Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 5. září 2007 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
předseda

(Zasedání bylo zahájeno v 9:05 hod.)

2. Potírání terorismu (rozprava)

  Předseda. − Následujícím bodem je společná diskuse o následujících otázkách k ústnímu zodpovězení:

– Otázka O-0046/2007 pana Webera jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, paní Rourové za Socialistickou skupinu Evropského parlamentu, pana Alvara jménem skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a paní Muscardiniové a paní Angelilliové jménem skupiny Unie pro Evropu národů, předložená Radě, týkající se potírání terorismu (B6-0139/2007) a

– otázka O-0051/2007 pana Webera a pana Daula jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, paní Rourové za Socialistickou skupinu Evropského parlamentu, pana Alvara jménem skupiny Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a paní Muscardiniové a paní Angelilliové jménem skupiny Unie pro Evropu národů, předložená Radě, týkající se potírání terorismu (B6-0313/2007)

  Kathalijne Maria Buitenweg (Verts/ALE). - Pane předsedo, ráda bych požádala, abychom začali, až bude přítomna Rada, protože považuji za dost nezvyklé, že jsme otázku k ústnímu zodpovězení položili Radě i Komisi a hovoříme o ní pouze v přítomnosti Komise. To nedává smysl. Mohla bych vás požádat, abychom nepodnikali nic, dokud nebude přítomna Rada a nebude nás moci vyslechnout?

  Předseda. − Lituji, paní Buitenwegová, ale nepovažuji toto přerušení za vhodné, protože nevíme, kdy se Rada na zasedání dostaví. Mohli bychom čekat tak dlouho, že bychom nebyli schopni o této otázce diskutovat vůbec. A kromě toho zahajujeme rozpravu příspěvky mluvčích politických skupin. Proto navrhuji, abychom o tomto bodu začali diskutovat.

Souhlasí se mnou tento Parlament?

(Parlament se rozhodl zahájit rozpravu)

  Joseph Daul (PPE-DE), autor. – (FR) Pane předsedo, pane předsedo Komise, dámy a pánové, potírání terorismu je oblastí, v níž musí Evropa přejít od virtuálních kroků k reálným. Světový rozměr terorismu si vyžaduje reakci světového rozměru. Vytváření politické Evropy zahrnuje i schopnost zničit hrozbu terorismu, a to jsme v této oblasti dosud velmi daleko od cíle. Naše skupina přišla s iniciativou zahájit tuto diskusi, protože se domníváme, že Evropa si stále ještě plně neuvědomila rozměr rizik, kterým čelí.

V prvé řadě jde o přímé ohrožení naší každodenní bezpečnosti islamisty a jinými teroristickými skupinami, jako je ETA ve Španělsku. Setkáváme se s tím dennodenně, pane komisaři. Druhou hrozbou, stejně znepokojivou, je skutečnost, že tyto mocné sítě by se mohly zmocnit politické kultury evropských demokracií s cílem narušit naše základní hodnoty a nahradit je vlastními náboženskými zásadami. Musíme zabezpečit, aby naše členské státy užším způsobem spolupracovaly v oblasti potírání mezinárodního terorismu. Březnové odstoupení koordinátora EU pro potírání terorismu, pana de Vriese, a neschopnost nahradit jej dokazuje obrovské množství úkolů, které je potřeba v této oblasti vykonat. Je pravda, že pan de Vries odstoupil z funkce z osobních důvodů, je však dobře známou skutečností, že náročný úkol, který mu byl svěřen, nebyl schopen dokončit z důvodu nedostatečných finančních prostředků, které pro něj byly vyčleněny.

Žádáme Radu, která zde není přítomna, jejího předsedu, stejně jako Vysokého zástupce pro SZBP, pana Solanu, a předsedu Komise, pana Barrosa, aby splnili úkoly, za něž jsou zodpovědni, a aby co nejdříve jmenovali nového koordinátora EU pro potírání terorismu, jemuž poskytnou přiměřené zdroje.

Dámy a pánové, boj proti teroristickým organizacím vyžaduje nejvyšší míru neústupnosti a nemá v něm co dělat ani vyjednávání ani ústupky. Teroristické organizace nepatří mezi tradiční centralizované formace, které lze přemoci tradičními vojenskými operacemi. Pracují jako sítě, přičemž využívají nejsofistikovanější technologie za účelem vykonávání svých zločinných operací. Pouze shromáždíme-li velký objem finančních, lidských a informačních zdrojů, máme šanci tyto sítě zneškodnit. Vzájemným respektováním, zajištěním uplatnění zákonů a základních svobod, opětovným potvrzením našeho pojetí člověka a života ve společnosti a společným úsilím můžeme vymýtit terorismus, který se inspiruje předsudky, přičemž využívá prostředky 21. století a uplatňuje metody z nejtemnějších období dějin lidstva.

Nejde o střet civilizací, jak se často hovoří, ale o konfrontaci mezi těmi, kdo si nadevše váží hodnoty lidské bytosti a pluralismu, a těch, kdo by ve jménu Džihádu zneškodnili kohokoliv, kdo nesmýšlí stejně jako oni a vyznává jiné náboženství. Oběti útoků z 11. září, které si za několik dní připomeneme při pátém výročí tragických událostí na Manhattanu, ale i oběti útoků z 11. března v Madridu a bombových útoků z Londýna nás nutí k tomu, abychom začali rozhodně jednat. Evropané potřebují bezpečnost – bezpečnost ve svém pracovním životě, bezpečnost svých dodávek energie a bezpečnost potravin. To nejmenší, co můžeme pro Evropu udělat kromě zajištění míru, je to, že uděláme vše, co je v našich silách, abychom zabezpečili tu nejzákladnější z bezpečností – osobní bezpečnost.

  Martine Roure (PSE), autorka. – (FR) Pane předsedo, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, členské státy zavádějí mnohé evropské nástroje zaměřené na boj proti terorismu. Naproti tomu mnoho evropských zemí stále čelí výrazné teroristické hrozbě, a protože tyto nástroje jsou platné několik let, je vhodné, aby byla přezkoumána účinnost výkonu evropských právních předpisů v této oblasti.

Navzdory uplatnění opatření určených na podporu vnitrostátních orgánů zodpovědných za výměnu informací o potírání terorismu je zřejmé, že je zapotřebí vyšší míra vzájemné důvěry. Aby mohlo být potírání terorismu skutečně účinné, není nutno přidávat ke stávajícím právním předpisům předpisy nové, ale je potřeba ověřit, zda je členské státy správně uplatňují. Domnívám se, že bychom se měli zaměřit zejména na skutečné zlepšení spolupráce mezi členskými státy.

Hodnocení by nám umožnilo rovněž přezkoumat příslušná nařízení. Pokládám za nevyhnutelné obnovit v rámci tohoto procesu rovnováhu mezi potřebou bezpečnosti naších spoluobčanů a zachováním jejich práva na ochranu soukromí. Byla přijata určitá opatření, která jsou pro naše spoluobčany velmi omezující, a podíváme-li se do minulosti, uvidíme, že některá z nich nepřinesla očekávané výsledky a právě naopak vzbuzují mylný dojem bezpečnosti.

Potírání terorismu vyžaduje zlepšení spolupráce mezi Evropskou unií a jejími partnery ve světě. Například v našich transatlantických vztazích bychom měli naléhat na vypracování společné strategie potírání terorismu, která by dodržovala základní práva a právo na soukromí. Evropská unie by měla v těchto záležitostech přijmout obecný postoj s cílem stanovit všeobecné zásady výměny informací s našimi partnery v USA a na ochranu údajů, které jsou předmětem těchto výměn.

A závěrem, Evropský parlament byl často vynechán z diskusí Rady o terorismu. Domnívám se, že v současnosti je pro nás důležité, abychom vedli skutečnou diskusi, která vede ke zlepšení demokratické kontroly vykonávané Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty.

  Alexander Alvaro (ALDE), autor. – (DE) Pane předsedo, období let 2001 – až 2007 představuje šest let politicky motivovaného boje proti terorismu. Jediná skutečnost, kterou jsme během těchto šesti let zaznamenali, je hledání politické reakce na každé přijaté opatření. To, co však postrádám, je přístup s ohledem na rozvoj evropské politiky potírání terorismu ve světovém měřítku. Jakou úlohu zde hrajeme? A jakou úlohu chceme v celosvětovém měřítku hrát? Máme nosný plán?

Dodnes se mi nedostal do rukou žádný plán ani dokument, ať již ze strany Komise nebo Rady, případně ze strany některého členského státu, v němž by byla navržena krátkodobá, střednědobá a dlouhodobá strategie boje proti terorismu. Přijali jsme opatření s krátkodobým účinkem, která zastavila finanční toky, což je vynikající. Přijali jsme opatření, jejichž cílem je potírání terorismu ve střednědobém výhledu, a to začleněním biometrických údajů do identifikačních dokumentů, které osobně nepovažuji za správný přístup, rozhodla o něm však politická většina.

Pokud jde o dlouhodobý horizont, nevidím žádný pokrok ani vývoj v oblasti rozvojové pomoci, kterou je možno vnímat také jako bezpečnostní politiku. Rovněž si nejsem vědom žádného vývoje, pokud jde o respektování kultur, v rámci nichž se terorismus může pravděpodobně vyvinout, což ve smyslu našeho úsilí o globální život znamená slušné vzájemné soužití, spíše než vyjet do světa a snažit se vnutit náš společenský model ostatním. Otázkou tedy je, jako úlohu přijme Evropa?

Reakce spočívají od 11. září 2001 v různých druzích akcí. Vždy, když dojde k nějakému útoku, příslušné vlády se snaží uchlácholit obyvatelstvo přijetím krátkodobých opatření, ať již je to razance, s níž Velká Británie bezprostředně po tragických útocích na Londýn prosazovala uchovávání osobních údajů, nebo snaha Německa o kontrolu nad vyhledáváním na internetu. Chybí nám nosný plán. Samotné omezování základních práv, tak jako v době uplatňování předpisů pro mimořádný stav, tento problém nevyřeší. Přejeme-li si úspěšně bojovat proti terorismu, musíme určit úlohu, kterou hraje v tomto boji Evropa ve světě, spíše než se držet vnitrostátního akcionismu, který je pak uplatňován pouze v Evropě.

  Cristiana Muscardini (UEN), autorka. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, skutečnost, že jsme tuto rozpravu přesunuli z července na září a že tu dnes o této otázce diskutujeme bez Rady, sama o sobě dokazuje, že Evropa je ve skutečnosti nepřipravená rozhodně a komplexně řešit problém terorismu a že tento Parlament je v politickém ohledu stále příliš slabý.

Kdysi existovaly teroristické skupiny uvnitř jednotlivých národů EU, představovaly vnitřní problémy, Evropa byla z velké části sjednocena a již tehdy se diskutovalo o společné strategii, která se nikdy neproměnila ve skutečnost. Nastal rok 2001 a my jsme zjistili, že terorismus je globální fenomén, že nepředstavuje pyramidovou organizaci, ale že sestává z buněk, které jsou navzájem propojeny zejména prostřednictvím internetu a nejlepších systémů informačních technologií, že tyto buňky mají základny po celém světě a jsou schopny zaútočit jakkoliv a kdykoliv.

Přesto neexistuje politika Evropské unie, která by byla zaměřena na kontrolu internetu nebo poskytovala konečná bezpečnostní pravidla pro občany, kteří nevědí, jaká opatření EU přijímá nebo zamýšlí přijmout v blízké budoucnosti. Nejdůležitějším opatřením je přinutit k odpovědnosti poskytovatele webhostingu internetových stránek, které prosazují, podporují nebo obhajují teroristickou činnost, například formou zákazu stránek, u nichž je možno vysledovat přímé nebo nepřímé spojení s osobami, které propagují či obhajují násilí nebo k němu vyzývají. Švýcarsko to vše uplatňuje již dlouhou dobu, zatímco Evropa váhá a vede zbytečné diskuse.

Neexistuje společný postoj týkající se monitorování falešných prostor určených k setkávání věřících, nebo falešných imámů, kteří, jak bylo nedávno dokázáno v Nizozemsku a v Itálii, využívají prostor, které měly být určeny k modlitbám, pro účely šíření nenávisti, plánování útoků, podněcování násilí proti Západu, demokracii, lidským právům včetně práv žen, ve skutečnosti pro účely útoků na naše města.

Už nestačí, pane předsedo, pouze hovořit o společné strategii potírání terorismu. Potřebujeme sílu a odvahu k přijímání rozhodnutí a k cílenému vyvíjení činnosti, abychom tak na jedné straně předešli budoucím útokům a na straně druhé zneškodnili teroristické buňky, které se ukrývají ve stínu a zneužívají našich hodnot svobody, svobody vyznání a projevu k tomu, aby útočili na samotnou podstatu svobody.

Zatýkání osob podezřelých z plánování útoků, při nichž jsou používány výbušniny, k nimž v současné době dochází v Dánsku, dokazuje, že není čas na to, abychom polevili v ostražitosti, a že protiteroristické zákony, které přijalo Dánsko, fungují, avšak zároveň jsou jasným signálem pro celou EU. Nemůžeme si již dovolit spoléhat se výlučně na účinnost vnitrostátních zákonů a vyšetřovacích orgánů z jednotlivých zemí, ale potřebujeme užší koordinaci.

Politická korektnost v sobě velmi často skrývá neschopnost nebo neochotu přijímat rozhodnutí. Demokracie, svoboda a právo jednotlivce žít v míru a svobodě jsou ohroženy. Svobody lze dosáhnout jen s pomocí pravidel. Musíme udělat to, co je politicky správné, s cílem ochránit nejen naše vlastní občany, ale i lidi na celém světě, kteří uplatňují svá práva a jsou si vědomi svých povinností. Jakékoliv zdržení z nás dělá komplice těchto zločinných skutků.

Ukončeme tuto rozpravu společným závazkem přijmout neodkladná opatření, nikoliv s předpokládanými levicovými a pravicovými postoji, ale opatření silná a sjednocená. Bude to nejlepší způsob, jak uctít památku životů, které se od září 2001 staly na celém světě obětí brutality. Přeji si, abychom terorismus navždy považovali za zločin proti lidskosti.

  Kathalijne Maria Buitenweg (Verts/ALE), autorka. – (NL) Pane předsedo, mou nejdůležitější otázkou určenou Radě je otázka, zda sebe sama považuje za chybující. Dokážeme si představit, že Rada občas udělá chybu nebo ne? Je vševědoucí? Domnívá se Rada, že všechna opatření, která byla v nedávné minulosti přijata v oblasti potírání terorismu, jsou správná? Je rovněž skutečně nezpochybnitelné, že nedošlo k žádnému nepřiměřenému porušení občanských práv? Pokud je Rada neomylná, znamená to, že není potřeba hodnotit, ale pokud věří, že problému rozumí lépe, potom je hodnocení potřebné. Byla bych ráda, kdyby nás Rada během diskuse informovala, zda existují nějaká zvláštní opatření, o nichž se domnívá, že chybějí, konkrétní opatření, která v současné době považuje za nevyhnutelná a která dosud nebyla přijata. Plánuje se vůbec v současnosti přijetí nějakých opatření? Evropské právo povoluje porušení občanských práv, avšak pouze za předpokladu, že toto porušení splní kritéria nevyhnutelnosti, přiměřenosti a účinnosti, a za předpokladu, že lidé jsou schopni odolat jeho zneužívání. Ráda bych viděla hodnocení Rady týkající se všech opatření přijatých v nedávné minulosti a také přezkum souladu těchto opatření s uvedenými kritérii. Může nám to dnes Rada přislíbit?

Dovolte mi, abych zdůraznila několik hledisek, které je nutno komplexně zhodnotit. V prvé řadě jde o hledisko zneužití. Nedokážete si představit, že by se občané mohli stát náhodnými oběťmi? Jako příklad bych ráda uvedla sestavení seznamu osob podezřelých z terorismu. V této souvislosti nejde pouze o způsob, jakým jsou osoby a organizace do těchto seznamů začleněny, ale i o způsob, jakým z nich jsou jejich jména a názvy vyškrtnuty. Představte si, že se na takovýchto seznamech objeví vaše jméno. Všechna vaše aktiva, všechny vaše bankovní vklady budou zmrazeny, avšak úřady vás nebudou automaticky trestně stíhat. Znamená to, že se nebude konat žádné soudní řízení, v němž by bylo možno předložit důkazy. Presumpce neviny do chvíle, kdy je obžalovanému dokázána vina, se neuplatňuje. Kromě toho si dovedu docela dobře představit, že bankovní vklady jsou zmrazeny předtím, než je tato skutečnost zveřejněna, jinak by došlo k bleskovému přesunu peněz na druhý konec světa. Navzdory tomu si nedovedu představit, že bychom přijali skutečnost, že jména osob na seznamech zůstávají a že jsou tyto osoby nadále trestány, aniž by byla stanovena jejich vina. V tomto případě jde o nepřijatelné převrácení důkazního břemene v trestním právu. Soud prvního stupně již několikrát vyhlásil, že tento postup je nutno změnit a doplnit. Nadace Al-Aqsa a José María Sison se 11. července stali účastníky soudního řízení ve věci svého neoprávněného uvedení na seznam. Ráda bych se dozvěděla, jaké ponaučení si Rada vzala z těchto rozsudků a zda je připravena nejen změnit a doplnit nebo přehodnotit rozhodovací proces týkající se sestavování takovýchto seznamů, ale i přezkoumat možnosti, jakými by se jednotlivci mohli dovolat spravedlnosti.

Přejděme k účinnosti. Jsou opatření účinná? Jako příklad bych uvedla opatření týkající se tekutin. Více než milion osob v Evropě se stále musí při vstupu na palubu letadla trápit s plastovými sáčky, které poslušně plní lahvemi s objemem 100 ml a ty pak většinou končí v koši, protože cestující zapomněli na přesné pravidlo, a přitom se zde nejedná o rozsáhlé porušení občanských práv a zneužívání lze monitorovat. Je však toto opatření přesto účinné? Je Rada připravena zhodnotit jej na základě vědeckých důkazů?

Tím jsem se dostala k otázce přiměřenosti. Jsou opatření přiměřená? To je další důležité hledisko hodnocení. Dovolte mi, abych jako příklad uvedla osobní údaje cestujících a dohodu se Spojenými státy americkými. Má skupina dokáže v plné míře ocenit potřebu jednotlivých zemí vědět, kdo vstupuje na jejich území. Hlavním problémem není ani tak rozsáhlý objem údajů, které jsou požadovány, ale skutečnost, že důvodů, ze kterých mohou být požadovány, je velmi mnoho. Rada vždy odůvodňuje taková opatření tvrzením, že to vše je nevyhnutelné pro potírání terorismu. „V souladu s právními předpisy USA“ lze však údaje použít i pro jiné účely, jak je uvedeno v dohodě. Teoreticky je tedy možné, že účelem není jen potírání terorismu, ale zároveň i řešení krádeže jízdních kol nebo bankovního podvodu. Je přiměřené, aby byly údaje využívány k těmto účelům? Je Rada připravena přezkoumat dohodu i na těchto základech?

A nakonec – nutnost. Jako příklad bych použila uchovávání údajů o cestujících po dobu dvou let, proti kterému má skupina protestovala, nakonec však bylo podpořeno většinou v tomto Parlamentu. Všechny informace, které jsem do dnešního dne obdržela, však nasvědčují tomu, že nejúčinnější a nejnutnější jsou údaje, jejichž aktuálnost nepřesahuje tři měsíce. Je Rada připravena přezkoumat, zda se údaje, které jsou uchovávány po dobu delší než tři měsíce, skutečně využívají? Je zkrátka připravena vypracovat hodnocení na základě kritérií účinnosti, přiměřenosti a nevyhnutelnosti, a zároveň přezkoumat možnost boje proti zneužívání?

Posledním hlediskem hodnocení je stanovisko Rady k porušením lidských práv v rámci Evropské unie v souvislosti s činností americké CIA. Evropský parlament se touto otázkou zabýval v co nejvyšší možné míře a je podle mne pobuřující, že jsme od Rady nikdy neobdrželi žádné vyjádření k této otázce. Toto vyjádření by se mohlo týkat toho, jak o tom smýšlí, se kterými prvky zprávy souhlasí a se kterými nikoliv, a jaké druhy opatření zamýšlí přijmout. Je Rada připravena zareagovat na zprávu poslance Favy nebo bude dále mlčet?

  Giusto Catania (GUE/NGL), autor. – (IT) Pane předsedo, dámy a pánové, jsme zvyklí prohlašovat, že potírání terorismu je prioritou, a dovolávat se nových politických legislativních iniciativ.

Domnívám se, že v prvé řadě bychom měli zhodnotit rozhodnutí, která jsme během uplynulých let učinili, a položit si několik otázek. První otázkou je, zda naše legislativní iniciativy terorismus oslabily nebo naopak posílily. Druhou otázkou je, zda jsme osobně přispěli k rozvoji naší právní kultury a našich hodnot a nebo jsme je zradili ve jménu krize způsobené terorismem.

Domnívám se, že bychom měli především odpovědět na tyto dvě otázky, a pokud to uděláme, zjistíme, že mimořádná opatření jsou často chybná a že seznamy teroristických organizací jsou nepřesné a že bývají často sestavovány spíše na základě politických důvodů než na základě skutečného nebezpečí, které tyto organizace představují. Jmenovali jsme osobu zodpovědnou za koordinaci protiteroristické činnosti a potom jsme bez jakékoli zjevné příčiny zjistili, že funkce, které tato osoba vykonávala, nepotřebujeme. Vyzývám proto Radu, aby nejmenovala nového koordinátora pro potírání terorismu, neboť během uplynulých několika měsíců jsme zjistili, že dokážeme jednoduše fungovat i bez něj.

Často jsme prohlašovali, že terorismus je nepřítelem naší civilizace, nepřítelem vlády demokracie – terorismus je barbarství – s veškerou rozhodností to prohlašujeme i nyní a domnívám se, že bychom to měli v tomto Parlamentu ještě jednou připomenout. Teroristické útoky představují krok nazpět od právního státu ke státu primitivnímu. To vše je pravda, ale namísto toho, abychom zaměřili diskusi na obnovení pravidel demokracie, rozhodli jsme se tento problém řešit omezováním pravidel občanského soužití. Rozhodli jsme se bojovat na domácím poli našeho nepřítele, soupeřit s ním v porušování lidských práv, ve vojenské kontrole civilního obyvatelstva, v popírání klíčových zásad demokracie.

Výjevy z věznice Abu Ghraib nebo ze základny v přístavu Guantánamo jsou symbolem vítězství kultury terorismu nad naším právním státem a klíčovými zásadami naší právní kultury. Dalším symbolem jsou lety a únosy organizované americkou CIA v Evropě, do nichž se otevřeně zapojují evropské vlády. O těchto událostech se zahanbeně mlčí, a tak jako mí kolegové poslanci i já vyzývám Radu, aby se k této otázce vyjádřila. Mlčení je tím ostudnější, že o této věci každý hovoří! V tomto Parlamentu se diskutovalo o odpovědnosti americké CIA, o odpovědnosti evropských vlád, o odpovědnosti našich informačních služeb. Komise se vyjádřila a Rada Evropy o této otázce diskutuje. Jediným, kdo zahanbeně mlčí, jsou evropské vlády, a to je podle mého názoru nepřijatelné. Doufejme, že Rada dnes poskytne k této záležitosti stanovisko.

V Evropě se bohužel stalo z výjimky pravidlo a musíme nyní jasně diskutovat o vlivech našich legislativních rozhodnutí, kterými jsou biometrické údaje v cestovních dokladech a vízech, systém kontroly osobních údajů, databáze telefonických rozhovorů, databáze cestujících leteckou dopravou, dohody o PNR, systém SWIFT, systém uchovávání otisků prstů a dokonce i nařízení o tekutinách, v jehož dnešní rázné odmítnutí doufáme, čímž vyšleme ke Komisi signál, že bychom měli přijímat rozhodnutí, která jsou přiměřené tomu, proti čemu chceme bojovat.

Domnívám se, že bychom měli empaticky prohlásit, že s cílem bojovat proti terorismu jsme se rozhodli pro autoritářské pokřivení právního státu namísto ochrany právního státu. Už bych pouze shrnul, pane předsedo – není jasné, zda během uplynulých několika let byli evropští občané více ohroženi terorismem nebo opatřeními, která byla přijata s cílem proti terorismu bojovat. Americká feministická autorka prohlásila, že bychom měli být ostražití, když nám ti, kdo jsou zodpovědni za naše problémy, nabízejí jejich řešení. Domnívám se, že bychom ostražití být měli.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Pane předsedo, dámy a pánové, v prvé řadě bych se vám všem rád omluvil za opožděný příchod do Parlamentu – prostě a jednoduše jsem podcenil hustotu dopravy mezi hotelem a budovou Parlamentu.

Rád bych také pozdravil komisaře Frattiniho, který je tu dnes s námi, a odpověděl na otázky, které položili poslanci. Doufám, že poskytnu všechna vysvětlení, o která jste nás požádali.

Není pochyb o tom, že nedávné události v Londýně a Glasgowě, stejně jako na hranici mezi Španělskem a Portugalskem a jako útok v Jemenu, potvrzují, že terorismus představuje významné ohrožení evropské bezpečnosti a hodnot našich demokratických společností, konkrétně ohrožení práv a svobod evropských občanů.

Nepochybujeme o tom, že členské státy proto musí pokračovat ve spolupráci při posilování a realizaci protiteroristických opatření, přičemž budou dodržovat lidská práva a základní svobody, které představují základní hodnoty našich společností, a jejich ochrana a prosazování pomohou předcházet terorismu.

Proti terorismu je nutno bojovat nejen na vnitrostátní, ale i na mezinárodní úrovni. Mezinárodní spolupráce je základním nástrojem účinného boje proti této hrozbě jak na vnitrostátní, tak i na vícestranné úrovni. Uvědomujeme si, že terorismus představuje světovou hrozbu, a proto je nutno reagovat na něj společně na světové úrovni. Reakce, v níž bude nevyhnutelně zahrnut intenzivnější tok informací a výměna informací, vnitřní koordinace stanovisek, koordinace třetích zemí a partnerství s nimi, realizace globální strategie potírání terorismu, v níž hraje vedoucí úlohu Organizace spojených národů, a úzká spolupráce s různými regionálními a mezinárodními organizacemi zapojenými do boje proti terorismu.

Činnost Evropské unie se od 11. září 2001, stejně jako v důsledku děsivých útoků v Madridu v roce 2004 a v Londýně v roce 2005, stala intenzivnější. V prosinci 2005 přijala Rada Strategii EU pro potírání terorismu, na jejímž základě se Unie zavazuje bojovat proti terorismu na světové úrovni, přičemž bude dodržovat lidská práva a umožní svým občanům žít v prostoru svobody, bezpečí a spravedlnosti.

Strategie EU pro potírání terorismu zahrnuje čtyři fáze činnosti − prevenci, ochranu, sledování a reakci. Předsednictví potvrzuje, že Rada ve skutečnosti každých šest měsíců vykonává přezkum situace, pokud jde o realizaci strategie EU pro potírání terorismu a strategie pro boj proti financování terorismu, a každoročně vypracovává hodnocení realizace strategie pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů. Rada rovněž každých šest měsíců zkoumá akční plán potírání terorismu a na ročním základě zkoumá akční plán boje proti radikalizaci a náboru teroristů. Tento proces monitorování umožňuje Radě identifikovat, která z opatření navrhovaných na úrovni EU nebyla přijata nebo nebyla řádně vykonána na úrovni členských států. Umožňuje také Radě rozšířit některé politiky. Například předsednictví se takto rozhodlo urychlit činnost v oblasti výbušnin.

Přijetí určitých opatření v oblasti policejní a soudní spolupráce v trestních věcech se zpomalilo, neboť v této oblasti je potřeba jednomyslně přijímat rozhodnutí. Přijímání a uplatňování protiteroristických opatření budou zrychlena ratifikací smlouvy, kterou má schválit mezivládní konference na základě mandátu přijatého Evropskou radou na jejím předchozím setkání v červnu.

Pokud jde o potřebu užší spolupráce mezi orgány pro prosazování práva a bezpečnostními informačními službami, bezpečnostní služby členských států fungují v současnosti ve velmi úzké a velmi účinné spolupráci v rámci Skupiny pro potírání terorismu. Europol vypracoval velmi účinné analytické složky, do nichž ve stále vyšší míře přispívají svými informacemi orgány pro prosazování práva členských států. Není však pochyb o tom, že je potřeba tuto činnost zintenzívnit. Evropský parlament udržuje úzký přímý politický dialog s Radou a Komisí.

Předseda Rady, místopředseda Komise a předsedající Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci se dne 16. května 2007 setkali s cílem přezkoumat různé protiteroristické politiky a zhodnotit realizaci strategie EU pro potírání terorismu. Tato setkání, která se konají každých šest měsíců, jsou velmi užitečná pro dosažení konsensu v otázce politik, které je potřeba v oblasti potírání terorismu rozvíjet. Pokud jde o stanovisko koordinátora EU pro potírání terorismu, generální tajemník/vysoký zmocněnec informoval členské státy, že v úzké spolupráci s předsednictvím zvažuje, jakým způsobem v rámci Rady co nejlépe koordinovat práci v oblasti potírání terorismu. Pokud jde o vztah mezi koordinátorem EU pro potírání terorismu a Situačním střediskem (SitCen), SitCen se vůbec nepodílí na rozvoji politiky EU pro potírání terorismu nebo na koordinaci činnosti v oblasti potírání terorismu, kterou vykonává Rada, ani nemonitoruje činnost navazující na rozhodnutí Rady.

V oblasti potírání terorismu je jeho odpovědnost omezena na to, že Radě předkládá strategická hodnocení týkající se teroristických hrozeb, hodnocení vypracovaná na základě informací od vnitrostátních služeb. Podporuje i opatření EU pro mimořádné situace a koordinaci krizových situací, která lze uplatnit, s cílem pomoci koordinovat na úrovni EU reakce na závažné krize, jejichž součástí by mohly být teroristické útoky. Tato mechanická funkce spočívá v šíření informací, poskytování prostředků na setkání a podpoře existujících pravidel týkajících se přijímání rozhodnutí orgánů. Není to koordinační úloha. Naproti tomu Rada schválila politická doporučení v různých oblastech, jako je například oblast výbušnin, s cílem předcházet jejich nezákonnému používání ze strany teroristů, právě na základě hodnocení ohrožení vypracovaného SitCen-em.

Předsednictví nepochybuje o tom, že jeho úsilí vynakládané na potírání terorismu podporují evropští občané, kteří navíc v době nedávných útoků dostatečně projevili nejen svou solidaritu s oběťmi těchto útoků, ale i přání, aby na ně EU zareagovala. Při vypracovávání této strategie pro potírání terorismu podporují předsednictví partneři, kteří vnášejí myšlenky do vrcholných diskusí, a konkrétně Evropský parlament zde hraje klíčovou úlohu.

Soulad s ustanovením článku 6 Smlouvy o Evropské unii má pro Radu nesmírný význam, stejně jako soulad se všemi ostatními články smluv. Spolupráce a dialog se třetími zeměmi jsou klíčovými prvky strategie EU pro potírání terorismu. Jen v tomto pololetí jsou naplánovány třístranné rozhovory s Ruskem, Spojenými státy americkými, Alžírskem a Marokem, což odráží zájem o rozšíření dialogu s těmito zeměmi. Evropská unie rovněž udržuje dialog o potírání terorismu s ostatními zeměmi a s mezinárodními organizacemi.

Pokud jde o naše partnery z regionu Středozemí, organizujeme obvyklá ad hoc setkání odborníků z partnerství Euromed týkající se terorismu, která jsou příležitostí k širší diskusi s našimi partnery ze středozemského regionu o záležitostech zásadního významu pro tento region a která se zaměřují na realizaci prioritních oblastí Evropsko-středozemského kodexu jednání pro potírání terorismu.

Bylo by třeba poznamenat se zvláštním důrazem na Spojené státy americké, že předsednictví se zapojuje do pravidelných rozhovorů s různými orgány na nejrůznějších úrovních boje proti terorismu, které se týkají otázek, jako jsou radikalizace a nábor teroristů včetně využívání internetu extrémistickými skupinami, analýza ohrožení, spolupráce na mezinárodních fórech, partnerství veřejného a soukromého sektoru pro potírání terorismu, zejména bezpečnost výbušnin, ochrana kritické infrastruktury, financování terorismu, kromě jiných druhů spolupráce mezi civilními a policejními orgány.

Portugalské předsednictví plánuje zorganizovat spolu se Spojenými státy americkými praktický seminář o uplatňování finančních sankcí v  boji proti terorismu. Při různých příležitostech otevřely obě strany také otázku dodržování lidských práv v boji proti terorismu a předsednictví se domnívá, že je velmi důležité pokračovat v tomto dialogu, který považuje za klíčový pro obě strany.

Závěrem bych k tomuto bodu připomněl, že posilování prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti vycházejícího z Haagského programu a příslušného akčního plánu je jednou z hlavních priorit společného 18-měsíčního programu německého, portugalského a slovinského předsednictví. Potírání terorismu je v tomto prostoru jednou z velkých výzev. Tři předsednické země zahrnuly mezi své cíle užší spolupráci v oblasti potírání terorismu prostřednictvím uplatňování strategie EU pro potírání terorismu.

S vaším dovolením bych nyní, pane předsedo, odpověděl na otázku k ústnímu zodpovězení O-0053/07. Rád bych tento Parlament také informoval, že jak jsem již uvedl, Rada Evropské unie pravidelně připravuje přezkum potírání terorismu a také jednou ročně vypracováváme přezkum strategie a akčního plánu pro boj proti radikalizaci a náboru teroristů a každých šest měsíců zkoumáme strategii pro boj proti financování terorismu. Rada krátce poprvé představí zprávu o realizaci komunikační strategie určenou pro sdělovací prostředky, která byla schválena v červenci 2006. Podle ustanovení strategie pro potírání terorismu musí být jednou za období předsednictví určité země zorganizována vrcholná schůzka Rady, Komise a Evropského parlamentu, zaměřená na potírání terorismu. Tyto schůzky již byly zorganizovány během rakouského a německého předsednictví. V souladu s novou smlouvou, o níž se v současné době diskutuje v rámci mezivládní konference, bude posílena úloha vnitrostátních parlamentů. Hlavní prioritou je uplatňování opatření, která již existují. Rada využívá různé mechanismy hodnocení, jakými jsou například proces vzájemného hodnocení v EU (peer evaluation) vnitrostátních protiteroristických opatření, hodnocení realizace evropského zatykače, hodnocení výměny informací mezi Europolem a členskými státy a mezi členskými státy navzájem atd.

V současné době již probíhá analýza nových opatření, jakými jsou Evropský program ochrany kritické infrastruktury nebo opatření týkající se programu technologií biologické přípravy atd. Rada zorganizovala hodnocení výměny informací mezi Europolem a členskými státy a mezi členskými státy navzájem. Generální tajemník, Javier Solana, zvažuje způsoby, kterými by bylo možno co nejlépe plnit tuto funkci v rámci generálního sekretariátu. Zvažují se také otázky mandátu a odpovědnosti možného nového koordinátora.

Rada je stejně jako všechny orgány odhodlána uplatňovat ustanovení obsažené v článku 6 Smlouvy o Evropské unii, v němž se uvádí, že Unie je založena na zásadách svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu. Prosazování těchto hodnot představuje jednu z priorit EU. Závazek členských států dodržovat základní práva je zakotven rovněž v Listině základních práv Evropské unie. Kromě toho jsou členské státy Evropské unie jakožto členové Rady Evropy vázány závazky vyplývajícími z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv.

Agentura Evropské unie pro základní práva posiluje schopnost EU monitorovat a shromažďovat informace a prosazovat tak co nejvyšší míru dodržování základních práv. Členské státy EU musí zabezpečit, aby veškerá opatření, která přijmou za účelem potírání terorismu, byla v souladu s jejich závazky podle mezinárodního práva, zejména mezinárodního humanitárního práva, práva v oblasti lidských práv a uprchlického práva.

Předsednictví se domnívá, že boj proti terorismu by měl být veden takovým způsobem, který podporuje dodržování lidských práv za předpokladu, že nástroji tohoto boje jsou právní stát, řádná správa a ochrana základních svobod. Tato zásada má ústřední místo v rámci strategie pro potírání terorismu, kterou Rada, jak víte, přijala v prosinci 2005.

Přejdu nyní k rozsudku Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 12. prosince 2006, na který otázka odkazuje. V prvé řadě bych rád připomněl, že rozsudek ve věci T-228/02 ze dne 12. prosince 2006, známý jako věc OMPI (Organisation des Modjahedines du Peuple d’Iran v. Rada Evropské unie), neopravňuje k závěru, že postupy EU při sestavování seznamů teroristů porušují právní předpisy EU. Soud ve skutečnosti nezpochybnil postupy sestavování seznamů teroristů, ale pouze zvažoval, že některé ze základních práv a záruk včetně práva na obhajobu, povinnosti odůvodnění a práva na účinnou soudní ochranu jsou v zásadě plně uplatnitelná v souvislosti s přijetím rozhodnutí Společenství týkajícího se zmrazení finančních prostředků v souladu s nařízením (ES) č. 2580/2001.

Zadruhé je obecně známo, že Rada již systematicky přistoupila k nevyhnutelné revizi svých postupů týkajících se seznamů osob a subjektů, na které se vztahuje nařízení (ES) č. 2580/2001. Rada konkrétně přijala tato opatření s cílem vykonat rozsudek ve věci T-228/02: upozornila na možnost vznést námitku proti rozhodnutí Rady před Soudem prvního stupně Evropských společenství; zdůraznila, že bylo možno předložit Radě žádost doplněnou podpůrnou dokumentací s cílem požádat o přezkoumání zapsání na seznam nebo vyškrtnutí z tohoto seznamu, takovéto žádosti jsou vyřizovány ihned poté, co je Rada obdrží; všem osobám, skupinám a subjektům poskytla, pokud to bylo prakticky proveditelné, odůvodnění, v ostatních případech byly osoby, skupiny a subjekty informovány prostřednictvím oznámení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie; alespoň jednou za šest měsíců celkově přezkoumává seznam v souladu s výše uvedenými postupy, vždy s ohledem na jakékoliv doplňující informace.

Rada se rovněž rozhodla vytvořit novou pracovní skupinu – Pracovní skupinu o společném postoji 931, jejímž úkolem bude řešit žádosti o zapsání do seznamu nebo vyškrtnutí z něj a připravovat pravidelná přezkoumání seznamu Radou. Mandát, praktická opatření a pracovní metody této nové pracovní skupiny jsou uvedeny ve veřejném dokumentu, který přijala Rada. Se všemi osobami, jejichž jména a názvy jsou uvedeny na seznamu a na něž se vztahuje nařízení (ES) č. 2580/2001, se zachází stejným způsobem, jak vyplývá z mé předchozí odpovědi. Úloha a pravomoci orgánů jsou stanoveny ve smlouvách. Rada přijímá nevyhnutelná opatření požadovaná k výkonu rozsudků Soudního dvora v souladu s ustanoveními článku 233 Smlouvy o založení Evropského společenství. Pokud jde o parlamentní kontrolu rozhodnutí Rady, Rada vždy dodržuje postupy stanovené ve smlouvách.

Je důležité připomenout, že s Evropským parlamentem se v souladu s článkem 308 Smlouvy o založení Evropského společenství o přijetí nařízení (ES) č. 2580/2001 konzultovalo. Velice děkuji za vaši pozornost.

(potlesk)

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − Vážený pane předsedo, Komise je i nadále povinna vykonávat strategii EU pro potírání terorismu, akční plán, který byl, jak Rada právě uvedla, odsouhlasen v roce 2005. Naším politickým cílem stále zůstává najít střední cestu mezi základním právem na bezpečnost občanů, kterým je především právo na život, a dalšími základními právy jednotlivců včetně práva na soukromí a procesních práv. Všechny zdroje naznačují, že hrozba nových teroristických útoků je stále vysoká. Orgány členských států byly schopny zabránit některým útokům, za což jsme velmi vděčni. Mluvím o Španělsku, Itálii, Belgii, Spojeném království a Německu. Dánské orgány včera odhalily skupinu mladých teroristů, dánských státních příslušníků, připravených na bombový útok. Paní ministryně Espersenová uvedla, že to byl nejvážnější případ terorismu v Dánsku.

Dnes ráno jsme se dozvěděli, že ve Frankfurtu byli zadrženi podezřelí teroristé. Německý ministr obrany uvedl, že šlo o bezprostřední hrozbu útoku.

Myslíte si, že v žádném z těchto případů nebylo dosaženo žádných výsledků? Nemyslíte, že zastavení teroristického útoku v jeho závěrečné fázi je samo o sobě úžasným výsledkem pro Evropu? Moje odpověď zní – ano, je.

(potlesk)

Není zde tedy místo pro samolibost nebo pro kritiku naší obrany. V prvé řadě bych rád využil této příležitosti a informoval vás o balíčku opatření, které se připravují v odděleních naší Komise a které přijmeme na podzim v úzké spolupráci s portugalským předsednictvím. Pracujeme na preventivních opatřeních a postihování. Tento balíček bude obsahovat evropský akční plán o bezpečnosti výbušnin, návrh na změnu a doplnění rámcového rozhodnutí o terorismu zabývajícího se zneužitím internetu teroristy a návrh týkající se evropské politiky osobních záznamů o cestujících (PNR). Kromě toho bude balíček obsahovat zprávu o hodnocení uplatňování rámcového rozhodnutí o terorismu členskými státy.

Uvedu nyní několik slov o každém z těchto prvků:

Evropský akční plán o výbušninách je pokračováním oznámení Komise z roku 2005 o tomto tématu a jeho cílem je reagovat na opakované výzvy Evropské rady a Rady ministrů vnitra ke zlepšení situace v oblasti výbušnin v Evropě.

Jistě si vzpomenete, že útoky v Madridu byly spáchány s pomocí komerčně dostupných výbušnin a rozbušek, které představovaly výzvu k jednání EU v této oblasti. Jsem rád, že vám mohu oznámit, že naše útvary vykonaly hodně dobré práce společně s mnohými zúčastněnými stranami včetně zástupců soukromého sektoru. Od veřejně-soukromé skupiny expertů, kterou jsem zřídil, jsem obdržel zprávu, o níž si myslím, že se prokáže jakožto průkopnická a která obsahuje 50 cenných konkrétních doporučení ke zlepšení bezpečnosti výbušnin, prekurzorů a rozbušek v EU. Tato doporučení budou základem evropského akčního plánu, který, jak jsem již sdělil, by měl být přijat do listopadu.

Opatření, která v něm budou navržena, zahrnují například vytvoření evropské databáze výbušnin v Europolu propojené se všemi odpovědnými službami v členských státech včetně systému včasného varování, aby tak byly tyto služby rychle informovány například v případě krádeže výbušnin nebo odhalení nových teroristických pracovních metod na základě věrohodných zpravodajských informací.

V této souvislosti mne napadl internet, který nám přinesl úžasné výhody, ale i způsob, jakým jej teroristé zneužívají. Všichni víme, že teroristé využívají výhod internetu stejně jako běžní občané, například k plánování svých útoků nebo k šíření zpráv týkajících se konkrétního podnětu ke spáchání teroristických útoků.

Pozornosti teroristů neunikly ani výhody elektronického vzdělávání. Na internetových stránkách lze najít podrobné informace a  návody týkající se všech druhů teroristických taktik včetně výroby výbušnin. Návrh, který jsem právě uvedl, bude mít za cíl zabezpečit, že tyto formy negativního a zločinného jednání budou v EU trestné.

Další složka tohoto balíčku opatření souvisí s myšlenkou mít k dispozici evropskou politiku týkající se osobních záznamů o cestujících. V současné době stále přemýšlíme o podrobnostech tohoto návrhu, ale hlavním záměrem Komise je zabezpečit, aby každý členský stát shromažďoval osobní záznamy o cestujících, zpracovával je a v případě potřeby vyměňoval s ostatními. Až dosud byly osobní záznamy o cestujících spojovány převážně s jednáními, která měla zajistit správné zpracování údajů o občanech Evropy našimi partnery a spojenci, především Spojenými státy americkými.

Domnívám se, že přišel čas částečně změnit směr a vyčlenit finanční prostředky, které budou určeny na bezpečnost Evropské unie. Unie je přinejmenším stejným potenciálním cílem teroristického útoku jako Spojené státy americké a používání a analýza osobních záznamů o cestujících je důležitým nástrojem prosazování práva na ochranu našich občanů, kteří si zaslouží stejnou ochranu jako občané Spojených států amerických.

Poslední částí balíčku je druhá zpráva zprávy o uplatňování rámcového rozhodnutí týkajícího se potírání terorismu. Nová zpráva bude obsahovat také informace o situaci v nových členských státech, které nebyly dostupné v roce 2004, a zajisté víte, proč tomu tak bylo.

To mne přivádí ke všeobecnější otázce týkající se celkového podrobného posouzení všech dosud přijatých protiteroristických opatření. Souhlasím samozřejmě se zásadou hodnocení účinnosti politik. Snad si uvědomujete, že se i nadále pracuje na rozvoji globálních hodnotících mechanismů, zejména pokud jde o politiku spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Jsem připraven spolupracovat s Parlamentem a zejména s Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, tak jako jsem spolupracoval již v minulosti, s cílem přehodnotit současná opatření včetně mezinárodních a evropských dohod s našimi mezinárodními partnery. Dovolte mi upřesnit, že mým cílem je posilovat naši schopnost účinněji předcházet teroristickým činům a trestat je, nikoliv tuto schopnost oslabovat.

Pokud jde o výměnu informací mezi členskými státy a evropskými orgány, zcela souhlasím, že je to v oblasti boje proti terorismu důležité hledisko. V této oblasti jsem, jak víte, působil. V posledních letech jsem předložil několik návrhů na ochranu údajů ve třetím pilíři na základě zásady dostupnosti a zachování údajů elektronické komunikace. S výjimkou zachování údajů se však Radě bohužel dosud nepodařilo dosáhnout shody o těchto návrzích, zejména o ochraně údajů ve třetím pilíři. Budu ale i nadále usilovat o jejich přijetí a s portugalským návrhem jsme v zásadě zajedno v tom, že je nutno pokusit se o konečné přijetí rámcového rozhodnutí o ochraně údajů ve třetím pilíři do prosince.

Velmi často se říká, že pro účinnou spolupráci je zapotřebí vzájemné důvěry, a tak je tomu i  při potírání terorismu. Podle mého názoru lze důvěru stimulovat hlavně dvěma způsoby. Zaprvé tak, že se zabezpečí existence jasného a řádného právního rámce, který poskytuje jistotu, že s dodanými informacemi se bude nakládat vhodným způsobem, a zadruhé stimulováním co největšího množství společných mezinárodních zkušeností včetně společných školení, aby se lidé pracující v oboru navzájem poznali a dokázali se ocenit.

Pokud jde o Situační středisko („SitCen“), měl bych připomenout, že nepochybně poskytlo Radě cennou strategickou analýzu teroristické hrozby, a já jsem díky spolupráci s panem Solanou v tomto směru založil velmi dobrou praktickou spolupráci. Přesto však nespatřuji význam Situačního střediska v oblasti operační spolupráce, rozhodně nikoli jako koordinačního nástroje pro vyšetřování, neboť jeho mandát je omezen na oblast neosobních údajů. Je to vlastně úloha pro Europol a Eurojust. Věřím, že jsou to organizace, které jsou na řešení takových úkolů lépe připraveny.

Neměli bychom zapomínat na to, že převážná většina našich občanů, podle posledního průzkumu Eurobarometru 84 %, rozhodně souhlasí s činností EU v boji proti teroristům a organizovanému zločinu. Za těchto okolností je třeba posílit Europol a Eurojust.

Každé naše jednání musí být samozřejmě v souladu se základními právy acquis a s článkem 6 Smlouvy. Plánuji předložit členským státům dotazník o protiteroristických opatřeních, která přijaly, o jejich účinnosti a o tom, jakým způsobem souvisí s rámcem lidských práv. Jsem připraven podělit se s vámi o údaje a výsledky, které z tohoto úkolu vyplynou.

Závěrem jsem přesvědčen, že naše protiteroristické úsilí si jasně žádá jednotnou akci a plné odhodlání Rady, Parlamentu a Komise. Jsem připraven znovu pozitivně reagovat na další možná pozvání ze strany Parlamentu a Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, jak tomu bylo od mého jmenování v Komisi.

(potlesk)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
místopředseda

  Manfred Weber, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, pan Catania přede mnou uvedl, že evropská veřejnost má obavy z toho, že se právní stát rozkládá. Evropská veřejnost se v dnešním tisku dočítá o zatýkání teroristů, kteří připravovali konečné plány útoků v Dánsku. Německou veřejnost dnes ráno probudily zprávy o tom, že tři teroristé plánovali útok na letiště ve Frankfurtu nad Mohanem. Veřejnost má strach. Má obavy. Následky terorismu v Evropě jsou smrt a obrovské utrpení. Veřejnost očekává, že bude v bezpečí. Jakožto evropští politici máme úkol tento problém vyřešit .

Jaká je evropská reakce? Když jsem dnes poslouchal úřadujícího předsedu Rady, uvědomil jsem si, že jsme uvízli ve stagnaci a paralýze. Jsem zklamán. Víme, že terorismus má sítě po celé Evropě. Buňky spolupracují prostřednictvím internetu a používají různé metody. Ministři vnitra si na vnitrostátní úrovni řeší své problémy a domnívají se, že mají věci pod kontrolou.

I já souhlasím s hodnocením a stávajícím testováním opatření, která uplatňujeme, avšak potřebujeme i nový impuls. Terorismus nebyl poražen. Potřebujeme nový začátek. Proto Skupina Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a evropských demokratů podporuje iniciativy Komise.

Terorismus se zaměřuje na způsob našeho života, a proto bych rád zdůraznil, že boj s ním je kulturní výzvou. Evropa například prosazuje rovnost žen a mužů, což znamená, že v Evropě nechceme mít vynucená manželství. Každý, kdo by nutil mladá děvčata ke sňatku, musí být potrestán. Evropa prosazuje toleranci, a proto nechceme kazatele nenávisti, kteří odsuzují jiná náboženství. Souhlasím s tím, aby takovíto lidé byli z Evropy vyhoštěni. Všem kazatelům bych vzkázal: „Žádný bůh neschvaluje vraždu.“

Rád bych požádal o to, aby dnešní rozprava byla pro Radu oporou a aby byla oporou hlavně pro Komisi, která předkládá kvalitní návrhy, abychom dokázali nabrat druhý dech.

  Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Pane předsedající, domnívám se, že dnešní rozprava je velmi důležitá. Dále je pro Parlament důležité, aby se dotázal na pokrok v oblasti spolupráce mezi členskými státy ve vysoce prioritní oblasti, kterou představuje potírání terorismu. Existují určité pochybnosti o tom, zda je tato spolupráce vždy uspokojivá a zda je reakce Rady na ohrožení, o němž jsme zde dnes již mnohokrát slyšeli, vždy přiměřená. Nedostatek naléhavé potřeby se stal zjevným, pokud jde o pokrok Rady ve více bodech. Stejně důležitá je v této souvislosti otázka nástupce pana Gijse de Vriese ve funkci koordinátora pro potírání terorismu, která je již několik měsíců volná. Otázkou také zůstává, co se stalo s odpovědí Rady na zprávu poslance Favy, která je komplexní zprávou Parlamentu o americké CIA a určitých praktikách, které se v boji proti terorismu používají. Spolupráce není vždy taková, jaká by měla být, navzdory, a to musím zopakovat, obrovskému závazku komisaře Frattiniho, který nám tu právě představil svůj energický přístup. Přirozeně však to, co hodlá učinit, a to, co je schopen učinit, v konečném důsledku závisí do jisté míry na tom, co mu umožní Rada.

Rád bych dnes upozornil na jedno konkrétní důležité hledisko, na které odkazovali komisař i úřadující předseda Rady, a jímž je radikalizace a nábor teroristů. Musíme najít nejlepší způsob, jak bojovat proti radikalizaci, ať již je nábožensky motivovaná, nebo má původ v pravicovém extremismu, na evropské úrovni a také ve formě spolupráce mezi členskými státy. V této souvislosti je důležité najít způsob, jak kontaktovat mladé lidi, kteří mají sklony k takovémuto způsobu radikalizace. To je prioritou Rady i Komise a Parlament tuto otázku v blízké budoucnosti podrobněji prodiskutuje.

Musíme se snažit odhalit motivy mladých lidí, kteří jsou v důsledku radikalizace někdy sváděni k tomu, aby se zapojili do teroristické činnosti. Mezi tyto motivy patří nespokojenost s vlastní situací, nesouhlas s děním v mezinárodní politice nebo polarizace jejich vlastní společnosti, potřeba jakéhosi smyslu a frustrace ze světové politiky. Jedním z motivů může být i chudoba. Chceme-li dospět k účinnému přístupu, musíme přezkoumat všechny tyto motivy. Motivy mladých lidí, kteří páchají atentáty v Maroku, jsou často zcela odlišné od motivů lidí, kteří je páchají v Nizozemsku, například od motivů, které měl vrah Thea van Gogha. Musíme se spojit, abychom našli argumenty, které budou pro boj proti radikalizaci dostatečně silné, a zlepšit podmínky k tomu, aby mladí lidé nebyli tak přístupní vůči podněcování radikalizace a násilí.

Prvořadou výzvou je udržovat nízký počet radikalizovaných mladých lidí. Vhodnou politikou je v tomto případě politika potlačení. Zaměřit se na ty, kdo podněcují druhé k násilí, sledovat virtuální internetové sítě, které podněcují mladé lidi k extrémistickému chování, stejně jako zabraňovat činnosti skupin prostřednictvím politiky prevence. Takovéto postupy začínají na místní úrovni, ale mohou být transformovány na vnitrostátní a evropskou úroveň. V této souvislosti bych rád upozornil na nové iniciativy přijaté nizozemskou vládou, na které byl rovněž vyčleněn výrazný objem finančních prostředků. Budou využity na místní úrovni, na sídlištích, s cílem najít způsob, jak odhalit mladé lidi, kteří by mohli mít sklony k radikalizaci a všemu, co z ní může plynout.

Chtěl bych doporučit, aby se Komise zaměřila na zkušenosti z Nizozemska a na způsob, jakým je lze vyměňovat s ostatními členskými státy. Mohlo by být také možné využít integračního fondu Komise k podpoře některých z těchto aktivit, k dodání přidané hodnoty evropského přístupu i v této oblasti. Rád bych se pana komisaře znovu zeptal, zda si i on dokáže představit nějaké možnosti výměny nizozemských postupů s jinými členskými státy, které čelí stejným problémům, zejména ve velkých městech a velkoměstech.

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, připomeňme si, že před více než 2 000 lety, na podzim roku 68 př. n. l., se jediná tehdejší světová supervelmoc stala terčem teroristického útoku ze strany volně organizovaných pirátů, v důsledku čehož římský senát, podle Plutarcha v panice, udělil Pompeiovi prostřednictvím zákona Lex Gabinia „absolutní a neomezenou moc nade všemi“. Armáda pomocí nejstaršího triku v dějinách rozvrátila svobodu, demokracii a ústavu se souhlasem vystrašených občanů Říma a trvalo 1 800 let, než se v Evropě znovu objevila zralá demokracie.

Dnes znovu hrozí, že zákony, které nás připravují o naše svobody, budou nepozorovaně prosazeny. Vítám otázky k ústnímu zodpovězení, které dnes kolegové předložili, a především velmi konkrétní otázky určené Radě a Komisi.

Netvrdím, že protiteroristické zákony nejsou potřebné. Včerejší zatčení tří lidí v Německu a dnešní zatčení dalších tří lidí v Dánsku poukazuje na pokračující hrozbu, kterou teroristé pro naši společnost představují. Naše skupina je jednotná v přesvědčení, že potřebujeme lepší soudní spolupráci, aby byly Europol a Eurojust co nejúčinnější.

Plně jsme podpořili evropský zatykač, neboť věříme, že Rada zavede minimální procesní záruky. Podpořili bychom evropskou FBI. Liberálové a demokraté před zločinem neustupují. Skutečně nás překvapilo selhání evropské Rady, v níž má většinu pravice, při hledání logického přístupu k záležitostem práva a pořádku. Tvrdíme však, že zákony musí být úměrné hrozbám.

Je-li hrozba skutečně tak veliká, proč Rada nejmenovala nového koordinátora pro potírání terorismu, poté co ten poslední v březnu odstoupil?

Pane úřadující předsedo, řekl jste nám, že „přemýšlíte o nejlepším způsobu, jak zajistit spolupráci.“ Zatímco vy jste tedy přemýšleli, teroristé získali šest měsíců. Tvrdíte nám, že „Spojené státy americké mají hlavní úlohu v potírání terorismu.“ Chceme, aby Evropská unie měla svou vlastní politiku. Říkáte nám, že Evropský parlament má, cituji, „prvořadou úlohu,“ ale tato prvořadá úloha se projevuje jako zdvořilostní setkání s předsedou našeho výboru jednou za šest měsíců.

Vítám dnešní souhlas komisaře Frattiniho s návrhem zhodnotit společně s Parlamentem účinnost politiky Evropské unie a doufám, že předsednictví Rady se s ním zúčastní rozpravy.

Od 11. září máme strategii, akční plán, rámcové rozhodnutí a několik iniciativ pro spolupráci při potírání terorismu. Žádné z nich nebyly důkladně a otevřeně vyhodnoceny, dokonce ani evropskými demokratickými orgány. Rada a Komise by měly zapojit Parlament do komplexního průzkumu všech dosud přijatých opatření.

My v Parlamentu bychom měli trvat na přechodných ustanoveních o konci platnosti protiteroristických zákonů, aby právní předpisy citlivé na zneužití nezůstaly v úředních sbírkách déle, než je potřeba.

Nyní například pracujeme na třetí a závěrečné dohodě o osobních záznamech o cestujících, dohodě, která natrvalo ustupuje od určitých práv výměnou za neurčité výhody. Naše skupina se táže, zda si bezpečnost skutečně žádá, aby vláda Spojených států amerických poznala naše stravovací návyky?

Pane komisaři Frattini, tvrdíte nám, že 85 % občanů rozhodně podporuje evropský postup. Pane Lobo Antunes, říkáte nám, že předsednictví nepochybuje o podpoře občanů, pokud jde o opatření. Copak ani jeden z vás letos v létě neprošel letištěm? Neslyšeli jste snad, jak se mladé ženy ptají, proč musí být jejich rtěnky před vstupem do letadla zabaveny? Neslyšeli jste křik zklamaných starších dam, když jim brali nůžtičky na nehty? Neposlouchali jste lidi, rozzlobené tím, jak jsou protiteroristické zákony využívány ke komerčnímu zisku? Naše místní letiště si nyní účtuje 50 pencí za igelitový sáček, do něhož musí cestující vložit svou zubní pastu. Voliči mi psali o tom, kolik se platí za vodu v lahvích v části letiště za bezpečnostní kontrolou.

Zákon Lex Gabinia byl typickou ukázkou zákona, který měl neplánované důsledky, protože neodvratně rozvrátil instituce, které měl chránit. Doufám, že evropské protiteroristické zákony nezpůsobí totéž.

Karl Popper kdysi řekl: „Musíme počítat se svobodou, nikoli pouze s bezpečností, byť jen proto, že pouze díky svobodě může být bezpečnost bezpečnou.“

(potlesk)

  Konrad Szymański , jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, v důsledku tragických událostí v New Yorku, Madridu a Londýně se naše schopnost spolupracovat v oblasti potírání terorismu posílila, a to jak v kontextu EU, tak i v transatlantickém kontextu. Měli bychom v tomto směru pokračovat.

Naše obavy o soukromí a občanská práva by neměly být využívány jako záminka k blokování výkonu účinných opatření. Za bezpečnost se v této oblasti nevyhnutelně platí. A to, co naši občané očekávají, je především bezpečnost.

Změny jsou zapotřebí i v oblasti mezinárodního práva. Moderní terorismus s sebou přinesl dosud neznámý fenomén vojáka bez státní příslušnosti. Právě absence jeho státní příslušnosti komplikuje uplatňování Ženevské úmluvy. Zároveň se však musíme shodnout na tom, že nemá smysl udělit teroristům procesní práva, která jsou typická pro evropská řízení v trestních věcech, a že to oslabuje účinnost boje proti tomuto fenoménu.

  Cem Özdemir, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, dnes se k nám dostaly zprávy o zatýkání podezřelých z terorismu v Dánsku a Německu, které jsme již mnohokrát uváděli. Dokazuje to, že problém, o kterém diskutujeme, není hypotetický, ale skutečný. V tomto případě nemůže být naším heslem – čím více, tím lépe; místo toho potřebujeme cílená opatření, jejichž uplatňování je v celé Evropě koordinováno, a především opatření, která mají praktický význam a jsou skutečně nápomocná.

Tím se dostávám k prvnímu bodu, jímž je naléhavá potřeba přehledu opatření, která do dnešního dne přijaly jednotlivé státy. Vítám oznámení pana komisaře, že na dotaznících se pracuje. Toto hodnocení potřebujeme právě proto, že hodláme přesvědčit naše občany o potřebě protiteroristických opatření. Avšak, abychom to dokázali, musíme prokázat, že jsou tato opatření skutečně účinná.

V konečném důsledku si všichni přejeme vědět, co se do dnešního dne v oblasti potírání terorismu dosáhlo. V této souvislosti by nás zajímalo politováníhodné odmítnutí přijmout stanovisko k nelegálním únosům v Evropě, za které je odpovědna americká CIA. V tomto ohledu potřebujeme rovněž odpovědi. Rád bych objasnil jednu skutečnost. Tajné věznice a vydávání osob do třetích zemí, v nichž je vykonáváno mučení, jsou rovněž propojeny s potíráním terorismu, zejména s jeho morálním rozměrem. Nemůžeme zanedbávat morální rozměr boje proti terorismu, neboť pokud chceme uspět, musíme v této oblasti zvítězit.

Někteří z řečníků uvedli význam účasti Evropského parlamentu v této diskusi. Domnívám se, že předsednictví Rady potřebuje pochopit, že účast svobodně zvolených zástupců občanů je nevyhnutelná, chceme-li být uznáváni. Chtěl bych, aby předsednictví Rady toto hledisko diskuse posílilo. Jak úřadující předseda Rady ví, Evropský soudní dvůr opakovaně prohlásil, že seznam teroristických organizací EU porušuje právo Společenství i mezinárodní právo. Vítám jeho dnešní vyjádření k této záležitosti. Rád bych však také slyšel, zda jsou výroční hodnocení, o nichž hovořil, dostupná pro Parlament a Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. V konečném důsledku je potřebujeme k práci, aby nám umožnila skutečně zhodnotit, co se děje s těmito seznamy teroristů, do jaké míry je zajištěn právní stát i parlamentní kontrola, a do jaké míry je zabezpečeno, že ti, jejichž jména a názvy se na těchto seznamech ocitly neprávem, z nich budou co nejdříve vyškrtnuti.

Záležitost související s koordinátorem EU pro potírání terorismu byla již nastíněna. Zajímají nás plány do budoucna, týkající se této funkce. Má skupina v zásadě nenamítá proti takovéto evropské koordinaci nic. Teoreticky je smysluplné, aby byly v této oblasti konsolidovány pravomoci, aby bylo usilováno o shromáždění zkušeností nabytých na vnitrostátní úrovni. Stejnou měrou nás zajímá stanovisko předsednictví Rady k činnosti, kterou do dnešního dne vykonala protiteroristická jednotka na evropské úrovni. Jaké zkušenosti s ní máme? Má otázka pro úřadujícího předsedu Rady tedy je, jaké ponaučení jste si vzal z dosavadní činnosti pana de Vriese?

  Tobias Pflüger , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, podle mého názoru je tato diskuse pro demokracii v Evropské unii dosti zásadní. Je vhodné ohlédnout se do minulosti. Od 12. září 2001 se proti terorismu vede válka. Toho dne se NATO odvolala na doložku o vzájemné obraně, neboť mylně považovala útoky na New York a Washington za vojenské. Nikdo neví, jak uplatňování této doložky odvolat. Válka proti teroru se dnes vede na celém světě, například v Afghánistánu, kde postupně sílí irakizace, zatímco na vnitrostátní úrovni se ruší stále více a více základních a občanských práv. Celou situaci lze popsat jako trvalý výjimečný stav.

EU přijala rámcové rozhodnutí týkající se potírání terorismu. Stanoví se v něm velké množství bodů, které mají realizovat členské státy EU i samotná EU.

V současnosti jsme svědky rozsáhlého „akcionismu“, zejména ze strany německého ministra vnitra Wolfganga Schäubleho, který vše označuje za terorismus a zjevně překračuje rámec toho, co je skutečně nevyhnutelné.

Po útocích na Londýn spisovatel A.L. Kennedy velmi zajímavě poznamenal, cituji: „Nikdo nehovoří o tom, že počet obětí, který byl strašlivý, by byl v Bagdádu většinou považován za průměrný. Nikdo nehovoří o tom, že Tony Blair rozhodnutím poslat vojáky do války kvůli zisku ohrozil svou zemi [...]. Nikdo neuvádí skutečnost, že naše opatření jen zvyšují počet a intenzitu teroristických útoků. Nikdo nepoukazuje na skutečnost, že jsme dokonce odůvodnili mučení vězňů tvrzením, že tímto způsobem lze předejít teroristickým útokům. Nikdo o tom nehovoří, protože ve velkých částech světa jsme teroristy my.“ Právě tomuto se musíme vyhnout, a proto nelze pokračovat v porušování základních a občanských práv.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, rád bych upřímně poděkoval úřadujícímu předsedovi Rady a místopředsedovi Evropské komise za jejich podrobné odpovědi na naše otázky. Těší mne, že tato diskuse nám poskytla prostor k ohlédnutí se do minulosti, což nám umožní opět se pohnout kupředu. Ústředním bodem této diskuse je otázka, jaká opatření byla přijata s cílem bojovat proti terorismu, a zda jsou účinná. Důležitější je však stále otázka, zda jsou tato opatření v rozporu s demokratickým právním státem.

Dnes plánujeme hlasovat o změně a doplnění pravidel týkajících se příručního zavazadla v letecké dopravě. Pan Watson se již k této věci vyjádřil. Věřím, že toto hlasování ukončí uplatňování tohoto kontroverzního opatření. Pravidla týkající se tekutin jsou neúčinná a ostře se proti nim protestuje. Musíme zabezpečit, aby se z potírání terorismu nestala politika přeludu. Od útoků z roku 2001 bylo nashromážděno obrovské množství informací, avšak shromažďování informací musí vést k jejich zpracování. Po útocích na Londýn a Madrid se stalo zřejmým, že informační služby měly skutečně k dispozici údaje, avšak nereagovaly včas. Údaje mohou být k dispozici, avšak jejich zpracování představuje i nadále problém.

