Dobesedni zapisi razprav

Sreda, 20. junij 2007 - Strasbourg

2. Izboljšanje prenosljivosti pravic do dodatnega pokojninskega zavarovanja (razprava)

  Πρόεδρος. – Η ημερήσια διάταξη προβλέπει τη συζήτηση της έκθεσης της κ. Oomen-Ruijten, εξ ονόματος της Επιτροπής Απασχόλησης και Κοινωνικών Υποθέσεων, σχετικά με την πρόταση οδηγίας του Ευρωπαϊκού Κοινοβουλίου και του Συμβουλίου που αφορά τη βελτίωση της δυνατότητας μεταφοράς των δικαιωμάτων συμπληρωματικής συνταξιοδότησης (COM(2005)0507 – C6-0331/2005 – 2005/0214(COD)) (A6-0080/2007).

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážená paní předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, rád bych poděkoval zpravodajce paní Oomen-Ruijten za její angažovanost a velkou práci při přípravě této zprávy.

Práce na této zprávě nebyla nijak jednoduchá, ale společně s členy Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a za přispění Hospodářského a měnového výboru a Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví se stane tato zpráva, kterou dnes projednáváme, velmi důležitým základem pro další diskuse směřující ke konečné dohodě o této zásadní směrnici, která má jasné odůvodnění v kontextu revidované Lisabonské strategie a jasné odůvodnění v rámci sociální ochrany migrujících pracovníků a pracovníků, kteří jsou obecně v pohybu na pracovním trhu.

Vítám nejen tuto zprávu, ale také atmosféru, v jejímž rámci Evropský parlament spolupracoval s Komisí a Radou, aby podpořil co největší možnost dohody v prvním čtení.

Rád bych také využil této příležitosti k tomu, abych poblahopřál německému předsednictví k jeho práci při převzetí této záležitosti a dosažení skutečného pokroku.

Výzva, kterou tato směrnice představuje pro německý penzijní systém, by neměla být podceňována a je také zásluhou německého předsednictví a zástupce spolkové kancléřky Münteferinga, že se podařilo dosáhnout takovéhoto pokroku. Navzdory všem těmto snahám s vámi sdílím zklamání, že se dohoda v prvním čtení tentokrát nepodařila. Věřím však, že nás konstruktivní přístup, který se dosud projevoval, brzy dovede k přijetí směrnice, což bude mít reálný dopad na překážky mobility vytvářené některými systémy penzijního připojištění.

Dámy a pánové, chtěl bych znovu zdůraznit, že tato směrnice není abstraktním textem, ale že se přímo týká milionů pracovníků, kteří na moderním pracovním trhu mění své zaměstnání a současně využívají možnosti doplňkových důchodových systémů. Uvědomíme-li si, že 40 % pracovníků má v jednom podniku kratší pracovní poměr než 5 let, je nám zřejmé o jak významný čin, o jak významnou směrnici se v tomto případě jedná.

Než se dostanu k podstatě zprávy, dovolte mi, abych stručně zopakoval účel a souvislosti potřeby evropského přístupu k této záležitosti. Komise, poslanci Parlamentu, Rada a sociální partneři již dlouho vyjadřovali znepokojení nad viditelným nedostatkem práv a ochrany mobilních pracovníků, pokud jde o jejich zákonné důchodové dávky v souvislosti s dávkami penzijního připojištění. Rada již v roce 1992 vyzvala členské státy, aby podporovaly změny podmínek nabytí nároků na penzijní připojištění, aby se zamezilo překážkám mobility zaměstnaných pracovníků. Ten pojem překážka mobility zaměstnaných pracovníků je poměrně velmi obecný, ale v zásadě to znamená, že v okamžiku, kdy jste v pohybu něco ztrácíte. Současné systémy způsobují, že v okamžiku změny je migrující pracovník postižen, v některých okamžicích více, v některých méně, někdy takřka neznatelně, ale nikdy není ve stejné pozici, ve stejně výhodné pozici jako by byl bez svého rozhodnutí měnit a být v pohybu.

Prvním krokem k dosažení tohoto cíle byla směrnice č. 98/49/ES. Bylo však jasné, že tato směrnice stále neřeší záležitosti, které mají podle expertních skupin zvláště nepříznivé účinky na mobilitu, konkrétně nabývání a ochranu odložených nároků a přenositelnost těchto nároků. Návrhy směrnice o přenositelnosti nároků na penzijní připojištění tudíž nebyly žádným rozmarem a byly předloženy po dlouhém období důkladného vyjednávání a konzultací. A bylo to z dobrého důvodu. Na začátku sice byli vyzváni sociální partneři, aby předložili návrhy, což odráželo jejich zásadní úlohu při poskytování penzijního připojištění, ale brzy poté se ukázalo, že jediným způsobem, jak dosáhnout pokroku je přiměřený legislativní přístup s plným zohledněním názorů sociálních partnerů a klíčových zúčastněných stran.

Takový přiměřený přístup, který uznává nejen velkou rozmanitost a někdy také rychlý vývoj systému penzijního připojištění, ale také dobrovolnou povahu takovýchto systémů, byl a stále je správným řešením takto složité a citlivé záležitosti. Vysvětluje, proč se Komise obezřetně nerozhodla stanovit harmonizační proces, ale stanovit minimální požadavky. Kromě toho je jednou z našich největších výzev dosažení správné rovnováhy mezi snížením překážek mobility při současném zachování stabilního a udržitelného prostředí pro rozvoj připojištění.

Zvážíme-li kladný pokrok, ale také výzvy, které jsme při vývoji této směrnice museli řešit, je poněkud zklamáním, že v tomto okamžiku ne všechny členské státy v Radě byly schopny dosáhnout dohody nebo kompromisu ohledně prvků této důležité směrnice. Je však povzbuzující, že zpráva, kterou dnes projednáváme, se v mnoha oblastech co do zásady a podstaty obecně shoduje s názorem Komise, což vidím jako skutečnou příležitost nalezení dohody s Radou v blízké budoucnosti.

Dámy a pánové, ačkoliv poslední jednání Rady nedospělo k závěru, přesto si myslím že, každý účastník může potvrdit, že existovala mimořádně silná vůle dosáhnout výsledku a že tato vůle v Radě stále existuje a je základem pro další postup. V duchu této spolupráce bych chtěl vyzvednout dvě oblasti, kde se domnívám, že rozdíly mezi Evropským parlamentem a Radou jsou největší a kde bude zapotřebí vyjednávat, aby bylo v budoucnosti možné dosáhnout konsensu. První z nich je základní prvek přiznávání nároků na penzijní připojištění a jaké by měly být minimální požadované podmínky.

Se zájmem beru na vědomí navržené pozměňovací návrhy a rozhodnutí zaměřit legislativní úsilí na pracovníky ve věku nad 25 let. Existuje řada empirických důkazů o tom, že mobilita této skupiny je výrazně nižší, než mobilita mladších osob, takže váš pozměňovací návrh má jasnou logiku. Jste si jistě vědomi toho, že vyloučením přiznání nároků pro osoby starší 25 let s velkou pravděpodobností nenajde v Radě příznivou odezvu, a proto toto může být jedna z oblastí, kde je zapotřebí vyjednávání a kompromisu. Váš přístup k minimalizaci překážek je však nutné ocenit a domníváme se, že je to jistě správný směr cesty.

Druhou záležitostí, kde mezi Evropským parlamentem a Radou pravděpodobně proběhne debata, je oblast působnosti směrnice. Pokud jde o stávající vzniklé nároky a k jakému datu by měla být směrnice provedena do vnitrostátního práva, Komise plně podporuje podstatu navržených pozměňovacích návrhů v článku 2 a domnívá se, že jsou úměrné a smysluplné. Komise pevně stojí za tím, že je třeba minimalizovat jakékoliv omezení oblasti působnosti a tedy účinnosti směrnice a v této věci Parlament podporuje. Nedávná technická změna vaší zprávy s ohledem na článek 5 je rozumným vyjasněním, které by mělo zabránit nedorozumění ohledně toho, jak mají být odložené nároky chráněny. Článek 5 je klíčovou částí této směrnice a je zásadní pro cíl snížení překážek mobility pracovníků.

Dovolte mi, abych poslancům Parlamentu ještě jednou zopakoval, že v této směrnici není žádný návrh, který by předepisoval nějakou metodu ochrany těchto nároků, jde nám o to, aby bylo s mobilními pracovníky a s jejich odloženými nároky na důchod nakládáno spravedlivě. Vzhledem k tomu, jakým způsobem se vyvíjí pracovní trh, vzhledem k tomu, jak se prodlužuje postupně aktivní pracovní doba si myslím, že v okamžiku, kdy hovoříme o mobilních pracovnících, hovoříme v zásadě o všech pracovnících, protože v průběhu pracovní kariéry je naprosto nepochybné, že naprostá většina pracovníků změní jednou nebo vícekrát svého zaměstnavatele, naprostá většina pracovníků bude moci využít ochrany, kterou může poskytnou tato navrhovaná směrnice. Pokud jde o provedení směrnice do vnitrostátního práva, byli jsme stejně jako vy vždy toho názoru, že by tato směrnice měla být provedena co nejrychleji. Zároveň však uznáváme, že by změny vyžadované směrnicí neměly narušovat poskytování penzijního připojištění v Evropské unii.

Nakonec bych také rád vřele uvítal návrhy obsažené v článku 10, jejichž podstatu z celého srdce podporuji. Vypuštění článku 6, který se týká převoditelnosti, je podle mého názoru politováníhodné. Pozměňovací návrhy článku 10 obsažené ve zprávě však vysílají jasný signál, že tato složitá a odborná záležitost nebude opuštěna, ale pouze odložena, zatímco Komise společně s Parlamentem, Radou a sociálními partnery zkoumá způsoby, jak by bylo možné účinně a udržitelně odstranit zbývající překážky mobility v rámci systému penzijního připojištění.

Dámy a pánové, práce na této směrnici byla mimořádně složitá a myslím si, že jak z hlediska politického, tak i z hlediska intelektuálního i z hlediska koncepce celkové politiky. Návrh směrnice zapadá naprosto dokonale do rámce reakcí na demografické změny, protože je zřejmé, že v rámci této reakce budou hrát doplňkové systémy významnější roli než doposud. Tato směrnice zásadně zapadá do koncepce flexsecurity, protože svým způsobem je typickým příkladem, kdy zvýšená mobilita je provázena odpovídající sociální ochranou a myslím si, že tato směrnice zapadá obecně do celkové koncepce evropské sociální politiky, to znamená, že v žádném okamžiku na žádném místě Evropské unie nemá být pracovník postaven apriori do nevýhodnější situace.

Dámy a pánové, ještě jednou děkuji za práci, kterou Parlament při projednávání této směrnice vykonal.

