Пълен протокол на разискванията

Вторник, 13 март 2007 г. - Страсбург

13. Детски заведения (разискване)

  Przewodniczący. Kolejnym punktem porządku dziennego jest oświadczenie Rady i Komisji dotyczące opieki nad dziećmi.

  Günter Gloser, amtierender Ratspräsident. Herr Präsident, sehr geehrter Herr Kommissar, meine sehr verehrten Damen und Herren Abgeordneten! Unser Präsidentschaftsprogramm im Bereich der Gesellschaftspolitik steht unter dem Motto „Den demographischen Wandel als Chance begreifen und Chancengleichheit für alle in Beruf und Gesellschaft fördern“. Denn der demographische Wandel ist eine Tatsache, die alle Mitgliedstaaten der EU elementar betrifft.

Wir können aber diesen demographischen Trend umkehren, indem wir uns für gute Rahmenbedingungen einsetzen, damit Menschen ihre vorhandenen Kinderwünsche tatsächlich realisieren können. Aber eine wesentliche Rahmenbedingung, um Erwerbstätigkeit zu ermöglichen, ist dabei die Vereinbarkeit von Familie und Beruf.

Die Rückkehr in die Berufstätigkeit nach einer Familienpause muss ebenso ermöglicht werden wie ein Nebeneinander von Erziehung und Erwerbstätigkeit für beide Elternteile, denn eine Analyse im europäischen Vergleich zeigt, dass Länder mit einem gut ausgebauten Kinderbetreuungsangebot eine höhere Erwerbstätigenquote von Frauen insgesamt haben, und ganz besonders von Müttern mit mehreren betreuungsbedürftigen Kindern.

Die Geburtenziffern sind gerade dort besonders niedrig, wo auch die Erwerbsquote von Frauen gering ist. Hochqualifizierte Frauen wiederum schieben die Familiengründung häufiger als andere Frauen weit hinaus oder verzichten ganz auf Kinder. Während bei Männern der durchschnittliche Umfang ihrer Erwerbstätigkeit mit der Zahl ihrer Kinder zunimmt, reduzieren wiederum Frauen, die Mütter sind, die Arbeitszeit. Wir müssen deshalb in den Mitgliedstaaten bestrebt sein, die Voraussetzungen für die Chancengleichheit von Frauen und Männern im Erwerbsleben zu verbessern und gute Bedingungen zu schaffen.

Der Handlungsbedarf in diesem Bereich ist groß. Deshalb hat Deutschland als erste Präsidentschaft seit 2002 die Kinderbetreuung zu einem Schwerpunkt seiner Ratspräsidentschaft gemacht. Ein erster wichtiger Schritt zur besseren Versorgung mit Kinderbetreuungsplätzen war, dass die Staats- und Regierungschefs auf der Tagung des Europäischen Rates in Barcelona bereits 2002 beschlossen haben, dass die Mitgliedstaaten bis 2010 ein Mindestversorgungsangebot erreichen sollen. Für mindestens 90 % der Kinder zwischen drei Jahren und dem Schulpflichtalter und für mindestens ein Drittel der Kinder unter drei Jahren sollen Betreuungsangebote zur Verfügung stehen. Dieses Ziel wurde 2003 im Rahmen der Europäischen Beschäftigungsstrategie aufgegriffen und in den Integrierten Leitlinien für Wachstum und Beschäftigung (2005-2008) bekräftigt.

Es gibt Länder, in denen diese Versorgungsquoten schon jetzt — zum Teil sogar deutlich — übertroffen werden. Bei den Angeboten für Kinder unter 3 Jahren sind es etwa sieben Mitgliedstaaten, die die angestrebte Quote von 33 % erfüllen oder übertreffen. Daran merkt man schon: Die übrigen Staaten liegen darunter und haben teilweise eine eklatant niedrige Versorgung. Ähnlich sind die Anteile der Mitgliedstaaten, die über bzw. unter dem Barcelona-Ziel von 90 % für Kinder von drei Jahren bis zum Schuleintritt liegen.

Das bedeutet, dass viele Mitgliedstaaten ihre Anstrengungen zur Erreichung der Barcelona-Ziele deutlich verstärken müssen. Der Gemeinsame Beschäftigungsbericht 2006/2007, den der Rat vor wenigen Wochen, nämlich am 22. Februar angenommen hat, geht auf diesen Punkt ein, indem er die langsamen Forschritte im Bereich Kinderbetreuung unmissverständlich kritisiert. Die wenigen Fortschritte im Bereich der Kinderbetreuung könnten sich hemmend auf ein weiteres gemeinsames Ziel im Rahmen der Europäischen Beschäftigungsstrategie auswirken, nämlich die Erwerbstätigenquote der Frauen auf mindestens 60 % im EU-Durchschnitt zu steigern.

Es ist deshalb von herausragender Bedeutung, dass der Europäische Rat am 8. und 9. März die Europäische Allianz für Familien bestätigt hat. Diese Allianz wird der Umsetzung der vereinbarten Ziele im Bereich der Kinderbetreuung und der Erwerbstätigkeit von Frauen wieder mehr Schwung verleihen. Diese Allianz wird auch Gegenstand der Beratungen im EPSCO-Rat am 30.5. dieses Jahres sein.

