Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 26. září 2007 - Štrasburk

10. Tajná zatčení a nelegální přeprava zatčených, na nichž se podílely členské státy Rady Evropy (zprávy Fava a Marty) (rozprava)

  Předseda . − Dalším bodem programu jsou prohlášení Rady a Komise o tajných zatčeních a nelegální přepravě zadržených osob, které se týkají členských států Rady Evropy (zprávy Fava a Marty).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, v prosinci 2005 Evropský parlament ve svém usnesení, v kterém se vyžaduje zřízení dočasného výboru pro přepravu a nelegální zadržování vězňů, opět potvrdil, cituji: „... své odhodlání v boji proti terorismu, zdůrazňuje však, že tento boj nelze vyhrát prostřednictvím obětování základních principů, které se terorismus snaží zničit, především že ochranu základních lidských práv nelze nikdy kompromitovat“.

Předcházející předsednictví Rady mělo v tomto Parlamentu možnost vyjádřit svůj souhlas s tímto stanoviskem. Nemohu začít, aniž bych zdůraznil, že současné předsednictví má stejné odhodlání se stejným důrazem. Rád bych připomněl, že boj proti terorismu nemůže kompromitovat naše hodnoty a principy, které se týkají ochrany základních práv. Podle našeho názoru je to klíčovou záležitostí. V boji proti terorismu budeme úspěšní, jen pokud zůstaneme svobodní: osvobozeni od strachu a jakéhokoli zneužívání nebo manipulace formou zastrašování. Naší nejsilnější zbraní a naší nejúčinnější obranou jsou naše hodnoty a principy týkající se ochrany našich základních práv.

I když samotná Rada nemá pravomoc vyjádřit své stanovisko, neexistuje žádný členský stát Evropské unie, který by neuznal význam vynaloženého úsilí a iniciativ přijatých s cílem dospět k pravdě. Měli bychom si pamatovat, že hovoříme o základních principech, na nichž je založená naše evropská demokracie. Hledání pravdy umožní eliminovat vznesená podezření. Je proto nezbytné, aby vyšetřování v této oblasti tuto věc vysvětlila a aby nevedla k dalšímu zmatku. Předcházející předsednictví, které mělo příležitost vystoupit v tomto Parlamentu, generální tajemník a vysoký představitel a evropský koordinátor boje proti terorismu v rámci spolupráce s dočasným výborem Evropského parlamentu v této souvislosti neselhali.

Jsem proto přesvědčený, že by bylo zcela nespravedlivé naznačovat jakýkoli nedostatek odhodlání ze strany Rady nebo ministrů zahraničních věcí. Skutečně musím zdůraznit mnohé iniciativy, ať už parlamentní nebo právní, které různé evropské země přijaly po těchto zprávách.

Z tohoto důvodu bylo zcela vhodné jednat v duchu zásady subsidiarity. Jak jistě víte, v mnohých oblastech, které výbor vyšetřuje, nemá Evropská unie žádné pravomoci k jednání. V této souvislosti mám na mysli především dohled nad zpravodajskými službami. Na tuto skutečnost už tento Parlament a jeho výbor upozorňovali předcházející předsednictví a vysoký představitel pan Solana. Můžeme toho samozřejmě litovat, pravdou však je, současné smlouvy omezují rozsah působnosti Rady v těchto oblastech.

Z naší strany vás však mohu ubezpečit, že portugalské předsednictví bude aktivně a konstruktivně spolupracovat. Rád bych připomněl naprostou a transparentní spolupráci, kterou nabídla portugalská vláda, během vyšetřovaní tohoto dočasného výboru Parlamentu, která skončila v únoru tohoto roku, stejně jako v souvislosti s iniciativami generálního tajemníka Rady Evropy podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech ve vztahu k údajným letům CIA a nelegálním záchytným střediskům v Evropě.

Jak je všeobecně známo, i když samotná Rada nepřijala stanovisko k zprávám, které předložili pan Fava a pan Marty pod záštitou tohoto Parlamentu a Rady Evropy v uvedeném pořadí, neznamená to, že tyto zprávy ignoruje. Rada v rámci zahraniční politiky Evropské unie ve skutečnosti aktivním a pozitivním způsobem obhajovala lidská práva a mezinárodní právní předpisy.

Důsledně jsme argumentovali, že ochrana základních hodnot a mezinárodních právních předpisů vyžaduje vážnou a důkladnou diskusi o lidských právech v kontextu boje proti terorismu. V této souvislosti EU zdůraznila, že lidská práva, práva utečenců a mezinárodní humanitární práva se musí respektovat a dodržovat. Rada bude nadále podrobně monitorovat vývoj týkající se lidských práv v rámci boje proti terorismu a přijme příslušná opatření na zabezpečení jejich ochrany. EU je i nadále odhodlaná prosadit absolutní zákaz mučení a krutého, nelidského a ponižujícího zacházení a trestů.

Naše akce se řídí tímto cílem a s třetími zeměmi budeme vždy diskutovat o obavách, které tento problém způsobuje. EU a její členské státy jasně uvedly, že existence jakýchkoli tajných záchytných středisek, kde jsou osoby zadržovány v právním vakuu, není v souladu s mezinárodními humanitárními právními předpisy. V Úmluvě proti mučení a dalšímu krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu se jasně uvádí, že členské státy musí zakázat tajná záchytná místa, přičemž musí zabezpečit, aby se všechny osoby, kterým je odňata svoboda, zadržovaly v oficiálně uznaných záchytných střediscích a aby byla místa jejich pobytu známa. V Úmluvě proti mučení a dalšímu krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu se také uvádí, že žádnou osobu nelze násilím vrátit do země, kde by jí hrozilo riziko mučení nebo kruté zacházení.

Je všeobecně známo, že příslušné otázky, které se týkají pravomoci na kontrolu letišť, inspekce a zpravodajských služeb, v podstatě patří do odpovědnosti a pod kontrolu členských států. Je pravda, že Sitcen vykonává pravidelné analýzy a používá k nim informace, které poskytují členské státy, nemá však operační jurisdikci nad takzvanými zpravodajskými službami. Je třeba poznamenat, že členské státy EU také čelily komplexnosti, která je v této souvislosti typická pro systém třídění a zpracování žádostí o přelet, přistání a povolení pro kontrolu na zemi. Představuje to pro všechny novou velkou výzvu. Pokud jde o naši stranu, portugalská vláda nejen realizovala tento někdy náročný a velmi pomalý postup sběru údajů, také vytvořila pracovní skupinu na hodnocení mnohých postupů a navrhování zlepšení, jejíž význam byl řádně uznaný v závěrečné zprávě, kterou tento Parlament přijal v únoru.

Musím zdůraznit, že práci, kterou vykonal generální tajemník Rady Evropy, jsme považovali za velmi důležitou, a zprávám, které předložil pan Marty, jsme věnovali náležitou pozornost. Dotazník a doporučení, které vypracoval generální tajemník Rady Evropy podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech, v Portugalsku, a podle mého názoru i v jiných členských státech, také umožnily bezprecedentní přehodnocení vnitrostátních právních rámců, záruk a kontrolních mechanismů jako celku, včetně analýzy postupů na třídění, ověřování a kontrolu žádostí o povolení pro přelet a přistání letadel na vnitrostátním území.

V případě Portugalska to určitě vedlo k institucionálním, technickým a provozním zlepšením. Pokud jde o doporučení generálního tajemníka Rady Evropy, která se týkají kontrolních záruk, členové je převážně chápali tak, že iniciativy, které jsou k dispozici, by neměly vést k zbytečnému zdvojování právních předpisů nebo pověřování Rady Evropy novými pravomocemi.