  Günter Gloser, amtierender Ratspräsident. Sehr geehrte Frau Präsidentin, sehr geehrter Herr Kommissar, sehr geehrte Abgeordnete! Das Thema Portabilität von Betriebsrenten steht seit über 20 Jahren auf der europäischen Tagesordnung. Der Kommissar hat vorhin ausgeführt, welche Entwicklungen in der Zwischenzeit auch bei den Wanderarbeitnehmern zu verzeichnen waren. Nachdem 2002/2003 eine Initiative im Rahmen des so genannten Sozialpartnerschaftsverfahrens gescheitert war, hat die Europäische Kommission im Oktober 2005 den Entwurf einer so genannten Portabilitäts-Richtlinie vorgelegt.

Der Vorschlag der Kommission umfasst folgende vier Kernbereiche: erstens die Mitnahme von Betriebsrentenansprüchen in der Form eines Kapitalbetrags bei einem Arbeitgeberwechsel, also die Portabilität im engeren Sinne, zweitens die Festlegung von Unverfallbarkeitsfristen von Betriebsrentenanwartschaften, drittens die faire bzw. gerechte Behandlung einer Betriebsrentenanwartschaft, wenn ein Arbeitnehmer aus einem Unternehmen ausscheidet, und viertens Informationspflichten, die sicherstellen, dass die Arbeitnehmer über ihre Anwartschaften Bescheid wissen und ihre Alterssicherung besser planen können. Dabei geht es auch – Kommissar Špidla hat es angesprochen – um die Frage der Flexicurity.

Die Richtlinie regelt einen Bereich des Arbeits- und Sozialrechts und – das ist wichtig zu betonen – deshalb bedarf es der Einstimmigkeit. Nicht zuletzt deshalb gestalteten sich die Verhandlungen von Anfang an sehr schwierig. Das war auch bei einem solch hochkomplexen Thema nicht verwunderlich. Hinzu kommt, dass die Europäische Union nicht nur einen Anzug trägt, sondern dass eine große Vielfalt herrscht und nahezu jeder Mitgliedstaat ein eigenes Betriebsrentensystem hat, das mit den anderen in der Regel nicht zusammenpasst.

So wurde der zentrale Regelungsbereich der Richtlinie, die Mitnahme von Betriebsrentenkapital zu einem neuen Arbeitgeber, von vielen Mitgliedstaaten als hoch problematisch angesehen. Die Niederlande lehnten diese Möglichkeit von Anfang an ab. Schon unter der finnischen Präsidentschaft wurde deshalb die Portabilität im engeren Sinne aus dem Richtlinienvorschlag gestrichen. Wegen des Einstimmigkeitserfordernisses wäre ein Weiterverhandeln in diesem Punkt sinnlos gewesen.

Schwerpunkte der anschließenden deutschen Präsidentschaft waren die Konkretisierung der gerechten, fairen Behandlung, die Regelungen zur Informationsverpflichtung sowie der sachliche und zeitliche Anwendungsbereich der Richtlinie. In allen Punkten konnte nach intensiven Gesprächen und einer Vielzahl von bilateralen Kontakten auf fachlicher Ebene eine Einigung erzielt werden. Letztlich gelang es jedoch nicht, die im Ministerrat erforderliche Einstimmigkeit zu erzielen, was ich sehr bedauere. Insbesondere ein Mitgliedstaat sah sich durch ablehnende Beschlüsse von Parlament und Kabinett politisch gebunden.

Vor dem Hintergrund dieser grundlegenden politischen Vorbehalte gegen die Konzeption des ursprünglichen Vorschlags dürfte es wohl auch in Zukunft sehr schwierig werden, die für die Richtlinie notwendige Einstimmigkeit zu erzielen.

Wir wollen auf der Grundlage der Richtlinie die Mobilität der Arbeitnehmer fördern. Gleichzeitig müssen wir ihre Alterssicherung aber auch stärken. Dazu brauchen wir nicht nur eine Mehrheitsentscheidung des Europäischen Parlaments, auch die Zustimmung der 27 Mitgliedstaaten ist erforderlich. Vielleicht erreichen wir mehr, wenn der erste Schritt weniger ehrgeizig ist. Es braucht Zeit, bis das notwendige Vertrauen wachsen kann und die Staaten ohne betriebliche Altersversorgung eine solche einführen und die Staaten mit ausgeprägten Systemen sich nicht übervorteilt fühlen. Maximalforderungen sind vor diesem Hintergrund meiner Ansicht nach kontraproduktiv. Sie provozieren in der Tat nur Ablehnungsreflexe in den Mitgliedstaaten, bringen aber die Sache nicht voran. Wie bei allen Entscheidungen in dieser Europäischen Union gelingt eine Einigung nur dann, wenn bei allen der politische Wille zur Einigung vorhanden ist.

  Ria Oomen-Ruijten (PPE-DE), Rapporteur. – Voorzitter, zeggen dat dit een moeilijk dossier is, is een understatement. Bijna twee jaar zijn we bezig met negen artikelen. Europese afspraken voor aanvullende pensioenen zijn nodig. Ik noem drie redenen.

Ten eerste: de wettelijke pensioenen, de eerste pijler, komen steeds meer onder druk van ontgroening en vergrijzing. Het is daarom belangrijk dat tweede-pijlerpensioenen goed geregeld zijn. Op dit moment heeft 1 op de 10 werknemers in Europa een aanvullend pensioen. In Groot-Brittannië en Duitsland ligt dat percentage ver boven de 50% en in Denemarken, Zweden of Nederland is zelfs 90% van de werknemers lid van een aanvullend pensioensysteem. Dat is dus reden genoeg om lidstaten en ook de sociale partners aan te moedigen om hun verantwoordelijkheid te nemen en te beginnen met het opbouwen van een systeem voor een goede oudedagsvoorziening.

Voorzitter, de tweede reden: ik kom bijna dagelijks mensen tegen die van baan veranderd zijn en die dan gestraft worden, omdat ze gebruik maken van het recht op mobiliteit; ze hebben een pensioen opgebouwd, premies zijn betaald, maar als het kapitaal niet verandert, heeft men er voor de oudedagsvoorziening niets aan. Dat probleem poogt deze richtlijn aan te pakken.

Ten derde: in het kader van Lissabon belijden we met de mond dat de mobiliteit van werknemers verder gestimuleerd moet worden. Dat principe wil iedereen, maar met de invulling ervan hebben we problemen. Mijn doel was en is om met wetgeving te komen die iets brengt, ook voor werknemers, die haalbaar is voor lidstaten en sociale partners en dus ook voldoende mogelijkheden biedt aan beheerders van aanvullende pensioenvoorzieningen om zich eraan aan te passen. Wetgeving die alleen maar uitzonderingen kent of een wet die niet voor alle lidstaten geldt en dan ook nog pas in 2018 ingaat, heeft geen zin. We moeten nu de problemen voor straks aanpakken.

Voorzitter, ik zeg van ganser harte dank, in het bijzonder aan collega's Ettl en Cocilovo, aan de andere schaduwrapporteurs van sociale zaken, aan mevrouw Lulling voor het advies, maar ook aan de rapporteurs en schaduwrapporteurs van vorige pensioendossiers, Othmar Karas en Ieke van den Burg. Wij staan samen voor een resultaat en nemen ook verantwoordelijkheid voor dit verslag, het verslag van de Commissie sociale zaken.

We kunnen - en dat zeg ik ook dit Raadsvoorzitterschap - op deze basis vooruitgang boeken zonder de bestaande systemen in gevaar te brengen. Overigens gaat deze richtlijn over minimumnormen. Niets verbiedt sociale partners om in een overeenkomst meer bescherming te bieden.

Ik kom nu snel even tot de kernpunten. Verwerving. De verwervingsvoorwaarden die het Parlement stelt, hebben gevolgen voor op sommige systemen. Er is tijd nodig voor aanpassing en in die extra tijd van vijf jaar wordt voorzien in amendement 22.

De slapende rechten: met het Duits voorzitterschap is de huidige formule bedacht, dus straks stemmen we over een basisprincipe dat de lidstaten ieder op hun eigen manier kunnen invullen. De transfer: heel snel was duidelijk dat dát een brug te ver was; we hebben het niet laten terugkomen. Informatie: werknemers krijgen makkelijker toegang tot de status van hun pensioenen.

Voorzitter, lidstaten kunnen dus meer tijd nodig hebben om hun systemen aan te passen. Die tijd geeft het Parlement hen ook. Zowel voor verwerving als voor faire behandeling van slapende rechten, geven we de lidstaten tot het jaar 2013 om samen met de sociale partners hun systemen aan te passen.

Collega's, na twee jaar van bijna continu overleg is nu de tijd gekomen voor het Parlement om zijn positie te bepalen. Ik kan nog meegeven dat de signalen die ik gekregen heb, ook vanuit het komend Portugees voorzitterschap en vanuit mijn eigen lidstaat Nederland, absoluut positief zijn, omdat dit verslag veel aanknopingspunten biedt voor de tweede lezing.

Voorzitter, als we de Lissabon-doelstellingen willen halen, dan kunnen we dat alleen doen op basis van dit soort concrete dossiers. Vandaag is het niet af. We zullen in onderhandeling gaan met de Raad en we zullen ons als Parlement, en ik als rapporteur, zo constructief mogelijk blijven opstellen om tot een oplossing te komen, want die is echt nodig.

  Eoin Ryan (UEN), draftsman of the opinion of the Committee on Economic and Monetary Affairs. – Madam President, I also wish to congratulate Mrs Oomen-Ruijten on her work on this very difficult and complex piece of legislation, which, as has already been said, has been going around for about 15 to 20 years.

However, as draftsman of an opinion on this report for the Committee on Economic and Monetary Affairs, I see it as vital that citizens can take the benefit of their supplementary pension plans with them when they take up a new job in another company or in another Member State, and the single market is going to see a huge increase in the number of people moving from Member State to Member State.

This legislation must ensure that the workers changing jobs are not unduly penalised and that the value of their pension is fairly adjusted on moving to new employment.

In addition, we have to appreciate the fact that employers providing these supplementary pension schemes are doing so on a voluntary basis. Therefore, any unnecessary financial pressure stemming from the provision of such schemes should be minimised. Balancing the objectives of these two goals is, however, no easy task, but I believe that the compromise texts of the Finnish and German Presidencies are a step in the right direction.

I believe that if workers are encouraged to be mobile and flexible, then they cannot be unduly punished through their pensions if they change jobs. Currently, moving to a new job or to work in another country can lead to significant losses. On top of that, we must ensure that when somebody takes their money out of a pension scheme, the workers who remain in that pension scheme will not lose out.

One of the biggest and most complex challenges facing each of the Member States over the next decade will be how we tackle the effect of our ageing population. Pensions are going to become – if they have not already become – a huge issue in Member States. Considering that this piece of legislation has been on the table for the last 15 to 20 years, it is high time that appropriate action is taken on this issue and we make sure that workers are fairly treated and fairly looked after in their pension schemes if they move from one Member State to another or from one company to another.

  Astrid Lulling (PPE-DE), rapporteur pour avis de la commission des droits de la femme et de l'égalité des genres. – Madame la Présidente, Mesdames et Messieurs, chers collègues, si l'on est comme moi rapporteur de la commission des droits de la femme et de l'égalité des genres et membre du groupe PPE-DE, on se retrouve souvent comme en haute mer, c'est-à-dire dans les mains de Dieu. C'est ce qui m'est arrivé avec mon projet d'avis: dans la version adoptée, je ne reconnais plus mon bébé.