Die Europäische Allianz für Familien dient der Verbesserung der familienfreundlichen Lebensbedingungen in der Europäischen Union. Sie wird eine Plattform für einen Meinungs- und Informationsaustausch der Mitgliedstaaten schaffen. Sie ist eng mit der tatsächlichen Durchsetzung der Gleichstellung verbunden, denn eine verbesserte Vereinbarkeit von Familie und Beruf dient einer besseren Chancengleichheit im Erwerbsleben.

Expertisen zeigen auch: Wenn wir konsequent unseren Weg gehen, nämlich bessere Rahmenbedingungen für junge Eltern schaffen, die Kinderbetreuung und frühe Bildung ausbauen, mit der Wirtschaft systematisch familienbewusste Arbeitsstrukturen entwickeln, dann wirken wir genau in der Phase positiv, die demographisch und ökonomisch besonders schwierig ist, nämlich in der Zeit von 2020 bis 2030.

Bei der Frage der Vereinbarkeit von Familie und Beruf ist aber nicht nur der Staat gefordert, sondern auch die Wirtschaft. Kinder sind unsere Zukunft — sie sind die Arbeitskräfte, die Konsumenten, aber auch die Eltern von morgen. Die Rücksichtnahme auf die Belange von Familien muss zur Unternehmensstrategie und Betriebskultur gehören. Flexible Arbeitszeiten und Teilzeitmodelle — für Mütter wie Väter — sollten dann überall Standard sein. Dabei wäre hilfreich, wenn sich in den Unternehmen die Erkenntnis durchsetzen würde, dass es sich auch betriebswirtschaftlich rechnet, auf die Belange von Familien Rücksicht zu nehmen. Denn nur Mütter und Väter, die ihre Kinder tagsüber gut aufgehoben wissen, können sich mit ganzer Kraft auf ihre Arbeit konzentrieren.

Von einer familienfreundlichen Haltung in den Betrieben profitieren auch der Staat und die Sozialversicherungsträger: Je mehr Mütter und Väter sich am Erwerbsleben beteiligen können, desto mehr Steuern und Sozialabgaben werden geleistet.

Es liegt mir aber auch am Herzen, über dem Blick auf Staat und Wirtschaft die Kinder nicht aus dem Blick zu verlieren. Ihr Wohlergehen sollte in Europa im Mittelpunkt stehen. Kinder brauchen ein qualitativ gutes Angebot, um kognitive und soziale Kompetenzen zu erlernen. Eine gute und anspruchsvolle Kindertagesbetreuung ist eine wichtige, eine notwendige und eine wertvolle Ergänzung zur familiären Erziehung, die Eltern suchen. Unser Ziel darf nicht „Betreuung light“ sein!

Das ist auch aus einer anderen Perspektive wichtig: In vielen Staaten sind wir mit der Realität konfrontiert, dass nicht alle Kinder in der Familie optimal gefördert werden können. Viele Kinder wachsen zudem ohne Geschwister auf. Diese Kinder finden in der Kindertagesstätte und bei der Tagesmutter einen sicheren Platz, stabile Beziehungen und vielfältige Anregungen, etwa zum Spracherwerb. Für Kinder — das zeigen Untersuchungen weltweit — ist die Förderung und Bildung in einer Kindertageseinrichtung oder bei einer Tagespflegeperson ein Gewinn.

Ich bin sicher, dass wir mit Ihrer Unterstützung Impulse in diesen genannten Bereichen bekommen und auch eine wichtige Diskussion in der Europäischen Union angestoßen haben.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, od chvíle, kdy Evropská rada stanovila v souvislosti s evropskou strategií zaměstnanosti cíl pro dostupnost péče o děti v předškolním věku již uplynulo 5 let. V březnu 2002 se Evropská rada na zasedání v Barceloně dohodla, že členské státy by měly usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90 % dětí ve věku od 3 let do věku povinné školní docházky a pro nejméně 33 % dětí mladších 3 let s cílem odstranit překážky pro zapojení žen na trhu práce.

V evropském paktu pro rovnost žen a mužů, který byl přijat v březnu 2006 pak Evropská rada potřebu dosáhnout stanoveného cíle zopakovala. Cíl však zdaleka splněn nebyl. Má-li Evropa dostát svému programu růstu a zaměstnanosti a rovnosti žen a mužů, má poskytování cenově přijatelné a snadno dostupné a kvalitní péče o děti zásadní význam. Péče o děti je nutná proto, aby bylo možné plně využít produktivního potenciálu evropské pracovní síly, umožňuje ženám i mužům s malými dětmi nastoupit do placeného zaměstnání a setrvat v něm a zároveň zvyšuje i kvalitu jejich života i kvalitu života jejich dětí, odstraňuje zásadní bariéru, která omezuje lidi ve svobodné volbě, jak sladit pracovní a soukromý život, dětem pak nabízí výborný start do života.

