Märksõnaregister 
 Eelnev 
 Järgnev 
 Terviktekst 
Menetlus : 2006/2174(INI)
Menetluse etapid istungitel
Dokumendi valik :

Esitatud tekstid :

A6-0364/2006

Arutelud :

PV 13/11/2006 - 17
CRE 13/11/2006 - 17

Hääletused :

PV 14/11/2006 - 11.2
Selgitused hääletuse kohta

Vastuvõetud tekstid :

P6_TA(2006)0486

Arutelud
Esmaspäev, 13. november 2006 - Strasbourg Uuendatud versioon

17. Ühenduse merekeskkonnapoliitika I - Merekeskkonna temaatiline strateegia (arutelu)
PV
MPphoto
 
 

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest wspólna debata nad

- sprawozdaniem sporządzonym przez Marie-Noëlle Lienemann w imieniu Komisji Ochrony Środowiska Naturalnego, Zdrowia Publicznego i Bezpieczeństwa Żywności, w sprawie wniosku dotyczącego dyrektywy Parlamentu Europejskiego i Rady ustanawiającej ramy działań Wspólnoty w dziedzinie polityki środowiska morskiego (dyrektywa w sprawie Strategii Morskiej) (COM(2005)0505 - C6 - 0346/2005 - 2005/0211(COD)) (A6 - 0373/2006)

- sprawozdaniem sporządzonym przez Aldis Kušķis w imieniu Komisji Ochrony Środowiska Naturalnego, Zdrowia Publicznego i Bezpieczeństwa Żywności, w sprawie strategii tematycznej na rzecz ochrony i zachowania Środowiska morskiego (2006/2174(INI)) (A6 - 0364/2006)

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Je mi potěšením, že mohu zahájit tuto společnou diskuzi o tematické strategii ochrany a zachování mořského prostředí a o navrhované směrnici o mořské strategii.

Rád bych poděkoval oběma zpravodajům, paní Lienemannové za navrhovanou směrnici o mořské strategii a panu Kuskisimu za tematickou strategii a také Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitelů za vynaložené úsilí. Zároveň bych rád poděkoval Výboru pro rybolov a zejména panu Gklavakisimu za velmi konstruktivní přístup k tomuto důležitému tématu.

Moře a oceány pokrývají 71 % zemského povrchu a představují 90 % biosféry. Mořské vody Evropy se rozprostírají na 3 milionech kilometrů čtverečních, tedy na stejné ploše jako pevninská část Evropy. 50 % evropského území tak pokrývá moře. Mořské ekosystémy hrají klíčovou úlohu ve vývoji klimatu a počasí.

Stav mořského prostředí v Evropské unii se však rychle zhoršuje. V některých oblastech můžeme dojít tak daleko, že nebude cesty zpět. Na mořskou ekologii Baltského moře má velký vliv přísun živin. Populace ryb jsou ve špatném stavu v celé Evropě. Severovýchodní Atlantik je jednou z oblastí s nejintenzivnější námořní dopravou světa, a to se všemi souvisejícími riziky a dopady. Středozemí je velmi ohroženo nekontrolovaným rozvojem pobřeží.

Ke změnění situace však rozhodně nestačí stávající opatření a snahy, ať na mezinárodní, národní úrovni či na úrovni EU. Většina opatření vypracovaných na úrovni EU nebyla určena k ochraně mořského prostředí jako takového, a mají proto omezený dopad. Ukázalo se, že opatření přijatá na mezinárodní úrovni se provádějí a prosazují velmi obtížně, protože nejsou závazná.

Pro život jako takový a pro kvalitu našich životů má zdravé mořské prostředí zásadní význam. Je také prvotní podmínkou pro plné využívání hospodářského potenciálu oceánů a moří, dynamické námořní hospodářství může prospívat pouze tehdy, pokud existuje zdravé mořské prostředí. Mořská strategie proto významným způsobem přispěje k požadavkům růstu a zaměstnanosti lisabonské strategie.

Z uvedených důvodů je jasné, že ochrana mořského prostředí již nemůže a nesmí být pouze vedlejším produktem jiných politik. Na úrovni EU je zapotřebí integrovaná strategie, která by veškeré tlaky a vlivy na mořské prostředí zohledňovala.

A právě toho se snaží tematická strategie o mořském prostředí dosáhnout. Skládá se z návrhu směrnice o mořské strategii a ze sdělení vysvětlujícího stávající situaci, v širším smyslu zohledňuje ekologickou stopu EU v oblasti mořského prostředí a vysvětluje, proč musí EU jednat.

Na mořskou strategii je třeba pohlížet v širších souvislostech rozvoje nové námořní politiky EU. Podle zelené knihy Komise schválené letos v červnu je cílem této nové politiky Evropa s dynamickým námořním hospodářstvím, které bude v souladu s mořským prostředím. Mořská strategie je v oblasti životního prostředí pilířem budoucí námořní politiky. Bude stanovovat zaměření činností potřebných k ochraně mořských ekosystémů, na kterých závisí udržitelné bohatství, produktivita a pracovní příležitosti a v širším smyslu lidské bohatství získané z oceánů a moří.

Cílem navrhované směrnice o mořské strategii je dosáhnout „dobrého environmentálního stavu“ mořského prostředí EU do roku 2021, jinými slovy během následujících 15 let obnovit ekologické zdraví našich moří. Tento termín se bude shodovat s prvním přezkoumáním plánů povodí podle rámcové směrnice EU o vodě, což umožní součinnost při dalším provádění obou směrnic. Společné provádění rámcové směrnice EU o vodě a směrnice o mořské strategii tak propojí ochranu prostředí moří a vnitrozemských vod.

Na základě zeměpisných a environmentálních kritérií směrnice stanoví evropské mořské regiony a určí případné subregiony jako řídicí jednotky pro provádění.

Na úrovni EU nebudou přijatá žádná opatření týkající se řízení. Členské státy budou mít v první fázi za úkol vypracovat mořské strategie na úrovni regionálních moří a navrhnout konkrétní řešení, která budou odpovídat specifickým potřebám těchto moří. Mořské strategie by v první řadě měly zahrnovat vyhodnocení stavu mořského prostředí, hrozeb a vlivů, která na něj působí, dále environmentální cíle a ukazatele a monitorovací programy. Ve druhé fázi budou mít členské státy za úkol vypracovat a provést opatření za účelem dosažení dobrého environmentálního stavu.

Zásadní přitom bude spolupráce mezi členskými státy a se třetími zeměmi, s nimiž členské státy sdílejí mořské vody. Pro dosažení tohoto cíle budou členské státy muset pracovat v rámci úmluv o regionálních mořích. Regionální úmluvy jsou neocenitelnými partnery pro uskutečňování strategie. Dokazují to dlouhodobé zkušenosti s těmito úmluvami jak v oblasti vědeckých a technických schopností a kvalifikace, ale také s ohledem na prokázané schopnosti efektivně pracovat na regionální úrovni.

Na závěr bych rád zdůraznil význam a citlivost mořských ekosystémů. Vysoká míra ochrany mořského prostředí je nezbytnou podmínkou pro využívání veškerého hospodářského potenciálu oceánů a moří. Mořské prostředí je skutečně základním zdrojem našeho námořního hospodářství.

Mořské prostředí je ohroženo. Proto musí EU účinně jednat. Doufám, že námi navrhovaná strategie k tomu přispěje.