Na druhé straně je možné souhlasit, že existuje prostor na efektivnější uplatňování a přísnější kontrolu existujících mechanismů. Jsem přesvědčený, že kdyby se tato vyšetřování vykonala důkladnějším a klidnějším způsobem, výsledky by byly efektivnější. Navzdory stále doporučované preciznosti a bez ohledu na zmatečné prohlášení, avšak v rámci snahy zohlednit některé námitky v prohlášeních obhajujících význam příslušných hodnot a dobrého jména evropských demokracií, je pravda, že všechny tyto iniciativy mají uplatnění a smysl. Proto je v nich třeba pokračovat, především nyní, když se stala klíčovou důkladná a otevřená analýza nových problémů, které představují teroristické hrozby, jako například dilema bezpečnost versus svoboda. Kromě toho existuje stále větší potřeba schopnosti reagovat na problémy, které vznikly v důsledku boje proti bezprecedentní hrozbě, na základě mezinárodních právních předpisů.

Vážený pane předsedo, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, posilování prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti vycházející z Haagského programu a příslušného akčního plánu je jednou z hlavních priorit společného osmnáctiměsíčního programu německého, portugalského a slovinského předsednictví. Boj proti terorismu je v této souvislosti jednou z nejdůležitějších výzev, pro něž tato tři předsednictví definovala cíl zintenzivnit spolupráci v této oblasti, prostřednictvím pokračování v implementaci strategie EU na boj proti terorismu. Jak jistě víte, pan Gilles de Kerchove byl nedávno jmenován novým evropským koordinátorem boje proti terorismu, a podobně jako jeho předchůdci bude připraven poskytovat tomuto Parlamentu všechny potřebné informace.

Tuto příležitost musím využít i k zdůraznění toho, že v rámci transatlantického dialogu jsme zvláště diskutovali o otázce dodržování lidských práv v rámci boje proti terorismu, především na posledním summitu Evropské unie a Spojených států v dubnu, kde se vyzdvihly závěry Evropské rady ze dne 11. prosince 2006.

Portugalsko, předsedající Radě, jasně uvedlo své odhodlání pokračovat v tomto dialogu a rozšiřovat ho, protože ho považuje za klíčový pro obě strany.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, rád bych poděkoval zástupci Rady. Dámy a pánové, Komise – a já – jsme od začátku sledovali a podporovali práci dočasného výboru Evropského parlamentu související s tímto velmi dobře známým tématem a vážnými obviněními a příslušnými důležitými událostmi.

Samotná závažnost těchto událostí, dokonce samotná představa, že se mohly stát, je samozřejmě nezbytným důvodem spolupráce všech tří institucí, Komise, Parlamentu a Rady. Je třeba ještě jednou zopakovat – a jsem rád, že to mohu udělat –, že boj proti terorismu musí být vyvážený plným respektováním základních práv a právního státu. Jsou to dvě základní podmínky fungování demokracie.

V tomto duchu jsem přesvědčený, že nelegální přeprava vězňů a hypotéza o existenci více či méně tajných záchytných středisek – v případě, že se patřičným způsobem prokáží – by nepochybně představovaly vážně porušení mezinárodních právních předpisů a základních lidských práv. Všichni víme, že všichni členové Evropské unie musí dodržovat základní principy Úmluvy o lidských právech, především články 5 a 6.

Jsme samozřejmě přesvědčení, že tyto události se v členských státech řádným způsobem přešetří. Tato vyšetřování musí samozřejmě vykonávat příslušné soudní orgány. Jedna věc musí být jasná, dokonce už byla mnohokrát jasně uvedená ve zprávě, kterou předložil pan Fava, a ve zprávě Rady Evropy: v parlamentní zprávě se mohou uvádět fakta, Parlament však pochopitelně nemá žádnu pravomoc ani povinnost vykonávat soudní vyšetřování.

Pokud jde o údaje z neznámého zdroje, na základě právního státu – který musíme respektovat – se vyšetřováním pověřují svobodné, nezávislé soudy. Jejich úkolem je odhalit zdroje, které stojí za obviněními. Pro objasnění, obvinit členský stát nebo jednotlivce bez odhalení zdroje tohoto obvinění je principem, který je přijatelný v parlamentní zprávě, ne však v soudním vyšetřování. Jsem proto přesvědčený, že soudní vyšetřování budou pokračovat, jak je tomu v některých členských státech včetně mé vlasti. Zpráva si však evidentně vyžaduje další postup, takže uvádím iniciativy, o nichž jsem přesvědčen, že k uvedenému postupu přispějí.

Dne 23. července jsem napsal polské a rumunské vládě, přičemž jsem je upozornil na jejich povinnost vykonat komplexní, hloubkové vyšetřování a požádal jsem je o podrobné informace o tom, zda už tato vyšetřování začala a jaký byl jejich výsledek. Doufám, že obě vlády odpovědí, o jejich reakcích vás samozřejmě budu informovat, důvodem je především mé přesvědčení, že pokud je někdo z něčeho obviněný, v rámci pravdy a transparentnosti musí mít všechny právní možnosti vysvětlit a dokázat nepravdivost tohoto obvinění, v opačném případě se vyšetřováním musí pověřit nezávislý soud. Podle mého názoru je velmi jasná odpověď v zájmu obviněné strany.

Mým druhým bodem je toto: jak jsem uvedl na poslední schůzi, vypracoval jsem dotazník pro všechny členské státy, který se týká terorismu. V tomto dotazníku každý členský stát uvádí opatření, která přijal v rámci boje proti terorismu, výsledky dosažené v souvislosti s efektivitou vnitrostátních právních předpisů a především úroveň ochrany základních lidských práv, kterou poskytují vnitrostátní právní předpisy. Mám v úmyslu analyzovat odpovědi a potom vypracovat zprávu pro Radu a Parlament o efektivitě opatření členských států, která jsou zaměřena na boj proti terorismu, a jejich vhodnosti a slučitelnosti s principem respektování základních práv.

Můj třetí bod se týká letecké dopravy. Výboru LIBE jsem dal slib, že přezkoumám velmi důležitý právní aspekt, jemuž se v současnosti nevěnuje pozornost: kde leží hranice mezi definicí civilní letecké dopravy a vládní letecké dopravy, jinými slovy, proč vládní letecká doprava nepodléhá běžným kontrolám, jak je tomu v případě civilní letecké dopravy? Tato práce probíhá podle plánu a Evropská komise má předložit oznámení o celkové letecké dopravě. Komise proto přijme toto oznámení velmi brzy, na konci tohoto roku, a předložíme samozřejmě návrh na lepší definici uvedené koncepce vládní letecké dopravy, která se často vykládá takovým způsobem, jenž umožňuje obcházet nezbytné kontroly.

Existuje však další iniciativa, která se týká letecké dopravy. Je součástí obecného řešení zavádějícího společná pravidla pro všechny členské státy, která se týkají každého druhu letadla, jež vstupuje do společného evropského vzdušného prostoru bez letového plánu. Nepochybně víte, že od 1. ledna 2009 se na základě pravidel uplatňování takzvaného jednotného evropského vzdušného prostoru všem členským státům zavedou společné požadavky pro letové plány, takže v této souvislosti sladíme pravidla letových plánů všech letadel, ať už přes evropský vzdušný prostor přelétávají nebo do něj vstupují. Bude to obrovským přínosem, protože se omezí odlišné zacházení týkající se přeletů a přistání, s kterým se v členských státech setkáváme.

Dalším bodem je ratifikace dohody o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy. Kdyby existovala, přičemž už měla existovat, evropská dohoda – která je podepsaná, ale ještě není ratifikovaná – pravidla vydávání vězňů ze Spojených států a do Spojených států by mohla být mnohem jasnější. Hovoříme tu o vězních, kteří podléhají vyšetřování nebo jsou podezřelí v souvislosti s terorismem. Tuto dohodu ještě musí ratifikovat několik členských států, naštěstí jich není mnoho. Ještě jednou jsem formálně vyzval všechny ministry spravedlnosti, aby co nejdříve ratifikovali tuto dohodu o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy.