Dostupná a kvalitní péče o děti je základním předpokladem k dosažení skutečné rovnosti žen a mužů. Ženy totiž nadále nesou větší odpovědnost za péči o děti, přitom ženy se ve srovnání s muži neustále setkávají s nepříznivými rozdíly, pokud jde o zaměstnanost, nezaměstnanost a mzdy. Zajištění široce dostupné péče o děti na dobré úrovni pomáhá ženám získat ekonomickou nezávislost, rovněž umožňuje rodičům samoživitelům, z nichž většinu tvoří právě ženy, stabilizovat si životní úroveň. Péče o děti rovněž pomáhá řešit demografický problém klesající porodnosti. Jedním z faktorů, který má při rozhodování žen a mužů, kolik dětí chtějí mít, vliv, je skutečnost, je-li zajištěna cenově přijatelná, dostupná a kvalitní péče o děti. Nicméně počet dětí by neměl být překážkou účasti na trhu práce.

Evropská komise je odhodlána dosažení barcelonských cílů podporovat. V loňském plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006 – 2010 se Komise zavázala, že bude podporovat dosažení barcelonských cílů týkajících se péče o dítě a rozvoje dalších pečovatelských zařízení prostřednictvím strukturálních fondů a výměny osvědčených postupů. Současná pravidla pro strukturální fondy takovéto užití již umožňují. V této souvislosti Komise poukázala na to, že služby a struktury se příliš pomalu přizpůsobují situaci, kde jsou zaměstnané jak ženy, tak muži a kde ženy jsou i nadále hlavními pečovateli o děti a další závislé osoby a jsou jako takové i vnímány.

Plnění barcelonských cílů se sleduje v rámci Lisabonské agendy pro růst a zaměstnanost. Prosincová výroční zpráva o pokroku uvádí, že ačkoliv v některých členských státech došlo k rozvoji zařízení o děti, pokrok v plnění barcelonských cílů je nadále pomalý. Proto Komise vyzvala členské státy, aby se v roce 2007 soustředily na zvyšování dostupnosti a finanční přijatelnosti kvalitní péče o děti v souladu se svými vlastními vnitrostátními cíly.

Ve své výroční zprávě o rovnosti žen a mužů za rok 2006, která byla zveřejněna minulý měsíc, Komise upozornila, že členské státy by měly zintenzívnit své snahy o splnění barcelonských cílů a podpořit rozvoj péče o starší a zdravotně postižené osoby. Rovněž zdůraznila kvalitativní hlediska péče o děti a upozornila, že potřeby rodin a rodičů pracujících na plný úvazek vyžadují vhodnou provozní dobu a pružný přístup.

Komise vítá vznik Aliance pro rodiny, který byl ohlášen v závěrech Evropské rady. Aliance pro rodiny se stane platformou, která členským státům umožní nejen výměnu osvědčených postupů, ale i postojů a poznatků ohledně politik se vstřícným přístupem k rodinám. Komise rovněž vyzvala členské státy, aby programy spolufinancované ze strukturálních fondů, které jim nově nabízí politika soudržnosti, plně využily k prosazování rovnosti žen a mužů včetně zlepšení přístupu k cenově přijatelné péči o děti.

Komise se domnívá, že péče o děti by měla být vnímána jako zásadní součást uceleného přístupu ke sladění pracovního a soukromého života. Muži by měli být podporováni v tom, aby se rovným dílem ujali svých povinností v rodinném životě. V tomto ohledu by měly pomoci zejména pobídky k využívání nároků na dovolenou a rozvoj inovačních a přizpůsobivých rozvrhů pracovní doby. Řešit by se měla i potřeba služeb souvisejících s péčí o děti ve školním věku a s péčí o další závislé osoby. Jsem rád, že mohu oznámit, že hodlám v roce 2008 předložit sdělení o péči o děti, v němž chci navrhnout konkrétní kroky ke zlepšení dostupnosti, kvality a cenové přijatelnosti péče o děti. Jsem přesvědčen, že to bude pro členské státy významný impuls k plnění barcelonských cílů.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou, au nom du Groupe PPE-DE. – Monsieur le Président, je me réjouis de l'engagement pris et par la Commission et par le Conseil de mieux faire concilier vie familiale et professionnelle et d'augmenter l'offre de services de garde d'enfants à des prix abordables.

Toutefois, je ne peux cacher ma déception vis-à-vis des résultats très mitigés obtenus à la suite du Conseil de Barcelone de 2002. Comme l'a constaté l'étude de votre direction générale Emploi en septembre 2005, le nombre insuffisant de structures de garde à des tarifs abordables constitue non seulement un obstacle à l'intégration économique et sociale des familles économiquement défavorisées, mais aussi et surtout un frein majeur à la participation égalitaire des femmes et des hommes sur le marché du travail et à un partage équilibré des tâches entre les femmes et les hommes dans la vie familiale.