Ce que j'avais préconisé au début des travaux sur cette proposition de directive très controversée, soit a déjà disparu parce que rejeté par une majorité au hasard des présences de cette commission des droits de la femme, soit n'a pas été retenu par la commission compétente au fond. Ainsi, je ne puis que regretter de ne plus retrouver une trace de la proposition la plus importante de la commission des droits de la femme, qui insistait sur une mise en œuvre de la directive respectant les directives en matière d'égalité de traitement et d'égalité des chances entre les femmes et les hommes.

Quant au fond, les discussions les plus houleuses ont commencé après l'adoption de mon avis, qui date d'il y a un an et qui visait avant tout à garantir la possibilité de maintenir leurs droits à pension, voire de continuer à cotiser aux salariés changeant d'emploi, ou interrompant ou cessant une activité professionnelle, soit pour des raisons familiales, soit pour mieux concilier vie professionnelle et vie familiale.

Je n'entrerai pas dans le détail des querelles qui persistent encore actuellement, entre autres au sujet des employeurs qui offrent des pensions complémentaires afin de fidéliser leurs salariés, alors que cette directive s'inscrit dans une optique favorisant la mobilité des travailleurs. Sachant qu'il ne sera pas facile de concilier ces deux optiques, je tiens cependant à dire que l'objectif majeur, à savoir la garantie des droits acquis dans des conditions acceptables, qui ne mettent pas en cause la viabilité financière des régimes ni l'offre de régimes de pension complémentaire par les employeurs, doit être réalisé en faveur des salariés qui changent d'employeur à l'intérieur ou à l'extérieur d'un État membre, dans le respect de la subsidiarité et de la flexibilité.

  Othmar Karas, im Namen der PPE-DE-Fraktion. – Frau Präsidentin, Herr Kommissar, meine Damen und Herren! Wir sagen alle ja zum Binnenmarkt, und er gehört ausgebaut, weil er unsere stärkste Antwort auf die Globalisierung ist. Wir sagen alle ja zur Mobilität, aber sie ist in der Europäischen Union ungenügend entwickelt. Den Binnenmarkt stärken und die Mobilität unterstützen setzt aber voraus, dass wir dabei die soziale Sicherheit als Netz nicht aus dem Auge verlieren. Wir müssen die betriebliche Altersversorgung – die zweite Säule – in Europa stärken, als Ergänzung zur ersten Säule, nicht als Ersatz. Deshalb haben wir die Pensionsfondsrichtlinie für die kapitalgedeckten betrieblichen Altersversorgung beschlagen. Wir müssen natürlich auch eine Portabilitätsrichtlinie für die innerbetrieblichen Rentenansprüche machen.

Wir müssen dabei sicherstellen, dass die Rechtsansprüche der Arbeitnehmer erhalten bleiben. Geklärt werden müssen demnach die Übertragbarkeit – was bei neuen Verträgen einfacher ist als bei alten –, der Anspruchserwerb und die Behandlung ausgeschiedener Arbeitnehmer ebenso wie schlafende Ansprüche. Was ist die Berechnungsgrundlage, wie behandeln wir die Höhe und Länge der Beitragszahlungen, die erwartete Länge der Auszahlung? Es geht um eine Balance zwischen der wirtschaftlichen Sicherheit der Unternehmen und der sozialen Sicherheit der Arbeitnehmer, und es geht um eine Balance zwischen jenen, die im Unternehmen bleiben, und jenen, die aus Gründen der Arbeitsplatzsicherheit oder aus Karrieregründen aus dem Unternehmen scheiden.

Wir werden mit dem heutigen Beschluss nicht zum Abschluss kommen. Er ist eine Positionierung des Parlaments als Grundlage für weitere Verhandlungen. Wir wollen eine Lösung. Wir wollen aber eine Lösung, die beides, die unternehmerische Sicht und die soziale Sicherheit, auf Augenhöhe behandelt und einen Kompromiss findet. Daher bitte ich, den Antrag des Sozialausschusses zu unterstützen.

  Harald Ettl, im Namen der PSE-Fraktion. – Frau Präsidentin! Ein besonderes Dankeschön an Ria Oomen-Ruijten für die ausgezeichnete Arbeit. Wenn der Vertreter der deutschen Ratspräsidentschaft heute von Maximalforderungen geredet hat, dann ist das wohl eine maßlose Übertreibung, die jeder Grundlage entbehrt.

Der Richtlinienvorschlag ist als Teil der Lissabon-Agenda anzusehen und erfüllt die Forderungen der Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmer, dass mit dem Abbau der Hemmnisse für die Arbeitnehmerfreizügigkeit auch der Erwerb und die Wahrung der erworbenen Rechte und Ansprüche bei Zusatzpensionen gesichert werden müssen. Für die Mitgliedstaaten ist eine fünfjährige Anpassungs- und Gestaltungsfrist für eine faire Behandlung der ruhenden Ansprüche vorgesehen.

Dieser Punkt in Artikel 5 ist zugleich Kernelement des Richtlinienvorschlags. Wird der Antrag des Abgeordneten Mann dazu angenommen, nimmt man dem Richtlinienvorschlag den wesentlichen Inhalt, und für die Arbeitnehmerseite wird die Vorlage wertlos. Wir verabschieden Wirtschaftsgesetze, reden großartig über gute soziale Rahmenbedingungen, tun dann aber das Gegenteil. Eine derartige Vorgangsweise, durch Thomas Manns Abänderungsvorschläge auf die Spitze getrieben, ist für die Sozialdemokratische Fraktion nicht annehmbar, weil diese Punkte auf die Kernelemente und auf die Schlüsselfragen des Richtlinienvorschlags abzielen.

Ich bitte Sie darum, der Vorlage der Berichterstatterin für eine fortschrittliche Lösung zu folgen.

  Luigi Cocilovo, a nome del gruppo ALDE. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, anch'io ho il piacere di ringraziare la relatrice, ma anche i tanti colleghi impegnati come relatori ombra, per lo sforzo e per il lavoro svolto su questo tema molto complesso.

Vorrei però essere chiaro sul fatto che a nessuno sfugge la complessità. A nessuno sfuggono le distinzioni fra i vari tipi di fondi: fondi a ripartizione, a capitalizzazione, a contribuzione definita e a prestazione definita, fondi che sono in realtà casse aziendali e fondi gestiti attraverso l'accumulazione delle risorse dei contributi nei bilanci d'azienda. E' quindi difficile trovare soluzioni che non tengano conto di questa estrema articolazione. Tuttavia, è anche vero che in questa vicenda avremmo tutti dovuto dimostrare maggiore coerenza.

Mi riferisco soprattutto al Consiglio, il quale a mio avviso sta diventando una palude che assorbe e soffoca tutti gli sforzi compiuti dal Parlamento per progredire in modo equilibrato e coerente in materia sociale. Questo vale, ad esempio, per quanto riguarda la direttiva sul tempo di lavoro e le direttive adottate dal Parlamento sulla regolamentazione delle agenzie di lavoro temporaneo. Nei limiti del possibile abbiamo fatto alcuni passi avanti, pur scontando una logica inevitabile di compromesso, se non addirittura di ghigliottina, mentre non abbiamo fatto alcun passo in avanti in direzione della trasferibilità. Ancora una volta il problema è rinviato.

A questo punto ci auguriamo che non vengano travolti anche quei timidi ma positivi passi in avanti, volti a garantire alcune precondizioni in materia di soglie minime, ad esempio le condizioni per la maturazione dei diritti a pensione per i lavoratori impegnati nel secondo pilastro, le condizioni per quanto riguarda la restituzione dei contributi versati per i lavoratori in uscita prima di avere maturato le condizioni per l'acquisizione dei diritti e le condizioni relative al trattamento dei lavoratori in uscita che lasciano i loro contributi all'interno del fondo, in quanto vi è sostanzialmente un rinvio nell'esecuzione delle prestazioni, ma vi sono già dei diritti acquisiti relativi all'equità di queste ultime. Su tali punti, in alcuni casi le soglie minime individuate nella relazione sono ancora critiche o sono messe in discussione.

In futuro si dovrà fare ben altro per affrontare tali problemi, ivi compresa la garanzia di poter offrire ai lavoratori coinvolti nei processi di mobilità almeno la certezza di non essere discriminati o penalizzati. Tuttavia, ritengo che qualsiasi soluzione che vada al di sotto delle soglie indicate sarebbe talmente negativa da preferire una traumatica soluzione di voto contrario all'interno del Parlamento. Ci auguriamo che almeno il compromesso raggiunto entro tali soglie possa essere mantenuto nel rapporto con il Consiglio.

  Jean Lambert, on behalf of the Verts/ALE Group. – Madam President, I would also like to thank the rapporteur for her work. Getting us to this vote has not been easy, as we have heard, because we have been forced to respond to changing and sometimes intransigent positions from the Council.

My group will support a number of the committee amendments, notably those that change the scope from workers to persons, which will certainly help cover certain particular cases. We expect this directive to cover all who have contributed to these second-pillar schemes through their work, and to be non-discriminatory in application. We shall not, therefore, be supporting Amendment 34 or the amendments from one other political group.

We have heard that mobility is seen as increasingly important. Indeed, it is a fact of life. Flexicurity is a buzzword in our discussions, and mobile workers need a background of security, of which pension provision is a part. They need to be able to spread their pension risk, but individual pensions have their problems, as our debate on Equitable Life this week has shown. It should be a warning to all Member States tending to rely only on state and private pensions, without a work-based pillar. As we know, there is no requirement to introduce such schemes in this proposal, so those Member States should not put barriers in the way of others.

People should be able to benefit from the accrual of pension payments and not see their contributions left in various schemes like drying slices of salami, hence Amendment 48 to reintroduce portability, the core of this proposal. We know that there is no majority support, but we want to put down a marker to let the Council know that it really has to get to grips with this issue, because it is an increasing necessity. Its current approach seems, to many of us, to be a delaying tactic and, at times, a betrayal of their own calls for greater mobility.

We need rules to protect the dormant rights of scheme members, so we cannot support Amendment 38, which we see as a wrecking amendment not in the interests of citizens. We will support the committee position on this point. However, we have problems with the age-related provisions in Article 4 and the lengthy vesting periods in the committee amendments. We find them discriminatory and, in spite of what the Commission has told us, we believe that increased mobility for the over-25s will be a continuation of what is happening now. Amendment 47 is therefore based on the legal age at which Member States allow people to work full time, which is 15 in at least one case. We cannot support going beyond the Commission proposal.

We also want to see early implementation, hence Amendment 49. However, the Council has to take on its responsibility and deliver a proposal which reflects its rhetoric and improves the situation of those changing employment within the European Union.

  Jiří Maštálka, za skupinu GUE/NGL. – Kolegyně a kolegové, já bych chtěl na začátku poblahopřát zpravodajce k tomu velkému kusu práce, který odvedla, protože fakticky přepracovala celý původní návrh Komise.