Ještě je tu bod, který se týká dohledu nad zpravodajskými službami. Tento bod se uvádí v obou zprávách, jde však o citlivou záležitost. Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je vnitrostátní reakce, i když je třeba zdůraznit určité společné požadavky. Prvním požadavkem je posílení parlamentní kontroly v členských státech. Některé země přijaly nebo přijímají vnitrostátní právní předpisy zaměřená na značné posílení pravomoci svých vnitrostátních parlamentů, které se týkají dohledu nad činnostmi zpravodajských služeb. Podle mého názoru je to správná cesta, protože jak jistě uznáte, nedokáži si představit budoucí společné evropské právní předpisy, kterými by se řídily tajné služby, a myslím si tedy, že je velmi důležité, aby se o této záležitosti diskutovalo.

Vážený pane předsedající, na závěr bych rád uvedl, že si myslím, že o této záležitosti bychom měli dále diskutovat a zároveň mít na mysli právní stát jako princip a samozřejmě dodržování lidských práv; mezi základní práva však také patří právo nebýt obviněný, kromě případů, když se obvinění zakládá na důkazech získaných podle řádných postupů.

  Jas Gawronski, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, má politická skupina vyjádřila opodstatněnou kritiku zprávě pana Martyho a velkou většinou hlasovala proti zprávě, kterou předložil pan Fava. Je to zahanbující, protože tento Parlament by měl být schopen překonat svou vnitřní názorovou nejednotnost a vyprodukovat společnou pozici aspoň v souvislosti se záležitostmi, jako jsou terorismus a lidská práva. Bohužel, se nám to nepodařilo proto, že zpráva, kterou předložil pan Fava, vychází z tohoto předsudku: Spojené státy jsou vinny! Rok jsme tedy ztratili tím, že jsme nehledali pravdu, ale důkaz o této vině, přičemž jsme opomíjeli, a dokonce utajovali všechny skutečnosti, které by dokazovaly opak.

Rád bych ještě uvedl jeden praktický, a dá se říci, že skandální příklad. Jedním z důvodů, kvůli nimž jsme navštívili Polsko, byl rozhovor s novinářkou, která před rokem mezi prvními oznámila existenci věznic CIA v Polsku. Bohužel, když jsme se s ní setkali, změnila svůj názor; říkám „bohužel“, protože to myslím ironicky. Už si nebyla jistá; řekla nám, že dnes by už takový článek nenapsala. I když je tato zpráva plná svědectví novinářů, kteří mají na tezi zpravodaje stejný názor, není v ní ani zmínka o změně názoru této novinářky. Utráceli jsme peníze daňových poplatníků, promrhali jsme rok, aniž bychom objevili něco jiné kromě faktů, které už byly známé z tisku a z oficiálních i neoficiálních zdrojů USA, a kdyby prezident Bush nepoukázal na existenci věznic CIA, neměli bychom jistotu dokonce ani v tom.

Pane komisaři Frattini, řekl jste nám, že Polsku a Rumunsku jste napsal dopisy, v nichž je žádáte o vysvětlení, nedostal jste však odpovědi. Nikdy není dobré neodpovídat, nejsem však překvapený, protože tato obvinění nejsou podložená. Ve svém dopise odkazujete na domnělé informace, ne na konkrétní skutečnosti, a obě země už na nejvyšší úrovni uvedly, že vyšetřování uskutečnily a že podle jejich názoru žádné věznice CIA neexistují. Může a nemusí to být pravda a každý si o tom může myslet, co chce, jak jste však vy, pane Frattini, uvedl, není možné obviňovat bez důkazů.

Pravdou je, že zprávy, které předložili pan Fava a pan Marty, jsou plné frází, jako například „je velmi pravděpodobné“ a „nelze vyloučit“, z kterých potom vycházejí pevné závěry. Ať mi nikdo s cílem omluvit nedostatek důkazů neříká, že nejsme soud a že náš dokument je politickým dokumentem. Když jsme vyzváni, abychom zkoumali, ať jsou okolnosti dostatečně mimořádně na to, abychom se odvolávali na článek 7 Smlouvy o Evropské unii, už to není politické.

Vzhledem k tomu, že nyní v tomto Parlamentu cítím pozitivní naladění, pokud jde o novou zprávu o CIA, mám jedno doporučení. Přestaňme produkovat tendenční výklady minulosti; přestaňme vyšetřovat tuto záležitost, o níž jsme nic nezjistili. Nechejme to na soudy – jak řekl komisař – a na novináře, kteří mají nezbytné prostředky pro vyšetřování, a mohou to udělat lépe než my. Soustřeďme se na budoucnost, na politiku a na „doporučovací“ část, jež je jedinou přijatelnou částí zprávy, kterou předložil pan Fava.

Spojené státy určitě udělaly chyby; v některých případech porušily lidská práva, v rámci boje proti terorismu je však velmi jednoduché nedělat chyby, pokud se nedělá nic. Terorismus je novým fenoménem, který v našich právních předpisech není zakotvený, a právní předpisy se nyní musí přizpůsobit. Vypracujme právní předpisy týkající se řízení s cílem předcházet jakýmkoli dalším porušováním lidských práv, vyhýbat se opakování chyb z minulosti a přizpůsobit naše pravidla a nařízení novému druhu globální hrozby.

Snaha Komise vykonat celkové hodnocení opatření přijatých členskými státy je správná; ostatní iniciativy, které oznámil a začal realizovat pan Frattini, jsou také přijatelné. Zůstává však ještě mnoho práce, pokud se má terorismus řešit globálním, důrazným a koordinovaným způsobem. Mám na mysli internet a opatření k zabránění a potrestání kriminálních činů, s cílem vyhnout se paradoxní situaci, která spočívá v tom, že zatímco vlády jednají zejména na vnitrostátní úrovni, samotní teroristé jednají na globální úrovni prostřednictvím internetu a buněk umístěných všude ve světě.

Naše budoucnost závisí na naší schopnosti bojovat proti terorismu. Sjednoťme se s cílem vyhrát tento zápas.

  Claudio Fava, jménem skupiny PSE. – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, má zpráva byla přijata před sedmi měsíci a od té doby přicházejí náznaky, že se děje něco nového, jedině ze Spojených států. Jeden z těchto náznaků připomněl pan Gawronski: prezident Bush dekretem z 20. července potvrdil, že jeho administrativa se bude nadále uchylovat k nelegální činnosti CIA ve formě mimosoudního zajišťování a zadržování podezřelých teroristů v zemích, které si to přejí.

Dalším významným náznakem je, že Kongres USA začal vlastní nezávislé vyšetřování mimořádného vydávání. Znamená to, že nejde o historickou kapitolu, ale o současnou záležitost.

Soudní vyšetřování probíhají v čtyřech evropských zemích: Španělsku, Portugalsku, Německu a Itálii. Dosud se vydalo třicet devět předběžných příkazů k zadržení mnohých úředníků a agentů tajné služby Spojených států. V rámci prošetřování ze strany tohoto Parlamentu se zdokumentovala fakta, ne názory. Faktem například je, že některé z našich vládních a bezpečnostních služeb spolupracovaly s CIA při mimořádným vydávání. Pana komisaře Frattiniho bych rád upozornil, že naše zdroje v tomto případě nejsou anonymní. Našimi zdroji byla prohlášení vlád Spojeného království a Německa, jak je uvedeno ve zprávě.

Předložili jsme 48 doporučení, především Radě, a rádi bychom se dozvěděli, zda se Rada během těchto sedmi měsíců řídila aspoň jedním z těchto doporučení. Měli jsme především tyto dva požadavky: vyzvali jsme evropské instituce – včetně Rady –, aby převzaly své příslušné odpovědnosti podle článků 6 a 7 Smlouvy, a očekávali jsme, že Rada vyvine tlak na všechny příslušné vlády, aby předložily úplné a komplexní informace, s možností realizace vyslechnutí v případě potřeby. Nestalo se tak. Vážený pane Lobo Antunesi, není pravda, že Rada nemá pravomoc; Rada má pravomoc udělenou na základě článků 6 a 7 Smlouvy.