Or, il ressort d'un très grand nombre d'études que les Européens ne peuvent pas avoir des enfants comme ils veulent ou avoir autant d'enfants qu'ils veulent. En outre, les États membres devraient, compte tenu de l'évolution des besoins et des exigences du marché du travail, œuvrer à une plus grande souplesse et à une plus grande diversité des services de garde afin d'élargir l'éventail des choix et de répondre aux préférences, aux besoins et aux circonstances spécifiques des parents et des familles. Il est des personnes qui souhaitent assumer elles-mêmes la garde de leurs enfants; on ne peut pas décevoir ces personnes ni les pénaliser dans la mesure où elles contribuent à maintenir la cohésion sociale du tissu familial.

Quant aux hommes et aux femmes qui s'occupent à titre permanent ou provisoire de personnes dépendantes, ils et elles devraient bénéficier d'un statut reconnu leur conférant notamment des droits au niveau de la sécurité sociale et de la pension et devraient, à l'instar de ceux et de celles qui ont un emploi rémunéré, pouvoir bénéficier de la formation tout au long de la vie de manière à être en mesure de répondre aux exigences du marché du travail.

  Jan Andersson, för PSE-gruppen. – Herr talman! Herr rådsordförande! Herr kommissionär! Som nu har sagts har vi ambitiösa mål från Barcelonamötet när det gäller barnomsorgsutbyggnaden. Vissa länder har uppnått målen redan, andra ligger en bra bit ifrån, vilket inte är tillfredsställande. Varför är det då viktigt med barnomsorg? Det är viktigt för familjerna, för att de ska kunna förena familjeliv och arbetsliv. Det är viktigt för jämställdheten då det av tradition har varit kvinnorna som har fått stå för barnomsorgen och då inte kommit ut på arbetsmarknaden. Det är viktigt för barnen att ha tillgång till en god kvalitativ barnomsorg som ett viktigt led i deras utveckling mot skolan och vuxenvärlden osv.

Det är också bra för sysselsättning och tillväxt, för om vi tittar på de länder som har kommit långt när det gäller barnomsorgsutbyggnaden, så har de också hög sysselsättningsnivå, hög sysselsättningsnivå för kvinnorna och därmed också en högre tillväxt. Vi ser den demografiska utvecklingen. Vi behöver kvinnorna på arbetsmarknaden – vi behöver alla på arbetsmarknaden.

Metoden vi har det är best practice. Många av besluten tas i medlemsländerna, på lokal och regional nivå, men jag måste säga att en tillfredsställande sak är att debatten nu har spridit sig. Jag följer t.ex. debatten i Tyskland. I Tyskland är denna debatt i högsta grad levande på ett sätt som den inte har varit tidigare. Det är viktigt att denna debatt pågår i våra medlemsländer och att vi ser behovet av barnomsorg så att denna utveckling drar igång.

Jag vill tacka det tyska ordförandeskapet för att man inbjudit mig i egenskap av ordförande i sysselsättningsutskottet till det informella möte som äger rum i maj, då dessa frågor ska diskuteras. Jag tackar med glädje ja till detta möte. Vi hoppas att vi får fart på barnomsorgsutbyggnaden, för barnens skull, för familjernas skull men också för sysselsättningens skull.

  Hannu Takkula, ALDE-ryhmän puolesta. – Arvoisa puhemies, tervehdin ilolla tätä perheitä ja lastenhoitoa koskevaa aloitetta. Tulevaisuutemme arvokkain pääoma on lapset ja nuoret. Meidän on tehtävä sellaisia ratkaisuja, että he voivat elää ehyttä ja turvattua elämää, ja näitä ratkaisuja on tehtävä nyt.

Itse olen ollut siinä suhteessa etuoikeutettu, että kun lapseni olivat pieniä, olin viisi vuotta Suomessa koti-isänä. Meidän yhteiskunnassamme oli mahdollisuus jäädä kotiin, niin kuin on myös tänä päivänä. Voin todeta näin jälkeenpäin, että kahden poikani koti-isänä viettämäni viisi vuotta olivat kiistatta elämäni parhaimpia vuosia.

Minusta tuntuu, että kun tänä päivänä puhutaan vanhemmuudesta, vastuuta yritetään yhä perinteisesti sysätä yksinomaan äitien ja naisten kannettavaksi. Vanhemmuus tarkoittaa sitä, että myös isien on otettava täysimääräisesti vastuu lapsistaan. On myös huolehdittava siitä, että työtä ja perhe-elämää voidaan sovittaa yhteen niin, että perheet voivat valita, kumpi vanhemmista menee ansiotyöhön, jos molemmat eivät voi mennä ansiotyöhön. Toisaalta on kehitettävä päivähoidon muotoja niin, että lapsille on tarjolla hyvää ja tasokasta hoitoa, mikäli molemmat vanhemmista ovat ansiotyössä.

Lapsuuden merkitys on tärkeä, kuten tutkimustiedot osoittavat. Ensimmäiset 4-5 vuotta lapsen elämässä heijastuvat lapsen koko loppuelämään. Silloin tehdyt ratkaisut, silloin saatu hoito, rakkaus ja turvallisuus näkyvät koko ihmisen elämän läpi.