 
  
  

PRESIDÊNCIA: MANUEL ANTÓNIO DOS SANTOS
Vice-Presidente

 
  
MPphoto
 
 

  Marie-Noëlle Lienemann (PSE), rapporteur. – Monsieur le Commissaire, Monsieur le Président, chers collègues, d'abord permettez-moi, en ma qualité de rapporteur, de remercier les collègues rapporteurs fictifs des différents groupes et la commission de l'environnement, de la santé publique et de la sécurité alimentaire qui ont bien voulu soutenir un travail collectif pour améliorer la proposition de la Commission.

Monsieur le Commissaire, vous l'avez dit, les mers et les océans de notre planète sont dans un état préoccupant: une cote d'alerte est atteinte. D'ailleurs, une récente étude publiée dans la revue Science tirait la sonnette d'alarme en mettant en avant les risques de disparition des ressources halieutiques dans nos mers et nos océans.

La qualité de l'écosystème marin a un rôle fondamental dans l'environnement global de la planète et, en particulier, un rôle régulateur du climat tout à fait important. Nos mers ont aussi un rôle décisif pour la vie sur l'ensemble de la planète. Elles jouent, comme vous l'avez indiqué, un rôle économique majeur: pêche, transport, tourisme, sources de matières premières ou, encore, activités du littoral qui les bordent. Mais nos mers et nos océans subissent des pressions croissantes et des pollutions inquiétantes.

D'abord retenons ce chiffre: 80 % des pollutions maritimes viennent de la terre et comme vous l'avez dit, Monsieur le Commissaire, il est évident qu'il y a un lien direct entre la directive-cadre sur l'eau et la directive que vous avez présentée et que notre Parlement souhaite améliorer.

Mais si la pollution vient de la terre par l'eau, elle vient aussi par l'atmosphère. Les études récentes montrent une grande interaction entre les mouvements atmosphériques, les pollutions atmosphériques et la mer et les océans, de sorte que l'urbanisation et les activités humaines se produisant loin des côtes peuvent avoir un impact direct sur la qualité des eaux. Les pollutions sont par ailleurs engendrées par des activités liées à l'exploitation des océans et des mers comme le transport et l'aquaculture. Les déchets produits par la pêche et les activités pétrolières ont atteint, dans certains secteurs, des niveaux tout à fait abusifs et dangereux il y a quelques années.

Nous sommes aussi à une période où l'on voit se profiler de nouvelles menaces que la directive doit anticiper. En particulier, nous voyons se multiplier les projets de désalinisation de l'eau de mer. Il faut être certain que ces activités ne vont pas, dans le futur, dégrader la qualité de l'eau. Il y a de grands débats internationaux sur le stockage du dioxyde de carbone. Donc on le voit, les menaces sont bien réelles.

La directive a essayé de mettre en place une architecture nous permettant enfin de disposer d'une stratégie qui va au-delà des conventions internationales dont, la plupart du temps, les résultats n'étaient jusqu'ici pas à la hauteur des espérances.

Notre directive se fonde sur un premier point: la restauration du bon état écologique des mers. Le Parlement souhaite, Monsieur le Commissaire, que l'obligation de résultats soit beaucoup plus présente, beaucoup plus forte que le prévoit le texte en son état actuel.

Deuxièmement, notre Parlement souhaite que le bon état écologique des mers et des océans soit défini avec beaucoup plus de précision pour que ce ne soit pas une sorte de vœu pieux et que nous nous approchions au plus près de ce qui peut être fait pour restaurer la vie et l'équilibre de l'écosystème.

Troisièmement, notre Parlement souhaite que les échéances soient moins longues, et en tout cas qu'il y ait un bon équilibre entre les échéances, le niveau des exigences du bon état écologique et l'obligation de résultats.

Enfin, nous plaidons pour la création de zones marines protégées, car les expériences américaine et néo-zélandaise ont montré que ces zones protégées – voire, dans certains cas, ces véritables réserves marines – étaient de nature à permettre la reconstitution des stocks halieutiques.

Enfin, nous souhaitons que la cohérence territoriale soit renforcée par un bon travail au niveau des régions marines et sous-marines, sans toutefois dispenser les États membres des responsabilités qui leur sont propres eu égard aux objectifs fixés par les plans de gestion et les plans de mesures de restauration du bon état écologique.

Nous somme soucieux d'introduire la mer Noire dans le document. Nous souhaitons tirer la sonnette d'alarme concernant l'Arctique: il faut penser à l'avenir de cette partie du monde qui nous est directement liée et dont l'évolution a des impacts considérables sur l'avenir de la planète, qui peut s'en trouver menacé. Nous souhaitons que les régions ultrapériphériques de l'Union, qui ne figurent pas encore dans le document, fassent progressivement au moins l'objet d'une stratégie adaptée.

Je terminerai sur les enjeux démocratiques. Nous le constatons au quotidien: qu'il s'agisse de la pêche ou des transports, les usagers de la mer, les écologistes, les scientifiques éprouvent le besoin de confronter leurs points de vues pour que les décisions qui seront prises le soient sur la base d'un diagnostic partagé et d'une analyse rationnelle des problèmes. En tout cas, c'est l'état d'esprit des amendements que nous avons déposés.

 
  
MPphoto
 
 

  Aldis Kušķis (PPE-DE), Referents. – Priekšsēdētāja kungs, cienījamie kolēģi! Izmantojot šo izdevību, vēlētos jums visiem pateikties par līdzšinējo sadarbību un vērtīgajiem priekšlikumiem, kurus esat snieguši, lai kopīgi uzlabotu Komisijas priekšlikumu par jūras vides aizsardzības un saglabāšanas tematisko stratēģiju. Es ļoti ceru, ka šis ziņojums veicinās reālas izmaiņas, saglabājot un uzlabojot jūru ekoloģisko vidi. Priecājos, ka ziņojumā tika skarts arī tik jutīgs jautājums kā Baltijas jūras vides problēmas. Baltijas jūrā, kas tiek dēvēta arī par Eiropas iekšējo ezeru, ir īpaši svarīgi saglabāt ekosistēmas līdzsvaru, nepieļaujot tās tālāku apdraudēšanu, īpaši ņemot vērā specifisko zemo ūdens apmaiņas rādītāju. Ar šo es vēlējos uzsvērt, ka Eiropas Parlamentam ir skrupulozi jāvērtē un jāseko līdzi arī Baltijas jūras videi bīstamā gāzes vada izveidei un būvniecībai. Manuprāt, ir svarīgi, lai Eiropas iedzīvotāji, īpaši tie, kuru valsts teritorijas robežojas ar jūru ūdeņiem, paši spētu saredzēt pozitīvas izmaiņas — to, ka paaugstinās ūdens kvalitāte un tīrība, notiek bioloģiskās daudzveidības atjaunošanās jūrās un, visbeidzot, rit pārdomāta, līdzsvarota un ilgtspējīga jūras reģiona pārvalde un attīstība pēc šī un tam līdzīgu likumdošanas aktu pieņemšanas. Vēlējos uzsvērt, ka šis ziņojums ir tapis kopā ar nevalstiskajām organizācijām un šīs jomas pārstāvjiem industriālajā sektorā, ar kuriem notika plašas debates vēl pirms priekšlikumu iesniegšanas termiņa beigām, un daudzas no viņu idejām tika iestrādātas šajā ziņojumā. Visbeidzot, kolēģi, es vēlētos novēlēt Eiropas Komisijai un arī mums pašiem mazāk runu, bet vairāk darba un konkrētu rezultātu, lai mēs visi varētu bez bažām dzīvot pie savām jūrām.

From this point I shall switch to English and, speaking also for my colleague Mrs Korhola, who cannot be here today for this debate, share some comments and messages.