Naše požadavky by určitě mohlo splnit německé předsednictví a nyní portugalské předsednictví. Oceňujeme iniciativy pana Frattiniho, nejsme však spokojení s těmito dvěma šestiměsíčními předsednictvími, která ve skutečnosti umožnila zapomenout na rok práce našeho vyšetřovacího výboru. Vzhledem k tomu, že veřejnost v našich zemích se chce dozvědět pravdu, mlčení Rady – a musím říci, že mnohých našich vlád – je pro Evropu promarněnou šancí.

Není však v úmyslu tohoto Parlamentu vzdát se. Je mi líto, pane Gawronski, ale k tomuto tématu se musíme vrátit. Zpráva Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci z vlastní iniciativy bude naším příspěvkem v rámci boje proti terorismu takovým způsobem, který vždy a všude respektuje lidská práva každého jednotlivce; nejdůležitějším lidským právem, jak řekl před staletími Cesare Beccaria, je presumpce neviny.

  Ignasi Guardans Cambó, jménem skupiny ALDE. – (ES) Vážený pane předsedo, Parlament přijal usnesení o této záležitosti, Rada Evropy přijala další text o stejné záležitosti, jasný a explicitní ve všech oblastech, a ti z nás, kteří mají určité právní povědomí, však vědí a nejsou překvapení, že – říkám to s určitou dávkou ironie – existuje právní stát, především trestní právo, na základě kterého není nikdo povinný uskutečňovat sebekritické prohlášení. Překvapuje nás to: Rada a všechny vlády to uplatňují na sebe.

V tomto případě se namísto přijetí opatření rozhodli nadále mlčet, podobně jako obžalovaný, který se nehájí, ale odmítá akceptovat obvinění prostě tím, že zůstává nečinný a nadále mlčí.

Je zahanbující vidět Radu jako instituci a všechny její členy, jak jednají jednotně a kolektivně těží z právních předpisů, které obžalovaní využívají před soudem. Mlčení institucí v souvislosti s odpovědností, ať už aktivní nebo pasivní, na základě akcí nebo nedbalosti, na základě přesvědčení nebo strachu ze způsobení problémů v důsledku tlaku ze strany spojeneckého národa: toto mlčení jednou z největších potup demokratického kontextu, v kterém dnes žijeme, a týká se všech zainteresovaných.

Je podobně těžké uplatňovat mechanismy odpovědnosti v Evropské unii, protože tyto mechanismy nejsou určené na uplatňování vůči všem členským státem, které se snaží navzájem se chránit.

Při vypracovávání Smlouvy a navrhování článků 6 a 7 si určitě nikdo nepředstavil, že bychom se nacházeli v situaci, v níž bychom neřešili porušování základních práv nebo nečinnost týkající se ochrany základních práv ze strany vlády, ale ze strany evropské instituce: samotná Rada zůstává nečinným společníkem, za spoluúčasti všech členských států. Takováto situace se nikdy nepředpokládala a skutečně představuje ochranu.

Nemáme žádné právní mechanismy, abychom vůči tomu přijali opatření, zástupci Rady bych však chtěl říci, že historie tyto záležitosti objasní, protože historie vždy objasní chyby současnosti, v níž se pod záminkou ochrany naší svobody ohrožují všechny koncepce, na kterých byla založená Evropská unie.

  Konrad Szymański , jménem skupiny UEN. – (PL) Zpráva, kterou předložil pan Fava, je založená na nepřímých důkazech, a namísto pevných závěrů se v ní vytváří pocit podezření vůči členským státům.

Zpráva pana Martyho byla dokonce vypracovaná ještě méně zodpovědným způsobem. Všechny její zjištění se zakládají na anonymních zdrojích, a proto je není možné ověřit. Tento přístup nemůže poskytnout žádná ubezpečení, že zpráva pana Martyho nepodléhala manipulaci ze strany služeb a organizací, které nejsou ochotné zapojit se do transatlantické spolupráce v zájmu překonání terorismu. Jsem velmi rád, že pan Antunes uvedl, že mezinárodní právní předpisy nejsou dostatečné k řešení problémů spojených s terorismem. Ani jedna ze zpráv, o kterých diskutujeme, nebyla v ničem přínosem. Oficiální vyšetřování a zkoumání, která se v Polsku uskutečnila, jsou v souladu s našimi principy občanské kontroly tajných služeb. Kromě toho, naše principy jsou v souladu s příslušnými evropskými normami v této oblasti. Nevidím proto smysl opakování této diskuse.

  Cem Özdemir, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, zprávu, kterou předložil pan Fava, schválil tento Parlament v únoru 2007 a obsahuje dlouhý seznam doporučení, která se týkají právních i politických aspektů. Rád bych věděl, jak by se Rada na tato doporučení odvolala a uvedla podrobnosti o tom, co se od té doby udělalo. Pokud Rada nemá k dispozici zprávu, kterou předložil pan Fava, rádi jí poskytneme další kopii. Potom bychom však byli velmi zvědaví na to, co se vykonalo v souvislosti s doporučeními uvedenými v této zprávě, především pokud jde o spolupráci s členskými státy, ale i v souvislosti s úlohou samotné Rady, jíž se v této zprávě věnuje pozornost.

Pan Dick Marty, zpravodaj Rady Evropy, předložil v červenci tohoto roku také druhou zprávu. Chtěl bych se omezit na dva body. V této zprávě uvádí, že některé evropské vlády nejen bránily v hledání pravdy, dokonce v tom pokračovaly prostřednictvím vytváření koncepce „státních tajemství“. Není to nic jiného než zneužívání utajování s cílem chránit ty, kteří porušili právo. Je mi líto, že tuto kritiku uplatňuje na mou vlastní zemi, jíž je Spolková republika Německo, a především na Itálii. Na druhé straně uvádí pozitivní příklady Bosny a Hercegoviny a Kanady, která má v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy statut pozorovatele. Na druhé straně však explicitně uvádí Polsko a Rumunsko, a na tyto země odkazuje v souvislosti s tajnými záchytnými středisky. Byl bych rád, kdyby nám Rada i v souvislosti s tímto bodem poskytla informace o tom, co se vykonalo.

V tomto případě nestačí uvádět subsidiaritu členských států, protože jde o společné evropské hodnoty. Rád bych vás upozornil na články 6 a 7 Smlouvy. Uplatňují se ve všech členských státech bez ohledu na subsidiaritu.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedo, ráda bych popsala, s čím jsme se setkali během takzvané války proti terorismu jako metody „přesouvání“ zneužívání lidských práv.

Lidé se zadržují v Guantánamu, kde jsou zbavováni svých nejzákladnějších práv. Lidé se vydávají nelegálním režimům, protože ostatní si nechtějí špinit ruce. Provozují se tajné věznice, jak prezident Bush sám přiznal, a evropské vlády se jednoduše nedívaly, když CIA systematicky porušovala lidská práva na jejich svrchovaném území.

Rada Evropy a tento Parlament nezůstaly zticha v případě těchto skandálních událostí; namísto toho shromažďovaly informace, vyšetřovaly uvedená porušování a nepochybně je zřetelně kritizovaly. Pan Dick Marty v tomto případě odvedl skutečně mnoho práce a ráda bych mu za to poděkovala. Ve zprávě, kterou předložil náš kolega pan Fava a kterou má skupina podpořila, se vyzývá k okamžitému ukončení praxe, která nyní vyšla najevo, stalo se však něco?

Například v případě Khaleda el-Masriho se má vláda jen před několika dny sklonila před vládou USA. Administrativě USA odmítá předložit žádost mnichovských prokurátorů o vydání třinácti agentů CIA, kteří jsou obvinění ze zneužívání pana el-Masriho. Proč? Jednoduše proto, že samotné předložení žádosti by Washington rozzlobilo.