Näin ollen kannatan näitä tavoitteita, joilla pyritään edistämään perheiden ja lasten asemaa. Toivon, että näistä tavoitteista tulee konkretiaa, eivätkä ne jää vain tavoitteiksi.

  Marcin Libicki, w imieniu grupy UEN. – Panie Przewodniczący! Chciałbym zwrócić uwagę Pana Przewodniczącego, wszystkich obecnych w tej Izbie, a także przedstawicieli Komisji i Rady na to, że sytuacja demograficzna Europy będzie mogła ulec poprawie tylko wtedy, jeżeli interes dzieci będzie wywierał większą presję na polityków.

Będzie to możliwe w istotnym stopniu tylko wtedy, jeżeli damy prawa polityczne dzieciom. Prawa głosu dzieciom, które powinny być przyznane dzieciom, a złożone w ręce ich prawnych opiekunów, czyli ich rodziców.

Taka próba została już podjęta swego czasu w Bundestagu. Bundestag obradował na temat projektu ustawy, która przyznałaby prawa wyborcze dzieciom od urodzenia, a dysponowaliby tymi prawami rodzice tych dzieci i ich opiekunowie prawni. Taka sytuacja wymagałaby oczywiście bardzo istotnych zmian prawnych, ale wydaje się, że dałaby większą szansę interesowi demograficznemu Europy niż obecny stan prawny.

Dlatego też, niestety, wówczas, kiedy było to omawiane w Bundestagu, ustawa ta upadła mimo poparcia wielu autorytetów politycznych i poparcia Komisji, w której była debatowana. Zwracam na to uwagę.

  Eva-Britt Svensson, för GUE/NGL-gruppen. – Herr talman! Den viktigaste grunden för jämställdhet mellan kvinnor och män är rätten och möjligheten till egen försörjning för kvinnorna, alltså rätten till arbete men också möjligheten genom god och kvalitativ barnomsorg. Utan samhällets stöd och ansvar för att alla barn skall ha tillgång till god barnomsorg med rimliga ekonomiska kostnader för föräldrarna så tvingas kvinnor att lita på andra för sin försörjning. Men jag vill liksom ordförandeskapet gjorde, lyfta barnens rättigheter och barnperspektivet i detta sammanhang.

Det är oerhört viktigt för barnen att få umgås med andra barn, träffa och möta andra vuxna än föräldrarna, få tillgång till den pedagogik som är nödvändig för barnets utveckling. Barn som har förmånen att få vara inom barnomsorgen med andra barn och vuxna med pedagogisk utbildning får en bättre start på sin utveckling och ökar sin sociala kompetens. God barnomsorg är alltså inte bara viktigt för jämställdheten och för den ekonomiska tillväxten, utan minst lika viktig för barnen. Jag tycker att det är dags att EU:s institutioner och framför allt medlemsstaterna lägger ned minst stort engagemang i barnens rättigheter som man hittills lagt i varorna på den inre marknaden. Annars uppnår vi inte ens Barcelonamålen.

  Kathy Sinnott, on behalf of the IND/DEM Group . – Commissioner, I rely heavily on child and adult special care to be here and to make my contribution to this debate today.

It is important for a woman to have the right to pursue a career if she chooses and good, affordable childcare is essential in ensuring this. But, having worked at home and raised a large family, I know the important part I played in the development of my children. I consider myself fortunate to have been able to stay home with my children and my children fortunate to have had me.

What is the debate about? It is important that we are honest. Is this debate about children? My first grandchild was born this morning. If we could ask him, he would say that he would choose to be cared for by his mother. Is the debate about choice for women? If it is, we would, on the one hand, financially support childcare and flexible working conditions for mothers who choose to work and, on the other hand, financially support mothers who choose to work at home caring for children.

If the debate is about the EU economy, then in the short term providing an extensive childcare system and a network of legislation that actually gets women into the workplace, whether or not they want to be there, makes sense. But in the long term, given EU demographics and the intricacies of child development, channelling the vast majority of mothers into the workplace during their children's young years is a policy that I am convinced we will someday regret.

  Przewodniczący. Myślę, że Parlament Europejski przyłączy się do gratulacji z okazji urodzin wnuka w dniu dzisiejszym.

  Irena Belohorská (NI). – Problematika umiestnenia detí do zariadení predškolskej starostlivosti úzko súvisí aj s problematikou, ktorú sme tu v Parlamente preberali včera večer, a to s rovnosťou pohlaví, rovnosťou príležitostí.

Žena chce okrem svojej túžby byť rovnocenná v práci naplniť aj svoju túžbu byť matkou. Nedostatočná starostlivosť štátu o deti predškolského veku je jednou z príčin menšieho zapojenia žien do rozhodovacích procesov. Preto sa v roku 2002 na samite Európskej únie v Barcelone určil cieľ, podľa ktorého by mali členské štáty Únie do roku 2010 zabezpečiť starostlivosť o aspoň 90 % detí vo veku od 3 do 6 rokov, ako aj o 33 % detí vo veku do 3 rokov. Je známe, že najrýchlejší vývin dieťaťa prebieha práve v tomto období, a preto je potrebné využiť uvedený čas a pripraviť ich nielen na školu, ale aj na život.