Přesto si myslím, že se jí bohužel nepodařilo vyřešit základní rozpory a připravit takový konsensuální materiál, který by byl shodný pro všechny, o čemž svědčí i přetrvávající negativní přístup některých členských zemí. Myslím, že je škoda, že Rada nebyla schopna i přes poměrně dlouhou dobu projednávání návrhu přijít se společnost pozicí.

Osobně se mi původní návrh Komise jeví jako mnohem příznivější pro dotčené skupiny obyvatel, než návrh zpravodajky, protože zaručuje penzistům mnohem více práv. Těžko je pochopitelné, proč politická frakce EPP stále trvá na prosazování návrhu zpravodajky, a to i přesto, že z něho byla vyjmuta nejdůležitější část, to jest převod penzijních práv z jedné členské země do druhé. Naše politická skupina vítá vyškrtnutí článku 6, tedy převoditelnosti práv, a to nejen kvůli daňovým otázkám, absenci výpočtového schématu v rámci celého Společenství, absenci minimálních norem ohledně indexové politiky, ale hlavně proto, že by převoditelnost penzijních nároků vedla ke zvýšeným nákladům pro samotné penzisty.

Naše politická skupina nesouhlasí hlavně s těmito body, které byly odhlasovány ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, protože výrazně zhoršují původní návrh Komise: je to zvýšení minimálního věku pro uplatnění těchto práv z 21 na 25 let, zúžení pole působnosti osob, na které se tato práva vztahují, vyškrtnutí osob samostatně výdělečně činných z návrhů a dále prodloužení doby, po kterou musí být osoba v systému, aby měla právo čerpat na 5 let.

Spolu s dalšími kolegy z naší politické skupiny GUE/NGL jsme předložili pozměňovací návrhy, které by měly napravit alespoň tyto nejdůležitější body. Osud těchto našich pozměňovacích návrhů, tedy přijetí či nepřijetí, určí i způsob našeho hlasování pro návrh jako celek.

  Derek Roland Clark, on behalf of the IND/DEM Group. – Madam President, when four pensions experts attended a meeting of the Committee on Employment and Social Affairs in May last year, they were not happy with this directive. They said that it did not sufficiently respect subsidiarity and was too much too soon.

The Employment Committee itself is at odds over it. Never before have I seen one Member standing over another haranguing and shouting at them. That is because this matter is very complex, as a result of the different attitudes the Member States have towards pensions. There are different systems, hence the complexity.

I am all in favour of people moving about and taking their pensions with them, building on them as they go, but let the pensions firms sort it out. That is what they are there for. They have got the expertise – let them have the headache. After all, we even have a Services Directive now, which is supposed to help in this area.

I therefore ask Members to support my own rejection amendment. You will be in good company: it has already been rejected in the Council, so the dossier is destined to gather dust on a top shelf somewhere.

  Luca Romagnoli, a nome del gruppo ITS. – Signor Presidente, onorevoli colleghi, il diritto alla libera circolazione tra gli Stati membri dell'Unione per quanto riguarda la pensione complementare non deve essere ostacolato. Né i regimi pensionistici di ciascuno Stato, né le condizioni di acquisizione possono mettere in discussione la trasferibilità dei diritti acquisiti.

La popolazione europea vive mediamente di più e, come ha giustamente rilevato la collega Oomen-Ruijten, le pensioni complementari hanno un'importanza crescente in tutta l'Unione, in particolare se vogliamo garantire il tenore di vita della popolazione anziana nel quadro di un modello sociale europeo che, seppur migliorabile, rimane un sistema che non appare in nessun altro continente.

E' dunque indispensabile migliorare ancora i meccanismi di acquisizione delle pensioni complementari e la loro trasferibilità, senza immaginare nulla di meno di quanto appare appena sufficiente. In particolare, sembra opportuno estendere il campo di applicazione a tutti i regimi complementari collettivi. Personalmente, avrei auspicato l'inserimento in questa relazione dell'applicabilità dei principi previsti anche alle pensioni di invalidità e alle pensioni ai superstiti.

Per quanto riguarda il periodo di contribuzione necessaria, concordo sul periodo quinquennale minimo per avere il diritto all'acquisizione e sulle altre condizioni statuite dagli emendamenti che regolamentano tale diritto. Le condizioni di trattamento dei diritti pensionistici complementari maturati dai lavoratori in uscita appaiono equilibrate, mentre ritengo che andrebbero compiuti ulteriori passi in avanti nel miglioramento della trasferibilità dei diritti.

In conclusione, viviamo un momento in cui gli Stati cercano di combinare una flessibilità e una mobilità lavorativa, che mi sembrano eccessive, con incentivi all'accessibilità della previdenza sociale.

In tale quadro, le preoccupazioni dei giovani per il futuro pensionistico e per un difficilissimo mantenimento di un decente tenore di vita nella vecchiaia non andrebbero solo reiteratamente proclamate, ma dovrebbero essere seriamente affrontate dalle Istituzioni, tanto più che è dimostrato che i regimi pensionistici a contributi determinati offrono minori garanzie di pensioni commisurate al costo della vita. Come sostengono anche la relatrice e molti colleghi, la mobilità del lavoro andrebbe meglio premiata, anche e soprattutto in termini di garanzie pensionistiche integrative.

  Jim Allister (NI). – Madam President, in an age when few jobs are for life, when state pension schemes are generally inadequate, when worker mobility is uninhibited, and when Europe has a notably ageing population, deficiencies in pension arrangements are of increasing significance for many of our constituents. Thus what can be done to ensure adequate and flexible pension regimes should be done.

Supplementary pensions for many are an essential part of their financial planning, thus the rules governing them should not be stifling, nor should they be restrictive. Nor should they afford the opportunity for government grab by stealth taxes, something with which we are familiar in the United Kingdom.

My primary plea, however, is that in promoting the mobility of pensions we do not merely impose another layer of EU regulation. Remember, these are voluntary arrangements. Member States must retain control of what happens in their own countries where there are different regimes and different practices.

  Thomas Mann (PPE-DE). – Frau Präsidentin! Im Binnenmarkt soll die Mobilität der Arbeitnehmer gefördert und nicht behindert werden. Das gilt auch für Ansprüche aus Betriebsrenten beim Arbeitsplatzwechsel. Doch die Systeme sind unterschiedlich geprägt. In Frankreich und Spanien gelten sie vorwiegend für Manager. In Mitgliedstaaten wie Österreich, Luxemburg und Deutschland sind sie eine freiwillige Leistung. Ziel ist es, qualifizierte Mitarbeiter langfristig an die Unternehmen zu binden. Betriebstreue wird also belohnt. Der Wert beträgt allein in Deutschland 250 Milliarden Euro.

Was in den Mitgliedstaaten eigenverantwortlich erreicht wurde, darf aber nicht durch europäische Zwangsharmonisierung zerstört werden. Zu hohe Mindeststandards und zu hohe Kosten verhindern, dass betriebliche Systeme neu entstehen oder erhalten bleiben. Der EU-Durchschnitt liegt bei 10 %. Ein Beitrag zu seiner Erhöhung sind meine Änderungsanträge, die die Unterstützung der EVP-ED-Fraktion gefunden haben.

Erstens: Ich bin für die Absenkung des Mindestalters auf 25 Jahre. Die Kommission will 21 Jahre. Der vorliegende Bericht verzichtet sogar völlig auf Altersangaben. Das funktioniert nicht! Jüngere Arbeitnehmer wechseln häufig ihren Arbeitgeber, was zu einer Fülle von Kleinstrenten und zu enormen Verwaltungskosten führt.

Zweitens: Die Unverfallbarkeit von fünf Jahren unterstützt – im Gegensatz zur Auffassung des Kollegen Ettl – die Position der deutschen Ratspräsidentschaft, die sich intensiv um Einigung bemüht hat. Die von der Kommission geforderten zwei Jahre werden Mehrkosten von 20 % verursachen. Das weiß die Kommission. Der Ausschuss für Beschäftigung und soziale Angelegenheiten will überhaupt keine Fristen. Wer soll das bezahlen?

Drittens: Gemeinsam mit 80 Kollegen bin ich für die Streichung der Dynamisierung. Wenn Mitarbeiter, die das Untenehmen gewechselt haben, genau so behandelt werden sollen wie Mitarbeiter, die im Betrieb sind, entstehen Mehrkosten von 30 %. Der niederländische Sozialminister befürchtet ein finanzielles Debakel für sein Land, in dem 90 % aller Beschäftigten Betriebsrente erhalten.

Nur auf der Grundlage von Machbarkeit und Finanzierbarkeit haben Betriebsrenten eine echte Zukunftschance. Sollten die Anträge meiner Fraktion nicht angenommen werden, empfehle ich die Ablehnung des gesamten Berichts.

  Jan Andersson (PSE). – Fru talman! Jag vill börja med att tacka föredragande Oomen-Ruijten för ett bra och välbalanserat förslag.

De kompletterande pensionerna är viktiga i många medlemsländer och blir allt viktigare i framtiden. Jag tycker att den balans som finns i förslaget är bra, en balans mellan å ena sidan geografisk fri rörlighet mellan medlemsländerna och å andra sidan hänsynstagande till olika system.

En del hävdar att detta direktiv inte behövs. Jo, det behövs. Många av våra system runt om i Europa är skapade utifrån en arbetsmarknad som tidigare såg helt annorlunda ut. I dag har vi en rörlig arbetsmarknad inom länderna, mellan olika företag och över nationsgränserna, och därför måste också pensionssystemen förändras.

Jag har hela tiden varit emot flytträtten av olika skäl, och jag tycker att det är bra att den har tagits bort. Vi har olika skattesystem, den förväntade livslängden varierar från land till land och en flytträtt skulle dessutom ibland kunna urholka fonderna för dem som stannar kvar i dem. Det är viktigare att göra som vi har föreslagit, nämligen att koncentrera oss på de vilande rättigheterna så att de som lämnar en fond inte diskrimineras utan får sina rättigheter tillgodosedda fullt ut.

Jag tycker kvalificeringstiden och minimiåldern bör vara så låga som möjligt för det hindrar rörlighet. Här har vi hittat en balans i parlamentet som tar hänsyn till att vi på sikt tar bort både kvalificeringstider och minimiåldrar.

Förutsättningarna att nå en överenskommelse är goda om parlamentet röstar för Oomen-Ruijtens och socialutskottets förslag. Vi har försökt föra en dialog med rådet, och vi står inte långt ifrån varandra. Jag hoppas att vi godkänner detta ställningstagande. Jag tror att det kommer att vara ett incitament också för rådet, vilket gör det möjligt att komma fram till en överenskommelse i andra behandlingen.

  Ona Juknevičienė (ALDE). – Gerbiamas Pirmininke, mieli kolegos, šiandien svarstome labai svarbią direktyvą, kuri turėtų sustiprinti darbuotojų laisvę pasirinkti tinkamą darbą ir taptų dar vienu impulsu sustiprinti Bendrijos darbo rinkos konkurencingumą. Sveikinu ponią Oomen-Ruijten, parengusią šį dokumentą, ir tikiuosi, kad Parlamento dauguma balsuojant jį palaikys.