Nemám nic proti spojení sil mé vlastní země a Spojených států s cílem bojovat proti hrozbě terorismu, znamená to však, že únosy a mučení už nejsou trestnými činy? Určitě nelze agentům CIA dát plnou moc, aby si mohli dělat, co chtějí? Skutečně jde o určitý druh transatlantické bezpečnostní zóny, o níž právě německý ministr vnitra mluvil?

Naše základní hodnoty – a především komplexní ochrana lidských práv – nemohou padnout za oběť této takzvané vojny proti terorismu. Evropský parlament a Rada Evropy tuto skutečnost správně zdůraznily a od Rady a Komise očekávám, že tento princip bez výhrady podpoří a především, že se jím budou řídit při svých akcích. Ráda bych řekla, že to, co jsem dnes od Rady slyšela, není vůbec adekvátní. Skutečně očekávám, že Rada bude jednat v souladu s principy, které sama zformulovala, a že bude následovat doporučení Evropského parlamentu.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Vážený pane předsedo, už jsou to téměř dva roky, od doby, kdy Parlament rozhodl o zřízení dočasného vyšetřovacího výboru; toto rozhodnutí se prosadilo navzdory vážným výhradám a opodstatněným námitkám. Dnes, o dva roky později, se tyto námitky opět překládají. Dnes diskutujeme o dvou zprávách: o zprávách, které předložili pan Morty a pan Fava. Zpráva, kterou předložil pan Fava, nepřidává k zprávě pana Mortyho nic, o čem bychom už předtím nevěděli.

Zpráva Rady Evropy byla vyvážená a opatrná při obviňovaní členských států. Nelze to však říci, bohužel, o zprávě v tomto Parlamentu. Skutečnost, že dnes diskutujeme o obou zprávách, můžeme označit za pokrok. Takový pokrok v oblasti spolupráce se naštěstí rýsuje i v rámci agentury pro základní práva.

Na konferenci předsedů politických skupin se správně vyzvalo k úzké spolupráci mezi Parlamentem a Radou Evropy. Pokud jde o základní práva, spolupráce je klíčová, protože ochrana základních práv má velký význam. Jestliže je to účelem vyšetřování akcí amerických bezpečnostních služeb na území Evropy, Rada se k této snaze musí také přihlásit. Možno v rámci transatlantických vztahů uzavřít dohody týkající se boje proti terorismu, nebo to zůstane na úrovni jednostranně uložených opatření?

V rámci všech opatření zaměřených na boj proti terorismu se právům často věnuje málo pozornosti. Po dvou vyšetřováních je čas podívat se do budoucnosti a pokusit se obnovit vztahy se Spojenými státy jako rovnocenným partnerem. Velmi bych ocenil, kdyby nám ráda oznámila své plány v této konkrétní záležitosti obnovení vztahů. Budeme vyvíjet tlak na Spojené státy, aby se vysvětlila otázka, zda na území EU byly tajné záchytné tábory, nebo se budeme usilovat, aby se to už nezopakovalo?

Na závěr, pane předsedající, mám otázku pro vás: V rámci diskuse jsem se 14. února zeptal, zda bychom nemohli dostat odhad nákladů vyšetřování dočasného výboru. Dodnes jsme nedostali žádné informace. Pane předsedající, mohl byste dohodnout i finanční zprávu kromě zprávy o vyšetřování? A mohla by i Rada předložit nějaké informace o nákladech, které vznikly v rámci vyšetřování pana Martyho? Pan Gawronski má pravdu: jde o utrácení peněz daňových poplatníků.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Vážený pane předsedo, jménem své skupiny bych chtěl uvést několik poznámek. Je skutečně škoda, že dnes jsme dospěli k názoru, že Rada skutečně neodpověděla na otázky, které se uvádějí v lednové zprávě, kterou předložil pan Claudio Fava, částečně jménem Parlamentu. Co vlastně udělala Rada s našimi závěry a se závěry Rady Evropy? Uskutečnily se vůbec nějaké konzultace s cílem zabránit zopakování postupů uvedených v těchto zprávách?

S reakcí Komise jsme spokojenější. Komise se pustila do hodnocení protiteroristických opatření a způsobu jejich implementace. Jsem skutečně velmi potěšený, že pan komisař právě uvedl způsoby, kterými možno předcházet přistání letadel, které nelegálním způsobem převážejí lidí, na evropských letištích v budoucnosti; je potřebné zavést systém kontroly této takzvané státní letecké dopravy.

Kromě toho jsme samozřejmě potěšeni, že byl jmenovaný další koordinátor boje proti terorismu a přejeme mu mnoho úspěchů. Byli jsme trochu překvapeni náhlým příchodem pana Grijs de Vriesa, který nikdy nepůsobil dojmem, že ve své práci je skutečně tak schopný. Doufáme, že postavení nového koordinátora se posílí a že nový koordinátor bude v budoucnosti v případě potřeby schopen odpovědět na otázky Parlamentu.

Nyní přejdu k zprávě pana Martyho o možných tajných věznicích v Polsku a Rumunsku. Souhlasím s poznámkami, které tu zazněly v souvislosti se skutečností, že poslední zpráva byla založená na anonymních svědectvích. Pan Marty musí ještě objasnit, jaká kritéria používá Rada Evropy, neboť je možné citovat anonymní zdroje a z tohoto důvodu nejsme zcela spokojení s přístupem pana Martyho. Množství lidí bylo obviněných a neobjevily se žádné nové skutečnosti. Myslím si, že nyní je vhodný čas, aby pan Marty řekl, či možno tento seznam zrušit, především proto, že jsou na něm dva naši kolegové. Už jsem se o tom zmiňoval před časem, když jsme s panem Martym diskutovali v rámci výboru.

A jeden bod na závěr. Je samozřejmě důležité, abychom občanům vysvětlili, že postupy, které se realizovaly v některých členských státech, jako například únosy lidí mimo Evropské unii tajnými službami, se už nemohou opakovat, že CIA nemůže v Evropě působit bez žádného dohledu vnitrostátních orgánů. Zdá se, že Američané se řídí podle jiných pravidel než my. Nejnovější příklady odmítnutí vydání lidí nebo souhlasu se žádostí Itálie a Německa o deportaci ze strany Američanů jsou dalším znamením, že se skutečně řídíme podle jiných norem. Tyto dva příklady nám demonstrují způsob spolupráce mezi Evropskou unií a Spojenými státy, pokud jde o boj proti terorismu. Skutečně Američané dodržují stejná pravidla, pokud jde o bezpečnost a lidská práva?

  Sarah Ludford (ALDE). Vážený pane předsedo, předseda Rady mávl rukou a řekl, že EU nemá pravomoc jednat, že s nelegálními lety a tajnými věznicemi „nemáme nic společné“. Potom uvedl, že Rada se zapojuje do aktivního prosazování lidských práv mimo Unii. Je mi skutečně dost špatně, když poslouchám předsednictví, jak donekonečna opakují evropské hodnoty a přitom tvrdí, že nedokáží přijmout odpovědnost za zneužívání lidských práv v rámci EU.

Existují dvě věci, které byste mohli udělat. Proč podepsalo Úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením jen dvanáct členských států a proč se podepsání vyhnuly právě Spojené království, Německo, Španělsko, Polsko a Rumunsko – velmi zajímavý seznam – a samozřejmě Spojené státy? Za druhé, mohli byste zařídit, aby členské státy dobrovolně přijaly vězně z Guantánama, kteří mají být propuštění. Spojené království muselo být postaveno před soud předtím, než nabídlo pěti obyvatelům Spojeného království, aby se vrátili domů. Pokud EU vyzývá k zavření Guantánama, což jsme víceméně udělali, ať členské státy dodrží své slovo.