The thematic strategy is decided on under the Sixth Environmental Action Programme. That is very necessary. As the Commissioner has rightly said, for some time we have needed a strong, integrated EU policy on marine protection. The EU marine strategy directive will be an important new instrument in integrating the existing approaches. Great things have already been achieved with the various policies – legislation, programmes, action plans and various international conventions – but still the state of the marine environment has been deteriorating at an alarming pace. We need more overall joint action.

There are big challenges, such as the role of third countries, which might raise some questions. But if third countries turn out to be the biggest polluters and if they think of this as only a European Union matter, how do we ensure that actions and efforts put in place by the Member States produce good results when, for one reason or another, third countries do not cooperate? We have tried to address the issues in committee, but we shall only find out later how this actually works.

The rapporteur, Mrs Lienemann, has done some excellent work, influenced strongly by the NGOs, and she has been very environmentally ambitious. She has made some radical changes and integrated ideas into the report that were widely requested by the stakeholders. In general, the rapporteur has made the directive stronger and more concrete, more ambitious and effective. She has added the much needed guidelines and criteria and has tightened up the time limits.

Building on the rapporteur’s approach, we have a solid chance to make this a real environmental pillar for marine policy as planned. Here are a few key elements of the draft report. The time limits and schedules for achieving good environmental status have been tightened up, from 2021 to 2017. General definitions of measures which Member States are to take in order to achieve good environmental status are added and a detailed list of GES criteria is provided.

There is no clear definition of European marine waters. The Black Sea has been added as one marine region in the directive. Preparation timetables are tighter, as are programmes of measures. Marine-protected areas are added, something that was not mentioned before. More emphasis is given to cooperation by Member States in the same marine region in monitoring programmes, etc. More emphasis is laid on third countries in broadening responsibilities and deciding who should be involved.

All in all, this report is making a strong point, from the European Parliament side, that we need effective measures to tackle this important issue.

 
  
MPphoto
 
 

  Ιωάννης Γκλαβάκης (PPE-DE), Εισηγητής της γνωμοδότησης της Επιτροπής Αλιείας. – Κύριε Πρόεδρε, κύριος στόχος της προτεινόμενης οδηγίας είναι η επίτευξη καλής κατάστασης του θαλασσίου περιβάλλοντος.

Η στρατηγική αυτή είναι στις μέρες μας περισσότερο από οποιαδήποτε άλλη στιγμή επιτακτική, διότι το θαλάσσιο οικοσύστημα έχει υποβαθμισθεί σημαντικά. Όμως, για να είναι αποτελεσματική αυτή η στρατηγική, πρέπει να προσέξουμε δυο-τρία πράγματα.

Πρώτον, στην πατρίδα μου λέμε ότι, αν δεν σπάσουμε αυγά, δεν κάνουμε ομελέτα. Τα χρήματα τα οποία έχουν προβλεφθεί για αυτή τη δράση είναι πάρα πολύ λίγα. Έχουν προβλεφθεί, μόνο για διοικητικά έξοδα, περίπου 90 εκατομμύρια ευρώ ετησίως τα δύο πρώτα χρόνια και μετά 70 εκατομμύρια ευρώ το χρόνο. Θεωρώ ότι το ποσόν είναι ανεπαρκές. Η σωτηρία των θαλασσών μας είναι τόσο σοβαρό θέμα, ώστε αξίζει να ξοδέψουμε περισσότερα χρήματα.

Δεύτερον, χρειάζεται ένας συντονισμός δράσεων. Πρώτα απ’ όλα πρέπει να κάνουμε κοινωνούς σ’ αυτήν την προσπάθεια τους αλιείς. Με αυτούς πρέπει να συνεννοηθούμε, αυτοί πρέπει να πεισθούν ότι πρώτα απ' όλα πρέπει να προστατεύσουν το περιβάλλον· αλλά όχι μόνο· άνθρωποι των μεταφορών, του τουρισμού, της βιομηχανίας, της υγείας, της διατροφής, της γεωργίας, αλλά και πάνω απ’ όλα της αλιείας, πρέπει να καθίσουμε σε ένα κοινό τραπέζι για να συμφωνήσουμε και να προχωρήσουμε.

Το τρίτο που θα ήθελα να πω, είναι αυτό το οποίο έθιξαν οι Επίτροποι κ. κ. Borg και Δήμας. Ποιο είναι αυτό; Ότι πρέπει να συμφωνήσουμε σε κάποιους κοινούς δείκτες, για να μετρήσουμε σε ποια κατάσταση βρίσκεται το περιβάλλον αυτή τη στιγμή, ώστε - και αυτό είναι πολύ σημαντικό -, όταν μιλάμε για καλή κατάσταση θαλασσίου περιβάλλοντος, να εννοούμε το ίδιο πράγμα. Δηλαδή πρέπει να συμφωνήσουμε σε κοινούς δείκτες μέτρησης.

Τελειώνοντας, θέλω να πω και να τονίσω ότι η οδηγία για τη θαλάσσια στρατηγική πρέπει να δώσει στην αλιεία τη δέουσα σημασία και να είναι το κέντρο της προσπάθειας.

 
  
MPphoto
 
 

  Ville Itälä, PPE-DE-ryhmän puolesta. – Arvoisa puhemies, ensinnäkin haluan kiittää esittelijää erinomaisesta ja tärkeästä työstä ja samalla haluan kiittää komissiota, joka on lähtenyt tähän tärkeään työhön. Merikomissaari Borg järjesti itse asiassa kotikaupungissani Turussa viime heinäkuussa merenkulun turvallisuutta käsittelevän konferenssin, jossa käsiteltiin näitä tärkeitä asioita. Tämä on juuri sitä oikeata työtä, jota meidän pitää EU:ssa yhteisesti tehdä.

Erityisesti haluan nostaa esille Itämeren asiat, koska Itämeri on tärkeä EU:n meri ja Itämeri on tällä hetkellä häpeäpilkku. Itämeri on todella sairas. Esimerkkinä voidaan mainita viime kesä, jolloin sinilevä valtasi lämpimien ilmojen myötä koko meren. On vaikeaa selittää jopa omille pienille lapsille, jotka haluavat mennä uimaan, että sinne ei voi mennä, sillä meri ei ole pelkästään likainen vaan jopa myrkyllinen. Meressä on myrkkysinilevää ja lapsille voi aiheutua erilaisia sairauksia, jos he menevät mereen uimaan lämpimällä säällä.

Nyt vaaditaan niin komissiolta kuin meiltä kaikilta voimakkaita ja nopeita toimenpiteitä sekä riittäviä resursseja, jotta me voisimme pelastaa Itämeren. Se edellyttää luonnollisesti paljon toimenpiteitä. Yksi hyvä toimenpide, joka on jo tehty, on Pietarin jätevedenpuhdistamon rahoittaminen. Se on yksi tärkeimmistä. Tarvitsemme myös vuoropuhelua Venäjän kanssa esimerkiksi laivaliikenteen turvallisuussäännöksien alalla. Ilman yhteistyötä Venäjän kanssa me emme pysty onnistumaan.

Itämeren pelastaminen ei ole enää pelkästään ympäristökysymys. Se on ennen kaikkea poliittinen kysymys.

 
  
MPphoto
 
 

  Riitta Myller, PSE-ryhmän puolesta. – Arvoisa puhemies, ei ole liioiteltua sanoa, että Euroopan merialueet ovat kriisissä ja merien suojelutoimenpiteillä on kiire. Viidenkymmenen seuraavan vuoden aikana muun muassa kalakantoja uhkaa romahdus. Komission ehdotus meriympäristödirektiiviksi ja meriympäristöstrategiaksi on keino etsiä EU:n laajuista integroitua lähestymistapaa meriekosysteemien pelastamiseksi. Vaikka kaikkien merien tilanne on heikko, on järkevää tarkastella merten suojelua myös alueellisesta näkökulmasta. Merialueet ovat ominaisuuksiltaan erilaisia ja ainakin osa ongelmista on aluekohtaisia. Kaikille merialueille on yhteistä ainakin se, että niiden kaikkien olisi voitava määritellyn ajan kuluessa saavuttaa hyvä ekologinen tila. Toivottavasti se on aikaisemmin kuin vuonna 2021.

