Пълен текст 
Процедура : 2006/0206(COD)
Етапи на разглеждане в заседание
Етапи на разглеждане на документа : A6-0227/2007

Внесени текстове :


Разисквания :

PV 19/06/2007 - 19
CRE 19/06/2007 - 19

Гласувания :

PV 20/06/2007 - 5.2
Обяснение на вота

Приети текстове :


Пълен протокол на разискванията
Вторник, 19 юни 2007 г. - Страсбург Редактирана версия

19. Забраната за износ и безопасното складиране на метален живак (разискване)

  Presidente. L'ordine del giorno reca la relazione di Dimitrios Papadimoulis, a nome della commissione per l'ambiente, la sanità pubblica e la sicurezza alimentare, sulla proposta di regolamento del Parlamento europeo e del Consiglio relativo al divieto di esportazione e allo stoccaggio in sicurezza del mercurio metallico (COM(2006)0636 – C6-0363/2006 – 2006/0206(COD)) (A6-0227/2007).


  Charlie McCreevy, Member of the Commission. Mr President, I am pleased to open this debate on the proposal for a regulation of the European Parliament and the Council on the banning of exports and the safe storage of metallic mercury. I should like to thank the rapporteur and the Committee on the Environment, Public Health and Food Safety for their efforts so far. I should also like to thank the Committee on International Trade and its rapporteur, Mr Holm, for their contribution to this file.

Mercury is internationally recognised as highly toxic to humans, ecosystems and wildlife. Initially seen as an acute local problem, mercury pollution is now also understood to be global, diffuse and chronic. High doses can be fatal to humans and even relatively low doses can have serious adverse neuro-developmental impacts.

Against this background, the Commission developed a comprehensive Community strategy concerning mercury, which was adopted in January 2005. Its key aim is to reduce mercury levels in the environment and human exposure through a number of actions that address all aspects of the mercury lifecycle. The European Parliament welcomed the strategy and its overall approach in the resolution adopted in March 2006.

The proposal that is now before you implements two key actions identified in the strategy, namely Action 5 (by banning the export of metallic mercury from the Community) and Action 9 (by requiring the safe storage of mercury that is no longer needed in the chlor-alkali industry).

The primary production of mercury came to an end within the Community four years ago when the last active mine in Almadén in Spain stopped its activities. The environmentally desirable phasing-out of mercury-cell technology into chlor-alkali industry results, however, in a new source of mercury supplies: some 12 000 tonnes of surplus mercury will come out of the sector over the next number of years until its transition to mercury-free technologies is completed.

Most mercury is currently exported from the Community, and exports of up to 800 tonnes per year end up, at least partly, in unregulated and uncontrolled uses like artisanal gold mining. This is how EU mercury is adding to global mercury exposure.

The basic aim of the proposed regulation is to stop these exports and to ensure that mercury no longer used in the chlor-alkali industry is safely stored and cannot re-enter the environment.

On the basis of the impact assessment, the Commission also proposes to apply the safe storage requirement to two other industrial sources of mercury – natural gas cleaning and mercury resulting as a byproduct of non-ferrous metal mining.

The storage obligation is a logical development from the export ban, as the small remaining internal market for mercury will be unable to absorb the quantities at stake. Recycling and recovery will ensure that mercury is still available for remaining legitimate uses. Storage operations will fall under the legal framework of the Waste Landfill Directive, with additional safety requirements reflecting the specific properties of metallic mercury.

The Commission aimed at proposing a straightforward, simple legislative proposal that is backed by a sound knowledge base and avoids, in line with the principles of better regulation, any excessive administrative burden for industry or for public administration.

The proposal refrains from taking legislative action in fields where the impact assessment did not provide any solid justification for such action or any clear view on its possible impact.

I should also like to underline that the industry concerned, namely the chlor-alkali sector, signalled its support for this proposal and is willing to sign up to a voluntary commitment. This commitment engages industry to select highly qualified storage operators and ensures that key data on mercury flows will be made available.

The Commission intends to acknowledge this commitment, in line with the principles and procedures set out in the communication on the environmental agreements adopted in 2002.

It is not the purpose of the proposal to implement the whole of the mercury strategy: its scope is deliberately more concise. Work on other actions of the strategy is ongoing.


  Δημήτριος Παπαδημούλης (GUE/NGL), Εισηγητής. – Κύριε Πρόεδρε, κύριε Επίτροπε, αγαπητοί συνάδελφοι, ο υδράργυρος και οι ενώσεις του είναι ισχυρές τοξικές ουσίες. Ακόμη και σε χαμηλές δόσεις δρουν αρνητικά στο καρδιαγγειακό, ανοσοποιητικό και αναπαραγωγικό μας σύστημα. Στο περιβάλλον ο υδράργυρος μπορεί να μετασχηματισθεί σε μεθυλυδράργυρο και να συγκεντρώνεται στην τροφική αλυσίδα, ιδίως σε υδάτινο περιβάλλον. Το 1956 μάλιστα στην πόλη Μίνα – Μάτα της Ιαπωνίας 8.000 άτομα έχασαν τη ζωή τους επειδή κατανάλωσαν ψάρια με υψηλή περιεκτικότητα σε υδράργυρο.

Ο υδράργυρος αποτελεί παγκόσμιο πρόβλημα και χρειάζονται διεθνείς και συντονισμένες δράσεις για την επίλυσή του. Η Ευρωπαϊκή Ένωση δεν θα μπορούσε να επιχειρηματολογεί πειστικά υπέρ της μείωσης προσφοράς και ζήτησης υδραργύρου και ταυτόχρονα να παραμένει ένας από τους κύριους προμηθευτές ανά τον κόσμο. Η πρόταση κανονισμού της Επιτροπής αποτελεί μια μοναδική ευκαιρία για να κλείσει ένας κύκλος εξαγωγών αυτής της επικίνδυνης ουσίας.

Είμαι ιδιαίτερα ικανοποιημένος, καθώς τόσο η Επιτροπή Περιβάλλοντος όσο και η Νομική Επιτροπή, απέρριψαν τη διπλή νομική βάση και επέλεξαν το άρθρο 175 ως μοναδική βάση, καθώς στόχος του κανονισμού είναι η προστασία του περιβάλλοντος και της δημόσιας υγείας.