Souhlasím s panem Frattinim, že parlamentní vyšetřování není dostatečné. Neměli jsme pravomoci ani vyšetřovací metody policie a soudů, především bych však ráda uvedla, že svědectví obětí a jiných osob, které jsme získali a uveřejnili, byla závažná, shodná a přesvědčivá. Za druhé, je směšné kritizovat parlamentní zprávu, když členské státy odmítly podpořit policejní nebo soudní vyšetřování.

Výbor Spojeného království pro zpravodajskou činnost a bezpečnost, který jmenuje předseda vlády a který se předsedovi vlády – ne parlamentu – také zodpovídá, kritizoval britské tajné služby za to, že si neuvědomily, že informace, které poskytují CIA, by se mohly zneužít k únosům, zmizení a mučení. Pokud jsou naše britské zpravodajské služby skutečně také naivní, necítím se skutečně velmi dobře.

Je skutečně příjemné slyšet, že komisař Frattini ukončuje zneužívání evropského vzdušného prostoru, když už je pozdě, přičemž soukromá letadla se vyhýbala kontrolám na státních letištích nebo nevyplňovala letové plány, není to však náhradou odpovědnosti za předcházející povolení nebo tolerancí nelegálních letů přes evropské území nebo existence tajných věznic na tomto území.

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Zpráva, kterou předložil pan Fava, a zpráva pana Martyho za Radu Evropy mají společný rys: chybějí v nich důkazy. Obsahují mnoho nejasných, irelevantních úvah zpravodajů, které se týkají vydávání osob podezřelých z terorismu a údajných tajných center CIA v Evropě.

O zprávě pana Favy se už diskutovalo při mnohých příležitostech a další debata by byla ztráta času. Rád bych však srdečně poblahopřál panu Martymu. Na začátku se rozhodl, že jeho jméno se stane známým, a v této souvislosti byl určitě velmi úspěšný. Obě jeho zprávy mají žalostný standard, a jako právník se zcela zesměšnil. Pan Marty asi dospěl k závěru, že to stálo za to, aby se jeho jméno stalo v politických kruzích známým. Kromě jiného neumožnil vyslechnout jednotlivce, kteří dobrovolně předstoupili, včetně poslanců Evropského parlamentu, kterých ve zprávě nejprve obvinil, potom si však nemohl najít čas.

Pan Marty neodpověděl na opakované výzvy polských orgánů. Nebyl schopný nabídnout vysvětlení tohoto jednání, když se objevil před Výborem pro zahraniční věci. Pan Marty má vážné problémy při rozlišování skutečností od spekulací. Uznávám, že by to ohrozilo taktický přístup a strategický cíl, který si stanovil od začátku, konkrétně politické sebezviditelnění. Je škoda, že k dosažení této ambice využívá dobré jméno Rady Evropy.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedo, organizace Amnesty International stanovila tón naší diskuse prohlášením, které dnes vydala. V tomto prohlášení se vlastně uvádí, že Německo odmítá požádat o vydání některých občanů USA, příslušníků CIA, kteří jsou podezřelí z organizování zajištění a zadržení pana Khaleda el-Masriho a jeho následného mučení.

Právní systém proto na základě politického rozhodnutí nemá prostředky pro šíření spravedlnosti v případech, které se týkají údajného porušování lidských práv, spáchaného jménem boje proti terorismu. Je to přesně ta situace, o kterou v této diskusi jde.

Pane úřadující předsedo Rady, řekl jste určité věci a uvedl jste hypotetické úvahy, jako například: „Boj proti terorismu se musí realizovat v rámci dodržování lidských práv“. Souhlasíme s vámi. Dnešní diskuse však ukazuje, že nyní se potvrzují skutečná fakta: členské státy Evropské unie se zúčastňovaly programu tajného zadržování a vydávání, které v rámci území EU realizovala CIA, přičemž se porušovaly právní předpisy. Nyní se to dokázalo.

Naše otázka zní: Jaké iniciativy se nyní chystáte přijmout? Jaká máte ponaučení z této situace? Kdy uznáte tyto nelegální aktivity jasným způsobem a jménem Rady? Kdy začnete vyvíjet tlak na členské státy, aby poskytly úplné, přesné a podrobné informace o tom, co se předkládalo národním parlamentům a poslancům tohoto Parlamentu? Kdy zařídíte, aby členské státy konečně přestaly poskytovat diplomatická ubezpečení?

Vítám oznámení pana komisaře Frattiniho, že bude předložena zpráva o efektivitě protiteroristických opatření a dodržovaní lidských práv. Jsem přesvědčená, že Parlament očekává tuto zprávu s velkým zájmem a velmi se těším na společnou diskusi o této zprávě. Ráda bych vás zde a teď k této diskusi vyzvala.

  Giusto Catania (GUE/NGL). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, jsem přesvědčený, že při schválení zprávy pana Favy vykonal tento Parlament značný kus práce. Myslím si také, že Generální shromáždění Rady Evropy významným způsobem přispělo k potvrzení pravdy, která nyní vyšla najevo: existovaly tisíce letů, existovaly desítky únosů a evropské vlády a zpravodajské služby EU v tom byly přímo zainteresované.

Máme svědecké výpovědi a také máme zápis zvláštního výboru Evropského parlamentu, v němž se dokazuje skutečnost, že evropské vlády se setkaly s administrativou Spojených států a diskutovaly o mimořádném vydávání podezřelých osob. Je to skutečně dokázáno a veřejně známé a myslím si, že si to zaslouží respekt dokonce i těch kolegů, kteří hlasovali proti této zprávě.

Tato aféra má jen jedno černé místo: mlčení Rady. Je to spíše trapné vzhledem k tomu, že všichni ostatní se k tomu vyjádřili. Je tu však jedna anomálie: zatímco Rada nadále mlčí, vlády jednají. Není pravda, že vlády zavírají oči; dělají všechno, co mohou, aby zabránily objasnění pravdy. Italská vláda v současnosti například brání úsilí o vydání agentů CIA zainteresovaných do soudních opatření, dokonce vyzvala k oficiálnímu utajení s cílem zpomalit soudní aktivitu v případě Abu Omara. Vlády tedy v každém případě jednají, i když Rada nadále mlčí. Podle mého názoru to není správné! Výborná práce tohoto Parlamentu si zaslouží uznání a náznak uznání by měl v první řadě přijít ze strany Rady.

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (PSE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, ve výboru jsme si svou práci udělali. Dokázalo se, že CIA unášela v Evropě lidi. Prokuratury v Milánu a Mnichově to bez všech pochybností zjistily a prokázaly.

Co je to však za politiku, když odpovědné osoby v Římě a Berlíně nyní odmítají schválit zatykač – správným výrazem je – na vládu Spojených států. Únosci – jimiž agenti CIA, kteří unesli Khaleda el-Masriho v Skopje, nepochybně jsou – musí být vydáni. V právním státě – kterým bezesporu jsme – platí právní předpisy pro všechny stejně. Je to pravda, dokonce i když někteří vysoce postavení bezpečnostní úředníci v Berlíně tvrdí, že vztahy s vládou USA se poněkud pošramotily kvůli činnosti mnichovské prokuratury, která si prostě dělá svou práci předepsaným způsobem: má to velkou výpovědní hodnotu, pokud jde o mentalitu těchto lidí a jejich postoj k právnímu státu.

Ano, proti mezinárodnímu terorismu je třeba bojovat všemi prostředky, ale prosím vás, prostředky, které jsou k dispozici v rámci právního státu, a ne metodami Divokého západu na základě principu země původu, jak to tu dělala CIA. Je správné a dobré, když spolková kancléřka Angela Merkelová vyzývá Čínu, aby dodržovala lidská práva, a přijímá dalajlamu, nestačí to však. I v Evropě máme hodně práce. Nemůžeme mít selektivní právní stát, právní stát, který je silný, jen když vyhovuje systému.