Sosiaalidemokraatit tukevat esittelijän pyrkimystä määritellä se, mitä tarkoitamme meriympäristön hyvällä ekologisella tilalla. Määritellyn hyvän tilan saavuttamiseksi on luotava riittävän tiukat suojelutavoitteet pilaantumisen ehkäisylle ja toimenpiteille, joilla tuetaan merien tilan elpymistä ja palautumista kestävälle tasolle. Nämä toimenpiteet voivat olla aika rankkoja, ja toivon, että PPE-DE myös tukee näitä äänestyksessä. On tärkeää, että toimenpiteet ovat oikeudellisesti sitovia eivätkä pelkästään suosituksia.

Merten suojelussa on kysymys yhteistyöstä, paitsi EU:n jäsenmaiden kesken, myös merialueisiin liittyvien kolmansien maiden kanssa. Esimerkiksi Itämeren alueella tehokasta suojelua ei saada aikaan ilman Venäjän sitoutumista yhteistyöhön. Yhteistyötä on jo vuosien saatossa tehty HELCOMin eli Helsinki-sopimuksen puitteissa. HELCOMin piirissä ollaan valmistelemassa Itämeren suojelutoimintaohjelmaa. Jotta Itämeren alueella päästään mahdollisimman nopeasti käytännön toimiin, strategian vaatimat suojelutoimet tulisi aloittaa jo HELCOMin laatiman toimintaohjelman puitteissa. Kiitän molempia esittelijöitä siitä, että he ovat hyväksyneet tämän näkökohdan sekä strategiassa että direktiiviosassa.

 
  
MPphoto
 
 

  Chris Davies, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, having a marine strategy that does not concentrate on fish is like filling a goldfish bowl with clean water after the cat has already taken and eaten the goldfish!

Having said that, there is strong support in this House for the principles behind this strategy and for the legislation, and that is hardly surprising given the catastrophic picture the Commission has painted of the state of our seas. We need to introduce protective measures that are enforceable through the courts in order to ensure that Member States apply them.

The Commissioner used strong words, which we welcome, but the proposals originally submitted to Parliament highlighted some of the weaknesses and divisions within the Commission itself. One thing we are most pleased about is the fact that the whole idea of good environmental status has been reinserted into the proposals and given a clear definition, and we are united on there being powers to create marine protected zones. However, why were those ideas not in the Commission’s original document? When it came out of DG Environment they were, but by the time it emerged from the College some of these crucial matters had been deleted. The time has come for the Commission to back up its fine words on sustainability with some united action from the Commissioners of each department.

We hear that there are divergent views in the Council – so be it. But the message to the Commission and the Council from this Parliament should be that there is strong cross-party support for a significant improvement and strengthening of the measures being proposed. The Commission was right to draft these proposals, but let us now ensure that the warm sentiments can be transformed into practical action.

 
  
MPphoto
 
 

  Carl Schlyter, för Verts/ALE-gruppen. – Herr talman! Jag vill tacka föredragandena för deras föredömliga arbetssätt och de utmärkta betänkanden som de har skrivit. De förbättrar kommissionens förslag genom att kräva att god status uppnås 2017 i stället för 2021. Dessutom blir målen bindande, och vikten av marina reservat betonas.

Klimatförändringar, avfall, ohållbart fiske, buller, övergödning och råvaruutvinning hotar våra hav. Om den massförstörelse och den naturkatastrof som sker i havens djup skulle ske synligt, på land, skulle debatten om havsskyddet dominera vardagen. Rader av fiskar, fåglar och däggdjur hotas av utrotning. Den marina strategin kan bli ett litet steg för att försöka ta itu med problemen, om den blir så ambitiös som miljöutskottet föreslår.

Medlemsstaterna måste ta sitt ansvar att inrätta betydligt fler marina reservat. Nationalparker har vi i alla länder, men marina reservat lyser med sin frånvaro där de bäst behövs. Det finns överväldigande statistiska bevis för att marina reservat ger skydd som både ökar fisket och den biologiska mångfalden i närområdena. När fisk får växa till sig skyddat, sprider de äldre fiskarna ut sig och ger bättre fångster. Speciellt Östersjön är ett väldigt känsligt hav med bräckt vatten. Länderna runt Östersjön måste alltid ha rätt att införa hårdare krav på vattenskydd, om de anser det vara nödvändigt, utan att för den skull då ständigt hotas av långvariga rättsprocesser för att den inre marknaden skall gå före skyddet av haven.

Jag vill påpeka vikten av utskottets krav att inte ge bidrag till jordbruk som läcker stora mängder näringsämnen till haven. Mina ändringsförslag 81 och 82 syftar till att reglera utsläpp av avfallslagring på ett seriöst sätt. På denna punkt är det ursprungliga förslaget för svagt. Jag är emot ändringsförslag 90 om att ta bort referensen om radioaktiva ämnen, eftersom det skulle strida mot det ursprungliga målet från 2002. Slutligen: Den maritima strategins krav på exploatering av haven måste anpassas och ändras för att hamna inom den marina strategins ram.

 
  
MPphoto
 
 

  Αδάμος Αδάμου, εξ ονόματος της ομάδας GUE/NGL. – Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, θα ήθελα να συγχαρώ την κ. Lienemann για την εξαίσια δουλειά που έχει κάνει στην έκθεση και να τονίσω ότι έχει καταφέρει, με μεγάλη επιτυχία, να συμπεριλάβει στην έκθεσή της τις απόψεις όλων των συναδέλφων καθώς και των μη κυβερνητικών οργανώσεων, με αποτέλεσμα να έχει βελτιώσει σημαντικά το αρχικό έγγραφο της Επιτροπής.

Το θαλάσσιο περιβάλλον το οποίο αποτελεί βασική και πολύτιμη πηγή ζωής απειλείται καθημερινά. Η θαλάσσια μόλυνση, οι κλιματικές αλλαγές, η ναυτιλία και η οικοδόμηση των ακτών συνεχίζουν να απειλούν το θαλάσσιο περιβάλλον και να επηρεάζουν αρνητικά την ανθρώπινη υγεία.

Η εν λόγω οδηγία η οποία αποσκοπεί στο να καλύψει τα κενά της περιβαλλοντικής πολιτικής, αποτελεί δε ένα σημαντικό βήμα προς τη βελτίωση της υγείας και αποκατάστασης των θαλασσών.

Είναι σημαντικό να υποστηρίξουμε τροπολογίες σύμφωνα με τις οποίες τα κράτη μέλη πρέπει να επιτυγχάνουν καλή περιβαλλοντική κατάσταση, τροπολογίες οι οποίες αναγνωρίζουν τις απειλές που δέχεται το θαλάσσιο περιβάλλον και οι οποίες επιδιώκουν το στενότερο δυνατό χρονικό πλαίσιο για την εφαρμογή της οδηγίας. Σχετικές είναι και οι τροπολογίες 24, 27, 73 και 78, τις οποίες σας παρακαλώ να υπερψηφίσετε.