Naplnenie vytýčeného cieľa napomôže integrácii detí z problematických skupín obyvateľstva. Štát by mal mať záujem o to, aby deti zo všetkých vrstiev obyvateľstva dostali rovnakú šancu na základnú prípravu do života, aby táto šanca nezávisela od peňaženky ich rodičov. Pri klesajúcej pôrodnosti v Európe a pri hrozivých demografických štatistikách sa musíme zamyslieť nad tým, prečo mladé rodiny nie sú motivované mať deti. Existuje určitá zhoda, že najefektívnejšia je kombinácia krátka materská dovolenka hneď po narodení dieťaťa, skrátený pracovný čas a kvalitné zariadenia starostlivosti o deti. Toto vytvára predpoklady pre zdravý vývin mladej generácie a pre naplnenie profesionálnych ambícií rodičov.

  Edit Bauer (PPE-DE). – Úprimne vítam vyhlásenie Komisie a Rady upozorniť členské štáty na záväzky, ktoré na seba zobrali v roku 2002 v Barcelone, pretože na ich splnenie už nezostáva veľa času.

Ako sme počuli, ani nie štvrtina členských štátov dosiahla vytýčené ciele. V členských štátoch je zrejme situácia rôzna a v nových členských krajinách vidieť často zhoršenie situácie namiesto zlepšenia. Bola by skutočná škoda strácať ďalej čas a v roku 2010 vyhlásiť, že ciele boli stanovené iluzórne a sú nedosiahnuteľné, pretože nepripravenosť sa nedá ničím ospravedlniť a v tomto prípade je čas neúprosný.

Niet pochýb o tom, že zabezpečenie starostlivosti o deti je jedným zo základných predpokladov lepšieho zosúlaďovania pracovného a rodinného života. Som presvedčená o tom, že zamestnanosť žien nie je možné zvyšovať a nezamestnanosť mladých, ktorá dosahuje naozaj relatívne vysoké rozmery, nie je možné znižovať bez toho, aby boli vytvorené podmienky pre starostlivosť o deti a odkázaných členov rodiny.

Opodstatnená je aj požiadavka voči týmto službám, aby sa prispôsobili k flexibilite práce a aby sa v porovnaní s ich dnešnými formami lepšie prispôsobili požiadavkám a zmeneným podmienkam. Možno by stálo za úvahu, či túto oblasť nezahrnúť pod flexicurity, pretože bez flexibility a primeranej sociálnej a právnej istoty týchto služieb samotná flexicurita nie je dosiahnuteľná.

Pri rozširovaní siete týchto zariadení vzniká otázka, kto má znášať náklady nielen na ich zriadenie, ale aj na prevádzku. V tejto súvislosti zodpovednosť členských štátov nie je spochybniteľná.

  Zita Gurmai (PSE). – Mr President, five years ago the EU set targets for childcare. Member States should strive to provide childcare for at least 90% of children aged between three and the mandatory school age, and for 33% of children under the age of three, by 2010.

On the fifth anniversary of the Barcelona targets, we are here to evaluate the progress made in this area. Sadly, these targets have not yet been reached. Only five countries meet the 33% target: Belgium, Denmark, France, the Netherlands and Sweden. We must look at how the other Member States are performing. I wonder if the Commission has been monitoring the situation regarding these targets. Is the Commission preparing an analysis? Are there common standards in order to monitor childcare? What are the consequences for those Member States not implementing the targets?

Why should Europe invest in childcare? It is not by chance that a childcare campaign was launched by the Party of European Socialists, who pleaded for accessible, affordable and good quality childcare. We did so because we strongly believe that investing in childcare means investing in our future; putting our children first gives them a good start in life and ensures equal opportunities when later entering the labour market. It allows the EU to deal with demographic challenges in order to make the EU market a more competitive one, as well as making Europe more social. It allows greater participation by women in the labour market and makes it possible for men and women to reconcile family and working life, as the Commissioner mentioned in his speech. Clearly, by investing in childcare, we can make equal opportunities a reality and maximise life’s opportunities for all children. This can contribute to the elimination of poverty, irrespective of the socioeconomic background.

Therefore, I ask Member States and the Commission to work together and to commit to achieving these targets. Hungary is a good example: the Minister for Social and Legal Affairs recognised the importance of childcare and is committed to increasing childcare, particularly among children aged 0-3 years, from 8% to 33% in five years.

  Marios Matsakis (ALDE). – Mr President, our children are by far the most valuable of our assets. However, at the same time they are also the most vulnerable, not just because of their sensitive somatic and psychological needs while growing up, but also because of the numerous perils encountered in modern living. For these reasons, amongst many others, our children unquestionably need and deserve our utmost care and attention. However, in a world in which both parents may be frantically fighting their way into a busy career rat race, a world in which both parents may be consumed in the daily fight of earning more, a world in which the forces of social strain may have destroyed family cohesion, a world in which geographical separation may have diminished the invaluable assistance of grandparents and other close family members – in such a world parental childcare may suffer severely.