Když poslouchám otázky týkající se nákladů výboru, skutečných nákladů demokracie, tímto lidem musím říci: Moji milí, diktatura je mnohem levnější, jakou má však cenu? Má takovou cenu, kterou nechceme platit!

  Sophia in ’t Veld (ALDE). – (NL) Vážený pane předsedo, souhlasím s předešlými řečníky. Členské státy jednaly společně v Radě i v NATO, a proto musíme za naše akce také zodpovídat společně jako Rada; nelze se skrývat za argument pravomoci a subsidiarity; nelze udělat obětní beránky z dvou konkrétních členských států. Stále se říká, že neexistuje přesvědčivý právní důkaz. Není potřebný především proto, že máme svědka, samotného pana Bushe, který uvedl: ano, existuje vydávání, ano, existují nelegální zařízení. Zajdu ještě dále: myslíme si, že je to vynikající myšlenka. Navíc, tyto skutečnosti byly dokázány v soudních případech v Německu a Itálii, mimo všech ostatních faktů, které máme na stole.

Kromě toho, Parlament není soudem – pan Frattini má pravdu – členské státy však nemají jen právní, ale i politickou a morální povinnost zodpovídat za své akce, nejen před soudem, ale i před svými občany. Mohou se ministři v Radě podívat svým občanům přímo do očí a říci, že porušování lidských práv v Evropě zůstanou nepotrestaná? Přesně o to tu jde. Obvinění jsou velmi vážná, a jestli to podle Rady vůbec není pravda, potom jejich musí vyvrátit. Pokud je však v těchto obviněních aspoň zrnko pravdy, potom jsou skutečnosti dost vážné na oprávnění vyšetřování.

Na závěr, také souhlasím s těmi, kteří jsou „pro“ vydávání osob mezi Spojenými státy a Evropskou unií; avšak nejen když jde o osoby, které považují za podezřelé Spojené státy, ale i když země Evropské unie žádají o vydání agentů CIA.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedo, předcházející řečník zmínil prezidenta Bushe. Rád bych zdůraznil, že prezident Bush neuvedl Evropu, a proto by se na něj neměli odvolávat. Nebudu se vyjadřovat k zprávě, kterou předložit pan Fava, neboť se o ní už řeklo hodně. Namísto toho se zaměřím na zprávu pana Martyho.

Dnes bychom mohli také diskutovat o abstraktním umění. Říkám to proto, že abstraktní umění existuje, i když je někdy nepochopitelné. Neexistuje žádný způsob ověření, zda jsou obvinění týkající se operací CIA a přítomnosti zadržovaných osob v Polsku na něčem založené, podobně jako nepřímý důkaz týkající se existence yettiho v Himalájích a lochneské příšery ve Skotsku není důvodem pro přesvědčení, že tyto dvě bytosti existují.

V parlamentní zprávě se uvádějí věznice CIA, které by mohly být umístěny na amerických vojenských základnách v Evropě. Dnes večer by na nádvoří Parlamentu mohla přistát celá flotila UFO. Mohla by přistát, ale nepřistála. Zajisté, pokud bychom zřídili vyšetřovací výbor, mohl by dospět k jinému názoru.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Vážený pane předsedo, když poslouchám Radu a některé své kolegy, nabývám přesvědčení, že jsme zůstali v lednu 2006, jako by se od té doby nic nestalo, jenže od té doby jsme měli vyšetřovací výbor, množství zpráv, a co je nejdůležitější, prezident Spojených států přiznal, že se tyto praktiky skutečně vyskytovaly.

Co víc potřebují vlády a Rada, aby hodnověrným způsobem odpověděli evropským občanům a této záležitosti přidali trochu prestiže a důvěryhodnosti? Je zřejmé, že mezi činy a slovy existuje značná mezera.

Vyzývá se k přiměřené důslednosti, a já souhlasím, je však zapotřebí říci, že s důsledností souvisí fakta a důkazy, fakta, která se čas od času opět objevovala, a my nyní chceme vědět, nejen kdo je odpovědný, ale i do jaké míry.

Rád bych se tedy pana Loba Antunese velmi přímo zeptal: kdy už konečně požádáte evropské vlády a vládu Spojených států, aby ukončily tyto praktiky, které jsme už mnohokrát potvrdili? Kdy už konečně získáte zpět prestiž a důvěryhodnost, kterou Rada a Evropská unie jako celek každým dnem ztrácejí?

  Jens Holm (GUE/NGL). – (SV) Vážený pane předsedo, jak všichni víme, v naší zprávě se dokumentuje 1 245 případů nelegální letů CIA, 21 nelegálních únosů a mnoho případů mučení a zneužívání. Požadovali jsme uzavření vězeňských táborů, jakým je například Guantánamo, a aby EU zaručila, že takováto zneužívání se už nikdy nebudou opakovat. Čeho jsme dosáhli? Bohužel, velmi mála. USA nadále pokračují v zneužívání v rámci takzvané války proti terorismu. Bylo smutné poslouchat reakci Rady na naše důležité požadavky.

Byl bych rád, kdyby Rada řekla, že vyvíjíme tlak na USA, aby skončily s únosy a aby zavřely všechny vězeňské tábory. Přeji si, aby Evropská unie – nejen my v Evropském parlamentu – řekla, že zastáváme lidská práva. Přeji si, aby EU prohlásila, že boj proti terorismu nelze nikdy vést nelegálními prostředky. Je jasné, že za lidská práva je třeba bojovat bez ustání. Musíme pokračovat v dohledu a zabezpečit, aby se už žádná nevinná osoba nestala obětí takzvané války proti terorismu.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Před oním dnem v září 2006, kdy prezident Bush potvrdil existenci tajných věznic ve třetích zemích, považovala portugalská vláda ubezpečení Washingtonu, že nebyla porušená suverenita nebo zákonnost evropských spojenců, za důvěryhodné.

Po tomto dni, kdy se ukázalo, že v Evropě se uskutečnila různá vydávání, se však ukázalo jako potřebné vyšetřit, zda se toho Portugalsko nebo portugalští agenti zúčastnili, a především zabránit jejich další účasti. Pro mě však bylo politováníhodné a smutné, že 10. ledna 2007 socialistická strana, má strana, vládní strana, hlasovala proti zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru. Ukázalo se však, že na portugalských letištích se uskutečnilo více než 100 mezipřistání letadel zapojených do programu vydávání. Portugalská vláda navzdory opakovaným žádostem nikdy nepředložila seznamy pasažérů a posádek nejpodezřelejších letů, které SEF (Portugalská cizinecká a hraniční služba) kontrolovala a identifikovala, národnímu parlamentu ani tomuto Parlamentu.

Portugalská vláda nepovolila ani vyslechnutí ředitele tajné služby ani jeho předchůdců od roku 2002 v rámci mise Evropského parlamentu, která navštívila Lisabon v prosinci 2006. Portugalská vláda neposkytla národnímu parlamentu ani Evropskému parlamentu mnohokrát žádaný seznam civilních a vojenských letů do Guantánama a z Guantánama, které se uskutečnily nad portugalským územím. Do prosince 2006 vláda odmítala existenci těchto letů. Byly však zaznamenané a vytvořený seznam obsahuje 94 přeletů a 17 mezipřistání konkrétních civilních a vojenských letadel USA od ledna 2002 do konce června 2006.

Existují důkazy o tom, že některými z těchto letů se přepravovali vězni ze základny Incirlik v Turecku do Guantánama, včetně „bosenské šestky“. Portugalská vláda nepopřela, že seznam, který dostal Evropský parlament, je pravý, namísto toho tvrdila, že záchytné centrum Guantánamo není totéž co vojenská základna Guantánamo a že lety směřující na tuto vojenskou základnu byly pravděpodobně „normální“ a pod dohledem OSN nebo NATO. Generální tajemník NATO následně toto prohlášení písemně odmítl.