Nedávno vyšla v Nizozemsku kniha o terorismu a o těch, kdo proti němu bojují. Prezentuje se v ní argument, že z historického hlediska je účinnost terorismu omezená. Naproti tomu může mít potírání terorismu občas velký vliv na společnost, který ústí v podráždění. Ti, kdo bojují proti terorismu, ztrácejí během této války morální kredit v očích občanů, což představuje pro teroristy zisk. Přijímáme-li tedy nová opatření, musíme proto nalézt rovnováhu mezi právním státem a účinným bojem proti terorismu. Monitorování je v tomto ohledu legitimním parlamentním nástrojem.

Bývalý koordinátor pro potírání terorismu, Gijs de Vries, prohlásil, že na základě jeho zkušeností nechtěl ani jeden z členských států evropskou policejní jednotku nebo evropskou bezpečnostní službu. Členské státy chtějí i nadále koordinovat bezpečnost na vnitrostátní úrovni. Přesto se stále snažíme o organizaci evropské spolupráce. Jedním z problémů, které tato spolupráce přináší, je nedostatek demokratické kontroly nad ní. Vnitrostátní parlamenty monitorují své vlastní služby, nikoliv však tuto spolupráci. Co si Rada myslí o konzistentním a pravidelném informování Evropského parlamentu? Nemyslím tím primárně předkládání nových opatření ke schválení, ale odpovědi na otázky, které byly velmi často pokládány. Podobně jako je tomu v případě vnitrostátních parlamentních výborů pro bezpečnost, i tato setkání by se měla konat za zavřenými dveřmi. Chtěl bych se Rady otázat, zda hodlá v této věci spolupracovat.

  Andreas Mölzer, jménem skupiny ITS. – (DE) Pane předsedající, nejnovější zprávy z Dánska a Frankfurtu nad Mohanem jsou důkazem toho, že hrozba islamistického terorismu nezmizela. Nejnovější studie přesto dokazují, že tato hrozba nepřichází ani tak zvenčí, tedy ze strany organizace Al-Káida, jako ze strany mladých muslimů, kteří žijí přímo v Evropské unii, mají sklony k radikalizaci a následně se z nich stávají teroristé.

Teroristé nepřicházejí jen tak zničehonic, proto potenciální narušitelé vyrůstají v našich islamistických paralelních společnostech se zavedenými islámskými školami – madrasami – a zejména kazateli nenávisti, kteří hrají hlavní úlohu s katastrofálními následky. Díky politické korektnosti lze velmi snadno obvinit původní národy Evropy z pravicového extrémismu nebo dokonce rasismu za to, že trvají na své základní kultuře, přičemž migranti se s tímto problémem setkávají jen zřídka. Islamistické paralelní společnosti, které v současnosti existují v celé Evropě, jsou často podceňovány.

Terorismus má často kořeny ve školách. Pak se rozvíjí v mládežnických ganzích a v důsledku takové radikalizace může přejít k útokům. Je nutno zrušit prostor, v němž se v rámci našich společností může dařit terorismu, prostor vytvořený nemístnou tolerancí. Je nutno určit hranice. Určitě nemusíme tolerovat vše. Změna našeho tradičního způsobu života a popření naší vlastní kultury poskytuje terorismu nejlepší podmínky k růstu. Je proto nejvyšší čas, aby i Brusel uznal skutečnost, že vize multikulturality se rozpadla a aby znovu a natrvalo podpořil původní obyvatelstvo Evropy, namísto toho, aby jej neustále diskreditoval pod záminkou odstraňování rasismu.

  Jim Allister (NI). - Pane předsedo, v této důležité rozpravě bych se chtěl vyjádřit ke dvěma zásadním věcem. Zaprvé, všichni nebo většina z nás můžeme přijít sem, do Parlamentu, abychom projevovali politování nad terorismem a odsuzovali jej, což bychom i mohli, protože je v každé své podobě podlý a neomluvitelný. Děláme však v rámci EU vždy důsledně to, co kážeme?

Události v Dánsku a na letišti ve Frankfurtu připomněly neustále přítomnou hrozbu terorismu. Kdyby dnes ráno kterýkoliv ministr kdekoliv v EU toto zatýkání odsoudil nebo kdyby se později postavil proti souvisejícímu nevyhnutelnému vydání osob, byli bychom všichni pobouřeni, protože terorismus je terorismus a postupem času se nezlepší.

Přesto je tomu jen několik týdnů, co se v naší malé zemi pan Martin McGuinness, místopředseda vlády, který velmi dobře zná odporné praktiky terorismu, znovu dostal do formy a razantně vystoupil proti žádosti německé vlády, aby byla na základě evropského zatykače vydána osoba pocházející z irských republikánských kruhů, podezřelá ze spáchání bombového útoku před mnoha lety v Německu. Takovéto jednání nelze tolerovat. Stejně tak nelze tolerovat ani skutečnost, že Irsko ukrývá tři teroristy IRA, usvědčené v Kolumbii.

Proto si myslím, že by se slušelo, abychom my, Evropané, šli příkladem. Při útocích a boji proti terorismu si nelze vybírat. Jsme-li proti němu, pak musíme být proti němu všichni a podle toho také jednat. Pokud skutečně podporujete právní zásadu, pak neútočíte a neprotestujete proti prostředkům zajištění mezinárodní spravedlnosti.

Zadruhé, to, že se ETA uchyluje k aktivnímu terorismu, je stálou připomínkou biblického výroku, že leopard stěží změní své skvrny. Mysl těch, kdo se přiklánějí k terorismu, je nemorální, schopná z taktických důvodů přecházet k očekávanému odhodlání používat politických nástrojů, pokud to v dané době více vyhovuje jejich cílům.

Před takovými lidmi bychom se proto měli mít všichni na pozoru a nikdy bychom neměli udělat tu chybu, že bychom posuzovali teroristy podle našich vlastních měřítek.

  Jaime Mayor Oreja (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, chtěl bych začít tvrzením, že nebojujeme proti fenoménu terorismu. V každém případě jde o boj proti určité organizaci, která má určitý politický program a konkrétní politické cíle.

Proto je nutno začít pojmenováním teroristické organizace, proti níž stojíme, a v tom okamžiku zjistíme, že základní hrozbou do budoucna, které Evropská unie čelí, je džihádistická teroristická organizace, která není fenoménem, ale organizací, která překonala strach z organizování útoků na našem kontinentu.

Rozdíl mezi touto organizací a jinými tradičními organizacemi, které zaútočily a útočí na Evropskou unii, je ten, že je pro nás dosud velikou neznámou, protože nerozumíme rytmu útoků ani důvodům výběru zemí a protože její smysl pro načasování se odlišuje od toho našeho.

Z těchto důvodů, jak velmi správně řekl pan Watson, není úkolem orgánů EU přijímat vyčerpávající seznamy opatření, ale přišel spíše čas vytvořit základny, pilíře a dokonce i operační prostory pro evropské orgány, aby tak mohly hrát svou úlohu v oblasti potírání terorismu.

Potřebujeme nalézt směr. V této oblasti nejde o schvalování stále většího množství opatření. Musíme pochopit, že úlohou orgánů EU by mělo být vytvoření toho, co v zásadě potřebujeme k boji s touto organizací, tedy tajných zpráv a informací.

V prvé řadě a především tedy potřebujeme evropský model boje proti této teroristické organizaci, protože jinak se může stát, že v roce 2025 nebude mít Evropa přidanou hodnotu, nebude funkční a nebude ani užitečná ani uznávaná jako nástroj Evropanů v tomto boji proti terorismu, a její obyvatelé se pak budou zamýšlet nad tím, jaký má vůbec Evropská unie smysl.

  Bárbara Dührkop Dührkop (PSE). – (ES) Pane předsedající, domnívám se, že zde bylo do omrzení opakováno, že fenomén terorismu, který lze samozřejmě jasně rozeznat ve skupinách, není jen evropskou záležitostí. Jak již prohlásila Rada, je celosvětovým problémem a není pochyb o tom, že potřebujeme reakce na světové a evropské úrovni.

Domnívám se, i s ohledem na to, co uvedl pan Frattini o událostech, k nimž došlo dnes ráno ve Frankfurtu a o nichž jsem také slyšela, že terorismus je pravděpodobně nejvýznamnější výzvou, které EU čelí, neboť neovlivňuje jen bezpečnost občanů a jejich osobní integritu, ale snaží se i oslabit něco, co je velmi důležité. Snaží se o oslabení hodnot demokratických společností. Proto je tak důležité, aby Evropská unie našla společnou reakci.

Domnívám se, že tato otázka k ústnímu zodpovězení Parlamentu dokazuje, nakolik si Parlament přeje dosáhnout pokroku při potírání terorismu, ale zároveň dokazuje, že máme obavy, protože pan Watson uvedl mnohé záležitosti, které mohou v souvislosti s opatřeními, která přijímáme, představovat odchylky, protože především se v tomto boji zodpovídáme také demokracii a svobodě, které jsou velmi důležité a nelze na ně zapomínat.

Ráda bych také uvedla, že se domnívám, že opatření jsou potřebná, stejně jako veškeré kroky, které jsme podnikli, a veškeré kroky, které, jak uvedl pan  Frattini, podnikneme, a že práce, kterou vykonala policie, je velmi výrazná, avšak nedostačující. Podle mého názoru musíme rovněž posílit politiky, které vytvářejí atmosféru integrace a dialogu mezi různými kulturami. Domnívám se, že Aliance civilizací je v oblasti potírání terorismu platným nástrojem.

Je zapotřebí pokračovat v činnosti, o níž jsme diskutovali v Tampere, i v práci, kterou jsme vykonali v Haagu, s cílem konsolidovat naše prohlášení o rovnováze mezi svobodou, bezpečností a spravedlností.

Proto se Evropský parlament snažil urychlit přijetí Prümské smlouvy před letními prázdninami. Tato možnost rychlé a účinné výměny přesných informací je životně důležitá pro dosažení mezinárodní spolupráce v oblasti potírání terorismu.

Je pravda, že tvrdíme, že je potřeba sloučit tato občanská a lidská práva se zajištěním bezpečnosti. Evropský parlament hraje rozhodující úlohu, ale jak prohlásila Rada, v současné době se Parlament nemůže účinně vyjádřit k tomu, co se děje v rámci činnosti v této oblasti.

Rada buď přijímá rozhodnutí jednomyslně, nebo je nepřijímá vůbec. Proto se domnívám, že to oslabuje Evropskou unii a brzdí její schopnost reagovat na nové výzvy. Jak již jasně prohlásil pan Watson, jedinou možností spolupráce Rady a Evropského parlamentu je zdvořilostní setkání, a jakožto demokraticky zvolené shromáždění bychom měli mít možnost podílet se na rozhodování.

Vítáme vytvoření Agentury pro základní práva a doufáme, že tato agentura bude schopna spravedlivě monitorovat všechny činnosti EU v oblasti policejní a soudní spolupráce.

Ráda bych rovněž zdůraznila, že naše skupina podporuje funkci koordinátora EU pro potírání terorismu a ať již do ní bude jmenován kdokoliv, je potřeba, aby k tomu došlo co nejdříve. Důležité je, aby koordinátor nebo koordinátorka nebyli pouze psem, který štěká a nekouše, ale aby měli jasný a silný mandát.

A konečně, a tím můj příspěvek ukončím, domnívám se, že je správné poznamenat, že činnost Evropské unie v oblasti potírání terorismu a jeho následků by měla zahrnovat jeden základní rozměr, jímž je podpora a ochrana obětí terorismu a jejich rodin.

  Sarah Ludford (ALDE). - Vážený pane předsedající, pocházím z Londýna a proto nijak nesnižuji hrozbu terorismu. Vždyť my, Londýňané, jsme ji snášeli celá desetiletí včetně období, kdy měl podobu irského republikánského teroru, částečně financovaného ze Spojených států amerických. Morální převaha je nejistá pozice.

Podle Europolu došlo v minulém roce v zemích EU k téměř 500 teroristickým útokům. Samozřejmě, že jde o velikou hrozbu, ale takovou je i pašování drog, obchodování s lidmi a korupce. Proč Rada nejednala a nenaléhala na všechny členské státy, aby podepsaly a ratifikovaly Evropskou úmluvu o obchodování s lidmi? Proč Rada neprotestovala proti lednovému rozhodnutí vlády Spojeného království přerušit velké protikorupční vyšetřování „státního šampióna“, výrobce zbraní BAE?

To, že liberálové zpochybňují účinnost zákazu tekutin v porovnání s nepříjemnostmi, které způsobuje, nebo protestují proti shromažďování osobních údajů, ještě neznamená, že jsme vůči terorismu lhostejní. Žádná z oblastí politiky by se neměla vymykat demokratické odpovědnosti.

Jsem hrdá na to, že jsem byla místopředsedkyní vyšetřovacího výboru Evropského parlamentu v souvislosti s mimořádným vydáváním osob a sdílím pobouření, které mí kolegové vyjádřili v souvislosti s úplným mlčením Rady vůči zjištěním, že mnohé členské státy se podílely na hromadném porušování lidských práv v oblasti únosů a mučení.

Bylo by dobře, kdyby se Rada, než pozře občanské svobody občanů EU, podívala do svých vlastních řad. Poslanci dosud neměli žádné informace o uplatňování rámcového rozhodnutí o terorismu, schváleného před více než pěti lety. Převzal jej každý členský stát v jeho úplnosti? Kolik bylo případů? Kolik vyšetřování či rozsudků bylo zaznamenáno? Víme, že jednotlivé orgány si kvůli vzájemné nedůvěře, mocenskému boji a boji o vliv nebudou moci vyměňovat informace ani v rámci jediného státu, nemluvě o přeshraniční spolupráci. Proč by se právě toto nemohlo stát prioritou namísto frenetického přijímání zákonů, které nám neustále ukrajují z našeho soukromí?

Také při řešení radikalismu se vyskytuje mnoho nedůsledností. Je to významné téma, které však zahrnuje i integraci většiny umírněných muslimů. A přesto jsou v EU místa, na nichž budování mešit působí veliké těžkosti. Proč se na to nepodíváme?

Pan Szymański vyjádřil extrémně pravicový názor, že žádná cena za naši bezpečnost není příliš vysoká. S tímto názorem nelze než souhlasit. Neomlouvali takto své represe i komunisté? Namísto toho, abychom vyměnili příliš mnoho svobody za bezpečnost, podívejme se na to, co skutečně funguje: cílené vyšetřování a práce policie opírající se o zpravodajské informace. To je způsob, jak udržet veřejnou důvěru a spolupráci.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, 11. září organizovala mnohá demokratická hnutí s katolickým a křesťanským základem v Bruselu velikou demonstraci proti islamistickému terorismu na počest památky obětí útoků z 11. září, avšak socialistický primátor Bruselu tuto demonstraci zakázal z opovrženíhodných důvodů souvisejících s vnitřní politikou.

Vysílá to negativní signály o terorismu, ale ještě závažnější je, že předseda vlády Romano Prodi a ministr zahraničních věcí pan D’Alema se snaží získat teroristy z organizace Hamas. Politické signály, které Evropa vysílá, by měly být právě naopak jednotné a zaměřené proti islamistickému terorismu a měli bychom společně vystoupit proti těm, kdo v mešitách kážou proti nám a naší bezpečnosti.

Vítám prohlášení pana komisaře, že evropští občané musí mít větší ochranu a musí se cítit více chráněni, alespoň do takové míry jako občané USA, a proto je nevyhnutelné posílit transatlantické vztahy. Přesto bych se vás však, pane Frattini, rád zeptal na bezprostřední riziko teroristických útoků, při kterých jsou využívány bakteriologické (biologické) zbraně nebo například, chraň Bůh, jaderné zbraně. Jsme na to připraveni? Jižní Evropa dokázala, že není připravena na ohrožení ohněm, ale nyní se mi zdá, že musíme učinit více – mnohem více. Ve vaší práci vám, pane Frattini, přeji mnoho úspěchů.

  Kyriacos Triantaphyllidis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, dovolte mi, abych začal zdůrazněním, že úsilí předchozích let, zaměřené na rozvoj boje proti terorismu jakožto klíčového projektu a priority Evropské unie, se jeví jako nepoužitelný plán.

Tajné služby USA budou schopny bez omezení sledovat veškeré telefonické hovory, aktivity na internetu a elektronickou poštu na všech serverech provozovaných ve Spojených státech. Takovýto vývoj je tedy dalším pokusem o univerzální kontrolu a policejní dohled nad občany na celosvětovém základě a EU se naneštěstí podvolila tím, že přijala opatření, která se projevila jako překážka jejího vlastního rozvoje. Veliká část rozpočtu EU je vyčleněna na vytváření a posilování policejních agentur, vojenských operací, zakládání záchytných zařízení pro přistěhovalce atd.

Obzvlášť bych rád poukázal na sestavování seznamů teroristů. Tyto seznamy nepodléhají žádné demokratické nebo institucionální legislativní kontrole ani žádnému postupu soudní kontroly či přezkumu odvolání. Dokonce i poté, co Evropský soud vydal dne 12. prosince 2006 rozsudek, v němž prohlásil, že kontroly jsou nedostatečné a nedodržují se při nich potřebná opatření k ochraně lidských práv, byla Evropská unie schopna udělat pouze povrchní změny.

Základní problémy přetrvávají. Členské státy nejsou povinny předkládat důkazy týkající se jednotlivců, u nichž doporučují zařazení na seznam, přičemž, což je mnohem nebezpečnější, je za přidávání a vyškrtávání jednotlivců a organizací ze seznamu odpovědna pouze Komise. Jinými slovy, pane předsedající, Komise je soudcem, porotou i katem.

  Koenraad Dillen (ITS). – (NL) Pane předsedající, s politováním si uvědomuji, že velmi mnoho lidí v této jednací síni se opět vyhýbá tomu, aby věci pojmenovali jejich pravým jménem. Ať již se nám to líbí nebo ne, je nepříjemnou skutečností, že mezinárodní terorismus je skutečně a prostě válkou, kterou Západu a Evropě vyhlásili islamističtí extremisté. Musíme nalézt odvahu přiznat si, že nepřítel již prošel našimi branami. Džihádistické sítě vyvíjejí činnost v celé Evropě a v mešitách vyzývají své věřící ke svaté válce proti naší otevřené společnosti. Včera jsme se v Dánsku dočkali dalšího důkazu této skutečnosti. Potřeba komplexních opatření proti tomuto islamistickému trojskému koni proto nebyla nikdy palčivější. V konečném důsledku máme přece právo a povinnost bránit hodnoty naší otevřené společnosti.

Ale děláme to? Jak právě řekl můj kolega pan Borghezio, typickým projevem evropské zbabělosti je rozhodnutí Freddyho Thielemanse, socialistického primátora Bruselu, týkající se zákazu demonstrace proti rostoucí islamizaci Evropy naplánované na úterý 11. září, na základě toho, že stále početnější a z pohledu volební matematiky zajímavá islámská komunita by ji mohla vnímat jako urážku. Evropa hledá způsob, jak na celém světě prosazovat hodnoty otevřené společnosti, především svobody projevu, přičemž ve svém vlastním hlavním městě zacpává zastáncům těchto evropských hodnot ústa. O tomto Parlamentu mnoho vypovídá i skutečnost, že v této záležitosti nebylo přijato jasné stanovisko.

  Timothy Kirkhope (PPE-DE). - Vážený pane předsedající, tato rozprava je o bezpečnosti našich občanů a o ochraně našeho způsobu života, naší liberální demokracie, zásad právního státu a o obraně svobody.

Terorismus se dotýká samotného jádra všech těchto věcí. Ve všech svých podobách určuje boj mezi dobrem a zlem a my nesmíme polevit v ostražitosti. V Británii jsme se po tři desetiletí museli zabývat organizací IRA. Nedávno jsme byli svědky londýnských sebevražedných bombových útoků a pokusů způsobit krveprolití v Glasgowe.

Kolegové ze Španělska zápasí se zhoubným tažením teroru, které vede ETA. Pro své odvážné reakce mají naši plnou podporu. Hlavní výzvou zůstává řešení radikalizace, ale žijeme ve světě, v němž se teroristická hrozba neustále mění a stává důkladnější a promyšlenější. Světové demokracie musí být ostražité, musí si účinněji vyměňovat informace a musí být připraveny podniknout tvrdá opatření.

Terorismus je válečným činem, namířeným proti podstatě naší společnosti. Páchají jej zločinci a vrahové, kteří nenávidí naši liberální demokracii a svobodu. Teroristické skupiny musí být zakázány a ti, kdo páchají násilí, podněcují terorismus nebo podporují teroristy, by měli být zbaveni svobody. Z toho, co mohou členské státy EU společně podniknout, jsme během víkendu viděli zatčení výrobců bomb z organizace ETA. To dokazuje, že společné vyšetřovací týmy zvyšují hodnotu boje proti terorismu.

Dnes hlasujeme o omezení týkajícím se tekutin, které lze vzít na palubu letadla. Bezpečnost cestující veřejnosti musí být naším hlavním zájmem, zájmem nás, vlád, provozovatelů letišť a leteckých společností. Jak tomu však u právních předpisů bývá, zlepšení lze dosáhnout ve světle zkušeností a já věřím, že existuje případ, dobrý případ, který umožní posoudit, jak to funguje.

Současně bychom měli spoléhat zásadně na dostupné zpravodajské informace, které nám, zákonodárcům, pomáhají při určování podstaty a rozsahu přetrvávající hrozby. Chválím návrhy komisaře Frattiniho, které jsou v tomto směru pozitivní.

Oceňuji jemnou rovnováhu, která zde existuje, ale v každém případě musíme vždy udělat vše, co se dá, abychom naše občany ochránili před zhoubnými a vražednými úmysly teroristů.

  Claudio Fava (PSE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tato diskuse nám umožňuje průběžně vítězit, hodnotit, ale zároveň se i vyvarovat některých nebezpečných chyb – hlavně oné první chyby. Diskutujeme o strategii potírání terorismu, nikoli potírání islámu, a omezování příčin terorismu zjednodušováním na islamistický fundamentalismus by bylo, řekněme, povrchním řešením, povrchním chápáním problému. Podobně mne znepokojují některá vyjádření, která jsem zde dnes slyšel. Například to, že mešity vyhlašují válku našim společnostem. Takový názor patří mezi ty zjednodušující, prudší a neomalenější. Představte si, že by zítra v Turecku vystoupil v tureckém parlamentu poslanec, který by prohlásil: „ v křesťanských kostelech se vyhlašuje válka naší společnosti,“ jak pohoršeně by tento Parlament reagoval?

Rád bych také něco navrhl panu Frattinimu. Uvědomujeme si, že činnost vynucování práva je absolutně základní, stejně jako preventivní opatření. Domnívám se však, že bychom měli naše odhady vypracovávat nikoli na základě počtu zatčených osob podezřelých z terorismu, ale na základě počtu konkrétních teroristů, kterým byla dokázána vina. Bylo by užitečné monitorovat nebo průběžně zkoumat, kolik osob podezřelých z terorismu bylo během uplynulých let v našich zemích zatčeno a kolik z nich bylo následně propuštěno.

Nějaké údaje nám poskytla Rada, ale některé z nich byly neúplné. Chtěl bych se zaměřit na tři body, které musíme podrobněji přezkoumat. Není nám příliš jasné, jakou úlohu by měl hrát tento Parlament a jakým způsobem by měla být tato úloha skutečně propojena s touto strategií Evropské unie. Nedomníváme se, jak zdůraznili i další poslanci, že setkání místopředsedy a předsedy Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci s Radou jednou za šest měsíců je dostačující. Domníváme se, že je vyžadována taková kvalita a úroveň konsensu, že ji nelze omezovat na taková formální, rituální setkání.

Není nám jasné, co se bude dít s funkcí koordinátora EU pro potírání terorismu. Bylo nám řečeno, že tato funkce je prvotně spjata s poskytováním strategických hodnocení a šířením informací. Když měl náš výbor možnost diskutovat s panem de Vriesem, bylo přiznáno, že tato funkce nedisponuje žádným obsahem a žádnými nástroji. V takovém případě se domnívám, že nemůže být nic škodlivějšího než institucionální funkce, která nemá k dispozici nástroje, které by jí umožňovaly fungovat a daly jí smysl.

Závěrem, pane předsedající, není jednoznačné, jaké stanovisko přijme portugalské předsednictví ohledně euroatlantické spolupráce. Chtěl bych se vrátit k velmi jednoduchému a velmi upřímnému požadavku obsaženému v naší otázce. Otázka zněla, zda budou metody této spolupráce v souladu s článkem 6 Smlouvy, jak doporučil tento Parlament v závěru šetření týkajícího se americké CIA. Potřebujeme jasnou odpověď. Společná strategie má význam, pokud zahrnuje plné dodržování základních práv občanů, tak tomu však v případě této strategie vždy nebylo.

Vítáme iniciativu místopředsedy Frattiniho týkající se dotazníků, které je nutno zaslat členským státům EU s cílem zjistit, jaké nástroje zavedly a jakou reakci vyvolaly tyto nástroje včetně oblasti dodržování základních práv občanů, avšak v tomto případě bychom vám chtěli oznámit, že tento Parlament přesto hodlá začít s přezkumem navazujícím na závěry Vyšetřujícího výboru v otázce americké CIA a položit formální otázku související s povahou kroků, které Rada a Komise podnikly, pokud jde o množství požadavků uvedených v těchto zprávách.

Pane předsedající, na závěr mám pocit, že mohu říci, že potírání terorismu vyžaduje vysokou úroveň společenského konsensu a že musíme být ostražití, pokud jde o zásady stanovené v článku 6 Smlouvy. Jediný způsob, jakým lze dosáhnout tohoto konsensu, je vyhnout se zneužívání a zjednodušování.

  Sophia in 't Veld Veld (ALDE). – (NL) Pane předsedající, demokracie, občanská práva a právní stát jsou věci, jichž si nesmírně vážím, stejně jako si vážím svého života a životů mých evropských spoluobčanů. Hovořit o kompromisu mezi těmito dvěma hodnotami je nebezpečný nesmysl. Musíme odporovat nepřátelům demokracie, za něž považuji teroristy, ale také nepřiměřené státní moci a vyloučení demokratické kontroly, které jsou ohrožením demokracie. Rada a v menší míře i Komise opakovaně hovoří o základních právech, lidských právech a demokracii, avšak tato vyjádření znějí jaksi prázdně v době, kdy zjišťujeme, že kontrola občanů ze strany státu rychle vzrůstá. Ví se o každé intimní podrobnosti z našeho soukromého života. Na druhé straně však občané postupně ztrácejí kontrolu nad státem.

Ba co více - vnitrostátní orgány a Rada odmítají přijmout odpovědnost za situaci. Chtěla bych, aby nám Rada například objasnila situaci s kontaktní skupinou na vysoké úrovni, která se zapojuje do jednání se Spojenými státy americkými o přenosu našich osobních údajů. Vždy se tvrdí, že jde jen o průzkumné rozhovory, avšak Spojené státy působí tak, že se domnívají, že jsme již připraveni podepsat dohodu. Jaká je tedy pravda, pane úřadující předsedo? Jaký mají vyjednavači mandát? Co je tématem jednání? Diskutovalo se o tom v Lisabonu 19. a 20. července. Proč o tom nejsou informovány vnitrostátní parlamenty a Evropský parlament – evropští občané?

Dalším příkladem je nedávno přijatý americký Zákon o zahraniční informační kontrole (FISA, Foreign Intelligence Surveillance Act). Spolu s panem Watsonem jsme se na tuto záležitost ptali. Jde o zákon, který USA umožňuje monitorovat téměř veškerou naši komunikaci v rámci Evropy, telefonické hovory a elektronickou poštu. Proč Rada tvrdí, že s tím nemá nic společného? Copak Rada není vůbec odpovědna za ochranu soukromí evropských občanů?

Třetím příkladem jsou údaje PNR (registrace jmen cestujících). O tomto tématu jsme již diskutovali snad stokrát. Doslova okamžitě po vytištění dohody stáhly USA jedinou její dobrou část, a sice uplatňování zákona o ochraně osobních údajů o evropských občanech. Komise prohlašuje, že je plánováno zavedení evropského systému PNR, ale je již k dispozici nějaké hodnocení výsledků amerického programu PNR? Těší mne, že pan komisař sdělil, že se chystá hodnocení a že se nebude týkat jen realizace programu, ale i výsledků politiky potírání terorismu a vlivu na základní práva, což mělo být vypracováno už dávno.

Je zajímavou skutečností, že pokud kritizujete politiku potírání terorismu nebo kladete kritické otázky týkající se této politiky, často jsou vaše postoje označovány za protiamerické. Nyní jsou to ve skutečnosti Američané, kteří kladou otázky s kritickým podtextem a kteří v uplynulých měsících vypracovali komplexní hodnocení a účinnost těchto opatření velice zpochybňují. Namísto papouškování nesprávné americké politiky a jejího přijímání musí proto Evropa přijmout dobrou politiku a připojit se k USA, s cílem zvážit, co je potřebné a co ne.

  Paul Marie Coûteaux (IND/DEM). - (FR) Pane předsedající, samozřejmě že neodsuzuji nekonečné výčty dobrých úmyslů, zaříkávání a zbožných přání, které v této diskusi dominují, ale nedokáži v nich vidět tu objektivitu, která je nevyhnutelná pro pochopení fenoménu, který se tak náhle vetřel do našich myslí. Tak náhle, že si nedáme ani tu námahu zjistit proč a jak, zjistit příčiny a následky. Dámy a pánové, co je potom politika, ne-li trpělivé pátrání po příčinách a následcích fenoménů, které se nás v současné době dotýkají?

Téměř všude, na veřejných prostranstvích a dokonce i na ulicích, jsou instalovány strach nahánějící systémy kamerové ostrahy. Proč? Abychom bojovali proti terorismu. Vedeme záznamy o občanech, rozvíjíme policejní služby a někdy i služby tajné policie. Proč? Abychom bojovali proti terorismu. Obnovujeme mučení. Proč? Abychom bojovali proti terorismu. Měníme zákony a stále častěji jimi opovrhujeme, a opovrhujeme dokonce i základními lidskými právy, která by nám měla nahrazovat bibli našich otců. Proč? Abychom bojovali proti terorismu. Téměř všude instalujeme protiraketové štíty, dokonce i v zemích jako je Česká republika, k veliké nelibosti jejich obyvatel, kteří nemají ani žádné zkušenosti s teroristickými útoky, a to vše ve jménu boje proti terorismu. Zkrátka rozdělujeme národy, vytváříme atmosféru nedůvěry mezi lidmi, a především je zastrašujeme. V takové situaci se ocitly naše evropské národy, bohužel jak na Západě, tak i na Východě. Proč? Abychom bojovali proti terorismu.

Dámy a pánové, není jednoznačné, zda to, co nás pohlcuje, je terorismus nebo spíše boj proti němu. Závoj mylných představ nám brání ve výhledu a dokonce si to ani neuvědomujeme. Samozřejmě že nepopírám surovost útoků spáchaných proti našim národům ve Španělsku a ve Spojeném království. Tyto příklady však hovoří samy za sebe, neboť teroristé na tyto země zaútočili, protože podpořili vojenskou operaci, jíž byla invaze do suverénního státu. Kromě toho se nebojím říci, že to, co se dělo v Iráku, nebyla ani tak reakce na terorismus jako spíše jen jiná forma sekulárního a barbarského terorismu, která jen zvýšila mezinárodní napětí.

Ve skutečnosti je samotný terorismus důsledkem závažné nerovnováhy ve světě, kterému vládne impérium, které stejně jako všechna světová impéria popírá hranice a národy a jehož cílem je vytvořit všude jednorozměrný, uniformní svět posedlý pouze hodnotou zboží. Svět, který násilně dusí rozmanitost různých národů a na který je možné reagovat pouze jiným druhem násilí, druhem, který je zjevně stejně nepřijatelný, a sice terorem.

Mějme tedy odvahu zamyslet se nad následující věcí. Co když je terorismus v prvé řadě důsledkem tohoto nového kategorického imperativu, který prosazují tržní síly a který je součástí jejich logiky, kterou představuje odstranění hranic? Rušení hranic, módní bezhraničnost, to vše způsobuje nejen ztrátu rozmanitosti světa a činí život nesnesitelným těm, kdo se ji snaží zachovat, ale stírání hranic navíc podporuje i machinace různých gangů. Nemyslíte si, dámy a pánové, že toto hledisko by se mohlo také začlenit do diskuse o potírání terorismu?

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Pane předsedající, realitou starověké Evropy byl Hanibal před branami. Realitou moderní Evropy je terorismus ante portas čili před branami. Více než rok se Evropský parlament formálně zapojuje do meziinstitucionální diskuse. Je to správné, zejména proto, že na Evropu skutečně útočí teroristické skupiny a určitě na ni budou útočit i v budoucnosti. Tématem naší diskuse je omezit potenciál vykonávání těchto útoků.

Proto je správné, abychom věděli, který členský stát nezavedl protiteroristická opatření, opatření, která jsme přijali v minulosti. Musíme v tom mít přehled, abychom zabezpečili, že jednotlivé národy nebudou šokovány v případě, že bude v jejich zemi spáchán teroristický útok. Také bychom chtěli znát skutečné důvody odstoupení koordinátora EU pro potírání terorismu, pana de Vriese. Bylo jeho odstoupení urychleno spory týkajícími se rozsahu pravomoci?

Terorismus není abstraktním pojmem, je skutečný. Hovořím jako zástupce země, jejíž ozbrojené síly jsou zapojeny do vojenských operací v Iráku a v Afghánistánu. Pro mou zemi, která nemá zkušenosti s teroristickými útoky, je i přesto terorismus výzvou.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ MORGANTINI
místopředsedkyně

  Miguel Portas (GUE/NGL). – (PT) Pozorně jsem vyslechl prohlášení Rady a Komise a musím říci, že jsem si jist tím, že tuto diskusi musíme znovu zopakovat za několik měsíců, za naprosto stejných podmínek jako dnes, neboť podle názoru Dr. Loba Antunese a komisaře Frattiniho bylo vše, co jsme udělali, správné; nedopustili jsme se podle nich žádných chyb a jakékoliv hodnocení nedokáží jediný omyl. Stále slyšíme, že jde o hlavní problém – není tomu tak! Dokud budeme k potírání terorismu přistupovat jako k problému, který patří do oblasti pravomocí policejních a informačních služeb, nedokážeme se soustředit na hlavní otázku.

Terorismus je v současné době spojen se symetrickými politickými zásadami, které podporují myšlenku střetu civilizací a války a v tomto bodu je vaše ticho ohlušující. Například pan komisař Frattini oznamuje přijetí opatření určených ke kontrole výbušnin v době, kdy se válka v Iráku změnila v soukromou obchodní dohodu, která stojí miliony dolarů, a kdy Spojené státy pověřují shromažďováním a zpracováváním tajných informací subdodavatele.

Kontrolovat výbušniny? Znám jeden způsob, a to znárodnění jejich výroby a obchodu. Je to jediný způsob, jak zabránit tomu, aby se terorismus a boj proti němu staly dvěma stranami jedné mince, aby se život a smrt změnily v obchod.

  Viorica-Pompilia-Georgeta Moisuc (ITS). - (RO) Paní předsedající, terorismus je komplexní fenomén s dlouhou historií, projevující se různými formami od podvratných hnutí, jejichž cílem je potlačit svrchovanost států a vnitřní pořádek a podnítit občanské války, až po atentáty, vraždy a pogromy. Z tohoto důvodu bychom k této záležitosti měli přistupovat realisticky a zodpovědně a odborníci z různých oblastí by se měli účastnit příslušných diskusí.

Útoky z 11. září, desítky tisíc obětí a obrovské škody naléhavě vyžadují, aby společnost, evropské státy a orgány přijaly cílená, systematická a trvalá opatření na více úrovních, z nichž některá bych vám ráda připomněla:

1. Úroveň objektivního pátrání po příčinách tohoto fenoménu a trvalé zkvalitňování tohoto pátrání.

2. Úroveň odhalení finančních zdrojů teroristických činů a nadnárodních politických a finančních sítí.

3. Úroveň určení vztahu terorismu jako takového, politiky týkající se zbraní a válek, jejichž cílem je obsadit strategické zdroje surovin pod záminkou potírání terorismu.

Žádný jednostranný přístup k problému terorismu nemůže přispět ke zjištění pravdivých informací o něm a ke zničení tohoto nebezpečného nadnárodního fenoménu.

  Antonio Tajani (PPE-DE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, potírání terorismu musí zůstat jednou z hlavních priorit Evropské unie. Určitě potřebujeme účinná, stálá, koordinovaná opatření zaměřená na předcházení terorismu a boj proti němu, a proto jsou vítány návrhy, které tomuto Parlamentu představil pan Frattini.

V prvé řadě bychom se měli vyvarovat takové chyby, jako je oslabení ostražitosti v době, kdy se akty terorismu soustřeďují na místa mimo Evropu. Hrozba islamistického fundamentalismu se tím bohužel nezmenšuje, navzdory tomu, že k útokům dochází daleko od našich hranic.

Koordinovaná činnost znamená především spolupráci v rámci EU, ale i úzké propojení se Spojenými státy. Přerušení vztahů se Spojenými státy v oblasti potírání terorismu by bylo velmi závažnou chybou a způsobilo by obrovské škody obyvatelům Evropské unie jako takové, zároveň bychom však měli udržovat vztahy i s umírněnými arabskými zeměmi včetně těch, na něž se zaměřuje Al-Káida.

Evropa musí převzít vedoucí úlohu v rámci těchto opatření k prevenci terorismu a jeho potírání, avšak musí zabezpečit, aby zřetelná činnost převažovala nad byrokratickými manévry. Je bohužel jednodušší zavést přísné kontroly lahviček s deodoranty, které nejsou přepravovány v řádných plastových sáčcích, než kontroly teroristů, kteří se infiltrovali do společnosti jako nelegální přistěhovalci. Proto opakuji, že intenzivní činnost Evropské komise a Rady bude vítána.

Boj proti terorismu bychom však měli vést také prostřednictvím politických iniciativ, abychom konečně našli řešení izraelsko-palestinské krize včetně vytvoření Palestinského státu a zaručení bezpečnosti Izraelského státu, aniž bychom přitom dělali jakékoliv ústupky fundamentalistickým organizacím, které se prezentují jako politické skupiny, a tím myslím organizace Hamas a Hizballáh.

Přesto bychom však v boji proti terorismu neměli zapomínat na skutečnost, že v Evropě vedle nebezpečí spojených s islamistickým prvkem existují i nebezpečné sítě ozbrojených sil propojených s vnitřními a separatistickými politickými hnutími. Evropa, a tím svůj příspěvek ukončím, nesmí polevit v ostražitosti ani na této frontě. Události ve Španělsku nám dokazují, že ve chvíli, kdy polevíme nebo se rozhodneme pro cestu vyjednávání, teroristé začnou znovu útočit.

  Michael Cashman (PSE). - Vážená paní předsedající, vítám odpovědi komisaře Frattiniho a úřadujícího předsedy Rady. Skutečnost je však taková, že my v Parlamentu si můžeme dovolit hovořit, hovořit a hovořit. Ve vládě a v Komisi však musíte jednat a jednat, abyste zabránili teroristickým útokům: teroristickým útokům, které nejsou vymyšlené, teroristickým útokům, které jsou skutečné, které se právě připravují. Podstatou politiky je, že pokud nejednáte, pak titíž poslanci Parlamentu, kteří na vás útočí pro vaše jednání, by vás napadli, protože jste nejednali.

Vítám proto tuto strategii a skutečnost, že ji přezkoumáme. Kromě toho se musíme, jak již bylo řečeno, zabývat kořeny terorismu. Ty spočívají v beznaději a zoufalství, v chudobě, v šíření nenávisti. Dovolte mi, abych zcela jasně a srozumitelně řekl, že ti, kdo snoubí ochranu svých zájmů, tradic nebo náboženství s teroristickými činy, podkopávají své přesvědčení, své náboženství, své zájmy a tradice.

Nyní musíme především jednat jako 27 členských států, nikoliv odděleně, a jednat ve spolupráci s našimi spojenci včetně Spojených států amerických. Spojené státy americké nepředstavují problém. K útoku na Spojené státy nedošlo 11. září, došlo k němu již předtím, a je možno říci, že útok na jednoho je útokem na nás všechny.

  Ignasi Guardans Cambó (ALDE). - Vážená paní předsedající, všichni uznáváme teroristickou hrozbu a musíme na ni dále reagovat, aniž bychom zradili svou podstatu. Jsme demokratická společnost, v níž vládne právní zásada. Proto a pouze proto musíme reagovat na zločin a podpořit ochranu před možnými útoky v budoucnosti. Vstupujeme však na velice nebezpečnou cestu, na níž se zdá být vše dovoleno pod záminkou ochrany. Jsme vystaveni morálnímu vydírání těch, kdo tvrdí: zpochybňujete-li toto opatření, vystavujete nás nebezpečí, i když je toto opatření nevhodné nebo zcela zbytečné.

To je nepřijatelné. A přece právě z toho některé z nás obviňují úředníci Komise, když například zpochybňujeme opatření týkající se bezpečnosti na letištích nebo kritizujeme nařízení, které před několika dny zabránilo skupině katolických poutníků, vracejících se z Lurd, vzít si na palubu vatikánského letadla svěcenou lurdskou vodu, neboť byla považována za hrozbu pro bezpečnost. Máme právo kritizovat hloupou část právních předpisů a nesouhlasit s tím, aby nás při plnění našich povinností někdo vydíral označováním za přátele teroristů.

Pane Frattini, to je oblast ve které se vyhýbáte oblastem svých pravomocí a ve které jste protiteroristické právní předpisy v odvětví letecké dopravy nechal v rukou skupinky fanatiků z Komise, kteří anonymně a tajně vykonávají tyto právní předpisy.

Vaší zodpovědností, jako místopředsedy Komise s přidělenou oblastí odpovědnosti za tyto záležitosti, za tuto oblast, je předcházet tomu, aby se to dělo nebo aby pokračovala taková situace. Dnes budete oprávněn hlasovat v tomto Parlamentu, což vám poskytne nástroje k tomu, abyste šel a předložil požadavky svým kolegům odpovědným v rámci Komise za dopravu. To je vaše odpovědnost a čekáme od vás hodně.

Projevy o základních právech jsou v očividném nesouladu s tajnými právními předpisy a v obrovském protikladu k iracionálním omezením soukromí a svobody jednotlivců.

Kromě toho nebyla dosud uplatněna ani mnohá další z již schválených účinných opatření. Dělejte to, o čem víte, že to děláte dobře: označujte a ponižujte. Označte a ponižte ty členské státy, které neuplatňují opatření o soudní a politické spolupráci, a budete v tom mít naši plnou podporu.

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, pojetí terorismu nebylo zatím řádným způsobem definováno a jde o více než jen o pouhý problém na verbální úrovni. Jde o záležitost praktického uplatnění strategie zaměřené na boj proti jedné z největších hrozeb moderního světa, hrozby, která se týká běžných lidí.

Jednou z důležitých oblastí evropské strategie boje proti terorismu je transatlantická spolupráce. Spojené státy si řešením této tíživé otázky naložily na bedra to nejtěžší břemeno. Některé orgány, jako např. Rada Evropy a bohužel i Evropský parlament, uvedly do chodu tak zbytečné činnosti, jako je jmenování bizarních výborů, jejichž cílem je snaha najít lokality v Evropě, v nichž se údajně nacházejí věznice americké CIA. Práce, kterou tyto orgány odvedly, nepřispěla k transatlantické spolupráci, právě naopak podnítila antiamerické nálady, čímž výrazně oslabila systém potírání terorismu.

Musíme vyjádřit naději, že dnešní diskuse vyústí ve skutečný závazek Evropského parlamentu, týkající se vytváření strategií potírání terorismu a nikoli pouze v závazek symbolický, který jsme měli dosud. Musí to být strategie, jejímž skutečným cílem je podporovat bezpečnost všech našich občanů.

  Mihael Brejc (PPE-DE). - (SL) Je vhodné...jakým způsobem je terorismus potlačován, a v tomto ohledu plně podporuji pana Frattiniho a opatření, k nimž přistupuje Komise. Je však také vhodné, abychom si odpověděli na otázku, proč je tomu tak a kdo pro nás tuto hrozbu představuje.

V loňském roce Komise navrhla, abychom se vyhýbali používání určitých slovních spojení, jako je například islamistický džihádismus a podobně, a prohlásila, že tito lidé jsou vlastně, a to cituji „teroristé, kteří zneužívají náboženství k odůvodnění své činnosti“. Považuji za prvořadé, abychom uznali, že tento fenomén bychom měli nazývat jeho pravým jménem. Pro mne je správným pojmenováním terorismus džihádu, protože tito lidé jsou fundamentalisté, které spojuje společná nenávist k demokratické, pluralistické společnosti. Jejich ideologie stojí v diametrálním protikladu k tradičním demokraciím a jejich cílem je vytvořit kalifát. Džihádismus bývá často definován jako náboženství bojující proti jiným náboženstvím a jako ideologie hledající své místo ve světě, avšak tato definice je nesprávná. Džihádismus není ani hospodářsky motivován ani schopen bojovat proti jiným náboženstvím, je to ideologie zaměřená na zničení ostatních ideologií.

Proto je nevyhnutelné, aby byly v Evropském parlamentu a v evropských orgánech vytvořeny podmínky pro šíření demokracie ve světě a snad i akční plán, a aby byla posílena hospodářská a politická spolupráce s islámskými zeměmi.

V islámském světě existují demokratické síly, které jsou schopny postavit se jiným silám. Těmto demokratickým silám lze napomoci různými způsoby, řekněme financováním sdělovacích prostředků, které šíří demokratické myšlenky a poukazují na teroristické aktivity. Rovněž je potřebné vytvořit podmínky pro řešení všech jednotlivých výkladů a pro otevření diskusních fór a internetových stránek pro svobodně smýšlející muslimy. Veřejnost v Evropě musí také ve vyšší míře diskutovat o terorismu.

A závěrem je stejně důležité uznat, že v boji proti terorismu si musí být Evropská unie vědoma svých hodnot a musí je bránit bez obav a bez znepokojení z otázek souvisejících s taktikou.

  Dan Mihalache (PSE). - (RO) Tato diskuse je nesmírně důležitá a poskytuje nám možnost přezkoumat konzistentnost a soudržnost našich politik zaměřených proti terorismu. Dnes máme k dispozici dostatek analytických údajů, které dokazují, že úspěch těchto politik závisí na úzkém vztahu mezi několika hlavními prvky.

Na jedné straně stojí opatření týkající se bezpečnosti a spravedlnosti v Evropské unii, správný poměr mezi těmito opatřeními a dodržováním základních lidských práv, a na druhé straně stojí vnější politika EU, boj proti sociálnímu vyloučení a společenské příčiny terorismu.

Podle mého názoru není činnost bez prevence dostatečná, vnitřní opatření nefungují bez konzistentního vnějšího dialogu. Jejich správná směs by měla být základem evropského modelu potírání terorismu, který by dokázal zaručit bezpečnost občanů EU a jejich základních práv.

Musíme si přiznat, že ve vztazích mezi Evropským parlamentem, jeho legislativní pravomocí a oblastí potírání terorismu existuje deficit, který vede k deficitu demokracie. Aby mohl Parlament hrát účinnou úlohu v rozhodovacím procesu na evropské úrovni, je nutno plně jej začlenit do postupu spolurozhodování.

Rád bych vyzval Radu, aby urychlila postup volby nového koordinátora EU pro potírání terorismu, jemuž udělí rozšířené pravomoci ve vztahu k přijatým strategiím.

  Anneli Jäätteenmäki (ALDE). - (FI) Paní předsedající, nová strategie EU pro potírání terorismu je správná, avšak nikoliv díky novým úředníkům, orgánům nebo organizacím. Prvotní odpovědnost za potírání terorismu spočívá na bedrech vnitrostátních vlád a nezávislých členských států. Avšak, aby mohlo být potírání terorismu na vnitrostátní úrovni úspěšné, potřebujeme vysoce účinnou evropskou a mezinárodní spolupráci, založenou na důvěře. Jak uvedl pan komisař Frattini, důvěra je předpokladem pro spolupráci. Důvěra závisí na jasných a přesných evropských právních předpisech, jasných formách spolupráce a dodržování lidských práv.

Boj proti terorismu, který předvádíme na letištích, dosáhl absurdních rozměrů. Například vám nedovolí vzít si na palubu rtěnku. Zároveň EU a mnohé státy zapomínají na to, že přírodním katastrofám lze také předcházet.

(předsedající přerušila řečnici)

  Jan Tadeusz Masiel (UEN). – (PL) Paní předsedající, v lékařství se v boji proti nějaké chorobě nesoustředíme příliš na její příznaky, ale na její hlubší, skryté příčiny. Také v oblasti potírání terorismu se do velké míry musíme soustředit nejen na několik sebevražedných atentátníků s bombami, ale i na důvody jejich chování.

Terorismus je aktem slepého násilí, který je zaměřen na uspokojování svých vlastních potřeb a na působení utrpení všem kolem, a je zřejmé, že je třeba jej zastavit. Je nepřijatelným způsobem uspokojování potřeb vycházejících z určité hierarchie. Není nezištnou agresí. Je chováním, které se nám nelíbí, ale které má svůj vlastní smysl. Jak můžeme nyní muslimům dokázat, že naše hierarchie potřeb je lepší jako ta jejich? Není to možné, jde o komplexní etický problém, avšak někde začít musíme. Navrhuji, abychom začali prokazováním respektu potřeb muslimů na jejich území, abychom zmírnili jejich vlivy v západním světě.

  Barbara Kudrycka (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, v globální válce proti teroru je jediným způsobem, jakým zaručit, že se obětí ideologických vrahů stane méně lidí, správné určení a zhodnocení teroristických hrozeb. Pro tento účel potřebujeme dobrou a praktickou evropskou strategii potírání terorismu. Klíčem k této strategii je podle mého názoru vytvoření evropského kodexu pro postup potírání terorismu. Proto vítám iniciativu Rady v této oblasti.

Takový kodex je potřebný z důvodů přesahujících obyčejnou harmonizaci činnosti členských států. Mělo by v něm být jasně vymezeno, která opatření jsou přijatelná pro prevenci teroristické činnosti. To, co potřebujeme, je tedy určení a podrobná specifikace situací, ve kterých se hrozba terorismu řeší jako mimořádný stav a vzájemná dohoda o využívání určitých konkrétních opatření a určitých právních opatření, která bohužel v některých oblastech omezují práva a svobody občanů. Odůvodněná omezení svobod občanů jsou nevyhnutelná, protože bez takovýchto omezení můžeme hned teď vzkázat teroristům, že nám více záleží na jejich právech a svobodách než na právech lidí, které při svých útocích zabíjejí.

Také je důležité vymezit úlohu koordinátora pro potírání terorismu. Máme na výběr: buď budeme pokračovat v posilování správní pravomoci a koordinačních schopností, jak tomu bylo během mandátu pana de Vriese, což si však vyžaduje, abychom se vážně zamysleli a vyvodili závěry z událostí uplynulých čtyř let, nebo bychom měli zvážit posílení politického profilu, ať již bude v této funkci kdokoliv. V takovém případě však vystupuje do popředí otázka konkurence s  Javierem Solanou. Ať již se rozhodneme pro kteroukoliv z možností, naše rozhodnutí nemůže být založeno pouze na našich osobních názorech.

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - (HU) Nepokoje na předměstích francouzských měst a krvavé teroristické útoky v Londýně, které spáchali mladí lidé patřící do třetí generace muslimských přistěhovalců, hovoří anglicky s jorkšírským přízvukem, zdůrazňují krizi integrace přistěhovaleckých menšin v západní Evropě. Příkladem může být Nizozemsko, které bývalo jednou z nejtolerantnějších evropských zemí, avšak v současné době čelí krizi spolužití různých etnických skupin.

Dokonce i v případě, že se v rámci boje proti terorismu zabýváme kořeny tohoto problému v Evropě, je na čase, jak navrhovali i jiní poslanci, abychom opět prozkoumali záležitost související s integrací menšin. Evropa se tomuto problému nepodívala přímo do očí. Ani Evropská rada, ani Evropská unie nedisponují nástrojem tzv. měkké legislativy, souvisejícím s problémem přistěhovaleckých menšin nebo, jak jsem navrhl já sám v Evropské radě, která můj návrh přijala, s problémem nových menšin, přestože víme, že při řešení problému menšin může být jak v případě přistěhovalecké menšiny, tak i v případě původních menšin zárukou přijetí dvou nebo více identit. Nejlepším příkladem původních menšin je jižní Tyrolsko, kde je možná dvojí identita, avšak je možno uvést i mnoho jiných příkladů.

Evropa nebude schopna rozvoje, pokud v této oblasti, v oblasti menšinové politiky, takovýto nástroj nepřijmeme.

  Předsedající. − Byla jsem upozorněna na to, že nikdy neuvádím řečníka jakožto pana nebo paní, neuvedu, že má slovo, případně to, že děkuji. Není to neslušnost, ale respektování času, který máte a kterým nechci zbytečně plýtvat. Proto bych vás chtěla požádat, abyste dodržovali daný časový limit, protože jinak nikdy neskončíme.

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE). - (RO) Terorismus v Evropě, kde často působí organizace muslimského extremismu, představuje neustálou hrozbu. Evropská unie musí přijmout přiměřená opatření a stanovit soudržnou strategii, společnou pro všechny členské státy. Do budoucích návrhů právních předpisů Komise, které budou v nepřímém vztahu k tomuto fenoménu, by měla být začleněna ustanovení, která přispívají k prevenci šíření a zintenzivňování teroristických útoků. Příkladem takovéhoto postupu je balíček právních opatření souvisejících s legální a nelegální migrací.

Příslušné evropské orgány musí neodkladně nalézt účinný způsob spolupráce založené na důvěře a výměně informací. Správné fungování Evropského informačního centra bude záviset na vzájemné důvěře členských států.

Kromě opatření přijatých na evropské úrovni musí každý stát přispět k účinnosti společné činnosti zaměřené na potírání všech forem terorismu. Členské státy, v nichž se islámský terorismus za nebezpečí nepovažuje, jako například Rumunsko, by měly být stejně bdělé jako jiné evropské státy, které této hrozbě čelí.

Tyto státy by měly dostávat informace a měly by být zapojeny do společných evropských programů přispívajících k prevenci příčin, ale i situací, které vedou k teroristickým činům. Nesmíme se spokojit s prevencí nebo odhalováním teroristických činů, musíme určit faktory, které podporují tento fenomén, jako jsou chudoba, sociální vyloučení a extremismus a bojovat proti nim.

Vnitronáboženský dialog může ve výrazné a rozhodující míře přispět k omezení terorismu. Náboženské autority musí tuto záležitost chápat jakožto prioritní a zapojit se do tohoto dialogu, s cílem zabezpečit mír a stabilitu společenství, za které jsou odpovědny. Dobrým příkladem je Evropské ekumenické shromáždění, které se v těchto dnech zasedá v rumunském Sibiu.

Evropští občané si musí být vědomi nebezpečí, které terorismus představuje. Informační kampaň a prezentace týkající se všech záležitostí, které vedou ke konfliktům, by měly zabezpečit účast občanů, kteří by spolu s institucemi měli pomoci při odstraňování tohoto fenoménu.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Paní předsedající, terorismus je jasné zlo, útočící na život a zdraví občanů a představující hrozbu pro národy útočením na základy jejich demokratického řádu. Teroristé však mají stále náskok, neboť útočí bez varování a bohužel se jim to často daří. Až po takovýchto útocích přijímáme protiopatření, jednáme tedy ex post. Příklady Dánska a Německa, které zde dnes uvedl pan komisař, jsou chvályhodným příkladem výjimky z tohoto pravidla. Blahopřeji jejich službám, podařilo se jim to však díky vnitrostátním opatřením, a proto se pana komisaře ptám, kde je prevence na evropské úrovni? Máme systém výměny osvědčených postupů v oblasti potírání terorismu? A jak tento systém funguje?

Evropská unie přijímá nová protiteroristická opatření a zakládá zvláštní instituce. Máme Europol a Eurojust, máme Situační středisko Unie, SitCen, ale spolupracují tyto orgány účinně, a především – vyměňují si informace? V tomto kontextu, v institucionálním kontextu, bych se ráda pana komisaře zeptala, zda by podle jeho názoru nemohla být instituce Frontex, která je odpovědna za ochranu hranic Unie, lépe využita v rámci protiteroristické strategie a  lépe do této strategie zapojena? Také mám dojem, že tuto strategii vážně oslabují průtahy v zavádění systému SIS II. Zdá se, že systém Schengen II není důležitý jen pro občany nových států, ale v kontextu války proti teroru i pro bezpečnost Unie jako celku.

  Bogdan Klich (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, pondělní zatýkání v Kodani dokazuje, že terorismus představuje dosud pro Evropu reálnou hrozbu. Ve zprávě Europolu se uvádí, že během celého uplynulého roku byla úroveň rizika útoků velice vysoká. Stačí připomenout, že během uplynulého roku bylo zaznamenáno 498 teroristických činů.

Je pravdou, že tato hrozba není rozdělena rovnoměrně. Ve Francii došlo ke 294 činům a ve Španělsku ke 145. V době globalizace je však středem zájmu teroristů celé území Evropské unie. Kromě toho, na této skutečnosti nic nemění ani to, že výrazná většina těchto útoků má separatistickou povahu (povahu separatismu, na který se Evropa již mnoho desetiletí snažila zvyknout), tak jako baskický či korsický terorismus či terorismus levicového anarchismu v Řecku.

Znamená tento proces zvykání si na terorismus, že my v Evropě jsme na boj proti němu dobře připraveni? Osobně jsem přesvědčen, že odpověď zní stále „ne“. Realizace základních konceptuálních dokumentů, dokonce i takového základního dokumentu, jakým je strategie potírání terorismu, nebo legislativních nástrojů v podobě rámcového rozhodnutí z června 2002, má stále ještě mnoho nedostatků.

Neuspokojivá je rovněž koordinace prevence teroristických činů a reakce na ně. V této souvislosti existuje naléhavá potřeba zkvalitnění této spolupráce, zejména operační spolupráce a výměny informací mezi členskými státy. Musíme posílit kapacitu Europolu a Eurojustu, potřebujeme posílit ochranu kritické infrastruktury především v oblasti dopravy a energetiky, a to je krok, k němuž neustále vyzýváme. Musíme trvat i na tom, aby byla doložka o solidaritě, která byla součástí textu původního návrhu ústavní smlouvy, začleněna do nové smlouvy, a aby byla do dohod se třetími zeměmi začleněna vhodná protiteroristická doložka. Ve své zprávě jsem k této činnosti vyzýval již před prázdninami.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) (nebylo slyšet) ... neochota Rady udělit Europolu, Eurojustu, koordinátorovi pro potírání terorismu a SitCen-u jakýkoliv institucionální, právní nebo finanční nástroj, který by přetransformoval propojení ad hoc ve skutečnou strategickou spolupráci v oblasti potírání terorismu. Různé členské státy dokonce stále ještě neratifikovaly mezinárodní úmluvy v této oblasti.

Organizace Al-Káida a ETA nerespektují hranice ani národní svrchovanost, avšak našim policejním a tajným službám stále ještě brání v činnosti nepřiměřené překážky. Evropa musí být nejen účinnější, ale i přísnější, protože přístup, podle něhož všechno projde, představuje právě ten způsob, jímž uvažují teroristé, a ve skutečnosti nebyly jejich malými vítězstvími útoky v New Yorku, na Bali, v Madridu, Londýně či dokonce v Bagdádu. Jejich největší vítězství, díky němuž denně získávají pro své myšlenky další stoupence, jim poskytly demokratické vlády, a toto vítězství spočívá v lehkosti, s níž obětují základní hodnoty, práva a záruky, které jsou pilíři demokracie a civilizace.

Evropa musí očistit své jméno, uboze pošpiněné systematickou spoluprací evropských vlád s Bushovou administrativou při únosech, nezákonném zadržování a mučení osob podezřelých z terorismu. Parlament stále čeká na vysvětlení ze strany těchto vlád. Evropa musí být efektivnější ve strategické spolupráci, uvnitř i se svými spojenci, s cílem porazit terorismus, ale i s cílem porazit jej prostřednictvím politických myšlenek a práva.

Dokázat to je povinností portugalského předsednictví socialistické vlády.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, terorismus je zločinem proti lidskosti a představuje největší hrozbu naší společnosti, a bohužel již nabyl evropského rozměru. Otázkou je, zda začala Evropská unie jednat. Odpovědí je jasné „ano“ a dosažené výsledky dokazují, že přijatá opatření byla správná. V Dánsku a v Německu došlo naštěstí k zatýkání. Jsem zavázán komisaři Frattinimu za jeho závazek v tomto ohledu; dokazuje, že Komise je skutečně na dobré cestě.

Přesto však je zapotřebí rovněž přezkoumat, zda jsou opatření účinná, a jaká nová opatření potřebujeme. Dále bychom si měli položit otázku, zda je celková strategie dostačující. V každém případě bychom měli po přezkoumání pokračovat v práci na takovéto strategii. Tuto strategii rozhodně potřebujeme dříve, než se rozhodneme, zda bychom měli jmenovat nového koordinátora pro potírání terorismu. Členským státům musíme také předem vysvětlit, že pokud tohoto nového koordinátora jmenujeme, měl by mít nevyhnutelně pravomoci a odpovědnost, protože v opačném případě bychom takovou funkci zajisté nepotřebovali.

Souhlasím s mnohými řečníky v tom, že musíme v každém případě posílit služby Europolu a Eurojustu a využívat je. Tyto orgány jsou úspěšné a mají k dispozici nástroje. Přijali jsme rozhodnutí podobná tomu včerejšímu, které se týkalo vykonávání pravidel pro zjednodušení používání analytických složek, a má být sestavena také databáze výbušnin. Problémem však je poskytování údajů ze strany členských států. Chtěl bych vás vyzvat, pane úřadující předsedo, abyste zvýšil tlak na členské státy, aby poskytovaly údaje včas.

Pane úřadující předsedo, uvedl jste, že s USA se vedou pravidelné rozhovory. To je správné a dává to smysl, avšak rád bych vás naléhavě požádal, abyste se chopil každé příležitosti a snažil se, aby tato spolupráce byla užitečná pro obě strany. Jinými slovy bych vás chtěl požádat, abyste vyjednával takovým způsobem, že v okamžiku, kdy získáte podezření týkající se terorismu, aby byly Spojené státy povinny ...

(předsedající přerušila řečníka)

  Libor Rouček (PSE). - (CS) Dámy a pánové, terorismus představuje vážnou hrozbu pro mír, stabilitu a prosperitu v Evropě.

Terorismus, jak již bylo řečeno, představuje také útok na základní hodnoty, na nichž je postavena evropská integrace. To znamená koncept lidských práv, právní stát, svobodu a demokracii. Z tohoto důvodu, jsem přesvědčen, musí být odpověď Evropské unie i jejích členských států na hrozby terorismu tvrdá a jednoznačná. Tato rozhodná odpověď by však neměla obsahovat pouhá represivní bezpečnostní opatření. Měla by se také ve zvýšené míře než doposud věnovat prevenci a preventivním opatřením, a to jak uvnitř našich členských států, tak i navenek ve vztahu k našim zahraničním sousedům.

Pokud jde o naši společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, jejím cílem by mělo být posílení ekonomického a sociálního rozvoje, aktivní podpora občanské společnosti a konceptu lidských práv, úsilí o mírové řešení mezinárodních konfliktů, včetně konfliktu palestinsko-izraelského. Ve větší míře než doposud by naše společná zahraniční a bezpečnostní politika se měla věnovat také podpoře a rozvoji regionální spolupráce, a to ať již v rámci sousedské politiky nebo barcelonského procesu.

A konečně, pane předsedo, pane komisaři, společně s našimi přáteli ve Spojených státech i v ostatních zemích bychom měli vypracovat komprehensivní konvenci Organizace spojených národů o terorismu.

  Herbert Reul (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, byli jsme svědky tragických událostí v Madridu a Londýně. Byli jsme svědky toho, že k útokům nedošlo například díky odhalení nevybuchlých výbušných systémů v kufřících, jak tomu bylo například v Německu. Kromě toho jsme v uplynulých dnech byli opět svědky toho, jak účinná práce policie předběhla načasování útočníků, jak uvedly dnešní zprávy opět z Německa. Je zřejmé, samozřejmě, že terorismus je skutečnou a velkou hrozbou a že je bezpochyby jedním z našich klíčových úkolů, jako politiků, chránit lidi a jejich životy.

Mnoho z mých kolegů poslanců dnes uvedlo, že to či ono opatření je sporné a že musíme zvážit, zda představuje nepřiměřené ohrožení občanských a základních práv. Považuji to za oprávněnou otázku a souhlasím s tím, že tuto záležitost je nutno seriózně přezkoumat, avšak toto přezkoumání nemůže trvat tak dlouho, aby se nekonečně dlouho diskutovalo o potenciálních opatřeních, která jsou potřebná. Domnívám se, že neseme odpovědnost za ochranu lidí a jejich životů, což je tím nejdůležitějším posláním. Je to naší největší prioritou, a proto nás, jakožto vedoucí politické představitele, vyzývám, abychom prosazovali nutná opatření namísto toho, abychom o nich jen donekonečna diskutovali, nebo například abychom zapomněli v rámci veškeré kritiky na to, že musíme o jejich správnosti přesvědčit občany, protože jiná alternativa neexistuje.

Nerozumím těm diskusním příspěvkům, které v tomto ohledu stavějí do opozice jakékoliv jednání Spojených států nebo jiných zemí. Nerozumím tomu. Je naší povinností chránit lidský život a uplatňovat potřebná opatření a jsem zavázán panu komisaři za další, velmi osobité návrhy, které dnes předložil. Jsem zavázán těm, kdo uvedli, že musíme zvážit, zda naše opatření mají ve skutečnosti očekávané výsledky. Stojím pevně na straně těch, kdo prosazují podrobné přezkoumání toho, zda jsou zapotřebí nové instituce, nebo zda není možné, aby tyto úkoly velmi dobře plnily instituce již existující.

Potírání terorismu je významným úkolem a tak tomu musí být i nadále. Mimochodem, v budoucnu, bude-li uplatňována rámcová dohoda, budeme …

(předsedající přerušila řečníka)

  Proinsias De Rossa (PSE). - Vážená paní předsedající, při řešení otázky terorismu důrazně podporuji požadavek účinné, výkonné, vyrovnané a zodpovědné bezpečnosti na evropské i mezinárodní úrovni.

Chceme-li se vyhnout tomu, abychom tuto hrozbu živili, pro zabezpečení rovnováhy a proporcionality je nevyhnutelná demokratická odpovědnost. Bezpečnostní reakce však bez ohledu na svou účinnost nepostačuje. Musíme se zabývat mezinárodní, politickou a hospodářskou nespravedlností, která slouží některým demagogům k tomu, aby zneužívali touhy mladých lidí po spravedlnosti.

Jejich příležitost spočívá ve zjednodušování dějin a ve zjednodušené politice, popírající nuance a protiklady, které jsou neoddělitelné od našich politických a náboženských tradic.