Σε ότι αφορά στην ημερομηνία έναρξης της απαγόρευσης των εξαγωγών, ζητώ το εξής απλό και λογικό: εμείς, στο Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, να μείνουμε συνεπείς στο ψήφισμα που οι ίδιοι εγκρίναμε με πολύ μεγάλη πλειοψηφία τον Μάρτιο του 2006 σχετικά με την κοινοτική στρατηγική για τον υδράργυρο. Γι’ αυτό και σας ζητώ να υπερψηφίσετε την τροπολογία αριθ. 43, ώστε να είμαστε συνεπείς με αυτές τις δηλωμένες θέσεις του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Θεωρώ ότι πρέπει να περιληφθούν επίσης στην απαγόρευση εξαγωγών οι ενώσεις και τα προϊόντα υδραργύρου που υπόκεινται ήδη σε περιορισμούς, όσον αφορά τη χρήση και την εμπορία τους στην Ευρωπαϊκή Ένωση. Κάτι εξάλλου που εγκρίναμε και πέρυσι τον Μάρτιο.

Τι μήνυμα, κύριοι συνάδελφοι, στέλνουμε στις τρίτες χώρες εαν τα προϊόντα που περιέχουν υδράργυρο και είναι απαγορευμένα στην Ευρωπαϊκή Ένωση -διότι είναι επικίνδυνα- τα εξάγουμε σε αυτές; Θα θυμηθούμε το γνωστό "bon pour l` orient" ; Όσον αφορά στην απαγόρευση εισαγωγών υδραργύρου, δεν έχει νόημα από τη μία πλευρά να αποθηκεύεται ο υδράργυρος που προέρχεται από την Ευρωπαϊκή Ένωση και από την άλλη να εισάγεται υδράργυρος για χρήση εντός της Ευρωπαϊκής Ένωσης. Επικαλούμαι την κοινή λογική. Άλλωστε, σήμερα η προσφορά υπερβαίνει τη ζήτηση -σύμφωνα και με τα στοιχεία της Επιτροπής- και αυτή η κατάσταση συνάγεται ότι θα συνεχιστεί και στο μέλλον.

Όσον αφορά στην υποχρέωση αποθήκευσης του μεταλλικού υδραργύρου που δεν χρησιμοποιείται πλέον στη βιομηχανία χλωρίου αλκαλίων, και πάλι κινούμαι με βάση το εγκριθέν ψήφισμα του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου. Ζητώ, έως ότου υπάρξουν κατάλληλες τεχνολογίες για την τελική διάθεση του υδραργύρου κατά προτίμηση σε στερεοποιημένη μορφή, να έχουμε προσωρινή αποθήκευση σε ανακτήσιμη μορφή, είτε σε υπόγειο αλατωρυχείο είτε σε επιφανειακή εγκατάσταση που χρησιμοποιείται αποκλειστικά και είναι εξοπλισμένη για την προσωρινή αποθήκευση. Αλλιώς, αποθήκη της τοξικής αυτής ουσίας, θα είναι το ίδιο το ανθρώπινο σώμα. Δεν μιλάμε άλλωστε για εκατομμύρια τόνους. Όλες κι όλες οι απομένουσες ποσότητες υδραργύρου στη βιομηχανία χλωρίου αλκαλίων εκτιμώνται σε περίπου 12.000 τόνους, ο όγκος των οποίων -λόγω της υψηλής πυκνότητάς τους- είναι περίπου 1.000 κυβικά μέτρα.

Ζητώ να θεσπισθεί ταυτόχρονα ένα βασικό πλαίσιο προϋποθέσεων για την αποθήκευση ώστε να εξασφαλισθεί η συνεχής παρακολούθηση. Οι προδιαγραφές ασφαλείας, η τακτική υποβολή εκθέσεων, η ανταλλαγή πληροφοριών και η θέσπιση ποινών, σύμφωνα με την αρχή «ο ρυπαίνων πληρώνει» σε περίπτωση μη συμμόρφωσης.

Η ευθύνη κατά τη διάρκεια της προσωρινής αποθήκευσης θα πρέπει να βαρύνει τον ιδιοκτήτη της αποθηκευτικής εγκατάστασης, ενώ τα κράτη μέλη θα πρέπει να αναλάβουν τη διοικητική και οικονομική ευθύνη της ασφαλούς τελικής διάθεσης. Για το σκοπό αυτό ζητώ από τα κράτη μέλη να δημιουργήσουν ένα ταμείο, στη βάση οικονομικών εισφορών της βιομηχανίας χλωρίου αλκαλίων, που θα διασφαλίσει τους αναγκαίους πόρους. Ζητώ επίσης να διαμορφωθεί ένα μητρώο πωλητών εμπόρων και αγοραστών υδραργύρου για την τακτική παρακολούθηση της κίνησης των εισαγωγών και εξαγωγών.

Κύριοι, συνάδελφοι, ας εναντιωθούμε σε έναν αποδυναμωμένο κανονισμό που δεν θα παρέχει το επίπεδο προστασίας της δημόσιας υγείας και του περιβάλλοντος που επιθυμούν οι πολίτες. Το αίτημα για την απαγόρευση των εξαγωγών και το πρόβλημα της αποθήκευσης θα πρέπει να αντιμετωπισθεί με αυτά τα κριτήρια. Το σχετικό κόστος -για μια τέτοια επένδυση στο μέλλον- είναι συγκριτικά πολύ μικρό μπροστά στα πολλαπλά οφέλη που θα προκαλέσει. Η Ευρωπαϊκή Ένωση, το Ευρωπαϊκό Κοινοβούλιο, οφείλει και μπορεί να αναδειχθεί στην πρωτοπορία της προσπάθειας για την παγκόσμια απόσυρση του υδραργύρου. Ελπίζω με τις αυριανές αποφάσεις μας να συμβάλουμε σε αυτό.


  Jens Holm (GUE/NGL), föredragande av yttrande från utskottet för internationell handel. – Det är hög tid att fatta detta viktiga beslut om ett förbud mot export av kvicksilver. Det är nog inte många som känner till det, men EU är faktiskt världens största exportör av ämnet. Över 1 000 ton exporteras varje år från EU till andra länder. Det är nästan en tredjedel av hela världshandeln med kvicksilver. Det farliga kvicksilvret hamnar nästan uteslutande i utvecklingsländer där det gör mycket stor skada.