Gerb. Komisijos nary, sveikinu Jūsų pastangas skatinti darbuotojų mobilumą ir panaikinti visas tai trukdančias kliūtis. Ši direktyva – tai žingsnis suaktyvinti darbo rinką, paskatinti investicijas ir konkurencingumą, stiprinti socialines garantijas darbuotojams.

Bendrijos narės turi teisę pasirinkti, turėti ar ne papildomų pensijų sistemas. Dabar septynios iš dešimties 2004-aisiais prisijungusių narių jų neturi, tarp jų ir Lietuva. Kai kuriose šalyse papildomų pensijų sistemos nėra paplitusios ir apima tik nežymią dalį darbuotojų. Tikiuosi, kad tos šalys, kuriose nenaudojama darbdavių pensijų sistema, supras jos privalumus, pasinaudos kaimynių patirtimi ir įdiegs jas savo žmonėms.

Siekiant, kad siūloma direktyva pasiektų tikslą, labai svarbu, kad darbdavių papildomos pensijos sistemos būtų skatinamos plisti, o sukauptos lėšos galėtų būti perkeliamos tiek šalies, tiek visos Bendrijos mastu. Labai svarbu, kad darbdaviai turėtų teisę pasirinkti tas sistemas ir jų perkėlimo būdus, kurie pateisina jų kaštus ir neatneša finansinių nuostolių.

Pritariu pranešėjos nuomonei kuo plačiau taikyti šią direktyvą ir netaikyti išimčių reikalavimui perkelti teises. Lankstus ir efektyvus pensijų perkėlimas yra papildoma darbuotojo socialinė garantija bei motyvacija tinkamai panaudoti savo žinias ir gebėjimus. Tai savo ruožtu panaikina dar vieną kliūtį mobilumui ir išlaisvina visos Europos Sąjungos darbo rinkos potencialą ir padidina jos konkurencingumą.

  Elisabeth Schroedter (Verts/ALE). – Frau Präsidentin, sehr geehrter Herr Kommissar, sehr geehrter Herr Ratspräsident, liebe Kolleginnen, liebe Kollegen! Es ist bedauerlich, dass dieses Thema vor allen Dingen in dem Land, das ich am besten kenne, immer noch nach der völlig veralteten Ansicht behandelt wird, Betriebsrenten seien eine Prämie für langjährige Betriebszugehörigkeit. Das sind sie doch längst nicht mehr! Sie sind die zweite Säule der Altersversorgung, und sie werden häufig tariflich in Verbindung mit Lohnverzicht vereinbart, und zwar in den heutigen Lebens- und Arbeitsbiografien. Diese Biografien sind gekennzeichnet von Mobilität, Unterbrechungen und verschiedensten Arbeitsverhältnissen. In den unteren Einkommensstufen kann man heute von staatlichen Renten kaum noch leben.

Für diese Wirklichkeit ist der Kommissionsentwurf zur Übertragbarkeit von Betriebsrenten konsequent, logisch und ambitioniert. Es kann nicht sein, dass in der heutigen Zeit, wo Mobilität erstens erwünscht und zweitens das Berufsleben ohne sie gar nicht mehr vorstellbar ist, sowohl die Übertragbarkeit als auch die ruhenden Ansprüche aus einer Richtlinie für Betriebsrenten gestrichen werden sollen. Wer das vorhat, bringt die jüngere Generation darum, eine eigene Altersversorgung aufzubauen. Wer das vorhat, belastet in der Zukunft die öffentlichen Kassen, weil Menschen nach einem langen, aber bewegten Arbeitsleben in die Armut getrieben werden.

Ich bedauere es außerordentlich, dass die Bereitschaft der Mitgliedstaaten zu gering gewesen ist, den mutigen Schritt der Kommission mitzugehen. Die deutsche Präsidentschaft hat mit ihrem unannehmbaren Entwurf zum Scheitern im Rat beigetragen, und sie sollte sich nicht hinter den Niederländern verstecken.

Selbst wenn die Übertragbarkeit heute noch keine Mehrheit bekommt, dürfen wir dieses wichtige Anliegen für die Alterssicherung der nächsten Generation langfristig nicht aufgeben und müssen dieses Ziel gemeinsam – vielleicht in kleinen Schritten – erreichen.

  Mary Lou McDonald (GUE/NGL). – Madam President, I too would like to congratulate Mrs Oomen-Ruijten on her work. I also share her view that of course what this Parliament wants and what the citizens of Europe need is a result on this matter, because unquestionably, workers are more mobile for all sorts of reasons, and that is something that is to be encouraged and supported.

I find myself in the position of supporting the Commission’s original proposal over and beyond the report that is in front of us. I find it inexplicable as to why the age threshold of 21 years is suggested to be raised to 25. I accept that workers very often leave it until much later to even consider their pension entitlement, but I think as a rule of thumb we should be encouraging people to make those provisions and consider those matters at the earliest possible point, so in our group we will be supporting amendments to change those age-related provisions.

In addition, I cannot understand why the self-employed are not also covered in these provisions. I think that is very worrying and again our group will vote in accordance with that concern.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Madam President, the revelations from the investigation into Equitable Life have left many people questioning the security of their pensions. When people make sacrifices in their working years to set aside funds for their retirement, they do it for one reason and one reason alone: their own security and that of their family. With demographic projection showing an ageing Europe, people feel they cannot trust their future to state pensions. States will be pragmatic and do what they have to do when over a third of their population is over 65. Today’s workers look at the state pension programmes as a foundation on which to build their incomes by supplementary schemes for what might be 20, 30 or even 40 years of life after retirement.

I recognise that it is difficult to find a balance of protecting existing pension situations while creating a framework that will withstand the kind of pressure that will mount on pensions as Europe ages and that will also ensure that pensioners do not spend their entire retirement fighting to get their money back, having set it aside during their working years.

  José Albino Silva Peneda (PPE-DE). – Senhora Presidente, Senhora Comissária, minhas senhoras e meus senhores, gostaria de começar por saudar a excelência do trabalho produzido pela relatora Ria Oomen-Ruijten, que nos apresenta uma proposta ousada, equilibrada e prudente que vai claramente no sentido do desenvolvimento de uma componente decisiva do projecto europeu, a saber, mais liberdade de circulação com mais protecção.

Caros Colegas, a globalização da economia e o envelhecimento da população são duas questões para as quais a Europa ainda não encontrou uma resposta clara e convincente. Uma economia mais globalizada implica disponibilidade para a mudança, o que significa mais mobilidade. Ora, a mobilidade dos trabalhadores implica garantir a aquisição, a conservação e a transferência dos direitos às pensões e é essencial para o desenvolvimento do mercado interno.

Por outro lado, o envelhecimento da população com o inerente e previsível aumento das despesas públicas obriga a garantir a sustentabilidade financeira dos modelos de segurança social. Ora, essa sustentabilidade será tanto mais garantida quanto mais condições houver para os instrumentos complementares às pensões financiadas pelo Estado. A tendência vai claramente nesse sentido, dada a pressão financeira que a evolução demográfica coloca nos poderes públicos.

O maior desafio que hoje se coloca à União Europeia é manter em cena os valores essenciais que são a base do modelo social europeu e ser ao mesmo tempo competitiva no contexto mundial. Isso só será possível através da acção política e se formos capazes não só de reformular alguns aspectos desse modelo social, mas também de desenvolver uma acção muito determinada com vista ao aprofundamento do mercado interno, especialmente no que se refere à liberdade de circulação, neste caso, das pessoas. Esta proposta que hoje discutimos é um sinal muito positivo e encorajador desse caminho.

PRESIDENZA DELL'ON. LUISA MORGANTINI
Vicepresidente

  Karin Jöns (PSE). – Frau Präsidentin, Herr Kommissar, Herr Ratspräsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Zunächst einmal herzlichen Glückwunsch an Frau Oomen-Ruijten für diese ausgezeichnete Arbeit! Wir können doch nicht von Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmern immer mehr Flexibilität auf dem Arbeitsmarkt verlangen und sie gleichzeitig auffordern, mehr für die eigene Altersvorsorge zu tun, ohne vielen von ihnen überhaupt auch nur irgendeine Chance zu geben, Betriebs- oder Zusatzrentenansprüche erwerben zu können. Rund 20 % der Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmer erhalten inzwischen nur noch befristete Arbeitsverträge. 40 % – der Kommissar hat es bereits gesagt – arbeiten inzwischen weniger als fünf Jahre in einem Betrieb. Betriebsrenten vor diesem Hintergrund als Treueprämien zu bezeichnen, wie dies beispielsweise in meinem Land der Fall ist, ist geradezu zynisch!

Wir brauchen dringend zeitgerechtere Regelungen. Wer an langen Unverfallbarkeitsfristen festhalten will, wer darüber hinaus die ruhenden Anwartschaften aus dem Geltungsbereich der Richtlinie völlig ausklammern möchte, und wer dann auch noch will, dass eine derart kärgliche Regelung erst 2018 in Kraft tritt, der ist immer noch nicht in der Realität angekommen! Das wollte ich eigentlich meinem Kollegen Thomas Mann sagen, der aber inzwischen bereits das Plenum verlassen hat.

Es kommt doch nicht von ungefähr, dass Kommission und Parlament hier ganz nah beieinander liegen. Wir müssen die Konsequenzen aus der zunehmenden Alterung unserer Gesellschaft ziehen. In meinem Land kamen z. B. 1970 noch acht Beschäftigte für eine Rente auf, 2030 werden es nur noch zwei Beschäftigte sein. Deshalb müssen wir schleunigst die Notbremse ziehen. Wir müssen die Voraussetzungen schaffen, dass jeder Arbeitnehmer auch wirklich die Chance hat, sich selbst die geforderte Vorsorge erarbeiten zu können. Natürlich müssen auch die Arbeitgeber mit in die Pflicht genommen werden. Mir kann niemand weismachen, dass die von uns vorgeschlagenen Regelungen – so wie sie im Bericht Oomen-Ruijten stehen – Zigtausende von Unternehmen in die Insolvenz treiben!

  Anne E. Jensen (ALDE). – Fru formand! Hr. kommissær! Hr. rådsformand! Jeg synes også, at det er et godt forslag, fru Oomen-Ruijten fremlægger i dag, og jeg takker hende for det. Forslaget tilgodeser hensynet til mobiliteten på arbejdsmarkedet, og det undergraver ikke hensynet til eksisterende solidariske ordninger som f.eks. de danske arbejdsmarkedspensioner. Man kan have sympati for regler om frit at kunne overføre sin pensionsordning, sådan som Kommissionen foreslog det, men det er vanskeligt at finde en model, som spiller sammen med de eksisterende ordninger. Derfor synes jeg, at det er en god løsning, vi har fået, hvor overførslerne ikke er med.

I Danmark har vi regler, som sikrer ret til gratis overførsel i de første to år, efter at man har skiftet job, og som lægger loft over de omkostninger, som pensionsselskaberne kan beregne sig ved overførsel. Der er jo ikke noget til hinder for, at hvert enkelt EU-land på den måde udvikler regler for overførsel af pensioner. Det forslag, som vi har foran os, sikrer den enkelte pensionsopsparers basale rettigheder med regler for optjening og for hvilende rettigheder og for information. Det er det mindste, vi må forlange. Og for dem, der skifter job på tværs af grænserne, er denne lovgivning særlig vigtig.