Boj o srdce a mysli vyžaduje, abychom se vyhnuli démonizaci celých společenství vyznávajících určité náboženství. Namísto konfrontace vyžaduje otevřený dialog, vyžaduje, abychom se zabývali skutečným a uvědomělým odcizením, které někteří mladí lidé zažívají. Pomoci by mohla evropská myšlenka „jednoty v rozmanitosti,“ ale to vyžaduje odvážné politické vedení, které na úrovni Rady bohužel chybí.

Koneckonců, mohl bych aspoň vyzvat lidi, jejich zástupce zde v Parlamentu, aby se vyhnuli povrchnímu jazyku naznačujícímu povrchní uvažování? Kladení znaménka rovnosti mezi fundamentalismus a terorismus je příkladem povrchního uvažování. Existují miliony a miliony katolíků, protestantů, židů a muslimů, kteří věří každému slovu Starého zákona, Nového zákona či Koránu, a přesto nejde o teroristy. Existuje jen nepatrné množství lidí, kteří vnímají své náboženství doslova a jsou zapojeni do terorismu. Musíme se zabývat tím, proč tomu tak je.

  Charlotte Cederschiöld (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, terorismus je hrozbou pro všechny státy a pro všechny národy: představuje vážnou hrozbu pro naši bezpečnost, hodnoty našich demokratických společností a práva a svobody občanů.

Nová opatření zřejmě zvýšila účinnost v oblasti potírání terorismu, ale je zapotřebí udělat více. Potřebujeme ukázat, že tato tvůrčí opatření skutečně chrání občany a že jsou úměrná omezením v osobní sféře. Pochybuji, že nařízení o tekutinách, které lze vzít na palubu letadla, je přiměřené svému účelu. Někteří nevinní lidé přicházejí o důležité léky, nemluvě o tunách zabavených šampónů, rtěnek atd.

Pokud to přinese úplnou bezpečnost, lidé to přijímají, avšak občané se ptají, jak se tento problém řeší – zlepšení jsou pravděpodobně možná. Pro dosažení správné rovnováhy je potřeba prosadit protiteroristickou politiku, boj proti zločinu a základní práva v demokratické společnosti založené na zásadě právního státu. Patří sem i to, že Evropský parlament by měl být informován před podepsáním jakékoliv dohody mezi Evropou a USA. V tomto ohledu plně důvěřujeme komisaři Frattinimu a Komisi.

Pro dosažení legitimity v této oblasti potřebujeme zvýšit demokratickou kontrolu prostřednictvím spolurozhodování a občané Evropy by měli hrát v rozhodovacím procesu větší úlohu, potřebujeme vyšší transparentnost a více demokratické legitimity. Tato opatření musí Rada veřejně zdůvodnit na evropské úrovni. Také je zapotřebí zlepšit transatlantické vztahy.

A konečně je zapotřebí přijmout tvrdá protiteroristická opatření. Bude to jednodušší, pokud přijmeme naše vlastní demokratické...

(předsedající přerušila řečnici)

  Giulietto Chiesa (PSE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, vrcholná schůzka Evropské unie a Spojených států, která se konala v dubnu minulého roku, byla promarněnou příležitostí. Vzhledem k výsledkům zprávy Zvláštního výboru Evropského parlamentu pro tajné lety americké CIA mělo být Washingtonu jasně řečeno, že pokrok v transatlantické spolupráci v oblasti potírání terorismu lze zakládat pouze na souladu s článkem 6 Smlouvy o EU a na úplném dodržování lidských práv.

Nestalo se tak. Znamená to, že boj proti terorismu nebude posílen, ale dokonce oslaben, protože, jak poznamenal tento Parlament, stejně jako je nepřijatelná kontraproduktivita, je nepřijatelné bojovat proti terorismu využíváním nelegálních, teroristických metod.

Členské státy EU, které podlehly tlaku USA na využívání těchto metod, neporušily jen základní zásady EU, ale zároveň otevřely i cestu nezákonnosti, čím vystavily Evropu zvýšenému riziku teroristického protiúderu. Zintenzivnění boje proti terorismu znamená především zintenzivnění v plném souladu s právem.

  Maria da Assunção Esteves (PPE-DE). – (PT) Terorismus útočí na naši svobodnou a otevřenou společnost. Někdy nás dokonce svádí i k tomu, abychom přijali bezpečnostní právní předpisy, které jsou na hranici porušování hodnot naší civilizace.

Evropská unie proto musí prioritně vypracovat společný kodex, v němž budou jasně stanoveny zásady a metody.

V prvé řadě musíme zaručit zásady lidské důstojnosti a právního státu ve všech aspektech potírání terorismu. Nemůžeme oslabovat morální základy demokracie, které na těchto hodnotách spočívají. Jak řekla Simone de Beauvoirová – nesmíme dopustit, aby nás naši kati naučili zlozvykům.

Zadruhé se musí stanovit jednotné právní předpisy pro členské státy. Unie musí mít v tomto kontextu skutečně význam Unie. Potírání terorismu naléhavě vyžaduje uplatňování pravidel, která jsou sjednocená a soudržná, pravidel, která nemůžeme ponechat na podnětech každého členského státu a momentálního veřejného mínění.

Zatřetí musíme podpořit spolupráci mezi sítěmi a prosazovat konsensus, prostřednictvím schválení opatření v Evropském parlamentu a ve vnitrostátních parlamentech.

Začtvrté musí Evropská unie pracovat na stanovení mezinárodního mechanismu OSN pro monitorování postupů a právních předpisů pro mimořádný stav. Takové potírání terorismu je skutečně na světové úrovni a neomezuje se pouze na Evropu nebo na euroatlantickou osu.

A závěrem, s cílem potírat terorismus musíme pracovat na vytvoření spravedlivějšího a vyváženějšího mezinárodního společenství. Musíme určit příčiny a omyly, podporovat kulturu práv, která zohledňují všechny lidi a velmi usilovat o podporu dialogu mezi civilizacemi. Terorismus je komplexním fenoménem. Nelze na něj reagovat zjednodušeným výkladem.

  Ioannis Varvitsiotis (PPE-DE). – (EL) Paní předsedající, dovolte mi, abych hned úvodem položil Radě dvě základní otázky. První otázkou je, proč zůstává funkce pana de Vriese tak dlouho neobsazena. Hodlá ji Rada obsadit? Považuje ji Rada za potřebnou? Ano nebo ne?

Druhou otázkou je, proč nejsou přijatá protiteroristická opatření řádně uplatňována ve všech členských státech?

Důležitější je stále otázka, zda jsme v našem úsilí o poražení terorismu nepřijali kroky pouze jakožto reakci na teroristickou činnost. Plníme inteligentní, integrovanou strategii ve snaze bojovat proti příčinám terorismu? To bychom neměli nikdy ztrácet ze zřetele. Strach o naši vlastní bezpečnost nás často vede k přijímání strategií, které vzbuzují mylný dojem bezpečnosti.

Opětovně jsem zde prohlašoval, že ochrana veřejné bezpečnosti je naším společným, samozřejmým cílem. Naše metoda je však důkazem vyzrálosti naší civilizace. Dodržování našich práv k nám nejen bytostně patří, ale je zároveň i naší jedinou cestou k blahobytu a bezpečnosti.

Domnívám se, že potřebujeme nejen zhodnotit účinnost všech protiteroristických opatření, která jsme dodnes přijali, ale také zhodnotit pokrok, jehož jsme dosáhli a který nespočívá jen v sérii reakcí na teroristickou činnost.

Proto je nutno zintenzívnit diskuse mezi Radou, Komisí a Parlamentem. Spolupráce členských států má základní význam. A nakonec se domnívám, že bychom měli posílit dialog se třetími zeměmi. Považuji to za důležité, neboť jsme byli svědky toho, jak potřebná je spolupráce se Spojenými státy.

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, dnešní rozprava se týká potírání terorismu, otázky bezpečnosti, právního státu a osobních svobod, tedy nejdůležitějších hodnot v systému EU. Evropský parlament klade Radě a Komisi řady otázek, jejichž řešení je klíčové pro bezpečnost občanů, dodržování práva a statusu občanských svobod.

Chtěl bych se zaměřit na otázku související s transparentností strategie Evropské unie pro potírání terorismu. Demokratická kontrola v této oblasti, a zejména úloha Evropského parlamentu a vnitrostátních parlamentů, zaručují dodržování základních práv zakotvených ve Smlouvě o Evropské unii. Mohu vám připomenout, že v usnesení Evropského parlamentu o údajném využívání evropských zemí americkou CIA k převozu a nelegálnímu zadržování vězňů, je doporučováno používání metod, které jsou v souladu se článkem 6 Smlouvy o Evropské unii.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). − Vážená paní předsedající, právě jsem se vrátil z tiskové konference, která vyzývala k přísnému uvalení hospodářských sankcí vůči íránskému režimu, známému podporovateli terorismu na Středním východě a v jiných oblastech.

Nepochybně všichni vítáme opatření, která skutečně pomáhají v boji proti terorismu, zaujímalo by mne však, kolik opatření z dlouhého seznamu činností EU, o nichž jsme dnes slyšeli, patří do této kategorie.

EU vyniká v rozšiřování svých pravomocí a zvětšování byrokratického aparátu, avšak ze své činnosti a výdajů ukazuje jen málo.

Hovořili jsme trochu o koordinátorovi EU pro potírání terorismu. Jeho titul naznačuje, že by měl jakousi dozorčí úlohu, a to je zcela neúčelné. Podle mne by se měla tato osoba zabývat postupy EU a vymezenými oblastmi, kde je zřejmá přidaná hodnota ze společné akce.

Vysoce si vážím pana komisaře Frattiniho, ale EU skutečně nemůže přebírat zásluhy za jednání naší vnitrostátní policie a bezpečnostních služeb. Bylo by potřeba vykonat nezávislý audit takzvaných protiteroristických opatření EU.

Boj proti terorismu musí být povinností státu a věcí mezinárodní spolupráce. EU by se měla zaměřit na způsob, jak podpořit úsilí směřující k potlačení terorismu na vnitrostátní úrovni.

Jedna z vážných těžkostí projevujících se v našem úsilí o ochranu občanů pochází z neschopnosti kontrolovat naše hranice; teroristé přicházejí a odcházejí a pokračující nekontrolovatelná imigrace je hlavní překážkou řádné integrace usazených přistěhovalců. To musí být klíčovým prvkem každé protiteroristické strategie.

Tento problém také vyvolává pochybnosti o zásadě volného pohybu osob jako takové, a to je další oblast, kterou by měl opět přezkoumat nezávislý orgán.

Již jsem uvedl, že odpovědnost za tyto záležitosti nesou vnitrostátní orgány evropských zemí. S lítostí musím oznámit, že britské úřady při kontrole našich hranic katastrofálně selhaly. Nejen že ani netušíme, kdo do naší země přichází a kdo odchází, ale nad Agenturou pro kontrolu hranic a imigrace (Border and Immigration Agency), která je pověřena vykonáváním kontroly, visí vážné otazníky.

Znepokojilo mne zjištění, že žena, která několik měsíců znala podezřelého teroristu, nyní stojícího před soudem za teroristické útoky v Glasgowě a která podle všeho o jeho činnosti nikoho neinformovala, je v současné době zaměstnána jako imigrační...

(předsedající přerušila řečníka)

  Marianne Mikko (PSE). - (ET) Dámy a pánové, v diskusi o potírání terorismu bych se ráda zaměřila na článek 6 Maastrichtské smlouvy, který se týká základních práv a svobod.

Moje práce vedoucí zastoupení v Moldavsku a zároveň sociální demokratky je věnována bezpečnosti v Evropě, ochraně našich hodnot a jejich šíření v zemích, na které se vztahuje naše sousedská politika. Přejeme si, aby v blízkém okolí Evropské unie zavládly mír a stabilita. Pro účely potírání terorismu potřebujeme podporu takových zemí, jako jsou Pákistán, Rusko a dokonce i Írán.

Úspěšná ochrana našich hodnot závisí do velké míry na způsobu, jakým jsme schopni do ní začlenit naše partnery. Jakékoliv omezení základních práv a svobod v Evropské unii se patnáctkrát promítá do patnácti zemí, na něž se vztahuje sousedská politika, a to nehovořím o Rusku a Číně. Třetí země sledují, co děláme, ne to, co prohlašujeme.

Komise a Rada musí pochopit, že podpora našich vlastních občanů při potírání terorismu bude ztracena, pokud nebudeme schopni ctít některá ze základních práv zakotvených v našich zakládajících smlouvách.

  Jana Hybášková (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, nemíním se účastnit této hloupé rozpravy o tekutinách. Jediní, kdo jsou oprávněni to učinit, jsou bezpečnostní a techničtí odborníci. Pokud dospějí k jasným závěrům, pak je jen naší povinností okamžitě reagovat. Nic nezastraší teroristy více než naše schopnost reagovat.

Hrozba terorismu závisí na naší přísnosti, na přísnosti ustálených, konzervativních systémů, a na neschopnosti přizpůsobit se novým rozměrům v komunikaci, informačním tokům, bankovním převodům a pohybu osob. Jediným řešením je vytváření přechodných struktur, ad hoc týmů, horizontální mezioperační výměna informací a meziagenturní a mezistátní spolupráce, stejně jako udělení pravomocí Europolu a Eurojustu. Odstoupení pana de Vriese bylo očividně velice špatným znamením. Potvrdilo neschopnost EU překonat hloupý, staromódní a národně založený přístup k bezpečnosti. Velmi příznačné pro nedostatek schopnosti vyměňovat si informace a vykonávat rozhodnutí. Na druhou stranu však Reformní smlouva vysílá důležitý a přesvědčivý signál.

Minimální pravidla policejní spolupráce, aproximace trestních a občanských zákoníků, vzájemné uznávání trestních a občanských rozsudků, stejně jako ochrana důkazů, obětí zločinů a samotných pachatelů trestných činů ze strany EU jsou opatřeními, která ukazují, že s dostatečnou energií, finančními prostředky a politickým úsilím se s terorismem můžeme vypořádat a že můžeme trochu pomoci evropským občanům Londýna, Glasgowa a dalších ohrožených oblastí.

Pane komisaři, členské státy musí do prosince 2007 zavést třetí směrnici o praní špinavých peněz. Vyzývám Komisi, aby jednoznačně a rozhodně prosazovala uplatnění nevyhnutelných bezpečnostních opatření ke kontrole praní špinavých peněz a financování terorismu. To pomůže nám a my musíme pomoci vám. Potom budeme moci jasně prohlásit, že jsme připraveni bojovat a zvítězit.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) V den s historickým datem, 12. prosince 2006, Evropský soud rozhodl v plném rozsahu ve prospěch argumentu, který jsem v tomto Parlamentu prosazoval již před lety proti Radě a Komisi a který se týkal práva na informace související s obviněním z terorismu. Spravedlnosti však nebude učiněno zadost a nebudeme skutečně bojovat proti terorismu, pokud na tomto seznamu budou uvedena jména nevinných obětí, jako například Mudžahedíni íránského lidu, zatímco přední světová teroristická organizace Íránské revoluční gardy a všechny její satelitní organizace v Iráku, Libanonu, v Zálivu a na celém světě nadále beztrestně a neohroženě fungují, protože evropské orgány mají strach z konfrontace s teroristickou bestií.

Vyzývám orgány, aby udělaly to, k čemu byly ve skutečnosti vyzvány.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, domnívám se, že toto byla velmi podnětná, zajímavá a velmi příhodná diskuse, tím spíše s ohledem na události v Dánsku a Německu, které byly uvedeny.

Je mou povinností tlumočit mnohé z vašich návrhů, obav a doporučení Radě a chtěl bych vás ubezpečit, že portugalské předsednictví je přirozeně nakloněno spolupráci a dialogu s Parlamentem s ohledem na právní ustanovení, která naše vztahy upravují.

Diskuse o terorismu je samozřejmě složitá a komplexní. Někteří jsou toho názoru, že bychom měli zajít dále, jiní si myslí, že jsme již zašli příliš daleko a měli bychom možná mírně ustoupit. Někdo kritizuje, zatímco jiný chválí. Někdo naše jednání odsuzuje, jiný jej podporuje. Všichni se však samozřejmě shodneme na tom, že musíme vést stabilní a odhodlaný boj proti této epidemii známé jako terorismus, a že v tomto boji nelze přistoupit na žádné ústupky. Představuje to pro nás proces učení se, postupný proces zlepšování. Jde o novou hrozbu, s níž jsme zatím neměli zkušenosti a s níž jsme nebyli zvyklí bojovat, o otázku, kterou jsme nebyli zvyklí řešit. Proto se přirozeně musíme zlepšovat, učit se a povzbuzovat se k činnosti, s cílem zajistit, aby se útoky, jichž jsme byli svědky, neopakovaly.

Tvrdě jsme pracovali a zcela správně jsme spolupracovali se třetími zeměmi a ve velké míře jsme v nich působili. Jde o mezinárodní boj. Žádný členský stát se nedokáže sám účinně postavit tomuto boji nebo hrozbě, která na nás čeká, a nedokáže to žádná organizace ani skupina zemí, které by pracovaly samostatně. Potřebujeme velmi úzkou mezinárodní spolupráci.

Při přípravě na tuto rozpravu jsem si poznamenal řadu opatření a činností, které jsme vykonali v oblasti prevence teroristických útoků, ochrany před nimi, jejich sledování a reakce na ně. Dospěl jsem k závěru, že přestože je toho ještě mnoho potřeba udělat, hodně jsme již vykonali a musíme se snažit zlepšit v těch oblastech, v nichž nebyly dosažené výsledky tak uspokojivé, jak by měly být. V této souvislosti je zásadní připomenout nástroje hodnocení, které jsme zavedli zvláště proto, aby nám umožnily poté, co budou opatření na jistou dobu zavedena do praxe, vyvodit závěry, které by nám měly pomoci přijatá opatření zkvalitnit.

Chtěl bych vám říci, že portugalské předsednictví i Rada jsou toho názoru, že boj proti terorismu lze vést pouze, a ujišťuji vás, že tomu tak i bude, v rámci dodržování našich základních hodnot a zásad, které jsou v našem boji proti terorismu nejohroženější, to znamená v rámci prosazování těchto zásad a těchto hodnot. Nebylo by dobré, kdybychom na ně v našem boji proti terorismu zapomínali nebo je nedodržovali. Portugalské předsednictví bude v tomto ohledu zvláště bdělé a nepřistoupí na žádný kompromis.

Závěrem bych rád řekl, vzhledem k tomu, že tato otázka zde vzbudila velikou pozornost a já sám jsem ji uvedl ve svém prvním příspěvku, že předsednictví pracuje v úzké koordinaci s generálním tajemníkem Rady na přezkoumání otázky koordinátora pro potírání terorismu, tedy na přezkoumání způsobu, jak rozšířit jeho pravomoci a schopnosti, s cílem umožnit mu účinné plnění úkolu, k němuž byla jeho funkce původně vytvořena. Uvědomuji si, že to může trvat trochu déle. Portugalské předsednictví se zavázalo urychlit diskuse v rámci orgánů Rady a v příhodné době oznámit jmenování nového koordinátora pro potírání terorismu.

Jak jsem již uvedl, budu v každém případě zohledňovat vaše rady, návrhy a obavy, které jste vyjádřili v této rozpravě. Nejsme a nikdy nesmíme být lhostejní k vašim stanoviskům. Netvrdíme a nikdy jsme netvrdili, že jsme dokonalí, nebo že všechno, co jsme udělali, jsme udělali správně a bezchybně a že to nelze kritizovat. Právě naopak, naše úsilí bude vždy zaměřeno na zlepšení, s cílem zajistit, aby byly naše společnosti svobodné, otevřené a demokratické a aby se dokázaly postavit těm společnostem, které si nepřejí, aby tomu tak bylo. Velice vám děkuji.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěl bych poděkovat všem, kdo přispěli k této důležité diskusi. Někteří tvrdí, že terorismus je výrazem politické strategie. Souhlasím s tím, pane Mayore Orejo. Proti terorismu musíme bojovat prostřednictvím globální politické strategie.

Hodně jste hovořili o prevenci a boji proti násilné radikalizaci. Ve svém prvním příspěvku jsem uvedl některé zvláštní charakteristiky jistých návrhů. Mohu vám říci, že je mezi nimi i důležitá iniciativa týkající se násilné radikalizace.

Sotva za měsíc, ve dnech 16. a 17. října, se bude poprvé konat Evropská konference týkající se úlohy vzdělávání ve školách při odstraňování násilné radikalizace mezi nejmladšími členy naší společnosti. Vyzvali jsme odborníky z oblasti vzdělávání v Evropě a samozřejmě zvu pozorovatele z Evropského parlamentu, aby se jí zúčastnili. Tato konference bude příležitostí k jasnému prohlášení, že hodláme kulturu zla a násilí nahradit kulturou tolerance a spolupráce.

Mapujeme všechny iniciativy, které přijaly členské státy s cílem bojovat proti radikalizaci a předcházet náboru teroristů. Výsledky a osvědčené postupy, k nimž se díky tomuto průzkumu dopracujeme, budou přirozeně Parlamentu k dispozici.

Hovořili jsme hodně o šíření a výměně údajů a informací. Dámy a pánové, často máme k dispozici množství údajů, ve skutečnosti až příliš velké množství údajů, chybí nám však přiměřená analýza těchto údajů. Proto potřebujeme, aby Europol hrál výraznější úlohu. Děkuji všem, kdo podpořili posílení úlohy Europolu, včetně pana Pirkera. V prosinci minulého roku jsem předložil Radě návrh týkající se záležitosti rozšířené analytické úlohy Europolu a doufám, že portugalské předsednictví podpoří jeho přijetí do konce tohoto roku.

V červenci byla předložena iniciativa týkající se bioterorismu. Velmi jasně jsme určili nejcitlivější sektory a oblasti, v nichž je nevyhnutelná užší evropská spolupráce – hovořím nyní k panu Borgheziovi, který tento problém nastolil. Někteří připomínali neschopnost členských států jednat. Jsem zastáncem postupu označení a zahanbení. V červenci minulého roku jsem zveřejnil dokument, v němž velmi jasně zdůrazňuji, které členské státy se opožďují již ve fázi výkonu platných právních předpisů v oblasti terorismu. To dokazuje, a v tomto případě se obracím přímo na pana Guardanse Cambó, že jsem připraven přijmout pravomoci, avšak takové postupy budou užitečné jen tehdy, když budou všechny členské státy a Rada považovat prohlášení o neplnění povinností za návrh a povzbuzení na cestě kupředu.

Mnozí hovořili o transatlantických vztazích. Dámy a pánové, domnívám se, že větší spolupráce se Spojenými státy je nevyhnutelná, avšak zároveň zde v Evropě potřebujeme vyšší angažovanost. Mimo jiné bych chtěl poděkovat panu Cashmanovi za to, že tuto zásadu vyslovil. Nemá pro nás smysl, abychom byli pomalí v přípravě a rozvoji evropského modelu, a zároveň abychom něco vyčítali Spojeným státům, protože oni model ve skutečnosti mají. Domnívám se, že ze strany Evropy je potřeba vyšší investice a užší spolupráce se Spojenými státy, avšak nesmíme říkat, že problémem Evropy jsou Spojené státy. Problémem jsou teroristé a činnost, které se věnují v srdci Evropy. To je důležité mít na zřeteli.

(potlesk)

Poslední poznámka. Jsem si jist tím, že Evropská smlouva nám poskytne lepší nástroje, že nám poskytne nástroj, prostřednictvím něhož budeme spolupracovat s Parlamentem, s cílem zavést konečně spoluodpovědnost tří orgánů. Nás v Komisi a v Radě to posílí. Domnívám se, že v tom okamžiku budou všichni občané schopni pochopit a transparentně vnímat, kdo udělal chybu, kdo se zachoval správně a kdo ne, když to bylo potřeba. A proto doufejme, že smlouva se stane skutečností, že bude konečně schválena a že se z tohoto Parlamentu společně s námi stane kompletně vyzbrojený institucionální subjekt v oblasti potírání terorismu.

(potlesk)

  Předsedající. − Děkuji, pane Frattini. Omlouvám se za hluk, který nebyl způsoben neúctou k vaší osobě.

Společná rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dne 11. října.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Stejně jako v předchozích rozpravách, i v této se většina EP, Komise a Rady vyhnula podrobnostem či seriózní analýze jak terorismu ve všech jeho podobách včetně státního terorismu, tak i  analýze „potírání terorismu.“ Je zřejmé, že se neustále snaží analyzovat terorismus vytržený z kontextu, s cílem zastřít hlubší příčiny terorismu a politik, které jej plodí.

Takové chování je o to závažnější a politicky významnější v situaci, kdy jsou národy světa konfrontovány se skutečností, že oblast „potírání terorismu,“ v níž hrají USA a EU klíčovou úlohu, je používána jako nástroj k porušování mezinárodního práva, ohrožování svrchovanosti národů a nezávislosti států prostřednictvím podpory intervence, agrese a války ať již v Afghánistánu, Íráku nebo Palestině, se sty tisíci obětí, které přinášejí.

Přestože někteří řečníci do omrzení opakovali význam zabezpečení lidských práv v tomto „potírání terorismu“ a útočili na bezpečnostní opatření přijatá v rámci tohoto potírání, rostoucí počet situací a skutečností dokazuje neschopnost dodržovat základní občanské svobody, práva a záruky.

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – EU znamená volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Překážky v této oblasti je třeba brát vážně. Potírání terorismu, jakožto součásti mezinárodního zločinu, nelze zanedbávat.

Terorismus je však choulostivým tématem. Nikdy nesmíme zapomenout, že každá politika týkající se potírání terorismu musí vycházet z dodržování základních práv a lidské důstojnosti.

Opatření musí být zároveň účinná a přiměřená pro účel zvýšení bezpečnosti. Pochybuji, že například nová omezení týkající se tekutin v letadlech tato měřítka splňují.

Koneckonců, každé úsilí o lepší koordinaci mezi jednotlivými členskými státy a mezi nimi a orgány EU je třeba uvítat. Po odstoupení pana de Vriese by měl být co nejdříve jmenován nový evropský koordinátor pro potírání terorismu.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN COCILOVO
místopředseda

  Sophia in 't Veld Veld (ALDE). – (NL) Pane předsedající, chtěla bych pouze poznamenat, že během rozpravy bylo úřadujícímu předsedovi Rady, který již odešel, a Komisi položeno několik přesných otázek, na něž neodpověděli. Chtěla bych, aby Rada a Komise poskytly písemnou odpověď na mé otázky týkající se Kontaktní skupiny na vysoké úrovni o ochraně osobních údajů a amerického Zákona o zahraniční informační kontrole (FISA, Foreign Intelligence and Surveillance Act).

  Předsedající. − Budeme postupovat v souladu s Jednacím řádem a také na základě předložené žádosti.

3. Složení Parlamentu: viz zápis

4. Plán práce: viz zápis

  Richard Howitt (PSE). − Vážený pane předsedající, v souvislosti s procedurální námitkou žádám předsedu Parlamentu, aby urychleně požádal o poskytnutí ochrany delegaci z Kolumbie, která navštívila náš Parlament ve dnech 27. − 28. června a jejímž členům bylo v tomto týdnu veřejně vyhrožováno zabitím, neboť na těchto místech otevřeně vyjadřovali návrh týkající se humanitární výměny vězňů v rámci kolumbijského konfliktu.

Obvinění, že členové delegace včetně matky bývalého kolumbijského prezidentského kandidáta francouzského původu, Yolandy Puleciové de Betancourtové, hlavy katolické církve v Kolumbii monsignora Luise Augusta Castra a generálního tajemníka kolumbijské Liberální strany Dr. Josého Noe Riosa, podporují v zemi partyzánské hnutí, jsou nesmyslná a vystavují skupinu smrtelnému nebezpečí.

Z čistě humanitárních důvodů žádám předsedajícího, aby udělal vše, co je možné, a aby poslal oficiální žádost týkající se zajištění jejich bezpečnosti.

(potlesk)

5. Hlasování

  Předsedající. − Dalším bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti o hlasování: viz zápis)

5.1. Úsilí členských států během roku 2005 k dosažení udržitelné rovnováhy mezi rybolovnou kapacitou a rybolovnými právy (hlasování)

- Zpráva: Casaca (A6-0297/2007)

5.2. Návrh opravného rozpočtu č. 5/2007 (hlasování)

- Zpráva: Elles (A6-0300/2007)

5.3. Pozemní přeprava nebezpečných věcí (hlasování)

- Zpráva: Liberadzki (A6-0253/2007)

6. Uvítání

  Předsedající. − V galerii pro hosty sedí delegace parlamentu Jihoafrické republiky. Rád bych srdečně přivítal delegaci z Jihoafrické republiky, která nás poctila návštěvou při příležitosti 10. meziparlamentního setkání EP – Jihoafrická republika, které se koná od 5. do 6. září.

(potlesk)

7. Hlasování (pokračování)

(Před zahájením hlasování)

  Gary Titley (PSE). − Vážený pane předsedající, mohl byste mi v souvislosti s prohlášeními o zájmech vysvětlit, zda by chovatelé dobytka, kteří jsou mezi námi, měli při hlasování o dalších třech zprávách týkajících se mléka podat prohlášení o zájmu a zdržet se hlasování?

(potlesk)

  Před sedající. − Pane Titley, postupovali jsme samozřejmě na základě prohlášení, které podepsali jednotliví poslanci s odkazem na konflikty zájmů v době přebírání mandátu a s ohledem na zvláštní parlamentní postupy.

7.1. Zahuštěné a sušené mléko určené k lidské spotřebě (hlasování)

- Zpráva: Jeggle (A6-0282/2007)

7.2. Společná organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky (hlasování)

- Zpráva: Jeggle (A6-0283/2007)

7.3. Doplňující pravidla společné organizace trhu s mlékem a mléčnými výrobky pro konzumní mléko (hlasování)

- Zpráva: Jeggle (A6-0284/2007)

⁂

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). − Vážený pane předsedající, vzhledem k tomu, že v galerii sedí delegace parlamentu Jižní Afriky, mohli bychom ji požádat, aby od nás odnesla zprávu, že odsuzujeme režim prezidenta Mugabeho v Zimbabwe a očekáváme, že Jihoafrická republika navrhne vhodná opatření k dosažení zlepšení situace v této zemi?

(potlesk)

  Předsedající. − Poznamenávám si váš požadavek, který osobně vítám, a budeme se snažit tuto situaci vyřešit, avšak zároveň budeme dodržovat jednací řád, pokud jde o průběh hlasování.

7.4. Omezení zavedená EU, pokud jde o tekutiny, které si mohou cestující vzít na palubu letadla (hlasování)

- Usnesení: B6-0267/2007

7.5. Logistika nákladní dopravy v Evropě - klíč k udržitelné mobilitě (hlasování)

Zpráva: Ayala Sender (A6-0286/2007)

7.6. Zpráva o činnosti EURES za roky 2004–2005: K jednotnému evropskému trhu práce (hlasování)

- Usnesení: B6-0322/2007

7.7. Snižování škod souvisejících s alkoholem (hlasování

- Zpráva: Foglietta (A6-0303/2007)

8. Vysvětlení hlasování

- Zpráva: Casaca (A6-0297/2007)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Trvale udržitelné rybolovné zdroje považujeme za nevyhnutelné k tomu, aby bylo možno pokračovat v rybolovu a aby bylo odvětví rybářství životaschopné, ale nepřijímáme politiku řízení flotil, přijatou v EU, ani snižování objemu flotily, které bude mít za následek především výrazné snížení výrobních nástrojů a drastické snižování počtu zaměstnanců.

Při dosahování cíle trvale udržitelné rovnováhy mezi kapacitou rybolovu a možnostmi rybolovu musí být zohledňována sociální a  hospodářská situace v odvětví rybářství, prostřednictvím uplatňování dotačních nástrojů nebo kompenzace rybářů dotčených hospodářskými následky ekologického rybolovu a opatřeními zaměřenými na omezení rybolovu, zejména ve znevýhodněných regionech, které jsou na odvětví rybářství závislé.

Podobně by měla být intenzita rybolovu v rovnováze s existujícími zdroji a ochranou mořského prostředí, což by mělo za následek podporu drobného rybolovu v pobřežních oblastech a neprůmyslového rybolovu a ochranu rybolovných společenství. To by bylo zvlášť užitečné v souvislosti se zvyšováním rozsahu výlučných oblastí rybolovu členských států ze současných 12 námořních mil na 24 námořních mil a pro nejodlehlejší regiony ze 100 námořních mil na 200 námořních mil.

  Robert Navarro (PSE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy mého kolegy pana Casaca, protože jsou v ní jasně zdůrazněny negativní účinky současného systému, které někdy vedou k přijímání rozhodnutí odtržených od místní reality.

Například tzv. thonaille v oblasti Středozemního moře. Ti, kdo tuto metodu používali, se snažili o rozvoj svých metod rybolovu, avšak nedávno přijaté právní předpisy je nepřiměřeným způsobem omezují natolik, že existuje riziko úplného zániku. Ve skutečnosti čelí nekalé hospodářské soutěži ze strany svých kolegů lovících v oblasti východního Atlantiku, ať již Španělů či Francouzů. V souladu s návrhy předloženými ve zprávě by přístup využívající geografické oblasti rybolovu a zohledňování zvláštností používaných technik umožnil zajistit spravedlivější rozdělení intenzity rybolovu a zároveň zaručit trvale udržitelnou rovnováhu kapacity rybolovu a možností rybolovu.

- Zpráva: Elles (A6-0300/2007)

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Podporuji zprávu pana Ellese o návrhu opravného rozpočtu č. 5/2007. Rád bych přitom poukázal na jednu věc, která pro mou zemi představuje zvláštní problém a která může působit proti podpoře dodatečných výdajů.

Problémem Británie je, že Margaret Thatcherová dohodou z Fontainebleau z roku 1984 zanechala budoucím britským vládám v rukou černého Petra. Tato dohoda poskytuje Británii náhradu dvou třetin rozdílu mezi našimi ročními rozpočtovými příspěvky a příjmy z rozpočtu EU. Takto zaplatí Británie každý nový výdajový program hned dvakrát; nejprve vyplatíme svých 50 % a potom přijdeme o dvě třetiny z příspěvků do EU, čímž se v našem případě ojedinělým způsobem snižují příspěvky do EU z 50 % na méně než 17 %. Uvážíme-li skutečnost, že příspěvky Británie jsou právě pod 15 % z celkového rozpočtu, pak na každém novém projektu, za který dostává méně než třetinu z náhrad, Británie prodělá.

- Zpráva: Liberadzki (A6-0253/2007)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Ve zprávě se uvádí, že ročně se v EU přepraví přibližně 110 miliard tun/km nebezpečných věcí, tedy věcí nebezpečných pro obyvatele a životní prostředí; toto množství představuje téměř 8 % z celkové přepravy věcí. Z toho se 58 % přepravuje železniční dopravou, 25 % leteckou dopravou a 17 % vnitrozemskou vodní dopravou.

Mezinárodní přeprava nebezpečných věcí je upravena mezinárodními dohodami.

V této souvislosti se domníváme, že užitečná a potřebná spolupráce na úrovni EU musí zaručit úplnou svrchovanost členských států, pokud jde o přepravu (nebezpečných) věcí na jejich území, například prostřednictvím práva regulovat, vydávat jednotlivá povolení a zákazy přepravy nebezpečných věcí, zejména z důvodů vnitrostátní bezpečnosti a ochrany životního prostředí.

Jde o zásadní záležitost, která je stále důležitější v souvislosti s neomezenou liberalizací přepravy, kterou prosazuje EU.

  Dieter-Lebrecht Koch (PPE-DE), písemně. − (DE) Návrh Komise na zjednodušení a sjednocení evropských právních předpisů týkajících se přepravy nebezpečných věcí by měl být v plném rozsahu schválen v zájmu zlepšení právní úpravy.

Teprve nedávno, 31. srpna 2007, jsem navštívil centrály řízení přepravy sedmi silničních tunelů, mimo jiné i nejdelšího tunelu v Německu, a uvědomil jsem si potřebu harmonizace, zejména pokud jde o ustanovení týkající se přepravy nebezpečných věcí tunely.

Přeprava věcí, ať již nebezpečných či nikoli, vzrůstá rychlým tempem a tento trend lze pozorovat na celém světě; takový nárůst již nelze zvládat prostřednictvím jediného způsobu přepravy. Je proto smysluplné, aby byla přijata pravidla pro přepravu nejen silniční a železniční, ale i přepravu po vnitrozemských vodních cestách. Zvyšuje to naději, že k řešení problému našich požadavků na přepravu bude používán přístup využívající kombinovanou dopravu. Je zvlášť vhodné připomenout, pokud jde o pochopení ze strany našich spoluobčanů, že tento právní akt nezohledňuje pouze zvláštní doporučení OSN, ale i požadavky členských států na subsidiaritu. Skutečnost, že ve směrnici jsou shrnuty čtyři „staré“ směrnice, čímž se ušetří 2 000 stran legislativního textu, z ní dělá příklad snižování byrokratické zátěže.

Členským státům bude ponecháno právo regulovat nebo dokonce zakázat přepravu určitých nebezpečných věcí v rámci jejich území, například z důvodů vnitrostátní bezpečnosti nebo ochrany životního prostředí. Podle závěrečné analýzy může veřejnost očekávat, že tato směrnice přispěje ke zlepšení bezpečnosti přepravy i k bezpečnosti životního prostředí.

  Fernand Le Rachinel (ITS), písemně. – (FR) Nebývá to zvykem, ale tento návrh Komise, zaměřený na harmonizaci pravidel přepravy nebezpečných věcí, je krokem správným směrem. Cílem navrhovaného textu je skutečně zjednodušit a sjednotit existující právní předpisy Společenství.

V současné době upravují pozemní přepravu nebezpečných věcí (železniční a silniční) a přepravu takovýchto věcí po vnitrozemských vodních cestách čtyři směrnice a mnoho rozhodnutí Komise. Tato různorodá směs znamená, že pravidla jsou příliš komplexní, obtížně proveditelná do vnitrostátních právních předpisů a často zastaralá.

Jde o zvlášť důležitou otázku, protože objem přepravy po vnitrozemských vodních cestách v EU neustále vzrůstá, stejně jako objem nebezpečných věcí. V EU se ročně přepraví téměř 110 miliard tun/km těchto věcí, což představuje 8 % z celkového objemu přepravovaných věcí. Silniční a železniční sítě a vodní cesty ve Francii bývají z důvodu své strategické pozice křižovatky Evropy často přetíženy a dochází na nich k vyššímu počtu dopravních nehod.

Je nejvyšší čas, aby byly všechny okrajové, nepřiměřené právní předpisy EU v této oblasti odstraněny, s cílem umožnit různým subjektům i vnitrostátním orgánům, aby zaručily a v plné míře posílily bezpečnost tohoto druhu přepravy.

  Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Katastrofální požár kamionu v tunelu Gotthard a podobné nehody určitě nejsou vzhledem k trvalému nárůstu nákladní přepravy posledními děsivými příběhy nehod kamionů. Jde zejména o tento problém, protože kamiony hrají až nepřiměřeně často úlohu při dopravních nehodách na dálnicích a protože kvůli neustále se snižujícím rezervám a neustále se zvyšujícímu konkurenčnímu tlaku nebývá dodržována povinná doba odpočinku. Špatná údržba silnic a vznik kolon také zvyšují možná nebezpečí.

Pokud je účastníkem takové dopravní nehody vozidlo přepravující nebezpečné věci, její následky bývají samozřejmě mnohem vážnější. Kromě toho radioaktivní, korozivní nebo výbušné náklady bývají neustále přepravovány nelegálně, což znamená smrtelné nebezpečí pro pracovníky záchranné služby přijíždějící k dopravní nehodě. Je správné a rozumné, že bezpečnostní požadavky budou aktualizovány, a to je důvod, proč jsem i já osobně hlasoval ve prospěch této zprávy, a to přesto, že by měly být patřičně přizpůsobeny také kontroly.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Jednou ze základních povinností a odpovědností EU je vytvořit podmínky k bezpečnému životu evropských občanů. Objem pozemní přepravy zboží v rámci EU neustále vzrůstá a v rámci tohoto nárůstu se zvyšuje také objem přepravy nebezpečných věcí.

Proto potřebujeme zajistit, aby byly právní předpisy vztahující se na přepravu nebezpečných věcí zjednodušeny a vyjasněny. Záměr sloučit do jediné směrnice přepravu nebezpečných věcí železniční a silniční dopravou a dopravou po vnitrozemských vodních cestách by mohl podpořit kombinovanou dopravu prostřednictvím uplatňování stanovených pravidel, zlepšení bezpečnosti a rychlosti, vycházející z přijetí nových kritérií rychlé přepravy zboží a ustanovení pro příslušné služby. Předpokladem této situace je proto stále vyšší bezpečnost přepravy na území EU včetně přepravy nebezpečných věcí. Věřím, že to bude umožněno prostřednictvím uplatnění opatření stanovených touto směrnicí.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji ve prospěch zprávy Bogusława Liberadzkieho o pozemní přepravě nebezpečných věcí.

Profesor Liberadzki je předním odborníkem v oblasti dopravy. Zpráva, kterou předložil, je profesionálně zpracována a poskytuje podrobnou analýzu daného problému.

Jednou z priorit Evropské unie je bezpochyby zajistit, aby Evropané žili v bezpečných podmínkách. Patří sem také bezpečnost přepravy v rámci Unie, zejména přepravy nebezpečných věcí. Zvýšený oběh zboží a služeb s sebou přináší také nárůst objemu silniční, železniční a říční dopravy. Podporuji proto iniciativu týkající se spojení těchto způsobů dopravy do jedné směrnice. Domnívám se, že bychom se měli na evropské úrovni snažit o zavedení právních předpisů, které mají co nejvyšší přidanou hodnotu pro občany EU. Začlenění pravidel do jediného dokumentu EU posílí jejich transparentnost a dostupnost, stejně jako účinnost jejich uplatňování.

- Zprávy: Jeggle (A6-0282/2007, A6-0283/2007, A6-0284/2007)

  Andreas Mölzer (ITS). − (DE) Pane předsedající, hlasoval jsem ve prospěch zpráv zpravodajkyně Jeggleové, protože doufám, že ulehčí našim zemědělcům přežití. Koneckonců bývaly časy, kdy dokázali zemědělci velmi dobře přežít z toho, co vyprodukovali. Dnes ceny potravin neustále rostou, ale zatímco z nich velké podniky těží výhody a sbírají slušné ziskové marže, obyčejní zemědělci jsou stále více tlačeni do úlohy prosebníků. Drobní zemědělci často potřebují vedlejší příjem k tomu, aby přežili, a jediným a nejdůležitějším důvodem toho, proč se mnozí z nich pro tuto dvojí zátěž rozhodnou, je láska k přírodě. Avšak stále více z nich se vzdává, což vedlo již dnes k závislosti na dovozu v oblasti ovoce, zeleniny a výroby krmiv.

Od přistoupení Rakouska k EU zanechalo svého podnikání více než 50 % rakouských zemědělců, což znamená zastavení produkce mléka. Blížíme se tedy velmi rychle k okamžiku, kdy bude naše soběstačnost v oblasti dodávek čerstvého mléka a výrobků z čerstvého mléka ohrožena.

  Hynek Fajmon (PPE-DE). - (CS) Pane předsedo, dámy a pánové, při dnešním hlasování o třech zprávách týkajících se mléka jsem podporoval návrhy Komise, protože se jedná o kroky správným směrem.

Trh s mlékem a mléčnými výrobky je v Evropské unii zbytečně a nesmyslně přeregulovaný a na to doplácí jak spotřebitelé tak také výrobci. Je tedy správné, že se stávající pravidla liberalizují, je dobře, že se umožní uvádět na trh nejen stávající tři kategorie mléka, ale i další kategorie s jiným obsahem tuku. Spotřebitel tak bude mít větší svobodu volby a výrobci rovněž. Takový vývoj je třeba rozhodně přivítat.

Komise by měla v liberalizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky rozhodně pokračovat, protože stávající systém kvót je zastaralý a nefunkční. Není důvod dále pokutovat výrobce za to, že vyrobili hodně mléka. Nyní, když v celém světě stoupá poptávka po mléku a mléčných výrobcích, se ukazují kvóty jako překážka rozvoje mlékárenství v celé Evropské unii.

  Liam Aylward (UEN), písemně. − Současná stabilita mlékárenského odvětví vzbuzuje mezi evropskými chovateli mléčného dobytka velký optimismus. Vzrůstající poptávka po mléčných výrobcích v Asii, snižující se evropská produkce a zvýšené používání půdní produkce v USA pro zajištění biopaliv vyhánějí ceny mléčných výrobků do rekordních výšek.

Jakožto poslanec zastupující venkovské Irsko jsem šťasten, že chovatelé mléčného dobytka dostávají zaslouženou příležitost, přestože výrobní náklady nadále stoupají a zejména drobným chovatelům ztěžují podmínky pro přežití.

Změna v mechanismech řízení trhu přináší nestabilitu. V souvislosti s plánovaným odstraněním kvót na mléko do roku 2015 musí být vytvořeny rezervy pro vyrovnání výkyvů trhu. Reakce výrobců je neznámá. Zvýšení produkce mléka povede k poklesu cen. Zabezpečovací mechanismy, které jsou přípustné v rámci Světové obchodní organizace, budou pro stabilitu rozhodující.

Vývozní náhrady mají v současné době nulovou sazbu z důvodu stability světových trhů s mléčnými výrobky. Měli bychom zajistit, aby byly zachovány jakožto mechanismy, které by případně mohly být zavedeny později.

Změna v mlékárenském odvětví je nevyhnutelná. Je však potřeba dobře zvládnout její průběh, s cílem zajistit evropským farmářům stabilní a jasnou budoucnost.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Souhlasíme se zaměřením zprávy, připisující význam základnímu kvalitativnímu oživení distribuce mléka ve školách. Je nám však líto, že ve své současné podobě, s přijatou filozofií řízení a s vyčleněnými zdroji podporoval tento program v mnoha případech spíše nepití mléka, vzhledem k nízké kvalitě a neuspokojivé povaze nabízených výrobků, neodpovídající chuťovým preferencím žáků prvního stupně základních škol.

Proto se domníváme, že sortiment výrobků zařazených do tohoto programu by měl být rozšířen, pokud jde o rozmanitost, nutriční hledisko a požadavky na zdravou stravu. Musíme mít však na paměti, že v prvé řadě je nutno vyřešit jednoduché otázky, jako jsou nedostatečné sítě chladicích zařízení, protože právě to neumožňuje školám a mnohým portugalským studentům přístup k jiným druhům mléka než je mléko s prodlouženou trvanlivostí.

Nutriční hodnota mléka je všeobecně známá a uvědomujeme si, že musíme zvyšovat jeho spotřebu. Aby to však bylo možné, v každém případě je nutno, aby byla podporována produkce kvalitního mléka, která spočívá v rukou množství drobných subjektů, zejména rodinných farem, které prostřednictvím neextenzivní produkce mléka udržují při životě venkovská společenství a obyvatelstvo venkova.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Zprávy o mléčných výrobcích, vypracované Výborem pro zemědělství, jsou smíšené. Švédská strana Junilistan podporuje Komisi s ohledem na skutečnost, že je nutno umožnit výrobu a prodej konzumního mléka, které není zařazeno do žádné ze tří kategorií uplatňovaných v současné době. Taková liberalizace je správná a usnadňuje situaci ve Švédsku, které již od roku 1995 čelí problémům spojeným s přizpůsobováním švédských tradic přísným pravidlům EU týkajícím se mléčných výrobků.

Další dvě zprávy týkající se mléka vycházejí ze společné zemědělské politiky EU a strana Junilistan s nimi nesouhlasí. Produkce mléka by měla být záležitostí volného trhu a měla by podléhat běžným potravinovým kontrolám týkajícím se veřejného zdraví.

Pozměňující a doplňující návrhy Výboru pro zemědělství ve zprávě (A6-0283/2007) o společné organizaci trhu s mlékem a mléčnými výrobky jsou prostě absurdní. Navrhují, aby byly rozpočtové úspory zachovány v odvětví mléka a zřízen restrukturalizační program pro fond mléka s cílem podporovat subjekty v odvětví mléčné výroby, na něž doléhá stále větší liberalizace trhu, posílena opatření na podporu odbytu a na propagaci, na podporu výroby mléka v horských oblastech a na posílení systému distribuce mléka ve školách.

S těmito návrhy v zásadě nesouhlasíme. Strana Junilistan konstatuje, že je správné, aby Evropský parlament neměl pravomoci v procesu spolurozhodování v oblasti zemědělské politiky EU, protože Unie by se tím dostala do pasti protekcionismu a velkých dotací pro různé skupiny v rámci zemědělského odvětví.

  Christel Schaldemose (PSE), písemně. − (DA) Dánští poslanci v socialistické skupině Evropského parlamentu, konkrétně pan Rasmussen, paní Thomsenová, paní Schaldemoseová, pan Jørgensen a pan Christensen hlasovali nejen proti návrhům Komise, ale i proti pozměňujícím a doplňujícím návrhům, které navrhl Parlament. Podle názoru delegace je reforma systému distribuce mléka ve školách nevyhnutelná, avšak návrh není dostatečně podrobný. Delegace se domnívá, že podporu pro plnotučné mléko by bylo vhodné zcela zrušit, neboť zdravé mléko by mělo být podporováno v nejvyšší možné míře.

Přesto však delegace podporuje reformu zemědělské podpory EU s ohledem na vyšší tržní orientaci a domnívá se, že zemědělská politika EU by měla být propojena mimo jiné s politikou životního prostředí a iniciativami v oblasti veřejného zdraví.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Aby byla zajištěna integrita Parlamentu, všichni poslanci, kteří mají finanční zájmy v odvětví mléka, by měli při tomto hlasování podat prohlášení o zájmu.

- Usnesení: B6-0267/2007

  Hubert Pirker (PPE-DE). (DE) Pane předsedající, hlasoval jsem ve prospěch tohoto usnesení, neboť se domnívám, že přišel čas přezkoumat toto opatření a zhodnotit, zda je skutečně přiměřené a účinné. Pokud není účinné, zrušíme ho. Pokud je účinné pouze částečně, musíme jej přiměřeně změnit a doplnit. V každém případě bychom však měli pracovat na normalizaci uplatňování, tedy na zabezpečení jednotnosti kontrol, abychom jednou provždy ukončili obtěžující postupy, které jsou dnes uplatňovány na letištích.

  John Attard-Montalto (PSE). – (MT) Chtěl bych vysvětlit, že v případě bezpečnosti bychom neměli přistupovat na žádné kompromisy. Musíme ocenit, že pokud jde o omezení týkající se převážení tekutin v letadle, je pravda, že se jedná o nepohodlí, je mrzuté, že musíme vždy zahodit tekutiny, které s sebou neseme, avšak na druhé straně je naší prioritou bezpečnost. Bezpečnost je to nejdůležitější.

Pokud nás britské informační služby varují před neustálou hrozbou, pak tato hrozba stále existuje. Nemůžeme přistupovat na žádné kompromisy a proto musíme být velice opatrní při přijímání usnesení a při schvalování návrhů týkajících se této otázky, aby náš přístup v žádném případě nepůsobil slabošsky nebo neprůbojně.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). - (SK) Při svých pravidelných pracovních cestách bývám na evropských letištích svědkem nepříjemných problémů, které provázejí cestující převážející tekutiny v příručním zavazadle. Cestující se musí rozloučit se svou kosmetikou. Naštěstí půllitrovou láhev minerální vody vypít dokážou, ale osud vody na holení nebo šampónu, který překračuje povolený obsah, skončí v přistavené nádobě.

Cestující chápou tento zásah přísných letištních kontrol jako zásah do svých práv. Nevědí, proč tak musí jednat, a zlobí se na Unii, na její byrokratická pravidla. Oni využívají leteckou přepravu za jiným účelem a proto nerozumějí tomu, proč se musí rozloučit se základními hygienickými potřebami. Nikdo z personálu nemá a nechce věnovat svůj čas potřebě zdůvodnění přísných kontrol z důvodu protiteroristické prevence.

Hlasovala jsem pro návrh usnesení, které navrhuje zrušit kontroverzní opatření pro cestující v letecké dopravě a podporuje potřebu výzkumných studií zaměřených na hledání účinných prostředků k odhalení výbušnin v tekutinách. Věřím, že Evropská komise důkladně přehodnotí zákaz přinášení tekutin na palubu letadla a pokud neučiní nová zjištění, toto kontroverzní opatření zruší.

  Gerard Batten, Derek Roland Clark, Nigel Farage, John Whittaker a Thomas Wise (IND/DEM), písemně. − Přestože se Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) drží zásady podpořit zrušení jakýchkoliv právních předpisů EU, jde o vnitrostátní bezpečnost a tak strana nemůže podpořit opatření, která by vystavila cestující a posádky letadel nebezpečí. Jak prohlásila vláda Jejího Veličenstva, terorismus zůstává vážnou a trvalou hrozbou.

  Graham Booth (IND/DEM), písemně. – (EN) Přestože se Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) drží zásady podpořit zrušení jakýchkoliv právních předpisů EU, jde o vnitrostátní bezpečnost a tak strana nemůže podpořit opatření, která by vystavila cestující a posádky letadel nebezpečí. Jak prohlásila vláda Jejího Veličenstva, terorismus zůstává vážnou a trvalou hrozbou.

Názor vlády Jejího Veličenstva:

Vláda Jejího Veličenstva vítá konstatování obsažené v usnesení Výboru pro dopravu a cestovní ruch, že v letecké dopravě potřebuje Evropa vysokou úroveň bezpečnosti. Terorismus zůstává vážnou a trvalou hrozbou. V současné době je nepraktické prověřovat více než malou část tekutin, které chtějí mít cestující u sebe. Proto představují předběžné kontroly v současné době jediný způsob přiměřeného zajištění bezpečnosti cestujících, až do ukončení hledání vhodnějších technologických řešení.

  Glyn Ford (PSE), písemně. − Pro toto usnesení jsem hlasoval zejména kvůli požadavku na přehodnocení účinnosti a spravedlivosti nařízení (ES) č. 1546/2006 (přenášení tekutin na palubu letadel), kterou obsahovalo. Pokládám za absurdní, že do Evropy mohu létat s tekutinami nepodléhajícími clu, jako jsou alkohol, parfémy nebo potraviny zakoupené mimo EU, ale pokud bych v rámci EU přestoupil do jiného letadla, úřady by je zabavily.

Nenapadlo Komisi, že teroristé si pravděpodobně uvědomují toto nařízení více než běžní cestující a zachovají se podle toho? Také z toho vyplývá, že úroveň bezpečnosti na letištích mimo EU je nižší než na nejhorším letišti v EU. Jako pravidelný cestující letecké dopravy tomu mohu těžko uvěřit.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Pokud jde o nařízení o omezeních přinášení tekutin na palubu letadla, domnívám se, že přijetí pozměňujícího a doplňujícího návrhu, který také předložila naše parlamentní skupina a ve kterém vyzýváme Evropskou komisi ke zrušení tohoto nařízení, je pozitivním krokem, neboť neexistuje důkaz o tom, že je účinné, pokud jde o bezpečnost a také nebyly předloženy žádné přesvědčivé závěry, jak bylo slíbeno, ve formě vyčerpávající zprávy pro veřejnost. Kromě toho bylo zdůrazněno, že pokud hodlá Komise předložit nařízení tohoto druhu v budoucnosti, musí nejprve vypracovat zprávu, která dokazuje, že takovéto opatření bude účinné.

Rád bych zdůraznil, že přestože je současné nařízení uplatňováno, Komise nezveřejnila ani nezpřístupnila veřejnosti zvláštní prohlášení o zákazech a omezeních, které se jí mohou týkat, seznam výjimek z těchto pravidel ani důvody přijetí tohoto opatření. Komise nezabezpečila ani úplné a správné informování cestujících o jejich právech, zejména pokud jde o zneužití moci při uplatňování bezpečnostních pravidel.

  Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. − Podporuji kroky vedoucí k přezkoumání současných omezení týkajících se množství tekutin, které si cestující mohou vzít v EU na palubu letadla. Hlasoval jsem ve prospěch usnesení, které žádá Evropskou komisi, aby přezkoumala omezení a zabezpečila, aby byla přiměřená jakémukoliv riziku.

Potřebujeme omezení, která jsou realistická a přiměřená jakékoliv možné hrozbě. Všichni bereme potřebu ochrany před teroristickými hrozbami velmi vážně, ale naše reakce musí být přiměřená a opodstatněná.

Mezi jednotlivými stranami existují obavy, že současná omezení uložená Evropskou komisí jsou nepřiměřeně nákladná a rozvratná. Rád bych byl svědkem přezkoumání této situace, a mají-li tato omezení nadále pokračovat, pak musí Komise jasně odůvodnit, na co konkrétně jsou potřebná.

  Timothy Kirkhope (PPE-DE), písemně. - Britští konzervativci jednoznačně podporují přezkoumání nařízení, které upravuje, které tekutiny si cestující mohou s sebou vzít na palubu letadla a které ne. Způsob, jakým bylo toto nařízení v rámci EU uplatňováno, se různil, čímž vznikla nejednotnost a očividná nespravedlnost, každá revize musí tento aspekt naléhavě řešit. Nepovažujeme však v tomto ohledu za správné požadovat zrušení nařízení, neboť výsledek odborné revize by v zásadě neměl být předem stanoven a ochrana veřejnosti je prvořadou věcí.

  Roger Knapman (IND/DEM), písemně. − Strana za nezávislost Spojeného království (UKIP) podporuje zrušení všech právních předpisů EU. Ale toto zvláštní opatření vystaví cestující a posádky letadel riziku a proto jej nemůžeme podpořit.

  David Martin (PSE), písemně. − Hlasoval jsem proti tomuto usnesení, jehož cílem je zrušit současné nařízení zavedené v minulém roce a omezující přinášení tekutin na palubu letadla. Znepokojuje mne, že britští liberálové a zelení otevřeli v Parlamentu možnost zrušení tohoto zákona i přes důrazné doporučení bezpečnostních služeb a ministerstva dopravy tento právní předpis zachovat. Ačkoliv souhlasím s průběžným vyhodnocováním právních předpisů, považuji v současné době za předčasné a nebezpečné je zrušit.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. – (PT) Domnívám se, že ohrožení bezpečnosti letecké dopravy je skutečné a že rizika, která představuje, jsou obrovská. Proto si myslím, že nepříjemnosti způsobované cestujícím jsou přiměřené cíli, který chráníme, a že problémem v žádném případě není porušování práv, svobod a záruk, jde pouze o technické opatření, které se projevuje jako účinné. Proto se domnívám, že Evropský parlament jedná unáhleně a překračuje svou pravomoc, žádá-li, aby se nařízení o převážení tekutin na palubě letadla přestalo uplatňovat, dokud nebude předložen nový důkaz podporující jeho uplatnění.

Zásada prevence hovoří, že je lepší podstoupit malou nepříjemnost než katastrofu. Zásada bezpečnosti hovoří, abychom věci nezjednodušovali, dokud si nejsme jisti tím, jaká rizika zjednodušení přináší.

Proto jsem hlasoval proti návrhu usnesení o ustanovení opatření k uplatnění společných základních norem bezpečnostní ochrany civilního letectva (přítomnost tekutin na palubě letadla).

  Frédérique Ries (ALDE), písemně. – (FR) V době, kdy se velký počet lidí vrací z dovolené zpět do práce, se vyplatí zamyslet se nad některými z bezpečnostních pravidel na palubách letadel a na letištích.

Například pouze Bruselským národním letištěm projde ročně více než 16 milionů cestujících a od listopadu minulého roku se na tyto osoby vztahuje zákaz převážení tekutin v příručním zavazadle.

Pokud jde o mne, nejde o otázku přistupování na kompromisy v oblasti bezpečnosti. Velký počet cestujících si však stěžoval na způsob, jakým se tento zákaz vynucuje na různých evropských letištích. Na některých letištích mohou ve svém příručním zavazadle přepravovat výrobky, které zakoupili na letišti, na jiných tomu tak není.

Kromě toho je složité vyžadovat, aby cestující dodržovali takový druh opatření, pokud v oblasti bezpečnosti nebyla jeho přidaná hodnota nezpochybnitelně dokázána – a tak tomu v tomto případě zřejmě není.

Proto se mi zdá rozumné požádat Komisi, aby dokázala oprávněnost tohoto opatření a pokud se jeho oprávněnost prokáže, aby zabezpečila jeho jednotné uplatňování v podmínkách úplné transparentnosti. Potom se cestující konečně nebudou cítit bezmocní a ztracení.

  Peter Skinner (PSE), písemně. − Hlasoval jsem proti této zprávě, neboť je důležité zachovat toto opatření, přestože by bylo smysluplné posoudit jeho vliv. Cestující, kteří přijíždějí přes evropská letiště jako je například Gatwick v mém regionu, jsou často v důsledku zavedení tohoto nařízení zmateni a rozčileni. Zejména proto, že se od nich očekává, aby pracovníkům letiště kontrolujícím příruční zavazadlo odevzdali tekutiny osvobozené od cla, které zakoupili na letišti. Zdá se, že problém se týká tranzitních cestujících, kteří zboží nakoupí na tranzitním letišti a potom se pokoušejí projít kontrolou na svůj další let. Hlasoval jsem proti úplnému zrušení, protože stále existují oprávněné obavy v souvislosti s bezpečností a ta musí být naší hlavní prioritou. Kromě prostého zrušení existují i jiné možnosti, které zvyšují pohodlí cestujících a zachovávají jejich bezpečnost.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − Současná nesmyslná opatření na letištích a v leteckém průmyslu nešťastně a neustále připomínají terorismus. Veřejnosti to nepřidává důvěru. Bezpečnostní prohlídky musí být nejen v prostorech určených pro cestující veřejnost, ale i v provozních prostorech letiště. Musí však být smysluplné a flexibilní. Především by měly být účinněji zaměřeny. Znamená to tzv. profilování, tj. klíčové opatření, které není využíváno z obavy před obviňováním z diskriminace.

Je zvláštní, že si Evropská komise myslí, že musí dát novým bezpečnostním opatřením pro evropská letiště zelenou. Vlády zemí EU by měly sladit své reakce, ale nesmí se to stát záminkou pro rozšíření pravomoci Komise do nových oblastí. Britská vláda nepochybně musí vzdorovat dalšímu pokusu o odstranění svého vnitrostátního práva veta v oblasti spravedlnosti a policejní kontroly. Mezinárodní organizace pro civilní letectvo, která má celosvětový dosah, je vhodným orgánem pro zajištění toho, aby světová letiště naplňovala bezpečnostní potřeby. Zdrželi jsme se hlasování o tomto usnesení.

- Zpráva: Ayala Sender (A6-0286/2007)

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy mé kolegyně paní Ayala Senderové, vypracované v reakci na oznámení Komise o logistice nákladní dopravy v Evropě a udržitelné mobilitě. Budeme se těšit na zprávu Komise o akčním plánu pro logistiku nákladní dopravy, která bude zveřejněna na podzim roku 2007. Avšak, pokud jde o logistiku, postupně začíná být prioritní záležitostí zahájení diskuse o ambiciózní evropské politice územního rozvoje, založené zejména na financování infrastruktury (dálnice, železnice, letiště, přístavy, nové technologie, satelity atd.) prostřednictvím využívání úvěrů nebo půjček, například s vyšším podílem Evropské investiční banky, která může uvolnit téměř 1 000 miliard EUR potenciálních investic za 10 let, partnerství veřejného a soukromého sektoru (PPP) atd. Ambiciózní evropská politika územního rozvoje, založená na masivních investicích, bude jednou z podmínek, jimiž bude subjektům působícím v oblasti logistiky umožněno, aby svou práci vykonávaly co nejlépe za nejlepší cenu, přičemž budou brát ohled na ochranu životního prostředí.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. - (SV) Existuje dobrý důvod k tomu, abychom spolupracovali při vytváření hladce fungujícího systému dopravy mezi členskými státy, s cílem podporovat vnitřní trh. Zpochybňujeme však mnohé jednotlivé body této zprávy. Nesouhlasíme s názorem, že společná dopravní politika je nedostatečně financována a že EU by měla do této oblasti investovat další zdroje. Zpochybňujeme potřebu společných norem pro odbornou přípravu personálu zaměstnaného v dopravě a logistice, neboť v plné míře důvěřujeme schopnosti členských států řídit tuto oblast uspokojivým způsobem. A závěrem zastáváme názor, že členské státy se musí nezávisle rozhodnout, zda povolí nebo nepovolí využívání nákladních vozidel s nosností 60 tun. Vzhledem k těmto výhradám jsme se rozhodli hlasovat v neprospěch této zprávy.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Přestože si zmínku zaslouží mnohé jiné záležitosti týkající se této zprávy, chtěli bychom v tomto vysvětlení hlasování zdůraznit, že nechápeme, proč byl náš pozměňující a doplňující návrh, zaměřený na zahrnutí nejodlehlejších regionů, jakými jsou Azorské ostrovy a Madeira, do vymezení priorit logistiky dopravy v různých zemích EU, zamítnut.

V našich zamítnutých doplňujících a pozměňujících návrzích bylo zdůrazněno toto:

- strategický význam veřejných služeb a jejich pomoci veřejnému sektoru při podpoře hospodářské, sociální a územní soudržnosti a  kritice politik, které zpochybňují úlohu státu jakožto poskytovatele veřejných služeb;

- stimulační účinek veřejných investic spolufinancovaných ze strukturálních fondů v rámci politiky soudržnosti, které přitahují soukromé investice a možnost využití finančních prostředků Společenství k financování soukromých investic v případech, kdy neexistuje strategie veřejných investic.

Toto zamítnutí je tím významnější, že ve zprávě se konstatuje, že logistika je v prvé řadě podnikatelská činnost, přičemž se však dodává, že veřejné orgány mohou také hrát svou úlohu a společnostem ulehčovat práci a žádat o šíření osvědčených postupů v oblasti financování logistiky, například, různých iniciativ využívajících veřejně-soukromé spolufinancování.

Dobrá rada...

  Dieter-Lebrecht Koch (PPE-DE), písemně. − (DE) Hlasoval jsem ve prospěch této směrnice, protože zvyšuje povědomí veřejnosti, konkrétně o odvětví dopravy. V konečném důsledku je logistika dopravy klíčovým faktorem zvyšování evropského hospodářského růstu, konkurenceschopnosti a kvality života a také snižuje negativní vlivy na životní prostředí.

Podle mého názoru však tvrzení o povolení mega nákladních vozidel nejsou v této směrnici na místě, neboť jsou krátkozraká a nezacházejí dostatečně do hloubky. Hlasoval jsem ve prospěch směrnice pouze z důvodu naděje na to, že Komise se bude v nejbližší budoucnosti touto otázkou zabývat a tuto oblast upraví samostatně a při této příležitosti budou muset být zohledněny aspekty bezpečnosti, životního prostředí, dopravy a logistiky a jim podobné aspekty. Při stanovování přísného rámce pro využívání takovýchto vozidel bude nutno využívat nejmodernějších znalostí, stejně jako možnosti politiky. Lze tam zahrnout pravidla pro využívání systémů pomoci pro řidiče, jako jsou systémy brzdových asistentů, funkce varování před opuštěním jízdního pruhu (LDW), systémy adaptivních tempomatů (ACC) a monitorovací kamerové systémy nebo pravidla týkající se řídicích os a rozložení hnací síly na více kol. A závěrem, termín „mega nákladní vozidlo“ nelze automaticky zaměňovat s nákladním vozidlem s nosností 60 tun. Mělo by být zohledněno to, že mega nákladní vozidla s maximální povolenou nosností 44 tun ve skutečnosti omezují dopravní zácpy a jsou nesmírně výhodné pro hospodářství, dopravu a životní prostředí, aniž by přitom poškozovaly železnice, které nedokážou ani absorbovat nárůst poptávky po dopravních službách.