Jag är glad över att ta ställning till ett väl genomarbetat betänkande från min kollega Dimitrios Papadimoulis. Detta betänkande handlar inte bara om att förbjuda export av kvicksilver. Det handlar också om att få en säker förvaring av detta farliga ämne, något som jag tycker att är mycket positivt. Jag är särskilt glad över att Papadimoulis har lagt in en del avsevärda förbättringar av kommissionens förslag.

Några av dessa förbättringar är

– att utvidga den här bestämmelsen till att också inkludera produkter och kvicksilverföreningar,

– att förbudet skall utsträckas till att även bli ett importförbud,

– att förbudet skall träda i kraft tidigare än vad kommissionen ville, det vill säga 2010 i stället för 2011,

– att upprätta ett spårningssystem för handeln med kvicksilver för att få ökad kontroll över kvicksilvret,

– att stödja utvecklingsländer att ställa om till modern teknik som är ren från kvicksilver.

Dessa förändringar är precis i linje med vad jag föreslog som föredragande i utskottet för internationell handel, och jag är mycket tacksam för dem.

Det enda som oroar mig är liberalernas krav på delad omröstning. En delad omröstning skulle hota att underminera viktiga delar av detta annars utmärkta betänkande. Håll er därför till föredragandens linje om att värna miljö och folkhälsa och gå inte på liberalernas marknadslinje.

I morgon skall EU alltså ta sitt ansvar och sluta dumpa livsfarligt kvicksilver i utvecklingsländerna. Det är verkligen på tiden. Med våra förändringar och förbättringar kommer EU också att ta sitt historiska ansvar att stödja länderna i syd att ställa om från kvicksilveranvändning till renare tekniker. Det kommer att skydda hälsan för tusentals personer och vår gemensamma miljö. Det är inte illa!


  Manuel Medina Ortega (PSE), Ponente de opinión de la Comisión de Asuntos Jurídicos. – Señor Presidente, en la Comisión de Asuntos Jurídicos no tuvimos ninguna dificultad al abordar el tema del fundamento jurídico porque la finalidad de esta medida no es el desarrollo de la política comercial —por tanto el artículo 133 no es aplicable—, sino la protección de la salud —y para ello es aplicable el artículo 175. Por tanto, la Comisión de Asuntos Jurídicos ha propuesto que el fundamento jurídico único sea el artículo 175, con todas las consecuencias que tiene desde el punto de vista procesal.

Dicho esto, señor Presidente, como diputado de un país que ha estado muy vinculado históricamente a la actividad del mercurio, yo me atrevería a señalar que la enmienda 40, sobre el almacenamiento de mercurio, presentada por el señor Callanan, es mucho más precisa que el texto que tenía previsto la Comisión con respecto al artículo 3, apartado 1, letra a). Por tanto, señor Presidente, después de haber propuesto este fundamento jurídico me atrevería también a pedir el apoyo para la enmienda 40 del señor Callanan.


  Martin Callanan, on behalf of the PPE-DE Group. – Mr President, as this House is well aware, this proposed regulation on the banning of exports and storage of metallic mercury is in line with the commitments contained in the Mercury Strategy which we passed in March 2006.

The PPE-DE Group supports the broad aims of the regulation. Mercury must be disposed of and stored safely in order to protect human health and the environment. Mercury cell technology is being gradually replaced by the environmentally superior and energy efficient membrane cell technology and this conversion is releasing surplus mercury across the European Union. The aim of this regulation is to prevent this decommissioned mercury from entering the world market. In my view the Commission’s proposal is broadly acceptable and the most workable approach.

With regard to the date for the entry into force of the export ban, amendments have been tabled to bring that date forward. We do not support those amendments. The timing of the ban was debated at length prior to the Environmental Council in June 2005, and the 2011 date was agreed in the Council conclusions as contained in the Commission’s proposal. In my view, nothing has changed since the Council took that decision and I would not wish to have those very difficult decisions reopened. This could only delay the introduction of the ban, especially if it encouraged the re-examination of whether an export ban is in fact the best way to achieve the EU’s aims. The date that has been chosen is the date that appears to gain the most support from a majority of Member States and of course, equally importantly, from the many other stakeholders involved. That date has been set by the Commission with the agreement of the Spanish authorities and Minas de Almadén in order to leave enough time to reorganise and restructure that company, and I think it deserves all of our support.

I am not in favour of the proposals to introduce a ban on the import of mercury and mercury compounds. Given the quantities of mercury rising from the decommissioned chlor-alkali plants within the Community, there would appear to be absolutely no commercial incentive for imports and thus no necessity for including an import ban at this stage. The market is quite capable of regulating itself.

Similarly, we are also not in favour of extending the scope of the export ban. We accept the Commission’s view that metallic mercury is by far the most relevant substance in terms of quantity, as compared to mercury compounds and products containing mercury, and that extending the export ban would be very premature at this stage. Furthermore, companies would simply relocate and continue producing. Is it really up to us to regulate what other countries in the world get up to? I personally think not. Both extensions to the Commission’s proposal require deeper analysis of better regulation principles and the cost and impact of existing business.


  Miguel Angel Martínez Martínez, en nombre del Grupo PSE. – Señor Presidente, Señorías, para ustedes el mercurio es apenas un metal tóxico del que hay que librarse y que sólo han visto en los termómetros cuando tenían fiebre. Para mí, el mercurio, además de eso, evoca una localidad de mi provincia, Almadén y su comarca, cuyas minas fueron uno de los puntos en que nació el movimiento obrero en España. Evoca en mí el mercurio miles de hombres y mujeres que de él han vivido durante siglos, cientos de caras y de nombres, amigos a los que he acompañado como diputado socialista en los últimos 30 años, explicándoles, convenciéndoles, apoyándoles con alternativas para superar la paradoja de que el progreso de la humanidad, que eliminaba el mercurio, pareciera condenarles a desaparecer.

Estos vecinos y vecinas han comprendido nuestro esfuerzo y nos han reiterado hace unos días su confianza votando las candidaturas del Partido Socialista en sus ayuntamientos. Hoy, recordando a estos amigos y reiterando mi compromiso con ellos, quiero agradecer a sus Señorías su comprensión, plasmada en el texto que se aprobó en la Comisión de Medio Ambiente y que mejoraremos mañana con algunas enmiendas.