Επιπρόσθετα, οι δράσεις των κρατών μελών θα πρέπει να βασίζονται στην αρχή της προφύλαξης, σε μια προσέγγιση που θα βασίζεται στο οικοσύστημα, ενώ παράλληλα θα πρέπει να λαμβάνονται υπόψη εύστοχες αξιολογήσεις οι οποίες πραγματοποιήθηκαν βάσει της υφιστάμενης ευρωπαϊκής νομοθεσίας. όπως αναφέρουν οι τροπολογίες 23, 49, 45, 51 και 60.

Τέλος, σας καλώ να υποστηρίξετε τις τροπολογίες 81 και 82, αναφορικά με την απαγόρευση κάθε συστηματικής ή εκούσιας απόρριψης κάθε υγρού, αερίου ή στερεού σώματος στα ύδατα ή στο θαλάσσιο βυθό, πάντα σύμφωνα με τις διατάξεις που ορίζονται για το διοξείδιο του άνθρακα και με την εξαίρεση χορήγησης σχετικής έγκρισης σύμφωνα με το διεθνές δίκαιο και την πραγματοποίηση προηγούμενης εκτίμησης περιβαλλοντικών επιπτώσεων σύμφωνα με την οδηγία.

 
  
MPphoto
 
 

  Sebastiano (Nello) Musumeci, a nome del gruppo UEN. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, le due relazioni oggetto della nostra discussione non potevano capitare in un momento più opportuno, in cui cioè si discute della famigerata costruzione del Gasdotto baltico che, in assenza di un serio studio di impatto ambientale, rischia di comportare una catastrofe ecologica in un mare, peraltro già provato da un preoccupante livello di inquinamento. Non solo: anche le sponde settentrionali e meridionali del Mediterraneo, le cui risorse ittiche si fanno sempre più scarse, soffrono in alcune aree di un elevato inquinamento dovuto, tra l'altro, all'estrazione ma soprattutto alla raffinazione del petrolio. Mi riferisco, in particolare, al triangolo industriale di Siracusa, in Sicilia, che rappresenta il polo petrolchimico più grande d'Europa.

Nella medesima zona industriale, oltre all'altissimo livello di inquinamento atmosferico che comporta il drammatico problema delle malformazioni neonatali e dell'insostenibile tasso di mortalità per tumori – superiore addirittura del 57 per cento alla media italiana – emerge il problema dell'inquinamento marino. Le conseguenze sono ovvie: le risorse ittiche di pessima qualità sono ridotte allo stremo; i pescatori, spesso piccoli imprenditori, o percorrono più miglia per trovare un mare pescoso o sono costretti ad abbandonare la loro atavica attività. Come se ciò non bastasse, è in progetto la costruzione di un rigassificatore nella stessa zona industriale, da me più volte denunciato in quest'Aula.

Ben vengano, allora, signor Presidente, la proposta di direttiva sulla strategia per l'ambiente marino e gli opportuni emendamenti che, secondo noi, la migliorano. E' auspicabile, soprattutto, che si accorcino i tempi per il conseguimento degli obiettivi di buono stato ecologico e ambientale. Bisogna recuperare i gravi ritardi che l'Europa ha accumulato in questo settore e i tempi della politica, si sa, non sempre coincidono con le esigenze della natura. Da stasera siamo autorizzati ad essere un po' più ottimisti.

 
  
MPphoto
 
 

  Urszula Krupa, w imieniu grupy IND/DEM. – Panie Przewodniczący! Środowisko morskie od dawna stoi w obliczu różnorodnych zagrożeń, dlatego przyjęcie ambitnej strategii morskiej jest potrzebne i tym bardziej wskazane. Unia Europejska ma obszary morskie większe niż jej całkowite terytorium, posiada 1200 portów, ponadto 90% handlu zewnętrznego jest transportowane drogą morską. Za istotne uważamy podkreślenie wzajemnej zależności wspólnej polityki rybołówstwa i proponowanej strategii na rzecz środowiska morskiego. Logiczne i wskazane jest dopuszczenie możliwości przepłynięcia zagrażającemu i ukaranemu statkowi do najbliższego miejsca schronienia, a następnie do najbliższej dostępnej stoczni remontowej, jeśli nie zagraża to zdrowiu i środowisku.

Godna uwagi jest także propozycja uznania Arktyki za naturalny rezerwat, poświęcony pokojowi i nauce.

 
  
MPphoto
 
 

  John Purvis (PPE-DE). – I have the privilege of representing Scotland in this Parliament and that means I also represent a large share of the EU’s indigenous resources of oil and gas. As I understand it, we are committed to maximising the potential of our indigenous energy resources. Surely this is only sensible for economic and logistical reasons and for security of supply. It is also the case that the extraction of hydrocarbons in the North Sea is already well regulated in all its environmental and ecological aspects. Yet certain amendments adopted by the Committee on the Environment, Public Health and Food Safety will effectively stop exploitation of these resources. That is just plain absurd. Indeed these amendments will even, I understand, cause suspension of a major offshore wind project in the Moray Firth. Much of the research funding for this came from the European Union.

Do we want to look ridiculous? Do we want to hobble our few indigenous energy resources and become even more dependent on one or two dominant, and often domineering, external suppliers? The North Sea’s ecology must be considered holistically in North Sea terms. The North Sea is not the Mediterranean.

I appeal to the rapporteur and other sensible groups to support the PPE-DE amendments, which will make this proposal ambitious – yes – but also responsible and practical.

 
  
MPphoto
 
 

  Åsa Westlund (PSE). – Herr talman! Jag vill tacka Lienemann och Kušķis som jag tycker har gjort ett väldigt förtjänstfullt arbete med dessa direktiv.

Jag bor själv vid Östersjön och har tyvärr därför på väldigt nära håll fått se vad det innebär för enskilda människor, men också för sysselsättning och tillväxt, när havens ekosystem är ur balans. Jag vet också att människor förväntar sig att vi i denna kammare tar ett krafttag och gör något åt de problem som de upplever varje dag. Därför hoppas jag att parlamentet i morgon inte lyssnar på föregående talare utan i stället ger ett brett stöd för de ändringar som miljöutskottet ställt sig bakom.

För det första: en kraftigt uppsnabbad process som innebär att åtgärderna sätts in tidigare och en betydligt mer ambitiös tidtabell för när målet om ett gott miljötillstånd i våra hav skall nås än vad kommissionen har föreslagit. För det andra: tydligare definierade målsättningar som, precis som Lienemann sade, är garantin för att vi faktiskt uppnår någonting och att det inte bara blir snömos i slutändan. För det tredje: att det hav som kanske har den sämsta situationen, Östersjön, blir ett pilotområde för denna strategi, där åtgärderna skall sättas in särskilt tidigt och då gärna grunda sig på Helsingforskonventionen. Det behövs för att rädda Östersjön.

 
  
MPphoto
 
 

  Henrik Lax (ALDE). – Herr talman! För två veckor sedan publicerade Nicholas Stern, tidigare anställd på Världsbanken, för den brittiska regeringen en chockande rapport om följderna av klimatförändringen. Det var ord och inga visor. Vi får inte längre bedöma naturen som någonting utan värde. Om vi gör det, kan det nämligen få oberäkneliga följder. Detsamma gäller också havets tillstånd.