  Robert Navarro (PSE), písemně. – (FR) Na jedné straně mne těší přijetí zprávy o logistice, kterou z vlastní iniciativy předložila paní Ayala Senderová a v níž se zdůrazňuje význam multimodality pro ekologičtější a udržitelnější dopravu, na druhé straně je mi však líto, že byl přijat bod 21, proti němuž jsem hlasoval již v rámci Výboru pro dopravu a cestovní ruch.

Proti tomuto bodu jsem hlasoval, protože nákladní vozidla s nosností 60 tun, která jsou tímto bodem podporována, jsou nebezpečná pro životní prostředí a pro uživatele našich silnic, které nebyly projektovány na to, aby takovou váhu unesly. Argumenty silniční lobby jsou mylné. Vzhledem k tomu, že provozní kapacity nákladních vozidel (HGV) se již nyní plně nevyužívají, snížení emisí skleníkových plynů, na něž se nás někteří snaží nalákat na základě tvrzení „méně vozidel, více přepraveného zboží“, je klamné. Pokud jde o vliv těchto kamionů na naši infrastrukturu, v konečném důsledku skončí na bedrech daňových poplatníků, protože vyvolá explozi výdajů na úpravu povrchu vozovek.

A závěrem, pokud jde o bezpečnost silniční dopravy, kromě nebezpečí, které představuje poškození infrastruktury, již samotná velikost těchto oblud na našich cestách představuje nebezpečí pro všechny ostatní účastníky silničního provozu.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Přestože podporuji zprávu paní Ayala Senderové, která obsahuje několik dobrých a konstruktivních návrhů týkajících se technické otázky logistiky nákladní dopravy, mám určité obavy.

Za znepokojivou považuji možnost uvedení obrovských nákladních automobilů s nosností 60 tun na evropské silnice, což v době hluboké krize železniční dopravy, kdy vnitrostátní silniční sítě nemohou šedesátitunové nákladní automobily unést, považuji za nesmyslné a nevhodné. V tomto případě se zdá směšné odstoupit od současných hmotnostních omezení. Chápu, že některé země již tyto šedesátitunové nákladní automobily mají, což je důvod, proč je správné členským státům umožnit, aby o svých vnitrostátních hmotnostních omezeních rozhodovaly. Nemělo by to však být vnímáno tak, že velmi těžké nákladní automobily mají od nynějška zelenou, ani jako scénář typu: „Učinili jsme první krok.“

Vynikající zpráva paní Ayala Senderové tak byla bohužel nesprávně pochopena, neboť poslanci a sdělovací prostředky zdůraznili pouze jednu její část, a to tu, která se týká obrovských nákladních automobilů s nosností 60 tun. Proto je správné znovu zopakovat, že na členské státy nebude vyvíjen žádný nátlak, aby je na své silniční sítě zavedly.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasuji ve prospěch zprávy Inés Ayala Senderové na téma logistika nákladní dopravy v Evropě – klíč k udržitelné mobilitě.

Paní Ayala Senderová předložila velmi dobrou zprávu, v níž poskytuje podrobnou analýzu této významné záležitosti. Bez účinného odvětví logistiky nelze dosáhnout cílů souvisejících s růstem, zaměstnaností a zvyšováním atraktivity Evropské unie pro investory a zaměstnance, které jinými slovy představují hlavní pilíře Lisabonské strategie. Logistika je důležitou součástí rozvoje Evropy a její konkurenceschopnosti na mezinárodní úrovni. Logistická činnost jako celek představuje 13 % HDP v EU.

Také bychom měli mít na zřeteli obrovský vliv správných logistických řešení na omezování znečištění životního prostředí a způsob, jakým pomáhají při omezování spotřeby energií.

Podle mého názoru bychom měli podpořit zprávu, která je zaměřena na pomoc při vytváření akčního plánu v oblasti logistiky na evropské úrovni.

- Usnesení: B6-0322/2007

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasoval jsem ve prospěch usnesení Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, ve kterém se uvádí, že síť Evropských služeb zaměstnanosti (EURES) by se měla stát důležitou evropskou komunikační platformou, která by poskytovala všechny služby pro geografickou a profesní mobilitu pracovníků. Cílem poskytování těchto služeb je odstranit existující překážky, zejména ty, které se týkají problematiky sociálního zabezpečení v souvislosti s prací, a rozšířit povědomí všech pracovníků o jejich individuálních právech. Geografická a profesní mobilita je klíčovým nástrojem úspěchu revidované Lisabonské strategie a všeobecnějšího úspěchu řádného fungování vnitřního trhu na základě sociálně tržního hospodářství. Je významnou výzvou pro zavedení přístupů tzv. flexikurity k zaměstnání, což jsou přístupy umožňující vyšší flexibilitu v řízení lidských zdrojů a zároveň poskytujícími bezpečnost zaměstnání, kterou od nás naši spoluobčané očekávají.

  Françoise Castex (PSE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch usnesení o zprávě o činnosti EURES v období let 2004 – 2005, o přínosu sítě EURES k jednotnému evropskému trhu práce.

Domnívám se, že geografická a profesní mobilita jsou klíčovými nástroji úspěchu revidované Lisabonské strategie.

V této souvislosti se domnívám, že Evropská komise by měla nadále podporovat geografickou a profesní mobilitu pracovníků prostřednictvím zvýšení prostředků v rozpočtové položce na rok 2007, s cílem podpořit projekty v oblasti nadnárodního náboru zaměstnanců a přeshraničních partnerství.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Síť EURES je prezentována jako možná evropská komunikační platforma, což je faktor, který by mohl pomoci povzbudit pracovníky k větší geografické a profesní mobilitě. Měla by také pomoci při řešení současných nedostatků, pokud jde o poskytované informace, s cílem předcházet nepříjemným situacím, v nichž se ocitají pracovníci v různých zemích, do kterých odjeli za prací, obecně proto, že je k tomu donutila nezaměstnanost v zemi jejich původu, jak je tomu v případě portugalských pracovníků.

Musíme zkvalitnit informování o sociálním zabezpečení a o právech pracovníků, pokud jde o dovolenou, nemocenské dávky, příspěvky na ubytování a na vzdělávání a odbornou přípravu. Musíme zabezpečit, aby práva pracovníků, kteří pracují v jiné zemi než je země jejich původu, byla řádně přiznána a dodržována. Jedním z vážných problémů, který se musí řešit, je nedostatečná kontrola. Je všeobecně známo, že od pracovníků se často požaduje, aby pracovali přesčas, bez přiměřeného ubytování, dokonce bez jakékoliv pracovní smlouvy, a je jim vyplácena mnohem nižší mzda, než jaká jim byla původně přislíbena.

Tyto záležitosti musí být vyřešeny, chceme-li dosáhnout bezproblémové mobility pracovníků.

- Zpráva: Foglietta (A6-0303/2007)

  Zuzana Roithová (PPE-DE). - (CS) Podpořila jsem zprávu, která má přispět ke snížení konzumace alkoholu tam, kde je nepřiměřená či nebezpečná. A jsem pro to, aby byla nulová tolerance alkoholu, ale jen pro profesionální řidiče.

V zásadě odmítám plošné varovné etikety, považuji to za alibismus, který nepřísluší navíc Evropské unii. Jsem přesvědčena, že je třeba, aby právě národní parlamenty přijímaly taková opatření, která nebudou plošná, která nebudou populistická, která nebudou alibistická, ale která budou směřovat k osvětě, a to cíleně k cílovým skupinám, kterých se nadměrná konzumace alkoholu skutečně týká.

  Erna Hennicot-Schoepges (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, předložení zprávy, kterou z vlastní iniciativy vypracoval pan Foglietta, vyvolalo připomínky, které by mohly naznačovat, že všichni členové skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů podceňují vážnost problému, který představuje alkoholismus. Nemohu souhlasit s bezstarostností, s níž se zakrývají problémy závislosti na alkoholu z úcty k výrobcům alkoholických nápojů a jejich lobbyistických skupin. Ochrana mladých lidí si zaslouží více úsilí, stejně jako léčba alkoholismu jakožto vážného onemocnění, které se dotýká všech lidí v okolí postižené osoby. V konečném důsledku tato zpráva předložená z vlastní iniciativy nezmění nic na reálné situaci.

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh a Inger Segelström (PSE), písemně. − (SV) V konečném hlasovaní jsme se rozhodli zprávu podpořit. Přesto bychom uvítali přísnější ustanovení týkající se upozornění na lahvích s lihovinami a rizik souvisejících s požíváním alkoholu těhotnými ženami. Je politováníhodné, že Parlament nebyl schopen na plenárním zasedání podpořit pozměňující a doplňující návrhy a části stávajícího textu, týkající se těchto záležitostí.

  Jean-Pierre Audy (PPE-DE), písemně - (FR) Hlasoval jsem ve prospěch zprávy z vlastní iniciativy pana Foglietty, týkající se strategie Evropské unie na podporu členských států při snižování rozsahu škod způsobených požíváním alkoholu. Komise udělala správný krok, když vydala oznámení týkající se nebezpečného a škodlivého požívání alkoholu a neblahých zdravotních následků požívání alkoholu. S ohledem na zásadu subsidiarity podporuji doporučení zaměřené na ambiciózní obecné cíle určené členským státům a týkající se snižování nebezpečného a škodlivého požívání alkoholu, zejména zranitelnými sociálními skupinami jako jsou děti, mladí lidé a těhotné ženy. Těší mne, že poslanci rozumně uznávají, že konzumaci alkoholických výrobků je možno považovat za součást evropského kulturního dědictví a způsobu života, a že omezené požívání alkoholu (10 g denně) může za jistých okolností pomoci při prevenci některých chorob.

  Liam Aylward (UEN), písemně. − Po kouření a vysokém krevním tlaku je zneužívání alkoholu třetí nejdůležitější příčinou zdravotních potíží a předčasného úmrtí v EU a naše zdravotnictví připravuje o miliony. Dopravní nehody způsobené požíváním alkoholu si nadále žádají lidské životy a případy porušování veřejného pořádku a požívání alkoholu nezletilými osobami jsou v celé Evropě na vzestupu.

Nejúčinnějším nástrojem snižování škod způsobených alkoholem je úplná informovanost spolu s prosazováním zákona. Nejdůležitější je účinná výchova doma a ve škole již od základní školy.

Ženy a muži by měli být více informováni o rizicích požívání alkoholu během těhotenství a o fetálních poruchách alkoholového spektra (FASD). Podporuji původní charakter zprávy, která zdůrazňovala nutnost používání přiměřeného upozornění na obalu alkoholických nápojů, což může zabránit ženám v požívání alkoholu před otěhotněním a během těhotenství. Vyzývám irskou vládu, aby prošetřila povinné označování alkoholických nápojů, které mohou způsobit tento syndrom.

Souhlasím s tím, aby Komise podnikla opatření, jejichž cílem je podpora nezávislé studie dopadu inovačních komunikačních prostředků včetně označování výrobků, které může být nástrojem pro snižování nebezpečné a škodlivé konzumace alkoholu.

  Jens-Peter Bonde (IND/DEM), písemně. – (DA) Strana Junilistan podporuje označování alkoholických nápojů varováními. Až se tyto návrhy vrátí do Parlamentu, měli bychom vypracovat minimální pravidla označování, aby členské státy mohly přijímat právní předpisy v souladu se zásadou prevence.

  Françoise Castex (PSE), písemně. – (FR) Podle mého názoru nabývají problémy, které souvisí s nadměrným požíváním alkoholu, ve všech členských státech rozměru, který vyvolává obavy.

Kromě tradiční společenské konzumace alkoholu, která se mění v závislosti na regionu a členském státu, je potřeba mít na paměti, že pravidelná nadměrná konzumace alkoholu má škodlivý vliv na zdraví a vážné přímé následky, jimiž jsou dopravní nehody a asociální chování.

V prvé řadě tedy musíme připomenout výrobcům alkoholu a jeho distributorům jejich odpovědnost, požádat subjekty působící v tomto odvětví, aby poskytly potřebnou podporu, zapojit školy a rodiny, vyslat poselství, které mladým lidem poskytne pozitivní příklad, a zvýšit povědomí zranitelnějších skupin společnosti o nebezpečích spojených s požíváním alkoholu.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Aniž by zpráva zabíhala do podrobností, pouze naznačuje ústřední problém hlavních důvodů nadměrného požívání alkoholu, a její slabou stránkou je proto převzetí přístupu, který bychom mohli nazvat kognitivní nebo donucovací, a který je založen na procesu hodnocení rovnováhy rizika/ohrožení/trestu.

Měli bychom mít na zřeteli, že jakákoliv návyková droga a jakékoliv návykové chování mají své vlastní charakteristiky. Ve zprávě je uvedena nutnost vypracování účinných závěrů, vycházejících ze shromážděných údajů, avšak zdá se, že se vydala na cestu, která vede k již předem stanovenému závěru.

Než začneme řešit obrovský problém „požívání alkoholu na pracovišti,“ měli bychom zdůraznit prvořadý význam vzorů při formování hodnot a postojů mladých lidí. Dokonce i zdraví zaměstnanců, které by mělo být hlavním cílem prevence a terapeutické péče, bývá považováno spíše za prodloužení represivní/zneužívající ruky zaměstnavatele než za nezávislý nástroj prevence zdravotních problémů a podpory zdraví.

V programech financování by měla být vytvořena rozpočtová položka na podporu pracovníků postižených stresem na pracovišti, nadměrnou pracovní zátěží, nezaměstnaností a pracovní nejistotou, která by byla zaměřena na stanovení diagnózy a léčení závislosti na alkoholu, zlepšování pracovních podmínek, prevenci onemocnění a podporu zdraví.

  Hélène Goudin a Nils Lundgren (IND/DEM), písemně. − (SV) Strana Junilistan se rozhodla hlasovat proti zprávě a několika pozměňujícím a doplňujícím návrhům. Politika v oblasti alkoholu musí být vnitrostátní záležitostí a proto není možno vytvářet ji na úrovni EU. Každý členský stát má vlastní kulturu požívání alkoholu, která musí být základem snahy občanů o snížení rozsahu škod způsobených požíváním alkoholu.

V této oblasti je dosahováno pokroku na mezinárodní úrovni, podobně jako na téměř všech ostatních úrovních, neboť jednotlivé země nacházejí svá vlastní různá řešení. Tím, že se každá země poučí ze zkušeností jiných zemí, může optimálně rozvinout svou vlastní strategii boje proti alkoholu. Taková institucionální soutěž mezi jednotlivými zeměmi je příčinou historických úspěchů evropských zemí téměř ve všech oblastech. Parlament nesmí bránit této soutěži prosazováním homogenizace na úrovni EU.

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem ve prospěch této zprávy, v níž je navrženo mnoho konkrétních kroků pro prevenci nadměrného požívání alkoholu zranitelnými skupinami jako jsou mladí lidé a těhotné ženy.

Ve zprávě není démonizováno umírněné požívání vína (s výjimkou zvláštních případů, a sice těhotných žen), které je součástí naší kultury a našich tradic; zpráva se zabývá nadměrným požíváním alkoholu.

Těší mne návrhy opatření k poskytování většího množství informací těhotným ženám, týkajících se rizik spojených s požíváním alkoholu během těhotenství.

Požívání alkoholu, a to i v malých množstvích, má škodlivé účinky na plod. Abnormalita tváře, mikrocefalus, neurologické problémy způsobující poruchy chování, kognitivní problémy nebo dokonce i mentální retardace, to jsou některá z nebezpečí, která ohrožují dítě.

A závěrem dodávám, že jsem spokojena s návrhem na zavedení přiměřené komunikace s těhotnými ženami prostřednictvím služeb zdravotní péče.

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Všichni bychom rádi bojovali proti nebezpečnému a škodlivému požívání alkoholu, zejména mezi mladými lidmi, kteří považují za nejnovější módu to, čemu Němci říkají Koma-Saufen (pití alkoholu do bezvědomí); tomuto termínu lidé v mé zemi velmi dobře rozumějí.

Uznávám pravomoc Evropské unie v oblasti řešení problémů veřejného zdraví a úlohu, kterou musí hrát při podpoře výměny informací a osvědčených postupů mezi členskými státy.

V usnesení jsou bohužel zdůrazněny jen škodlivé následky požívání alkoholu a nikoli výhody umírněné konzumace. Je skutečně vědecky dokázáno, že víno konzumované s mírou se může podílet na prevenci kardiovaskulárních onemocnění, rakoviny a demence. Uvádění této cenné informace na označeních je však podle evropských nařízení zakázáno.

Jaký to má smysl, upozorňovat ženy na škodlivé účinky alkoholu v době před otěhotněním a během těhotenství a ignorovat přitom účinky alkoholismu na muže při početí dítěte? Jaký to má smysl, doporučovat vyšší zdanění alkoholických nápojů, když je zřejmé, že alkoholismus dosahuje nejvyšší míry v zemích, kde je alkohol zdaněn nejvyššími sazbami?

Chtěla bych zdůraznit skutečnost, že na úrovni EU nemůžeme diskutovat o stanovení omezení množství alkoholu v krvi pro všechny řidiče. V boji proti rostoucímu počtu obětí dopravních nehod by byla mnohem účinnější zbraní nulová tolerance pro řidiče, kteří se dopouštějí přestupků, ať již před řízením vozidla požili alkohol nebo ne.

  Mairead McGuinness (PPE-DE), písemně. − Hlasovala jsem ve prospěch uvedené zprávy a podporuji to, aby byl do bodu 16 začleněn pozměňující a doplňující návrh, pro který jsem hlasovala a který zdůrazňuje škodlivé účinky požívání alkoholu během těhotenství.

Členské státy mohou v současné době používat označování s cílem informovat kupující o možných negativních následcích požívání alkoholu, a to je něco, co by irská vláda měla určitě zvážit. Smysluplného pokroku lze však z hlediska označování dosáhnout pouze v závislosti na míře souladu EU v této oblasti.

Těším se na studii Komise, týkající se dopadu inovačních komunikačních prostředků na snížení nebezpečného a škodlivého požívání alkoholu, která by měla být zveřejněna do 1. ledna 2010, jak je požadováno v uvedené zprávě.

  David Martin (PSE), písemně. − Podpořil jsem tuto zprávu a jsem rád, že nyní povede ke skutečné snaze řešit problém alkoholismu nezletilých osob a nestřídmého pití. Podporuji i doporučení, aby se povolená hladina alkoholu v krvi co nejvíce blížila 0,00 %, zejména u začínajících řidičů, přestože si uvědomuji, že hodnota 0,00 % je pouze teoretická. Jsem přesvědčen, že tzv. alcopopy (ochucené alkoholické nápoje) musí být v supermarketech odděleny od nealkoholických nápojů, a těší mne, že to zpráva zdůrazňuje.

  Jean-Claude Martinez (ITS), písemně. – (FR) Je velmi dobré přijímat právní předpisy týkající se mléka, jeho distribuce ve školách nebo v armádě či vytváření nových kategorií, avšak v odvětví mléka jde o něco jiného.

V 80. letech minulého století nám Komise v Bruselu tvrdila, že existují oceány mléka a hory másla. Podobně jako v oblasti obilovin byla tehdy zavedena „Malthusova byrokracie“. Na podnět francouzského ministra zemědělství Michela Rocarda byly zavedeny kvóty na mléko. Tedy přídělový systém, úmyslné vytváření nedostatku. Poprvé v dějinách lidé bránili sami sobě ve výrobě a odmítali bohatství, která jim příroda přirozeně poskytuje. A co je horšího – abychom si byli jisti tím, že vznikl nedostatek, zašli jsme až tak daleko, že jsme zavedli podivné odměny za porážku dobytka.

Co se mělo stát, to se stalo. Překážky kladené výrobě skutečně tuto výrobu omezily. Od oceánů mléka jsme se dostali až k Aralskému jezeru mléka. Trpíme nedostatkem másla. Ceny stoupají. Tento nedostatek vznikl podobným způsobem jako v případě pšenice.

  Catherine Stihler (PSE), písemně. − Je nezbytně nutné pečlivě prozkoumat problematiku fetálního alkoholového syndromu (FAS) a fetální poruchy alkoholového spektra (FASD). Kampaně varující před syndromem FAS způsobeným alkoholickými výrobky, které jsou podobné kampaním vedeným v USA, spolu se vzdělávacími kampaněmi veřejného zdravotnictví účinně varují před následky požívání alkoholu během těhotenství. Neexistuje žádná bezpečná úroveň požívání alkoholu během těhotenství a ženy by měly znát fakta. Je naléhavě nutné, aby se tím odvětví výroby alkoholu začalo řídit.

Všichni poslanci, kteří mají finanční zájmy v odvětví výroby alkoholu, by měli podat prohlášení o zájmech.

9. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

(Zasedání bylo přerušeno ve 12:55 hodin a pokračovalo v 15:00 hodin)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
místopředseda

10. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

11. Finanční nestabilita a vliv na reálnou ekonomiku (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o finanční nestabilitě a vlivu na reálnou ekonomiku.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane předsedající, páni komisaři, dámy a pánové, jak si jistě dokážete představit, je stále příliš předčasné hodnotit nedávné otřesy na finančních trzích. Musíme počkat na podrobnější ekonomické údaje, a jak víte, Rada od minulého července ještě nezasedala. Souhlasím však s panem Jeanem-Claudem Junckerem, předsedou Euroskupiny, který prohlásil, že v tomto okamžiku nepozorujeme žádný vliv na prognózy růstu v eurozóně jako takové.

Evropské hospodářství nadále vykazuje intenzivní růst založený na pevných základech. V tomto roce jsme dospěli k velmi pozitivním výsledkům, pokud jde o snižování rozpočtových schodků, stabilitu eura, hospodářský růst a zaměstnanost.

Na tomto základě musíme hodnotit nedávné finanční otřesy, které jsem zmínil. To je všechno, co bych k této záležitosti teď poznamenal. Jsem si jistý, že na neformálním zasedání ministrů financí v rámci Rady ECOFIN, které se bude konat 14. a 15. září v portugalském městě Porto, bude, jak bývá zvykem na takovýchto zasedáních Rady, podrobněji analyzována hospodářská a finanční situace Evropské unie na základě mnohem ucelenějších aktuálních údajů.

Chtěl bych vás ubezpečit, že portugalské předsednictví bude pokračovat v činnosti zaměřené na upevňování jednotného trhu s finančními službami. Stejně tak pokračující vysoké investice do konvergence postupů dohledu a neustálé zlepšování obezřetnostního rámce bank jasně dokazují, že nepodceňujeme význam rámce, který podporuje finanční stabilitu.

A na závěr: Předsednictví je všeobecně zavázáno k pokračování realizace lisabonského programu. Realizace tohoto programu je nejlepším příspěvkem, jaký můžeme poskytnout pro posilování potenciálu růstu v evropském hospodářství a udržení pevných základů, a portugalské předsednictví je velmi odhodlané v této oblasti pokračovat.

  Joaquín Almunia, Komise. − (ES) Pane předsedající, dámy a pánové, v uplynulých týdnech došlo k vážným otřesům na finančních trzích, které původně způsobila krize na americkém trhu rizikových hypotečních úvěrů.

Tato krize se rozšířila do všech finančních trhů prostřednictvím cenných papírů a finančních produktů, jejichž podkladovými aktivy byly tyto hypotéky, které během uplynulých let ve velkém množství skupovaly finanční instituce téměř z celého světa.

Když se podíváme na korekce akciových trhů v uplynulých týdnech, nejsou vyšší než předcházející korekce trhů v uplynulých dvou letech. To, k čemu však nedávno došlo, není obvyklé, protože to způsobilo krizi likvidity na mezibankovních trzích, což přinutilo centrální banky vložit velmi velké objemy finančních prostředků. Problémy s likviditou jsou jasně propojené s poklesem důvěry způsobeným nedostatkem informací o světovém vystavení subjektů trhu produktům propojeným s rizikovými hypotečními úvěry v Severní Americe.

Dopad těchto otřesů může mít dalekosáhlejší vliv než to, co jsme měli možnost dosud pozorovat, a proto vyžaduje naši plnou pozornost a plně opravňuje dnešní rozpravu. Stále je předčasné kvantifikovat následky této krize na reálnou ekonomiku.

Konečný dopad bude záviset v zásadě na třech faktorech. Za prvé, budeme muset vidět, jaký přímý vliv bude mít pokles na trhu s bydlením v Severní Americe na celkovou ekonomiku USA, i když není pochyb o tom, že bude negativní a ekonomický růst USA bude nižší, než se dosud očekávalo. Vzhledem k tomu, že ekonomika USA má vliv na širší světovou ekonomiku, zpomalení růstu ve Spojených státech bude mít určitý vliv na ostatní svět, zvláště na evropská hospodářství. Tento vliv by měl být v našem případě v zásadě pouze omezený, neboť země EU obchodují především v rámci EU. Kromě toho se světová ekonomika nadále těší vysokému růstu díky, mimo jiné, dynamice rozvíjejících se zemí. Rozvíjející se země jistě tato krize ve velké míře nezasáhla.

Druhým důležitým faktorem v hodnocení možného vlivu finančních otřesů jsou změny v podmínkách financování, a to pro společnosti a domácnosti. Již v současnosti jsme svědky přehodnocení rizikových přirážek s cílem přiblížit je ke skutečnému hodnocení tohoto rizika. Jde o korigování situace, v níž nadbytek likvidity vedl k jistému uvolnění hodnocení rizika. Má to pozitivní stránky, ale pokud mají být podmínky financování za určitou hranicí zpřísněné, hospodářská aktivita bude bezpochyby ovlivněná omezenou dostupností kapitálu.

Třetím faktorem, který je pravděpodobně nejdůležitější a jehož vývoj lze předvídat jen s největšími obtížemi, bude vliv na důvěru. Důvěra je klíčovou hnací silou rozhodnutí o investicích a nákupech, avšak na rozdíl od předcházejících faktorů, je subjektivní hodnotou, která vychází z celkových signálů, vnímání a informací, jež dostávají hospodářské subjekty. Mimo jiné do této skupiny patří signály od veřejných orgánů, ať již to jsou vlády jednotlivých států, parlamentní zástupci nebo mezinárodní organizace.

Proto se domnívám, že tato rozprava je dobrou příležitostí nejen k hodnocení přímých následků toho, k čemu v uplynulých týdnech došlo na trzích, ale také k připomenutí a zdůraznění skutečnosti, že evropské hospodářství má, jak právě řekl zástupce Rady, pevné základy, které by neměly být výrazně poznamenané nedávnými otřesy, a proto se naše ekonomika nalézá v dobré pozici, aby překonala nejistoty, které se objevily.

Jak jsem již řekl, světová ekonomika je velmi dynamická a díky tomu stále existuje obchodní přebytek ve vnějším odvětví našeho hospodářství, jak dokazují nejnovější statistiky, které vydal Eurostat. Investice, zvláště do kapitálového majetku, zůstávají na vysoké úrovni, čímž podporují současné hospodářské aktivity a předvídají budoucí zlepšení produktivity. Pozitivní vliv na soukromou spotřebu má vznik nových a nových pracovních míst, a naše nejaktuálnější statistiky dokazují, že míra nezaměstnanosti v eurozóně a v EU téměř dosahuje historického minima. V eurozóně je míra nezaměstnanosti nižší než 7 %. Inflace je stabilní.

Díky těmto skutečnostem dosahují podniky pozitivní výsledky, které by jim měly umožnit zvládnout jakékoli zpřísňování podmínek na úvěrovém trhu, aniž by musely ve výrazné míře přehodnocovat své investiční plány a plány růstu. V krátkosti, dámy a pánové, není pochyb o tom, že za předpokladu, že jedno z rizik poklesu, na který jsme již nějakou dobu upozorňovali, když jsme vydali své hospodářské prognózy, z rizik poklesu na trhu hypotečních úvěrů v USA a jeho vlivu na ekonomiku USA se stane skutečností, růst v tomto a následujícím roce v Evropské unii a v eurozóně nepřesáhne růst stanovený v prognózách vypracovaných v letošním květnu.

V každém případě máme dobrý důvod k tomu, abychom nepřestali důvěřovat základům evropského hospodářství a jeho schopnosti překonat současné otřesy. Příští úterý, 11. září, uveřejním jménem Komise předběžné odhady růstu pro rok 2007 pro eurozónu, stejně jako pro EU, a ty nám poskytnou základní údaje o možném vlivu krize.

Tentýž den budu mít možnost předložit vám tyto odhady, až se setkám s Hospodářským a měnovým výborem. Odhady pro rok 2008 a dále, jak víte, musí počkat na vydání našich hospodářských prognóz v listopadu, jako obvykle.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − (EN) Vážený pane předsedající, poslední týdny naši pozornost zaměstnávala krize na trhu s rizikovými hypotečními úvěry v USA a její možný vliv na Evropu. Evropský hypoteční trh má odlišný charakter než trh ve Spojených státech amerických, proto problémy tohoto druhu v podobném rozsahu v Evropě jsou méně pravděpodobné. Trh s rizikovými hypotékami v Evropské unii je v porovnání se Spojenými státy americkými velmi omezený a kromě toho jsme přijali ochranná opatření, například pravidla pro poskytování půjček, a maximální hranici poměru výše úvěru a hodnoty zabezpečení.

Nedávná krize však jasně ukázala propojení a globální charakter finančních trhů. Rizika byla rozumně rozvrstvená. To je správné. Otázkou však zůstává šíření. Některé evropské banky a aktivní fondy jsou vystaveny bezpečnostním rizikům souvisejícím s cennými papíry. Nastaly také skutečné problémy, způsobené především omezením likvidity trhů krytých aktivy a trhů s cennými papíry.

Co se z této krize může Evropa naučit? Je příliš brzy na vyvozování konečných závěrů, když na trhu existuje příliš mnoho nejistoty. Stejně je důležité rozumně reagovat a ponechávat si nezbytný časový odstup k vyhodnocení situace. Příliš rychlá politická reakce by pravděpodobně byla špatným řešením.

Následující otázky vyplývají z našich předběžných úvah:

Za prvé, propojení trhů dokazuje, jak je důležitý celosvětově propojený přístup ke kontrole s rozumnými pravidly diktovanými opatrností a s náležitými normami na ochranu investorů. To zapříčiňuje ještě kritičtější tón rozhovorů o regulaci mezi Komisí a USA a jinými právními systémy. Vysoký standard kontroly na globálních finančních trzích je s ohledem na efekt přelévání nevyhnutelný.

Za druhé, samozřejmě vznikají otázky o hypotečních půjčkách ve Spojených státech amerických. I když podporuji myšlenku ulehčit přístup na trh s bydlením lidem, kteří by si normálně nemohli dovolit koupit dům, při zpětném pohledu bude nezbytné hovořit o adekvátnosti kontroly a ochrany spotřebitele. Náprava probíhá, ale bude trvat určitou dobu, než se problém vyřeší.

Jedním z poučení z krize je důležitost celoživotní finanční výchovy občanů a současně je zapotřebí zabezpečit prosazování zodpovědného půjčování peněz. V Evropské unii se již těmito otázkami zabýváme v rámci probíhající činnosti v oblasti spotřebitelských a hypotečních úvěrů a vzdělávání spotřebitelů.

Za třetí, v centru této krize se nacházel převod hypotečních půjček a jejich rizik pro třetí osoby. Někdy se rizika vrátila do původní banky, když se její finanční nástroje nemohly prodat nebo finančně zajistit cenné papíry vydané danou bankou.

Nepochybně musíme pozorně sledovat mechanismy, o které jde, to je úloha kanálů a nástrojů pro speciální účely a jejich významu pro evropské banky.

Nevyhnutelná je také další analýza problémů hodnocení komplexních sekuritizovaných produktů a mechanismů tržního clearingu ve stresových situacích trhu. Nedávná krize trhu vyzdvihla také důležitost rizika ztráty jak dobrého jména, tak i likvidity jako důležitých faktorů pro řádné posouzení bankovního vystavení se rizikům komplexních transakcí.

Za čtvrté, co s rámcem Basilej II, novou směrnicí o kapitálových požadavcích pro banky? Basilej II poskytuje bankám a investičním společnostem lepší možnosti přiměřeně posuzovat rizika a správně vyvažovat svůj regulační kapitál. Totéž se týká také rámce Solventnost II, který je širší obdobou rámce Basilej pro obor pojišťovnictví.

To však neznamená, že bychom se měli tvářit samolibě. Určitě se objeví důsledky, které si budou od regulačních orgánů žádat pečlivou kontrolu. Více práce bude vyžadovat například kapitálové kalibrování komplexních produktů a schopnosti bank rozpoznat možné problémy v krizových situacích včetně možného soustředění rizik v určitých oblastech.

Za páté, řada rizikových fondů byla mimořádně aktivní na trzích se strukturovanými úvěry. Mnohé z rizikových fondů a jejich bohatých soukromých nebo institucionálních investorů zřejmě v posledních měsících utrpěly ztráty, někteří dokonce těžké ztráty. Tak funguje trh.

Vybrané osoby v rizikových fondech to vědí. Finanční trhy pracují s rizikem. Nekritizuji ty, kteří bohatnou v příznivých dobách, a nebudu prolévat slzy, když nyní došlo k ztrátám. Rozhodující však je, že se selhání rizikových fondů podle všeho nepromítlo do širšího finančního systému. Pravidla investičních fondů, podílové fondy typu USIT (Unit Share Investment Trust) vydržela. Náš obezřetnostní rámec a kontrola bankovních rizik podle očekávání zabránily selháním rizikových fondů před vznikem větších systémových trhlin.

Přestože někteří lidé je chtějí démonizovat, rizikové fondy nejsou příčinou těžkostí na trhu. Nezapomínejme, v čem tkví současná krize: nekvalitní půjčky, vytvořené sekuritizací těchto úvěrů mimobilančními nástroji, s nimi spojenými riziky, která mnozí nepochopili. Toto jsou otázky, na něž se finanční úřady a dozorčí orgány musí v budoucnosti zaměřit.

Za šesté, jakou úlohu v této krizi sehrály agentury hodnotící úvěrovou spolehlivost? Již jsem kritizoval jejich pomalost při snižování úrovně úvěrové spolehlivosti v případě strukturálních financí krytých rizikovými půjčkami. Byla jejich metodika v pořádku? Do jaké míry byla vysvětlena a pochopena omezení v případě hodnocení strukturálních produktů v porovnání s běžným hodnocením společností?

Další obavy představuje případný konflikt zájmů agentur hodnotících úvěrovou spolehlivost: protože na jedné straně radí bankám, jakou strukturu by měly mít jejich nabídky, aby jim získaly nejlepší kombinaci hodnocení; na straně druhé tyto agentury poskytují hodnocení, na která se ve velkém spoléhají investoři. To se týká také regulátorů, vzhledem k jejich důležitosti při výpočtu kapitálových požadavků bank.

Říká se, že existovala nezaručená inflace hodnocení strukturálních produktů. Úloha agentur hodnotících úvěrovou spolehlivost musí být přehlednější: co dělají a co nedělají, míra, v jaké se na ně dá spolehnout, a míra, v jaké to již nelze. Tyto otázky zkoumám spolu s Výborem evropských regulátorů cenných papírů (CESR) a chci je předložit také našim mezinárodním partnerům.

To, co potřebujeme, jsou jasná, zdravá metodická pravidla a zásady, které by se přísně dodržovaly, a také to, aby investoři mnohem hlouběji chápali použití, smysl a nedostatky hodnocení a jejich spolehlivost, nebo naopak. Musíme se důrazně zabývat rozsahem konfliktů zájmů, které ovlivňují hodnocení. Samozřejmě, že přiměřená povinná péče ze strany dalších subjektů na trhu je též důležitá. Kde to bylo? Posuzovali firmy a jejich odborníci neustále a objektivně kvalitu nástrojů, jež nakupovali a prodávali, a důsledky rizik vyplývající ze struktury těchto nástrojů, nebo je jen předpokládali? Pozastavili se nad životaschopností základních aktiv, riziky podvodu, účetními záznamy příkazců a trendy na trhu? Zkoumali samotná hodnocení a měli přístup k potřebným údajům, kvalitativním i kvantitativním, aby je mohli zkoumat?

Doufám, že rady všech finančních společností prošetří své činy a vyvodí přiměřené závěry. Věříme, že mírná regulace založená na zásadách je nejlepším přístupem pro finanční odvětví. Potvrdila svou kvalitu. Musíme však zůstat ostražití a poučit se. Je třeba, aby všechny strany převzaly odpovědnost a brali to vážně.

  John Purvis, jménem skupiny PPE-DE. − (EN) Vážený pane předsedající, pro dobu, kdy se Rada nescházela, pracovala alespoň Evropská centrální banka a myslím, že jí můžeme vyslovit uznání za zastavení šíření dalších možných škodlivých vlivů v Evropě. Doufejme, že bude i nadále hrát tuto rozumnou, spravedlivou a citlivou úlohu.

Občas se však zdá, že nezbytnou skutečností finančního života je, že honba za konkurenčními výhodami vede k výstřednostem, což zase následně končí předvídatelným bankrotem. Tyto tlaky do značné míry odpovídají také za potřebu vytvořit inovační finanční nástroje, které popsal pan McCreevy a které číhají za vývojem krize na americkém trhu s rizikovými hypotékami a jejím následným přechodem do Evropy.

Nechápu tuto situaci jako ospravedlnění honu na čarodějnice, jehož cílem jsou rizikové fondy. Do jisté míry byly možná sofistikovanými nebo naivními oběťmi této moderní alchymie. Obvykle konzervativní, ale naivní banky byly stejným způsobem nalákány na zvýšené úrokové sazby placené těmito údajně vysoce hodnocenými nástroji, aby se snažily o něco, co se jasně ukázalo jako iluze.

Zdá se, že jen málo specialistů na finanční trhy, zřejmě včetně hrstky regulátorů, dostatečně chápe tyto nástroje, úvěrové deriváty, zaručené dluhové obligace. Je ještě méně těch, kteří rozumí potenciálním rizikům a důsledkům v plné míře. Proto zodpovědnost spočívá na amerických i evropských orgánech (a těší mě, že pan McCreevy bere tento zvláštní aspekt vážně), aby se blíže obeznámily s těmito mechanismy, s jejich strukturou a segmentováním, s tím, jakým způsobem jsou jednotlivé segmenty hodnocené, oceňované, účtované, s jejich odbytem, s jejich likviditou a obchodovatelností.

Inovace ve finančních mechanismech jsou stejně žádoucí jako kdekoli jinde. Nesmí se brzdit, ale když hrozí, že by se vynořily takto závažné problémy, je důležité, aby manažeři a regulační orgány na sebe vzali odpovědnost za jejich úplné pochopení a v případě nutnosti zavedli potřebná omezení.

  Robert Goebbels, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, cena srpnových otřesů na finančních trzích ještě nebyla vyčíslena. Komise, jak jsme právě slyšeli, očekává negativní vliv na růst. Skutečné ztráty, které utrpěly banky a jiné finanční subjekty, budou známy poté, co tyto subjekty vypracují své výroční účetní závěrky.

Podle pana komisaře Almunii nám stále ještě chybějí informace o konkrétním celkovém vystavení všech subjektů. Je přirozené, že ti, kteří nejvíce riskovali, za to dnes platí, avšak za spekulativními aktivitami finančního světa se skrývají oběti, jimiž jsou rodiny, které uvázly v pasti hypotečních úvěrů založených na slibu neomezeného růstu trhu s nemovitostmi, a malí investoři přivedení do rizik, jež podcenili všichni, kteří žijí ze štědrých provizí, včetně úvěrových ratingových agentur.

Socialistická skupina již roky žádá o zvýšený dohled nad rizikovými fondy a všemi zvláštními nástroji, které se nekonečně množí na trzích. Jak tvrdí Carlo Ciampi, prudký vývoj derivátních produktů není vůbec kontrolovaný. Dokonce ani ředitelé největších bank již nerozumí těmto nepřehledným nástrojům. Skutečná rizika, například hypoteční úvěry, se nekonečně dělí a jsou opětovně začleňovány do produktů investičních fondů a burzovních nástrojů, což vede k tomu, že již nikdo nedokáže lokalizovat původní riziko.

Trh očekává, že spekulanty zachrání centrální banky. ECB skutečně zachraňuje, plní tak svou úlohu poskytovatele půjček poslední instance. Mohli bychom se proto ptát, proč ECB musí vkládat více kapitálu na trh než Federální rezervní systém USA, když se trh stane náhle nelikvidním, dokonce i během krize rizikových hypotečních úvěrů, která má původ ve Spojených státech. Byly evropské banky naivnější? Nesplnily kontrolní úřady řádně svůj úkol? Socialistická skupina žádá, aby se Komise poučila z finančního trhu, který se stal nepřehledným, a tedy nesmírně nebezpečným pro reálnou ekonomiku.

(potlesk)

  Margarita Starkevičiūtė, jménem skupiny ALDE. – (LT) V první řadě bych chtěla odpovědět na otázku pana Goebbelse týkající se důvodu, proč Evropská centrální banka vyčlenila větší objem finančních prostředků než centrální banka USA. Je to proto, že ekonomika EU je v současnosti největší na světě. Představuje to pro nás všechny velkou výzvu. Skutečnost, že Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a Evropská komise zhodnotily možné důsledky finančních problémů na trhu různým způsobem tentýž den, mě překvapila a zarmoutila. Znamená to, že Evropská komise by pravděpodobně měla upravit své modely hodnocení ekonomiky, a to zvláště proto, že se pravděpodobně zakládají na matematických metodách. Je to znepokojující, že plánování hospodářské politiky je komplikovanou záležitostí, a nástroje, které se na toto plánování využívají, musí být flexibilní.

Co bychom měli vědět, když čelíme novým výzvám? Nechci hovořit o problémech, které se objevily, mí kolegové vše vyjádřili zcela přesně. Chtěla bych jen zdůraznit jeden bod. Krize nastala především kvůli agresivní měnové politice v rámci EU, když jsme se snažili řešit problémy internetové bubliny. Proto nemůžeme ovlivňovat různá rozhodnutí, která přijímají třetí země. Můžeme posílit dialog a spolupráci s kontrolními orgány, jenže Evropská unie čelí dilematu: v současnosti probíhá globální fúze finančních institucí a je možné, že jednotný trh přestane existovat. Budeme mít transatlantický trh v oblasti cenných papírů, možná budeme mít nějaký jiný trh v oblasti pojištění. Znamená to, že se musíme rozhodnout, zda Evropu považujeme za jednotný trh, a vyžadovat, aby se všechny dohody přijímaly na evropské úrovni. Můžeme souhlasit s pilotními projekty, když jeden z našich trhů vstupuje nezávisle na světovou scénu? Potřebujeme se na tomto dohodnout, jinak bude velmi těžké zvládnout tuto krizi.

Chtěla bych zdůraznit ještě jednu skutečnost. Finanční trhy se obnovují. Sami jsme uznali úlohu nebankovních institucí ve směrnici o jednotném evropském platebním prostoru. Musíme připustit, že se objevují různé islámské banky či nadace a v konečném důsledku obchodní sítě vstupují na finanční trh. Proto je také potřebná úprava týkající se nebankovních institucí, společná úprava, prostřednictvím níž se zavedou stejná pravidla pro bankovní i nebankovní instituce. Taková je dnešní realita.

Třetí skutečností, kterou bych chtěla zdůraznit, je fakt, že jsem znepokojena tím, že jako základ používáme jen rizikové modely. Tato zásada hodnocení rizika se prokázala jako velmi subjektivní, a proto mám pochybnosti o směrnicích Solventnost II a Basilej II. Nemůžeme důvěřovat ratingovým agenturám. Můžeme je kritizovat, avšak problém neodstraníme. Měli bychom důvěřovat nástrojům trhu, tedy likviditě. Pokud nedokážeme prodat konkrétní cenné papíry na trhu nebo pokud se s nimi jen zřídka obchoduje, nemůže je zhodnotit žádná ratingová agentura. Měli jsme to správně pochopit a snížit závislost našich právních předpisů na stanoviscích ratingových agentur.

Na závěr bych chtěla určitě dodat, že není nutné zachraňovat finanční instituce. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že po finanční krizi v Litvě, když bankéři strávili několik týdnů ve vězení, velmi rychle pochopili, jakým způsobem je třeba řídit banky.

(předsedající přerušil řečnici)

  Brian Crowley, jménem skupiny UEN. − (EN) Vážený pane předsedající, chtěl bych požádat komisaře o jejich odpověď.

Události, ke kterým v srpnu došlo na trhu s rizikovými hypotékami, nám všem odhalily několik problémů. Především jde o globalizovaný charakter finančních trhů, kterým se teď zabýváme, a o otázku, do jaké míry dokáže kontrola a řízení držet krok s vývojem nových produktů a myšlenek. Také mi to však připomíná něco, co mi jednou řekl jeden starý farmář ze západního Corku na jihozápadě Irska: neexistuje olejíček, po kterém vám narostou vlasy (omlouvám se všem v zasedací síni, kterým vypadaly vlasy), ani brýle, pomocí nichž vidíte pod šaty; a také, každý den se narodí jeden hlupák. Pravdou je, že produkty, které se dostaly na trh, měly vysokou míru rizika, a ať si říká kdo chce co chce, právní koncept caveat emptor (ať kupující nese odpovědnost za kvalitu kupovaného) měl být samou podstatou všech rozhodnutí týkajících se bank nebo finančních prostředků, které jsme se chystali investovat do těchto vysoce rizikových produktů. To staví do ostrého kontrastu úlohu agentur pro hodnocení úvěrové spolehlivosti a jejich odpovědnost nejen s ohledem na rady, které poskytují, ale zvláště vzhledem k tomu, že by nás měly transparentně informovat o tom, zda zastupují samotné fondy nebo zda skutečně poskytují čisté, nezávislé poradenství.

Kolegové si pamatují, že jsme před několika lety hovořili o směrnici o spotřebitelských úvěrech a celá oblast týkající se transparentnosti a nezávislého poradenství dostupného spotřebitelům byla klíčovým prvkem rozpravy. Je směšné, že některé z největších světových finančních institucí (a některých evropských), které utrácejí tolik peněz, aby si zaplatily obrovské množství posudků a aby nás v Evropě mohly poučovat, jak máme řídit naše hospodářství, patří k těm, které byly přistiženy, že vedou špatnou investiční politiku.

Gratuluji komisaři McCreevymu za jeho ochotu zabývat se touto otázkou a řešit některé z těchto oblastí. Také si myslím, že je nevyhnutelné, nejen vzhledem k agenturám hodnotícím úvěrovou spolehlivost, ale i v souvislosti s rizikem, kterému byly evropské banky vystavené z důvodu politiky některých investicí, a příští týden...

(předsedající přerušil řečníka)

  Alain Lipietz, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, pokud jde o krizi, je potřebné, abych zdůraznil tři body.

V první řadě jde o svízelnou krizi mezi vnitrostátními úředníky v Severní Americe. Je třeba si uvědomit, že všichni úředníci v USA mají velmi vážný deficit, označovaný také jako dvojitý deficit USA. Prožíváme tuto krizi, přijdou další, ať již od velkých amerických podniků, států USA, nebo dokonce od federální vlády USA. V následujících letech můžeme ze Spojených států očekávat více velmi vážných krizí.

V druhé řadě tato krize ve Spojených státech propukla v březnu. Do světa se rozšířila prostřednictvím rizikových fondů, z nichž první dva padly v červnu. Jejich pád ovlivnil evropské banky až koncem července, začátkem srpna. Měli jsme čas uvědomit si, že se plameny šíří. Paní Merkelová, naše úřadující předsedkyně v době schůzky G8, nám řekla, abychom přijali opatření týkající se rizikových fondů, a nikdo ji neposlechl. Ba co více, Nizozemsko se nachází v procesu rozvíjení politiky deregulace zakládání rizikových fondů v rámci země. V době, kdy Evropská unie odmítá rizikové fondy, podporuje současně jejich rozvoj na svém vlastním území. Dokazuje to skutečné neúspěchy pokusů Evropské unie zavést opatření pro dohled a pravidla obezřetnosti v rámci EU.

Jako bývalý zpravodaj prosazující pravidla obezřetnosti a dohledu, pokud jde o finanční konglomeráty, to pociťuji jako osobní selhání. Vzpomínám si, že jsme potřebovali více než jedno funkční období Parlamentu, abychom vypracovali zjednodušený prospekt vydávání cenných papírů. Dnes není jedna banka schopna přečíst komplexní prospekt, který vydává jiná banka a který se týká obsahu fondů, jež prodává. Až do takového bodu jsme se dostali.

Třetím problémem je, jak jsem sdělil Centrální bance již před lety, že nemůžete regulovat měnový systém výlučně pomocí opatření zaměřených na úrokové sazby půjček. Domnívám se, že krizi v Evropě urychlilo zvýšení úrokové sazby Evropské centrální banky na konci minulého čtvrtletí. Nemyslím si, že stačí říci, že byste měli snížit sazbu o 0,5 %, nebo ponechat stejnou sazbu, nebo ji zvýšit o 0,5 %. Máme skutečný problém, který je třeba vyřešit a jímž je opětovné zavedení selektivní politiky půjčování, aby úroková sazba mohla být stanovená na 0 % pro nezbytné investice, jakými je například boj proti změně klimatu, a na mnohem více, pokud jde o půjčky zaměřené na spekulaci.

  Godfrey Bloom, jménem skupiny IND/DEM. − (EN) Vážený pane předsedající, chtěl bych svými připomínkami oslovit galerii, kde sedí mnohem více lidí, než je poslanců v zasedací síni. Doufám, že máte zapnutá sluchátka, protože dnes činí rozhodnutí lidé bez jakýchkoli poznatků o mezinárodních financích.

Čtyřicet let pracuji ve finančních službách, jsem odborníkem na ekonomii. Hovoříme tu o rizikových fondech, hovoříme o mezinárodní měně. Pokud byste se chtěli podívat do knih a zjistit, jakou odbornost mají poslanci Evropského parlamentu, budete trpce zklamáni. Ale teď jsme tady a rozhodujeme o globálních financích. Čtyřicet procent britského HDP pochází z londýnského City. Jsou tady lidé z Polska, z České republiky a z Lotyšska, kteří o těchto věcích nevědí vůbec nic a kteří rozhodují o našem budoucím směřování v oblasti mezinárodních financí.

(rozruch)

Oni o těchto věcech nemají ani tušení. O těchto věcech nevědí o nic více než o zemědělské politice, politice rybolovu, ani jeden z nich, ale sedí tu.

Dámy a pánové na galerii, pokud chcete vidět mezinárodní finance, jeďte do Dubaje, do New Yorku, do Los Angeles, na Bermudy. Díváte se na lidi tady dole, jen se na ně podívejte. Nikdo z nich nikdy nedělal ve svém životě nic pořádně. Tohle je shromáždění panáků, a proto ztrácíme všechno.

  Předsedající. − Chtěl bych vás upozornit na skutečnost, že když řečníte v tomto Parlamentu, hovoříte k předsedovi a poslancům, přičemž osoby, které se zasedání účastní, jsou v publiku. Prosím, respektujte ty, kteří vás respektují tím, že vás poslouchají.

(potlesk)

  Luca Romagnoli, jménem skupiny ITS. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, důsledky kolapsu amerického trhu s vysoce rizikovými půjčkami jsou stále citelné na burzách cenných papírů a spekulanti a spořitelé se ocitli ve vážné krizi.

Je známou skutečností, co subjekty amerického trhu udělaly s realitami. Nabídly půjčky, které následně nebyly splácené, vysoce rizikovým jednotlivcům, čímž nezpůsobily jen krizi na trhu s finančními produkty, ale i krizi řady bank. Tento rok velmi vysoké procento dlužníků přestalo platit splátky, a tak celý systém přivedli do krizového stavu.

V Itálii, mimo pohyby na burze cenných papírů, se zdá, že krize má jen mírný vliv na vnitrostátní bankovní systém, neboť italské banky zjevně nejsou přímo vystaveny rizikovým hypotečním úvěrům. Nebyl to však případ mnohých německých, britských a francouzských bank, a proto jsme se dnes rozhodli diskutovat o tomto problému. Proto to nejmenší, v co můžeme doufat, je začátek vyšetřování největších mezinárodních úvěrových ratingových agentur, který se bude týkat jejich úlohy v této záležitosti, a tedy příspěvku k finanční nestabilitě a vlivu na reálnou ekonomiku.

Dámy a pánové, dovolte mi říci, co se děje v Itálii, protože půjčky a hypoteční úvěry jsou v mé zemi významným prvkem, a dovolte mi shrnout, co uvedl významný italský týdeník L'Espresso o etice některých italských politiků (kteří jsou mimochodem našimi kolegy) v konfrontaci s utrpením množství spořitelů a osob, které s obtížemi šetří, aby splácely půjčky, když ve skutečnosti taková jednoduchá instituce jako sociální půjčka může proměnit sen o vlastnictví bydlení v realitu. V této situaci si, prosím, vyslechněte, co týdeník L'Espresso říká o některých italských levicových politicích, skutečnost, kterou je potřebné zdůraznit, neboť jde také o politiky středu, ale především se to týká levicových politiků.

Tito pánové, jejichž jména a příjmení týdeník uvádí společně s jejich adresami, využívali výhody obzvláště výhodných podmínek nákupu nemovitostí v Římě. Doporučení, můžete říci, jsou v mé zemi praktikou, možná přijatelnou praktikou a možná starou praktikou, a nejen v Itálii, ale pravděpodobně na celém světě. Avšak když se požaduje doporučení a banka nebo pojišťovna poskytne službu, ptám se sám sebe, co mocní poskytují za odměnu?

Podle týdeníku si pan Veltroni, nástupce pana Prodiho, slečna Cossuttová, dcera jednoho z nejradikálnějších a nejoddanějších komunistů pana Violanteho, bývalého předsedy vlády a jednoho z nejznámějších soudců etiky druhých lidí, stejně jako pan Marino, pan Mancino, pan Mastella, pan Casini, pan Proietti a pan Baccini zakoupili domy v Římě o velikosti 25–30 místností, a to za čtvrtinu, pokud ne méně, tržní ceny, přičemž jim byly poskytnuty tyto zvláštní podmínky majiteli, kterými jsou, což snad ani není překvapující, banky a pojišťovny.

Můžete říci, že demokracie má svou cenu, jako měl svou cenu proletariát, a podobně ji má dnes progresivní socialismus, který od svých předchůdců zdědil schopnost být specifický při sledování svých vlastních zájmů. Pokud vás měsíc co měsíc dusí splátka hypotečního úvěru a pokud máte jako já dost prostředků na to, abyste to zvládli snáze i díky křeslu v tomto Parlamentu a činnosti své manželky nebo manžela, kteří ke splácení také přispívají, měli byste obviňovat komunisty, nové či staré, kteří se rozhodli liberalizovat udělování licencí taxikářům a otevírací hodiny v holičstvích a prodávat léky v supermarketech, a přitom bankám ponechali svobodu rozhodnout se, jaké oběti vaše rodiny přinesou, až upíšete úvěrům svou budoucnost a život.

Můžete obviňovat jen sami sebe, italští a evropští občané, pokud jste se rozhodli pro něco jiného než pro kariéru v jedné z italských stran, která vládne nebo vládla městům, regionům a národu, a jejímuž vládnutí vládnou banky.

  Cristobal Montoro Romero (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, úřadující předsedo Rady, páni komisaři, především bych chtěl poděkovat našim autoritám za slova o udržení optimistického postoje, pokud jde o krizi, kterou procházíme.

Zároveň bych však chtěl do této rozpravy vnést co nejvíce realismu, neboť utajování závažnosti skutečností povede jen ke zmatku při hledání řešení.

V první řadě čelíme krizi, která byla předvídána. Tato krize pro nás není překvapením. Vědělo se o ní minimálně rok předem, přičemž neexistoval dostatek zájmu a dostatečná schopnost reagovat.

V druhé řadě čelíme vážné krizi. Prezident Bundesbank to sám před třemi dny oznámil. Můžeme být na pokraji klasické bankovní krize související se ztrátou důvěry.

Za třetí, Evropa je zamořená finančními institucemi v zemích, které nejsou schopné produkovat zisk, neboť jejich ekonomiky relativně stagnovaly, a proto se snažily o zisk za cenu většího rizika. Proto můžeme říci, že kontrolní orgány, evropské orgány pro obezřetný dohled, nebyly schopné této krizi zabránit.

Evropská centrální banka je proto první, kdo zasahuje v krizi, je bankou, která vkládá největší objemy finančních prostředků, právě proto, že je v Evropě, v srdci Evropy, jehož hospodářství se v současnosti vzpamatovává, kde se tato krize mohla stát krizí nejzávažnější. Proto potřebujeme větší transparentnost v oblasti konkrétních následků a skutečného rozměru této krize.

Bezpochyby čtvrtou charakteristikou situace, jíž čelíme, okolnostem, ve kterých se nacházíme, je ve zkratce reakce našich měnových orgánů, reakce Evropské centrální banky.

Podle mého názoru se zachovala správně, když vložila likviditu, protože jsme svědky ztráty likvidity. Také je však pravda, že je paradoxní, že se to stalo přesně ve chvíli, kdy Evropa zvyšuje úrokové sazby s cílem omezit likviditu systému a s cílem omezit půjčky. Jde o největší paradox, který je potřeba pořádně objasnit bez zmatků, jež vznikly v důsledku vysvětlení poskytnutých v srpnu.

Objasnění je nezbytné, protože hovoříme o zadlužení milionů rodin a milionů malých a středních podniků, které jsou závislé na různých úrokových sazbách v Evropě. Proto je nevyhnutelné, abychom objasnili vývoj úrokových sazeb a požádali o obezřetnost, pokud jde o růst úrokových sazeb v Evropě s cílem posílit hospodářský růst a vytváření pracovních míst, která tolik v tomto stadiu integrace EU potřebujeme.

  Pervenche Berès (PSE). – (FR) Pane předsedající, páni komisaři, dámy a pánové, musíme být realističtí. Navzdory tomu, že jsme mocným evropským zákonodárným orgánem, nebudeme schopni udělat nic, pokud jde o původ této krize. Jsme bezmocní vůči americkým právním předpisům, které nejsou schopné pochopit zásadu ochrany spotřebitele při poskytovaní hypotečních úvěrů, ať již bankami nebo jinými institucemi.

Buďme realističtí. Čelíme krizi, jejíž vlivy potřebujeme urychleně zkorigovat, měli bychom si však vzít ponaučení pro budoucnost.

Buďme jednoznační. Naši evropští občané se celkem oprávněně obávají důsledků této krize na financování reálné ekonomiky. Buďme jednoznační. Naši spoluobčané nechápou, že abychom se vyrovnali s riskováním několika, jejichž metoda odměňování nesplňuje žádnou ekonomickou logiku, jsou veřejné instituce, jakou je Evropská centrální banka, nakonec nuceny zasahovat, aby zabezpečily likviditu trhu.

Vyrovnejme se se situací. Stůjme tam, kde by Evropané stát měli, pevnýma nohama v realismu a navrhování řešení. V konečném důsledku Centrální banka splnila svou úlohu poskytovatele půjček poslední instance. Avšak ani jako orgán dohledu není schopná odhadnout reálná rizika, do kterých vstupují subjekty na trhu. Musíme posílit dozorčí pravomoci evropských orgánů a vaší úlohou, pane komisaři, je aktivně se do této činnosti zapojovat.

Vyrovnejme se se situací. Roky jsme hovořili o konceptu fair value a tento koncept dnes zhoršil podmínky oceňování rizikových hypotečních úvěrů.

Vyrovnejme se se situací. Pokud jde o úvěrové ratingové agentury, Kodex chování Mezinárodní organizace komisí pro cenné papíry (IOSCO), pane komisaři, nesplňuje požadavky současné situace. Potřebujeme skutečně konkurenceschopný trh, kde neexistují konflikty zájmů a pro který je charakteristická větší transparentnost.

A na závěr buďme utopičtí a doufejme, že využití takto vytvořené finanční bubliny spustí uvolňování finančních prostředků pro dlouhodobé investice, které Evropa potřebuje, aby se vyrovnala s problémem změny klimatu a energetickou výzvou. Někdy je utopie nejlepší formou realismu.

  Andrea Losco (ALDE). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zase jednou v tomto Parlamentu hovořím o problému, který jsme řešili v červenci. Tehdy byla vyjádřena nejistota týkající se krize, jejíž propuknutí v eurozóně se v té době očekávalo. Byla to očekávaná krize, naznačovaly ji zprávy z USA.

Po určitou dobu bylo evidentní, že ceny nemovitostí v USA jsou nepřiměřeně nafouknuté a že v rámci amerického systému bylo možné příliš snadno poskytovat půjčky nesolventním osobám, nebo je poskytovat s velmi vysokými úrokovými sazbami, a následnému otřesu na světovém trhu se nedalo vyhnout.

Kdo hrál roli v této hře? Investoři, občané, zvláště z USA, ale také Evropané trpí jejími negativními následky. Občané a investoři, spořitelé. Proto je otázka, zda tomuto Parlamentu a institucím leží na srdci především ochrana spořitelů. Ochrana spořitelů znamená pochopení úlohy, kterou sehrávají jiné subjekty v tomto rámci či plánu, úlohy úvěrových ratingových společností, které často prokazují velkou nekonzistentnost a mezi kterými existují konflikty, jež v daném čase nikdo neřeší. Domnívám se, že na všechno toto by se měly uplatňovat pravidla a normy.

Krize také zdůraznila zřetelný rozpor v době, kdy ECB byla nucena udělat finanční pohyby na trhu, a zároveň zvýšit úrokové sazby s cílem vyrovnat se s rizikem inflace. Doufejme, že tato situace nebude pokračovat.

Skutečnost, že tato situace nastala, však znamená, že si musíme položit otázku, jakým způsobem by normy upravující jednání osob v světovém měřítku, neboť jde o krizi, která opět zdůraznila aspekt globalizace, měly určovat jednání každé osoby.

  Guntars Krasts (UEN). – (LV) Pane předsedající, současná finanční nestabilita neměla být překvapením, avšak když získala reálné rozměry, každý byl šokovaný. Nezabezpečené spotřební a hypoteční úvěry vedly k rostoucí poptávce po likviditě. Dochází ke korekcím na trhu, protože peníze byly velmi dlouho příliš laciné, což podkopalo normy hodnocení investic. Nedostatek důvěry na trhu poškozuje dokonce i atraktivní aktiva, na která by se neměla vztahovat cenová korekce směrem dolů. Můžeme si být teď jisti, že lehce dostupné laciné peníze nevytvářejí stabilní růst. Základem stabilního růstu je iniciativní reforma systémů, účinné investice a trhy, které fungují volněji a transparentněji. V této chvíli se největší obavy soustřeďují na krizi likvidity, která se mění v krizi nesolventnosti. Nestabilita, která začíná formou krize likvidity, se může vyvinout do krize nesolventnosti, neboť účastníci trhu, přesvědčeni o tom, že jejich úroveň znalostí je nepřiměřená, nebudou ochotní vzájemně si půjčovat. Krize s nemovitostmi může vést k vážným komplikacím v několika členských státech EU, nejen ve Spojených státech. Důvěra investorů a deponentů ve finanční trh se neobnoví do té doby, dokud nebudou přesvědčeni, že hodnocení jsou správná. Znamená to, že rizikové příplatky mohou narůstat, v důsledku toho spotřeba podniků a domácností klesne. Tato situace by mohla omezit investiční pohyby nebo, v některých případech, by je mohla úplně zastavit. Tvůrci evropské fiskální a měnové politiky na to musí být připraveni. Tvůrci fiskální politiky ponesou hlavní odpovědnost za stabilizaci situace. V oblasti měnové politiky můžeme očekávat nižší úrokové sazby, na které evropští politici čekají. Zároveň by se trh neměl zabývat mylnou představou, že rizikové investice budou pokračovat. Sazby půjček, stejně jako žádosti o zajištění půjček, by měly snížit morální škody, které takováto představa může způsobit. Z dlouhodobého hlediska musí centrální banky zlepšit regulační mechanismy pro finanční trhy s cílem dospět k větší jasnosti a jistotě. Děkuji.

  Karsten Friedrich Hoppenstedt (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, celkový rozsah nestability pociťované na světových finančních trzích ještě není známý. Stinnými stránkami světového finančnictví je slabá úvěrová bonita dlužníků na americkém trhu s hypotečními úvěry a chyby, které se vyskytly při hodnocení úvěrových rizik aktiv a/nebo při jejich auditu. Mohli bychom se ptát, co se stalo s Basilejí II v této fázi ve Spojených státech. Uvědomuji si, že ještě nebyl zaveden, ale mohlo by to být vhodné.

Ve Spojených státech byl dosud vyrovnán objem hypotečních úvěrů ve výši 120 miliard USD. Tato skutečnost sama o sobě způsobila šok, jehož velikost je nám známá z úpravy sazeb. V nejbližších dvou letech mají být vyrovnány hypoteční úvěry ve výši 700 miliard. Zvýšená citlivost investorů zhoršila dilema. Jejich důvěra, stejně jako chuť, ve vysoce rizikové investice se snížila. Dokonce i správní rady bank dnes připouštějí, že nevěděly, co dělají. Nedostatek důvěry investora a realistického hodnocení v současnosti brání návratu na obvyklou úroveň - jde o proces, který bude bezpochyby jistý čas trvat a který se nezastaví ani u odborníků bankovních dozorčích orgánů.

Důvěru není možné vyjádřit statisticky prostřednictvím matematického vzorce. Transparentnost však vytváří a udržuje atmosféru důvěry a ulehčuje kontrolu rizika. Pane komisaři, zmínil jste Solventnost II. Rizika rizikových fondů a rizikových hypotečních úvěrů měla dosud v odvětví pojišťovnictví tendenci být nízká, a tak by to mělo zůstat. Proto je cílem Solventnosti II poskytnout vhodný bod pro odraz a stimuly.

Podle současných návrhů se bude na alternativní investice, jakými jsou rizikové fondy a cenné papíry kryté aktivy, která jsou také často vystavena riziku rizikových hypotečních úvěrů, vztahovat krytí vlastním kapitálem ve výši 45 %, které je standardním důsledkem Solventnosti II. Na první pohled se to může zdát příliš, poskytuje to však jasný stimul pro podniky, aby přinutily konkrétní rizikový fond, aby informoval investora o svých investicích. Podle mého názoru se tu uplatňuje jedna zásada, totiž že jen ti, kdo sami mají potřebné znalosti, by měli uskutečňovat kapitálové investice s vyšším rizikem.

Evropský parlament již dlouho požaduje transparentnost specifických finančních produktů a mechanismů. Dosud nedostal odpověď od Komise na stanovení pravidel transparentnosti pro 9 000 a více existujících rizikových fondů. Potřebná jsou také pravidla transparentnosti pro úvěrové ratingové agentury. V obou případech by bylo prospěšné realističtější hodnocení globálního úvěrového rizika.