En este texto hay tres datos favorables que se recibirán en Almadén con gratitud, con interés y con esperanza. Primero, se recomienda conceder compensaciones económicas comunitarias, específicas para el progreso socioeconómico de Almadén y su comarca. Segundo, se recomienda estudiar prioritariamente la ubicación en Almadén del depósito de mercurio previsto para guardar de forma segura todo el metal que exista en Europa. Tercero, con el argumento incuestionable de la experiencia y la familiaridad existente en Almadén para tratar el mercurio, se aporta el sentido común de localizar el almacén allí donde ya está almacenado, con plena seguridad, más del 80 % del mercurio existente en la Unión Europea.

Un paisano me decía que llevar el mercurio desde Almadén a cualquier otro punto sería tanto como acercar el piano a la banqueta en lugar de acercar la banqueta al piano para empezar a tocar en un concierto.

Por último, agradecemos la coherencia de quienes proponen que la exportación y demás operaciones con el mercurio puedan realizarse —como habíamos dicho en el informe Matsakis— hasta el año 2010, indicando además la fecha del 1 de diciembre, lo que deja un margen algo mayor para que el mercurio pueda circular.

Seguro que con la resolución que aprobaremos el Parlamento estará en buena disposición para asumir su responsabilidad de codecisión en el trámite correspodiente con el Consejo.


  Marios Matsakis, on behalf of the ALDE Group. – Mr President, Commissioner, I should like to express my sincere congratulations to Mr Papadimoulis for his excellent report, and I wish to thank him for cooperating with the shadow rapporteurs.

In general terms, the rapporteur has sought to make the Commission’s proposal somewhat more strict, rightly so in some aspects. However, in two areas, such a position seems neither entirely wise nor realistic.

The first area relates to bringing the proposed deadline date forward to 2009. In our view, this is impractical and unobtainable. We feel that we should keep to the 1 January 2010 deadline, as we previously decided in the Mercury Strategy.

The second area is more controversial, that of the storage of metallic mercury. In my view, the controversy arises largely because of the confusion as to what temporary and permanent storage really mean in practice. The line I support is that if storage can be achieved in local salt mines or other approved suitable places, under strict conditions with complete monitoring and safety guarantees for thousands of years, then this is good enough for me. There is no need to specifically stipulate in this piece of legislation the obligation to retrieve this mercury and transport it across Europe to a new, more permanent storage facility. If the legislators of the future take into consideration any new technological advancements which make it safe for stored mercury to be treated in a particular way or moved to a new location, then I am sure this can and will be done whatever we put in this legislation now.

In conclusion, let us use common sense and keep things simple and in perspective. Until recently, mercury was and, in many cases, still is in every household and in every doctor’s and dentist’s surgery, as well as in every hospital in the form of thermometers, barometers, sphygmomanometers, tooth fillings, etc. We need to get rid of mercury, but it is neither a highly contagious lethal virus nor a nerve gas compound which is deadly on near touch. Therefore, in dealing with the amendments to this report, let us try not to exaggerate and not to go over the top with our demands.




  Leopold Józef Rutowicz, w imieniu grupy UEN. – Panie Przewodniczący! Rozporządzenie Parlamentu Europejskiego i Rady w sprawie bezpiecznego składowania i zakazu wywozu rtęci metalicznej jest dokumentem ograniczającym jej występowanie w ekosystemie i jej oddziaływanie na ludzi oraz zwierzęta. Państwa Unii w latach 1990–2000 ograniczyły o 60% globalną emisję atmosferyczną rtęci. Tymczasem na świecie wzrosła ona o 20%.

W latach 1940. pozyskiwaliśmy z kolegami rtęć i cieszyliśmy się, że zanurzone w niej monety miedziane zmieniają kolor na srebrny. Obecnie w społeczeństwie podejście do rtęci diametralnie się zmieniło, a przemysł ze względu na jej toksyczność odchodzi od procesów ją wykorzystujących.

Oceniając pozytywnie projekt rozporządzenia, mam kilka uwag. Po pierwsze, odpady rtęci należy możliwie szybko składować na stałe, ograniczając składowiska tymczasowe. Po drugie, odległość składowisk powinna być możliwie bliska, należy unikać transportowania odpadów rtęci po Europie. Po trzecie, nie można wprowadzać nowych metod utylizacji odpadów bez ich należytego opracowania i sprawdzania.

Należy wziąć pod uwagę, że ze względu na zagrożenia, przemysł sam stara się odchodzić od procesów związanych z rtęcią. Poprawki 11, 12, 15, 23–27 do propozycji Komisji są nieuzasadnione.


  Carl Schlyter, för Verts/ALE-gruppen. – Kvicksilver är farligt för hälsan och för miljön, och vi har nu 12 000 ton kvicksilver som skall lagras. Det låter kanske mycket, men den volymen skulle lätt kunna få plats i halva plenisalen. Därför vore det konstigt om vi skickade runt kvicksilvret och förvarade det på en mängd olika platser i förråd som inte är säkra. Det är orsaken till att jag är emot liberalernas försök att bli av med kvicksilvret, eftersom det bara skulle vara en tillfällig lösning.

En permanent lösning måste vara helt säker. Den enda helt säkra lösningen är att stabilisera kvicksilvret en gång för alla. Kvicksilversulfid är nästan fullkomligt olösligt, vilket gör att det kan förvaras säkert. Om det inte är stabiliserat kan vi inte ha en mängd olika förråd under dåligt kontrollerade former. Därför motsätter jag mig ändringsförslag 40, eftersom det skulle underminera säkerheten i arbetet.

Det är viktigt att vi enas om ett och samma datum, den 1 januari 2010, vilket framgår av ändringsförslag 43 som min grupp har lagt fram. Det förbjuder både import och export av samt produkter med kvicksilver, något som skapar en helhetssyn. Allt annat skulle vara en cynisk export av kvicksilver. Vi vet att kloralkaliindustrin måste sluta upp med exporten. Om den får chansen att fortsätta exportera ett år efter förbudet träder i kraft, kommer den att tömma sina lager av kvicksilver och få betalt för det. Kvicksilvret kommer sedan att användas av guldvaskare i Amazonas, och förstöra enorma flodområden genom att kontaminera dem med kvicksilver.

