, van egy fontos filozófiai különbség a szocialista és zöld képviselőtársaim által kifejtett megközelítéssel szemben. Mi a középpontba a gazdaság felgyorsítását, megerősítését állítjuk, hiszen a növekedés felpörgetése nélkül nem tudjuk új munkahelyeket létrehozni, nem tudunk biztosítani a nagy társadalmi elosztórendszerek hosszútávú finanszírozását, az európai szociális értékek megőrzését. Nem lehet előrelépni a munka és a családi élet összeegyeztethetősége területén, és nem lehet javítani a kis- és középvállalkozások versenyképességét, nem lesznek tehát megfelelő forrásaink a delokalizáció által okozott tömeges leépítések európai szintű kezelésére sem.

Tehát a kérdés az, hogy akadályozni vagy erősíteni kívánjuk a gazdaság teljesítményeit. Nekem úgy tűnik a kiküldetési irányelv vitája során, hogy inkább akadályozni akarjuk, és ez nem jó jel a jövőre nézve. Hogy csak a legkirívóbb problémáról beszéljek, a vállalati képviselőkre vonatkozó követelmény teljes mértékben ellentétes a szolgáltatási szabadsággal, súlyos versenyhátrányt jelent a gyakorlatban. Egy helyi struktúra kiépítését követelné, ami sokba kerül, értelmetlen és teljesen életszerűtlen, ezért szeretném felhívni a figyelmüket arra, hogy a 7. módosító indítvány kulcskérdés számunkra. Amennyiben nem kerül elfogadására, nem fogjuk támogatni az irányelv megszavazását. Kérem, ezt vegyék tekintetbe majd a szavazásnál.

 
  
MPphoto
 
 

  Harald Ettl (PSE). – Herr Präsident! Ich wünschte, wir brauchten keine Entsenderichtlinie mehr. Herr Kommissar, das würde sicher auch Ihren Vorstellungen entgegenkommen. Ich weiß auch nicht, ob die ArbeitnehmerInnen durch dieses Gesetz ausreichend vor Ausbeutung geschützt werden können. Wir haben aber kein anderes oder adäquates Instrument für den europäischen Arbeitsmarkt, um Problemen vorzubeugen.

Fest steht, dass die wichtigsten Eckpunkte der Entsenderichtlinie nur bedingt funktionieren – dies gilt sowohl für die grenzüberschreitende Zustellung von Verwaltungsstrafen als auch für die Behördenzusammenarbeit. Außerdem führt die Nichterfassung von Zulagen als oft wesentlicher Lohnbestandteil zu zusätzlichem Lohndumping.

Minimalerfordernis für das Funktionieren der Entsenderichtlinie wird wohl sein, dass eine Person zur Verfügung stehen sollte, die als Vertreter des Entsendeunternehmens fungieren kann, um die Anwendung der Richtlinie sicherstellen zu können.

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, budu opravdu stručný, protože jsme již překročili pět minut po půlnoci a myslím si, že musíme dodržovat velmi důsledně předpisy jak směrnice o pracovní době, tak i ostatních směrnic, které jsou v Evropě platné.

Takže velmi stručně. Základní otázka, která zde byla dvakrát zmíněna, je názor, že Komise ve svém sdělení se pokusila aplikovat znovu články 24, 25, které byly zamítnuté ze směrnice o službách. Konstatuji, že tento názor se nezakládá na pravdě, protože články 24 a 25 jsou založeny na koncepci země původu, tzn. že kontrola je vykonána zemí původu. Toto ve sdělení není, protože sdělení správně vychází z daného právního stavu, který říká, že kontrolní činnost probíhá v zemi vyslání pracovníků, čili v zemi, která pracovníky přijala.

Dále mi dovolte, abych konstatoval shodu v debatě na tom, že směrnice v daném okamžiku je schopna fungovat, avšak je velmi podstatné a nutné rozvinout a prohloubit její důslednou aplikaci, protože to, co je hlavním problémem v současné době, je nedůsledná aplikace, zejména nedůsledná přeshraniční spolupráce jednotlivých členských států. Komise v tomto směru ve svém sdělení naznačila kroky, kterými chce postupovat, a myslím si, že je naší povinností, abychom postupovali co nejdůsledněji a nejrychleji. K jednotlivým případům, které byly zmiňovány jakožto typické příklady kritiky směrnice nebo Komise, nebudu teď zaujímat stanovisko, a to nikoli proto, že by to nebylo věcně možné, nýbrž proto, že skutečně respektuji pracovní dobu tlumočníků.

Dovolte mi tedy jenom poslední obecnou poznámku. Ve svém sdělení Komise zaprvé interpretovala rozsudky soudu v Lucemburku a tyto rozsudky interpretovala korektně. Dále na základě své povinnost být strážkyní Smlouvy formulovala stanoviska k některým otázkám. Zatřetí navrhla a navrhuje postupy, které mají vést ke zlepšení implementace této směrnice.

A dovolte mi tedy, abych zakončil závěrečnou poznámkou. Základním principem právního postupu právních států a vlády práva je, že zákon, v tomto případě směrnice, může být použit pouze k účelu, ke kterému je určen. Tato směrnice má za úkol chránit vyslané pracovníky, nikoli omezovat volný pohyb služeb. Takže z hlediska této obecné konstrukce a z hlediska proporcionality členské státy nejsou sdělením omezeny v možnosti vykonávat svou kontrolní činnost, nejsou jim omezeny možnosti vykonávat ji účinně, ovšem platí ono základní pravidlo proporcionality že povinnosti, které jsou uloženy, nesmí být nepřiměřené ve vztahu k účelu, ke kterému se v některých případech vztahují, a tyto případy je vždy nutné posuzovat případ od případu, jak je nakonec ve sdělení naznačeno.

Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost, kterou Parlament této směrnici věnuje, protože jsem shodně s vámi přesvědčen, že to je jedna z nejdůležitějších směrnic v oblasti trhu práce, která je platná v Evropské unii, že je naší povinností ji korektně a precizně interpretovat a že je naší povinností ji co nejrychleji a co nejúčinněji uvést do života. Dovolte mi, abych poděkoval paní zpravodajce za práci, kterou vykonala, protože zpráva, která byla vypracovaná, je nepochybně jedním z kroků na cestě kterou jsem naznačil, totiž účinnému uplatnění směrnice, tak aby naplnila svůj účel. Dámy a pánové, děkuji vám.

 
  
MPphoto
 
 

  Presidente. La discussione è chiusa.

La votazione si svolgerà giovedì, alle 11.30.

Dichiarazione scritta (articolo 142)

 
  
MPphoto
 
 

  John Attard-Montalto (PSE). – Tonight we are debating the report on the application of a directive relating to posting of workers, as we are aware the posting of workers directive refers firstly to the guarantee of the free movement of persons and services, secondly, that posted employees enjoy terms and conditions related to minimum rates of pay, working conditions, health and safety of the host Member states.

The main problem of the directive is its enforcement. One of the main obstacles is the need to adjust the definition of ‘employees’ so that a clear distinction is made with the status of ‘self employed persons’ for the purpose of national employment law. Another difficulty is that this directive has not been transposed by all the Member States, nor is it enforced in practice in a number of Member States. Also it is apparent that such workers do not even know their rights and therefore the aim of the directive is not being achieved. I have come across numerous Maltese who were working in other Member States and who have no idea of their rights under this directive. So as to make the directive meaningful, we must not be ambiguous.

 
Jogi nyilatkozat - Adatvédelmi szabályzat