Během uplynulých několika let se evropské domácnosti a ekonomiky vícenásobně zadlužily. Prohřešek spočívající ve využití půjčky s lákavě nízkou úrokovou sazbou automaticky vede k nerovnováze mezi měnovou výkonností a výkonností reálné ekonomiky.

  Ieke van den Burg (PSE). − Vážený pane předsedající, o této finanční krizi můžeme hovořit dlouho, ale své krátké dvě minuty zaměřím na tři oblasti, ve kterých je podle mého názoru třeba jednat.

První je nedostatek kontroly. Někteří poslanci již o tom hovořili. Složité nové produkty a zvláště diverzifikace a sekuritizace rizik jsou v této krizi klíčovým prvkem. Koupili jsme dokonalou metodu, pomocí níž jsme se měli zbavit rizik, ale je jasné, že diverzifikace znamená také zmnožování rizik a nejistoty, které jsou nyní všude.

Druhý prvek týkající se kontroly je, že tyto operace se většinou odehrávají mimo regulovaný trh: obchod s cennými papíry realizovaný mimo burzy a rizikové fondy jsme již zmiňovali. Skutečně si myslím, že musíme prozkoumat, kam vedou tyto slabiny. Vím, že pan McCreevy nesouhlasí s tím, že je opravdu nejvyšší čas prozkoumat možnosti regulace – neregulovat příliš, nepanikařit, ale skutečně vypracovat seriózní studii. Tím by se měla Komise zabývat .

Dalším prvkem je nedostatek informací a transparentnosti. O tom již také někteří mluvili. Chci se zmínit i o ratingových agenturách a o účetních pravidlech, o nichž mimo jiné hovořila paní Berèsová – o otázce tržní hodnoty. S tím souvisí třetí bod, kterým je nedostatek koordinace a spolupráce. To je něco, co jsme teď mohli sledovat při krocích, které podnikla Evropská centrální banka (ECB), která správně zajistila likviditu, ale neměla k dispozici informace ani nástroje na potrestání viníků krize. Mělo by existovat mnohem užší propojení mezi ECB, jejími znalostmi a poradci. Velmi důležitým prvkem je spolupráce, posílení a zajištění kontroly na evropské úrovni, která má skutečně v rukách fenomény na špičce trhu a tyto nové fenomény.

Několikrát jsem zmínila potřebu takovéto kontroly na evropské úrovni. Lidé mi potom říkají, i když souhlasí, že je třeba počkat na krizi, protože jinak chybí potřeba naléhavě jednat. Myslím, že nyní je nejvyšší čas, krize je tu, a tak bychom měli jednat právě teď.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

  Olle Schmidt (ALDE). - (SV) Pane předsedající, finanční nepokoje, ke kterým došlo toto léto, jasně dokazují, jak úzce jsou trhy integrované. Světový finanční trh funguje doslova nepřetržitě, přičemž se na něm uskutečňují miliony transakcí, které nás všechny ovlivňují. Nové technologie vytvářejí úplně odlišné podmínky. Možnost vytváření lepších perspektiv pro rozvoj v oblasti investic dramaticky roste. Přístup k rizikovému kapitálu je základním předpokladem. Mnohé nové finanční nástroje, které tu dnes někteří zpochybnili, jsou všeobecně dobré a zvýšily likviditu a možnosti investic.

Během uplynulých neklidných týdnů na finančních trzích se ukázalo, jakou výhodou je, že Evropa má silnou centrální banku. ECB byla schopna zareagovat rychleji než její kolegyně ve Washingtonu a dokázala přijmout rychlé opatření k upokojení trhů. Za to si ECB zaslouží pochvalu.

Stále nevíme, jak daleko dosáhne americká krize hypotečních úvěrů. Podzim bude klíčový, neboť se objeví nové statistiky. Doufejme, že dojde k běžné úpravě trhu bez velkých potíží, které by mohly ovlivnit regionální hospodářství, jež je v rámci Evropské unie v zásadě zdravé. Doufám, na rozdíl od některých z mých kolegů, samozřejmě, že tu v Evropě nemusíme přehnaně reagovat a domnívat se, že řešení vždy vyžaduje více regulace a rozhodnutí přijatých ve velkém spěchu, jak říkal i pan McCreevy. Navzdory přijetí amerického zákona Sarbanes-Oxley (zákon USA, kterým se zpřísnil dohled nad účetnictvím a zavedly se postihy za podvody v této oblasti) nebyly rizikové hypoteční úvěry odhaleny včas. Bezproblémově fungující finanční trh vyžaduje vyrovnaný přístup, prostor pro nové metody propojené s právními předpisy, které posilují zájmy spotřebitelů. Domnívám se, že v tomto případě je směrnice o trzích s finančními nástroji dobrým příkladem.

Pro mě jako liberála jsou otevřenost a transparentnost klíčovými prvky finančních trhů. Také bych si přál, aby finanční orgány v EU užším způsobem spolupracovaly s cílem bojovat proti krizovým situacím a rychle reagovat.

Pane předsedající, páni komisaři, musím ještě něco poznamenat. Když svět kolem exploduje, je zjevné, že malá měna a malý trh, jakým je Švédsko, je zasažen rychlostí blesku. Události tohoto léta mi poskytly další důvod pro zavedení eura ve Švédsku.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, nad evropskými bankami visí vážná hrozba debaklu způsobeného rizikovými hypotečními úvěry. Mnohé z jejich správních fondů jsou nezodpovědně přeplněné derivátními produkty. Existuje vážné riziko, že budou infikovány prostřednictvím soukromého kapitálu. Banky nezodpovědně zavázaly institucionální investory, a tím i spořitele, prodejem hypotečních dluhopisů, přičemž jim tvrdily, že tyto mají rating AAA, což znamená, že by měly být teoreticky bez rizika jako vnitrostátní cenné papíry, a tvrdily, že nejsou obyčejně velmi rizikové jako půjčky, v případě kterých je objem kapitálu nižší než žádaná suma.

Spekulace, které bylo umožněno vládnout globalizovanému finančnímu trhu, způsobila, že malí spořitelé uvěřili, že deriváty jsou kamenem mudrců třetího tisíciletí. Nic není vzdálenější pravdě. Tato situace ještě zdaleka nedosáhla vrcholu a ti, kdo jsou za ni skutečně odpovědni, jsou stále nepotrestáni – vysocí finančníci tajně připravující plány pro svět vysokých financí. V tomto fóru se řečníci omezovali na obviňování úvěrových ratingových agentur, ale proč jsme dovolili, aby se hodnocení a kontrola rizikovosti finančních produktů dostala do rukou společností, které jsou zapojené a mají zájem na růstu trhu, který podléhá omamnému vlivu spekulace?

Prosím, mějte odvahu pohlédnout pravdě do očí. Nevhodné používání derivátů je nejen škodlivé, ale deriváty jsou samy o sobě škodlivé. Deriváty jsou pro reálnou ekonomiku tím, čím je lichva pro úspory a produktivní ekonomiku, jako říká velký americký básník Ezra Pound v tomto zpěvu: „Usura nemá pro nikoho dům z dobrého kamene, kde každý kvádr hladce otesaný dobře zapadá, aby se vytvořil vzor na průčelí. Usura nedá nikomu zhlédnout Gonzaga, nevytváří obraz, aby přetrval, a my jsme s ním žili, zpodobuje ho na prodej, na odbyt, usura hřích proti přírodě. Pietro Lombardo nevzešel z usury, Duccio nevzešel z usury, ani Piero della Francesca, Zuan Bellin’ nevzešel z usury, ani „La Calunnia“ nebyla z usury namalovaná. Z usury nevzešel Angelico. Usura pokrývá dláto rzí, rozežírá řemeslo i řemeslníka. Usura hubí dítě v lůně, zaráží mladíkovo dvoření, ochablost vnáší na lůžko, prostírá se mezi mladou nevěstou a jejím ženichem.“ Lichva není způsob, jakým lze řídit svět, chránit široké zájmy čestných lidí, kteří pracují, vyrábějí a spoří.

(předsedající přerušil řečníka)

  Poul Nyrup Rasmussen (PSE). − Vážený pane předsedající, tato finanční krize je budíčkem pro nás všechny a také pro komisaře McCreevyho. Jen před několika měsíci nás pan McCreevy ubezpečoval, že řeči o finančních rizicích a krizi jsou jen teoretické a že jde o novou bublinu, která nakonec praskne. Teď jsme na jednu bublinu narazili a podle dnešního vydání Financial Times, Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) a jiných kvalifikovaných institucí bude mít vážné následky.

Mám čtyři otázky pro pana McCreevyho.

Za prvé, v souvislosti s deriváty (úvěrové deriváty, úvěrový trh) obviňujete agentury a tvrdíte, že nejsou dostatečně kvalitní; osobně si myslím, že nevíme nic o tom, co se děje. Jste připraven teď navrhnout veřejnou klasifikaci komplexních derivátů tak, aby nás veřejné a soukromé agentury mohly usměrnit v oblasti rizika s nimi spojeného? Neboť dnes to není možné.

Má druhá otázka se týká konfliktu zájmů. Když vezmeme v úvahu primární brokery, rizikové fondy a soukromé akciové fondy, zjistíme, že jsou smíšeným komplexním souborem zájmů: získávají příjem jeden od druhého, obchodují navzájem a my vůbec nevíme, co se děje. Jste teď připraven zavést pravidla transparentnosti, zveřejnění a odpovědnosti, které nám umožní skutečně regulovat trh?

Má třetí otázka se týká penzijních fondů. Víme o ztrátách zaměstnanců a pracovníků v souvislosti s peněžními vklady do rizikových fondů, které spekulují na tomto odvozeném trhu. Jste připraven zavést pravidla, která by ochránila penzijní fondy a pojišťovací společnosti, jež by v budoucnosti spravovaly peníze zaměstnanců tak, aby měli zájem o spoření a věděli, že ztráty jsou omezené?

Má poslední otázka zní: Jak můžete obhajovat to, že rizikové fondy, soukromý kapitál a investiční banky jsou poslední oblastí na mezinárodních a finančních trzích bez regulace? Máme ve zvyku regulovat banky a společné fondy, proč by právě rizikové fondy, soukromý kapitál a investiční banky měly být poslední oblastí bez regulace? Já to nedokážu vysvětlit, vy to neumíte vysvětlit. Je čas posunout do popředí společné zájmy, a to je důvod, proč potřebujeme regulaci.

(potlesk)

  Antolín Sánchez Presedo (PSE). – (ES) Pane předsedající, obloha se po bouřce ještě nevyjasnila a uprostřed nejistoty se požaduje hospodářská stabilita, finanční bezpečnost, růst a vytváření pracovních míst.

Tato krize je dobrou příležitostí přijmout opatření ve čtyřech hlavních oblastech.

V první řadě musíme jednat, abychom omezili vliv na hospodářství jako takové. Trh zareagoval otřesem v cenách akcií a zpřísněním podmínek pro financování. Rozhodnutí Evropské centrální banky poskytnout likviditu bylo správné.

Finanční instituce již zvýšily úrokové sazby klientům a očekávají avizované zvyšování v rámci nejbližších měsíců, zohledňují přitom růst ekonomiky a prohlášení Evropské centrální banky. Doufám, že Evropská centrální banka se vůči našemu hospodářství zachová vyrovnaně a obezřetně.

V druhé řadě je potřebné zkvalitnit řízení rizika a hospodářskou správu. Mezi světovým trhem finančních služeb a vnitrostátním systémem regulace a dohledu existuje vyváženost. Pokud nebudeme v rámci Evropské unie podporovat tyto cíle integrovaným způsobem, nebudeme schopni je prosazovat na světové úrovni a nebudeme schopni chránit naše občany nebo prosazovat jejich zájmy.

Naší třetí prioritou musí být větší transparentnost trhu. Diverzifikace a rozložení rizika může být pozitivní, pokud nebrání kontrole rizika na trhu. Musíme přijmout opatření k podrobnému zmapování finančních rizik.

Naší poslední prioritou musí být větší odpovědnost subjektů. Zablokování lidí s omezenými zdroji dluhem v podobě velmi drahého hypotečního úvěru, který není možné ani popsat jako bezohledný, během období, v němž rostou úrokové sazby, a na konci období narůstajícího trendu trhu s nemovitostmi, nevyhnutelně způsobuje problémy.

Banky, které uvolnily podmínky poskytování hypotečních úvěrů kvůli možnosti přesunu těchto hypotečních úvěrů, ratingové agentury, které neupozornily na kvalitu cenných papírů, investoři, kteří neobezřetně nakupovali cenné papíry, a instituce, které je financovaly bez dostatečných záruk, jsou zodpovědní a my musíme zabezpečit, že se tato situace již nezopakuje.

  Peter Skinner (PSE). − Vážený pane předsedající, princip rizikových půjček je rozhodně obrovským problémem způsobujícím finanční bouři, jejímiž svědky jsme se toto léto stali. To bylo zřejmé, ale méně zřejmé je identifikování investorů a smluvních stran, kteří mohou být a nadále jsou pod tlakem, a je nevyhnutelné poznat je, abychom mohli dát všechno do pořádku.

Zkrátka a dobře, jak jsme dnes slyšeli, příčinou je složitost finančních nástrojů, na které se někdy nahlíží jako na novodobou alchymii. Musíme však pečlivě a opatrně zjistit, co s nimi a s následky způsobenými touto bouří máme udělat. Přehnaná reakce může být stejně škodlivá jako to, co se již objevilo, neboť vidíme, jak v důsledku toho rostou ceny úvěrů. Měli bychom připomenout, že to není vhodné pro lisabonský proces.

Tak abychom za některými otázkami zavřeli dveře, co se v USA vlastně stalo? Dalo by se říci, že se zavřela vrata od stodoly právě v okamžiku, když je kůň ještě na poli, a nebylo by to daleko od pravdy. Obecně vzato však byla oblast trhu s rizikovými hypotečními úvěry bez kontroly. To je skutečnost, které se teď věnuje bezprostřední pozornost, neboť podle mých informací probíhají promyšlené regulační a legislativní iniciativy. Ve stejném čase byla pod záštitou Bílého domu zřízena pracovní skupina na nejvyšší úrovni, aby se podívala na ratingové agentury a sofistikované finanční nástroje.

Můžeme z toho usoudit, že je důležité úzce spolupracovat se Spojenými státy americkými a dalšími globálními trhy, neboť máme společné názory v oblasti transparentnosti na těchto trzích. Pokud tak neučiníme, tak z důvodu, že globální trhy jsou navzájem úzce propojené, poměrně jistě přijdeme o tolik výnosů, kolik by přidaly dohody, o které bychom se museli dělit.

Co se stalo v rámci EU a co se stalo v rámci USA? Také teď trochu důvěřuji Komisi a samozřejmě ECB, stejně jako Federálnímu rezervnímu systému USA v tom, co udělaly a dělají. Pomohly uklidnit trhy, což bylo přesně to, co bylo zapotřebí udělat.

Souhlasím však s některými dnešními řečníky vzhledem k výzvě na přiměřené reakce a za tím stojím v souvislosti s důvěrou, kterou cítím. Věřím, že sekuritizace a účelově zřízené nástroje, které budou pod dohledem společně s agenturami hodnotícími úvěrovou spolehlivost, si vyžadují otevření se většímu dohledu a transparentnosti, to je jasné, jak již řekla paní Berèsová. Ujasněme si však, že komplexnost finančních nástrojů je pro mnohé z nás těžce pochopitelná a úloha agentur hodnotících úvěrovou spolehlivost je otevřená.

(předsedající přerušil řečníka)

  Udo Bullmann (PSE). – (DE) Pane předsedající, náš podíl jako Evropanů z investic na trhu, o kterém dnes diskutujeme, je téměř 10 % nebo přibližně 300 miliard EUR. Nevíme, jaká přesná část z těchto 300 miliard EUR představuje nebezpečné riziko, avšak 300 miliard EUR není bezvýznamný objem. Představuje téměř trojnásobek ročního rozpočtu EU a vliv současné krize je již citelný. V mé zemi, v Německu, jež má nejrozvinutější ekonomiku v Evropské unii, se naše očekávání budoucích obchodních podmínek obrátila. Tříměsíční fondy výrazně zdražily, což znamená, že podniky, které jsou ziskové, ale vyžadují bezprostřední financování, mohou očekávat těžkosti.

Rád bych věděl, jaká ponaučení jsme si z této situace vzali. Téměř všichni řečníci, kteří přispěli do této rozpravy, zmínili úvěrové ratingové agentury. Jako občan, který se zajímá o stav této rozpravy, jsem našel na internetu následující citát z projevu komisaře McCreevyho v Dublinu 5. dubna 2005:

(EN) „Agentury hodnotící úvěrovou spolehlivost zatím nebudou předmětem regulací EU, řekl 5. dubna 2005 v projevu v Dublinu komisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy. Komisař McCreevy uvedl, že nemá v úmyslu vydat speciální nařízení pro agentury hodnotící úvěrovou spolehlivost (CRA), ale tato možnost bude pod neustálou kontrolou. Varoval, že tomuto odvětví hrozí dozor.“

– Pane komisaři, kdy skončí fáze pozorování, kdy budeme připraveni jednat, kdy budeme schopni vnést světlo do černé skříňky úvěrových ratingových agentur, abychom byli schopni sestavit veřejné hodnocení jejich výkonnosti a chyb? Náš systém je sebestředný, neefektivní a je zjevně dědictvím minulosti. Chtěl bych od vás upřímnou odpověď. Nemůžeme se v následujících volbách v roce 2009 před veřejnost postavit a prohlásit: Měli jsme komisi, která pět let odváděla úžasnou práci, v rámci níž hledala, v čem spočívá problém.

  Harald Ettl (PSE). – (DE) Pane předsedající, byl to dostatečně jasný vzkaz Komisi. Již dnes dokážeme předpokládat, že americká krize hypotečních úvěrů bude mít citelný negativní vliv také tady. Objem nesplacených hypotečních úvěrů již dnes překračuje veřejný dluh USA. Dokonce i spekulace vycházející z budoucího ocenění nemovitostí a nízkých úrokových sazeb pro hypoteční úvěry jasně dokázaly, že jsou bublinou. V současnosti se ve Spojených státech stále hlasitěji hovoří o strachu z recese. V konečném důsledku osm z deseti recesí začíná krizí nemovitostí. Dnes víme, že krizi bylo možné předpovědět, ale že úvěrové ratingové agentury nesplnily svou úlohu hlídacího psa. Vysoce rizikové formy kapitálu jsou schopné ve velmi velké míře poškodit nás a naši ekonomiku, a proto nesmí být ponechány samy sobě nebo spekulantům. Zásady transparentnosti a povinnost zveřejnění, stejně jako kontroly, musí být zaručeny. Od Komise se teď vyžaduje, aby v této věci předložila návrhy.

  Benoît Hamon (PSE). – (FR) Pane předsedající, tato krize je třetí velkou krizí za posledních deset let. Dalo se jí předejít? Pan McCreevy nám říká, že se jí předejít dalo. Aby to bylo možné, musíme naučit chudé lidi, aby si nepůjčovali peníze, když žádné nemají.

Jaká je realita? Američtí poskytovatelé rizikových hypotečních úvěrů jsou hlavními viníky a účastníky této krize. S cílem zvýšit své zisky se zaměřili na domácnosti, které mají velké finanční problémy. V roce 2006 poskytli polovinu hypotečních úvěrů bez kontroly příjmu. Tito poskytovatelé vydělali peníze na půjčkách, které neměly být nikdy poskytnuty. Podporovaly je banky, navzdory tomu, že jsou kontrolovány svými správními radami, auditory a regulačními orgány. To nezabránilo bankám v půjčování peněz úvěrovým agenturám nebo v prodávání lukrativních, i když rizikových finančních produktů zákazníkům, produktů krytých těmito hypotečními úvěry.

Tyto cenné papíry, kryté trhem s rizikovými hypotečními úvěry, skupovaly ve velkém měřítku rizikové fondy většinou se sídlem v daňových rájích, na něž se nevztahuje žádná regulace. V podstatě selhal celý systém kontroly a dohledu.

Má otázka je jednoduchá. Jaké vážné iniciativy plánuje Komise teď přijmout, aby zabránila tomu, že velký zájem finančních trhů o americký trh s nemovitostmi se zítra nezopakuje s jinými aktivy a nepovede ke stejným výsledkům, tedy ke krizi burzy cenných papírů a následně poklesu růstu?

  Elisa Ferreira (PSE). – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, finanční krize nejsou nikdy omezené jen na finanční sféru. Současná krize má efekt dalšího omezování poskytování úvěrů a již začala zdvihat ceny v předstihu bez ohledu na rozhodnutí, která zítra přijme Centrální banka.

Důvěra hospodářských subjektů také ve výrazné míře klesá, a navzdory optimismu pana komisaře Almunii není hospodářský růst ani generalizovaný, ani zaručený. Dokonce existují mnohé regiony, které mají vážné hospodářské problémy.

Dnes je to těžké, ale ráda bych věděla, jakým způsobem vysvětlit občanům, že alarmující nárůst zadlužení domácností, brzda veřejných investic, přeceňování vývozu zboží vyrobeného v Evropě kvůli řízení úrokových sazeb jsou oběti, kterým se nelze vyhnout. Toto byla tradiční náprava kontroly neexistující inflace. V současnosti jsou možnosti omezenější, pokud jde o dokonale předvídatelné výsledky nadměrného rizika, které na sebe přebírají finanční subjekty a které jsme nemohli regulovat nebo které jsme neregulovali včas.

Domnívám se, že bychom měli dospět k dvěma závěrům. V první řadě potřebujeme zlepšenou regulaci, transparentnost a spolupráci finančních trhů, jak již bylo zmíněno, a v druhé řadě je mimořádně naléhavou potřebou prozkoumat vztah měnové politiky a její vliv na reálnou ekonomiku, rodiny, investice a zaměstnanost.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych být velmi stručný, zvláště proto, že základní stanovisko Rady v této záležitosti jsem přednesl ve svém prvním příspěvku.

Chtěl bych poděkovat všem za příspěvky a návrhy, které vyslovili, a říci, že jsem si poznamenal všechny vaše obavy, zvláště ty, které bych nazval více sociálními, tedy možné následky, které by nedávné finanční otřesy mohly mít pro občany. Měli bychom mít tyto připomínky na zřeteli, neboť je vyjádřilo více poslanců.

Chtěl bych znovu potvrdit, že předsednictví, stejně jako Rada, budou pokračovat v práci na konvergenci postupů dohledu, rovněž i na systémech a mechanismech, které budou neustále zlepšovat rámec pro obezřetné podnikání bank.

Rada, jakož i Komise, tu uvedla, že všechny údaje, které máme v současnosti k dispozici, naznačují, že dosahujeme naše hospodářské a finanční cíle, kterými jsou deficity, hospodářský růst a zaměstnanost, které narůstají. Zůstáváme v tomto bodě úplně realističtí, a přestože tu dnes realismus byl zmiňován, chtěl bych říci, že předsednictví a Rada budou realistické. Musíme zohledňovat všechny tyto záležitosti, vývoj, který může přinést budoucnost a předsednictví a Rada v souladu s tím, co musí udělat, a když jejich činnost bude oprávněná, přijmou vhodná opatření a iniciativy s cílem reagovat na jakékoli obavy a problémy, které se mohou vyskytnout.

  Joaquín Almunia, Komise. − (ES) Pane předsedající, s ohledem na vliv otřesů či krize, pokud to chcete nazývat tímto jménem, na finančních trzích v nedávných týdnech na reálnou ekonomiku, opakuji, že podle našich prvotních odhadů – prognózy uveřejníme v úterý –, avšak i podle stanovisek, které zveřejňují jiné orgány a veřejné a soukromé instituce, vliv tohoto otřesu na hospodářskou činnost, hospodářský růst a zaměstnanost v evropských hospodářstvích v roce 2007 bude citelný, ale bude velmi malý.

Velký podíl výsledků za rok 2007 je zaručen výsledky dosaženými v prvních dvou čtvrtletích, dostupnými informacemi o stavu našich ekonomik v tomto třetím čtvrtletí a pozitivní stagnací obnovy hospodářství založenou na kvalitních, pevných základech, které jsme si přinesli z roku 2006.

Rizika budou zřetelnější, když se zaměříme na rok 2008. V našich prognózách v květnu byla míra růstu v roce 2008 ovlivněná konjunkturou hospodářského cyklu a vlivem rozhodnutí přijatých v rámci měnové politiky centrálními bankami. V Evropě a jinde tato finanční krize, tento finanční otřes a následné zpřísnění podmínek poskytování úvěrů, zvýší nebo zvyšují rizika poklesu výsledků na rok 2008, avšak stále se domnívám, že je velmi předčasné, abychom dělali konečnou analýzu, ze které bychom mohli vyvodit konečné závěry týkající se tohoto tématu.

Musíme věřit, že pokud mnohé z faktorů, které podpořily otřesy nedávných týdnů, souvisejí s důvěrou, pokud obnovíme důvěru a pokud všichni přispějeme k přísnému hodnocení a diagnostice situace s cílem zvýšit důvěru nebo zkonsolidovat důvěru, výsledky v roce 2008 budou lepší nebo méně znepokojující, než si mnozí teď představují.

Domnívám se, že ti, kteří se dnes vyjádřili, se ve velké míře shodli na tom, co vedlo k tomuto zvýšení nestability a otřesům na finančních trzích, a podobně se domnívám, že se shodují také v tom, že se musí najít řešení. Řešení však nejsou jednoduchá a neměli bychom reagovat přehnaně.

Přesně jako dobří herci v divadle, také dobří politici by v dobách nejistoty neměli přehánět. Potřebujeme vypracovat podrobnější analýzu a pochopit skutečnosti v jejich úplnosti a musíme se snažit najít efektivní řešení problémů, které existují, které jsou zřejmé, a problémů, které jsme ještě neobjevili.

Když se podíváme na rozpravy Parlamentu nebo zprávy o finanční stabilitě Měnového fondu nebo Centrální banky, analýzy Evropské komise a na naše vlastní projevy v nedávné minulosti, zjistíme, že jsme nevěděli přesně kdy a kde, ale věděli jsme, že k otřesům tohoto druhu může dojít, kvůli vývoji finančních trhů, rafinovanosti nástrojů a technik, které finanční instituce využívají.

Zopakuji, co jsem řekl na začátku. Evropské hospodářství stojí stále na pevných základech. Euro nás ochraňuje. Znovu prokázalo schopnost chránit a absorbovat otřesy, které by nám za jiných okolností, před zavedením eura, způsobily mnohem větší těžkosti z měnového a finančního hlediska a v naší reálné ekonomice, a abych to ukončil, domnívám se, že Evropská centrální banka se při výkonu své odpovědnosti v srpnu zachovala prakticky a správně.

  Charlie McCreevy, člen Komise. − (EN) Vážený pane předsedající, budu stručný. Úplně souhlasím, že se nemůžeme spokojit s kontrolními výzvami, které představují stále komplexnější finanční produkty a mimobilanční nástroje. Ani nemůžeme být naivní a věřit, že Basilej I, Basilej II a Solventnost II vyřeší vzniklé problémy. Musíme si z toho vzít důležité poučení, čemuž se v blízkém době budu se všemi zúčastněnými stranami věnovat.

Jak jsem řekl ve své úvodní poznámce, věřím, že mírná regulace založená na zásadách je nejlepším přístupem. Jsem si jistý, že větší regulace by teď byla tím nejhorším, co bychom mohli pro finanční trhy udělat. Rozhodně si nemyslím, že je třeba větší regulace. Možná pana Rasmussena překvapí, že souhlasím s něčím, co podporoval, jako například s větší transparentností. Existují však jiné způsoby, jak jí lze dosáhnout, než regulace.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Cílem této rozpravy bylo objasnit momentálně důležitou záležitost, kterou je důvod této situace finanční nestability. Nestačí identifikovat problém poté, co se stal zřejmým. Je dokonce ještě méně vhodné předložit řešení, která v praxi slouží jen ke zmírnění určitých následků pouze pro tuto chvíli, která však v krátkodobém a střednědobém horizontu nic nezmění.

Všichni víme, že reálná ekonomika je založená na výrobě, distribuci a spotřebě zboží v souladu s potřebami lidí, ať již jsou tyto potřeby reálné, imaginární nebo vytvořené reklamou. Znamená to, že peníze, které jsou v oběhu, by měly odpovídat této reálné ekonomice, a přesto nenasytnost těch, kteří chtějí stále vyšší výdělky, vedla k vytvoření burz s cennými papíry a spekulativních zisků v hospodářství podobném kasinu, přičemž výrobní odvětví odsunuli na druhé místo a podpořili financializaci systému.

Zde se nachází původ současného problému, který se centrální banky snaží zmírnit zvyšováním objemu peněz v oběhu nebo zvyšováním úrokových sazeb. Tyto procesy mají své hranice a představují riziko vytváření nových spekulativních bublin nebo dalšího poškození reálné ekonomiky, čímž se zvyšují náklady pro rodiny.

12. Úmluva o boji proti dezertifikaci (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je rozprava o

- otázce k ústnímu zodpovězení Radou o cílech konference stran Úmluvy o boji proti dezertifikaci, která se uskuteční v Madridu 3.–14. září 2007, kterou předložil Miroslav Ouzký jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (O-0049/2007 – B6-0140/2007), a

- otázce k ústnímu zodpovězení Komisí o cílech konference stran Úmluvy o boji proti dezertifikaci, která se uskuteční v Madridu 3.–14. září 2007, kterou předložil Miroslav Ouzký jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (O-0050/2007 – B6-0312/2007).

  Miroslav Ouzký (PPE-DE), autor. – (CS) Pane předsedo, na začátek bych se chtěl omluvit hlavně našim tlumočníkům, protože jsem si nepřipravil žádný písemný projev, a proto jsem jim dopředu žádný projev nemohl dát k dispozici. Slibuji ale, že se budu snažit hovořit velmi pomalu a také velmi stručně. Věc je totiž jasná.

Dovolte mi na začátek, abych jako předseda Výboru pro životní prostředí přivítal fakt, že portugalské předsednictví si problém dezertifikace a problém nedostatku vody vytklo jako jeden z hlavních cílů svého programu a svého předsednictví. Proto jsem také samozřejmě uvítal organizaci nadcházející konference, která zde byla na začátku zmíněna.

Víte, že tento Parlament i celá Evropská unie si vzali klimatické změny jako jednu z hlavních výzev na nadcházející období a víme, že nedostatek vody a postupující dezertifikace s těmito klimatickými změnami přímo souvisí. Je totiž jejich reálným dopadem.

Já patřím osobně k těm lidem, kteří myslí, že bychom se možná měli více připravit na nadcházející dopady klimatických změn, než-li se snažit je zoufale zastavit, protože naše snažení pravděpodobně nebude úspěšné. Ale dnes je jisté, že se Evropa, hlavně její jižní části, budou potýkat s nedostatkem vody a se ztrátami v oblasti kvality půdy.

Z debat o klimatologii je mi jasné, že se vytváří jakýsi začarovaný kruh, že vodní ztráty v atmosféře způsobují další dezertifikaci a ta způsobuje následně další ohřev klimatu, takže přetětí tohoto začarovaného kruhu bude velmi obtížné. Chtěl bych se zeptat Komise i Rady jménem svého výboru: Jaké konkrétní kroky hodlá Komise i Rada v této oblasti přijmout a zda-li je dnes jasné, co je možno učinit na úrovni národních vlád a co je možno učinit na úrovni celé Evropy?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane předsedající, dámy a pánové, pane Ouzký, v první řadě bych se vám chtěl poděkovat za to, že jste upozornili na program portugalského předsednictví v oblasti životního prostředí, obzvláště na záležitosti související se suchem a rozšiřováním pouště. Jde vlastně o jednu z priorit portugalského předsednictví a chtěl bych teď upozornit na výsledky dosažené v této oblasti a zveřejněné na neformálním zasedání Rady ministrů životního prostředí, které se konalo nedávno v Portugalsku.

Nebudu tu číst všechny body ze závěrů předsednictví týkající se této záležitosti. Považuji je však za velmi zajímavé a důležité, a proto bych vás na tyto závěry chtěl upozornit, zvláště pokud jde o boj proti suchu a vztah mezi suchem a životním prostředím a opatření, která bychom mohli a měli přijmout s cílem řešit tento narůstající problém.

Chtěl bych se také zmínit o něco podrobněji o konferenci stran Úmluvy o boji proti dezertifikaci, která je také důležitým bodem na tomto zasedání. Tato konference, jak víte, se koná nyní od 3. do 14. září v Madridu.

Rada 23. července schválila závěry, ve kterých se stanoví priority Evropské unie, priority, které EU musí prosazovat na této konferenci stran Úmluvy, která je osmou konferencí, jež se koná od podepsání Úmluvy. Víte, že Rada na této osmé konferenci stran Úmluvy podporuje přijetí Desetiletého strategického plánu a rámce na podporu realizace Úmluvy OSN, který připravila Mezikonferenční mezivládní pracovní skupina, a nemohu se dočkat jeho realizace.

Uvědomujeme si, že občanská společnost v této souvislosti bude sehrávat důležitou úlohu, zvláště na místní úrovni, a schvalujeme to. Proto musíme podpořit větší účast všech subjektů občanské společnosti na realizaci nebo na procesu Úmluvy o boji proti dezertifikaci.

Jistě také víte, že na konferenci stran Úmluvy se má zdůraznit vztah chudoby a dezertifikace s cílem určit, jakým způsobem by mohla Úmluva přispět k boji proti chudobě v úzké spolupráci s jinými příslušnými světovými a regionálními subjekty. Rada se domnívá, že je důležité dospět k dohodě o zlepšení systému monitorování Úmluvy založené na normách pro zachování, hospodaření a udržitelné využití suchých oblastí. Takovýto systém umožní kvantifikovat minulý a současný pokrok.

Výbor pro vědu a technologii sehraje důležitou úlohu v zlepšování vědomostní základny Úmluvy a umožňování přijímání opatření a rozhodnutí na pevnějším základě. Rada Evropské unie se domnívá, že problémy dezertifikace, změny klimatu a biologické rozmanitosti se vzájemně doplňují a musí se k nim přistupovat koordinovaným způsobem s přiměřenými politikami s cílem rozvinout a zefektivnit synergie. Rada se také domnívá, že dalšími zásadně důležitými faktory jsou dostupnost přiměřených finančních zdrojů, účinného řízení a financování iniciativ pro boj proti dezertifikace, stejně jako aktivní a efektivní sekretariát Úmluvy.

Sucho, podobně jako dezertifikace, je také vážným důvodem k obavám. Rada je pevně přesvědčená, že tyto hrozby – sucho a dezertifikace – se dají efektivně řešit jedině prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Evropská unie proto plní své cíle v této oblasti ve spolupráci s třetími zeměmi. Chtěl bych vám v této souvislosti připomenout, že na svém výročním zasedání, které se konalo 25. května, přijala Rada ministrů AKT-ES společné prohlášení o boji proti suchu a dezertifikaci.

V tomto společném prohlášení zemí AKT a Evropské unie se uznává význam Úmluvy o boji proti dezertifikaci pro odstraňování chudoby a plnění rozvojových cílů tisíciletí stanovených Organizací spojených národů.

V prohlášení se podporuje, aby konference stran Úmluvy přijala Desetiletý strategický plán, a naléhá se na spolupráci všech stran s cílem zefektivnit Úmluvu OSN. Proto se domníváme, že je velmi důležité stanovit omezené množství priorit, pokud jde o realizaci, vybraných na základě vědeckých údajů a využívat ukazatele na kvantifikování dosaženého pokroku.

Podle našeho názoru větší účast občanské společnosti na druhé straně a zlepšená komunikace a širší dialog mezi všemi subjekty významně přispějí k účinnosti Úmluvy o boji proti dezertifikaci.

  Joaquín Almunia, Komise. − Pane předsedající, dámy a pánové, Evropské společenství připisuje velký význam úloze Úmluvy o boji proti dezertifikaci v rámci snižování chudoby od okamžiku podpisu v roce 1994. Úmluva byla navržena jako základní nástroj pro pomoc při plnění cílů trvale udržitelného využívání půdy s cílem bojovat proti hladu a chudobě.

Komise stále považuje tuto Úmluvu za klíčovou součást boje proti chudobě a dezertifikaci. Úmluva je stále jedinečným fórem s potřebnou pravomocí a zkušenostmi týkajících se výměny zkušeností a určování nových přístupů k řešení znehodnocení půdy a dosáhli jsme díky ní již velmi mnoho, ale jak všichni víme, je toho potřeba udělat ještě velmi mnoho.

V současnosti se činnost Úmluvy zaměřuje na klíčové otázky realizace opatření, jakými jsou integrace a koherence v strategických rámcích pro spolupráci. Dotčené země, stejně jako země poskytující pomoc, musí zabezpečit, aby se Úmluva rozvíjela v úzkém propojení s ostatními klíčovými rozvojovými iniciativami, a zvláště musí zabezpečit, že příslušné země jsou odpovědné za proces a samy ho řídí.

Pokud jde o cíle Evropské unie, které hodlá prosazovat na konferenci v Madridu, v první řadě Komisi obzvláště těší, že členy delegací Společenství na konferenci jsou čtyři poslanci Evropského parlamentu. Úmluva vstupuje do druhého desetiletí své činnosti a je nutné přizpůsobit ji s cílem reagovat na nové výzvy, vyžívat výhody nových možností. Znamená to prozkoumání opatření, která se prostřednictvím Úmluvy přijímají s cílem maximalizovat účinnost a efektivitu naší činnosti v oblasti boje proti degradaci půdy a chudobě.

Vzhledem k uvedenému je hlavním cílem EU, který hodlá prosazovat na konferenci v Madridu, přijetí desetiletého strategického plánu na zlepšení uplatňování Úmluvy, který vypracovala pracovní skupina v souladu se závěry poslední konference stran Úmluvy, která se konala v roce 2005. Evropská unie ve velké míře podporuje tento plán, který představuje společnou obnovenou vizi stran týkající se strategického směřování, které se má stanovit na následujících deset let. Pokud bude, jak doufáme, tato společná vize přijata, bude nutné, abychom vytvořili účinný rámec uplatňování s cílem maximalizovat efektivitu činnosti sekretariátu Úmluvy a jejích dalších institucí.

A na závěr tento balík reforem bude podporovat realistický rozpočet, který je přijatelný pro všechny strany a ve kterém se stanoví výdajové položky, jež jsou v souladu s plánovanými opatřeními a které splňují velmi přísné normy transparentnosti a přehlednosti. Jak řekl pan úřadující předseda Rady, v červenci Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ve svých závěrech přijala celkový přístup, o kterém jsem se zmínil.

  Cristina Gutiérrez-Cortines, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedající, jsem hrdá na to, že jsme v tomto Parlamentu byli schopni vypracovat usnesení, které bude předloženo na nejbližší konferenci Úmluvy, jež se koná v Madridu a kterou organizuje OSN. Podobně jsem hrdá i na to, že, jak jsem byla právě informována, nám španělský parlament udělil povolení, což je úplně výjimečná situace, za kterou bych chtěla poděkovat panu Marínovi, předsedovi španělského národního shromáždění. Dostali jsme slovo a budeme se prezentovat také na plenárním zasedání španělského parlamentu.

Jsem však dost skeptická, pokud jde o téma dezertifikace. Vlastní dokumenty Evropské komise dokazují, že pomoc, která byla v uplynulých letech poskytnuta, a politika, která se uskutečňuje, nepřinášejí požadované výsledky. Proč? Protože politika zaměřená na boj proti dezertifikaci vyžaduje integrované systémy, přičemž je nevyhnutelné, aby se spojila všechna hlediska, ale bohužel úřady vyvíjejí činnost odděleně. Zemědělství nespolupracuje se životním prostředím, politika vodohospodářství funguje odděleně a ve skutečnosti, jsou problémy dezertifikace, například velké plochy země opuštěné a ležící ladem, v případě Středozemí neobvyklé.

Stejná evropská zemědělská politika způsobuje, že půda na jihu a v Evropě je ponechána ladem a SPP bude mít výrazný vliv na dezertifikaci. Nemluvě o změně klimatu, oblasti, ve které se například neřeší problém nedostatku vody a tání ledovců, které se již objevují a budou mít absolutní vliv na stav půdy.

Chtěla bych proto jednotlivé země upozornit, že namísto pozorování by měly přijmout zvláštní politiku a realizovat programy, protože jde skutečně o otázku integrovaných projektů, ve kterých státy musí řešit integrovanou politiku a aktivní politiku. Domnívám se, že o dezertifikaci víme všechno, a přesto děláme jen velmi málo.

Toto je poselství, které zprostředkováváme – Evropa přispěje k realizaci této společné politiky.

  María Sornosa Martínez, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, podle Programu Organizace spojených národů pro životní prostředí ohrožuje dezertifikace čtvrtinu plochy země, stejně tak i 250 milionů lidí a živobytí více než miliardy obyvatel ve stovce zemí kvůli snížené zemědělské a živočišné produktivitě.

Chudoba, politická nestabilita, odlesňování, nadměrné spásání a nesprávné postupy jsou faktory, které snižují produktivitu půdy. Proto doufám, že v Madridu po více než třinácti letech, kdy vznikla Úmluva o boji proti dezertifikaci, bude mezinárodní společenství diskutovat o reformě samotné Úmluvy s cílem začlenit do ní opatření, která zefektivňují boj proti tomuto fenoménu, konkrétně návrh desetiletého strategického plánu, o němž se diskutuje.

Eroze půdy, nekontrolovaný rozvoj měst, ztráta úrodné půdy, požáry, odlesňování a nadměrné využívání vodních zdrojů jsou některými z důvodů, které vysvětlují znehodnocení velkého množství vyprahlé, polovyprahlé nebo suché půdy, a tyto příčiny nezadržitelně způsobují rostoucí dezertifikaci na planetě, kterou se musíme pokusit zastavit všemi dostupnými prostředky.

Stejně musíme mít na paměti, jak také připomněli poslanci, kteří do této rozpravy přispěli, že dezertifikace přispívá ke změně klimatu, neboť způsobuje degradaci půdy a ztrátu vegetace, které jsou spojené se zvýšením emisí, a proto by bylo velmi užitečné podpořit politiku zalesňování s cílem obnovit a změnit podmínky ve vyprahlých oblastech.

Pokud jde o samotnou Evropskou unii, domnívám se, že je nevyhnutelné, aby prioritně byla založena Evropská observatoř pro sledování sucha, dezertifikace, povodní a jiných jevů, opatření, o kterém jsme v tomto Parlamentu několikrát diskutovali. Tato instituce by byla centrem znalostí, zmírňování následků a monitorování katastrofálních účinků sucha, zvláště v jižní Evropě. Bohužel v jihovýchodním Španělsku si velmi dobře uvědomujeme rozsah tohoto problému, proto navrhuji, aby tato observatoř sídlila v Tematickém centru pro využívání půdy Evropské agentury pro životní prostředí v Barceloně, jak navrhovala ministryně pro životní prostředí Cristina Narbonová, nebo ve Středozemním centru pro environmentální studia nebo v Centru pro výzkum dezertifikace, jež obě sídlí ve Valencii a zaměřují svou multidisciplinární činnost na oblasti spojené s dezertifikací a mají široké mezinárodní zkušenosti.

Domnívám se, že existuje naléhavá potřeba většího zapojení institucí Společenství do problematiky dezertifikace, aby Evropská unie mohla sehrávat vedoucí úlohu v této oblasti, podobně jak to dělá v oblasti boje proti změně klimatu.

Na závěr bych dodala, že boj proti tomuto problému je velkou výzvou nejen z hlediska životního prostředí, ale také z hlediska občanských a lidských práv. Mnoho lidí utíká ze svých zemí kvůli hladu a chudobě, jež jsou ve velké míře způsobené dezertifikací.

  Satu Hassi, jménem skupiny Verts/ALE. – (FI) Pane předsedající, dámy a pánové, chtěla bych poděkovat panu Ouzkému a ostatním za vynikající návrh usnesení.

Podle Organizace spojených národů dnes dezertifikace přímo ovlivňuje 100 až 200 milionů lidí. Představuje potenciální ohrožení pro více než miliardu a pravděpodobně až dvě miliardy lidí. Nejde jen o problém rozšiřování Sahary a podobné jevy. K dezertifikaci, ztrátě úrodných vrstev půdy a vegetace, dochází na celém světě, od španělského pobřeží až po čínské roviny. Rozšiřováním pouště je ohrožena téměř třetina zemské plochy planety. Až 40 % orné půdy je v současnosti ve velmi špatném stavu. Tato situace kulminuje ve Střední Asii, kde jsou neúrodné tři čtvrtiny půdy.

Změna klimatu dezertifikaci zhoršuje, i když dosud ji ovlivňovala především činnost vyvíjená na místě samém, například těžba dřeva a nevhodné zemědělské postupy, zavlažování či metody chovu dobytka. Zatímco změna klimatu zhoršuje dezertifikaci, dezertifikace zhoršuje změnu klimatu, neboť méně vázaného uhlíku v půdě v konečném důsledku vede k uvolňování uhlíku do atmosféry. Pokud nebudeme jednat rozumně, konzistentně a rychle, můžeme se ocitnout v začarovaném kruhu.

Boj proti dezertifikaci souvisí s prevencí hladu a jejím prostřednictvím i s prevencí konfliktů. Minulý rok v červnu OSN upozornila, že během následujících deseti let může rozšiřování pouští přispět k vysídlení 50 milionů lidí, zvláště v subsaharské Africe a Střední Asii. Znamenalo by to větší množství osob snažících se o nelegální vstup do Evropy.

O krizi v Dárfúru se mluví jako o prvním konfliktu způsobeném změnou klimatu. Nedostatek vody je jen jedním z aspektů krize. Všeobecně se uznává, že dlouhotrvající nedostatek vody a pokles v produktivitě půdy pomohly rozpoutat konflikt.

Jak se uvádí v usnesení, jsou potřebné investice do trvale udržitelného využívání půdy. Opatření k prevenci dezertifikace budou finančně mnohem méně náročná než její důsledky. Odstrašujícím příkladem v malém měřítku jsou Velikonoční ostrovy. Kdysi na nich existovala vzkvétající kultura, avšak poté, co byly vykáceny lesy, půda zplaněla a ostrovy se změnily v suché louky a kdysi prosperující kultura velmi rychle zanikla. Pokud se zachováme rozumně, konzistentně a odhodlaně, můžeme zachránit celé lidstvo od stejného osudu.

  Roberto Musacchio, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, tato osmá konference o dezertifikaci je nesmírně významnou příležitostí, v rámci řádného fóra, kterým je OSN, avšak vyžaduje také zvláštní reakce na dramatickou situaci.

Změna klimatu je zrychlující se proces, který probíhá a zasahuje velmi zranitelné oblasti, jakou je například Afrika, ovšem nešetří ani náš kontinent. Naší budoucností, ale i naší přítomností jsou hlad a choroby, migrace biblických rozměrů a požáry.

Proto musíme udělat velká a srozumitelná rozhodnutí. Prvním je přirozeně realizace Kjótského protokolu a konečně i podpis dohody nahrazující Kjótský protokol, která je vícestrannou dohodou, jež poskytuje referenční rámec pro odlišnou budoucnost. Jsou zapotřebí také další rozhodnutí, abychom se dokázali přizpůsobit s cílem ochraňovat svůj život. Jde o skutečnou tragédii, jejíž jméno je voda. Právo na přístup k vodě se již teď odpírá a pravděpodobně bude ještě odepřeno milionům lidí.

Z tohoto důvodu bychom měli protestovat proti procesům privatizace tohoto zdroje, který je pro život nezbytný. Přístup k vodě by měl být zaručen a voda by se měla stát skutečným společným aktivem patřícím lidstvu, a to i prostřednictvím slavnostní deklarace OSN, která následně umožní zavést veřejnou politiku zaměřenou na zabezpečení takového práva.

Právě tak je pro boj proti dezertifikaci důležité usměrnit finanční politiku týkající se klimatu. Například by se měly podpořit všechny osvědčené postupy umožňující pohlcování CO2 v zemědělství a lesním hospodářství. Mělo by to také vést k přezkoumání rozhodnutí, například v rámci společné zemědělské politiky, která podporují oddělení výrobních činností, jež s sebou přinášejí rizika dezertifikace a požárů. Rozhodnutí, jakým je intenzivní produkce biomasy k účelům výroby energie, by také měla být přehodnocena.

V Evropě je také potřebné mít zvlášť silnou politiku týkající se půdy, stejně jako vody a ovzduší. Z tohoto důvodu si nesmíme klást překážky, jak to v tomto Parlamentu dělá frakce Evropské lidové strany, namísto toho bychom měli uvítat rámcovou směrnici o ochraně půdy, kterou předložila Komise. Stanoví se v ní, že půda by měla být integrální součástí politiky týkající se klimatu. Nedostatek politiky také způsobuje dezertifikaci. Musíme proti němu bojovat správnou politikou.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Pane předsedající, v rámci Evropské unie existují oblasti, které trpí dlouhými obdobími sucha a jejich zničujícími dopady každý nebo téměř každý rok. Je proto správné, že se tento fenomén zohledňuje v tvorbě politiky. Ve skutečnosti existují dva důvody dezertifikace, z nichž jeden je přirozený a druhý způsobený člověkem. Sucho je přirozenou příčinou, která vede k nízké kvalitě půdy, zvláště ve spojení s důvody způsobenými člověkem, tím je špatné hospodaření se zemědělskou půdou, lesy a vodou. Riziko dezertifikace se potom rychle zvyšuje, zvláště v evropských středozemských regionech. V současnosti, když mnozí klimatologové předpovídají zvýšení teploty se zvýšeným rizikem extrémního sucha, je vhodné přijmout preventivní opatření na omezení vlivu sucha, včetně dezertifikace.

Podle mého názoru se politika musí zaměřovat na přirozené stejně jako na člověkem způsobené příčiny dezertifikace. Pokud jde o přirozené příčiny, je důležité využívat dostupné zdroje vody co nejúčinnějším způsobem. Tam, kde je to možné, se musí voda uchovávat a je nutné zabránit vysychání půdy. Jedním ze způsobů, jakým je to možné dosáhnout, je řádné zabezpečení lesního hospodářství. Stejně důležité je také uvážlivé vodohospodářství.

V tomto případě se také mohou uplatnit existující právní předpisy o vodě. Má vlast, Nizozemsko, má národní koordinační centrum, které začne fungovat, když se objeví hrozba sucha, a provádí opatření na regionální úrovni. Rámce mohou být stanovovány na evropské úrovni nebo na úrovni OSN, avšak jejich realizace se musí primárně vykonávat na vnitrostátní a regionální úrovni.

Dobrovolná partnerství mezi problémovými oblastmi, jejichž cílem je vyměňovat si zkušenosti s řešeními problémů, se mi zdají jako další účinná možnost. Mohou mít formu vědomostní platformy s politickým, stejně tak i vědeckým vstupem. Takovéto iniciativy také existují v souvislosti s realizací směrnice o hodnocení a řízení povodňových rizik a zdá se, že mají pozitivní vliv.

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). - (RO) Pane předsedající, dámy a pánové, globální oteplování je ohrožením, jehož dlouhodobé následky jsou zničující. Během tohoto léta jsme byli svědky účinků vlny veder v Řecku a jiných evropských zemích, povodní ve Velké Británii a extrémního sucha v Rumunsku.

Vlivy globálního oteplování jsou čím dál citelnější v Rumunsku v Dobrudži, v jižní nížině nebo západní písčině. Pokud jde o globální oteplování, do roku 2015 bude Rumunsko spolu se Španělskem, Řeckem a Itálií mezi zeměmi nejvíce postiženými změnou klimatu. Téměř čtvrtina rumunského území se v následujících dvaceti letech stane vyprahlou zemí a množství rostlinných druhů vyhyne.

Účinky dezertifikace jsou již dnes viditelné. Situace Rumunska není v Evropské unii ojedinělá, a proto musíme jednat společně na základě zásady solidarity, ze které vychází evropský projekt.

Hodnocení po deseti letech od nabytí platnosti Úmluvy o boji proti dezertifikaci naznačuje vzrůstající trendy v oblasti dezertifikace, přičemž chybí reakce ostatních států. Jestliže nebudou přijata žádná opatření k odstranění negativních faktorů, dezertifikace nikdy neustane, případně vzniknou nezměrné náklady na environmentální sanaci.

Vážení kolegové, prevence dezertifikace je jednodušší než její odstraňování. Efektivní pěstování plodin, zvýšená pozornost věnovaná zavlažovacím systémům a vypracování strategií k zabezpečení pracovních míst pro obyvatele v suchých nezemědělských oblastech by mohly představovat řešení prevence dezertifikace.

S cílem zabezpečit efektivitu úsilí vynakládaného na boj proti dezertifikaci potřebujeme integrované systémy rozvoje na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni. Kromě toho musí být realizace Úmluvy úzce propojena s úsilím zaměřeným na omezování změny klimatu.

Vzhledem k uvedenému bych chtěla Komisi položit otázku. Oznámí Komise na konferenci v Madridu změnu nebo úpravu strategie a přijme nové závazky jménem EU, pokud jde o Úmluvu, s ohledem na země, které k Unii přistoupili při jejím posledním rozšíření?

  Edite Estrela (PSE). – (PT) V zelené knize o změně klimatu se upozorňuje na přírodní jev, který změna klimatu zhoršuje.

Očekává se, že změna klimatu povede k omezení srážek, k vyšším teplotám a zvýšenému výskytu vln veder a k období sucha, vedoucím k zvýšené dezertifikaci. Na rozdíl od jiných přírodních katastrof sucha nemají vliv na infrastrukturu, ale na výrobu a životní prostředí, stejně tak i na životy místních obyvatel.

Jedním z vážných následků sucha je problém s dodávkami pitné vody pro obyvatelstvo. Studie dokazují, že sucha a povodně mají na svědomí více lidských životů než přírodní katastrofy. Kromě toho osm milionů lidí ročně zemře na choroby související s pitím nebezpečné vody, například na úplavici, choleru a tyfus.

V rozvojových zemích způsobuje nedostatek pitné vody 80 % nemocí a úmrtí. Více než 4 500 dětí denně umírá na choroby způsobené nedostatkem vody. Nebyla náhoda, že neformální setkání ministrů životního prostředí, které se před několika dny konalo v Lisabonu, bylo věnováno problémům nedostatku vody a problémům sucha, které je, kromě jiného, jedním z nejvážnějších zájmů a priorit Programu portugalského předsednictví pro životní prostředí, jak již vyhlásil předseda vlády. Doufáme, že konference stran Úmluvy přijme vhodné rozhodnutí zaměřené na boj proti suchu a dezertifikaci a že evropské instituce také do tohoto boje přispějí.

Na závěr bych chtěla shrnout návrhy, které jsem předložila ve zprávě o přírodních katastrofách, konkrétně ty, které přijal Evropský parlament. Jsou jimi: vytvoření evropské observatoře pro sucho a dezertifikaci s cílem shromažďovat informace a zabezpečit efektivnější reakci; vykonávaní opatření k prevenci v oblasti řízení rizika sucha, včetně strategií zaměřených na minimalizaci výsledných vlivů a začleněných do strategií vodohospodářského managementu povodí.

  Kyriacos Triantaphyllidis (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, je ironií osudu, že vedeme tuto rozpravu po létě plném tragických událostí v jižní Evropě. Tyto katastrofy budou bohužel sehrávat velkou úlohu ve změně rázu země a vytváření environmentálních problémů budoucnosti.

Dezertifikace není novým problémem. Projevuje se již desítky let. V minulosti bylo postupné znehodnocování úrodné půdy komplexním procesem. Stojí za ním různé příčiny a procesy, které se liší v závislosti na klimatických rozdílech.

Například dezertifikace může zintenzivnit existující klimatický trend k většímu suchu nebo se tento proces může spustit z důvodu změny místního klimatu. Je důležité zdůraznit, že blízkost pouště nemá na dezertifikaci žádný vliv. Naneštěstí se veřejnost o oblasti, ve které probíhá dezertifikace, dozvídá, až když tento proces výrazně pokročí.

Obvykle je k dispozici velmi málo informací, na základě kterých by bylo možné určit předcházející stav ekosystému nebo míru degradace. Proto musíme být mimořádně obezřetní v rozhodnutích týkajících se budoucnosti spálené půdy v jižné Evropě. V blízké budoucnosti existuje nebezpečí změny klimatu, která by mohla způsobit rozšíření pouště v postižených regionech.

Vědci se také snaží zjistit, zda je dezertifikace permanentním faktorem v procesu globální změny, a hledají způsob a vhodný čas k zastavení dezertifikace nebo zvrácení tohoto procesu. Také toto bude jedním z témat rozprav na Mezinárodní konferenci OSN.

Efektivnější využívaní existujících zdrojů vody a kontrola salinizace jsou účinnými nástroji v oblastech, kde je suchá půda. Také existují způsoby využívání zdrojů povrchové vody, jakou je například dešťová voda.

Vedle vědy můžeme za užitečný nástroj boje proti dezertifikaci považovat politiku. Jestliže chceme zastavit a zvrátit degradaci suché a polovyprahlé půdy, musíme pochopit, jakým způsobem a proč míra změny klimatu, růst populace a výroba potravin ovlivňují tato prostředí.

Nejúčinnějším zásahem může být jen obezřetné využívání nejlepších informací. Jako závěr této rozpravy se konferenci OSN předkládá usnesení o cílech Evropské unie.

Dovolte mi zdůraznit dva body, které považuji za velmi důležité. V první řadě je nejvyšší čas, aby EU začala „klopit“, chce-li se stále nazývat „Evropskou unií“. Musí vyčlenit právně závazné financování opatření zaměřených na boj proti dezertifikace. V druhé řadě by EU neměla vytloukat klín klínem. Nemůže se prezentovat jako ochránce životního prostředí, který nedokázal prosadit povinné všeobecné nařízení zakazující dovoz nelegálně vytěženého dřeva do EU, dřeva, které nebylo vytěženo udržitelným způsobem.

Dezertifikace se skutečně netýká jen Evropské unie, ale celé planety. Pokud se tedy EU hodlá prosadit, musí přijmout vhodné kroky a neúčastnit se konference v Madridu jen jako pozorovatel.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Zdá se mi, že jsem v této rozpravě cítil jistý smutek, trochu zděšení a možná také trochu skepse ze strany některých poslanců, když se vyjadřovali k otázce, co můžeme od nynějška dělat s cílem bojovat proti suchu a dezertifikaci s přihlédnutím k tomu, co jsme v této oblasti dodnes vykonali.

Navzdory tomu se domnívám, že podmiňující faktory a kontext se ve výrazné míře od roku 1994 změnily, zvláště v nedávném období. Domnívám se, že zvyšující se povědomí vlád, politiků obecně, občanské společnosti a veřejnosti o záležitostech souvisejících se změnou klimatu, environmentálních výzvách, kterým čelíme, a zvláště o boji proti dezertifikaci, změně klimatu a nedostatku vody nám pomůže sebevědomě, optimisticky a s novým elánem vyrazit do boje proti vážným environmentálním problémům, kterým musíme stále více a více čelit.

Máme také důvody pro jistou sebejistotu a optimismus, když vidíme, jak Rada Evropské unie přijímá významné závazky, dokonce bych řekl velmi významné závazky, a přebírá vedoucí úlohu na mezinárodní úrovni v ohlašování opatření zaměřených na boj proti změně klimatu a navrhování, aby se staly normami, cíli, které by se mělo snažit dosáhnout celé mezinárodní společenství.

Portugalsko v rámci svého předsednictví Evropské unie bude přirozeně sehrávat důležitou úlohu v této oblasti, neboť povedeme Evropskou unii na konferenci na Bali, na které se budou, jak jistě víte, připravovat rozhodnutí, která bychom měli přijmout v této oblasti v rámci dohody nahrazující od roku 2012 Kjótský protokol.

Domníváme se, že madridská konference stran Úmluvy o boji proti dezertifikaci by mohla ve skutečnosti poskytnout příležitost pro obnovení a aktualizaci závazků přijatých v roce 1994. Doufáme v to. Stanovili jsme tři nebo čtyři priority, o kterých se domníváme, že by jich bylo užitečné dosáhnout.

V první řadě je naším názorem, že strany Úmluvy by měly zlepšit svou vnitřní koordinaci, pokud jde o boj proti dezertifikace, prostřednictvím přijetí integrovanějšího přístupu k této otázce obecně. Jak uvedla vážená paní poslankyně, ministři různých odvětví často přijímají domácí opatření, aniž by se předem dohodli na cílech, které se mají plnit, a tedy přijímání rozhodnutí je nesystematické a částečné. Proto by na vnitrostátní úrovni měla být koordinace mezi různými odděleními, která jsou zodpovědná za tuto oblast, efektivnější a účinnější.

V tomto Parlamentu bylo řečeno, a řekl jsem to také já ve svém prvním příspěvku, že pro občanskou společnost je velmi důležité, aby se cítila ve větší míře začleněná do realizace opatření, která jsou potřebná pro boj proti dezertifikaci. Mnohé z problémů jsou specifické, vázané na konkrétní místo, přičemž mají výrazný vliv na místní obyvatelstvo, a v tomto boji je velmi důležité, aby existoval smysl pro zodpovědnost za realizaci či zohlednění politiky potřebné pro boj proti dezertifikaci.

Podobně musíme posílit institucionální mechanismy pro realizaci Úmluvy. Dále se domníváme, že na regionální a mezinárodní úrovni je důležité zintenzivnit takovouto spolupráci, stejně jako spolupráci v boji proti dezertifikaci. Strany Úmluvy mají často tendenci vnímat vlastní problémy z výlučně vnitrostátního hlediska. Toto je jedna z oblastí, ve které se nám kvůli samotné povaze řešených problémů zdá, že regionální a mezinárodní spolupráce je obzvláště vhodná.

Na závěr bych se chtěl vyjádřit k otázce rozpočtu, která tu byla zmíněna. Otázce vyčleněných rozpočtových prostředků. Jde o důležitou otázku. Přirozeně musíme také vyčlenit dostatečné finanční prostředky na to, abychom umožnili těmto mechanismům splnit své potřeby.

Bylo zmíněno zřízení evropské observatoře pro sucho. Ve skutečnosti byla observatoř jedním z diskutovaných bodů na neformálním zasedání ministrů životního prostředí v Portugalsku a z jejich rozpravy je možné usoudit, že zřízení evropské observatoře pro sucho považují za důležité opatření k obrácení pozornosti k problémům souvisejícím se suchem, stejně jako k vybudování modelu, který vyžadují opatření, jež se musí nebo by se mohla realizovat s cílem bojovat proti suchu. Jde proto, jak jsem řekl, o opatření, které ministři životního prostředí přijali se zájmem a nadšením.

Doufejme tedy, že výsledky madridské konference splní naše očekávání.

  Předsedající. − Dámy a pánové, byla to velmi zajímavá rozprava, do které přispělo pět žen a tři muži, což bych rád zdůraznil. Domnívám se, že je to velmi důležité a že to dokazuje, že naše poslankyně tato základní otázka mimořádně oslovila .

Před ukončením rozpravy bych chtěl oznámit, že mi bylo předloženo sedm návrhů usnesení⁽¹⁾ podle čl.108 odst. 5 Jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční zítra ve 12:00.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:15  až do hodiny otázek a pokračovalo v 17:30)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
místopředseda

(1) Viz zápis.

13. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Radu)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky (B6-0138/2007).

Radě byly předloženy následující otázky.

Otázka č. 1, kterou položil Manuel Medina Ortega (H-0517/07)

Věc: Globální přístup k přistěhovalectví

Vzhledem k závěrům Rady ve složení pro obecné záležitosti, která zasedala 17. a 18. června 2007 v Lucemburku a zabývala se rozšířením a konsolidací globálního přístupu k přistěhovalectví, a také k problémům, které jsou spojeny s vykonáváním opatření stálé mezivládní spolupráce v této oblasti, jaká opatření může Rada navrhnout s cílem rozvíjet efektivnější politiku Unie včetně především skutečných rozhodovacích pravomocí svěřených Komisi nebo agentuře Frontex v záležitostech, jakými je zavádění pilotních projektů přidružení?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Instituce EU vykonávají série opatření, které Rada stanovila ve svých závěrech z 18. června 2007 v rámci možností svých pravomocí, které jim byly uděleny na základě smlouvy o spolupráci s členskými státy a podle potřeby s příslušnými třetími zeměmi.

Zodpovědnost za kontrolu a dohled nad vnějšími hranicemi přísluší členským státům. Je v zájmu všech členských států Schengenské dohody, nejen států, které mají vnější hranice, zabezpečit, že kontroly vnějších hranic jsou efektivní. V tomto bodě byla proto přijata určitá opatření na podporu solidarity a spolupráce mezi členskými státy.

Založení Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, agentury, všeobecně známé pod názvem Frontex, nařízením (ES) č. 2007/2004, bylo důležitým krokem k podpoře této solidarity.

Stejným způsobem byla kapacita agentury Frontex dále posílena přijetím návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce dne 12. června tohoto roku a zřízení centrální databáze dostupného technického zařízení, známé jako „toolbox“, během roku 2007, kterou spravují členské státy a mohou ji zpřístupnit jiným členským státům.

Začátek společných operací a pilotních projektů je vázaný na dohodu příslušných členských států. Pohraniční jednotky rychlé reakce se zřizují na žádost předloženou jedním nebo několika členskými státy. Frontex tyto činnosti koordinuje.

V současnosti neplánujeme rozšíření rozsahu rozhodovacích pravomocí Komise či agentury Frontex v této souvislosti. Mimoto schválení rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 574/2007/ES o zřízení Fondu pro vnější hranice na období 2007 až 2013 jako součásti obecného programu Solidarita a řízení migračních toků, je dalším důležitým krokem na podporu solidarity a zavedou se jím nové prostředky na rozšíření finanční pomoci členským státům, které uplatňují ustanovení Schengenské dohody na svých vnějších hranicích.

  Manuel Medina Ortega (PSE). – (CS) Pane úřadující předsedo, velmi vám děkuji za informace, které jste mi poskytl. Jsem si vědom ústavních omezení rozvoje těchto opatření ke spolupráci a také neochoty mnohých členských států přijmout silnější závazky, vždy však podstupujeme riziko, že Evropská unie svá slova nepotvrdí fakty, a to především v oblasti fungování mechanismu agentury Frontex. V důsledku striktně mezivládní a dobrovolné povahy spolupráce jsou často slova Evropské unie pouze slovy, jinak řečeno, program se spustí a je přerušen, protože buď vlády nedodaly materiální zdroje, nebo je i třeba poskytly, ale žádají je zpět, což znamená, že v konečném důsledku máme opakovaná prohlášení, která jsou pro veřejnost opravdovým zklamáním, v nichž oznamujeme, že finanční prostředky byly odebrány hned poté, kdy operace začala, nebo velmi záhy v době jejího trvání.