Det är viktigt att förbudet införs den 1 januari 2010, annars underminerar vi hela tanken med exportförbudet.


  Jaromír Kohlíček, za skupinu GUE/NGL. – Vážení kolegové, milé kolegyně, o rtuti se hovoří jako o těžkém kovu, velmi nebezpečném v potravním řetězci. Podobně se můžeme zmínit i o řadě jiných těžkých kovů, počínaje chromem a niklem a konče uranem a plutoniem.

Je pravdou, že nejen těžké kovy, ale řada lehkých prvků periodické tabulky může ve větším množství způsobovat zdravotní potíže. Známá je z tohoto hlediska berylióza způsobená berylliem. Rtuť není jen kov, který po požití v kovovém stavu může působit těžké problémy, ale jde zároveň o technicky velmi významnou látku. V minulosti se bez ní neobešla elektrolýza, zubaři, zlatníci, v chemické analýze je proslulá instrumentální metoda užívající rtuťovou kapkovou elektrodu. Za tuto metodu zvanou polarografie obdržel v roce 1959 český akademik Heyrovský Nobelovu cenu za chemii. Důležitou otázkou je možné použití rtuti a jejich sloučenin v průmyslu. Samozřejmě při dodržení nejvyšších ekologických standardů.

Nejsem si jist, že uložení rtuti a jejich sloučenin na jednom místě je tím nejlepším řešením. Podobně je otázkou, jak dlouhé má být přechodné období pro vstup směrnice v platnost. Mám dojem, že v některých státech je lhůta stanovená pozměňovacím návrhem číslo 8 příliš krátká. Proto mám k návrhu výhrady, přestože ve většině členských zemí je rtuť i její sloučeniny předmětem přísného sledování příslušných státních orgánů, a to včetně evidence skladových zásob.

Považuji za nepřípustné zakotvit do směrnice úlohu nespecifikovaných nevládních organizací. To i při vší toleranci a otevřenosti vůči veřejnosti do směrnice o zákazu vývozu a o bezpečném skladování kovové rtuti nepatří. Tato kontrola občanské angažovanosti vyplývá z jiných částí legislativy Evropské unie.

Nechápu, proč by právě důlní díla solných dolů či doly v Almadénu ve Španělsku měly být tím nejlepším úložištěm rtuti a sloučenin rtuti. Je mi jasné, že konec těžby v každém dole znamená sociální problém pro horníky. V České republice i v dalších státech střední a jižní Evropy byly v posledních letech zavřeny desítky velkých dolů, aniž by se obrovskou nezaměstnaností, která tím vznikla, kdokoliv ve směrnicích Evropské unie zabýval. Navíc se mi zdá, že dna rudných dolů by mohla být lepším skladovacím prostorem než solné doly. Podporuji velmi silně záměr zabývat se látkami s koncentrací rtuti pod 5 % hmotnostního obsahu.

Mimochodem v řadě hornin celé Evropy jsou těžké kovy běžně obsaženy a v průběhu zvětrávání se dostávají, a to i rtuť, do vod evropských toků. Proto je např. v Labi vždy určitá nenulová koncentrace rtuti i dalších těžkých kovů. To je ovšem přirozený přírodní výskyt.

Jiná je otázka vod ze starých důlních děl, extrakce rtuti ze starých odvalů a odpadních kalů. Tam je potenciálně významný zdroj znečistění životního prostředí. To ale pochopitelně tato směrnice zahrnovat nemůže.

Závěrem bych rád vyslovil poděkování všem, kteří se podíleli na racionální práci na projednávané směrnici, rtuť a její sloučeniny mají totiž ve vědě a technice budoucnost. Směrnice to naznačuje. Proto ji podpořme.


  Irena Belohorská (NI). – Dovoľte aj mne na začiatku poďakovať sa spravodajcovi pánu Papadimoulisovi za to, že sa v svojej správe zasadil za zákaz vývozu ortuti, ako aj zlúčenín ortuti a výrobkov, ktoré ju obsahujú. Je to pre nás v Európskej únii veľmi dôležité, nakoľko Európska únia patrí k najväčším vývozcom ortuti na svete. Pretože sa jedná o látku veľmi toxickú, hlavne pre detský organizmus, musí nás zaujímať nielen ochrana počas výrobného procesu, prípadne ochrana pri používaní výrobkov s ortuťou, ale aj skladovanie, respektíve narábanie s odpadom, ktorý ortuť obsahuje.

Vysoké dávky ortuti sú pre človeka smrteľné a nižšie dávky, ktoré sa v organizme kumulujú, môžu vyvolávať závažné ochorenia imunitného, kardiovaskulárneho a reprodukčného systému. V priemysle vznikajú veľké nadbytky ortuti, napr. ako vedľajšie produkty v chemickom priemysle, pri čistení zemného plynu, pri ťažbe neželezných kovov, ale aj pri tavbe v hutníckom priemysle.

Je nutné zamyslieť sa nad tým, či sa vývozom nadbytočnej ortuti do tretích, hlavne rozvojových krajín, ktoré sú najväčšími spotrebiteľmi ortuti, tejto ortuti naozaj zbavíme. Mnohé rozvojové krajiny nemajú dostatok financií na moderné ekologické technológie a kontrola je menej prísna. Súhlasím a podporujem spravodajcu v tom, že Európska únia by nemala používať dvojitý štandard, teda, ak sa výrobok nesmie užívať v Európskej únii, nemal by sa tento výrobok vyvážať ani do krajín, kde zatiaľ nie je legislatíva, ktorá upravuje používanie ortuti.

Mali by sme si to uvedomiť nielen z hľadiska ochrany životného prostredia a zachovania prírody, ale mali by sme myslieť aj na to, že táto ortuť sa k nám môže spätne dostať v podobe rezíduí v potravinách, prípadne prostredníctvom znečistených riek, nehovoriac o riziku kontaminácie miestnych pracovníkov a obyvateľov. Európska únia musí v prípade ortuti a výrobkov, ktoré ju obsahujú, zabezpečiť, aby jej zásoby zodpovedali jej potrebám a dopytu. Prebytky ortuti sa musia zneškodňovať ekologickým spôsobom v súlade so smernicou o nebezpečnom odpade, ktorú sme už prijali.