  Κυριάκος Τριανταφυλλίδης (GUE/NGL). – Κυρία Πρόεδρε, η πρόταση οδηγίας που εξετάζουμε προωθεί την αβεβαιότητα, την προσαρμογή στην εύκολη απόλυση, την μετεκπαίδευση και πρόσληψη σε άλλη εργασία με αβέβαιους όρους, στη βάση των μονόπλευρων αναγκών της αγοράς, και όχι την πλήρη, μόνιμη, ρυθμισμένη εργασία με δικαιώματα. Παρ’ όλα αυτά, η Ευρωπαϊκή Επιτροπή επαναφέρει την πρόταση παίζοντας ένα πολιτικό παιχνίδι εις βάρος των πολιτών για να εξασφαλίσει την έγκρισή της.

Η πρόταση αποβλέπει στο να μειώσει εκείνα που θεωρεί εμπόδια και αφορούν, τόσο την ελεύθερη κυκλοφορία μεταξύ κρατών μελών, όσο και την κινητικότητα στο εσωτερικό ενός κράτους μέλους και τα οποία δημιουργούνται από ορισμένες διατάξεις των συστημάτων συμπληρωματικής συνταξιοδότησης. Τα εμπόδια αυτά αφορούν τους όρους απόκτησης συνταξιοδοτικών δικαιωμάτων, τους όρους διατήρησης των αδρανοποιημένων συνταξιοδοτικών δικαιωμάτων, τη δυνατότητα μεταφοράς των θεμελιωμένων δικαιωμάτων. Όλα αυτά, φυσικά, προσαρμόζονται προς τα κάτω. Γι’ αυτούς τους λόγους, δυστυχώς, δεν θα στηρίξουμε την πρόταση αυτή.

  Jens-Peter Bonde (IND/DEM). – Fru formand! Vi har i Danmark over 2 200 mia. kroner i opsparede pensioner, og de er sparet op gennem skattefradrag. Så kommer EF-Domstolen med en dom og forbyder os at sikre beskatning ved opsparing i andre lande. Vi skal tillade fuldt skattefradrag nu uden at have sikkerhed for skatteindbetalingen senere. JuniBevægelsen vil gerne have fri konkurrence om at give borgerne den størst mulige pensionsudbetaling for vore indskud, men det skal være fair konkurrence.

Vi vil også bevare vores skattefinansierede socialmodel med lige sociale borgerrettigheder til alle. Vi giver f.eks. folkepension til folk, hvad enten de har været på arbejdsmarkedet eller ej. Det er en borgerret, man optjener ved at bo i landet. Hvis vi skal give folkepension til alle, som slår sig ned i vores land, vil den hurtigt blive sat ned. Hvis et dansk ægtepar kan tage pension og efterløn ubeskattet med til et skatteparadis, bliver det så dyrt for samfundet, at det går ud over størrelsen på pension og efterløn.

EU er nødt til at tage mere hensyn til den særlige danske socialmodel med høje skatter og tilsvarende høje sociale ydelser. Vi har brug for praktiske regler, så borgene kan tage pensionen med sig, hvis de flytter til et andet land, men udflytterne skal ikke have tilskuddet betalt af alle andre skatteborgere. JuniBevægelsen appellerer til Rådet og Kommissionen om at respektere vores skattefinansierede sociale rettigheder.

  Csaba Őry (PPE-DE). – Mint önök is tudják, 2006-ban a mobilitás évét ünnepeltük Európában. Az európai intézmények képviselői, a tagállamok kormányzatainak képviselői, a munkaadók, munkavállalók reprezentatív szervezetei számos szakmai rendezvényen fejtették ki álláspontjukat arról, hogy milyen fontos a mobilitás előmozdítása az Unióban.

Úgy tűnik ennek alapján, hogy mind az uniós intézmények, az Európai Bizottság, a Tanács, a Parlament, mind a tagállamok határozottan elkötelezték magukat általánosságban és elvi szinten a mobilitás növelése mellett. Ez azonban csak addig igaz, amíg e fontos kérdésről csak általánosságban esik szó. Amint konkrét intézkedésekről, jogszabályokról kell dönteni, nos, akkor mintegy varázsütésre elpárolog a lelkesedés, amelyről a döntéshozók a téma általános megvitatása kapcsán említést tettek. Előtérbe kerülnek a gondok, a problémák. Ezt tapasztalhatjuk a kiegészítő nyugdíjak hordozhatóságának biztosítását célzó új jogszabály vitája kapcsán is.

Képviselőtársaim sokan a változatlanság, a teljes mozdulatlanság mellett törnek lándzsát. Arra hivatkoznak, hogy Németországban létezik egy történelmi modell, amelyet a legkisebb mértékben sem lehet módosítani. Én nagy tisztelettel adózom a történelmi hagyományoknak. Itt azonban az összes európai munkavállaló érdekéről, az egész európai gazdaság érdekéről van szó. Határozottam úgy gondolom, hogy ez magasabb rendű szempont. Nem lehet az európai fejlődés lendületét megtörni olyan partikuláris érdekek miatt, amelyek figyelembe vétele esetén egy adott tagállam több tízmillió munkavállalójának kellene súlyos diszkriminációt elszenvednie a többi uniós munkavállalóhoz képest.

A mobilitás ösztönzése, a kiegészítő nyugdíjak hordozhatóságának biztosítása mindenképpen olyan kérdés, amelyet uniós szinten kell rendezni. Ha nem ezt tesszük, egyre inkább lemaradunk a globális versenyben, amelyet kihívóinkkal, a délkelet-ázsiai, indiai, észak-amerikai gazdaságokkal vívunk. Látnunk kell, hogy feltartóztathatatlan folyamatok zajlanak, a munkaerőkön, határokon átnyúló csoportosítás elengedhetetlenül fontos. Ahogy az angolok mondják, „it is a must”. Kérem, hogy önök is támogassák ezt. És még egy utolsó megjegyzés: a nyugdíj, a befektetés a dolgozót magát illeti, még akkor is, ha ezt a vállalatok fizetik.

  Alejandro Cercas (PSE). – Señora Presidenta, continuo donde lo ha dejado el señor Őry porque quiero expresar los mismos motivos de preocupación, los mismos motivos de satisfacción, y también la felicitación a la comisión, a la ponente, señora Oomen-Ruijten, por haber sido tan valiente y haber entrado en este campo de minas con la decisión y con la voluntad de avanzar y de eliminar los obstáculos que hemos ido viendo.

Efectivamente, hay una necesidad absoluta de coherencia entre las palabras y los hechos; hay una necesidad absoluta de eliminar los obstáculos a la movilidad y a la libre circulación de los trabajadores. Lo decimos nosotros, lo dice Lisboa, lo dice el Consejo miles de veces, pero vemos que no avanzamos. Hay también la necesidad absoluta de respetar y de garantizar los derechos de los trabajadores que son móviles y que se desplazan en el seno de la Comunidad y en el interior de nuestros propios países.

Por tanto, quiero expresar mi preocupación por las dificultades que ha habido en el Consejo y por las que pueda haber hoy también en el Parlamento. Mi preocupación, en primer lugar, porque el Consejo, una vez más, frena esperanzas razonables y esperanzas mínimas, avances que son mínimos y son frenados por cuestiones nacionales y por egoísmos nacionales. Mi preocupación porque no es la primera, ni será la última vez, en la que los señores del Consejo parecen estar sordos a las demandas de los europeos. Mi preocupación porque el trabajo que ha hecho el Parlamento se dice que va a servir de base para trabajos posteriores, cuando los consensos del Parlamento no sirven ya para desbloquear posiciones del Consejo. Y mi preocupación porque esos mismos problemas en el Consejo se transfieran aquí, al Parlamento, y hoy tengamos una votación difícil.

Ojalá, señora Oomen-Ruijten, que no salgan adelante las enmiendas que pretenden frenar su informe y que su informe, razonable y mínimo, pueda salir adelante con el apoyo de todos y sirva de base para continuar avanzando –que buena falta le hace a Europa y buena demanda hay de los ciudadanos, que no son escuchados suficientemente por nuestros gobiernos.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). – Arvoisa puhemies, eläkkeiden siirron maasta toiseen pitää olla mahdollista. Työntekijöiden vapaa liikkuminen maasta toiseen edellyttää, että ihmiset saavat eläkkeensä ilman hankaluuksia, ilman paperisotaa ja ilman hakumenettelyä.

Kannatan siis, että lisäeläkkeisiin liittyvät ongelmat työvoiman vapaalle liikkumiselle poistetaan. Lisäeläkkeiden siirtäminen eläkejärjestelmästä toiseen on kuitenkin hyvin työlästä. Tämä lisää byrokratiaa ja kustannuksia. Euroopan unionin tulevassa lainsäädännössä ei tule olla tällaista lisäeläkkeiden siirto-oikeutta. On olemassa myös yksinkertaisempi ratkaisu. Tällöin jokaisen lisäeläkejärjestelmän on maksettava työntekijälle erikseen ne eläkkeet, joita kyseiseen järjestelmään on kertynyt. Tämä on yksinkertaisempi, parempi ja halvempi ratkaisu sekä palkansaajille, eläkkeensaajille että itse eläkejärjestelmille.

  Δημήτριος Παπαδημούλης (GUE/NGL). – Κυρία Πρόεδρε, αν θέλουμε να εξασφαλίσουμε την κινητικότητα των εργαζομένων πρέπει να διασφαλίσουμε και την κινητικότητα των δικαιωμάτων τους. Δεν είναι δυνατόν να μεταφέρονται οι εργαζόμενοι αλλά να χάνουν, μέσω της κινητικότητας, τα συνταξιοδοτικά δικαιώματα και τις προσδοκίες που έχουν δημιουργήσει με χρόνια δουλειάς στην πατρίδα τους. Και εδώ υπάρχουν μεγάλα εμπόδια και προβλήματα από πολιτικές νεοφιλελεύθερες.

Θα ήθελα να ευχαριστήσω την κ. Oomen-Ruijten για τη σημαντική εργασία της, αλλά λυπάμαι, διότι η πολιτική μας ομάδα δεν μπορεί να συμφωνήσει με την έκθεση στην τελική της μορφή. Διότι, στο βασικότερο επί της ουσίας θέμα που ρυθμίζει η νέα οδηγία, δηλαδή τους όρους απόκτησης των συμπληρωματικών συνταξιοδοτικών δικαιωμάτων, η έκθεση χειροτερεύει την αρχική πρόταση της Επιτροπής, ζητώντας πενταετή περίοδο αναμονής αντί της διετούς και ελάχιστο όριο ηλικίας τα 25 έτη αντί τα 21. Μια πιο ευνοϊκή ρύθμιση στο άρθρο 4 της οδηγίας είναι απαραίτητη υπέρ των νέων εργαζομένων. Γι’ αυτό και σας καλώ να υποστηρίξετε τις τροπολογίες 50 και 51 που είναι για μας σημαντικές.