Doufám, že předsednictvo posílí konsolidaci systému, který umožní, že se tento typ operací bude moci vykonávat na trvalejším základě.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chápu vaše obavy. V každém případě bychom i zde myslím měli vzít v úvahu pozitivum dosaženého pokroku. Když zohledníme to, kde jsme začali a k čemu jsme dospěli, je podle mého názoru zřízení agentury Frontex pokrok a krok vpřed ve spolupráci v rámci Evropské unie v oblasti záležitostí týkajících se řízení vnějších hranic.

Můžeme, pokud si to členské státy přejí, jak jste uvedl, rozvinout pravomoci a možnosti agentury Frontex. Avšak domnívám se, že slovo platí i zde, a není to mezivládní slovo, ale základní slovo, slovo, na kterém, dovolím si tvrdit, stojí Unie, a tím slovem je solidarita.

V této záležitosti se též musíme spolehnout na solidaritu, solidaritu s členskými státy, které by ji mohly někdy potřebovat. Toto slovo, pro něž neexistuje náhrada, je slovo, které neoznačuje mezivládní situaci, ale jednotu.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane úřadující předsedo, chtěl bych být konkrétnější. Myšlenka agentury Frontex je úžasná, avšak její realizace je slabá. Jedním z důvodů této situace je skutečnost, že členské státy neposkytují zaměstnance a zařízení, které přislíbily. Pan Frattini zjistil, že bylo poskytnuto jen 10 %. Chtěl bych, abyste mně a Parlamentu sdělil, kolik zaměstnanců a jaké technické zařízení přislíbené kterými členskými státy bylo do dnešního dne dodáno a co ještě chybí a jaká opatření plánujete přijmout k zabezpečení toho, aby v konečném výsledku všechny členské státy poskytly, co přislíbily, aby agentuře Frontex umožnily celoroční fungování.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chápu otázku váženého pana poslance stejně. Musíme mít na zřeteli závazky, které jsme přijali v rámci agentury Frontex, ať už jde o zařízení, financování nebo personál, a svoje závazky musíme dodržovat. Chtěl bych zdůraznit, že předsednictvo nezapomnělo na tyto aspekty upozornit.

Pokud nejsme schopni plnit závazky, potom to musíme urychleně napravit. Je to jediný způsob, jakým lze umožnit agentuře Frontex účinně vykonávat úlohu a pravomoci, které jí byly svěřeny.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Chtěl bych se zeptat, zda se zvažovalo zapojení malých a středních podniků. Ty v konečném důsledku výrazně přispívají k zaměstnanosti v Evropě. Chtěl bych se také zeptat, v jakém rozsahu jsou přijímána opatření v lisabonském programu pro oblast zaměstnávání žen, jako to vidíme ve Spojených státech amerických? Přijala Rada na základě toho příslušná předběžná opatření k integraci pracovníků?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chtěl bych říci, že pokud jde o řízení agentury Frontex a správu záležitostí všeobecnější povahy, jakou je přistěhovalectví, jsou základními cíli portugalského předsednictví účinnější boj proti nezákonnému přistěhovalectví a zlepšení přizpůsobení, integrace a kvality života těch, kteří mezi námi žijí a legálně přispívají k našemu hospodářskému a sociálnímu rozvoji.

Portugalské předsednictví hodlá přijmout více iniciativ v této souvislosti. Měli bychom myslet na opatření, která jsou základní a nevyhnutelná v této oblasti, pokud jde o naše vztahy s třetími zeměmi. Přistěhovalectví bude vždy na programu předsednictví a Rady v rámci jejich dialogu s třetími zeměmi.

  Předsedající. Otázka č. 2, kterou pokládá Marie Panayotopoulos-Cassiotouová (H-0520/07).

Věc: Aktualizace pracovněprávních předpisů s ohledem na rovnost pohlaví

Jaké rozdíly v přístupu k mužům a k ženám zjistila Rada v souvislosti s výdělečnou činností?

Jaké je geografické rozdělení takových nerovností v členských státech?

Čím hodlá Rada přispět v souvislosti s diskusemi o aktualizaci pracovněprávních předpisů, s cílem bojovat proti diskriminaci, aby muži a ženy měli přístup ke kvalitním pracovním místům poskytujícím flexibilitu a jistotu?

Je možné dohodnout se na ochranných doložkách, určených k ochraně mateřství a sloučení pracovního a rodinného života v soukromém sektoru?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pokud jde o rozdíly v přístupu k mužům a k ženám v oblasti výdělečné činnosti, byly schváleny základní právní předpisy včetně jistých směrnic, v kterých se stanovuje stejný přístup, pokud jde o odměnu, přístup k zaměstnání, odbornou přípravu, kariérní růst a pracovní podmínky.

Kromě toho jsou Komise a Eurostat zodpovědny za monitorování situace v tomto sektoru v různých částech Evropské unie. Je zřejmé, že k formulování politiky je zejména potřeba mít vysoce kvalitní údaje z celé Evropské unie. V této souvislosti mě těší, že mohu upozornit na dohodu, ke které nedávno dospěly Rada a Parlament o zřízení Institutu pro rovnost žen a mužů, který bude působit přesně v této oblasti.

Pokud jde o aktualizaci pracovněprávních předpisů, může Rada přijmout opatření pouze na základě legislativního návrhu Komise. V každém případě však Rada též uplatňuje otevřenější metody koordinace v rámci evropské strategie zaměstnanosti. V této oblasti politiky se momentálně zaměřujeme na nedávné oznámení Komise o flexikuritě, v kterém se konkrétně uvádí rovnost mužů a žen jako jedna z možných společných zásad, které by mohly být přijaty na úrovni Evropské unie.

Rovněž nás těší skutečnost, že Evropská rada se na svém jarním zasedání v roce 2007 dohodla na zřízení rodinné aliance, která by měla sloužit jako platforma pro výměnu stanovisek a osvědčených postupů a vědomostí zaměřených na rodinu.

Pokud jde o otázku zavedení ochranných doložek určených k ochraně mateřství a sloučení pracovního a rodinného života v soukromém sektoru, těší mě, že vám mohu připomenout důležité směrnice, které jsou již schválené a týkají se mateřské dovolené a ochrany mateřství a novorozenců na pracovišti.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Pane předsedající, chtěla bych poděkovat panu úřadujícímu předsedovi Rady za opětovné připomenutí opatření, která, jak víme, byla přijata v zájmu rovnosti. Ptám se na pozitivní diskriminaci v právních předpisech některých členských států. Například pro matky jsou stanoveny nižší důchodové limity. Odsoudí to dnes Evropská komise, která tyto členské státy žaluje u Evropského soudu? Rozhodne Rada ve prospěch takové pozitivní diskriminace?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pozorné přezkoumání programů německého, slovinského a portugalského předsednictví dokazuje, že sociální otázky, konkrétně záležitosti rovnosti mužů a žen a ochrany rodiny, jsou velmi vysoko v našem žebříčku priorit.

Ve spolupráci s Komisí a každý z nás v rámci vlastní sféry zodpovědnosti, samozřejmě, budeme předkládat opatření, která mohou být ve vyšší míře těmto otázkám nakloněna a mohou ve skutečnosti odrážet naše zájmy v sociální oblasti. Tyto zájmy jsou v moderní společnosti, jakou je EU, prvořadé, přičemž se zohledňují příslušné pravomoci EU a členských států.

Dovolte mi ubezpečit váženou paní poslankyni, že sociální otázky, hlavně ty, které se týkají ochrany rodiny, jsou prioritami všech tří předsednických zemí a v tomto zvláštním případě portugalského předsednictví. Doufám, že v prosinci nebudete zklamána výsledky dosaženými v této oblasti.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Už v roce 1975 Evropská unie přijala právní předpisy zakazující diskriminaci v poskytování mezd a požadující, aby muži a ženy dostávali stejnou odměnu za stejnou práci. Ačkoli uplynulo 30 let, tyto právní předpisy ještě stále nebyly provedeny. Chtěla bych od Rady, aby se k tomu vyjádřila. Mohou se členské státy samy rozhodnout, které předpisy provedou a které nikoli? Jaká je situace v Portugalsku?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Opět bych chtěl zdůraznit, co spadá do pravomoci EU, konkrétně politika a legislativa, a co je zodpovědností členských států, a to se musí zohlednit, a chtěl bych říct, že rovnost mužů a žen je pro Portugalsko prioritní otázkou.

Rovněž musím říci, že v EU a v konkrétním případě nové reformní smlouvy, jak již bylo uvedeno ve Smlouvě o ústavě, je rovnost pro nás základní a prvořadou záležitostí v evropské integraci a je součástí právního řádu a těch základních zásad, které budou vždy určitě mezi našimi prvořadými prioritami.

  Předsedající. –

Otázka č. 3, kterou předkládá Chris Davies (H-0523/07)

Věc: Palestina

Jaká je současné stanovisko Rady k přímé komunikaci s volenými zástupci palestinského lidu, kteří vykonávají službu v samosprávě v Gaze?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chtěl bych tomuto Parlamentu připomenout, že Rada ve svých závěrech z 23. a 24. července 2007 opětovně vyjádřila svou plnou podporu prezidentovi Abbasovi a vládě premiéra Fayyada.

Rada opětovně potvrdila svoje stanovisko k událostem v Gaze. Jediný způsob, jakým je možné dosáhnout palestinských národních cílů mírovou cestou, zákonně a demokraticky, je prostřednictvím smíření a národní jednoty založených na mírovém programu, který navrhl prezident Abbas.

Rada též prohlásila, že EU nesouhlasí s žádným rozdělením palestinských území, a potvrdila, že EU je připravena spolupracovat se všemi palestinskými stranami, jejichž politika a činnost reflektují zásady čtyřky.

EU obnovila vztahy s institucemi palestinské samosprávy. Začali jsme poskytovat přímou finanční a technickou pomoc palestinské vládě. Ve svých závěrech z 23. a 24. července 2007 Rada potvrdila svůj slib pomoci při zřizovaní institucí a hospodářství budoucího palestinského státu a zdůraznila potřebu plně rozvinout hospodářství v palestinských okupovaných územích včetně podpory spolupráce s palestinským soukromým sektorem.

Rada potvrdila podporu pro palestinskou civilní policii prostřednictvím mobilizace policejní mise EU na palestinských územích EUPOL COPPS. Komise též vyzvala Izrael, aby vytvořil podmínky potřebné pro takovou misi.

  Chris Davies (ALDE). − Od voleb v Palestině bylo politikou Evropské unie odmítání rozhovorů se zvolenými zástupci propojenými s hnutím Hamás. Pokaždé, kdy Hamás udělal gesto, které bylo možné interpretovat jako vstřícné, zabouchli jsme mu před nosem dveře.

Z rozhovorů s některými kolegy úřadujícího předsedy v Lisabonu vím, že v jeho vládě jsou poslanci, kteří jsou přesvědčeni, že tato politika byla katastrofálním selháním. V tomto případě je však jeho povinností mluvit jménem Rady a obhajovat neobhajitelné. Mohl by říci Parlamentu, v čem byla podle Rady její politika úspěšná?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chtěl bych zdůraznit, že čtyřka pro mír na Středním východě se nedávno setkala v Lisabonu. Jsme přesvědčeni a věříme, že jsme schopni navrhnout opatření v rámci rozsahu působnosti čtyřky, jakož i v rámci rozsahu působnosti Evropské unie, která mohou napomoci pokroku v rámci mírového procesu na Středním východě. Situace v tomto regionu se za dlouhé roky nezměnila a víme, že jde o komplexní a náročnou situaci, kterou není možné vyřešit ze dne na den.

Domníváme se však, že dnes by mohly být příznivé politické podmínky, které by nám umožnily dosáhnout pozitivních výsledků. Portugalské předsednictví, jakož i Rada Evropské unie, hodlají v této činnosti pokračovat.

Musíme se chopit příležitosti ve správný okamžik. Musíme využít výhody politického kontextu a prioritně vyřešit tento problém, který, myslím, v této chvíli cítíme ve vztahu k mírovému procesu na Středním východě. Musíme být realističtí, avšak optimističtí a nesmíme přemýšlet o tom, že bychom se vzdali.

  David Martin (PSE). - Dovolte mi přeformulovat velmi dobrou otázku pana Daviese. Věří Rada, že můžeme dosáhnout pokroku na Středním východě bez jednání s Hamásem? Pokud se Hamás nezapojí do rozhovorů, čtyřka se může scházet donekonečna, ale řešení nenajde. Připouští Rada, že jednou bude muset o vyřešení této situace jednat tváří v tvář s Hamásem?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Jak víte, Rada schválila zásady a hlavní směry politiky pro mírový proces na Středním výhodě, jichž se hodlá držet. Věří těmto zásadám a hlavním směrům politiky, které formují její politickou činnost a hodlá u nich zůstat.

  Předsedající. − Jelikož autor není přítomen, otázka č. 4 se vynechává.

Otázka č. 5, kterou předkládá David Martin (H-0526/07)

Věc: Pomoc obchodu

Je třeba poblahopřát finskému a německému předsednictví za to, jakou prioritu určili pro pomoc obchodu.

Jaké kroky hodlá přijmout portugalské předsednictví pro zabezpečení toho, že výdaje Komise, a hlavně členských států, na pomoc spojenou s obchodem budou pokračovat správnou cestou směrem k cíli 1 miliardy EUR ročně do roku 2010? Pokusilo se předsednictví opravdu přezkoumat nebo bude žádat vysvětlení od jednotlivých zemí týkající se závazku financování, přijatého v rámci plnění cíle 1 miliardy EUR?

Jak hodlá portugalské předsednictví zabezpečit, že členské státy a Komise poskytnou přiměřenou pomoc v těch oblastech pomoci pro obchod, které určila pracovní skupina WTO pro pomoc obchodu v roce 2006, jaké jsou úpravy související s obchodem a infrastruktura propojená s obchodem, které nespadají do vymezení pomoci související s obchodem, a tedy ani do cíle 2 miliard EUR?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Portugalské předsednictví je pevně odhodlané pokračovat v práci, kterou úspěšně vykonávalo finské a německé předsednictví, a vykonávat závěry týkající se pomoci obchodu, které schválila Rada dne 15. května 2007, především pokud jde o ukončení pomoci EU pro obchodní strategii v době, kdy bude čas jejího začlenění do nejbližšího globálního hodnocení WTO pomoci obchodu, které se má konat v listopadu 2007.

Jedním z cílů předsednictví je konkrétně na říjnovém setkání Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy dospět k dohodě o strategii EU v pomoci obchodu včetně návrhu zvláštních kroků vedoucích k dosažení cíle 2 miliard EUR stanoveného pro pomoc související s obchodem do roku 2010, konkrétně cíle 1 miliardy EUR od členských států, aby se naplnily potřeby určené rozvojovými zeměmi.

Předsednictví je přesvědčené, že tohoto cíle bude dosaženo. Cílem strategie je také přispět k širšímu programu pomoci obchodu a k určení opatření, která je potřeba vykonávat.

Proto portugalské předsednictví dne 5. června 2007 předložilo návrh strategie EU pomoci obchodu, o které v současnosti diskutuje Rada v příslušném složení. Návrh strategie je třeba vnímat v kontextu plnění doporučení, která v roce 2006 předložila pracovní skupina WTO pro pomoc obchodu.

  David Martin (PSE). - Jsem velmi povzbuzen odpovědí úřadujícího předsedy a přeji mu vše dobré na říjnovém setkání. Doufám, že bude úspěšný a obdrží žádaný balík.

Pokud ano, mohl by zvážit, zda by koncem roku nezveřejnil, jak každý z jednotlivých členských států přispěl formou pomoci obchodu? Víme, že jedna miliarda eur Komise je velmi transparentní a je velmi dobré vidět, k jakým účelům se používá. Není však už tolik jasné, odkud má pocházet 1 miliarda EUR od členských států, zda se tak skutečně děje a od koho pochází. Mohla by Rada pouvažovat nad tím, že by v listopadu nebo v prosinci tyto informace zveřejnila?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Děkuji váženému panu poslanci za jeho podporu a důvěru. Předsednictvo a Rada přijmou vhodná opatření v této záležitosti v souladu s uplatnitelnými postupy, podmínkami a právními ustanoveními.

  Předsedající. –

Otázka č. 6, kterou předkládá Esko Seppänen (H-0527/07)

Věc: Politika Severní dimenze

Portugalské předsednictví Rady prohlásilo, že bude usilovat o podporu spolupráce EU se zeměmi středomořského regionu. Jestliže EU má i severní dimenzi, jakým způsobem hodlá Rada zároveň podporovat politiku EU Severní dimenze a její realizaci?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Politiku Severní dimenze vykonáváme od začátku tohoto roku na základě dvou dokumentů přijatých na summitu pro Severní dimenzi, který se konal v listopadu 2006 v Helsinkách.

Dokument týkající se politického rámce a politické prohlášení přijaté v Helsinkách představují přelom v oblasti Severní dimenze do té míry, že se jimi transformovala politika na společnou politiku všech partnerů Severní dimenze, kterými jsou EU, Rusko, Norsko a Island. Společné přijetí nové politiky je klíčovým cílem a zahrnuje plnou účast Ruska ve všech strukturách a činnostech Severní dimenze.

Do procesu budou začleněni i ostatní hlavní účastníci a subjekty Severní dimenze, především čtyři severské regionální rady a mezinárodní finanční instituce. Severní dimenze nyní představuje stálou platformu pro diskusi o záležitostech a zájmech severu.

Portugalské předsednictví bude určitě pokračovat v činnosti v této oblasti. Setkání řídicí skupiny je naplánováno na konec září a začátek října a mělo by se konat v Rejkjavíku. Cílem řídicí skupiny je zabezpečit kontinuitu mezi setkáními ministrů a setkáními vyšších úředníků. Setkání vyšších úředníků je naplánováno během portugalského předsednictví na 21. listopadu a bude se konat v Rusku.

Jako středomořská země by Portugalsko chtělo být svědkem intenzivnější a širší politické diskuse s našimi partnery z jižních břehů Středozemního moře v rámci kontextu partnerství Euromed. EU a partnerské země Euromed spojují společné zájmy a čelí podobným výzvám.

Je naším vlastním zájmem rozšířit spolupráci EU s těmito zeměmi, hlavně pokud jde o otázku přílivu migrantů a sociálního rozvoje. Zároveň musíme pokračovat v realizaci nové politiky Severní dimenze. Podobně jako v případě partnerství Euromed toho lze velmi mnoho dosáhnout prostřednictvím praktické spolupráce založené na dobrých sousedských vztazích, partnerství, rovnosti, společné zodpovědnosti a transparentnosti.

  Esko Seppänen (GUE/NGL). - (FI) Pane úřadující předsedo Rady, úloha Ruska je v rozvoji Severní dimenze klíčová. Vztahy Evropské unie a Ruska jsou v této souvislosti důležité. Hodlá předsednictví tento podzim podporovat rozhovory s Ruskem o dohodě o partnerství a spolupráci?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Jak víte, portugalské předsednictví během svého funkčního období plánuje zorganizovat v Mafře, městě nedaleko našeho hlavního města Lisabonu, summit s Ruskem. Doufáme, že se během tohoto summitu budeme věnovat všem záležitostem týkajícím se spolupráce a vztahů EU – Rusko v rámci hospodářské, vědecké a kulturní oblasti, a rovněž v oblastech, které se přímo dotýkají svobody pohybu osob v evropském prostoru.

Považujeme za důležité a strategické vytvořit vzájemně výhodný a prospěšný vztah s Ruskem založený na společných zásadách a hodnotách.

  Předsedající. −

Otázka č. 7, kterou předkládá Bernd Posselt (H-0530/07)

Věc: Agentura Frontex

Jaké má Rada za několik uplynulých měsíců zkušenosti s agenturou Frontex a jaké je její stanovisko k myšlence její postupné transformace na skutečnou evropskou pohraniční službu vytvořenou podle modelu německé pohraniční policie?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Cílem Evropské agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států Evropské unie, známé pod názvem agentura Frontex, založené nařízením (ES) č. 2007/2004, jež jsem už připomněl, je zkvalitnit integrované řízení na vnějších hranicích EU.

Úloha a funkce agentury Frontex jsou vymezeny v nařízení, v kterém se zohledňuje skutečnost, že členským státům je ponechána zodpovědnost za kontrolu vnějších hranic a dohled nad nimi. Nedávno byly pravomoci agentury Frontex posíleny schválením návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady ze dne 12. června 2007, kterým se zřizuje mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce.

Evropská rada ve svých závěrech z června 2007 uvítala dohodu dosaženou v otázce pohraničních jednotek rychlé reakce a spuštění Evropské sítě hlídek a vytvoření centra technického zařízení, které zpřístupnily členské státy a které je přístupné členským státům.

V současnosti neexistují žádné jiné návrhy na změnu a doplnění nařízení o agentuře Frontex. V Haagském programu, kterým se posiluje svoboda, bezpečnost a spravedlnost, je Komise vyzvána, aby Radě předložila hodnocení agentury do konce roku 2007. Toto hodnocení by měly analyzovat funkce agentury a mělo by v něm být uvedeno, zda by měla přebrat jiné odpovědnosti týkající se aspektů řízení hranic.

  Bernd Posselt (PPE-DE). − (DE) Méně mě zajímalo nařízení, šlo mi spíš o vizi. V roce 1998 jsem předložil tomuto Parlamentu zprávu o rozšíření a vnitřní bezpečnosti, v které jsem navrhoval zřízení evropské pohraniční služby. Na summitu v Tampere se o této myšlence diskutovalo spolu s návrhem na zřízení evropské policejní akademie. Agentura Frontex byla vytvořena jako první krok tímto směrem. Souhlasí předsednictvo Rady s perspektivou dalšího rozvoje agentury Frontex a zásahových skupin ve skutečnou evropskou pohraniční službu určenou k ochraně našich vnějších hranic?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Domnívám se, že agentura Frontex rozvine a rozšíří svou odpovědnost v souladu s potřebami, a samozřejmě vůlí, členských států.

  Předsedající. –

Otázka č. 8, kterou předkládá Sarah Ludfordová (H-0533/07)

Věc: Zkvalitnění policejní spolupráce

Jaké jsou záměry portugalského předsednictví, pokud jde o upřednostnění dvou důležitých návrhů Komise určených ke zvýšení bezpečnosti občanů EU, jejich ochrany před zločinem a terorismem, konkrétně KOM(2005) 0317 v konečném znění o zlepšení policejní spolupráce mezi členskými státy na vnitřních hranicích a KOM(2005) 0490 v konečném znění o výměně informací podle zásady dostupnosti?

Ne všechny prvky těchto dvou návrhů byly začleněny do rozhodnutí z Prümu, a já se tedy se ptám, zda se předsednictvo nedomnívá, že neschopnost členských států je přijmout nevysílá negativní signál o významu a naléhavosti, s nimiž řeší problém přeshraničního vynucování práva?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Předsednictvo souhlasí, že zlepšení přeshraniční spolupráce pro účely vynucování práva není pouze důležitou a naléhavou otázkou, ale také výzvou.

Návrh rozhodnutí Rady o posílení přeshraniční spolupráce, hlavně v oblasti boje proti terorismu a přeshraniční kriminalitě, známé rozhodnutí z Prümu, v jehož případě Rada dosáhla politické dohody v červnu 2007, představuje významný pokrok v oblasti plnění zásady dostupnosti a posilování přeshraniční policejní spolupráce, hlavně prostřednictvím společných operací a poskytování pomoci při hromadných akcích, katastrofách a vážných nehodách.

Předsednictví se domnívá, že rozhodnutí z Prümu by mělo vejít v platnost co nejdříve, s cílem umožnit dosažení hmatatelných výsledků. Předsednictví proto hodlá zaměřit své úsilí na práci na dosažení tohoto pokroku v následujících několika měsících prostřednictvím práce na návrhu rozhodnutí Rady, kterým se provádí rozhodnutí z Prümu.

Předsednictví souhlasí s váženou paní poslankyní, že ne všechny body ze dvou návrhů Komise, z nichž jeden se týká zlepšování policejní spolupráce a druhý zásady dostupnosti, byly začleněny do rozhodnutí z Prümu. Navzdory tomu byla významná část návrhu Komise o policejní spolupráci do rozhodnutí z Prümu začleněna a předsednictvo nemá důvod se domnívat, že opětovné otevření diskuse týkající se těch ostatních částí by vedlo k jinému výsledku, než jakého bylo dosaženo v dubnu 2006.

Zatímco v návrhu Komise o zásadě dostupnosti se stanovují všeobecné zásady a uvádí se v něm šest typů údajů, v rozhodnutí z Prümu jsou to ve skutečnosti jen údaje o DNA, otisky prstů a registrační údaje vozidla. Předsednictví se domnívá, že postupné provádění zásady dostupnosti je nejrealističtějším a nejpraktičtějším a patří mezi přístupy, u kterých je nejpravděpodobnějí, že v krátkodobém horizontu povedou k dosažení výsledků v oblasti každodenní policejní spolupráce a zlepšování bezpečnosti občanů EU.

Předsednictví se domnívá, že tyto praktické výsledky vyšlou pozitivní signál, pokud jde o význam a naléhavost připisované přeshraniční spolupráci, čímž dokáží, že praktická spolupráce je možná a odehrává se, i když jen částečně. Neznamená to, že bychom měli přestat vyvíjet úsilí vedoucí k dosažení ještě užší spolupráce v oblasti vynucování práva, hlavně prostřednictvím prvků obsažených v návrzích Komise.

Doufáme však, že toho lze dosáhnout na základě výsledků, kterých bylo dodnes dosaženo, jakož i těch, které vyplývají z výkonu rozhodnutí z Prümu.

  Sarah Ludford (ALDE). - Vážený pane předsedající, může tedy Rada potvrdit, že rozhovory v Radě o zásadě dostupnosti a o opatření pro policejní spolupráci byly pozastaveny? Uznal jste, že Prümská smlouva je méně ambiciózní než kterákoli jiná, takže jste ji pozastavil? Proč může Rada i dál uzákoňovat něco, co narušuje osobní soukromí lidí, ale nemůže se dostat k podstatě spolupráce mezi policejními orgány? Samozřejmě, že jednou z překážek je nedostatek celkového rámce na ochranu údajů. Německé předsednictví nám slíbilo, že takový nástroj přijme tento rok. Pokročilo portugalské předsednictví v této oblasti a jaké jsou hlavní překážky? Rada a členské státy musí pokračovat v praktické spolupráci v rámci pevného rámce na ochranu údajů.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Portugalské předsednictví v této oblasti působí ambiciózně, avšak zároveň realisticky. Když zvažujeme přijatá opatření nebo opatření, jejichž přijetí navrhujeme, vždy se zaměřujeme na výchozí bod a kýžený cíl a ve skutečnosti se domnívám, že jsme dosáhli v této záležitosti policejní spolupráce významného a výrazného pokroku v porovnání s bodem, kde jsme začínali. Možná to není pokrok, který si mnozí přáli, ale opatření v této oblasti se přijímala a přijímají, pokud si to přejí členské státy.

Portugalské předsednictví tedy podpoří, rozvine a bude vykonávat opatření, která byla schválena a která podle našeho názoru představují pozitivní pokrok v oblasti policejní spolupráce v porovnání s předešlou situací.

  Předsedající. –

Otázka č. 9, kterou předkládá Dimitrios Papadimoulis (H-0536/07)

Věc: Ekumenická povaha patriarchátu Konstantinopole

Mnohé události naznačují, že turecké úřady se pokoušejí zpochybnit ekumenickou povahu patriarchátu Konstantinopole. Například ministr zahraničních věcí vysloveně vyloučil možnost uznání ekumenické povahy patriarchátu Konstantinopole tureckou vládou. Kromě toho bylo tureckým úředníkům zakázáno zúčastnit se recepce uspořádané patriarchátem Konstantinopole, protože v pozvánce se patriarcha označuje jako ekumenický. Kromě toho nová vnitrostátní bezpečnostní politika Turecka stanovuje, že se „musí zabránit jakémukoli pokusu o překročení současného statutu patriarchátu“ a na konečně 26. června 2007 turecký nejvyšší soud vydal rozhodnutí, ve kterém tvrdí, že patriarchát Konstantinopole není ekumenický a že patriarcha je hlavou řecké ortodoxní komunity Istanbulu.

Vyjádří se Rada, zda je postoj tureckých úřadů vůči patriarchátu Konstantinopole v souladu s kodaňskými politickými kritérii a závazky Turecka, které vyplývají z předvstupního procesu? Jaké vyšle signály k tureckým úřadům?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Rada opakovaně zdůraznila význam, který připisuje záležitosti náboženské svobody v Turecku. Kromě problematiky možnosti zvolení cizích duchovních vůdci náboženských komunit čelí náboženské menšiny a společenství stále obtížím souvisejícím s právní subjektivitou, majetkovými právy, školami, vnitřním řízením a přípravou, povoleními k pobytu a pracovními povoleními týkajícími se tureckého a netureckého duchovenstva.

V tomto kontextu se musí vnímat i zvláštní problémy, kterým čelí ortodoxní patriarchát, především pokud jde o používání církevního titulu ekumenický patriarcha. Tato situace by se neměla dotýkat práv zaručených v Evropské úmluvě o lidských právech. Náboženská svoboda je základní oblastí, ve které je naléhavě nutné pokročit. Vyžaduje to i zvláštní činnost zaměřená na přijetí a provádění příslušných právních předpisů v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech a s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva.

Konkrétněji, ve vztazích Evropské unie a Turecka je jednou z krátkodobých priorit přijetí právních předpisů, které jsou v souladu s příslušnými evropskými normami a poskytují řešení všech těžkostí, se kterými se setkávají menšinové a nemuslimské náboženské komunity. Podobně je nutné rozvinout společenskou toleranci.

V této souvislosti mohu ubezpečit váženého pana poslance, že otázka náboženské svobody bude nadále podrobně monitorována v rámci přístupových jednání v kontextu kapitoly 23, Soudnictví a základní práva, a v rámci probíhajícího procesu reforem v Turecku a bude rozšířena na všechny úrovně, kdykoli to bude nutné. Byl to i případ posledního setkání ministerské trojky mezi Evropskou unií a Tureckem, které se konalo dne 4. června v Ankaře.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Pane úřadující předsedo Rady, za dvě a půl minuty, kdy jste mluvil, jste potvrdil existenci problému, na který jsem upozorňoval ve své otázce, avšak nepřijal jste jasné stanovisko.

Komisař Rehn dne 22. srpna ve svém projevu jménem Komise prohlásil, že patriarchovi a patriarchátu musí být umožněno svobodné používání církevního titulu „ekumenický“ a dodal, že Turecko musí zabezpečit, že nemuslimské komunity budou mít možnost získat právní statut.

Zastává Rada toto jednoznačné stanovisko, které přijala Komise? Pokud ano, proč to jasně nesdělíte? Pokud ne, jaké jsou důvody? Kvůli komu se nechcete jednoznačně vyjádřit?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pane Papadimoulisi, domnívám se, že pokud jde o lidská práva v našich vztazích s Tureckem, je předsednictvo Rady ve svých prohlášeních jednoznačné, striktní a neústupné dnes, bylo i v minulosti a bude i v budoucnosti. Domnívám se tedy, že je možná nepřiměřené vyjadřovat pochybnosti, výhrady či skepsi v této záležitosti.

Musíme svůj postoj v rozhovorech s Tureckem zachovat, především v procesu jednání o přistoupení Turecka k EU.

  Bernd Posselt (PPE-DE). − (DE) Diskutovali jsme o tom už mnohokrát během doby pro otázky a já bych se chtěl zeptat, kdy už Turecko opravdu přijme právní předpis upravující otázku náboženství. Byli jsme o jeho přijetí ubezpečeni více než před rokem a nic se nezměnilo. Jde o velmi specifickou otázku související nejen s přístupovými jednáními země, ale i s jejím plněním kodaňských politických kritérií. Stát nemá právo zasahovat do vnitřních záležitostí církve a svévolně jí upírat jakýkoli právní statut.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Jak vážený pan poslanec ví, existuje výroční zpráva o procesu přistoupení Turecka k EU. Tato zpráva, či hodnotící proces, se vypracovávají každoročně ve druhé polovině roku a představují analýzu a diskusi o všech těchto záležitostech na základě zpráv od Komise.

Tato zpráva bude vypracována během funkčního období portugalského předsednictví a bude tak poskytnuta vhodná příležitost, či dokonce správná příležitost k diskusi o těchto záležitostech, které budou prodiskutovány v Radě.

  Předsedající – Jelikož autor není přítomen, otázka č. 10 se vynechává.

Otázka č. 11, kterou předkládá Mairead McGuinnessová (H-0540/07)

Věc: Výsledek summitu EU – Brazílie

Mohla by Rada podat hodnocení summitu EU – Brazílie, který se konal dne 4. července 2007, konkrétně pokud jde o rozsah hospodářských a obchodních vztahů?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Jak víte, summit EU – Brazílie se konal v Lisabonu dne 4. července, s cílem otevření dvoustranného strategického partnerství na podporu spolupráce mezi oběma stranami v širokém spektru oblastí společného zájmu.

Bylo schváleno společné prohlášení týkající se různých oblastí, v kterých by naše dvoustranné vztahy měly být posíleny, a dohodli jsme se, že toto partnerství s Brazílií by mělo byt funkční a progresivní. EU a Brazílie spolupracovaly na tvorbě akčního plánu, který obsahuje praktické společné návrhy týkající se otázek, které pomohou při formulování společného programu.

Tato zajímavá diskuse se týkala dvoustranných vztahů Evropské unie a Brazílie, regionálních otázek, především událostí v Evropě a Latinské Americe, ale i světových otázek, jako jsou rozvojový program z Dauhá, efektivní multilateralismus, změna klimatu, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení a záležitosti související s energetikou.

Pokud jde o obchodní vztahy, navzdory tomu, že summit v Lisabonu nepředstavoval přiměřené fórum pro technická jednání, došlo na něm k zajímavé diskusi. Komisař pro obchod Peter Mandelson zopakoval, že pozitivní výsledky kola jednání o rozvoji z Dauhá byly a nadále budou prioritou EU.

Navzdory neuspokojivým výsledků nedávného setkání Skupiny G4 v Postupimi rozhovory pokračovaly v Ženevě a nikdo si nechtěl nechat ujít příležitost dosáhnout ambiciózní, vyvážené a komplexní dohody.

Brazílie se domnívala, že obě vyjednávací stanoviska nebyla od sebe tak vzdálena. Pokračování v diskusi a užší koordinace by umožnily dosažení dohody. Obě strany se shodly v tom, že dosažení dohody v Dauhá by pomohlo při uzavření dohody mezi EU a zeměmi organizace MERCOSUR.

V případě změny klimatu a energetiky se obě strany odvolávaly na Mezinárodní konferenci o biopalivech, která se konala ve dnech 5. a 6. července v Bruselu, jako na krok správným směrem k vyvrácení kritického stanoviska tvrdícího, že využívání biopaliv je údajně škodlivé.

V této souvislosti předseda Komise José Manuel Barroso uvedl tři zásadní oblasti: stanovení společných technických norem pro udržitelný mezinárodní trh s biopalivy, biopaliva jako prostředky snižování emisí skleníkových plynů a dosažení bezpečnosti dodávek potravin.

Prezident Lula naopak propojil diskusi o změně klimatu se snižováním znečištění, přičemž prohlásil, že kombinovaný energetický přístup, který se v Brazílii uplatňuje již více než 20 let, je prokazatelně ekologičtější a ekologicky udržitelnější než motory se špičkovou technologií navrhované EU. Kromě toho vyvrátil údajné ohrožení amazonského pralesa a bezpečnosti dodávek potravin.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). - Děkuji velmi za podrobný přehled rozsahu zájmů, o kterých se diskutovalo. Zemědělství bylo samozřejmě mezi nimi, ale chtěla bych se zeptat, zda byla položena sporná otázka vývozu hovězího masa z Brazílie do Evropské unie, jakož i znepokojení z norem v souvislosti s ním, a zda existuje společný základ pro jednání WTO v Dauhá, mezi oběma stranami? Objevila se otázka dvojitých norem, vyšších norem v rámci Evropské unie, v porovnání se třetími zeměmi, a v tomto případě hlavně s Brazílií, jako součást rozhovorů?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Summit byl, jak tu již bylo uvedeno, iniciativou portugalského předsednictví. Byl to první summit s Brazílií a doufáme, že povede k rozvoji strategických vztahů s touto zemí.

Toto byla první iniciativa. Jejím cílem bylo určit ty oblasti a odvětví, v kterých bychom s Brazílií měli rozvinout užší vztahy. Byly otevřeny hospodářské otázky, avšak jistě pochopíte, že byly otevřeny ve všeobecnějším a strategickém kontextu, přičemž byly zaměřeny na záležitosti, které jsou na programu v rámci rozsahu rozhovorů procesu jednání z Dauhá.

Samozřejmě, že specifičtější otázky bude nutné uchopit na techničtější a přiměřenější úrovni. Zároveň byly obchodní záležitosti a zájmy, které EU i Brazílie projevují o tyto záležitosti, prodiskutovány velmi otevřeně a upřímně, přičemž každá strana vyjádřila své stanovisko a naději, že proces jednání z Dauhá bude možné dovést k úspěšnému závěru.

  Jim Allister (NI). - Pokládám tuto odpověď za „ne“ na otázku paní McGuinnessové, že jste se neobtěžovali a nenaléhali na brazilské úřady ve věci žalostných zdravotních norem vztahujících se na vývoz hovězího masa a úplné nemožnosti vystopovat jejich stáda dobytka

Pro zemědělství a zájmy spotřebitelů v Evropě to bude vážné zklamání, když jste měli příležitost, ale selhali jste při prosazování této nanejvýš důležité otázky.

Kdy se Rada probudí v oblasti zdravotních následků pro občany Evropy a bude víc naléhat na Brazílii ve věci reálné vystopovatelnosti, pokud jde o její dobytek?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Domnívám se, že díky spuštění této iniciativy portugalským předsednictvem jsou připraveny podmínky pro otevřenou a upřímnou diskusi s Brazílií o všech otázkách, které by mohly narušit naše dvoustranné vztahy, ale i o záležitostech, které tyto vztahy mohou rozvinout a posílit.

Stejně tak se domnívám, že pokud jde o záležitosti, na které se názor EU a Brazílie může různit, je summit a iniciativa portugalského předsednictví velmi užitečným nástrojem na otevření a rozšíření upřímné diskuse potřebné v případě záležitostí, kdy se stanoviska obou stran možná úplně neshodují.

  Předsedající –

Otázka č. 12, kterou předkládá Marianne Mikkoová (H-0542/07)

Věc: Pomoc EU Estonsku týkající se dohod o rybolovu s Ruskem na Čudském jezeře

Rada bezpochyby ví, že podél Čudského jezera se táhne 126 kilometrů dlouhá hranice mezi EU a Ruskem. Dvoustranné dohody mezi Estonskem a Ruskem upravovaly ochranu citlivého ekosystému a zásoby ryb Čudského jezera. Přesto se hromadí důkazy ohrožení populací ryb, způsobeného ignorováním dohod ruskou stranou.

Ruská strana především využívá během téměř celého roku dánské rybářské sítě, i když jejich používání bylo omezeno na stanovené časové období. Ruské trhy poskytují důvěryhodný důkaz o tom, že ruská oficiální opatření jsou nedostatečná k ochraně poddimenzovaného stavu ryb různých druhů žijících v Čudském jezeře.

Ruská strana oddaluje jednání o podzimní sezóně 2007 pod různými záminkami.

Jaké kroky hodlá Rada podniknout na pomoc členskému státu EU – Estonsku – v oblasti, která v zásadě náleží do jednání mezi EU a Ruskem o kvótách a hospodaření s nimi v budoucnosti?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) V odpovědi na otázku vážené paní poslankyně týkající se jednání mezi EU a Ruskem o kvótách a hospodaření s nimi v budoucnosti by Rada chtěla zdůraznit, že ačkoliv se společná rybářská politika vztahuje na zachování, hospodaření a využívání živých vodních zdrojů, nařízení Rady (ES) č. 2371/2002 z 20. prosince 2002 o zachování a udržitelném využívání rybolovných zdrojů v rámci společné rybářské politiky definuje „živé vodní zdroje“ jako „dostupné a dosažitelné živé mořské vodní druhy včetně anadromních a katadromních druhů během jejich života v moři“.

Kromě toho dne 28. července 2006 Evropské společenství a vláda Ruské federace parafovaly dvoustrannou dohodu o spolupráci v oblasti rybolovu a ochraně živých mořských zdrojů v Baltickém moři. Tato dohoda by měla být v blízké době podepsána a měla by nabýt účinnosti, jakmile Ruská federace ukončí domácí postupy potřebné k jejímu podpisu.

Tato dohoda se vztahuje na všechny vody Baltického moře a jeho úžiny, avšak vnitrozemské vody jsou z ní vyloučeny. Bez ohledu na geografický rozsah uplatňování dohody se v článku 13 stanoví, že strany se mohou dohodnout na rozšíření spolupráce v oblasti hospodaření s anadromními a katadromními druhy, avšak vylučují se druhy, které celý životní cyklus stráví ve vnitrozemských vodách.

Z toho vyplývá, že podle práva Společenství může Rada vážené paní poslankyni jen doporučit, aby se se svou otázkou obrátila na Evropskou komisi, aby byla otázka zahrnuta do kontextu dvoustranné dohody mezi Evropským společenstvím a vládou Ruské federace ve chvíli, kdy tato dohoda nabude platnosti.

  Marianne Mikko (PSE). - (ET) Avšak odpověď, pokud jde o Čudské jezero, mě příliš neuspokojuje. Pokud jde o velikost, je třetím největším jezerem v Evropské unii a jediným, v kterém se vykonává rybolov. Nejde o vodní plochu, která by se nacházela jen na území Estonska, ale o hranici s třetí zemí, konkrétně Ruskem. Pokud jde o obezřetné využívání zásob ryb, Estonsko, členský stát Evropské unie, dělá vše, co je v jeho silách na zabezpečení ochrany rybích populací v Čudském jezeře. Nemohu to však říci i o Rusku.

Proto bych tedy chtěla slyšet od úřadujícího předsedy, jakým způsobem hodlá Rada ovlivnit Rusko, aby ochraňovalo rybí populace v Čudském jezeře, tak jak to dělá Estonsko? Jaký typ vlastní zodpovědnosti jste tu dnes schopen navrhnout jako předseda Evropské unie? Mluvil jste o Komisi, avšak odpověď, kterou jste mi poskytl, se týká více moří. Čudské jezero je hranicí a jeho situace je specifická, nejde o vnitrozemskou vodní plochu.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Vážená paní poslankyně si stojí za svou otázkou a já bohužel musím říci, že si stojím za svou odpovědí. Doporučuji, jak jsem již uvedl, aby se vážená paní poslankyně obrátila se svou otázkou na Evropskou komisi.

  Předsedající –

Otázka č. 13, kterou předkládá Brian Crowley (H-0547/07)

Věc: Vztahy mezi EU a Bosnou

Může Rada poskytnout prohlášení o aktuálním hodnocení současných politických vztahů mezi EU a Bosnou?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Politická situace v Bosně a Hercegovině se nachází ve velmi delikátní fázi.

Rozsudek Mezinárodního soudního dvora ve věci, kterou koncem února předložila Bosna a Hercegovina proti Srbsku a Černé hoře týkající se uplatňování Úmluvy o zabránění a trestání zločinů genocidia, vedl k obnovení antagonismu, který se zdál být do jisté míry zmírněný po zřízení rady ministrů dne 9. února.

EU oznámila bosenským úřadům, že se obává, že zhoršení politického ovzduší v zemi, návrat nacionalistické rétoriky a nedostatek politické vůle k dosažení dohody ohrožují proces reforem. Bosna a Hercegovina musí fungovat efektivně jako jednotný hospodářský a správní prostor, s cílem zabezpečit svým občanům pokrok a cestu směrem k členství v EU.

Pokud jde o vztahy s EU a proces stabilizace a přidružení, technické rozhovory o dohodě o stabilizaci a přidružení byly ukončeny v prosinci, všechny členské státy poskytly dne 3. května plnou podporu výsledku technických jednání o této dohodě. Ukončení rozhovorů o dohodě o stabilizaci a přidružení brzdí nedostatek hmatatelného pokroku v oblasti reformy policie.

Nedávno jmenovaný vysoký představitel/zvláštní zástupce EU Miroslav Lajčák, který úřad přebral začátkem července, stanovil jako svoje první a nejdůležitější priority, v souladu s obavami vyjádřenými řídicím výborem Rady pro nastolení míru a Radou Evropské unie, vytvoření konstruktivního politického klimatu a restrukturalizace policejních sil. V této souvislosti je vysoký představitel/zvláštní zástupce EU přesvědčen, že pokroku je možné dosáhnout do konce tohoto měsíce.

  Brian Crowley (UEN). - Chtěl bych poděkovat úřadujícímu předsedovi za jeho odpověď. Nebudu se vyjadřovat ke každému problému, zaměřím se jen na otázku policejní reformy, protože v současnosti to je nejnaléhavější záležitost. Existuje nějaký návrh Rady týkající se vytvoření týmu zprostředkovatelů, kteří by umožnili spojit představitele různých tradic v Bosně a Hercegovině s cílem odsouhlasit společnou normu nebo společnou sbírku zákonů upravující práci policejního sboru? V oblasti ochrany hranic už existuje, nikoli však v oblasti policie.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Děkuji za vaši otázku, návrhy a stanovisko. Přirozeně nedočkavě s velkým zájmem čekáme na návrhy nového zvláštního zástupce týkající se reformy policejních sil v Bosně a Hercegovině v rámci této kapitoly o policejní spolupráci. Budou mít podobu bodu, který předloží zvláštní zástupce Radě, a podobu řešení nebo doporučení vysokého představitele, který pracuje přímo na případu, který, jak jste správně uvedl, je pro stabilitu Bosny a Hercegoviny zásadní, budou-li takové návrhy vypracovány a předloženy, Rada by je samozřejmě zvážila.

Domníváme se, že jakákoli doporučení, prostředky a návrhy, které by mohly skutečně pomoci při dosahování konečného a zásadního cíle stability a pokroku v Bosně a Hercegovině, musí být zohledněny.

  Předsedající. − Otázky č. 14, 15 a 16 byly staženy.

  Předsedající. - Jelikož autor není přítomen, otázka č. 17 se vynechává.

Otázka č. 18, kterou předkládá Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (H-0559/07)

Věc: Evropský účetní dvůr

Maastrichtskou smlouvou z roku 1992 se výrazně změnil institucionální rámec EU, přičemž byl do něj začleněn Evropský účetní dvůr (článek 7 smlouvy). Unie tím, že povýšila Účetní dvůr na jednu ze svých základních institucí, deklarovala význam, který připisuje transparentnosti a potřebě zlepšit jeho práci.

Smlouva o Ústavě pro Evropu⁽¹⁾ též změnila institucionální rámec tím, že z něj vyloučila Účetní dvůr, který se dostal do kategorie „ostatních institucí a poradních orgánů“ v hlavě IV kapitole II smlouvy.

Probíhající práce na nové smlouvě nezahrnuje plány změn a doplnění institucionálního rámce, z čehož plyne oslabení statutu externího auditora evropských institucí. Pokud by Unie měla zkvalitňovat způsoby, kterými projevuje svou zodpovědnost vůči občanům, mohla by Rada objasnit rozhodnutí oslabit statut Účetního dvora?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Tato otázka bude pravděpodobně nejrychleji zodpovězenou otázkou tohoto jednání, protože není ve skutečnosti v pravomoci Rady komentovat práci Mezivládní konference pro reformu smlouvy, která začala dne 23. července 2007.

  Lidia Joanna Geringer de Oedenberg (PSE). – (PL) Pane předsedající, skutečně se mi zdá, že toto je vhodná otázka pro Radu, především když v současnosti diskutujeme o nové smlouvě, jejímž cílem je od základů změnit Evropskou unii a uvedení Účetního dvora do oddílu s „ostatními institucemi a poradními orgány“ je jasným oslabením statutu této instituce, pokud jde o její vnímání občany.

Kontrolní funkce Účetního dvora není založená jen na monitorování výdajů a na kontrole, zda naše společné fondy, veřejné fondy Evropské unie byly řádně přerozdělené. Je hlídacím psem rozpočtové disciplíny v rámci Evropské unie včetně jejího dodržování v Radě, Parlamentu a Evropské komisi. Jeho doporučení a stanoviska nám pomáhají v naší práci. Silná pozice Účetního dvora musí být jasná a zřejmá všem občanům EU, vždyť jde o instituci, která zároveň potvrzuje důvěru občanů v EU jako takovou.

Jestli se nedomníváte, že jde o záležitost, ke které by se měla vyjádřit Rada, chtěla bych vědět, kdo by se k ní potom vyjádřit měl, protože pravomoc Rady – a pravomoc činnosti, která se v současnosti vykonává – též zahrnuje začlenění Účetního dvora na jeho pravé místo a podle mého názoru je jeho pravé místo mezi nejdůležitějšími institucemi EU (mluvím o nové smlouvě, na jejímž návrhu v současnosti pracujeme).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Přirozeně jsem vzal v úvahu vaše obavy a připomínky, ale jsem tu jako zástupce Rady. Rada jako taková není oprávněna vyjadřovat se k tématu mezivládní konference, kde sedí kolem stolu členské státy, aby prodiskutovaly dané otázky do té míry, jak je opravňuje jejich postavení členských států, tedy nezávislých suverénních států, které konají zcela nezávisle jako členské státy. Rada proto nedisponuje žádnou pravomocí připomínkovat toto téma. Mezivládní konference však disponuje svými vlastními orgány, vlastními strukturami a předsednictvem a samozřejmě řádně zohlední, přejete-li si, jakékoli návrhy, kritiku a rady, které jí můžete poskytnout a které se týkají usnadnění činnosti v rámci mezivládní konference. Rada Evropské unie jako taková však není, jak jsem uvedl, oprávněna připomínkovat činnost mezivládní konference s ohledem na právní povahu této konference.

  Předsedající – Jelikož jejich autoři nejsou přítomni, otázky č. 19 a 20 se vynechávají.

Otázka č. 21, kterou předkládá Marian Harkin (H-0566/07)

Věc: Vymezení hranic mezi členskými státy v schengenském prostoru a členskými státy, které do něj nepatří

Vezmu-li v úvahu prohlášení irského Taoiseach (premiéra) Bertieho Aherna, i britského předsedy vlády Gordona Browna, kteří prohlásili, že jejich země potřebují ukončení demarkace mezi členskými státy v schengenském prostoru a členskými státy, které do něj nepatří, a vzhledem k prioritám portugalského předsednictví v souvislosti s Schengenem, může Rada uvést, jakým způsobem hodlá otevřít další hraniční kontroly a spolupráci mezi členskými státy v schengenském prostoru a členskými státy, které do něj nepatří, než skončí funkční období tohoto předsednictví?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Na setkání ve dnech 12. a 13. června 2007 Rada požádala portugalské předsednictví, aby dodržovalo časový plán pro hodnotící návštěvy Schengenského informačního systému, s cílem přijmout do listopadu 2007 rozhodnutí uvedené v čl. 3 odst. 2 Aktu o přistoupení z roku 2003 vzhledem k těm členským státům, které přistoupily k Evropské unii v roce 2004 a které se zavázaly do konce prosince 2007 ukončit hraniční kontroly na vnitřních státních hranicích a námořních hranicích a nejpozději do března 2008 na vzdušných hranicích hned, jak budou splněny všechny podmínky. Pokud jde o Irsko a Spojené království, v článku 4 protokolu 2 Amsterdamské smlouvy, kterým se začleňuje schengenské acquis do rámce Evropské unie se stanoví, že Irsko a Spojené království Velké Británie a Severního Irska, které nejsou vázané schengenským acquis, mohou kdykoli požádat o začlenění do uplatňování některých nebo všech ustanovení tohto acquis. Tyto členské státy do dnešního dne nepožádaly o uplatňování schengenského acquis týkajícího se zrušení kontrol osob na vnitřních hranicích. Jelikož Irsko a Spojené království nepodaly takovou žádost, předsednictví Rady může v této záležitosti udělat jen velmi málo.

  Marian Harkin (ALDE). - Děkuji vám za odpověď. Britský předseda vlády Gordon Brown a irský předseda vlády Bertie Ahern prohlásili, že pro obě země je nutné ukončit demarkaci mezi schengenským prostorem a prostorem mimo něj. Ve své odpovědi však uvádíte, že jste nedostali žádnou formální žádost ani od jedné z těchto zemí. Byl v této záležitosti zaznamenán nějaký neoficiální požadavek nebo vykonané kroky ze strany Spojeného království nebo Irska, a pokud to lze, můžete mi načrtnout, jak by se dala zavést jen část místo celého schengenského acquis?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) K této otázce už nemohu dodat víc, jen to, co jsem řekl ve své první odpovědi. Přirozeně že Schengenská dohoda obsahuje svá vlastní ustanovení a články o uplatňování a rozsahu působnosti dohody a tyto články a ustanovení musíme dodržovat.

  Předsedající –

Otázka č. 22, kterou předkládá Proinsias De Rossa (H-0568/07)

Věc: Zřízení Podvýboru EU – Izrael pro lidská práva

V listopadu 2005 Podvýbor EU – Izrael pro politický dialog a spolupráci zřídil pracovní skupinu EU – Izrael pro lidská práva.

Bude Rada uvažovat o rozšíření statutu pracovní skupiny EU – Izrael pro lidská práva na statut podvýboru pro lidská práva, který se bude scházet pravidelněji než pracovní skupina (která se do února 2007 sešla jen dvakrát) a který bude pravidelně a systematicky konzultovat s občanskou společností v Izraeli, na okupovaných palestinských územích a s EU, s cílem hodnotit situaci v dodržování lidských práv v Izraeli a na okupovaných palestinských územích?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pracovní skupina EU – Izrael pro lidská práva, zřízená na schůzce Podvýboru EU – Izrael pro politický dialog a spolupráci dne 21. listopadu 2005 je platformou, která umožňuje výkon pravidelné, systematické a hloubkové analýzy, i diskuse o lidských právech mezi oběma stranami, jak si přeje vážený pan poslanec a jak si přeje i samotná Rada.

Kromě toho jsou lidská práva nepřetržitým tématem diskusí na všech úrovních politického kontaktu mezi EU a Izraelem. Organizace občanské společnosti, jak uvedl vážený pan poslanec ve své otázce, k těmto výměnám přispívají.

  Proinsias De Rossa (PSE). - Upřímně řečeno, to není odpověď. Ptal jsem se, zda pracovní skupina, která se sešla od roku 2005 jen dvakrát, bude povýšena na podvýbor pro lidská práva.

Po 40 letech izraelské okupace palestinských území neustále dochází v jejím důsledku k porušování lidských práv Palestinců.

Žádám Radu, aby dala najevo svůj postoj k povýšení pracovní skupiny pro lidská práva na podvýbor, který by se pravidelně scházel a udržoval určitou formu tlaku na izraelské orgány, aby dodržovaly všechny standardy týkající se lidských práv, které by civilizovaná společenství a demokracie měly dodržovat.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chtěl bych váženému panu poslanci říci, že jak jsem již uvedl, dodržování a ochrana lidských práv jsou stálým tématem v dialogu EU se třetími zeměmi.

Toto téma je jednou z priorit Rady a neustálým a nepřetržitým zájmem jednotlivých předsednictví Rady a týká se to i portugalského předsednictví. Portugalsko je zvlášť citlivé na otázku lidských práv z vlastních historických důvodů. Jen včera jsem měl možnost zdůraznit jinému váženému poslanci Evropského parlamentu, že Portugalsko bylo do roku 1974 diktaturou, a proto jsme zvlášť citliví na jakékoli záležitosti související s demokracií, právním státem a lidskými právy. Tato témata jsou pro nás zvlášť zajímavá, a proto jsou součástí našeho dialogu s třetími zeměmi včetně Izraele, vždy tyto body zahrnujeme do pravidelného dialogu, který vedeme s izraelskými úřady.

  Předsedající. –

Otázka č. 23, kterou předkládá Johan Van Hecke (H-0572/07)

Věc: Situace v Zimbabwe

Politická a hospodářská situace v Zimbabwe se označuje za „život ohrožující“. Policie zatkla více než 1 300 majitelů obchodů a jejich provozovatelů, kteří odmítli snížit ceny na polovinu, jak jim přikázala vláda prezidenta Mugabeho. Snižování cen na polovinu vedlo k panickému nakupování ve velkých obchodních řetězcích. Základní potraviny, jako jsou cukr, stolní olej a chléb, se dají dnes koupit jen na černém trhu. Čerpací stanice jsou prázdné. Podle očitých svědků mnohé obchody vyplenili stoupenci vládní strany. Inflace, jejíž míra je nejvyšší na světě, je výsledkem nekonečného tisknutí bankovek, kterými vláda vyplácí státní úředníky, policejní úředníky a vojáky. Podle opoziční strany Hnutí za demokratickou změnu (MDC) si vláda snaží devět měsíců před prezidentskými volbami zabezpečit hlasy chudých. Zástupci vládní strany ZANU-PF odmítli pozvání prezidenta Jihoafrické republiky Mbekiho do Pretorie.

Jaké je stanovisko Rady? Vyzve vládu, aby převzala ve větší míře zodpovědnost v rámci krize?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Rada pozorně monitoruje kritickou politickou a hospodářskou situaci v Zimbabwe. Rada o této záležitosti diskutovala na své schůzce dne 23. dubna 2007 a získala další informace o tomto problému na svém zasedání dne 22. července, tedy jen velmi nedávno.

Strategie Rady je všeobecně známá, od doby, kdy byla zavedena první restriktivní opatření. V roce 2002 se Rada rozhodla zavést restriktivní opatření vůči vedoucím představitelům Zimbabwe, přičemž prohlásila, že pokud budou lidská práva porušována, bude Rada považovat za nutné uplatňovat restriktivní opatření vůči vládě Zimbabwe a vůči zodpovědným osobám za toto porušování a za porušování svobody projevu, sdružování se a pokojného shromažďování. Kromě toho Rada prohlásila, že tato opatření budou zrušena jen tehdy, budou-li splněny podmínky zaručující dodržování lidských práv, demokratických zásad a právního státu.

V reakci na nedávné násilí a porušování lidských práv Rada dne 23. dubna rozhodla rozšířit seznam osob, kterým je zakázáno udělit víza. Od zavedení restriktivních opatření se Rada snaží zapojit vícestranné africké instituce. Rada systematicky začleňuje otázku Zimbabwe do programu všech ministerských setkání organizovaných s Jihoafrickým rozvojovým společenstvím, od té doby, kdy byla zavedena restriktivní opatření. EU nastolila otázku Zimbabwe i v rámci Výboru Organizace spojených národů pro lidská práva.

Rada zvlášť uvítala iniciativu Jihoafrického rozvojového společenství a mandát udělený prezidentovi Mbekimu na podporu dialogu mezi opozicí a vládou, jakož i jmenování pána Kikweteho předsedou orgánu Jihoafrického rozvojového společenství. Rada se těší na první výsledky těchto afrických iniciativ a jak to bude vhodné, přezkoumá svoje stanovisko.

  Johan Van Hecke (ALDE). – (NL) Pane úřadující předsedo, situace v Zimbabwe se postupně stává beznadějnou, a to jsem to vyjádřil jemně. Bohužel, mezinárodní společenství včetně EU tomu jen bezmocně přihlíží.

Chtěl bych ještě položit krátkou dodatečnou otázku Radě vzhledem k tomu, že portugalské předsednictví organizuje ve dnech 8. a 9. prosince summit EU – Afrika v Lisabonu. V předcházejících letech to nebylo možné, neboť se nedokázalo dospět k dohodě, zda pozvat nebo nepozvat prezidenta Mugabeho. Moje otázka je velmi konkrétní a očekávám podobně konkrétní odpověď. Plánuje předsednictví pozvat v prosinci do Lisabonu prezidenta Mugabeho? A jakým způsobem plánuje Rada nastolit otázku situace v Zimbabwe na summitu?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Jak jsem uvedl, EU pozorně monitoruje situaci v Zimbabwe a přijímá opatření, která v této souvislosti považuje za nejpřiměřenější. Na druhé straně Evropská rada vždy ve svých závěrech ze setkání zdůrazňovala, že pro Evropskou unii má udržování globálního, komplexního a detailního dialogu s Afrikou jako takovou strategický význam.

Jde o tento mandát, který nám udělila Evropská rada, který odráží zájem na tomto globálním dialogu a závazek k němu, který ve vztazích s africkými zeměmi musíme udržovat, protože s Afrikou máme mnoho témat k diskusi, ale i oblastí ke spolupráci. S tímto cílem a záměrem je portugalské předsednictví odhodláno vést druhý summit EU – Afrika, který se bude konat v prosinci v Lisabonu. Jsme přesvědčení, že tento summit je v našem zájmu a v zájmu ostatních členských států, v zájmu EU a též i Afriky.

S Afrikou musíme diskutovat o přistěhovalectví, hospodářství, obchodě, energetice, klimatu a samozřejmě o lidských právech a řádné správě věcí veřejných, což jsou témata, o kterých již diskutujeme a o kterých jsme diskutovali na prvním summitu, který se konal v Káhiře v roce 2000 během minulého předsednictví Portugalska.

Je to cíl, který jsme si stanovili v rámci našeho předsednictví a je to cíl, na kterém hodláme pracovat v úzké spolupráci s našimi partnery v EU a též v Africe.

  Předsedající. –

Otázka č. 24, kterou předkládá Danutė Budreikaitėová (H-0575/07)

Věc: Severoevropský plynovod

Během německého předsednictví EU zástupce této země prohlásil, že projekt „Severní proud“ je projekt, do kterého se zapojují soukromé společnosti a na který nemá EU žádny vliv.

V rozhovoru pro litevskou televizi dne 15. července 2007 německý ministr zahraničních věcí Frank-Walter Steinmeier prohlásil, že projekt „Severní proud“ není německý a ruský projekt, ale celoevropský projekt. EU by proti projektu měla námitky v případe, že by byly poškozeny energetické a ekologické zájmy Litvy.

Jaký je názor portugalského předsednictví na tuto záležitost? Je projekt „Severní proud“ soukromý projekt, nebo projekt EU? Jaké je jeho místo v budoucí společné energetické politice EU?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Pokud jde o skutečnosti, které nastolila vážená paní poslankyně, a o první otázku, Rada by chtěla zdůraznit, že nekomentuje zprávy z médií.

V druhé řadě a jako odpověď na druhou otázku by Rada vážené paní poslankyni chtěla připomenout, že projekt „Severní proud“ je soukromý projekt, za který je zodpovědný společný podnik Nord Stream AG. Kromě toho, jak Rada uvedla jako odpověď na otázku k ústnímu zodpovězení H-0121/07, kterou předložil Nils Lundgren, týkající se rusko-německého plynovodu v Baltském moři, výstavba plynovodu mezi Ruskem a Německem vedoucího přes Baltské moře byla vyhlášena za projekt evropského zájmu v rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1364/2006/ES. Podrobnější vysvětlení tohoto prohlášení najde vážená paní poslankyně v odpovědi na uvedenou otázku.

V případě třetí otázky by Rada chtěla zdůraznit, že budování nového plynovodu na severu Evropy na této trase je v souladu s cílem energetické politiky Evropské unie na zlepšení bezpečnosti dodávek do Společenství. Efektivní diverzifikace zdrojů energie a přepravních tras se uvádí v Akčním plánu Společenství Evropské rady z března 2007 jako jeden z prostředků zlepšení bezpečnosti dodávek. Acquis Společenství se bude vždy uplatňovat ve své celistvosti, kdykoli to bude potřeba, především včetně právních předpisů týkajících se životního prostředí, na ty části plynovodu vybudované na území členských států EU.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (CS) Není mi jasné, zda jde o soukromý projekt, nebo projekt EU. Plynovod vede přes Baltské moře a nejen dvě, ale více zemí se nachází na jeho pobřeží. Existuje velké riziko, že zbraně na mořském dně budou narušené. Realizace projektu se ještě ani nezačala a Rusko a Německo už změnily plán trasy.

Chtěla bych říci, že nyní není jasné, o čí projekt vlastně jde. Jde o soukromý projekt, nebo projekt EU? Plynovod se vede přes Baltské moře a nejen dvě, ale více zemí se nachází na jeho pobřeží. Existuje velké riziko, že zbraně na mořském dně budou narušené. Realizace projektu ještě ani nezačala a Rusko a Německo už změnily plán trasy, protože se zjistilo, že se tu nachází velké množství zbraní z druhé světové války u pobřeží Dánska, Finska, Estonska a Švédska. Může jít o soukromý projekt, když způsobuje nejen problém s dodávkami energií, tedy problém s dodávkou zemního plynu, pro okolní země, ale i ekologický problém v Baltském moři?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) K této otázce už nemám, co bych dodal k tomu, co jsem uvedl v první odpovědi. Tedy zvlášť opakuji slib, že acquis Společenství se bude uplatňovat ve své celistvosti, kdykoli to bude potřeba a vždy v případě environmentálních otázek. Doufám proto, že naše prohlášení zmírnilo obavy a poskytlo odpověď na otázku vyslovenou váženou paní poslankyní.

  Předsedající. –

Otázka č. 25, kterou předkládá Luisa Morgantiniová (H-0576/07)

Věc: Odsouzení Mordechaje Vanunu k šestiměsíčnímu vězení

Mordechai Vanunu – bývalý jaderný vědec a pacifista po více než 20 let, byl 2. července 2007 odsouzen jeruzalémským soudem na šest měsíců do vězení za (podle izraelských úřadů) porušení podmínek správního pořádku omezujících jeho svobodu projevu a svobodu pohybu.

Vanunu byl unesen v Římě a odvlečen do Izraele, kde byl uvězněn a obviněn z vlastizrady za prohlášení, které poskytl britským Sunday Times o izraelském programu jaderných zbraní. Soud ho soudil a odsoudil na 18 let ve vězení, z kterých 11 měl strávit v samovazbě. Po jeho propuštění z vězení v roce 2004 byla jeho svoboda výrazně omezena (v souladu s uvedeným příkazem), především mu byl zakázán jakýkoli kontakt s lidmi z jiných zemí a bylo mu zakázáno přiblížit se k ambasádám a konzulátům, vlastnit mobilní telefon, mít přístup na internet nebo opustit Izrael.

Jaká opatření plánuje Rada přijmout vůči izraelským úřadům jako reakci na tato porušení základních práv svobody projevu a svobody pohybu?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (CS) Jak je možné vidět v našich odpovědích na otázky H-0577/04, H-0302/05, P-1687/05 a E-3413/05, Rada se zájmem sleduje případ Mordechaje Vanunu, především jeho situaci po jeho propuštění v roce 2004, kterou uvádí i vážená paní poslankyně ve své otázce.

  Předsedající. –

Otázka č. 26, kterou předkládá Richard Howitt (H-0578/07)

Věc: Pokrok v oblasti směrnice o agenturách zprostředkovávajících dočasnou pracovní sílu

Jaké jsou výsledky prvních konzultací, které vykonalo portugalské předsednictví, s cílem dospět k dohodě na návrhu směrnice o agenturách zprostředkovávajících dočasnou pracovní sílu (KOM(2002) 0701)?