Vi i ALDE-gruppen har i miljöutskottet utarbetat en mängd ändringsförslag. De syftar alla till att höja ambitionsnivån, få till stånd striktare tidtabeller, stärka samarbetet med tredje land, till exempel Ryssland, och täppa till luckor i lagstiftningen. En allvarlig lucka är till exempel de internationella vattenområdena som börjar 12 sjömil utanför kusten. I den sårbara Östersjön fortsätter främst lastfartyg, men också passagerarfartyg, att dumpa latrinavfall rakt ut i havet. Det kan de göra lagligt på internationellt vatten. Ute på Östersjön ”kissar och bajsar” 1 800 fartyg hela tiden. Det är ofattbart! Vi är glada över att föredraganden och skuggföredragandena som vi arbetat tar med vårt ändringsförslag om översynen av denna lucka i lagen. Det måste gå att förverkliga snabbt, utan att beslutet fastnar i Internationella maritima organisationens beslutsmaskineri i åratal.

Vi skall ha en hög ambitionsnivå. EU måste stödja Ryssland i ansträngningarna att rena allt avloppsvatten från S:t Petersburg. Det blir dyrt, men att låta bli blir ännu dyrare. Oljeborrning och gasledningar skall inte i ekonomins namn få företräde framför de miljörisker de utgör. Också trafikens skadeverkningar måste minskas.

Jag tror att befolkningen vill se att EU verkligen är handlingskraftigt i dessa mänsklighetens ödesfrågor. Endast så kan vi stärka förtroendet för unionen. Målet skall vara att skydda och återställa tillståndet i Europas hav och se till att mänskliga aktiviteter bedrivs på ett hållbart sätt.

 
  
MPphoto
 
 

  Ian Hudghton (Verts/ALE). – Mr President, the European Union has 68 000 kilometres of coastline; Scotland has 11 000 kilometres. Almost 50% of the EU population live within 50 kilometres of the sea; in Scotland 70% live within 10 kilometres of the sea. Clearly it is in Scotland’s long-term interests to protect the marine environment and to conserve its wealth of marine resources for the long term.

Scotland has oil and gas reserves for at least another 30 years. I will be supporting various amendments that will ensure that oil and gas extraction can continue to benefit the Scottish and EU economies.

I cannot support committee Amendment 8 in the Lienemann report, as drafted, because it seeks to link the marine strategy to ‘the principles of the common fisheries policy’. The CFP has been a miserable failure and the last thing I want to see is a new marine strategy linked to such a flawed set of principles.

The idea that Member States should determine what good environmental status is in waters under their jurisdiction, and work with their neighbours in logical marine regions, makes a lot of sense. Fisheries management should be brought into that common sense situation, and jurisdiction should be returned to the Member States so that, for example, countries around the North Sea can work together with those who have most to gain from conservation being encouraged, giving the incentive to make a marine strategy succeed.

 
  
MPphoto
 
 

  Γεώργιος Τούσσας (GUE/NGL). – Κύριε Πρόεδρε, τα συστήματα προστασίας του θαλάσσιου περιβάλλοντος καλύπτονται αποσπασματικά από διάφορες τομεακές πολιτικές της Ευρωπαϊκής Ένωσης, με αποτέλεσμα, όμως, να προκύπτει ένα συνονθύλευμα πολιτικών, νομοθετικών πράξεων, προγραμμάτων και σχεδίων δράσης, χωρίς να υφίσταται συνολική ολοκληρωμένη πολιτική για την προστασία του θαλάσσιου περιβάλλοντος.

Επιδιωκόμενος στόχος των δύο συνδυασμένων νομοθετικών ρυθμίσεων σχετικά με τη θεματική στρατηγική για την προστασία και τη διατήρηση του περιβάλλοντος, καθώς και της οδηγίας για τη θαλάσσια στρατηγική είναι η επίτευξη καλής περιβαλλοντικής κατάστασης του θαλάσσιου περιβάλλοντος της Ευρωπαϊκής Ένωσης μέχρι το 2021. Αν λάβουμε όμως υπόψη, πρώτον, το γενικόλογο χαρακτήρα των δύο ρυθμίσεων και, δεύτερον, τους πυλώνες πάνω στους οποίους στηρίζονται, είναι βέβαιο ότι το 2021 όχι μόνο καλή κατάσταση του θαλάσσιου περιβάλλοντος δεν θα υπάρχει, αλλά ούτε καν βελτίωση της σημερινής κακής κατάστασης, η οποία ομολογείται ευθέως στην αιτιολογική έκθεση της πρότασης οδηγίας, στην οποία επισημαίνεται ότι συνολικά παρατηρείται ουσιαστική υποβάθμιση του θαλάσσιου περιβάλλοντος κατά τις πρόσφατες δεκαετίες.

Είναι αδιαμφισβήτητα τα τεκμηριωμένα επιστημονικά στοιχεία του Οργανισμού Ηνωμένων Εθνών, σε ό,τι αφορά τους φορείς επιβάρυνσης, ρύπανσης του θαλάσσιου περιβάλλοντος, και αυτοί είναι οι χερσαίες βιομηχανίες και η ναυτιλία. Οι ανύπαρκτες ή υποτυπώδεις υποδομές αποθήκευσης και επεξεργασίας των καταλοίπων.

Ειδικότερα, οι πυλώνες πάνω στους οποίους στηρίζεται τόσο η θεματική στρατηγική όσο και η πρόταση οδηγίας είναι η κοινή αλιευτική πολιτική και η Πράσινη Βίβλος για τη ναυτιλιακή πολιτική της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Και όλα αυτά, βέβαια, στα πλαίσια του 6ου προγράμματος δράσης για το περιβάλλον, περίοδος 2002-2012, που έντονα έχουμε κατακρίνει.

Κατά την άποψή μας, πρόκειται στην ουσία για πολλές, αλλά μη ουσιαστικές παρεμβάσεις, που κινούνται στο ίδιο μήκος κύματος με την πρόταση της Επιτροπής, που, ως πιο τολμηρό και φιλόδοξο στόχο, βάζει τη συντόμευση της προθεσμίας από το 2021 στο 2017.

(Ο Πρόεδρος διακόπτει τον ομιλητή)

 
  
MPphoto
 
 

  Cristina Gutiérrez-Cortines (PPE-DE). – Señor Presidente, quiero dar la enhorabuena sincera a la señora Lienemann, y no lo hago de manera superficial o protocolaria. Creo que ha conseguido en esta Directiva algo importante. Gracias a su gran experiencia, conoce extraordinariamente bien la filosofía y las fórmulas legislativas europeas y ha logrado una Directiva escueta, corta: a pesar del número de enmiendas, no tiene demasiadas cosas y sus propias enmiendas son ideas muy genéricas propias de una Directiva marco. Me consta que ha trabajado con expertos y ha estado abierta a muchas sugerencias; ni siquiera ha hecho falta recurrir a enmiendas para que se recojan algunas de ellas.

Quisiera decir que es algo extraordinario y maravilloso que, por fin, Europa se ocupe de la mar. Le ha llegado su hora. Pero también digo que esta Directiva debe ser el comienzo de un desarrollo legislativo posterior, porque, precisamente por ser una Directiva marco, todavía hay muchos aspectos que tendrán que ser desarrollados en un futuro, y de eso quiero hablar.

Por ejemplo, la enmienda 27, que es prácticamente igual a la 86 presentada por mi Grupo, sugiere numerosos aspectos que tendrían que ser desarrollados: entre otras cosas, las actividades en el mar, numerosas actividades industriales, nuevas muchas de ellas, como la propia desalación —no estoy en contra de ella, pero aún no se ha estudiado—, y las metodologías para el estudio del impacto ambiental marino, que están prácticamente «en mantillas», es decir, sin hacer.

Creo también que deben desarrollarse más los indicadores y que hay que elaborar cartas marinas digitalizadas, que deberán explotarse también en el ámbito cultural.

Creo que uno de los grandes tesoros que tienen la historia del mundo y la historia de Europa son precisamente las cartas arqueológicas. Es un tema que hay que desarrollar para conservar el patrimonio y creo que será uno de los descubrimientos más sugestivos para todos nosotros.