Zároveň je nutné posilniť monitoring a na prípadné porušenia reagovať prísnymi sankciami. Súhlasím so spravodajcom, že tí výrobcovia, ktorí ortuť pri svojej výrobe produkujú, by mali zodpovedať aj za jej bezpečné uskladnenie, respektíve ekologické zneškodnenie. Je to dôležité z hľadiska aj ďalšieho vývoja odvetvia, aby sa prechádzalo na nové alternatívne technológie, pri ktorých nie je ortuť potrebná. V rámci pomoci rozvojovým krajinám by sme sa aj my mali viac zasadiť o pomoc v implementácii týchto technológií tam, kde je dnes životné prostredie devastované touto nebezpečnou chemikáliou.


  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). – Arvoisa puhemies, käsiteltävä asetus on osa yhteisön elohopeastrategiaan pohjautuvaa kokonaisuutta. EU:n ympäristölainsäädäntöä on nykyaikaistettu strategian mukaisesti istuntokautemme aikana. Olen tyytyväinen siihen, että olemme päässeet nyt vaiheeseen, jossa tarkistetaan suhtautumista elohopean vientiin – onhan EU aineen maailman suurin viejä.

Elohopean ja sen monien yhdisteiden myrkyllisyys ihmiselle ja ympäristölle on kiistatonta, ja kansanterveys- ja ympäristöhaitoista aiheutuvat kustannukset yhteiskunnalle ovat paljon ennakoitua merkittävämmät. Asetuksessa määritellyt kiellot ja varastoinnin kriteerit ovat myös selkeä viesti EU:n ulkopuolelle. Kannamme vastuumme näistä haitoista.

Ympäristölainsäädäntötyössä keskeistä on, että valitut keinot ovat paitsi ympäristöllisesti tehokkaita, myös yhteiskunnallisesti kestäviä. Ympäristönäkökohdat puoltavat elohopean vientikiellon pikaista voimaansaattamista, kuten Papadimoulis oikein toteaa. Emme kuitenkaan voi muiden realiteettien vuoksi hätiköidä. Vaarana nimittäin on, että yhtäällä tehty ratkaisu luo toisaalle joukon uusia ongelmia.

Vientikielto yhteisön alueella tulisikin saattaa voimaan aikataulullisessa harmoniassa tavoiteltavien kansainvälisten rajoitustoimien kanssa. Koska kansainvälisen sopimuksen aikaansaaminen vienee vielä useita vuosia, on perusteltua tukea komissiota vientikiellon aikataulussa. Elohopean vienti olisi sen mukaan kielletty 1. heinäkuuta 2011 alkaen. Tätä ovat tukeneet miltei kaikki jäsenvaltiot.

Sama koskee ehdotusta elohopeayhdisteiden saattamiseksi vientikiellon piiriin. Voimme pyytää komissiolta ehdotusta soveltamisalan laajentamiseksi sitten, kun sen laaja-alaisista vaikutuksista on riittävästi tietoa. Pakonomainen liikehdintä on nyt tarpeetonta, jatketaan valitsemamme linjan mukaisesti ja ratkaistaan yksi elohopeaan liittyvä ongelma-alue kerrallaan.


  Gyula Hegyi (PSE). – Mr President, mercury is not only a metal but also an ancient part of our culture and civilisation. People have always admired it and believed in its magic powers. For many centuries, mercury had a crucial role in alchemy and the secret sciences.

Mercury, the only liquid metal, is a beautiful material, and one can admire it as a unique piece of nature. However, according to new information, mercury is also a dangerous material and we should protect ourselves and future generations against its toxic effects. The workers in the traditional mercury mines, mostly in Spain, lead a hard and honest life but know that their former profession is over. We should respect the miners’ traditions, but the need for a ban must be understood.

The European Union has already banned the use of mercury and materials containing mercury on its territory. Now we want to ban the export of mercury as well. We do so because we also care about the health of other countries and continents. Hopefully, our decision will encourage other countries to reduce their use of mercury as well.

As the shadow rapporteur for the Socialist Group, I had consultations with our Spanish colleagues in the spirit of solidarity. Their understanding was crucial for me. My other guideline was Parliament’s resolution of March 2006. Our decision should balance environmental concerns and the interests of the industry.

As far as the date of the ban is concerned, different proposals were tabled: 2011 by the Commission, 2009 by the rapporteur and 2008 by the NGOs. I decided to suggest 1 December 2010 as an acceptable compromise, in accordance with Parliament’s resolution of last year. Other dates and deadlines should correspond with this basic date. If we voluntarily ban the export of mercury, it is more than logical to ban its import as well.

As far as storage is concerned, there were different proposals: Almadén by Spain, a salt mine by Germany and solidification by others. As we have not yet settled on a solution, we should not support amendments excluding specific potential solutions. We should support our Spanish Socialist colleagues’ proposal calling for compensation for Almadén, the largest European mercury mine.

The scope of the ban should cover every material with a mercury concentration of 5% or more. We have to close loopholes, as it is very cheap to convert mercury into calomel. It is very important to each of us to aid agreement by means of a simplified compromise package, otherwise we will run into chaos and, most probably, there will be no regulation before the next Parliamentary elections.

As shadow rapporteur, I worked for a compromise. A good compromise serves our citizens better than postponed debates that do not lead to any kind of regulation.


  Hiltrud Breyer (Verts/ALE). – Herr Präsident! Quecksilber muss umfassend und schnell verboten werden. Es ist geradezu zynisch, gefährliche Produkte bei uns aus dem Verkehr zu nehmen, aber den Export in andere Länder weiterhin zu erlauben.

Wir wissen, dass Quecksilber sich über Wasser und Luft weltweit ausbreitet. Letztendlich würde das Quecksilber auch bei uns landen und die Menschen schädigen. Es ist doch geradezu absurd, wenn wir Warnungen herausgeben, so wie die Kommission das getan hat, dass Schwangere und Kinder nicht mehr als 100 g Thunfisch pro Woche verzehren sollen, weil dieser so stark mit Quecksilber belastet ist.