This is the world that Member States must assist promptly and comprehensively. There should be encouragement of initiatives to create a greater number of and better-suited childcare services; provision for special leave flexibility for parents; and the establishment of working environments adapted to the needs of parents. These are just some of the main necessities. In addition, innovative measures should also be encouraged and improved upon, such as parent counselling services or even schooling for parents, whereby parents may be given greater knowledge and support on how to be better parents and how best to cope with the problems of parenthood.

In conclusion, let us never forget that no childcare services, however good they may be, can replace parental love and affection. Along with all other measures, perhaps we should also encourage people to re-evaluate their priorities in life. Is it better for a family to have a higher income but less child-parent contact? Is it in the best interests of a family to have two full-time career-chasing parents who rarely meet up at the family dinner? Every parent should perhaps consider these questions and try to answer them honestly for their children’s sake.

  Marek Aleksander Czarnecki (UEN). – Panie Przewodniczący! Europa nam się starzeje. Słyszymy to i widzimy na każdym kroku. W krajach Unii Europejskiej rodzi się coraz mniej dzieci.

Dlaczego? Czy przestaliśmy kochać dzieci? Nie. Mamy tylko większą świadomość trudu ich wychowania, a kobiety w Europie coraz rzadziej i coraz później podejmują decyzję o macierzyństwie.

Jednym z powodów takiego stanu rzeczy jest zapewnienie opieki nad dziećmi podczas wykonywania pracy. Tylko kobiety, które mają zapewnioną właściwą opiekę nad swoimi dziećmi, mogą koncentrować się na obowiązkach zawodowych. Państwa, które zapewniają właściwą ochronę kobietom w ciąży, w okresie połogu, karmienia i potem, podczas wychowywania, mają mniejszy odsetek bezrobotnych kobiet.

Właściwe traktowanie obywateli bez względu na płeć i pochodzenie, zapewnienie im właściwego rozwoju, ochrony od momentu urodzenia aż do późnej starości to podstawowa zasada, która bezwzględnie musi być przestrzegana we współczesnym świecie.

  Pier Antonio Panzeri (PSE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, il tema che stiamo discutendo è di estrema importanza e pone di nuovo al centro la questione dell'Europa sociale. Da tempo si sollecita questo obiettivo e per questo è utile affermare che investire ed espandere l'assistenza all'infanzia di alta qualità, dotarsi di una migliore formazione, di buoni asili nido e di nuovi benefici per i bambini rappresenterebbe un segnale inequivocabile della volontà politica di andare nella giusta direzione.

È del tutto evidente che stare dalla parte dei bambini con politiche sociali ed economiche adeguate significa non solo pensare seriamente al loro futuro, ma anche contribuire a determinare nuove condizioni economiche e sociali per le famiglie e renderebbe possibile un inserimento nel mercato del lavoro di tanti genitori e soprattutto di tante donne.

Del resto, come già detto, di fronte ad una delle sfide che l'Europa deve affrontare, quella del cambiamento demografico, questa potrebbe rappresentare una risposta perché alimenterebbe positivamente il mercato del lavoro, migliorerebbe la stessa competitività europea e renderebbe più ricche le nostre società.

Serve quindi più coraggio e lungimiranza, caro Commissario, per superare i ritardi che vi sono nei singoli Stati membri e da qui l'impegno che Parlamento e Commissione devono assumere con forza e determinazione per raggiungere gli obiettivi delineati.

  Edite Estrela (PSE). – Começo por saudar as comunicações do Conselho e da Comissão. Estamos todos de acordo: não haverá uma verdadeira igualdade entre os géneros enquanto não houver conciliação entre vida familiar e profissional, tanto para as mulheres como para os homens.

É necessário que os homens partilhem as responsabilidades familiares e que as mulheres acedam à realização profissional. Para isso é urgente que os Estados-Membros criem redes de estruturas de guarda de crianças de qualidade, a preços acessíveis e com horários compatíveis.

Lamentavelmente, em 2007, Ano Europeu da Igualdade de Oportunidades para Todos, estamos longe de atingir as metas de Barcelona e, no entanto, com o envelhecimento da população e o decréscimo das taxas de natalidade, a União Europeia necessita do maior número possível de adultos no mercado de trabalho, isto é, de mais mulheres.

Ficamos a aguardar com expectativa o documento que o Comissário Spidla aqui anunciou para 2008 sobre este assunto.

  Günter Gloser, amtierender Ratspräsident. Herr Präsident, sehr geehrte Damen und Herren Abgeordneten! Ich möchte mich sehr herzlich für Ihre Beiträge bedanken. Wenn ich alles richtig verfolgt habe, herrscht große Übereinstimmung hinsichtlich des Ziels, das wir uns vorgenommen haben. Die Ziele sind ja vor einigen Jahren formuliert worden. Die Verpflichtungen sind auch übernommen worden. Wir haben aber gesehen, dass es noch nicht gelungen ist, diese Ziele in allen Mitgliedstaaten zu realisieren. Es bleibt uns relativ wenig Zeit, die Einlösung der Vorgaben bis zum Jahr 2010 zu erreichen.