 
  
MPphoto
 
 

  Ευαγγελία Τζαμπάζη (PSE). – Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, αγαπητοί συνάδελφοι, θέλω να μου επιτρέψετε να συγχαρώ τη συνάδελφο κ. Lienemann για την άρτια και διεξοδική εργασία της.

Είναι επιβεβλημένο πλέον η Ευρωπαϊκή Ένωση να αποκτήσει μια ολοκληρωμένη πολιτική για την προστασία του θαλάσσιου περιβάλλοντος, διότι η μέχρι στιγμής ισχύουσα αποσπασματική νομοθεσία δεν κατάφερε να αποτρέψει τη μείωση της βιοποικιλότητας και την απώλεια των ενδιαιτημάτων. Είναι χρέος μας, λοιπόν, προς τις μελλοντικές γενιές να επιτύχουμε ένα πολύ υψηλό επίπεδο προστασίας του θαλασσίου περιβάλλοντος, έτσι ώστε να συνδυαστεί η στρατηγική μας για την αειφόρο ανάπτυξη με τους στόχους της Λισσαβόνας, καθώς δεν πρέπει να ξεχνάμε ότι σε πολλές χώρες της Ένωσης και για σημαντική μερίδα του πληθυσμού η θάλασσα, αποτελεί ένα μεγάλο πόλο οικονομικής ανάπτυξης.

Παράλληλα, μέσα από αυτή την οδηγία δίνεται μια ιστορική ευκαιρία στα κράτη μέλη να συνεργαστούν σε ένα πεδίο που μέχρι πρόσφατα αποτελούσε πεδίο αντιπαραθέσεων και ανταγωνισμών, όπως οι θαλάσσιες περιοχές αλίευσης και οι ποσότητες προς αλίευση.

Βασικός στόχος πρέπει να είναι να καθοριστεί ξεκάθαρα ο όρος καλή περιβαλλοντική κατάσταση των θαλάσσιων οικοσυστημάτων, προκειμένου να επιτευχθεί μια συνεκτική και αποτελεσματική θαλάσσια πολιτική σε επίπεδο Ευρωπαϊκής Ένωσης.

Στην επίτευξη του στόχου αυτού θεωρώ ότι συμβάλλει σημαντικά και η θέσπιση των θαλάσσιων προστατευόμενων περιοχών, ως ενός εργαλείου για την προστασία των οικοσυστημάτων και της αντιμετώπισης της μείωσης της βιοποικιλότητας. Ταυτόχρονα ζητείται και η συντόμευση των προθεσμιών για την επίτευξη των στόχων της προτεινόμενης οδηγίας μέχρι το 2017.

 
  
MPphoto
 
 

  Marios Matsakis (ALDE). – Mr President, I wish to congratulate Mrs Lienemann and Mr Kušķis on their excellent reports which, despite the view of some Scottish colleagues, have been wisely strengthened by the Committee on The Environment, Public Health and Food Safety.

European marine waters, as indeed international waters, have often become the dustbin for waste of varying quantities and levels of toxicity. This practice has been carried out for many years by individuals, companies and governments, who have shown little knowledge of or regard for the enormous diversity and importance of marine ecosystems. In many instances that has resulted in unprecedented environmental damage. In other cases, the survival of certain species is now balanced on a knife edge.

It is high time for the EU to intervene decisively in order to protect our marine environment. Therefore, we should all fully support these two welcome reports in the hope that the implementation of the necessary strategies and directives will be forthcoming unhindered, as well as extended to third countries, and that further, complementary measures will be introduced in the near future. After all, the protection of our marine environment is an essential element in safeguarding our own survival on this planet.

 
  
MPphoto
 
 

  Dorette Corbey (PSE). – Voorzitter, allereerst mijn welgemeende complimenten aan mevrouw Lienemann. Zij heeft echt een uitstekend verslag geschreven. Collega's, het is voor vissen niet gemakkelijk om te overleven in de zeeën en oceanen die de Europese Unie omringen. Overbevissing en vervuiling hebben hun tol geëist. Op is op. We moeten dus nu drastische maatregelen nemen om te voorkomen dat er rond 2040 geen vis meer over is. Deze voorspelling van wetenschappers is een belangrijke waarschuwing.

De mariene strategie is een goed initiatief, maar wat mij betreft is de richtlijn nog te weinig concreet. Allereerst moeten er visreservaten ingesteld worden. Door het instellen van reservaten op paaiplaatsen worden vissen in staat gesteld om zich ongestoord voort te planten. Het is in Nieuw-Zeeland en Australië gebleken dat dit werkt. Als er naast reservaten ook nog duurzame visserijmethoden worden ingevoerd, dan kunnen we de toekomst van vissen in de wateren rondom de Europese Unie veilig stellen.

Daarnaast is het van belang iets te doen aan de exoten en het probleem van het ballastwater. De Japanse oester heeft in de Noordzee een aangenaam leefklimaat gevonden zonder natuurlijke vijanden, maar deze oester groeit eigenlijk al te voorspoedig. Ballastwater kan eenvoudig gezuiverd worden en dat is een gezamenlijke opgave. De mariene richtlijn dwingt lidstaten om na te denken over hoe de milieutoestand van de zeeën kan worden verbeterd en hoe beter kan worden samengewerkt. Dat is in het belang van ons allemaal. Ik steun het verslag van collega Lienemann van harte en ik hoop dat u dat allemaal zult doen.

 
  
MPphoto
 
 

  Olle Schmidt (ALDE). – Herr talman! Herr kommissionsledamot! Det känns bra att vara tillbaka igen, och jag har fått börja mitt arbete med att läsa två bra betänkanden.

Att våra hav kan överleva de påfrestningar som havsmiljön utsätts för är ett ansvar för oss alla. Ett extra stort ansvar vilar på denna församling och Europeiska unionen och att vi kan finna formerna för ett gränsöverskridande arbete med insatser som är samordnade och kraftfulla. Tiden är som många har påpekat knapp, ytterst knapp.

I den del av Europa där jag bor är Östersjön det viktigaste havet och det hav som har utsatts och fortfarande utsätts för de största hoten. Det är därför som vi med stor oro ser på den planerade gasledningen från Ryssland till Tyskland. I morgon skall de mer detaljerade planerna presenteras. En gasledning i den känsliga Östersjön utgör ett stort miljöhot. Gasledningen kan skadas av fartyg, av kvarvarande gamla minor och utsättas för terrorangrepp. Gasledningen utgör ett hot mot miljön och fisket, både när den byggs och under driftstiden. Riskerna är enligt min mening påtagligt större än fördelarna. Förvisso behöver Europa energiförsörjning, men denna naturgasledning skall inte läggas på Östersjöns botten. Om gasledningen skall byggas, skall det ske på land – för havsmiljöns och för Östersjöns skull!

 
  
MPphoto
 
 

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, se zájmem jsem vyslechl vaši debatu a jsem rád, že mohu konstatovat, že v zásadě oceňuje celkový přístup, který zvolila Komise. Na druhé straně je zřejmé, že tato otázka je do té míry složitá a mnohdy urgentní, že se na řadu věcí objevují odlišné názory a že řada věcí vyžaduje ještě hluboké prohloubení a vyjasnění.

Dovolte mi, abych se nyní podrobně věnoval některým hlavním změnám.

V harmonogramu provádění (změny 20, 24, 31, 32, 34, 35 a 69) Komise navrhla rok 2021 jako termín, do kterého členské státy mají dosáhnout „dobrého environmentálního stavu“ mořského prostředí. Výbor pro životní prostředí navrhl stanovit dřívější datum.