Plánuje úřadující předseda Rady předložit změněný a doplněný návrh na hlasování v Radě během současného předsednictví a jaký časový plán byl stanoven pro neformální a formální jednání v souvislosti s touto záležitostí?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Chtěl bych vám říci, že na základě výsledků předběžných konzultací s členskými státy se portugalské předsednictví rozhodlo znovu otevřít diskuse o návrhu směrnice o agenturách zprostředkovávajících dočasnou pracovní sílu, kterou považuje za důležitý prvek v diskusi o flexikuritě.

Jelikož Rada tuto věc nezkoumala od roku 2004, je důležité přezkoumat současný stav a zamyslet se nad možnými směry, kterými bychom se mohli vydat. Předsednictví v blízké době k tomuto účelu přijme opatření.

  Richard Howitt (PSE). - Chtěl bych úřadujícímu předsedovi poděkovat za jeho srdečná slova. Jak uvádíme v tomto shromáždění a v evropských institucích, flexikurita je skutečně dobrým principem. Mnoho lidí však tvrdí, že si všímáme hlavně flexibility, ale nevidíme jistoty. Směrnice o pracovnících dočasně najímaných prostřednictvím agentur zůstává skutečným testem, zda budeme mít i ten aspekt jistoty. Zajímalo by mě, jaké jsou podle úřadujícího předsedy v současnosti překážky v rámci Evropské rady ministrů bránící dosažení pokroku. Navzdory zprostředkování předsednictví, do jaké míry je přesvědčený, že se Radě opravdu podaří dosáhnout dohody během funkčního období našich portugalských kolegů?

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. – (PT) Děkuji váženému panu poslanci za otázku. Jak jsem uvedl, jde o záležitost, které se portugalské předsednictví hodlá věnovat a posunout ji kupředu. Vždy jsme tvrdili, že úspěch předsednictví v první řadě závisí na předsednictví samotném, avšak musí se opírat o odhodlání, spolupráci a vůli k pokroku ze strany všech členských států. Toto je případ, který nemůžeme dovést do úspěšného konce bez toho, že bychom měli všechny členské státy na své straně.

Potěšilo by nás, kdybychom v rámci portugalského předsednictví dokázali alespoň dosáhnout výrazného pokroku, pokud by se nám nepodařilo dospět k úplné dohodě. Musíme na tom pracovat v naději, jak jsem řekl, že naši partneři budou schopni akceptovat naše doporučení a návrhy, přičemž si přejeme i realistický přístup k této záležitosti, protože víme, že jde o komplexní diskusi a komplexní záležitost, jak dokazuje historie této směrnice.

Pokud jde o flexikuritu, mohu vám sdělit, že pro Portugalsko a pro toto portugalské předsednictví znamená flexikurita flexibilitu, ale i jistotu a pro nás jsou to dva neoddělitelné pojmy. Mnohokrát vám děkuji.

  Předsedající. – Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

Tím končím dobu vyhrazenou otázkám.

(Jednání bylo přerušeno v 19.00 hod. a pokračovalo v 21.00 hod.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROTHE
místopředsedkyně

(1) Úř. věst. C 310, 16.12.2004, s. 1.

14. Dialogy o lidských právech a konzultace o lidských právech se třetími zeměmi (diskuse)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva (A6-0302/2007) paní Valenciano Martínez-Orozcové jménem Výboru pro zahraniční věci, o fungování dialogu a konzultací s třetími zeměmi v oblasti lidských práv (2007/2001(INI)).

  Elena Valenciano Martínez-Orozco (PSE), zpravodajka. – (ES) Paní předsedající, zrod Evropské unie inspirovaly nezcizitelné hodnoty. Stejným způsobem, jakým starostlivě dohlížíme na naše členské státy, s cílem ujistit se, že neporušují právo na svobodu nebo právo na život nebo na demokracii, musíme rozhodným způsobem působit v rámci dialogu na země, se kterými máme politické, obchodní, hospodářské nebo partnerské vztahy atd., s cílem dosáhnout, aby se i v těchto zemích dodržovala lidská práva.

V celé komplexnosti a rozsahu vnějších vztahů EU by se na prostor věnovaný dialogu a konzultacím o lidských právech s třetími zeměmi mohlo zapomínat, anebo by mohl zůstávat v pozadí. Kdyby se situace vyvinula takovým způsobem a my bychom to připustili, dopustili bychom se velmi vážné chyby.

Tato zpráva je věnovaná aspektům, které je potřeba zlepšit, úloze, která je povinností EU podle článku 11 smlouvy o EU a která spadá do oblasti politické etiky. Lidská práva by měla být ústředním tématem zahraniční politiky EU a EU by měla využívat jejich působení na zlepšení životních podmínek lidí v zemích, se kterými udržuje vztahy. Toto je jeden z klíčových politických prvků této zprávy.

Když si sedneme za jednací stůl, abychom diskutovali o hospodářských a obchodních dohodách se zemí, ve které jsou porušována základní práva, nemůžeme na tento stůl položit čísla, dohody a smlouvy, zatímco hanebně zameteme pod koberec situaci, v které se všichni její občané ocitají.

Když necháme lidská práva přede dveřmi jednacích sálů, uchýlíme se k nejstrašnější formě cynismu. Musíme též prozkoumat úlohu, kterou sehrává občanská společnost a zastánci lidských práv, výrazné hlasy, které jsou důležité pro pokrok ve všech utlačovaných společnostech.

Ve zprávě, o které tu dnes diskutujeme, se hodnotí jeden z hlavních nástrojů, kterými Evropská unie disponuje k dosažení cílů, které jsem uvedla, a též k jasnému vymezení úlohy, kterou chceme sehrávat v rámci světového pořádku. Jedině prostřednictvím respektu a reciprocity jsme schopni dosáhnout pokroku v úloze prosazování lidských práv.

Vůbec nepřipadá v úvahu, že bychom svou činnost vyvíjeli nátlakem a paternalistickým přístupem. Nemáme právo nikomu kázat, avšak naší povinností je udržovat konzistentnost s naší vnější činností a podporovat vztahy s těmi zeměmi, které dosahují výsledků, přičemž bychom se měli vyhnout nerovnováze a selektivnímu zacházení, které by oslabilo naši důvěryhodnost.

Ve zprávě, kterou dnes tomuto Parlamentu předkládám, se vyzývá k činnosti na třech úrovních, jimiž jsou větší konzistentnost při vedení dialogů a konzultací, která si žádá širší koordinaci mezi Radou, která se bohužel této rozpravy neúčastní, Komisí a Parlamentem, využití mechanismu k ulehčení bezproblémové komunikace a předcházení rozporům mezi různými institucemi Společenství. Jde o to, abychom všichni zastávali jedno jasné stanovisko.

Jde také o transparentnost v řízení dialogů a konzultací, která by v oblasti lidských práv měla být zásadou, ne výjimkou. Flexibilita a pragmatismus nutné k dosažení specifických výsledků by neměly zastiňovat celkovou situaci týkající se programu, cílů nebo výsledku dialogu.

Žádáme, aby byla úloha Evropského parlamentu posilněna, což je prvek, který, dámy a pánové, skutečně chybí v řízení tohoto nástroje, a to bez toho, aby pro danou situaci existovalo právní nebo formální zdůvodnění.

Evropský parlament je připravený jednat zodpovědně v oblasti svých vnějších pravomocí. Tento parlament si v oblasti lidských práv vybudoval pozici klíčové evropské instituce, zaměřil se na ně a je odhodlaný využít každé metody, která je mu dostupná, na to, aby vykonával svou úlohu politické záruky vnější činnosti Unie.

Evropský parlament naléhá na Komisi a Radu, aby vzaly v úvahu a uváděly do praxe doporučení z této zprávy, která široce podporují všechny politické skupiny tohoto Parlamentu.

Dámy a pánové, je nutné, aby bylo hlas Parlamentu slyšet. Uvědomujeme si, že to, o co žádáme, bude vyžadovat velké úsilí, a proto zvažujeme potřebu rozšíření zdrojů vyčleněných pro oddělení pro lidská práva v Komisi, stejně jako v Radě, která se dnešní rozpravy neúčastní.

Nicméně jde o minimální požadavek na Evropskou unii, která světu tvrdí, že prosazování lidských práv je nezcizitelnou evropskou hodnotou. Pokud chceme být důvěryhodní, musíme na této úloze pracovat.

  Joe Borg, člen Komise. − (EN) Vážená paní předsedající, zpráva, kterou připravila zpravodajka, paní Valenciano Martínez-Orozcová, a usnesení Parlamentu se věnují velmi důležitému a současně stále složitějšímu nástroji zahraniční politiky Evropské unie týkajícímu se lidských práv.

Paní komisařka Ferrero-Waldnerová (která lituje, že se nemohla zúčastnit dnešní rozpravy) dávala přiměřené pokyny svým útvarům, aby poskytly jakoukoli podporu zpravodajce při její těžké úloze prozkoumat fungování dialogů a diskusí o lidských právech s třetími zeměmi.

Zpráva přidává další stavební komponent pozoruhodné práci Parlamentu při hodnocení sady nástrojů EU o lidských právech prostřednictvím výročních zpráv, zprávy pana Agnoletta o doložkách o lidských právech, studie Evropského meziuniverzitního střediska a vlivu činností Parlamentu v oblasti lidských práv stejně jako studie o směrnicích v oblasti mučení. Zpráva též užitečně doplňuje pravidelné posouzení dialogů a diskusí o lidských právech vykonané Radou a Komisí.

Komise by chtěla zpravodajce a Parlamentu složit poklonu za zprávu, podrobnou analýzu a doporučení věnovaná dialogům a diskusím Evropské unie v oblasti lidských práv.

Komise zastává názor, že ze všech nástrojů, které máme v oblasti lidských práv k dispozici, jsou to dialogy, které poskytují pravděpodobně nejlepší šanci k zabezpečení pozitivních a dlouhodobých výsledků v oblasti rozvoje uznávání lidských práv na celém světě, pokud jsme připraveni do nich investovat dostatečný čas a energii.

Pevně věříme, že Evropská unie může dosáhnout úspěchu v oblasti pokroku lidských práv v třetích zemích jen prostřednictvím trpělivé práce na vytváření mostů a přesvědčování, a to nejen v bilaterálních vztazích, ale jak ukazuje vývoj Rady pro lidská práva, také v rámci multilaterálních orgánů.

Velká různorodost a počet dialogů a diskusí Evropské unie o lidských právech s třetími zeměmi, jejichž počet navíc stále roste, způsobuje, že globální hodnocení je velmi náročné.

Strukturální dialogy, jako ty s Čínou, rozhovory založené na shodě, jako ty s mnohými sousedními zeměmi, diskuse se stejně smýšlejícími partnery, jako například s USA a Kanadou, anebo místní rozhovory na úrovni trojky s řadou zemí se odlišují v mnoha ohledech, ať už je to jejich pravidelnost, politická úroveň, typ účastníka dialogu, hloubka diskuse anebo skutečnost, že některé jsou spojené s občanskými společenskými událostmi a jiné ne.

Komise vidí takovou různorodost jako důkaz dynamiky a potenciálu, který dialog poskytuje, a jako výhodu, která by se měla zachovat, a vůbec ne jako nedostatek tohoto nástroje. Směrnice EU v oblasti dialogů o lidských právech a dohoda z Cotonou (AKT-EU) zdůrazňují význam flexibility vzít v úvahu rozdílnou situaci v zemích, jejich rozvoj v průběhu času a dynamické vztahy mezi kteroukoli třetí zemí a Evropskou unií.

Proto by nebylo vhodné přísně je roztřídit podle modality, dokud se držíme společného směru a cílů dialogu. Aby byl tento nástroj účinný, musí být šitý na míru a schopný přizpůsobit se změnám okolností.

Zároveň je třeba mít na paměti, že různé dialogy a diskuse jsou v odlišné fázi vyspělosti. Dialog s Čínou anebo diskuse se stejně smýšlejícími zeměmi vytvořily za několik roků víceméně konsolidované metody, a proto umožňují intenzivní a hluboké diskuse.

V případech, jako jsou dialogy se sousedními zeměmi, nástroj stále dolaďujeme a jsme ve stadiu budování potřebné sebejistoty k uskutečnění opravdu smysluplných diskusí.

Jsme proto přesvědčeni, že stejně jako v těchto případech otázky jako žádoucí účast odborníků z příslušných ministerstev, účast občanské společnosti anebo posouzení jednotlivých případů budou umožněny, jen co si výkon najde svou vlastní, spolehlivou půdu.

Nakonec vás chci ubezpečit, že doporučení pro Komisi budou pečlivě přezkoumána, a můžete počítat s naším odhodláním zlepšovat informovanost Parlamentu s cílem umožnit zvýšenou transparentnost dialogů a diskusí o lidských právech.

  Feleknas Uca (GUE/NGL), navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, svůj příspěvek bych chtěla začít vyjádřením upřímného díku zpravodajce za její zprávu. Teší mě, že v tak velké míře zohlednila doporučení, které jsem vyřkla ve stanovisku Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. Musí se věnovat zvláštní pozornost úloze žen v dialogu o lidských právech s třetími zeměmi, kde je ohroženo jejich zdraví a bezpečnost. Lidská práva zahrnují práva žen dělat rozhodnutí týkající se jejich života a reprodukce bez diskriminačních zásahů, nátlaku a násilí. Bohužel v dialozích o lidských právech se stále tento prvek dostatečně nezohledňuje.

  Roberta Alma Anastase, jménem skupiny PPE-DE. – (RO) Paní předsedající, jménem Evropské lidové strany vítám vypracování této zprávy, která má velký význam pro budoucnost dialogu a konzultací EU s třetími zeměmi a pro úlohu Evropského parlamentu.

Evropská unie je především unií demokratických hodnot podporujících mír, toleranci a dodržování lidských práv. Proto je podstatné, aby se v každém dialogu navázaném a vedeném s třetími zeměmi zaměřovala na potřebu zabezpečení a ochrany základních svobod a lidských práv nejen v Evropě, ale na celém světě.

Cílem této zprávy je návrh řešení na zlepšení fungování dialogu a konzultací EU s třetími zeměmi v oblasti lidských práv. Proto se zpráva zaměřuje na tři koncepty podporující účinnost: koherentnost dialogu a konzultací, transparentnost a viditelnost.

Důležité je také aktivnější zapojení Evropského parlamentu do tohoto procesu. Domnívám se, že Evropský parlament má legitimní právo zúčastňovat se tohoto dialogu, vykonávat demokratickou kontrolu, kterou mu udělili evropští občané.

Chtěla bych poděkovat zpravodajce za citlivou analýzu, prezentovanou ve zprávě, týkající se dialogu se sousedními zeměmi, které se nacházejí na východ od EU. Hlavní prioritou vnější politiky Evropské unie je vytvoření prostoru skutečné demokracie na naší východní hranici a dialog o lidských právech by se měl považovat za velmi důležitý nástroj. Vytvoření společných podvýborů pro lidská práva by bylo významným krokem i pro sousední země, kde dochází k neustálému porušování lidských práv.

Chtěla bych se zaměřit na jeden prvek, i když není součástí sousedské politiky. Rusko je dalším východním partnerem, který by měl konečně akceptovat, že přímý dialog v oblasti lidských práv nemůže vést k ničemu jinému než ke zkvalitnění života jeho občanů.

Nemohla bych ukončit svůj příspěvek bez připomenutí skutečnosti, že tato zpráva se uspokojivě věnuje i právům žen!

  Véronique De Keyser, jménem skupiny PSE. – (FR) Paní předsedající, zpráva, kterou předložila paní Valencianová, se týká základního aspektu evropských hodnot, kterým je dialog o lidských právech. Tento dialog, uvedený v různých dohodách s mnohými zeměmi a v různých nástrojích je svým způsobem projevem tzv. „měkké síly“, kterou disponuje Evropa.

V případě této zprávy byla dosažena široká shoda. Dnes zůstávají jen pozměňovací a doplňující návrhy, které předložila extrémně pravicová Skupina identity, tradice a suverenity. Zajímavé je, že všechny tyto pozměňovací a doplňující návrhy jsou podepsané mými krajany, členy strany Vlaams Belang. Avšak co tato skupina, která se nedávno v Bruselu svým způsobem zviditelnila prostřednictvím podpory, kterou vyjádřila demonstraci proti islámu, již úřady zakázaly, svým konáním sleduje? Celkem zajímavé.

V první řadě chtějí lidská práva omezit na občanská a politická práva a z textu chtějí vynechat sociální, environmentální, hospodářská a kulturní práva. Zatímco se odvolávají na Mezinárodní pakt OSN o občanských a politických právech, zapomínají na skutečnost, že totéž Generální shromáždění schválilo také Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, na který velmi rychle zapomněli.

Zadruhé navrhují propojení mrzačení genitálií, časných manželství a obchodování s lidskými bytostmi s náboženskými praktikami, nepochybně islámskými, což je skutečně hrubé propojení. V každém případě nepřípustné! Tyto postupy jsou trestuhodné. Mohou být spjaty s kulturou, možná kmenovou, ale jsou trestné a v žádném případě nejsou náboženské.

A na závěr tato skupina přidává tirádu proti Turecku, proti straně Messrsa Erdogana a Güla, které jednoduše chybí jakýkoli základ.

Abych svůj příspěvek uzavřela, zpráva paní Valencianové je významná, otevřená, ale zároveň velmi jednoznačná. Je božská. Jen si přečtěte úsek 22, ve kterém se stanovuje, aby byl dialog o lidských právech vždy podpořený diplomatickým tlakem na každé úrovni, a teď mluvím k Radě! Je škoda, že jisté extrémistické skupiny ji využívají jako platformu pro svoji netoleranci a nenávist.

  Anders Samuelsen, jménem skupiny ALDE. – (DA) Paní předsedající, dámy a pánové, v první řadě bych chtěl ocenit vyváženou zprávu paní Valencianové a chtěl bych jí poděkovat za to, že byla ochotná zpracovat mnohé z pozměňovací a doplňujících návrhů, které předložil náš výbor. Výsledek je jasný v celé zprávě, která obsahuje množství dobrých doporučení pro posílení dialogů EU o lidských právech, které vede s třetími zeměmi, a pro prosazování lidských práv a demokracie.

EU musí posilnit svoji úlohu iniciátora v oblasti prosazování lidských práv, a proto mě těší, že Rada přijala iniciativu začlenit lidská práva do politiky EU. Je správné, že Evropský parlament prosazuje systematické začleňování otázek lidských práv do programu politických dialogů EU a vnější politiky. Jedině prostřednictvím systematizace dialogů můžeme zlepšit využívání referenčních kritérií a zavést koherentnost do úsilí o prosazování lidských práv. Avšak EU by neměla stanovovat tak náročné požadavky, aby se v rámci dialogu, topícím se v požadavcích na porovnávání se s ukazateli, zapomínalo na plnění jeho původních cílů. Dialog se musí využívat k otevření poutavého, k důvěře vedoucího politického prostoru, v rámci kterého se namísto neustálého poukazování na porušení též poukazuje na pokrok dosažený v oblasti lidských práv.

Musíme si uvědomit, že dialog o lidských právech čelí velkým výzvám. Situace v oblasti lidských práv v mnohých zemích způsobuje obavy. Pro vztahy EU s významnými obchodními partnery je nezbytné, abychom připisovali větší význam propojení obchodních vztahů s reformami v oblasti lidských práv. Obchodní dohody s třetími zeměmi by měly být vnímány jako nástroj, jehož následky přesahují výlučně hospodářskou oblast. Záležitosti související s environmentálními a lidskými právy musí být od začátku jejich součástí a musí mít stejnou váhu jako hospodářské záležitosti. Dialog s třetími zeměmi musí pomáhat posílení demokratických, sociálních, politických a environmentálních práv, a proto musí být jednoznačné, že obchodní dohody musí obsahovat úplně jasný mechanismus, jakým bude možné uplatňování dohody pozastavit v případě, že jeden z obchodních partnerů nedodržuje lidská práva nebo nesplňuje demokratické doložky. Není pochyb, že nejlepšího pokroku se dosáhne tehdy, když třetím zemím poskytneme stimul k tomu, aby dodržovaly politické a hospodářské požadavky, které představují část dohod. V oboustranných dialozích musíme najít rovnováhu, prostřednictvím které můžeme vyvíjet stálý nátlak, avšak jejich základem je reciprocita a skutečný dialog.

  Hélène Flautre, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, domnívám se, že paní Valencianová dokázala ve své vynikající zprávě, že máme až přebytek konkrétních návrhů, které budou určitě užitečné pro portugalské předsednictví, které vyhlásilo, že jeho cílem je dosáhnout hmatatelných výsledků v oblasti lidských práv a demokracie. Už určitou dobu vyzýváme k větší koherentnosti, transparentnosti a výsledkům v rámci našich diskusí s třetími zeměmi společně s Komisí a Radou. Už je potřebné jen přejít od slov k činům.

Jsem přesvědčena, že víte stejně dobře jako já, že všechno, co to vyžaduje, je organizace na zefektivnění dialogů o lidských právech bez ohledu na jejich rozmanitost. V první řadě to znamená stanovení jasných veřejných cílů určených pro každý dialog, abychom mohli začít vykonávat koherentní, společnou strategii, odpovídající nejvyšší úrovni.

Zadruhé to znamená stanovení ukazatelů, které nám umožní řádné hodnocení dosažených výsledků dialogu a informování poslanců EP o těchto výsledcích, aby potom například, když zemi navštíví delegace, mohli zkontrolovat, jakého bylo dosaženo pokroku, a diskutovat s občanskou společností a zastánci lidských práv, aby byli schopnější při prověřování svých partnerů, pokud jde o závazky přijaté v rámci daného dialogu. V této souvislosti stále čekáme na informace o ukazatelích, které by měly být použity k hodnocení dialogu, který se nedávno začal vést s Uzbekistánem.

Zatřetí to znamená garantování, že lidská práva se zohledňují ve všech vnějších politikách EU včetně obchodní politiky, migrační politiky a boji proti terorismu. V diskusích o lidských právech jde o naši důvěryhodnost. Může například někdo objasnit, jakým způsobem můžeme nyní diskutovat o vykonávání směrnice o zákazu mučení v Jordánsku v Podvýboru pro lidská práva, prvním podvýboru zřízeném v rámci politiky sousedství, který je dnes dáván za příklad, když víme, že členské státy EU utajovaly subdodávky mučení pro CIA? Jak můžeme diskutovat o zákazu mučení a boji proti němu v tomto podvýboru?

Naší prvořadou úlohou jako poslanců EP je hodnotit náležitost činnosti EU a k tomuto účelu můžete počítat s delegacemi, výbory a celým Parlamentem, který bude v každém bodě nadále bojovat za jejich uplatňování, ať už to bude znamenat otevření, změnu orientace anebo, když to bude třeba, zastavení dialogu.

  Luisa Morgantini, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, chtěla bych velmi poděkovat paní Valencianové, protože jednou ze záležitostí, které ve své významné zprávě zdůrazňuje, jsou kroky, které Evropská unie ještě musí podniknout v konzultacích o lidských právech, a tedy skutečnost, že jde o nedokončenou práci pro nás všechny.

Domnívám se, že její požadavek na větší konzistentnost a transparentnost pro všechny je zásadní, stejně jako větší zapojení občanské společnosti do zahraniční politiky. Především je důležité potvrdit konec, a ne začátek politiky, která je v mnoha případech založená na dvojích normách. Jak například uvedla paní Flautrová v případě záležitosti související s mučením.

Zároveň se mi zdá velmi důležité naplánovat větší koordinaci mezi různými orgány a zřídit podvýbory a především posílit spolupráci s vnitrostátními parlamenty a delegacemi Evropské komise na celém světě.

Domnívám se však že v případě dvojích norem je důležitá skutečnost, že dokonce i my, jednající jako Evropská unie, nevykonáváme dohody, které podepisujeme. Mám na mysli například článek 2 dohod o přidružení. Souhlasím však s poznámkou předloženou paní De Keyserovou k předloženým pozměňovacím a doplňujícím návrhům. Děkujeme paní Valencianové za to, že přijala mnohé z našich pozměňovacích a doplňujících návrhů. Předložené návrhy jsou zamítnuty kromě jediného pozměňovacího a doplňujícího návrhu, který nepředložila žádná skupina, ale paní Flautrová, a který se týká rozšířeného monitorování a výraznější přítomnosti a koherentnosti v povolebních fázích.

Rovněž se domnívám, jak říká paní Valencianová, že Komise a Rada by měly zintenzívnit zapojení Parlamentu do procesu politického dialogu, zohlednit náš názor a poskytnout nám více informací konzistentnějším způsobem během jednání, stejně jako po jednáních s třetími zeměmi, jak se pro každý případ stanovuje v článcích 21 a 24 Smlouvy.

Také se domnívám, že všeobecně se do reakce na tuto záležitost musí zapojit nejen oznamování o činnosti, ale také investice do personálu, což je nesmírně důležité. Vzpomínám si bohužel na otázku, kterou nedávno předložil Evropský parlament. Konference předsedů odmítla žádost o zřízení Výboru pro lidská práva s plnými pravomocemi. Domnívám se, že to byla chyba, protože by to jinak byla vynikající příležitost dokázat a zrealizovat myšlenku síly a schopnosti prosazování.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Paní předsedající, zpravodajka vypracovala významnou zprávu. Prosazování lidských práv v zemích, s nimiž EU udržuje vztahy, je úlohou, kterou musí vykonávat zodpovědně. V této souvislosti je skutečně velmi důležitý strukturovaný dialog o lidských právech. Přesně z toho důvodu a v souvislosti s touto zprávou je politováníhodné si uvědomit, že se květnový odborný seminář s Čínou nekonal.

Udržování dobrých čínsko-evropských vztahů však vyžaduje závazek na obou stranách. Nedávné alarmující zprávy organizací typu Amnesty International, Psy, Human Rights in China a Compass Direct jsou důvodem, abych tento závazek zpochybnil. „Oponenti“, mezi které patří náboženské menšiny a novináři, jsou zavíráni do psychiatrických léčeben z politických důvodů. Neblaze známý systém policejní psychiatrie Ankang je v Číně realitou, zejména v době příprav olympijských her. A to je politováníhodná skutečnost.

Proto bych rád požádal Radu a Komisi, aby udržovaly krok s vývojem, pokud jde o situaci v oblasti lidských práv v Říši středu. Udržování harmonických vztahů se strategickým partnerem, kterým je Čínská lidová republika, je důležité, avšak ne za každou cenu, aby se teorie stala praxí s ohledem na tato slova ze zprávy: „jelikož dialogy o lidských právech […] jsou základní součástí celkové strategie Evropské unie zaměřené na podporu trvale udržitelného rozvoje, míru a stability.“

  Irena Belohorská (NI). - (SK) Nejprve bych i já chtěla poděkovat kolegyni Valencianové za zpracování tématu, které jako nejvýznamnější nástroj lidských práv je velmi citlivé a, bohužel, často druhořadé. Proto souhlasím s názorem, který v této zprávě rezonuje, aby se větší pozornost věnovala reformám, které uskutečňují partnerské země v oblasti lidských práv a demokracie. Myslím si, že Evropská unie se bude muset dále snažit o budování účinnější a jednotnější reakce v oblasti mezinárodní spolupráce a dialogu s třetími zeměmi.

Oceňuji fakt, že zpráva obhajuje a podporuje systematické začleňování ochrany práv žen a dětí do všech dialogů a konzultací Evropské unie o lidských právech s třetími zeměmi. Jsem zpravodajka Podvýboru pro lidská práva a připravuji stanovisko ke strategii týkající se práv dítěte. Ve své zprávě vyzývám k neustálé potřebě doplňování jednotlivých opatření pro děti v ozbrojených konfliktech a potřebu vzít v úvahu pařížské závazky na ochranu dětí před nezákonným vojenským odvodem anebo jejich zneužíváním ozbrojenými silami nebo ozbrojenými skupinami.

Chci zdůraznit potřebu zvýšené kontroly prostředků, které Evropská unie poskytuje například v rámci humanitární pomoci, aby se nestalo, že peníze poskytnuté Evropskou unií na zabezpečení vyučování či zdravotní péče pro děti budou použity na nákup malých lehkých zbraní, které mohou být použity například i dětmi. Dialog se nesmí omezit jen na otázky demokracie nebo ochranu občanských a politických práv, ale také na otázky, které se bezprostředně dotýkají i Evropské unie, jako například otázky životního prostředí nebo ochrany zdraví. Je nutné, abychom si stanovili jasná kritéria začátku, přerušení nebo ukončení politického dialogu a také cíle, jakých chceme dosáhnout.

K dosažení výsledku je nutné: vést dialog, a tedy nejen něco jednostranně diktovat třetím zemím, snažit se o konstruktivní spolupráci, součinnost s místními organizacemi na ochranu lidských práv, nevládními organizacemi, které v dané zemi působí. Je nutné vázat poskytování peněz z fondů Evropské unie na dodržování lidských práv a zastavit, případně přerušit poskytování těchto prostředků pro země, které lidská práva dodržovat nebudou.

  Charles Tannock (PPE-DE). - (EN) Vážená paní předsedající, zpráva paní Valenciano Martínez-Orozcové o podpoře lidských práv a demokracie zůstává základním kamenem EU a společných hodnot spojujících 27 členských států. Je také klíčových prvkem našich externích strategických koalic, ve velké Radě Evropy se 47 členskými zeměmi, v našem transatlantickém partnerství v NATO a se stejně smýšlejícími zeměmi v rámci OSN.

Jak Unie pokročila v oblasti stále formálnějších dohod o obchodě a politické spolupráci, nevyhnutelně jsme hledali způsob, jak zavést stupeň podmíněnosti základních lidských práv v případě našich globálních partnerů, i kdyby to bylo ad hoc a neúplně, pomocí speciálního nástroje, Evropského nástroje pro demokracii a lidská práva, a v případě potřeby podpořený dialogy a diskusemi o lidských právech.

Evropská politika sousedství (EPS), za kterou jsem v Parlamentě spoluzpravodajem, má cíl ustanovit kruh sousedských přátelských zemí odhodlaných vytvořit společnou oblast míru, stability, bezpečnosti, úplné úcty k lidským právům a demokracii, svobody tisku, nezávislosti soudnictví, zásady právního státu a prosperity. Akční plány EPS jsou postaveny na současných, ze Smlouvy právně závazných smluvních rámcích, v případě sdružení partnerů Euromed na asociačních dohodách anebo dohodách o partnerství a spolupráci s bývalými zeměmi Sovětského svazu, které většinou zahrnují ustanovení o lidských právech a demokracii, které jsou monitorované tak, že čím více se přiblíží partnerská země EPS k uznávání společných hodnot, tím vyšší je pomoc a obchodní spolupráce poskytnutá EU. Tyto akční plány monitorují podvýbory jako součást probíhajícího dialogu.

Alespoň teoreticky by geopolitické zájmy neměly hrát žádnou úlohu, ale ve skutečnosti v praxi převládá věcná politika. Jak zmínil můj kolega, pan Belder, kdo by se například odvážil pohrozit stejnou mírou sankcí vůči Čínské lidové republice pro vážný nedostatek dodržování lidských práv a demokracie, jakou jsme uplatnili vůči Uzbekistánu? To je můj případ.

(potlesk)

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, chtěl bych začít gratulací mé kolegyni Eleně Valenciano Martínez-Orozcové za vypracování zprávy o fungování dialogů a konzultací o lidských právech s třetími zeměmi. Tato zpráva se týká jedné z nejdůležitějších politik Evropské unie. Pokud jde o Evropský parlament, je politika lidských práv značkou evropské politiky. V této zprávě se této oblasti věnuje výjimečně detailně a důkladně.

Chtěl bych upozornit na doporučení uvedená ve zprávě pro Radu a Komisi. V první řadě zdůrazňujeme potřebu zvýšené meziinstitucionální koherentnosti s cílem najít způsoby zkvalitnění koordinace mezi různými institucemi EU (Radou, Komisí a Parlamentem). Politika lidských práv skutečně musí být koordinována na všeobecné úrovni EU. Musíme ukončit postupy, v rámci kterých každá z nejdůležitějších institucí EU jedná v této oblasti v určitém smyslu, jestli mohu použít tento výraz, z vlastní iniciativy.

Cíle dialogu a konzultací by měly vycházet ze zásady univerzálnosti, neoddělitelnosti a vzájemné závislosti lidských práv. Doporučujeme, aby kritéria, která se mají zavést, zahrnovala nejen občanská a politická práva, ale také hospodářská, sociální, environmentální a kulturní práva.

Ve zprávě se zdůrazňuje posílení úlohy Evropského parlamentu v politice lidských práv EU. Jde o požadavek, který se objevuje v každé zprávě, kterou tento Parlament v oblasti lidských práv přijímá. Požadavek je jednoznačný – Evropský parlament musí být ve středu systému nejdůležitějších evropských institucí, ve kterých se koncentruje politika EU v oblasti lidských práv, jestliže je demokraticky zvolenou institucí, která disponuje politicky morálním právem na projevování základního zájmu o tuto záležitost.

Také považujeme za důležité posílit úlohu meziparlamentních shromáždění a meziparlamentních delegací při dialozích a konzultacích o lidských právech.

A na závěr trváme na tom, že práva žen jsou nedělitelnou součástí lidských práv a vyzýváme Komisi, aby výslovně a systematicky začlenila prosazování a ochranu ženských práv do všech oblastí souvisejících s lidskými právy, které spadají do pravomoci Evropské unie.

  Lydie Polfer (ALDE). – (FR) Paní předsedající, chtěla bych nejprve pogratulovat paní Valencianové k této zprávě, ve které se spojuje odvaha s ambicí, a podporuji všechny její návrhy. Samozřejmě, v této zprávě se potvrzuje univerzální charakter lidských práv a zakotvují se jako základní zásady vztahů Evropské unie s třetími zeměmi.

Třebaže je důležité potvrdit a opětovně potvrzovat univerzální charakter lidských práv, je také stejně důležité, a je nejvyšší čas, vyvrátit další dogma mezinárodní politiky, kterou je iluze, jakou často používáme k tomu, abychom ujistili sami sebe, dogma, že hospodářský rozvoj vede k demokratizaci a zabezpečení dodržování lidských práv. Několik uplynulých desítek let dokazuje něco jiného. Samozřejmě si musíme uvědomit, že jde o dvourychlostní evoluci. Na jedné straně jsme v současnosti svědky bující globalizace na hospodářské úrovni a na druhé straně náhlému náporu demokratizace, který vedl k vytvoření demokracií v Evropě, Latinské Americe a východní Asii na konci studené války, dochází dech. Namísto toho bychom si měli všimnout, že všude ve světě jde často hospodářský růst  a autoritářský režim ruku v ruce. Rychlý hospodářský růst paradoxně působí tak, jako by těmto režimům poskytoval legitimitu a přispíval ke stabilizaci jejich moci.

Dnes velmi správně zaměřujeme náš zájem a koncentraci na situaci v oblasti lidských práv ve velkých rozvíjejících se zemích, jakými jsou Čína a Rusko. Nebuďte však zklamaní. Několik zemí, které patří mezi nejrozvinutější na světě, včetně některých z našich hospodářských partnerů, nedodržuje základní práva svých občanů. Konkrétně mám na mysli Singapur, zemi s prosperujícím a moderním hospodářstvím, jejíž obyvatelé využívají všech výhod rozvinutého státu, kromě politických svobod, konkrétně svobody projevu a shromažďování.

Paní předsedající, kdyby byl stále potřeba důkaz, je poskytnut způsobem, který už nemůže být evidentnější, a to chováním singapurských úřadů k delegaci poslanců EP z mé skupiny v dubnu tohoto roku, k delegaci, které jsem byla členkou. Místní úřady nám nedovolily pohovořit a setkat se s členy singapurské liberální strany pod hrozbou zatčení.

Tato zkušenost, která byla velmi znepokojující, však byla zároveň i velmi užitečná a opětovně mě ujistila o tom, že ochrana lidských práv nemusí nutně kráčet ruku v ruce s hospodářským vývojem, a o tom, že Evropská unie, jak je to běžné, si nevystačí jen s hospodářským přístupem uplatňovaným ve vztazích s příslušnými zeměmi. Právě naopak, Evropská unie by měla nadále sehrávat svoji úlohu v prosazování lidských práv a neustále připomínat zahraničním vedoucím představitelům, že lidská práva platí pro všechny lidské bytosti, všude na světě.

  Marek Aleksander Czarnecki (UEN). – (PL) Paní předsedající, prosazování lidských práv je hlavním pilířem vnější politiky Evropské unie. Souhlasím se zpravodajkou, že Rada a Komise by měly systematicky začleňovat záležitosti související s lidskými právy do programu Evropské unie pro dialog s třetími zeměmi.

Také by bylo vhodné zabezpečit, aby byla lidská práva častěji začleňována do všech oblastí vnější politiky Unie včetně vnějších aspektů politiky vnitřní. K dosažení tohoto cíle by měly být využity všechny dostupné prostředky. V této souvislosti se domnívám, že by bylo vhodné do větší míry využít Evropský parlament. Rada by mohla například Parlamentu posílat půlroční hodnocení každého vedeného dialogu a konzultace spolu s vysvětlením, ve kterém se klade důraz na tendence v pokroku, a ne na jednotlivé výsledky.

Bylo by též vhodné zavést pravidelné konzultační setkání, kterého by se zúčastňovali poslanci Evropského parlamentu po každém kole dialogu a konzultaci. Poslancům by to poskytlo příležitost zúčastnit se přijímání klíčových rozhodnutí týkajících se pokračování nebo pozastavení určitého dialogu. Rovněž se domnívám, že by bylo vhodné zapojit poslance do rozhodovacího procesu o navázání nového dialogu a informovat je o cíli, formách a postupech určených k jeho navázání.

Také se domnívám, že na zefektivnění jejich činnosti by Rada a Komise měly začlenit doporučení a závěry usnesení Parlamentu, zejména usnesení týkající se lidských práv, do programů jejich dialogů.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Paní předsedající, v časovém rozmezí minuty a půl bych chtěl shrnout základní myšlenky, které nás vedly nejen k podpoře, ale k jasnému prosazování této iniciativy, a chtěl bych samozřejmě pogratulovat Eleně Valencianové k její práci a schopnosti dosáhnout dohody, což v tomto případě dokázala.

Teší mě také přítomnost a prokázaný zájem pana Borga, stejně jako přítomnost pana Mattisena, zároveň je mi však líto, že první dvě křesla, vyčleněná pro Radu, jsou prázdná. Domnívám se, že Rada by se této diskuse měla účastnit, jak už bylo řečeno, a je třeba to zopakovat.

Tři témata, jejichž zdůraznění považuji v každém případě za důležité a o kterých bych chtěl hovořit, jsou – zaprvé potřeba, kterou nikdy nemůžeme dostatečně vyjádřit a kterou je zlepšení konzistentnosti těchto nástrojů s cílem posílit skutečnost, že na jedné straně nemůžeme vyjadřovat svoje znepokojení nad některými událostmi a na straně druhé být zticha, když to vyhovuje našim zájmům.

Druhým tématem, které považuji za důležité a o kterém jsme tu již mluvili, avšak chtěl bych to zopakovat, je potřeba větší transparentnosti v tomto typu mechanismu, která vyžaduje širší účast Parlamentu. Bylo už mnohokrát řečeno, že jsme úplně překvapení, abych použil lepší slovo a vyjádřil to mírněji, tím, co mnohým z těchto diskusí chybí, nejen pokud jde o účast, ale také pokud jde o informace, které často vyžadujeme.

A na závěr, avšak v neposlední řadě, je důležitou úloha 14 odstavců této zprávy věnovaných úloze ženy v oblasti lidských práv a jako místopředsedu Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví mě nemírně těší, že mnoho pozměňovacích návrhů, o kterých jsme diskutovali a které jsme přijali v našem výboru, bylo akceptováno.

(potlesk)

  Erik Meijer (GUE/NGL). – (NL) Paní předsedající, široce podporovaný důraz na lidská práva je relativně novou záležitostí. V minulosti byly zdrojem tohoto zájmu socialistické a liberální kruhy. Levici zajímalo zejména právo na bydlení, příjem, služby, spolurozhodování, čisté životní prostředí a osvobození od koloniální nadvlády a všechna tato práva nejen pro ty, kteří je využívají, ale zejména pro všechny, kteří ještě nejsou schopni anebo nejsou dostatečně schopni tato práva vykonávat. Liberálové se snažili zejména o osobní svobody a právo podnikat. Pro některé jiné politické síly byla lidská práva méně významná.

Dokonce i dnes, kdy jsme svědky širší dohody na významu lidských práv, je mezi ideály a realitou propast. Na základě vlastních zájmů mají nejbohatší a nejdemokratičtější země tendenci upřednostňovat podporu režimů, které zabezpečují dodávky zemního plynu a ropy, a na domácí úrovni se snaží zničit hnutí, která protestují zejména proti zájmům Západu. Uplatňování dvojích norem je výzvou k diskreditaci oprávněné kritiky některých jiných zemí jako zbytečného arogantního zasahování.

Ve zprávě paní Valenciano Martínez-Orozcové se správně uvádí, že nekonečné vedení dialogů o lidských právech s neochotnými vládami není platným cílem a že se nesmí dopustit, aby takové dialogy ztroskotaly na nedostatku transparentnosti a demokratické kontroly. Tato zpráva se těší široké podpoře. Pozměňovací a doplňující návrhy byly předloženy především ze strany tří vlámských poslanců ze Skupiny identity, tradice a suverenity v Evropském parlamentu. Nedostatky, které uvádějí, jsou většinou správné, avšak formulace a vynechání, které navrhují, působí dojmem, že v toto případě nejde o hledání řešení, ale o rezignaci na nedostatek výsledků. Věřit, že Evropa by udělala lépe, kdyby se před okolním světem uzavřela s cílem zabezpečit mír a klid, prosperitu a bezpečnost na vlastním území, je iluze. Pozměňovací a doplňující návrhy, které nepřispívají k rovnosti a demokracii pro všechny a k solidaritě s chudými a hladovými, naši podporu nezískají.

  Kathy Sinnott (IND/DEM). - (EN) Vážená paní předsedající, my v EU si lidských práv velmi vážíme. Snažíme se inspirovat národy, s kterými máme vztahy, aby též měly dobrou úroveň dodržování lidských práv. Dialog je základním výchozím bodem, ale v tomto dialogu musíme být ochotni dokonce riskovat hospodářské výhody s cílem hovořit odvážně a pravdivě.

Do této zprávy patří Čína. Víme, že v této zemi existují vážné případy politického a náboženského pronásledování. Před dvěma lety jsem se v Číně setkala s psychiatrem předsedajícím organizaci pro postižené. Hrdě mi řekl, že ve svém městě s více než deseti miliony obyvatel nemají téměř nikoho s Downovým syndromem, protože jim nebylo umožněno žít.

Tato diskriminace vůči lidem s postižením si vyžaduje otevřený dialog bez ohledu na ekonomické vztahy mezi EU a Čínou.

Pokud jde o otázky obchodních vztahů, k vytvoření tlaku na vládu za účelem zlepšit dodržování lidských práv musíme být ochotni podniknout rozhodné kroky, ale být opatrní v tom, aby takové jednání ještě více nezhoršilo situaci pronásledovaných v dané zemi.

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). - (EN) Vážená paní předsedající, zprávu paní Valenciano Martínez-Orozcové pokládám za komplexní. Má jasně za cíl posílit a zlepšit rozsáhlá opatření Evropské unie v oblasti dialogů a diskusí o lidských právech s třetími zeměmi.

Dnes večer hovoříme o jednom z nejdůležitějších nástrojů v oblasti lidských práv dostupných Evropské unii na prosazování lidských práv v našich vztazích s třetími zeměmi. Oceňuji kritický, ale i konstruktivní způsob, jakým se zpravodajka věnuje výzvám, kterým musí čelit fungování dialogu v oblasti lidských práv vzhledem k celkové perspektivní a meziinstitucionální spolupráci.

Plně schvaluji většinu doporučení, která předkládá zpráva a rezoluce. Chtěla bych hlavně obrátit vaši pozornost na potřebu zvýšit transparentnost a přijmout ukazatele pro stanovené referenční hodnoty s cílem dosáhnout praktických výsledků, které by měly podporu dalších nástrojů zahraniční politiky.

Důrazně podporuji doporučení na kontrolu konkrétních standardů pro dialog EU – Čína o lidských právech, stejně jako pro diskusi EU – Rusko, a doufám v jejich brzké rozvinutí do strukturovaného dialogu s cílem zhodnotit potřebu dialogů v oblasti lidských práv.

Je taktéž důležité uplatňovat a využívat výsledky dialogů o lidských právech v projektech organizovaných v rámci Evropské iniciativy pro demokracii a lidská práva a systematicky spojit tyto dva nástroje.

Plně podporuji doporučení, že úloha a účast Evropského parlamentu na meziparlamentních shromážděních v oblasti dialogů o lidských právech může být v budoucnosti ve zmíněných zemích rozšířená.

A v neposlední řadě, lidská práva musí být základním kamenem našeho politického odkazu a je velmi důležité rozvinout toto poselství prostřednictvím důslednosti, transparentnosti a silného politického odhodlání všech evropských institucí a členských států.

  Evgeni Kirilov (PSE). - Vážená paní předsedající, teď, když osm let trvající souboj o bulharské sestřičky a palestinského doktora v Libyi skončil, cítím, že je nevyhnutelné střízlivě vyhodnotit situaci týkající se lidských práv v této zemi.

Zpráva paní Valenciano Martínez-Orozcové uvádí potřebu začít s Libyí dialog o lidských právech. Podporuji potřebu dialogu v rámci barcelonského procesu. Dovolte nám však ujasnit, že nemůžeme tolerovat ani zapomenout na to, že evropské občany unesli, mučili (což potvrdil dokonce syn plukovníka Kaddáfího), osm roků je zadržovali ve vězení a vystavili soudnímu procesu, který byl fraškou, a po tom všem se chovat, jako bychom měli být vděční nebo odměnit libyjskou stranu za jejich konečné propuštění.

Evropská média už živě uvažovala o tom, že by se tento případ mohl stát precedentem pro kteroukoli diktaturu, jak zaměřit pozornost a rozvíjet vztahy s Evropskou unií. Libye kromě toho spustila kampaň proti bulharskému prezidentovi za to, že odpustil sestřičkám po jejich návratu do Bulharska, jako by očekávala, že je pošleme do vězení přímo z letiště.

Na základě dohody Evropské komise s Libyí muselo Bulharsko podepsat dluh Libye v hodnotě 56 miliard USD ve prospěch fondu Benghází. Ostatní země EU vydají dokonce ještě víc. Ještě jednou mi však dovolte ujasnit si, že libyjský režim používá tuto humanitární pomoc politicky na zatajení pravdy a obviňování Západu z plánu úmyslně nakazit arabské děti. Toto absurdní obvinění je stále aktuální.

Libye ještě neprokázala žádný úmysl nápravy a my bychom neměli vytvářet dojem používání dvojích norem jen proto, že tato země má množství ropy a plynu.

Je to zkouška důvěryhodnosti norem Evropské unie v oblasti lidských práv.

  Sarah Ludford (ALDE). - Vážená paní předsedající, tato výborná zpráva paní Valenciano Martínez-Orozcové nás vyčerpávajícím způsobem obeznamuje s parlamentní analýzou o potenciálu, ale též o nevyužitém potenciálu, dialogu EU týkajícího se lidských práv. Od Rady, která je dnes večer, bohužel, nepřítomná, požadujeme, aby konala. Strategie EU týkající se lidských práv nikdy nedosáhne optimálních výsledků bez systematické a promyšlené organizace a bez transparentnosti a pravidelného přehodnocování.

Naše věrohodnost v oblasti lidských práv závisí, samozřejmě, na uskutečňování toho, co kážeme. Jak můžeme naléhat na země jako Jordánsko, Egypt, Libye, Maroko nebo Alžírsko, aby skončily s mučením, když víme, že i Spojené státy si u nich objednávají mučení s tichým souhlasem evropských zemí? Namísto toho, abychom byli důvěryhodní, stáváme se pokrytečtí. Musíme si zamést před vlastním prahem. Mlčení Rady od únorové zprávy o mimořádném vydávání osob nezůstalo bez povšimnutí.

Jeden z nejdůležitějších dialogů, který bychom měli vést, je dialog se stejně smýšlejícími zeměmi, a proto vítám odstavce 115 a 116, které naléhají na EU, aby hledala logické závěry a vyměňovala si zkušenosti, když bude řešit obavy týkající se lidských práv, s USA, Kanadou, Japonskem a Novým Zélandem.

Ale když posledních šest let byla většina evropských občanů znepokojena v souvislosti s válkou proti terorismu, EU nepodnikla žádné rozhodné kroky, aby zabezpečila transatlantický respekt pro základní lidská práva a právní stát.

Samozřejmě, netvrdím, že USA jsou nejhorším obráncem lidských práv na světě. Mohly by však být vzorem pro dokonalost lidských práv a tragédií je, že EU na ně v tomto směru nenaléhala. Směrnice Rady o mučení říká, že EU diplomaticky zakročí a vydá veřejná prohlášení, kterými bude tlačit na třetí země, aby podnikly účinná opatření proti mučení a špatnému zacházení. Jaký diplomatický zákrok? Jaká veřejná prohlášení o únosech, mučení, o základně na Guantánamu? Je tu jen rozpačité ticho.

Možná nám to pomůže pochopit článek z časopisu Economist z tohoto týdne. S názvem „Czechs with few mates“ vysvětluje, jak si Česká republika po dobu tříletého členství v EU získala renomé za prosazování lidských práv na každém kroku. Úžasné! Jen tak dále! Těšme se! Dále však čtu, že v mašinérii bruselské zahraniční politiky jsou takové věci dráždivé. Diplomati EU celkem jasně popisují Českou republiku jako zemi, která „bezhlavě riskuje“, či dokonce je „neprofesionální“, nepochybně nejpohrdavější urážka v diplomatické zbrojnici. Hloupí mladí Češi! Věří rétorice o EU jako o společenství lidských práv. Domnívali se, že články 6 a 7 Smlouvy o EU vytyčující naše hodnoty demokracie, základních práv a zásad právního státu jsou na to, aby se podle nich jednalo! No, vždyť staří cynici z ministerstva zahraničních věcí a Britského společenství národů nebo z Quai d’Orsay, francouzského ministerstva zahraničních věcí, je už postaví do latě.

Jsem na straně českého ministra zahraničních věcí Karela Schwarzenberga, který nevidí žádný rozpor mezi tím být současně přítelem Ameriky a kritizovat jejich porušování lidských práv. Je nejen proti americkému obchodnímu embargu na Kubě, ale i proti základně v zálivu Guantánamo. Jasně říká: „Jsem proti Guantánamu, protože si myslím, že se tam nedodržují lidská práva.“

  Mikel Irujo Amezaga (Verts/ALE). – (ES) Paní předsedající, chtěl bych upozornit na tři aspekty této vynikající zprávy. V první řadě je to úloha Parlamentu v demokratické kontrole strategických dokumentů týkajících se finančních nástrojů vnější pomoci.

Na posledním plenárním zasedání jsme opět diskutovali a kritizovali neschopnost Komise splnit svůj závazek k transparentnosti a parlamentnímu dohledu v souvislosti s finančním nástrojem pro rozvojovou spolupráci. Doufám, že v této oblasti se to nezopakuje.

Zadruhé bych chtěl, aby byla Komise vyzvána k tomu, aby co nejdříve informovala Parlament o tom, kdy a jak navrhuje zavést protokol povolebního mechanismu v rámci pozorovatelských misí na volbách, který se v této zprávě navrhuje.

A zatřetí a na závěr jsou Rada a Komise ve zprávě vyzývány k analýze, podpoře a koordinaci stanovování referenčních kritérií pro dialogy EU s činnostmi jiných dárců a mezinárodních organizací, zejména zavedenými mechanismy OSN.

Zítra budeme v tomto Parlamentu diskutovat o mimořádně naléhavém usnesení o financování zvláštního soudu pro souzení válečných zločinů v Sieře Leone, který zřídila Organizace spojených národů. Považuji to za příklad nedostatku koordinace, ke kterému v současnosti dochází mezi EU a mezinárodními organizacemi, a dobrý příklad objemu práce, kterou je třeba vykonat.

Proto doufám, že tato zpráva bude krokem směrem k dosažení takové koordinace.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, dnes skupina jezídských Kurdů protestovala před tímto Parlamentem a já jsem se k nim s paní Ucovou a jinými připojil. Tato demonstrace zástupců skupiny pronásledované terorismem i hrozbou genocidy byla jen dalším příkladem neskutečné naděje, kterou lidé vkládají do tohoto Parlamentu, pokud jde o záležitosti související s lidskými právy. Proto je důležité, aby byla naše práce v oblasti lidských práv vykonávána systematicky a udržitelně a abychom se vyhnuli určitým chybám.

První vážnou chybou je udělat rozdíl mezi velkými a malými zeměmi, pokud jde o lidská práva, být přísní na malé země a dělat ústupky větším, s kterými sdílíme důležité hospodářské a strategické zájmy. Jde o skutečnost, kterou připouštějí mnohé z našich vlád všech politických směrů, avšak ve zprávě se tento přístup neuplatňuje. Konkrétně se v ní velmi odvážně řeší otázka Číny a Ruska a já jsem velmi vděčný paní Merkelové za to, že velmi jasně na své poslední návštěvě v Číně a dřívější návštěvě Ruska uvedla, že je možné, aby se sledovaly zájmy obou stran, a přesto, nebo právě proto, je možné jasně diskutovat o otázkách souvisejících s lidskými právy.

Druhá chyba, které se nesmíme dopustit, je následující. Rakouský spisovatel Gerd-Klaus Kaltenbrunner jednou řekl, že existují dva typy utlačovaného společenství a jednotlivé oběti: jedna, která má, a druhá, která nemá sex-appeal. První patří na chvilku světla reflektorů a druhá je ignorována. Lidská práva musí platit pro všechny, ať jsou anebo nejsou předmětem zvláštního mezinárodního zájmu v daném čase.

Třetí chybou, které se musíme vyhnout, což je též velmi podstatné, je uvedení stranické politiky do této oblasti. Proto mě mrzí příspěvek pana Meijera, kterého si jinak nesmírně vážím. Zkuste se zeptat pana Kelama nebo pana Landsbergise, kteří žili pod hrozbou sovětského pronásledování, kdo se zastal jejich případu v 80. letech. Byla to naše skupina nebo skupina pana Meijera? Nerovnováhu a sklony ke zneužívání lidských práv ke stranickým politickým účelům je možné najít všude. Této cestě bychom se měli vyhnout ve prospěch cesty uvedené ve vynikající zprávě paní Valencianové a měli bychom vytvořit politiku lidských práv, ve které se uplatňují objektivní normy a která překračuje dělení mezi skupinami a je hodná velké tradice tohoto Parlamentu v oblasti lidských práv.

  Katrin Saks (PSE). - (ET) Chtěla bych poděkovat zpravodajce za vynikající zprávu a vysoké standardy týmové práce. Chtěla bych zdůraznit dvě témata týkající se našeho dialogu o lidských právech s třetími zeměmi. Ve skutečnosti zopakuji to, co říkal předcházející řečník, domnívám se však, že tyto záležitosti jsou tak důležité, že si zopakování zaslouží.

V první řadě je to otázka související s konfliktem zájmů a hodnot, která je pro mě též velmi podstatná. Není tajemstvím, že ve snaze o globalizovaný svět jsme upřednostňovali naše vlastní zájmy a hodnoty. Když se nebudeme odvolávat na naše vlastní hodnoty a prosazovat je v oblastech našeho zájmu, postupně na ně zapomeneme. Oceňuji flexibilitu zpravodajky. Spolu jsme předložily pozměňovací a doplňující návrhy týkající se Ruska a střední Asie. Jde o regiony, kde se zájmy dostávají do popředí a na naše hodnoty se zapomíná.

Evropská unie musí připomínat svým partnerům mezinárodní ustanovení a závazky, k jejichž plnění se zavázali. Jako zpravodajka Rady Evropy jsem jednoznačně přesvědčená, že zájmy jsou na prvním místě v případě velkých států, avšak zároveň jsme velmi netrpěliví při výběru malých států, přičemž ve všech by se měly uplatňovat stejné normy.

V druhé řadě, což je méně významná záležitost, bych chtěla odkázat na naše chování ve vztazích s třetími zeměmi a způsob, jakým ovlivňuje a podporuje lidská práva a související cíle v hostitelských zemích. Musíme jim dávat naději, a ne naopak brát naději. Každý krok, který uděláme, s cílem řešit zdroje problémů, je pečlivě sledovaný. Domnívám se například, že podpora Západu byla pro Pobaltské republiky významná a potřebná pro jejich ambice, a nedostatek takové podpory považuji za deprimující. V této souvislosti bychom též měli našim partnerům zdůraznit, že by měli plnit svoje závazky.

A na závěr opakuji, že tato zpráva tato témata zahrnuje a děkuji ještě jednou zpravodajce za vysokou úroveň týmové práce.

  Hannu Takkula (ALDE). - (FI) Paní předsedající, v první řadě bych chtěl poděkovat zpravodajce Eleně Valenciano Martínez-Orozcové za její vynikající a správně zaměřenou zprávu. Pro toto evropské fórum, kterým je Evropský parlament, je velmi důležité zaobírat se lidskými právy. Úplně souhlasím se zpravodajkou, když tvrdí, že lidská práva by měla být v centru vnější politiky EU.

Když hovoříme o lidských právech, musíme pamatovat na to, že by neměla být jen předmětem prázdné rétoriky, neměla by být jen slovy používanými v politických projevech a při zvláštních příležitostech. Měla by být běžnou realitou v rámci Evropské unie, stejně jako v našich vztazích s ostatními zeměmi, třetími zeměmi.

Co přesně představují lidská práva ve všech svých aspektech? Já tomu rozumím tak, že lidská práva jsou nezcizitelnými právy, která přísluší lidské bytosti od narození do smrti, včetně práv nenarozených dětí a starších osob. Zahrnují práva žen, jak se tu už hovořilo, práva dětí, ale patří mezi ně i práva zdravotně postižených, nemocných, starších, každého. Musíme mít na paměti, že každý život je vzácný a jedinečný. Dokonce bych řekl, že každý život je posvátný a nikdo nemá právo vzít život druhé osobě – vzít jí lidská práva.

Jestliže my v Evropské unii dokážeme sdílet s jinými představu, že lidská hodnota a lidská práva vždy převažují nad tržní hodnotou, jsme na správné cestě v správném směru. Bohužel se zdá, že velmi často dovolujeme, aby tržní hodnota zaujala místo lidských práv. Čína nám dává mnoho příkladů, které jsou pro nás dnes zřejmé. Kromě toho dnes musíme zohlednit například situaci v Rusku. Co představují lidská práva v Rusku? To vidíme, případy známe podle jména – Chodorkovskij a podobně. Čeho jsme jako Evropské společenství hodnot dosáhli? Samozřejmě, že my v Evropském společenství hodnot a v Evropské unii musíme žít tak, jak kážeme, a prosazovat lidská práva a lidské hodnoty všude, v rámci Unie, ale i v našich vztazích s třetími zeměmi.

  Francisco José Millán Mon (PPE-DE). – (ES) Paní předsedající, v druhé polovině dvacátého století, a zejména v jeho posledních třech desetiletích, se v oblasti demokracie a dodržování lidských práv výrazně pokročilo, avšak stále je před námi ještě dlouhá cesta.

Před několika měsíci v Berlíně v rámci deklarace přijaté při příležitosti 50. výročí podepsání Římské smlouvy instituce EU formálně vyjádřily svoji vůli prosazovat svobodu a demokracii ve světě.

V rámci této politiky musíme jednat otevřeně na základě zásady, že dodržování lidských práv ovlivňuje celé mezinárodní společenství a že tato práva jsou univerzální. Tyto dvě myšlenky jsou výslovně uvedené v závěrečném dokumentu přijatém na summitu, který se konal v roce 2005 v New Yorku.

Teorie o tom, že existují části světa, které jsou z toho nebo jiného důvodu výjimkou z dodržování lidských práv, není přijatelná, jinými slovy teorie o tom, že existují režimy, od kterých se nemůže požadovat dodržování svobod.

Při této příležitosti bych chtěl připomenout vynikající esej nositele Nobelovy ceny Amartya Sena o globálních kořenech demokracie a demokracii jako univerzální hodnotě. Ve zkratce, prosazování lidských práv by mělo sehrávat velmi významnou úlohu ve vztazích EU se všemi třetími zeměmi.

Jedním z nástrojů je dialog, a proto se domnívám, že by bylo vhodné vypracovat zprávu, která pomůže zorganizovat a systematizovat dialogy o lidských právech, které Evropská unie vede s jinými zeměmi.

Těší mě skutečnost, že v odstavci 31 zprávy je Rada žádána, aby zabezpečila, že začátek anebo ukončení dialogu splňuje jasná kritéria, a aby předtím vykonala hodnocení dosahu svého jednání. Rovněž souhlasím s tvrzením, že dialog by neměl být samoúčelný.

Svůj příspěvek bych chtěl uzavřít uvedením příkladu Kuby, která se ve zprávě neuvádí a kde se, bohužel, lidská práva a základní svobody stále nedodržují. Rada se však nedávno rozhodla navrhnout zahájení komplexního dialogu s Kubou, do kterého tato práva zahrnuta budou.

Je známo, že stanovisko většiny Parlamentu je nesouhlasné s do určité míry nepředvídatelnou politikou, kterou Rada vykonává poslední tři roky ve vztahu ke Castrovu režimu. Podle našeho názoru by mělo být před přijetím jakékoli další iniciativy prioritou neústupné trvání na propuštění politických vězňů.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Gratuluji své kolegyni paní Valencianové k její významné zprávě, ve které konkrétně navrhuje začlenění Parlamentu do dialogů o lidských právech, které vedou Rada a Komise.

Nejde jen o otázku pokusu o posílení úlohy EP, kterou sehrává na meziinstitucionální úrovni. Jde o otázku pokusu využití výhod přidané hodnoty, kterou účast Evropského parlamentu může přispět k podstatě těchto dialogů a k praktickým výsledkům, ke kterým vedou v oblasti, v níž necitlivost a rozpačitost různých evropských vlád a orgánů nešťastně protiřečí závazku a historicky vedoucí pozici Evropského parlamentu, orgánu zastupujícího občany Evropy.

Je nutné přiznat, že existuje množství případů nekonzistentnosti, které Evropě ubírají na důvěryhodnosti. Jen dnes ráno jsem v příspěvku do diskuse o terorismu kritizovala spolupráci evropských vlád s administrativou prezidenta Bushe v programu obchodu s mučením.

Avšak zamysleme se také nad evropskou politikou rozvoje, která by měla podporovat řádnou správu věcí veřejných, a tedy i lidská práva. Současné portugalské předsednictví dokonce v této souvislosti plánuje posílit evropské vztahy s Afrikou. Proč Komise a Rada nedokážou ani nejmenším využít nástroje, které mají k dispozici, například dohodu z Cotonou, v které jsou zakotveny specifické články věnované lidským právům?

Dnes je už pro 77 milionů Etiopanů a mnoho dalších milionů Afričanů zjevné, že EU nebere dohodu z Cotonou vážně. Třicet osm zvolených členů parlamentu, novinářů a aktivistů, kteří byli v Etiopii uvězněni po volbách v roce 2005, jež byly monitorovány misí Evropské unie, bylo nedávno propuštěno díky opakovanému tlaku tohoto Parlamentu a tváří v tvář nepochopitelnému mlčení ze strany Rady.

Ostatní jsou však stále ve vazbě, jako Netsanet Demissie a Daniel Bekele. Budou někdy schopni uvěřit dohodě z Cotonou a EU? Příklady neschopnosti jednat nebo nechutné servilnosti ze strany představitelů EU existují na celém světě – od Addis Abeby po Peking, od Moskvy po Rijád a od Teheránu po Havanu.

Doufejme, že zprávy evropského komisaře, kterými se nedávno omluvil vládě v Súdánu s cílem předejít vyhoštění místních delegátů Komise, se ukáží jako bezdůvodné.

  Anna Ibrisagic (PPE-DE). - (SV) Paní předsedající, ve světě, kde demokracie a lidská práva nejsou vždy samozřejmostí – u našich sousedů a někdy i v zemích, které ačkoli nejsou členy EU, jsou stále součástí naší Evropy – jsou vztahy EU s okolním světem ještě důležitější. Každý z takových vztahů, ať už ve formě setkání, dialogu nebo dohody, je příležitostí k potvrzení našich hodnot a uložení požadavků zemí, které stále ve svém každodenním životě neprožívají pravý význam humanity, lidských práv a demokracie.

Zpráva, o které tu dnes diskutujeme, je v zásadě dobrá. Poukazuje na některé z těžkostí, s kterými se můžeme setkat při práci s různými formulacemi a přístupy k lidským právům, avšak stále se domnívám, že bychom měli být kritičtější, pokud jde o náš postoj například k Číně a Rusku. Je naší povinností, abychom kritizovali země, které nedodržují lidská práva a nejsou demokratické, avšak je úplně zásadní, abychom kritizovali země, které si myslí, že jsou demokratické – nejen z důvodů naší vlastní důvěryhodnosti, ale i kvůli všem lidem, kteří v těchto zemích žijí a kteří nemají ani příležitost své kritické postoje vyjádřit nahlas.

Demokracie a lidská práva v EU jsou samozřejmostí, a tak máme někdy pocit, že vždy existovaly, existují a existovat budou. Avšak my, co jsme se narodili do diktatury, víme, že za demokracii a lidská práva musíme bojovat den co den. Nestačí říci, že se v oblasti lidských práv vykonává činnost a že se věci zlepšují. Je třeba udělat ještě velmi mnoho, jak často říkáme. V našich dialozích musíme být jednoznačnější a o mnoho konkrétnější jak v kritice, tak i v požadavcích, a musíme začít říkat věci na rovinu, pokud chceme pro svoje děti zanechat lepší svět.

  Pierre Schapira (PSE). – (FR) Paní předsedající, v tuto pozdní hodinu už bylo mnoho věcí řečeno, avšak já bych velmi rád poděkoval pani Valencianové, samozřejmě, za tuto zprávu. Představuje významný krok při zpřehledňování a zefektivňování evropské politiky rozvoje v oblasti lidských práv.

Také bych využil příležitosti, kterou mi tato diskuse poskytuje, abych vyzval zástupce Rady a Komise k lepší meziinstitucionální spolupráci. Je skutečně nezbytné otevřít dialog mezi Radou, Komisí a Parlamentem za účelem kvalitnější koordinace činnosti v oblasti lidských práv a s cílem předejít rozporům a zdvojování, pokud jde o poselství, které chceme zprostředkovat světu.

Bohužel jde o neustále aktuální skutečnost. Abych uvedl konkrétní příklad Barmy, naše politika vůči této zemi je zvenčí nedešifrovatelná. Členové EU se zavázali ke společné petici ve prospěch národního usmíření, demokracie a lidských práv, avšak ve skutečnosti jsou členské státy EU rozdělené, vystupují v slabé a neúčinné pozici, které nemá žádný vliv na režim v Barmě.