Es ist auch wichtig, dass der Debatte über die Allianz für Familien neuer Schwung verliehen wird, und zwar – und ich sage dies ganz bewusst – nicht nur in Deutschland, wie Kollege Andersson zu Beginn seines Beitrags gesagt hat. Verschiedentlich wurde auf die besondere Thematik eingegangen, ob möglicherweise vorgeschrieben wird, dass Kinder in Kinderbetreuungseinrichtungen müssen. Also Stichwort Wahlfreiheit.

Wahlfreiheit ist ein ganz wichtiges Ziel. Niemand schreibt vor, in welche Betreuung Kinder kommen sollen oder wie viele Kinder man überhaupt haben muss. Das steht überhaupt nicht zur Debatte. Allerdings ist in speziellen Fällen diese Wahlfreiheit gar nicht gegeben, weil besondere Betreuungseinrichtungen nicht vorhanden sind. Deshalb ist es wichtig, wie es die Kommission, Sie in Ihren Beiträgen, aber auch die Präsidentschaft dargelegt hat, vor dem Hintergrund verschiedenster Aspekte an diesem Ziel festzuhalten.

Das Thema Chancengleichheit ist angesprochen worden sowie die Vereinbarkeit von Familie und Beruf, der demographische Wandel oder Bildung für Kinder. Ein weiterer wichtiger Punkt ist, dass wir uns verpflichtet haben, die Erwerbstätigenquote bei Frauen anzuheben, auch unter dem Aspekt der Flexicurity. Verschiedene Aspekte haben also in dieser Debatte Berücksichtigung gefunden.

Ich möchte noch einmal ausdrücklich begrüßen, was Kommissar Špidla gesagt hat, nämlich dass er im nächsten Jahr ein Dokument vorlegen wird, um zu sehen, was aufgrund der Debatten im Rat und im Europäischen Parlament geschehen ist und wie es um die Realisierung dieser Ziele steht?

Ich bedanke mich ausdrücklich für diese offene Debatte und kann nur noch einmal sagen, dass jeder von uns in dem jeweiligen Mitgliedstaat, in dem die Ziele bisher noch nicht erreicht wurden oder möglicherweise die Gefahr besteht, dass sie bis 2010 nicht erreicht werden, aufgefordert ist, entsprechende politische Impulse zu setzen, damit wir bis 2010 die Ziele, auf die wir uns verständigt haben, hoffentlich auch erreichen.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Dámy a pánové, myslím, že je naprosto zřejmé, že cíle Barcelonské strategie jsou správné a že debata velmi široce potvrdila shodu na tomto názoru. Je také nepochybné, že řada zemí je ještě velmi vzdálena od splnění těchto cílů a že je tedy na místě využít všech prostředků, které máme k dispozici, abychom povzbudili členské státy a změnili situaci.

Důvody, které jsou uváděny ve prospěch Barcelonské strategie, jsou zřejmé, ale přesto mi dovolte, abych je ještě jednou zopakoval. Zaprvé bez odpovídající struktury péče o děti není možné docílit základního cíle rovnosti mužů a žen. Zadruhé bez této struktury není možné odpovídajícím způsobem reagovat na demografické stárnutí.

V otázkách, které se objevily, byly dvě velmi konkrétní. První z nich zněla, zda Komise sleduje vývoj ve věci Barcelonské strategie. Ano, jak jsem ostatně zdůraznil ve své zprávě v rámci Lisabonské strategie. Druhá otázka se týkala existence měřítek, kterými jsme schopni porovnávat jednotlivé země. Jednotlivé země jsou v současné době porovnávány na základě údajů, které dodají samy, a metodicky jsou s porovnáním těchto údajů problémy. Snadno můžete sledovat vývoj uvnitř jedné země, ale velmi obtížně můžete porovnávat jednu zemi s druhou. Tato situace je považována za nedostatečnou, a proto se pracuje na vypracování jednotných hledisek pro posuzování a práce by měly být ukončeny na konci tohoto roku.

Třetí otázka, která byla formulována, zda se v rámci Barcelonské strategie zaměřujeme spíše na možnost volby pro rodiče či nikoliv. Ano, tak jak jsou cíle formulovány, je to jasné. Členské státy by měly usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytnout péči nejméně 90 % dětí ve věku od 3 let. Poskytnout péči, čili dát rodičům volbu, zda zvolí tuto možnost či nikoliv. V tomto smyslu je cíl stanoven naprosto zřetelně a není o něm pochyb.

Dámy a pánové, děkuji vám za debatu. Myslím, že je naprosto zřejmé, že je ještě velmi mnoho před námi, ale na druhé straně jsme schopni také mnoho udělat.

  Przewodniczący. Zamykam debatę.