Ačkoliv Komise by si nepochybně přála, aby se „dobrého envrionmentální stavu“ dosáhlo rychle, není podle mne posunutí termínu pro provedení realistické. Návrh Komise v prvé řadě vyvažuje potřebu zlepšit naše chápání mořského prostředí a hrozeb, které na něj působí, a ve druhé řadě potřebu jednat. Abychom našli ta nejvhodnější opatření na ochranu mořského prostředí s co nejmenšími náklady a s co největší účinností, musíme se sami vyzbrojit nezbytnými znalostmi a kvalifikací. Za těchto podmínek by posunutí termínů dopředu bylo kontraproduktivní.

Je to zřejmé, zejména pokud si uvědomíme analogii se současnou rámcovou směrnicí o vodě, se kterou tato směrnice úzce souvisí. V rámcové směrnici o vodě, úspěšně přijaté v roce 2000 díky tomu, že zpravodajkou byla jmenována paní Lienemannová, se „dobrý ekologický stav“ vyžaduje do roku 2015, tj. 15 let po přijetí směrnice. Stejně by tomu bylo také u návrhu směrnice o mořích.

Vzhledem k tomu, jaké rozlohy moří se směrnice o mořské strategii týká, a vzhledem k tomu, o jak velký úkol se jedná, by mělo být všem jasné, že již námi navrhovaný harmonogram je velmi ambiciózní. Termín v roce 2021, který v této směrnici Komise navrhla, se navíc bude shodovat s prvním přezkumem plánů povodí podle rámcové směrnice o vodě, což zajistí součinnost při dalším provádění obou směrnic.

Komise se kromě toho domnívá, že není praktické, aby se po členských státech podle cíle směrnice požadovalo „dosažení dobrého ekologického stavu do roku 2021“, jak navrhuje Výbor pro životní prostředí. Ani to by nebylo realistické. Opatření, která se musejí přijmout jako součást strategie o mořích, budou podle navrhovaného harmonogramu plně funkční v roce 2018. Některá přijímaná opatření nepřinesou okamžité výsledky, protože ekosystémům může určitou dobu trvat, než na opatření zareagují. Měl by se ale ukázat celkový pozitivní trend směrem k dobrému stavu životního prostředí, proto ostatně Komise tento pojem „dosažení dobrého environmentálního stavu“ navrhla.

Co se týká mořských chráněných oblastí (změny 27, 39, 62 a 72), může Komise podpořit zavedení článku, který zdůrazní jejich význam. Takový článek by měl být v ideálním případě založený na článku 6 rámcové směrnice o vodách, jenž se chráněnými oblastmi zabývá.

Komise také může podpořit myšlenku, že za účelem dosažení cílů směrnice bude možná nutné vytvořit další chráněné oblasti nebo dokonce uzavřené přírodní rezervace. Nicméně nemůžeme přijmout návrh Výboru pro životní prostředí na zavedení povinnosti vytvořit chráněné mořské oblasti jako součást provádění navrhované směrnice. Chráněné mořské oblasti by měly vznikat pouze tehdy, pokud mohou přímo přispět k dosažení „dobrého environmentálního stavu“. Neměly by tedy vznikat samoúčelně, měly by být chápány jako prostředek, ne jako cíl.

Pokud jde o zásadní téma charakteristik „dobrého environmentálního stavu“ (změna 80), souhlasí Komise s přáním výboru začlenit charakteristiky přímo do směrnice.

Komise má nicméně jisté problémy se seznamem charakteristik, jak jej navrhl Výbor pro životní prostředí. Mnoho charakteristik totiž vychází z konkrétních vlivů na mořské prostředí a z hrozeb, a ne z kvality ekosystému. Takový přístup je nebezpečný z toho důvodu, že některá možná rizika a hrozby mohou být přehlédnuta nebo naopak neoprávněně zdůrazněna. Ještě důležitější je, že pokud bychom sledovali pouze vlivy, nemohla by EU přejít od současného fragmentovitého přístupu řízení mořského prostředí k přístupu celistvějšímu, který by zohledňoval všechny dopady a jejich vzájemné působení na mořské prostředí.

A konečně, pokud jde o otázky financování (změny 19 a 74), existuje několik finančních nástrojů EU, ze kterých budou členské státy moci čerpat, zejména strukturální fondy, LIFE+, 7. rámcový program pro výzkum a není proto nutné vytvářet speciální finanční mechanismy.

Dámy a pánové, v debatě byla zmíněna komplexita celého problému včetně toho, že mořské prostředí je znečišťováno prostřednictvím atmosféry, stejně jako i to, že kvalita mořského prostředí do značné míry závisí na zvládnutí klimatických změn. Bylo také zmíněno, že některá moře nejsou zařazena, byla to otázka Černého moře, ovšem přístup Bulharska a Rumunska mění zásadně situaci a otevírá nové možnosti. Pokud jde o Arktický oceán, zde vzhledem ke geografické situaci není možné významně změnit pozici, kterou zaujímá Evropská komise a není možné vytvářet samostatnou strategii pro toto mimořádně citlivé a důležité prostředí, avšak nikoliv související přímo s územím Evropské unie.

Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a vážení poslanci, seznam postojů Komise ke změnám předám sekretariátu Parlamentu.

 
  
MPphoto
 
 

  Presidente. O debate está encerrado.

A votação terá lugar na terça-feira, às 11H30.

Declarações escritas (artigo 142º)

 
  
MPphoto
 
 

  Hélène Goudin (IND/DEM). – Det är mycket glädjande att uppmärksamhet ägnas åt havsmiljöfrågor, eftersom det föreligger ett stort behov av att se till att våra hav inte förorenas eller förstörs ännu mer. Miljöutskottets ändringsförslag är till stor del positiva och kommer förhoppningsvis att förbättra tillståndet i den marina miljön, inte minst genom att ett gott miljötillstånd definieras.

I kommissionens förslag finns det dock en artikel som väcker en viss oro. I artikel 13, om särskilda områden, öppnas det upp för möjligheter att till viss del bortse från miljömålen, om förändringarna i ett område skett till följd av åtgärder vidtagna på grund av ett stort allmänintresse. Man kan tänka sig att denna artikel kommer att åberopas mycket vidlyftigt. Det är därför av största vikt att kommissionen är mycket restriktiv om och när detta sker, eftersom allas vår framtida miljö också är av stort allmänintresse.

 
  
MPphoto
 
 

  Francesco Musotto (PPE-DE). – L’Europa è circondata da quattro mari e due oceani che comprendono diversi tipi di ecosistemi e diverse regioni bio-geografiche. La costa europea si estende su 100.000 km, ove vive il 16% dei cittadini europei, molti dei quali profondamente legati al mare per lavoro, svago, sport o perché fonte di risorse naturali ed energetiche. Nel caso dei mari chiusi o parzialmente chiusi, quali il Mar Nero, il Baltico e il Mediterraneo, il rischio di inquinamento è particolarmente elevato.

La proposta di direttiva sulla strategia per l’ambiente marino, che appare opportuna e attesa, deve consentire di integrare e rafforzare l’attuale quadro politico per la protezione dell’ambiente marino in Europa. La sua efficacia determinerà il futuro stato di salute dei mari europei, ed essa dispone del potenziale necessario per garantire la base ambientale necessaria a un uso sostenibile delle risorse e delle funzioni del mare, sia in Europa sia al di fuori di essa.

 
  
  

PRESIDENZA DELL'ON. LUIGI COCILOVO
Vicepresidente

 
Õigusteave - Privaatsuspoliitika