Evropská unie nemá politicky žádnou jasnou strategii. Soustřeďujeme se jen na humanitární pomoc, která je samozřejmě zásadní, ale nepostačuje. Nepřijali jsme stanovisko ke způsobu, jakým by Rada bezpečnosti OSN měla řešit situaci v Barmě, čímž jsme nepodpořili rezoluci. Kromě toho Komise snížila objem dotací pro projekty zaměřené na prosazování lidských práv a demokracie v Barmě. Ve zkratce, Evropská unie nevyužívá svůj vliv pozitivním a efektivním způsobem zaměřeným na prosazování a podporu demokracie a lidských práv v této zemi.

Nedávné selhání naší výzvy o propuštění barmské nositelky Nobelovy ceny Aun Schan Su Ťij je toho důkazem. Parlament jí dokonce v roce 1990 udělil Sacharovovu cenu. Tento příklad dokonale dokazuje skutečnost, že naše tři instituce musí jednat společně při prezentování koherentní, srozumitelné politiky k prosazování lidských práv.

  Luís Queiró (PPE-DE). – (PT) Paní předsedající, dámy a pánové, zpráva, o které tu dnes diskutujeme, si v první řadě zaslouží naši podporu, protože velmi podrobně a do hloubky zkoumá téma, které je pro vnější rozměr Evropské unie neskutečně významné, a chtěl bych proto pogratulovat zpravodajce.

Nejhorší věc, jaká by se mohla závazku Evropské unie k světovému prosazování lidských práv stát, by bylo, kdyby se z něho stala samostatná otázka, která se řeší bez ohledu na širší kontext. Alternativou, správnou volbou, jak se domnívám, je chápat prosazování lidských práv jako etickou povinnost z důvodů, které jsou zřejmé, stejně jako skutečnost v zájmu EU, jestliže nestabilita, přistěhovalecké vlny a politické a vojenské napětí spojené s porušováním lidských práv vedou ke krizím, které ze světa dělají nebezpečnější místo.

Proto souhlasím se základní otázkou, avšak měli bychom prozkoumat otázku metody. Jestli chce EU udržovat vztahy jen se zeměmi, které dodržují lidská práva tak, jako je dodržujeme my, potom se naše skutečné vztahy omezí jen na několik zemí. Naopak, jestli chce Evropská unie vždy jednat v souladu s realismem hospodářských, energetických, geostrategických a jiných zájmů, velmi brzy přijde na to, že prosazování momentálních výhod vede vlastně k vytváření nebezpečí pro budoucnost.

Musíme doufat v koherentní strategii EU, která zahrnuje hmatatelný a měřitelný pokrok v oblasti lidských práv v rámci jejího programu vnější politiky. Není možné vyčleňovat rozpočtové prostředky bez hodnocení výsledku jejich uplatnění nebo vyjadřovat neupřímnou podporu návrhům, které nebudou nikdy realizovány.

V této souvislosti je nejbližší summit EU – Afrika příležitostí, kterou si nemůžeme nechat ujít. Jestli hodláme pomoci Africe a Afričanům, a to hodláme, musíme být velkorysí a zároveň nároční ve stejné míře. Jak jsem uvedl, neklameme sami sebe, že můžeme udržovat vztahy jen se zeměmi, které dodržují základní hodnoty, avšak musíme být přesvědčeni o tom, že program v oblasti lidských práv je součástí naší politiky vztahů s těmito zeměmi. Jinak bychom podlehli síle některého z diktátorů a vyslali bychom signál nikoli dobré vůle, ale nedostatku politické schopnosti a jednací síly.

Lepší svět je, paní předsedající, bezpečnější svět a Evropa nemůže zaměňovat tzv. měkkou sílu své diplomacie za vysněnou sílu, či ještě hůře, za žádnou sílu.

  Csaba Sándor Tabajdi (PSE). - (HU) Gratuluji paní Valencianové k její vynikající zprávě, předložila některé velmi důležité návrhy. Zároveň bych chtěl poukázat na několik nedostatků, které nejsou její chybou, ale představují koncepční nedostatky Evropského parlamentu a Evropské unie.

Uvedu příklad Číny, v jejímž případě oprávněně protestujeme proti porušování lidských práv nebo omezování svobody náboženského vyznání, avšak nikdy neuvádíme, že 700 milionů lidí žijících na venkově nemá žádné sociální zabezpečení a důchod. Chtěl bych se zeptat, zda nejde o důležité lidské právo? Budu pokračovat. V celé zprávě se neuvádí ani jedna zmínka o otázce národnostních menšin v Číně.

Evropská unie by měla konečně přijmout skutečnost, že pokud si přeje stabilitu, ať už na západním Balkáně nebo kdekoli na světě, musí se zachovat upřímně při jednáních v otázce menšin a národnostních menšin. Evropský parlament se potřebuje zúčastnit několika seminářů v budově Rady Evropy, aby konečně pochopil, že lidská práva a práva menšin jsou dvě úplně rozdílné věci!

Je nepřijatelné, že v celé zprávě se nevyskytla jediná zmínka o otázce národnostních menšin a jediná zmínka o otázce přistěhovaleckých menšin nebo přistěhovaleckých menšin v západní Evropě. Jen dnes jsem  právě v tomto Parlamentu prohlásil, že Francie, Velká Británie a Holandsko procházejí krizí integrace nových menšin. Jestliže Evropský parlament a Evropská unie nezmění svůj přístup, nebudou schopny řešit mezinárodní problémy a mezinárodní konflikty a nebudou mít morální právo soudit Čínu legitimním způsobem. Měli bychom si zamést před vlastním prahem, vyřešit neřešitelné otázky menšin tady, v Evropě.

  Tunne Kelam (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, v dialozích EU s třetími zeměmi nedošlo k dostatečné shodě a taková situace může podkopat základy důvěryhodnosti politiky EU v oblasti lidských práv. To jsou dva závěry této zprávy.

Náš vzkaz pro Komisi a Radu je proto velmi jasný: otázky lidských práv by měly přejít do reálné politiky. Jinými slovy, neměly by být podmíněny strategickými nebo geopolitickými zájmy.

Největší výzvou zůstává zavést tyto vznešené cíle do našich současných vztahů. Je tu jasný konflikt zájmů a názorů ve vztazích EU s diktaturou v Kazachstánu. V případě Číny a Ruska bychom se při vyjadřování oprávněných obav nad tamější situací měli ptát, zda dialogy, jak se vedly dosud, znamenaly skutečné zlepšení situace.

A když už hovoříme o Rusku, tato země by měla přestat tvrdit, že partnerství EU – Rusko je založeno na společných hodnotách. V současné situaci to vyznívá velmi ironicky. Je třeba nazývat věci pravými jmény, protože Putinovo Rusko je pravděpodobně tam, kde bylo Hitlerovo Německo v polovině třicátých let.

Nevěnování se těmto skutečnostem celou mocí a autoritou EU znamená nést spoluzodpovědnost za surové porušování lidských práv v Rusku.

Ve stejné době vyzval pan Schröder EU, aby nezatěžovala Rusko přehnanými požadavky v oblasti lidských práv a demokracie. Skutečností bohužel je, že EU stále chybí skutečné pochopení, když se s nejlepším úmyslem pokouší vyvážit lidská práva a svoje hospodářské a strategické zájmy.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Pozornost věnovaná dialogu o lidských právech nikdy není zbytečná, a proto bych chtěl přivítat řečníka, který představil mnoho návrhů a hodnocení. Evropský parlament hodlá, a může, být aktivnější součástí v dialozích, které vedou Rada a Komise s třetími zeměmi v otázce lidských práv, protože má nezbytný potenciál a zkušenosti. Tvořivost a nezávislost poslanců EP mohou doplňovat realismus Komise a Rady. Musíme hovořit hlasitěji o statutu zastánců lidských práv a prostředí, ve kterém pracují, stejně jako o hospodářských, sociálních a ekologických lidských právech. Třebaže vztahy mezi EU a Spojenými státy americkými zastiňuje válka v Iráku a Guantánamo, tyto vztahy jsou zdravé díky našim společným hodnotám. EU a Rusko spojují plynovody a ropovody, avšak dialog o lidských právech s Ruskem nemohou obměkčit zdroje energií a obchodní zájmy. Tato velká a významná země hledá národní ideu a osobitou cestu. V této souvislosti bych mohl zmínit připomínku, kterou jsem slyšel v Moskvě. V minulosti jsme se mylně domnívali, že v Rusku jsme na správné cestě, dnes se mylně domníváme, že jsme na osobité cestě. Nikdo neupírá Rusku právo jít vlastní cestou, jak si to přeje většina občanů. Jde však o úplně jinou věc, jestliže je doprovázena omezením svobody projevu a tisku a činnostmi nevládních organizací nebo výjimkami pro určité strany. Nehledá se cesta pro dialog o lidských právech s Běloruskem, ačkoli se domnívám, že je to zájem nejen zastánců lidských práv v této zemi, ale i EU. Důvod, pro který aktivně kritizujeme Bělorusko, platí též pro některé země ve střední Asii a na jižním Kavkazu, které se dokonce účastní evropské politiky sousedství. Nicméně větší ztráty a vůně ropy a zemního plynu by neměly zmírnit postoje vůči porušování lidských práv.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, musím říci, že nebylo jednoduché se touto zprávou prokousat. Byla nesmírně dlouhá a mnoho věcí se v ní opakuje, ale zabývá se důležitým tématem.

Jsem oddaným obhájcem skutečných lidských práv. Musím ale přiznat, že mám potíže s rozsahem koncepce, která má pokrýt skoro každý možný aspekt lidské činnosti: vyjmenuji jich několik, které se opakovaně uvádějí, a to sociální, environmentální, hospodářská a kulturní práva.

Zneužívání lidských práv ve světě se nikdy nevěnovalo tolik pozornosti jako dnes. Přesto to v mnohých zemích, kde je zneužívání nejhorší, paradoxně nevedlo ke změně k lepšímu. EU hraje důležitou úlohu při prosazování právních norem a respektování lidských práv, avšak její zvyk opovrhovat vlastními zákony nijak nepovzbuzuje ke změnám v nejhorších režimech. V této souvislosti mě napadají zejména Zimbabwe a Barma, u nichž zákaz cestování a cílené sankce ze strany EU byly při několika příležitostech z neopodstatněných důvodů ignorovány. A potom se divíme, proč jsou naše opatření neúčinná a tyrani se nám vysmívají!

Mnoho afrických zemí nesplnilo svou povinnost nastolit řádnou správu. Nikoho to asi nepřekvapí, když se nevyšle jasný signál ze strany účastníků dialogu EU týkající se této věci.

Celé roky jsme se pokoušeli, aby se ostatní africké země s námi spojily a pokusily se zlepšit situaci v Zimbabwe, ale zbytečně. Země se mezitím ponořila do hospodářského chaosu a miliony obyvatel jsou za Mugabeho arogantní diktatury ponechány hladovění a chudobě.

Jak se zdá, EU možná opět poruší svá vlastní pravidla a v prosinci pozve Mugabeho nebo jiné zakázané ministry Zimbabwe na summit EU – Afrika v Lisabonu.

Portugalskému předsedovi vlády jsem o tom napsal 3. července. Dosud jsem nedostal odpověď. Když tu Rada právě teď není, mohlo by předsednictvo zjistit, co zamýšlí udělat? Ze včerejší zprávy se dovídám, že komisařka pro vnější vztahy, paní Ferrero-Waldnerová, uvedla, že namísto Mugabeho možná pozvou ministra zahraničních věcí! Nuže, on má též zákaz, na zakázaném seznamu má číslo 83. Mohli byste nám tedy říci, co se v této souvislosti stane ?

  Gabriela Creţu (PSE). - (RO) Paní předsedající, vážení kolegové, tvrzení, že práva žen jsou neoddělitelnou součástí lidských práv, by bylo možné považovat za tautologii, protože jsou v nich inherentně obsažena. Realita jen dokazuje, že jsou vysloveně ignorována. Nedávno jsme vypočítávali zpoždění při dosahování rozvojových cílů tisíciletí, v jejichž rámci jsou ženy cílovou skupinou, ale zároveň i základním faktorem procesu urychlení.

Ve vynikající zprávě Eleny Valencianové se Rada a Komise vyzývají, aby uvažovaly o genderové dimenzi v dialogu se svými partnerskými zeměmi. Avšak dialogu se účastní minimálně dvě strany a my jsme jednou z nich. Domníváme se, že účinnost opatření zaměřených na prosazování a ochranu práv žen, stejně jako kontrola jejich vykonávání, též závisí na citlivosti evropských stran, institucí a našich vlád k otázkám rovnosti pohlaví. To je podmíněné dosažením jejich vlastních cílů stanovených v plánu pro rovnost pohlaví.

Nepotřebujeme vymýšlet sofistikované ukazatele, abychom zjistili, že v Evropské unii existují vlády, ve kterých není žádná žena, a jiné, které nekriticky brání tradice a praktiky porušující práva žen. Všichni víme, že rozhodnutí začít dialog o lidských právech se přijímá na základě několika kritérií stanovených Radou v případě, že se určité situace v partnerské zemi považují za znepokojující.

Dokonce i v ideálním případě, kdy by všichni členové Rady podporovali práva žen, přemýšlím, jakým příkladem jsme pro zemi, od které se požaduje, aby přijala opatření na rovnost zastoupení v politických strukturách. Bohužel tato poznámka platí i pro Evropský parlament, kde existují velké rezervy v oblasti reformy našich vlastních struktur z hlediska rovnováhy pohlaví.

Od evropských institucí a členských států požadujeme koherentnost prohlášení a činů. Je třeba zachovat koherentnost politiky Společenství a nástrojů, aby se negativním způsobem neovlivňovaly s potenciálními opatřeními zaměřenými na ženská práva v partnerských zemích. Mluvit o ženách je důležité, avšak významnější je nechat je hovořit, aby mohly zkvalitnit politické klima, mírové procesy a snížit míru korupce všude na světě.

  Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, předložená zpráva má moji plnou podporu zejména proto, že se týká jednoho z nejpalčivějších problémů, kterému nečelí jen Unie, ale celý svět. Kvalita dialogu a konzultací v oblasti lidských práv s třetími zeměmi v první řadě závisí na koherentnosti a transparentnosti činů. Chtěl bych zdůraznit, že způsob, jak maximalizovat výsledky dialogu, spočívá v utužování spolupráce, zejména pokud jde o trojúhelník Unie, v rámci kterého se přijímají rozhodnutí. Musíme přesně určit cíle, kterých hodláme dosáhnout.

Navrhované zvýšení koherentnosti by také mělo rozšířit společný postup oddělování dialogu o lidských právech od jiných dvojstranných vztahů. Nepochybně se ve zprávě zdůrazňuje, že pokrytectví tohoto druhu by mělo být odstraněno v případě Číny. Tento požadavek však není dostatečně přísně formulován, pokud jde o vztahy s Ruskem. Kritéria, která uplatňujeme v případě lidských práv, by měla být jasně stanovená pro všechny země, a především by měla být stejná.

Je mi líto, že to musím říci, ale toto pravidlo se dost často porušuje. Normy, které jsou univerzálně přijaté, se uplatňují selektivně v závislosti na návratnosti, které je možno dosáhnout tímto způsobem. Tak vypadá situace v případě Ruska, jak už jsem zmiňoval, jestliže Evropská unie je hlavním obchodním partnerem Ruska. Nepochybně z této skutečnosti vyplývají výhody pro obě strany. Nemůžeme však dopustit, aby cenou za dobré obchodní vztahy byla relativizace lidských práv. Doufám, že vám nemusím připomínat, že v Ruské federaci je rozšířené využívání mučení a pronásledování na základě rasy jako v Čečensku, přičemž organizace Reportéři bez hranic umístila tuto zemi na 147. místo na světě, pokud jde o hodnocení svobody tisku a to je nebezpečně blízko takovým zemím, jako je Čína a Severní Korea.

Následky, o kterých hovořím, se též vztahují na Kubu, která se ostatně v této zprávě nezmiňuje. Tak jako v případě Ruska, Evropská unie jako hlavní obchodní partner zavírá oči před záležitostmi, ke kterým v této zemi dochází. Kromě červnového rozhodnutí nebylo přijato žádné zvláštní opatření. Čas od času se dočítáme, že Evropský parlament požaduje to či ono nebo něco odsuzuje, ale jaké výsledky si od toho slibujeme? Stále nebyla udělena Sacharovova cena havanskému hnutí „Ženy v bílém“.

Dalším a velmi významným prvkem v oblasti lidských práv je potřeba zpřísnění nástroje, kterým se upravuje získání a rozdělování finanční pomoci pro opozici v zemích s nedostatečnou úrovní demokracie. Zvláště bych chtěl zdůraznit, jak důležité je správné určení potřeb. Pro opoziční skupiny je často charakteristická nízká úroveň formalizace. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zabezpečili, že peníze se dostanou ke správným lidem, a ne k těm, kteří drží moc. Prosím, zkuste to pochopit, znám tuto situaci z vlastní zkušenosti a vím, že pro tyto lidi jsou konkrétní opatření mnohem hodnotnější než usnesení a záruky.

Chtěl bych využít tuto diskusi o lidských právech, abych obrátil vaši pozornost na situaci křesťanů v zemích Středního východu. O této situaci dostáváme znepokojující zprávy. V srpnu byli dva křesťanští aktivisté z Křesťanského sdružení pro Střední východ zatčeni a obviněni z vyjadřování antiislámských názorů. V Alžírsku vláda omezila náboženskou svobodu nemuslimského obyvatelstva, což má přímý vliv na křesťany žijící v této zemi. Represe ze strany neustále radikálnějších muslimů též ovlivňuje život křesťanů v takových zemích, jako je Irák, Egypt a Libanon.

  Joe Borg, člen Komise. − Vážená paní předsedající, ocenil jsem výměnu názorů o této zprávě, která dokazuje odhodlání Parlamentu hájit lidská práva.

Inspirován diskusí bych se chtěl vyjádřit k poznámkám Komise o doporučeních na zvýšenou transparentnost dialogů o zapojení Evropského parlamentu a organizací občanské společnosti do všech aspektů dialogu a diskusí; bod, ke kterému směřovalo několik intervencí.

Zatímco se některá doporučení zprávy stávají součástí běžných postupů, jako ta týkající se tiskových konferencí a podávání informací, všechny tři instituce by měly důkladně zvážit různé návrhy a najít řešení, přičemž by měly zvážit právní rámec EU a dohody mezi Parlamentem a Komisí, které předpokládá rámcová dohoda z května 2005.

Měli bychom přitom být pragmatičtí. Na jedné straně to znamená neukrývat se za nařízení a výmluvy typu „všechno funguje tak, jak má“ a na straně druhé důsledně přehodnotit politické příležitosti a následky zvýšené transparentnosti v oblasti účinnosti dialogu a především připravenost třetích zemí zúčastnit se dialogu.

Pečlivě by se měl zvážit vliv na současný dialog a vztahy s třetími zeměmi, aby se EU vyhnula nebezpečí připravit se o účinný nástroj.

V každém případě jsem přesvědčený, že dokážeme najít vhodná opatření na uspokojení potřeby informací a zároveň zachovávat a zvyšovat účinnost nástroje.

Co se týče předloženého problému zahrnout lidská práva do obchodních a odvětvových dohod, Komise se domnívá, že není třeba opakovat doložku o lidských právech obsaženou v asociačních dohodách, v dohodě o partnerství a spolupráci nebo v sektorových dohodách.

Absence takové doložky v odvětvových dohodách nám nebrání vést konzultace o lidských právech s dotyčnými zeměmi nebo použít jiný nástroj ze sady nástrojů Evropské unie v oblasti lidských práv.

Komise by v souvislosti s otázkou programů spolupráce v oblasti demokracie a lidských práv chtěla Parlamentu připomenout, že nový nástroj s názvem Evropská iniciativa pro demokracii a lidská práva předpokládá speciální fondy na projekty v problematických zemích, jako jsou Kuba a Barma/Myanmar, které byly v této rozpravě zmíněny.

Dovolte mi zdůraznit, že v otázce univerzálnosti lidských práv Evropská unie souhlasí se zásadou univerzálnosti, nedělitelnosti, vzájemné závislosti a vzájemných vztahů všech lidských práv.

Podle této zásady vyhlášené na Světové konferenci o lidských právech ve Vídni se o lidských právech diskutuje celkově spravedlivým a rovnocenným způsobem na stejném základě a se stejný důrazem. Není samozřejmě vyloučeno, že se na schůzi určitému souboru práv dostane více pozornosti pro aktuální události nebo pro připravenost našich partnerů v dialogu zdůraznit určité otázky místo jiných.

Komisi potěšilo zejména to, že se zpráva věnuje několika doporučením v oblasti práv žen a jejich začlenění do rozhovorů. Neměli bychom zapomenout ani na ostatní soubory práv a skupiny zasluhující pozornost.

Komise v souvislosti s volebními pozorovatelskými misemi souhlasí, že politický dialog, a zejména dialog o lidských právech, nabízí příležitost žádat partnerské země, aby přijaly doporučení těchto misí. Komise v této souvislosti obhajovala i pokračující angažovanost vedoucího mise Evropské unie.

Další postup by se měl zaměřit na činnosti příslušných politických a volebních orgánů a na aktivní úlohu občanské společnosti a podporu demokracie, včetně volební reformy.

Komise není přesvědčena o potřebě zavést k tomuto účelu specifický a samostatný povolební protokolový mechanismus. Její stanovisko je, že podpora, nástroje dialogu a monitorovací mechanismy existují s cílem zabezpečit povolební strategie a podporu demokracie a tyto mechanismy by se měly nadále používat.

Pokud jde o konkrétní otázku pana Van Ordena, postoupím jeho zájem a jeho otázku komisařce Ferrero-Waldnerové, která vám určitě poskytne odpověď.

Na závěr mi dovolte prohlásit, že jsem si poznamenal mnoho dalších poznámek týkajících se jednotlivých situací. Ubezpečuji vás, že tyto poznámky pošlu dále komisařce Ferrero-Waldnerové, která je určitě posoudí.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek, 6. září 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alessandro Battilocchio (NI), písemně. – (IT) Chtěl bych upřímně poděkovat zpravodajce za její práci, protože se domnívám, že je neskutečně důležité, aby se přijala konzistentní evropská politika v oblasti lidských práv a demokracie při vedení mezinárodního dialogu. Ve skutečnosti příliš často převažují argumenty založené na hospodářských a strategických zájmech nad dobrými úmysly a evropskými hodnotami vyhlášenými v tomto Parlamentu. Se zvláštním ohledem na hospodářské a obchodní dohody s třetími zeměmi nebo jednání WTO, EU někdy nevěnuje dostatečnou pozornost právům pracovníků, menšin, žen a dětí mimo EU, čímž se z ní stává tichý spolupachatel brutálních násilných činů a netolerovatelných praktik. Evropská sociální, hospodářská a energetická politika, které EU udělaly nezávislejší, pokud jde o lidské zdroje a zdroje energií, by Evropě mohly pomoci zbavit se jistých geopolitických pout, která ji v některých případech nutí mlčet, když jde o lidská práva. A na závěr, mnoho usnesení a vyhlášení EP týkajících se konkrétních situací zůstává nevyslechnutých. Pro Radu a Komisi je důležité věnovat více pozornosti výzvám poslanců EP, kteří tlumočí požadavky osob nebo etnických skupin, které jsou jinak vyloučené z jakékoli formy komunikace.

  Hanna Foltyn-Kubicka (UEN), písemně. – (PL) Z mnoha kvalitních návrhů uvedených v této zprávě si skutečnost, že se v ní vyzývá Rada a Komise k zapojení Parlamentu ve větší míře do přípravy a vedení dialogů s třetími zeměmi, zaslouží zvláštní ocenění. Evropský parlament je konec konců institucí, jejíž stanovisko k záležitostem lidských práv je na celém světě velmi vážené.

Neměli bychom však zapomínat, že dialog se zeměmi mimo Unii se nesmí stát samoúčelným. Mělo by se kategoricky zdůraznit, že lidská práva nemohou sehrávat úlohu v žádných jednáních nebo rozhovorech s diplomatickým nebo hospodářským základem. Porušení těchto práv nesmí být tolerováno a Evropská unie spolu se svými agenturami musí prosazovat tuto zásadu v absolutní míře vzhledem k historickým, kulturním a morálním hodnotám, které vedou její činnost.

V zásadě musíme vyvíjet stálý a konzistentní nátlak na takové země, jako je Rusko nebo Čína, s nimiž už určitou dobu probíhá institucionalizovaný dialog. Je důležité monitorovat výsledky dohod a závazků, které byly dohodnuty v rámci jednotlivých kol konzultací, jestliže to je jediný způsob, jakým je možné dosáhnout skutečného pokroku. V této souvislosti je potěšující, že ve zprávě se uvádějí oblasti, ve kterých tyto země musí pokročit. Bohužel ještě existuje velmi mnoho podobných problémů.

15. Provádění udržitelnosti v rybolovu Evropské unie pomocí maximálního udržitelného výnosu (rozprava)

  Předsedající . − Následujícím bodem je zpráva (A6-0298/2007), předložená paní Fraga Estévezovou jménem Výboru pro rybářství o provádění udržitelnosti v rybolovu EU pomocí maximálního udržitelného výnosu (2006/2224(INI)).

  Carmen Fraga Estévez (PPE-DE), zpravodajka. – (ES) Paní předsedající, dovolte mi úvodem říci, že dnes se potopila španělská rybářská loď u andaluského pobřeží, přičemž tři lidé zahynuli a po dalších pěti se pátrá. Žádám Parlament, aby soucítil s rodinami obětí v jejich zármutku a v naději na záchranu nezvěstných námořníků.

Nyní bych přešla ke zprávě, o níž dnes diskutujeme. První věc, kterou bych chtěla zdůraznit, jak Komise sama uznává a Parlament uváděl při mnohých příležitostech, je zřejmý nedostatek systému řízení rybolovu Společenství, který po mnoho let, co je zaveden, nevedl k zabezpečení udržitelnosti zdrojů a vedl k nedostatečné podpoře účinného a ziskového odvětví rybolovu.

Paradoxně systém řízení je jediným, který nebyl základní součástí hlavních reforem z roku 2002, a z tohoto důvodu musí Komise neustále záplatovat takový nebo onaký nedostatek, řešit neudržitelné plýtvání, stanovovat každý den kontrolní opatření a zavádět plány na obnovu, avšak bez řešení hlavní otázky, kterou je zavedení koherentního a aktuálního rámce pro model řízení rybolovu.

V takovémto kontextu nám Komise předložila oznámení, v němž se rozhoduje pro maximální udržitelný výnos jako standard dlouhodobého rybolovu, teoretický model, kterým se snaží spojit nejúčinnější využívání druhů se zaručením biologické udržitelnosti. Problém spočívá ve skutečnosti, že se zjistilo, že maximální udržitelný výnos, který jako racionální a teoretický koncept nemusí být dosažitelný, si v rámci praktického uplatňování může ve více směrech protiřečit a ve skutečnosti ho dnes velká část vědců považuje za překonaný.

Otázkou je tady opětovné definování modelu takovým způsobem, díky němuž může být přizpůsoben realitě rybářských společentvi. Proto se objevuje množství otázek o způsobu, jakým je možné dosáhnout toho, co se ve zprávě, kterou zde dnes předkládáme, snažíme zdůraznit, a které nejsou žádným způsobem zodpovězeny v rámci sdělení Komise, které je velmi nejednoznačné a nekonkrétní.

Je zjevné, že zde dnes nekritizujeme záměr Komise zavést nový model řízení, ale její neschopnost vysvětlit nám, jakým způsobem tento model překoná těžkosti svého zavedení do praxe a obejde nebezpečí, která jsou přítomna v současné definici maximálního udržitelného výnosu. Kromě toho víme, že maximální udržitelný výnos vyžaduje množství důvěryhodných, přesných vědeckých údajů, přičemž v případě většiny druhů není možné dosáhnout této úrovně určitosti.

V druhé řadě byl model vytvořen na základě využívání jediné populace, přičemž velká většina rybolovu Společenství je zaměřena na více druhů, což znamená nadměrný nebo nedostatečný výlov mnoha z nich, což je zjevně v protikladu k současné definici maximálního udržitelného výnosu. Systém nefunguje v případě pelagických druhů a dnes už také víme, že stav populací ovlivňují také jiné faktory, jakými jsou chyby při výběru druhů nebo environmentální faktory, které mohou vést k nesprávným definicím maximálního udržitelného výnosu.

Je jisté, že přísné uplatňování kategorie maximálního udržitelného výnosu z krátkodobého hlediska povede k místy drastickému snížení množství rybolovných příležitostí, a proto i rybolovu, příjmu a zaměstnanosti v loďstvu Společenství.

Paní předsedající, dovolte mi poděkovat všem kolegům za jejich příspěvky a požádat o přijetí zprávy, jejímž prostřednictvím se Výbor pro rybářství snaží vyzvat Evropskou komisi, aby v první řadě vyjasnila tyto nejasnosti dříve, než ustanoví zavedení typu modelu pro některé druhy velkého hospodářského významu, jehož účinnost je pro většinu rybolovu vědecky a hospodářsky sporná. Výbor také hodlá vyzvat Komisi, aby nejprve vážně zhodnotila samotný systém řízení rybolovu se zaměřením na ekosystém a potom se rozhodla, jakým způsobem přizpůsobí referenční body a vybraný model, ať už bude založen na maximálním udržitelném výnosu, nebo na něčem jiném. Neměla by tak učinit, a tuto část musím zdůraznit, bez toho, aby předtím vypracovala sociální a hospodářskou analýzu následků jeho provádění a opatření ke zmírnění jeho dosahu. Všechny tyto otázky nás a naše odvětví velmi znepokojují.

  Joe Borg, člen Komise. − Vážená paní předsedající, v první řadě mi dovolte poděkovat zpravodajce, paní Fraga Estévezové, a všem členům Výboru pro rybářství za velmi podrobnou zprávu o provádění udržitelného rybolovu založeného na maximálně udržitelném výnosu.

Potěšilo mě, že ve velké míře souhlasíme zejména s potřebou upustit od každoročního rozhodování a umožnit tím pozvolnější přístup a lepší odvětvové plánování. Dlouhodobý přístup také umožní větší stabilitu a udržitelnost v oblasti využívání zdrojů rybolovu.

Jsem si jist, že souhlasíme s cíli naléhavě přijmout opatření na zlepšení velmi špatného stavu rybolovu v Evropě s cílem dostat zdroje na udržitelnou úroveň, což zlepší výnosnost odvětví rybolovu z dlouhodobého hlediska.

Kromě průmyslových zisků existuje mezinárodní politický závazek, který by měl být splněn. Oceňuji a souhlasím především s názorem Výboru pro rybářství, že společná politika v této oblasti potřebuje nový řídicí model ke stanovení možností rybolovu, obnovu vyčerpaných zásob a přizpůsobení úrovní rybolovného úsilí udržitelným a ziskovým úrovním.

Stejně tak je velmi důležité, že přizpůsobení rybolovného úsilí úrovním maximálně udržitelných výnosů je jediným a nejdůležitějším opatřením, které je možno přijmout ke snížení výmětů v evropských vodách.

Uvědomuji si, že i přesto existují obavy. Souhlasím s mnoha obavami a vím, že je třeba se jimi zaobírat. V první řadě uznávám, že vyhodnotit maximálně udržitelné výnosy není snadné. Existují vědecké nejasnosti a tato věc je z důvodu vlivu na ekosystém a smíšeného rybolovu komplikovaná.

Věda o rybolovu není ještě schopna přesně předpovědět, jaký bude maximální udržitelný výnos pro každý jednotlivý druh nebo skupinu druhů. My se však nesmíme na tyto těžkosti pouze dívat. Věda nám dokáže říci, jakým směrem se má rybolov ubírat, aby se zlepšily výnosy a snížily náklady. I když cíl je nepřesný, směr známe docela dobře.

Měli bychom se vydat správným směrem a postupně přehodnocovat a zkoumat referenční body maximálního udržitelného výnosu v průběhu rozvoje rybolovu.

Situaci v oblasti smíšeného rybolovu je nutno pečlivě prozkoumat a najít nejlepší možná řešení ve vztahu k potenciálnímu výnosu celého systému rybolovu.

Tento progresivní přístup umožní prozkoumat environmentální, hospodářské a sociální aspekty. Je to také přístup, který byl v tomto roce přijat v dlouhodobém plánu pro platýsy obecné a jazyky mořské v Severním moři a který je podle mě dobrým modelem pro realizaci tohoto přístupu. Jak zdůrazňuje vaše zpráva, je nevyhnutelné vydat se správným směrem.

Dovolte mi na tomto místě zdůraznit, že plány dlouhodobého řízení v praxi posouvají řízení rybolovu správným směrem: a to pryč od nadměrného výlovu a nikoli nutně k pevnému cíli maximálního udržitelného výnosu.

Plány zahrnují podmínky pro pravidelné kontroly cílů umožňující v případě potřeby přijmout cíle maximálního udržitelného výnosu, například pokud nastane změna přirozeného prostředí, nebo dojde-li k opravě odborného doporučení.

Za druhé souhlasím, že je důležité řešit otázky rybolovu na místní úrovni a zapojit zúčastněné strany do důležitých rozhodnutí týkajících se volby cílů, rychlosti, kterou bychom se měli k cílům ubírat, a správných kombinací opatření, která je třeba přijmout, jako například daně, řízení úsilí a technické úpravy.

Komise připraví pouze plány maximálního udržitelného výnosu na regionální úrovni a pouze po podrobné konzultaci s příslušnými sektory. Regionálně pořádané rady budou přitom hrát důležitou roli a jejich práce již začala. Hospodářské a sociální analýzy jsou v tomto procesu stejně důležité a Komise spojí všechny návrhy plánů řízení s posouzením vlivů tam, kde budou prozkoumány hospodářské, sociální a environmentální aspekty návrhů.

Zvýšená podpora výzkumu rybného hospodářství je nevyhnutelnou součástí rozvoje plánů maximálního udržitelného výnosu. Rámcové programy, práce Vědeckotechnického a hospodářského výboru pro rybářství (STECF) a podpora Mezinárodní rady pro průzkum moří budou v této souvislosti všechny potřebné, což bude prioritní oblastí v následujících letech.

Přesun k rybolovu s maximálním udržitelným výnosem bude v mnoha případech znamenat úpravy kapacity flotily a omezení v rybolovném úsilí. Evropský fond pro rybářství byl zřízen tak, aby členské státy mohly plánovat rozvoj kapacity národních loďstev a využít spolufinancování z rozpočtu Společenství na pomoc při úpravách velikosti loďstev podle dlouhodobých cílů a zvážení přiměřených sociálních a hospodářských podmínek.

Chtěl bych také říci několik slov v souvislosti se třemi pozměňujícími a doplňujícími návrhy pana Schlytera. Komise je přesvědčena, že pozvolný postup vůči přechodu k podmínkám maximálního udržitelného výnosu by měl ve skutečnosti být všeobecným pravidlem. V žádném případě není potřeba drasticky přejít na maximální udržitelný výnos. Co se týče odborné metodiky pro dosažení maximálního udržitelného výnosu, bude Komise žádat vědecké doporučení jednotlivě pro každý případ. Vůči odborné diskusi bychom neměli být zaujati unáhlenými soudy o tom, která metoda může být lepší v porovnání s jinými.

Nakonec, jak jsem již uvedl, je správné říci, že Evropský rybářský fond zajišťuje členským státům přidělení státní pomoci, aby přebudovaly rybářská loďstva v souladu se strategií maximálního udržitelného výnosu. Na toto bychom však neměli pohlížet jako na kompenzaci, protože odvětví rybolovu bude konečným adresátem nové politiky, ale jako na finanční podnět k uskutečnění přesunu.

Komise bude pokračovat v dialogu s odvětvím rybolovu a začne probírat speciální dlouhodobé plány pro několik druhů rybolovu s perspektivou maximálního udržitelného výnosu. Realizace takovýchto plánů zlepší stabilitu a produktivitu chovů a průmyslu.

Těším se na pozdější diskuse s vámi o těchto plánech. Až bude mít Komise připravená hodnocení vlivu, poradí se se zástupci průmyslu a připraví návrhy. Je ještě hodně práce, kterou musíme udělat, a budu vděčný za vaši podporu při rozvoji v této oblasti politiky.

  Avril Doyle, jménem skupiny PPE-DE. – Vážená paní předsedající, vítám zprávu paní Fraga Estévezové a zejména to, že zdůraznila obavy Komise týkající se tohoto návrhu, neboť mám vážné výhrady k návrhům pana komisaře pro přijetí modelu maximálního udržitelného výnosu jako referenčního bodu pro správu populací ryb.

Rok 2015 je datem politickým, nikoli vědeckým. V souvislosti s nadměrným rybolovem je pro některé druhy příliš brzy a pro jiné příliš pozdě. Obávám se, že zatímco návrh se snaží maximalizovat hospodářský výnos z rybolovu a také zachovat objem chovu pro vytvoření dlouhodobých, maximálně udržitelných výnosů, kritické chyby v modelu by místo snižování úrovně výmětu mohly způsobit nadměrný výlov, neboť základní předpoklady použité k vypočítání úrovně úlovku jsou založeny na jednotlivých druzích a na mělkovodním rybolovu a neberou v úvahu geografickou a biologickou rozmanitost.

Schvaluji cíl zvýšit účinnost v souvislosti s ochranou druhů ryb, což my všichni musíme učinit. Jsem však přesvědčena, že Komise toto dostatečně neprozkoumala. Nedošlo k hloubkové analýze rizik chyb v modelu maximálního udržitelného výnosu. Kromě toho pro velkou většinu vědeckých pracovníků a také pro Organizaci OSN pro výživu a zemědělství byl tradiční model maximálního udržitelného výnosu nahrazen novými špičkovými postupy, které zahrnují ekosystém jako celek místo toho, aby se spoléhaly na zastaralou koncepci dynamiky populace zvířat.

Model maximálního udržitelného výnosu je tupý nástroj, založený na výlovu nadbytečné produkce za vysokého nárůstu populace před dosažením meze únosnosti. Ale může vést k nadměrnému výlovu, pokud se použije při vícedruhovém rybolovu, protože není možné získat optimální úroveň všech druhů ryb v jediném období, nebo když se uplatní na pelagické druhy, které se zdržují v hlubokých mořích a v otevřených vodách, jako je Severní moře a Atlantský oceán.

Jestliže bude přijat, bude mít tento model současně za následek kolaps populací a trhu. Naléhavě žádám komisaře, aby zvolil bezpečný, odborný a na důkazech založený přístup. Pane komisaři, sám jste řekl, že byste neměl být zaujatý vůči odborné diskusi. Souhlasím s vámi. Zvolte odborný a na důkazech založený přístup a ještě jednou přezkoumejte tento návrh místo toho, abyste, bez urážky, tancoval, i když opožděně, jak píská Mezinárodní rada pro průzkum moří.

  Paulo Casaca, jménem skupiny PSE. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, pane předsedo Výboru pro rybářství, chtěl bych začít gratulací zpravodajce k její vynikající práci, a stejně tak i blahopřáním Komisi k jejímu oznámení, jež splňuje jeden z požadavků, které sama schválila na světovém summitu v Johannesburgu v roce 2002 a které jsou identické s prvními osmi cíli, jež byly na této konferenci navrženy. Evropská komise z těchto osmi cílů už jistě většiny dosáhla, avšak panu komisaři bych chtěl připomenout, že se píše rok 2007 s cíli naplánovanými na rok 2015 na summitu, který se konal v roce 2002. Skutečnost, že v této fázi ještě stále diskutujeme o tomto oznámení nepůsobí jako dostatečně rychlá reakce na rozsah výzev, kterým čelíme.

Těší mě, co pan komisař řekl vzhledem k potřebě nového modelu řízení, a jelikož ve zprávě se klade důraz na koncepci řízení ekosystému, domnívám se, že jsme na správné cestě. Avšak jestliže se na tuto koncepci maximálního udržitelného výnosu podíváme jako na radikálně novou koncepci, mýlíme se, protože tato koncepce, která je teoretickou koncepcí, byla vždy na pozadí stanovování všech kvót a celkových povolených výlovů, které mohly být stanoveny pouze na základě této koncepce. Problémem je, že uplatňování této koncepce přináší množství problémů, které mimo jiné velmi dobře vystihla naše zpravodajka a naše kolegyně paní Doylová, a nemůžeme naši činnost založit pouze na slepém uplatňování koncepce, ale musíme se snažit zefektivnit ji, prozkoumat její nedostatky a pozitivní výsledky, a ne upřímně věřit, že tímto oznámením toho bylo dosaženo. Musíme využít všechny dodatečné prostředky, abychom se posunuli dál.

Toto je výzva, jíž čelí Komise, která nám, jak doufáme, brzy přinese dobré zprávy.

  Chris Davies, jménem skupiny ALDE. – Vážená paní předsedající, mrzí mě, že toto je jedna z příležitostí, kdy mě těší, že Parlament má v této oblasti tak málo pravomocí, obzvláště když existuje skutečná možnost, že tato zpráva může být zařazena do zítřejšího hlasování.

Pokud ano, může se stát, že někdo řekne : „Tedy, Parlament vyzval Komisi, aby se opětovně zabývala svými návrhy.“ Nechci, aby došlo k takovému veřejnému gestu, chci, aby Komise věděla, že existuje alespoň pár poslanců, kteří naprosto nesouhlasí s tím, co se tu navrhuje.

Zpráva Komise z roku 2006 byla slabá, upřímně řečeno, byla to jen cukrová vata. Sotva stála za napsání. Byly tam návrhy plánů, samé plány, ale návrhů na jednání tam bylo poskrovnu. Co zde však paní zpravodajka, tedy Parlament, navrhuje, je podle mě ještě horší. Dívám se hlavně na jeden odstavec: „ Domnívám se, že nastal čas navrhnout zavedení systému maximálního udržitelného výnosu.“ Očividně potřebujeme více analýz. Tedy, zatímco Komise chce plány, my chceme jednoduše o plánech více diskutovat. Kdy se něco udělá? Přijde-li s tím Parlament zítra, pak doufám, že Komise to vůbec nevezme na vědomí, protože to pokládám za zcela nezodpovědné.

Existuje otázka, oprávněná otázka, po metodice, která má být použita k dosažení stavu maximálního udržitelného výnosu. Na rovinu, víme, co je třeba udělat, avšak polovinu našeho času si jen hrajeme se slovy. Jestliže se dvě třetiny rybích populací neuloví biologicky bezpečným způsobem, pak je třeba zastavit lov, ukotvit loďstva v přístavech, rybáři nesmí pracovat, možná by se jim přiznala kompenzace, a to všechno do té doby, kdy neobnovíme rybí populace a nedáme tak všem šanci na dlouhodobou zdravou budoucnost. Musíme umožnit, aby se obnovily rybí populace.

Upřímně, diskutovat o podrobnostech, jak dosáhnout dokonalého stavu maximálního udržitelného výnosu, můžeme, až budeme mít ryby a dlouhodobou jistotu, že máme populace ryb pevně zajištěné.

Pane komisaři, velmi si vás vážím od té doby, kdy jsme se poprvé setkali. Líbilo se mi, co jste řekl. Mohl bych zmínit dvě věci? Především si myslím, že vaše stanovisko není jednoznačné, myslím, že váš kabinet vás drží na schůzích mimo. Domnívám se, že Evropa potřebuje obránce svých ryb a spolu s tím, že musíme vyřešit některé problémy, musíme stát i před kamerami evropských televizí a říkat, co je potřeba dělat.

Druhá věc je tato: nyní jste ve třetím roce pětiletého období. Bylo hodně dobrých myšlenek, ale nedostatečně uskutečňovaných. Chtěl bych, abyste byl významnou osobností v dějinách Evropské unie za politováníhodné společné politiky rybolovu a její reformy. Prosím, přestaňte myslet na sebe jako na dodatek, jednejte a udělejte něco!

Před pěti lety jsem byl v Johannesburgu, kde Evropská unie podepsala zásadu zabezpečení stavu maximálního udržitelného výnosu do roku 2015. Nemluvili jsme o zavedení politiky do roku 2015, mluvili jsme o tom, že bychom měli dostat ryby na tuto úroveň do roku 2015. Neměl by to být jen zlomek, musí to být víc než to.

Jestliže toho máme za osm let dosáhnout, už bude pravděpodobně příliš pozdě. Musíme začít jednat, a dokud se tak nestane, musíte se považovat za neúspěšného.

Neposlouchejte Parlament, neposlouchejte ministry, kteří se vás celou dobu pokoušejí blokovat, jednoduše začněte konat svou povinnost.

  Carl Schlyter, jménem skupiny Verts/ALE. – (SV) Paní předsedající, mohu jen souhlasit s tím, co říká pan Davies. Ryby vymírají! Když vymřou, rybáři přijdou o příjem. Proto je o dost rozumnější investovat do budoucnosti prostřednictvím zavedení maximálního udržitelného výnosu namísto maximálního dostupného výnosu, který Unie dosud uplatňovala. Ten je zcela neudržitelný!

Potom můžeme diskutovat o vědeckých nedostatcích v metodách a o skutečnosti, že se možná jedná o nepoužitelný nástroj. Avšak EU stanovuje nízkou inflaci jako celkový cíl hospodářské politiky, přičemž jde o neskutečně nepoužitelný nástroj, který však není stejným způsobem kritizován. V takovýchto případech se jedná o nástroj o mnoho použitelnější a chtěl bych za to poděkovat panu komisaři. Uvědomil jste si, že tato politika je zcela nesprávná, zcela neúspěšná a nyní se to snažíme napravit.

Později budeme diskutovat o problému s plýtváním a kombinace opatření by mohla začít tyto problémy řešit. Avšak, pokud hovoříme o sociálně-ekonomických hodnoceních, musíme si stanovit delší časovou perspektivu. To je podstatou mého pozměňujícího s doplňujícího návrhu. Bez toho můžete hned říci: „Ach ano, ti rybáři dnes nechtějí nic dělat.“ Vzít práci rybářům všech budoucích generací je, když už nic jiného, špatné sociálně-ekonomické hodnocení.

  Pedro Guerreiro, jménem skupiny GUE/NGL. – (PT) V rámci všeobecných připomínek k základním bodům obsaženým v diskutované zprávě, která má nesmírný význam pro odvětví rybolovu, se domníváme, že je důležité zdůraznit rozdíly v dlouhodobém a krátkodobém uplatňování zásady udržitelnosti v odvětví rybolovu. To znamená, že v rámci dlouhodobých plánů se snažíme o určení cílů nebo témat, s cílem dosáhnout stabilní situace po relativně delším časovém období, přičemž krátkodobá opatření vycházejí z návrhů vypracovávaných ročně, s cílem upravit v krátkém časovém období míru úmrtnosti ryb, až dokud nebude dosaženo úrovně stanovené jako dlouhodobý cíl.

Pokud jde o dlouhodobý cíl pro rybolov, základní cíl stanovený v Johannesburgu by mohl být přijat, a tím cílem je dosažení maximálního udržitelného výlovu rybích populací. Je však potřeba zdůraznit, že pro formulaci cíle maximálního udržitelného výnosu je potřeba vypracovat vědeckou analýzu po určení míry úmrtnosti ryb, při níž je zaručen maximální výlov, který rybolovné zdroje mohou poskytnout udržitelným způsobem. Pro tento účel je podstatné zohlednit přírodní charakteristiky každého rybolovného zdroje, jakož i povahu a typ metod rybolovu. S cílem zhodnotit úroveň, která je vhodná jako ukazatel pro dlouhodobý cíl, je potřeba přezkoumat prognózy, jež vypracovali vědci, z čehož vyplývá, že tyto prognózy musí být založeny na spolehlivých informacích, že je přijmou řídící pracovníci a akceptují je a že je budou dodržovat rybáři, přičemž budou vždy, a to vždy bych chtěl zdůraznit, chránit sociálně-ekonomickou situaci v odvětví rybolovu a rybolovných společenství.

Prakticky je cílem odhadnout míru dlouhodobého výlovu a příslušnou míru úmrtnosti ryb. Pro tento účel musíme vybrat kritérium pro udržitelnost a určit úroveň rybolovu, která vede k úrovni maximálního udržitelného výlovu. A zde začíná skutečná diskuse.

Pro dlouhodobé hospodaření s populacemi ryb ve výlučných hospodářských oblastech členských států byly navrženy různé hodnoty, pokud jde o míru úmrtnosti ryb, . Různí vědci se domnívají, že jako míru úmrtnosti ryb je vhodnější stanovit hodnotu F0.1 než například hodnotu míry úmrtnosti ryb, kterou nepovažují za přiměřenou. Bylo by třeba poznamenat, že hodnota FMSY, která je mírou úmrtnosti ryb, by se neměla zaměňovat s hodnotou maximálního udržitelného výnosu, která je úrovní výlovu.

A na závěr souhlasím, že je nevyhnutelné, aby opatření zaměřená na udržitelnost doplňovalo hodnocení sociálně-ekonomických následků a nákladů, které představuje jejich provádění.

  Thomas Wise, jménem skupiny IND/DEM. – Vážená paní předsedající, nestává se často, aby člen Strany za nezávislost Spojeného království gratuloval v tomto Parlamentu zpravodajce. V tomto případě udělám vzácnou výjimku.

Organizace OSN pro výživu a zemědělství odhaduje, že 70 % výlovu rybích druhů na této planetě už dosáhlo nebo překročilo maximální udržitelný výnos. Společná politika rybolovu se skandálním problémem plýtvání, jenž z ní pramení, nejvíce přispěla k tomu, co je potenciálně závažnou ekologickou katastrofou, která hrozí zejména v Severním moři.

V osmdesátých letech rybáři varovali kanadskou vládu, že treska obecná se loví až příliš nadměrně. Vláda varování ignorovala a do roku 1992 se lov tresky obecné zcela zhroutil. Zdá se, že podobná situace nastává v evropských vodách.

Zpravodajka zmiňuje nedostatečnou analýzu a nevhodná řešení nabízená v oznámení Komise, které opakovaně popisuje jako přehnaně zjednodušující. Komise byla nedávno kritizována za způsob, jakým shromažďuje a interpretuje statistiky v oblasti námořních otázek. Na nedávné tiskové konferenci se vláda Spojeného království odvolala na „ absenci potřebných informací o tom, jaké by měly být vhodné cíle“. Interpretace maximálního udržitelného výnosu ze strany Komise je založena na zastaralých modelech a dogmatických ekologických koncepcích. Jasně ukazuje touhu za každou cenu získat další pravomoci.

Ztráta našich populací ryb je příliš vysoká cena a já děkuji zpravodajce za čestnost, s níž odsoudila oznámení Komise. Určitě to o něčem svědčí, když i eurofilní parlamentní skupina PPE-DE kráčí ve stopách Strany za nezávislost Spojeného království. Vlastně, dříve či později to pochopí každý!

  Jean-Claude Martinez, jménem skupiny ITS. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, zprávy, které předložili naši dva kolegové včetně zprávy od paní Fragové, se týkají tohoto neřešitelného problému rybolovu, neřešitelného proto, že populace ryb jsou omezené a poptávka se neustále zvyšuje. V konečném důsledku politika rybolovu není SZP.

Od roku 1968 a Sicca Mansholta dělala Komise 40 let strategickou chybu v SZP, která dosáhla rozměrů zločinu proti lidskosti, jelikož lidstvo potřebuje obilniny a mléko a není jich dostatek, což dokazuje zvyšování cen.

Politika rybolovu je jiná. Chyby, které dělá Komise, jednoduše vyplývají z jejích standardních technokratických přestupků, nikoli však ze strategického zločinu. Hospodaření s rybolovnými zdroji prostřednictvím celkových povolených výlovů, kvót, nástroje FNOR, víceletých orientačních programů (MAGP) selhalo. Komise právně upravovala všechno: sítě, tonáže, sílu loďstva, množství jednotek a nakonec, jak nám říká zpravodajka, máme méně rybářů, méně tresky dokonce i méně tuňáka modroploutvého ve Středozemním moři, což způsobilo hněv rybářů v červnu a v červenci. V oblasti, z níž pocházím, například v přístavu Sète nebo Le Grau-du-Roi rybáři, kteří využívají tzv. sítě thonaille k lovu ryb, což je tradiční způsob lovu ryb do malých sítí u pobřeží, protestovali, že od července nemohou lovit.

Navzdory všem kontrolám, všemu ničení, všem sankcím, možná jednoho dne na rybáře připevní elektronické čipy, aby je mohli sledovat, jsou zdroje ohroženy, jak nám říká zpravodajka. Společná politika rybolovu selhala, a proč? Protože se jedná o celosvětový problém: problém s rybami v Číně, Indonésii, na Filipínách a v Peru. Podobně jako v případě révy, kterou vytrháváme, přičemž ostatní svět ji sází, podobně ničíme lodě, zatímco Spojené státy je staví a Rusko, Island a Norsko zvyšují objem motorů na svých plavidlech.

Můžete stanovit ukazatele typu maximálního udržitelného výnosu, avšak jestliže náš soused loví více, to, že vy lovíte méně, nezlepší stav populací ryb. Kromě toho, protože zemědělství nebo akvakultury není skutečným řešením, třeba kvůli rybímu masu, je rybolov dokonalou ukázkou toho, že úroveň Společenství je příliš vysoká v případě lovu ryb u pobřeží, kde by rozhodnutí mělo být přijato na místní úrovni, nebo příliš nízká v případě lovu ryb na otevřeném moři. V těchto případech se buď velmi rychle dostaneme na světovou úroveň za pomoci vědců, nebo na konci dvacátého prvního století budeme chodit do kina hledat poslední Nemy.

  Jim Allister (NI). - Vážená paní předsedající, vítám a podporuji tuto zprávu a chválím paní zpravodajku za její práci. Léta jsme diskutovali o udržitelném rybolovu a stejně tolik let o byrokratických kontrolách. Nicméně populace ryb nejsou v podstatě o nic větší a rybářů je o mnoho méně a o mnoho chudších. Je těžké vyhnout se závěru, že politika rybolovu do dnešního dne byla vlastně jen beznadějným selháním.

Rybáři o tom mluví už léta, ale dosud je Komise neposlouchala, a zdá se, že ani pan Davies, který, jak se zdá, se snaží o ještě větší selhání. Celkový přípustný odlov a kvóty jako klíčový nástroj pro kontrolu byly katastrofou, z níž vzešel skandál týkající se plýtvání a pro mnoho rybářů znamenal téměř chudobu. Navzdory tomu ještě i v rámci nového navrhovaného modelu maximálního udržitelného výnosu se stále nachází toto chybné překrývání systému kvót celkového přípustného odlovu se systémem rybolovné intenzity. Musí být odděleny. Nemůžeme mít oba. Všichni chceme udržitelný rybolov, ale to znamená i udržitelnost pro rybáře. Znamená to zabránit plýtvání. Znamená to zjednodušit technická opatření a znamená to zahrnout flexibilitu. Dosáhněme toho co nejdříve.

  Rosa Miguélez Ramos (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, myslím si, že je již pozdě, všichni jsme velmi unaveni a já se cítím poněkud šokována těmito hroznými zprávami o smrti tří rybářů a o pohřešování dalších pěti ve vodách Cádizu – loď patřila k loďstvu Barbate – a myslím si, že takové zprávy by nás všechny měly přimět k zamyšlení, neboť dokazují, jak obtížné je povolání, které si může v okamžiku vyžádat životy osmi mužů.

Myslím si proto, pane komisaři, že jedním z hlavních problémů, na které toto sdělení poukazuje, je, že vzhledem k tomu, že se snaží přijmout opatření týkající se zdrojů a pouze omezit rybolov bez stanovení povinností dalších hospodářských subjektů činných v oblastech spojených s mořským ekosystémem, ztrácí, a my všichni ztrácíme, politickou legitimitu, zvláště proto, že ředitelství Komise, které je odpovědné za rybolov, je rovněž odpovědné za námořní záležitosti.

Moje druhá obava, nebo otázka, je, jak má Komise v úmyslu provádět maximální udržitelný výnos z praktického hlediska, když vše naznačuje, že to způsobuje problémy, a to závažné problémy, zvláště v případě smíšeného rybolovu, při němž přicházejí do styku různé druhy ryb, a úroveň odlovu, která určuje úroveň výkonu, neodpovídá maximálnímu udržitelnému výnosu každého jednotlivého druhu. A další problém je s těmi populacemi, pro něž nemáme žádná hodnocení.

Jisté je to, že ti, kdo pracují v tomto odvětví, jsou tím dotčeni a mají pravdu, když uvádějí, že mezery, které zanechává loďstvo Společenství, aby vyhovělo maximálnímu udržitelnému výnosu, tomuto politickému závazku maximálního udržitelného výnosu, budou okamžitě zaplněny podnikateli ze třetích zemí, neboť rybolovný trh se řídí potřebou poskytovat nepřetržité dodávky.

  Ian Hudghton (Verts/ALE). - Vážená paní předsedající, za poslední roky jsem ne vždy souhlasil s naší zpravodajkou, paní Fraga Estévezovou, ale s větší částí zprávy mohu souhlasit. Uvádí, že systém Společenství ztížil kontroly a podpořil plýtvání. Uvádí, že vítá oznámení Komise uznávající, že současná politika řízení rybolovu selhala. Poznamenává, že bude těžké přijmout model maximálního udržitelného výnosu pro rybářské oblasti s více druhy ryb, který se jistě vztahuje na většinu toho, co dělají skotští rybáři. Poznamenává, že pro pelagické druhy je tento model nevhodný.

Nesouhlasím se slovy „eliminovaná diskriminace“ a zítra budu žádat o hlasování po částech, abychom toto vynechali, protože z minulých diskusí s naší zpravodajkou vím, že je to znamení pro útok na relativní stabilitu, která musí přetrvat, dokud máme společnou politiku rybolovu. Souhlasím však také s předcházejícími poznámkami pana komisaře, když řekl, že se musíme vydat správným směrem. Po všech těch letech bolesti, která byla přímo způsobena výsledkem společné politiky rybolovu, bychom už měli být dál.

  Urszula Krupa (IND/DEM). – (PL) Paní předsedající, v rámci tohoto minutového příspěvku bych chtěla mluvit jménem polských rybářů, kteří tvrdí, že zavedená nařízení týkající se zákazu výlovu tresky jsou pro polské rybáře diskriminující, zejména vzhledem k všeobecně známým údajům o výlovu jiných zemí.

Rybáři doufají, že formulace nařízení vyplynula z nevědomosti na straně Evropské komise týkající se skutečného rozsahu rybolovu v Baltském moři vykonávaného jednotlivými zeměmi. Nepožadují pouze, aby bylo nařízení anulováno, ale také aby byl jmenován zvláštní nezávislý výbor pod záštitou Evropského parlamentu, jehož úlohou by bylo prošetření a vysvětlení zásad a metod kalkulace počtu ryb v Baltském moři po rozšíření Unie v roce 2004 a vysvětlení rozsahu nesrovnalostí.

  Catherine Stihlerová (PSE) - Vážená paní předsedající, jen málo z nás bude něco namítat proti důležitosti prosazení dlouhodobé udržitelnosti komerčních zásob ryb. EU podepsala závazek předložený na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu v roce 2002 k dosažení maximálního udržitelného výnosu v rybolovu nejpozději do roku 2015.

Je nevyhnutelné, abychom zahájili diskusi o způsobech, jak dosáhnout cíle snižovat vliv rybolovu na ohrožené druhy. Zpráva paní Fraga Estévezové je důležitou součástí tohoto procesu.

Podstata rybolovu s nízkým úhynem ryb a budování velkých zásob jiker byly také posuzovány ve zprávě „Net Benefits“ vypracované strategickým oddělením předsedy vlády Spojeného království.

Jako Skotka velmi dobře vím, jakým tlakům čelí zranitelné druhy ryb, jako například treska obecná, a o to více znám i praktické těžkosti při zavádění plánů řízení ve smíšených rybářských oblastech jako například u skotského pobřeží. Těžkosti nás nezbavují povinnosti jednat.

Jsem ráda, že Komise uznala důležitost účasti zainteresovaných stran a to, že regionální poradní rady by měly být součástí navrhovaného procesu, aby bylo v této věci dosaženo pokroku. Některé z regionálních poradních rad už začaly zvažovat dlouhodobé řízení a otázku maximálního udržitelného výnosu a bude důležité, aby se strategie rozvinula v partnerství se zúčastněnými stranami.

V této fázi se nesmíme nechat svést diskutováním o technické stránce toho, co maximální udržitelný výnos představuje a jak by se měl uplatňovat. Důležitější je zaměřit se na vyvážení možností rybolovu s dostupnými zásobami ryb pro udržitelnější budoucnost.

  Marianne Mikková (PSE). - (ET) Dámy a pánové, před pěti lety jsme na summitu o trvale udržitelném rozvoji v Johannesburgu přijali závazek chránit populace ryb a rychle je obnovovat na úroveň, která zajišťuje maximální udržitelný výnos. V rámci změny správního systému, která se připravuje, se stanovují výrazně ambicióznější cíle ve srovnání se současnou bezpečnou úrovní a zásadou prevence. Výhody a nevýhody změny však musí být pečlivě zváženy.

Evropská unie potřebuje flexibilní systém pro hospodaření s populacemi ryb a nástroje pro rychlou reakci. Do dlouhodobých plánů musí být začleněna také ustanovení pro rozumné, avšak flexibilní roční úpravy. Evropská komise předpokládá, že zásoby ryb jsou ovlivněny především výlovem, avšak počasí, predátoři, cizí druhy a člověkem způsobené problémy mohou mít také veliký dopad na zásoby ryb. Dopad plynovodu mezi Ruskem a Německem na životní prostředí v oblasti Baltského moře nebyl ještě zhodnocen navzdory tomu, že s výstavbou se již začalo.

Chápu jako znepokojující záležitost, že nedávno se v Baltském moři vyskytla medúza, druh pocházející z Afriky, který v 80. letech přivedl zásoby ryb v Černém moři k téměř úplnému vyhynutí a momentálně plení Kaspické moře. Za jediný rok se tento druh rozšířil z pobřeží Švédska do centra Baltského moře. Nemůžeme sedět se založenýma rukama a čekat, dokud nebudou zničeny všechny zásoby ryb i v Baltském moři.

Účinky nového správního systému je proto nutné přezkoumat především na regionální, a ne na evropské úrovni, protože loďstvo každého členského státu je specifické. Pokud máme vykonávat progresivní politiku v oblasti rybolovu, je mimořádně důležité zapojit regionální poradní orgány. Změna správního systému vyžaduje omezení v počtu rybářských flotil a jejich nákladu, čímž představuje velké ztráty pro naše rybářské podniky. Evropský fond pro rybářství zjevně nemá dostatek prostředků k tomu, aby se s takovými ztrátami vyrovnal.

(předsedající přerušila řečnici)

  Joe Borg, člen Komise. − Vážená paní předsedající, v první řadě mi dovolte zmínit nehodu, kterou zmiňovala paní Fraga Estévezová a paní Miguélez Ramosová. Také já cítím znepokojení a žal nad ztrátou života a doufám, že se ztracení rybáři dostanou do bezpečí.

Dovolte mi vyjádřit se k některým bodům předloženým v této diskusi, které se ukázaly být přinejmenším dost odlišné, diametrálně odlišné v tom, jak se pohnout kupředu. Jak již bylo řečeno, z debaty je jasné, že máme společný názor, že rybolov se musí co nejdříve dostat na udržitelnou úroveň. Neznamená to, že naše návrhy jsou drastickým a okamžitým krokem. Spíše si dáváme za cíl dostat se k maximálnímu udržitelnému výnosu postupným a flexibilním způsobem. Na každém kroku opětovně zhodnotíme a přehodnotíme cíle, které jsme si stanovili, a bude-li to nutné, přizpůsobíme je měnící se situaci.

Přístup maximálního udržitelného výnosu nám, jinými slovy, poskytuje směr a nikoliv nevyhnutelně pevný cíl. Opakuji, že přístup maximálního udržitelného výnosu pohání řízení rybolovu správným směrem, od nadměrného využívání k podmínkám vyššího a stabilnějšího výlovu a nižším nákladům.

Tento přístup by měl být přizpůsobivý, abychom, jak se dozvídáme více a jak se mění environmentální a ekosystémové podmínky, mohli k přístupu použít nové poznatky.

Byl vznesen argument, že maximální udržitelný výnos nefunguje, není vhodný pro pelagické druhy a že je zastaralou koncepcí. Dovolte mi říci, že v Evropě a v dalších částech světa existují strategie řízení rybolovu, které byly úspěšné. Ačkoli tato koncepce není nová, neznamená to, že je zastaralá. Důležitým bodem je, že dokud určuje cestu pro řízení rybolovu a je dostatečně flexibilní, aby umožňovala pravidelné kontroly, má dobré šance na úspěch.

Dobrými příklady úspěchu jsou například populace tresky tmavé, tresky jednoskvrnné a makrely obecné, které jsou všeobecně stabilní a výnosné.

Dovolte mi zdůraznit jeden bod. Účelem tohoto návrhu není pokutovat rybáře, kteří se nepochybně musí různě přizpůsobovat. Návrh spíše hledá způsoby, jak dosáhnout cíle, a ubírá se směrem, kde odvětví funguje ve stabilnějším a výnosnějším prostředí. Jak jsem uvedl ve svém úvodním projevu, Evropský fond pro rybářství umožňuje členským státům rozvíjet opatření týkající se přizpůsobování kapacity a rybolovné intenzity v kontextu dlouhodobých plánů včetně sociálních a hospodářských ustanovení zahrnujících vhodné využívání veřejných financí ve svých operačních programech.

Další vznesená námitka se vztahuje ke skutečnosti, že maximální udržitelný výnos při smíšeném rybolovu nebude fungovat, protože pokud se zaměříme na to, abychom u jednoho druhu dosáhli maximálního udržitelného výnosu, můžeme se dostat do situace, v níž další druhy lovené při tomto smíšeném rybolovu budou málo využívány. Myslím, že v této situaci a u větší části smíšeného rybolovu musíme být realističtí. Příslušné druhy jsou stejně využívány na úrovni, kterou není možné udržet. Je zřejmé, že použití přístupu maximálního udržitelného výnosu v případě smíšeného rybolovu bude náročné a každý případ musí být prozkoumán jednotlivě. Problém smíšeného rybolovu však existuje, a jestliže jej nebudeme řešit, nenastane žádné zlepšení a nebude možno podniknout kroky správným směrem.

Pokud se jedná o diskusi, dovolte mi říci, že Komise se zavázala zapojit zúčastněné strany a provést konzultace. Od přijetí cíle maximálního udržitelného výnosu na summitu v Johannesburgu se už vedlo mnoho diskusí. Těchto diskusí se zúčastnily členské státy, vědečtí pracovníci a regionální poradní rady, které se také zabývají našimi návrhy a hledají způsob nejlepšího směřování. Diskuse o plánech se uskuteční v pozdější etapě, poté co připravíme posudek vlivů, oslovíme průmysl a sestavíme své vlastní návrhy. Těším se na trvalý dialog s vámi o těchto plánech.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek, 6. září 2007.

16. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

17. Ukončení zasedání

(Zasedání skončilo ve 23.25 hod.)