  Johannes Blokland (IND/DEM). – Voorzitter, ik wil graag collega Ria Oomen-Ruijten feliciteren met haar verslag. Het meenemen van aanvullende pensioenrechten is geen vanzelfsprekende zaak. Als Nederland - toch een voorloper - in het pensioendebat al een veto overweegt bij nieuwe pensioenwetgeving, geeft dat zeker te denken.

Het is van groot belang dat er nieuwe stappen gezet worden om te zorgen voor een betere afstemming van de verschillende pensioensystemen. Naast afstemming is vooral de financiële houdbaarheid van verschillende systemen een punt van zorg. Het is duidelijk dat niet iedereen kan instemmen met dit verslag, want ten opzichte van het Commissievoorstel stelt de rapporteur voor om bij de overdracht geen uitzonderingen meer toe te laten.

Ik heb nog wel een vraag. Wanneer de vrijstellingsmogelijkheid van artikel 9, lid 3 wordt geschrapt, worden lidstaten dan gestimuleerd om over te gaan tot een op kapitalisatie gebaseerd pensioensysteem? Dat zou toch moeten gebeuren. In de Europese Unie waarin mensen de vrijheid hebben om in verschillende lidstaten te werken, hoort een passend systeem van sociale zekerheid. Het meenemen van zelf opgebouwde pensioenrechten is dan wel een minimum.

  Anja Weisgerber (PPE-DE). – Frau Präsidentin, liebe Kolleginnen und Kollegen! Wir alle sind uns einig, dass die Mobilität der Arbeitnehmer gefördert werden muss. Diese Richtlinie hat aber in vielen Mitgliedstaaten, wie zum Beispiel in Luxemburg, Österreich und Deutschland, große Auswirkungen auf die gesamten Betriebsrentensysteme. Lediglich 1,5 % der Arbeitnehmer wechseln zu einem Arbeitgeber in einem anderen Mitgliedstaat. Von der Richtlinie sind aber auch alle anderen 98,5 % der Arbeitnehmer betroffen, die in ihrem Mitgliedstaat bleiben. Und dies möchte ich an die Adresse von Frau Jöns sagen: Diesen Arbeitnehmern schaden wir, wenn die Betriebsrenten, die ja freiwillig sind, von den Unternehmen nicht mehr angeboten werden, weil sie nicht mehr finanzierbar sind. Dann können ganze nationale Systeme kollabieren.

Betriebsrenten sind angesichts der zunehmenden Alterung der Gesellschaft von großer Bedeutung. Die Unternehmen sind allerdings nicht verpflichtet, Betriebsrenten anzubieten. Eine Anwendung der Richtlinie auf Altzusagen – wie bisher vorgesehen – hätte eine Bestrafung der Unternehmen zur Folge, die in der Vergangenheit umfangreiche Pensionszusagen gegeben haben. Hier laufen wir Gefahr, dass sich Unternehmen aus der freiwilligen Betriebsrente zurückziehen.

Ferner soll nach dem jetzigen Vorschlag des Ausschusses für Beschäftigung und soziale Angelegenheiten sofort ab dem 25. Lebensjahr eine Rentenanwartschaft erworben werden, ohne dass eine Unverfallbarkeitsfrist gilt. Dies hätte einen enormen Bürokratie- und Kostenanstieg zur Folge und wäre damit nicht mehr finanzierbar. Die Anpassung der Rentenanwartschaften von ausgeschiedenen Arbeitnehmern an den Wert der Anwartschaften von aktiven Arbeitnehmern, die so genannte Dynamisierung, bedeutet einen Kostenanstieg von 30 %. Dies war der Hauptgrund, weshalb der niederländische Arbeitsminister gegen die Richtlinie gestimmt hat.

Wir brauchen zuverlässige, plan- und finanzierbare Regelungen. Wir sind für Mobilität, aber zu solchen Konditionen, dass die Betriebsrentensysteme, die für die Arbeitnehmer sehr wichtig sind, nicht in Gefahr geraten.

Sollten die diesbezüglichen Änderungsanträge nicht angenommen werden, werde ich deshalb im Sinne der Arbeitnehmer gegen den Bericht stimmen.

  Ieke van den Burg (PSE). – Voorzitter, een paar kanttekeningen. Ten eerste de analyse van het Duitse voorzitterschap waarom het zo moeilijk was om dit dossier tot een goed einde te brengen. Daar ontbrak mijns inziens in dat er al vanaf de start, met name door uw eigen land, uitzonderingen bedongen waren en dat dat een proces in gang gezet heeft waardoor ook andere landen uitzonderingen gingen bedingen en wat er uiteindelijk toe leidde dat er niets meer overbleef in de richtlijn. Ik denk dat dat ook even in de analyse gezegd moet worden.

Tweede punt, de rol van werkgevers en sociale partners en pensioenfondsen zelf; ik ben er ook een groot voorstander van dat zij zélf het nodige ondernemen, maar zoals commissaris Špidla al gezegd heeft, ze hebben hun beurt voorbij laten gaan. Ik denk wel, dat als we deze richtlijn nu aannemen zonder dat element van waardeoverdracht, daar een stimulans van zal uitgaan, dat zij dat zelf ook weer zullen oppakken en ik zou dat signaal nog eens heel sterk willen laten horen. Ik was er ook tegen dat artikel 6, zoals dat geformuleerd was door de Commissie, een individueel recht op waardeoverdracht zou bieden, maar het moet wel geregeld worden, dus het veld moet wel aan de slag.

De slapersrechten: mijnheer Mann, het is absoluut niet zo dat Nederland dat onderdeel niet wilde, omdat het niet financierbaar zou zijn. Wij hebben dat in ons eigen land uitstekend geregeld: slapers delen ook mee in de opbrengsten die hun premieinleg oplevert. Het gaat ons erom dat Nederlanders die bijvoorbeeld in Duitsland of andere landen gewerkt hebben en mobiel geweest zijn, niets aan de rechten hebben die ze daar hebben opgebouwd. Dat is onfaire behandeling. Ik denk dat dat het belang is van artikel 5 over slapersrechten; ik ben er dan ook heel teleurgesteld over dat zowel het Duitse voorzitterschap als mijnheer Mann nu weer proberen die rechten alleen voor toekomstige slapersrechten te regelen. Het argument van terugwerkende kracht is echt onzin. Pensioenrechten worden ieder jaar vastgesteld, ook voor de actieve deelnemers. Voor slapende deelnemers kan dat op precies dezelfde wijze gebeuren. Dat heeft helemaal niks te maken met terugwerkende kracht, dat is gewoon het aanpassen van regelingen en dat is een fair deel dat zij daar zelf in moeten hebben.

Dus, volledige steun voor het verslag van mevrouw Oomen-Ruijten en ook wat ons betreft, hoop ik dat het niet, zoals de uitzendrichtlijn, blijft verzanden in het moeras dat mijnheer Cocilovo noemde, maar nu echt opgepakt wordt door de Raad.

  Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – Signor Presidente, onorevoli colleghi, i soldi versati dai lavoratori per una pensione complementare sono soldi dei lavoratori. Anche i soldi versati dai datori di lavoro, affinché i loro dipendenti vivano meglio da pensionati, sono soldi dei lavoratori. Non dovrebbe pertanto esserci alcun problema nell'approvare una direttiva sulla trasferibilità di diritti che sono già dei lavoratori.

Caro collega Mann, lei dice che questa direttiva, come l'ha coraggiosamente presentata la Commissione, comporta considerevoli costi per i fondi assicurativi, per cui va respinta. Io dico invece che più elevati sono i costi per i fondi pensione, maggiori sono i benefici per i lavoratori e maggiore sarà il numero dei lavoratori che si iscriveranno ai fondi pensione volontari.

In conclusione, ancora una volta constato purtroppo che il Consiglio agisce da freno nell'Unione europea. Essendo necessario l'accordo di tutti i 27 Stati membri dell'Unione europea, in sede di Consiglio è sufficiente un voto contrario per bloccare una proposta. Mi chiedo allora perché ci continuiamo a lamentare del fatto che in Francia e in Olanda si è votato contro la Costituzione. Tutti noi vorremmo che l'Europa facesse passi avanti, ma quando si tratta di affrontare concretamente le aspettative dei cittadini nei nostri confronti, assumiamo sempre la posizione peggiore per i cittadini e per i lavoratori. E' chiaro che agendo in questo modo non potremo andare avanti.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Madam President, I congratulate Mrs Oomen-Ruijten and all of those involved in finding a broad consensus on this extremely complex area. We need a strong vote today for the Oomen-Ruijten report and we need to ensure that the Thomas Mann amendments are defeated. I would appeal to my colleagues and, indeed, friends in the GUE/NGL Group to swallow hard and to give their support at the final vote today.

It is a great pity that after 20 years’ debate on portability and acquired rights we end up dealing with a directive that only really addresses the issue of acquired rights and not portability. Nevertheless, I support this particular approach at this point in time. I fully understand why we are in the position we are in, and we need an indication from the Member States that they are going to address seriously the obstacles that prevent full portability.

The veto in Council in this area of policy has to be dropped. I do not specifically mean, necessarily, on this particular directive – although I believe that should be so – but the general issue of the veto in the area of social policy needs to be dropped. I do hope that the upcoming IGC will address that issue in the next few months. More qualified majority voting will not steamroll anybody into any position, but it will oblige Member States and the Council to address the issues and to negotiate rather than to obstruct.

Following today’s vote, the Council, I believe, must get serious. They cannot expect trade unions to accept adaptability with regard to labour law reform if they are not prepared to address this key issue of worker security.

  Gabriele Stauner (PPE-DE). – Frau Präsidentin, Herr Kommissar, Herr Ratspräsident, liebe Kolleginnen und Kollegen! Der Richtlinienvorschlag bringt schwere Probleme mit sich, wie so oft, wenn Menschen unmittelbar betroffen sind. Hier geht es um nicht weniger als um Rentenanwartschaften, also um eine der Quellen, aus der das Auskommen im Alter gespeist wird. Deutschland, Österreich, die Niederlande und Luxemburg haben sehr detaillierte betriebliche Rentenversicherungssysteme, die von hoher Qualität sind und beiden Seiten – Arbeitnehmern und Arbeitgebern – zugute gekommen sind.

Ziel einer europäischen Richtlinie muss es sein, einen Ausgleich zu schaffen zwischen dem ursprünglichen Motiv der Betriebstreue und dem Erfordernis der Mobilität der Arbeitnehmer, was von der Wirtschaft und auch von der Europäischen Kommission ja so vehement eingefordert wird. Wie es bei der Übertragbarkeit der gesetzlichen Rentenversicherungsansprüche innerhalb der Europäischen Union – der so genannten Proratisierung – funktioniert, so muss es meines Erachtens auch für die Betriebsrentenansprüche funktionieren. Wer Mobilität will, muss auch die damit verbundenen Konsequenzen tragen. Ich unterstütze die Änderungsanträge meiner Fraktion, doch unabhängig davon, ob sie angenommen werden oder nicht, unterstütze ich den Bericht insgesamt, weil er Sicherheit, Vorhersehbarkeit und Planbarkeit für Arbeitnehmer und Unternehmer bringt.