Wir wissen – und eine Studie, die in der Zeitschrift Lancet veröffentlicht worden ist, hat das noch einmal deutlich gemacht –, dass Schwermetall nervenschädigend ist und vor allem bei Kindern bleibende, nicht wieder gutzumachende Schäden im Gehirn verursacht. Von daher muss es unser oberstes Ziel sein, dieses Exportverbot durchzusetzen, denn wir würden uns in der Weltgemeinschaft unglaubwürdig machen, wenn wir sagen: Wir wollen uns schützen, aber den Export lassen wir zu.


  Thomas Ulmer (PPE-DE). – Herr Präsident, Herr Kommissar, meine sehr verehrten Kolleginnen und Kollegen! Quecksilber ist überall vorhanden, es ist zum Beispiel plazentagängig. Quecksilber ist ein Metall, das bei Normaltemperatur flüssig ist und verdunstet. Als Grenzwerte gelten für metallisches und anorganisches Quecksilber 25 Mikrogramm, für organische Quecksilberverbindungen 100 Mikrogramm im Blut. Über die Auswirkungen von Quecksilbervergiftungen will ich hier nicht berichten. Sie kennen sicher alle Myamoto in Japan. Es geht also nicht nur um wirtschaftliche Vor- oder Nachteile in unserer Gemeinschaft, sondern um den Schutz der Gesundheit unserer Mitbürger und um den Schutz einer intakten Umwelt.

Mit dem Bericht von Herrn Papadimoulis, dem ich für seine Arbeit danke, verabschiedet sich Europa vom Export von Quecksilberverbindungen und beginnt mit einer sicheren Lagerung des vorhandenen Materials. Gleichzeitig ist es sinnvoll, alle Quecksilberverbindungen in den Exportstopp einzubeziehen, sofern es Substitutionsmöglichkeiten gibt, was in fast allen Anwendungen zutrifft. Als Exporteur eines gefährlichen Stoffes sind wir außerdem nach heutigem Kenntnisstand nicht in der Lage und durch WTO-Verpflichtungen auch nicht berechtigt, den Empfängern die Rückverfolgbarkeit des Quecksilbers aufzuzwingen, womit der Verbleib des Quecksilbers zweifelhaft ist und die Rückkehr in unsere Gemeinschaft durchaus im Rahmen des Möglichen ist. Artikel 175 unserer Gemeinsamen Verträge halte ich für zutreffend für diese Verordnung. Die Verschärfungen, Fristverkürzungen und das Einbeziehen von Quecksilberverbindungen in die Export- und Importbestimmungen sind ebenso sinnvoll wie toxikologisch folgerichtig. Bei den Fristen gibt es sicher noch Verhandlungsspielraum, um zu einer Einigung zu gelangen.

Bei der Frage der Endlagerung von Quecksilber gilt das Augenmerk der Forschung, da hier weltweit noch keine zuverlässige Lagerungsmethode in großtechnischer Anwendung gefunden werden konnte. Es geht hier um Mengen von mehreren Tausend Tonnen.

Ich stimme dem Bericht in der ursprünglichen Version des Ausschusses für Umweltfragen, Volksgesundheit und Lebensmittelsicherheit zu.


  Åsa Westlund (PSE). – Jag vill tacka föredragande Dimitrios Papadimoulis för hans utmärkta arbete. I höstas deltog jag i en undersökning, där man tog ett prov av mitt hår och undersökte halten av kvicksilver i det. Förvånande nog hade jag faktiskt en relativt hög mängd kvicksilver i mig, något som är väldigt oroande. Jag är gravid, och har höga kvicksilverhalter! Mina höga kvicksilverhalter riskerar nu att skada det barn som jag bär i min mage och kan leda till att barnet får koncentrationssvårigheter som vuxen.

De höga kvicksilverhalterna är också oroande eftersom jag kommer från ett land som har kommit väldigt långt när det gäller att avskaffa kvicksilver. Vi använder inte längre termometrar med kvicksilver, och vi använder i stort sett inget amalgam när vi lagar våra tänder. Ändå har jag höga kvicksilverhalter i mig.

Det finns alternativ till kvicksilver. Med tanke på de stora hälsoeffekterna av kvicksilver borde vi kunna fasa ut det, inte bara här i Europa utan också globalt.

Just i kväll handlar det om att se till att vi inte medverkar till att sprida kvicksilvret globalt genom ett exportförbud och att hitta sätt att säkert förvara använt kvicksilver.

Jag har arbetat för att exportförbudet skall börja gälla så fort som möjligt och för att exportförbudet skall utvidgas till att också gälla andra kvicksilverprodukter, så att förbudet inte skall kunna kringgås. Jag har också arbetat för att vi i dag inte skall låsa oss vid något slutförvar, eftersom vi i dag faktiskt inte vet vilken teknik som är den allra bästa för slutförvaringen. Kvicksilver bör alltså i nuläget förvaras i säkra men tillfälliga förvar.

I framtiden hoppas jag inte minst att alla kvinnor världen över skall kunna äta fisken i det vatten som finns nära dem utan att riskera att skada sina barns utveckling.


  Marie Anne Isler Béguin (Verts/ALE). – Monsieur le Président, Monsieur le Commissaire, voilà une bataille qui doit nous rassembler tous. C'est une question de santé, et même de salut public.

Nous connaissons les dangers, les méfaits du mercure qui pèsent lourdement sur la santé de ceux qui le côtoient. Depuis l'ère industrielle, la problématique n'a fait qu'empirer dans des proportions invraisemblables. Depuis Minamata et le cortège d'horreurs que cette catastrophe industrielle a engendré, nous savons encore mieux que le mercure est terriblement dangereux. Pourtant, nous avons continué comme si de rien n'était, ou presque.

Pendant tout ce temps, les populations indigènes dans les régions d'orpaillage, comme la Guyane française, ont continué à payer un lourd tribut au dieu mercure, tout comme ceux qui, à l'autre bout de la planète, recyclent, dans des conditions inimaginables, nos déchets industriels, électroniques et autres, sans oublier les ouvriers qui, en Europe, travaillent dans les unités de recyclage de piles.