Allerdings zeigt dieser Richtlinienvorschlag auch ein grundsätzliches Problem auf, in dem sich die Gesetzgebung der EU in diesem sozialen Bereich befindet. Es ist nämlich Einstimmigkeit im Rat erforderlich. Dass diese im Rat kaum zu erreichen ist, zeigt dieser Fall exemplarisch, trotz der anzuerkennenden Bemühungen der derzeitigen Ratspräsidentschaft. Deshalb wird die Entscheidung unseres Parlaments kaum über den Tag hinaus Bestand haben, denn eine mögliche Entscheidung im Rat und ihr Inhalt sind offen. Wir als Parlament müssen deshalb – um erfolgreich für die Bürgerinnen und Bürger zu arbeiten – auf Mehrheitsentscheidungen auch in diesem Bereich dringen.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE). – Îndeplinirea obiectivelor de la Lisabona constituie o prioritate pentru noi toţi. De aceea, orice iniţiativă care promovează creşterea mobilităţii forţei de muncă şi care poate contribui la creşterea economică şi la reducere şomajului este binevenită. Armonizarea legislativă în domeniul pensiilor suplimentare, care să promoveze mobilitatea europeană a muncii, nu poate fi realizată, însă, în mod abrupt. Unele state membre au sisteme mai dezvoltate, cu o îndelungată tradiţie în domeniu, iar altele sunt în stadiul incipient al introducerii pensiilor suplimentare. De aceea, vreau să felicit raportorul pentru reflectarea acestei diversităţi în toate amendamentele aduse directivei. Suntem în faţa unui raport echilibrat, care facilitează păstrarea sau rambursarea drepturilor de pensii suplimentare, dobândite de angajaţii care schimbă locul de muncă, fără a împovăra angajatorii, fondurile de pensii private sau ceilalţi contribuabili. Este un prim pas pe care toate statele membre îl pot accepta şi pe care se poate construi mai departe.

Transferul pensiilor de orice fel trebuie să fie posibil pentru cetăţenii europeni care lucrează într-un alt stat membru al Uniunii. Un avantaj în plus pentru angajat este transparenţa sporită a sistemului. Statele membre sunt obligate să ia măsurile necesare pentru ca angajaţii să fie informaţi despre drepturile băneşti ce li se cuvin, în cazul în care încetează să lucreze pentru o anumită companie. Pentru România , introducerea acestei directive în domeniul pensiilor suplimentare înseamnă un standard care ne permite să dezvoltăm acest sector economic, aflat în stadiu incipient în ţara noastră, fără a mai suporta costurile implicate de o reformă. Începând cu 2008, legislaţia românească prevede introducerea pensiilor suplimentare, ceea ce însemnă că aproape toţi cetăţenii români vor putea beneficia de drepturile conferite de această directivă. Cu toate acestea, este nevoie de timp pentru a implementa noile cerinţe. De aceea, sprijin ideea acordării unui termen suplimentar de şaizeci de luni pentru punerea în practică a măsurilor prevăzute în directivă.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – Madam President, I am happy to see this report reach this stage for a couple of reasons. The proposed changes go in a very sensible direction.

During the process, we were somewhat confused about the Commission proposals, for example on the retroactive implementation of the rules on vesting periods and about the difference between public, private and supplementary pensions. Thankfully, if we accept the proposed changes today, the outcome will be much better than the Commission’s original proposal.

We need to keep an eye on the bigger picture. If we make voluntary schemes too bureaucratic, and radically different from today’s alternatives, no one, especially not SMEs, will provide them. This will defeat the object of encouraging employers to expand the scope of voluntary schemes to more employees. It also means that the opportunity for companies to use voluntary schemes as attractive tools in recruiting employees and rewarding their loyalty will be lost. In addition, millions in investments will potentially be lost.

The objective is to encourage as many companies as possible to opt for the right kind of supplementary schemes and thus help alleviate, inter alia, the democratic time-bomb implications for publicly funded social security schemes. This can also be encouraged by leaving it up to Member States to decide when and how they will develop portability, so that companies located within them do not find themselves facing big surprises.

If we get this right, the EU can, without transgressing subsidiarity, make a genuine contribution to modernising social security in Europe and reaching its Lisbon goals.

  Avril Doyle (PPE-DE). – Madam President, I fully support mobility of workers and greater portability of pensions, but it is important that this proposal on a very complex and specialist issue does not result in a reduction in the number of employers willing to offer voluntary pension schemes to employees. We need to allow employers who can afford to do so to offer generous pensions in order to attract and reward high-calibre personnel.

A recent Eurobarometer survey shows that 50% of younger employees and 30% of those in the 45-54 age group all expect to change jobs within the next five years, so making sure pensions savings follow employees throughout their career should be our goal. In this regard, I support our rapporteur Mrs Oomen-Ruijten’s efforts on the preservation of dormant rights.

As Member States’ statutory pension schemes face increased challenges on demographics and the dependency ratio, supplementary pension schemes are becoming more and more important. However, companies need to be able to offer pensions at an entry level that is viable for them. I can live with the compromise reached by the Council on this matter that, in cases where schemes stipulate a minimum age, this may not exceed 25 years. In Ireland, 54% of all employees are in occupational pension schemes, and the vesting period is two years. This works well for us, but I can accept a five-year vesting period to alleviate cost fears and to achieve a compromise to ensure the transfer of capital from the private sector pension schemes without undermining them.

I hope there is a resolution of difficulties sooner rather than later and that the Commission’s revised proposal charts a more acceptable path both for the Council and for Parliament. After all, our objective is, as the Commissioner said, not harmonisation, but minimum requirements, to ensure that it is not a case of ‘You move, you lose your deferred pension rights’.

  Günter Gloser, amtierender Ratspräsident. Frau Präsidentin, sehr geehrter Kommissar, meine Damen und Herren Abgeordneten! Herzlichen Dank für Ihre Beiträge. Ich möchte noch auf einen Punkt zu sprechen kommen, der von verschiedenen Kollegen auch angesprochen worden ist.

Natürlich haben viele Bezug genommen auf die Lissabon-Strategie, auf die Frage der immer stärker erforderlichen Mobilität von Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmern und die Handlungsanforderungen, die sich daraus ergeben, etwa entsprechende Regelungen zu finden, gerade was die Portabilität von Betriebsrentenansprüchen angeht.

Unabhängig von der Bewertung der einzelnen Vorschläge, die Sie gemacht haben, bzw. die im Bericht vorkommen, ist im Rat Einstimmigkeit erforderlich. Und ein Mitgliedstaat sagt klar, er sie auch an den Parlamentsbeschluss gebunden. Kolleginnen und Kollegen, die im nationalen Parlament sind, haben also ihre Regierung aufgefordert, bei den Verhandlungen im Rat entsprechend zu agieren und entsprechende Vorschläge zu machen, was dazu geführt hat, dass letztlich gerade diese Einstimmigkeit, die wir brauchen, nicht zustande gekommen ist.

Frau Kollegin Schroedter, wir brauchen auch keine Legenden zu bilden und auch hier die Rolle Deutschlands zu kritisieren. Es war schon unter finnischer Präsidentschaft klar, in welche Richtung wir gehen können, wo es Annäherung gibt und wo nicht. Deshalb wurde die Portabilität im engeren Sinne damals herausgenommen. Wir haben versucht, in all den vielen Gesprächen ein Verständnis, eine Einigung zustande zu bringen; am Schluss hat jedoch die Zustimmung eines Mitgliedsstaates gefehlt. Ich habe durch einen Beitrag positive Signale aus den Niederlanden und aus Portugal – also der kommenden Präsidentschaft – erhalten. Wenn dann der Wille vorhanden ist, noch aufeinander zuzugehen, ist hoffentlich zumindest in bestimmten Bereichen noch eine Einigung möglich.

  Vladimír Špidla, člen Komise. Vážené poslankyně, vážení poslanci, myslím si, že lze velmi snadno označit tuto debatu za působivou, protože z mnoha hledisek objasnila základní logiku, která je v návrhu směrnice a v návrhu zprávy paní poslankyně Oomen-Ruijten.

Objasnila logiku chránit a posílit práva migrujících pracovníků a přitom zachovat finanční a dlouhodobou rovnováhu těchto doplňkových systémů a po mém soudu je naopak posílit, protože zjevná nespravedlnost současného řešení by po mém soudu logicky vedla k menší účasti lidí v doplňkových systémech. Z dlouhodobého hlediska tento přístup znamená i posílení.

Myslím si, že moderní lidská společnost má velmi málo jistot, ale existují dvě jistoty, které jsou velmi hluboce prožívány. Jedna z nich je samozřejmě jistota, že jednou přijde smrt a druhá jistota v moderních systémech je, že mé důchodové nároky budou spravedlivým způsobem chráněny. Myslím si, že to je jistota tak hluboká, že je velmi dobré ji posílit v okamžiku, kdy máme tuto příležitost.

Dámy a pánové, tedy stručně řečeno, debata ukázala, že zpráva navržená paní Oomen-Ruijten sleduje silnou a spravedlivou logiku ekonomického a sociálního vývoje evropské společnosti, že zlepšuje situaci mobilních pracovníků tím, že chrání spící práva a že garantuje dobrou akvizici práv. Debata také jasně ukázala, že tato zpráva je zcela vyrovnaná a nepostihuje a nepoškozuje stávající systémy, ať mají jakoukoliv národní formu.

Dovolte mi ještě, abych se dotkl názorů, které byly vysloveny v diskusi. Jeden z nich říkal, že se v navrhované zprávě pracuje s koncepcí dynamizace důchodových nároků. Tato dynamizace nebyla ani v původním návrhu, ani není samozřejmě v kompromisním návrhu paní poslankyně Oomen-Ruijten.

Dámy a pánové, to jsou tedy důvody, pro které považuji za správné plně podporovat návrh paní zpravodajky s tím, že vytváří dobrou základnu pro další vývoj, který, jak debata ukázala, bude nezbytný, a s tím, že po mém soudu je jednoznačným pokrokem proti stávajícímu stavu.

  Presidente. La discussione è chiusa.

La votazione si svolgerà oggi.

Dichiarazioni scritte (articolo 142)

  Richard Seeber (PPE-DE), schriftlich. – Die Mobilität der Arbeitnehmer ist ein Grundrecht in der Europäischen Union. Dies kann nur verwirklicht werden, wenn entsprechende Rahmenbedingungen geschaffen werden. Dies gilt insbesondere für den Bereich der Sozialsysteme. Es genügt eben nicht, dass nur die staatlichen Rentenansprüche übertragbar sind, sondern dies muss auch für betriebliche Rentensysteme gelten.

Wichtig ist, dass die Regelungen administrierbar bleiben und nicht durch gut gemeinte Ansätze den Zusatznutzen zerstören, weil es durch eine eventuelle Überbürokratisierung zu einer Blockade kommt. Insgesamt ist der gewählte Ansatz ein Schritt in die richtige Richtung.