Oui, il est plus que temps de se débarrasser de ce poison et il n'y a qu'une solution, l'interdiction pure et simple chez nous comme ailleurs dans le monde, car ce poison se retrouve partout, y compris dans les organismes des ours polaires, par exemple, qui vivent où il n'est ni produit ni utilisé. Je regrette que les propositions de mon groupe pour une interdiction plus rapide n'aient pas été retenues et que l'on n'ait pas rejeté le stockage souterrain. Cela dit, le temps n'est plus aux regrets, mais à une majorité aussi large que possible pour bannir définitivement ce dangereux métal.


  Pilar Ayuso (PPE-DE). – Señor Presidente, esta propuesta de Reglamento nos propone prohibir las exportaciones de mercurio metálico a partir del 1 de julio de 2011 a más tardar, y paralelamente incluye disposiciones sobre el almacenamiento seguro de los excedentes de mercurio que se van a producir sobre todo por la retirada de las células de mercurio de las fábricas cloroalcalinas; se calcula que, en toda Europa, estas células contienen aproximadamente unas 12 000 toneladas de mercurio.

Anticipar el plazo de la prohibición de las exportaciones de mercurio metálico rompe un escenario de consenso dibujado tanto por parte del Parlamento cuando debatimos la estrategia comunitaria sobre el mercurio como por parte del acuerdo que la propia Comisión ha firmado con Euroclor, la Federación Europea de Fabricantes de Cloro. Ésta ha aceptado acabar con las exportaciones de mercurio a partir del 1 de julio de 2011, y creo que estos acuerdos hay que respetarlos y no adelantar, de ningún modo, la fecha de la prohibición de las exportaciones de mercurio.

Los excedentes procedentes de la industria cloroalcalina hay que almacenarlos, porque este almacenamiento es necesario. La resolución sobre la estrategia comunitaria sobre el mercurio, aprobada en marzo de 2006, dice exactamente que «conviene examinar la posibilidad de designar Almadén para el almacenamiento seguro de las reservas existentes de mercurio metálico o del mercurio metálico secundario resultante de la industria europea –nunca de productos de mercurio que hayan pasado a ser residuos– aprovechando así las infraestructuras, la mano de obra y los conocimientos técnicos existentes in situ».

Quiero también recordar que el texto de la estrategia comunitaria reconoce nítidamente la importancia histórica que tiene el mercurio para la comarca de Almadén, así como la necesidad de compensar a esta comarca por todo esto.

Para acabar quiero decir que estoy en contra de las enmiendas que proponen que no se almacene mercurio líquido sino sólido. Hoy por hoy, con las investigaciones que hay, no estamos en condiciones de poder solidificar el mercurio, por lo tanto habrá que almacenar mercurio líquido, que, además, se almacena de una forma muy segura, sin que en ningún caso se produzcan vapores de mercurio, que son los contaminantes.


  Charlie McCreevy, Member of the Commission. Mr President, let me now turn to some of the key amendments in detail.

Amendments 1, 7, 8, 9, 20, 21, 22 and 44 imply a significant extension of the scope of the proposal through the introduction of an export ban for cinnabar ore, calomel, mercury compounds and some mercury-containing products, as well as through the addition of an import ban. The Commission considers these amendments to be either unnecessary or not sufficiently justified. In the absence of mercury mining activities in the Community, there is no need for an export ban on cinnabar ore.

In a similar way, the Community has been a massive exporter of mercury, but not an importer. The impact assessment concluded that secondary sources of mercury – recycling and recovery – will cover the remaining demand within the Community. As mercury compounds and mercury-containing products are concerned, we would need a much more developed information base to justify such an extension. For the time being, it is not possible to estimate in a reliable way the possible impact of such a measure on industry and society, within the Community as well as in third countries. Using legislation to prevent a hypothetical problem would not be considered good practice in terms of better regulation.

Several amendments – numbers 12, 25, 27, 28, 29 and 45 – exclude the long-term storage or final disposal of metallic mercury, allowing for temporary storage only. It is worth noting that no environmentally and economically sound solution for the stabilisation of mercury prior to its disposal exists at present.

Amendments 6, 24 and 36 imply that preference should be given to the former mining site of Almadén for the storage of mercury. The Commission is well aware of the economic and social implications of the mine closure and the end of trading activities on the site. It does not, however, want to prescribe a single storage site to economic operators.

Amendments 8, 10, 13, 30 and 32 increase the administrative burden for industry, as well as for Member States and the Commission. The Commission has strong doubts about the potential effectiveness and benefits of these very detailed requirements as compared to their costs.

As regards the legal basis referred to in Amendment 2, the Commission proposal follows the line given by the European Court of Justice in its judgments in cases C-94/03 and C-178/03 concerning the Rotterdam Convention on prior informed consent for imports of chemicals. Our proposal is very similar in character, as it proposes trade-related measures as an environmental policy instrument. We cannot, therefore, support the amendment to the legal basis.

Amendments 17 and 34 calling for the introduction of an article on penalties are, however, acceptable to the Commission.

In summary, the Commission can support eight of the proposed 50 amendments fully, in part, or in principle. I shall give Parliament’s secretariat a list detailing the Commission’s position on the amendments(1).


  El Presidente. Queda cerrado el debate.

La votación tendrá lugar mañana a las 12.00 horas.

Declaraciones por escrito (artículo 142 del Reglamento)


  James Nicholson (PPE-DE), in writing. – It is clear that mercury is a substance that needs to be dealt with in a cautious and secure manner. This report deals with the important broad issue of handling mercury in import, export and the storage of the substance, while giving a timeline for export and import bans. I support the Commission's proposals for regulation on this issue and believe, broadly-speaking, that it is a good thing. I would like to echo the Commission's comment that this report follows the Mercury Strategy which was passed in March of last year, and want to encourage the Commission in its ongoing work on the Mercury Strategy. This is only one report of many that will deal with other issues such as the use of small amounts of mercury in the dental industry. I am sure work on other strategic issues is ongoing.


Annex – Position of the Commission

Papadimoulis report (A6-0227/2007)

The Commission can support fully, in part, or in principle 8 amendments: 3, 4, 5, 14, 17, 23, 31, 34.

The amendments which the Commission cannot support are: 1, 2, 6 to 13, 15, 16, 18 to 22, 24 to 30, 32, 33, 35 to 50.


(1)Commission’s position on amendments by Parliament – see Annex.

Правна информация - Политика за поверителност