V lednu 2006 jsem získala důkaz, že na základně Lajes na Azorských ostrovech byly během svého transferu do letadla USA zpozorováni svázaní vězni. Novináři tento důkaz potvrdili a uveřejnili zprávy včetně fotografií těchto budov.

Vážený pane předsedající, v Portugalsku nyní probíhá soudní vyšetřování. Nezačalo bohužel na žádost portugalské vlády, ale z mé iniciativy. Pravda však musí vyjít najevo, vzhledem k znepokojujícím skutečnostem, které zjistil tento Parlament a které se objevily během vlády pana Durão Barrosa a během této vlády.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Vážený pane předsedo, během svého vystoupení bych se také rád zaměřil na zprávu pana Martyho, která se v tomto Parlamentu často uvádí. Důvodem je, že tato zpráva je charakteristická vysokým stupněm záměny mezi objektivní pravdou a subjektivními hodnoceními.

Zastupuji stranu, která je v opozici současné vlády a která byla také v opozici minulé vlády. Stoupenci mé strany nehlasovali ani pro současného prezidenta, ani za jeho předchůdce. Naše strana pevně obhajuje lidská práva a základní svobody. Považovali bychom za mimořádně důležité mít k dispozici argumenty tohoto druhu, neboť se snažíme překonat naši politickou opozici v Polsku. Takovéto argumenty bohužel nemáme k dispozici, protože jednoduše neexistují. Pod záštitou polské vlády se také uskutečnilo vyšetřování stálého výboru, v kterém je zastoupená opozice. Uvedeným vyšetřováním se nic neodhalilo; nic se neodhalilo ani vyšetřováním veřejného ochránce práv. Nesmíme proto zaměňovat subjektivní hodnocení skutečnostmi. Žádné skutečnosti neexistují.

  Giulietto Chiesa (PSE). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, mnoho měsíců uplynulo od chvíle, kdy Parlament odsoudil dobře zdokumentované závažné nelegální akty spáchané nebo tolerované různými evropskými vládami spolu s tajnými službami Spojených států. Tehdy jsme zdůrazňovali, že tytéž evropské vlády dělají málo nebo nedělají nic v rámci spolupráce s parlamentním výborem usilujícím se o odhalení pravdy a odpovědnosti.

Vzhledem k prohlášení Komise a Rady můžeme říci, že od té doby se věci sotva pohnuly. S cílem přinutit členské státy, aby předložily adekvátní informace o činnostech svých tajných služeb, se udělalo velmi málo nebo vůbec nic, odhlédnuto od chvályhodných dopisů, na které odkázal pan komisař Frattini. Vůbec nic se neudělalo s cílem předefinovat úlohu a nezávislost tajných služeb některých zemí, pokud jde o zřejmou nadvládu a řízení, o které se snaží tajné služby USA.

Vzhledem k tomu, co víme například o Itálii, Polsku, Spojeném království a Německu, je třeba říci, že některá důležitá řídicí centra evropské bezpečnosti jsou podřízena Spojeným státům. I kdyby náš nejdůležitější spojenec respektoval evropské právní předpisy a zásady, nikdy bychom určitě nemohli souhlasit se ztrátou evropské suverenity!

Začíná to však být nesnesitelné, když víme, že náš nejdůležitější spojenec se k nám chová imperialistickým způsobem, přičemž ignoruje nebo porušuje naše právní předpisy na našem území. Rád bych proto vyjádřil své zklamání z prohlášení Rady a Komise. Jsem přesvědčený, že Parlament musí pokračovat ve své dobré práci.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Vážený pane předsedo, zavíráním očí nad mučením a porušováním lidských práv ze strany státu nelze terorismus porazit. Bude se tím prohlubovat nepřátelská nálada a způsobí to novou vlnu teroristické aktivity. To je trpké ponaučení z třicet let trvajícího konfliktu v Severním Irsku. Demokratický stát nemůže zavírat oči nad porušováním lidských práv a mučením. Naopak, v rámci snahy o ukončení teroru je mimořádně důležité, abychom ukázali sílu našeho závazku vůči spravedlnosti.

Nedostatečná reakce členských států na doporučení tohoto Parlamentu je dost smutná. Musím říci, že stejně smutné je vidět některé pravicové poslance tohoto Parlamentu, jak pštrosím způsobem nadále popírají jasné skutečnosti. Spojené státy přiznaly nelegální zadržování, přepravu a mučení podezřelých a v skutečnosti v tom mohou pokračovat. To nyní nevíme.

Některé členské státy EU při tomto porušovaní lidských práv spolupracují. S politováním konstatuji, že Irsko umožnilo, aby na jeho území přistálo 147 letadel provozovaných CIA, o některých z nichž je známo, že byla součástí vydávání vězňů. V Irsku se neuskutečnilo žádné parlamentní vyšetřování; v Irsku neexistovala parlamentní kontrola tajných služeb a neuskutečnila se tu ani žádná kontrola letadel CIA. Irská komise pro lidská práva oznámila, že přehodnocuje své kontakty s irskou vládou v této souvislosti a že předkládá návrh na ukončení spolupráce tento rok.

Na závěr bych rád zareagoval na pana Bloklanda, který se ptal na náklady spojené s vyšetřováním tohoto Parlamentu. Je to legitimní otázka, mohl bych se ho však zeptat, jakou cenu připisuje lidským právům? Jakou cenu připisuje prevenci mučení? Jsem přesvědčený, že těmto záležitostem nelze připisovat cenu. Nelze brát ohled na náklady s cílem odhalit tuto praxi a přijmout opatření na její ukončení.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Budu co nejstručnější, v rámci této diskuse však zaznělo mnoho různých příspěvků a otázek. Vážený pana předsedo, jak jistě pochopíte, některým z těchto otázek musím věnovat plnou pozornost a musím na ně reagovat. Poslanci tohoto Parlamentu během uvedené diskuse samozřejmě vyjádřili mnoho stanovisek, ne všechna jednotná. Všechny z nich si zaslouží, abych jejich plně respektoval, navzdory tomu nemohu se všemi souhlasit. Nemohu souhlasit především s vystoupením jedné poslankyně z mé vlasti, která se ve svém vystoupení věnovala výlučně situaci v Portugalsku. S tímto vystoupením určitě nemohu souhlasit v žádném ohledu. Navzdory tímto rozdílným názorům jsem přesvědčený, že jsme se všichni shodli v důležitém bodě, že do boje proti terorismu jsme zapojení jménem svobody, a že tuto válku můžeme vyhrát jen v rámci svobody.

Jak jsem už uvedl na začátku svého vystoupení, boj proti mezinárodnímu terorismu je možné vyhrát jen prostřednictvím společného úsilí a při respektování společných hodnot a společných základních principů Evropské unie a Spojených států.

Je pravda, že Rada dostávala výzvy, aby konala, jak jsem však už uvedl a jak uvedlo i předcházející předsednictví, samotná Rada nemá v této oblasti žádnou pravomoc. Můžete to odmítat, ale je to pravda. Dnes se tu hovořilo o článcích 6 a 7 smluv. Jak jistě víte, v těchto článcích se uvádějí principy a hodnoty, nestanovují se v nich však pravomoci. Instituce mohou v souladu s takzvaným principem udělování pravomocí tyto pravomoci vykonávat, jen pokud jim byly efektivně, jasně a výslovně udělené na základě smluv. Takovým způsobem fungují instituce Unie. Komise dnes přece předložila soubor návrhů a iniciativ, z nichž se některé už uskutečnily a některé se ještě teprve chystají a které si přirozeně zaslouží plnou pozornost a snahu Rady. Rada samozřejmě přivítá návrhy Komise.

Kromě toho bych rád zdůraznil, že členské státy přijaly množství iniciativ, především prostřednictvím svých parlamentů, přičemž vyšetřování se konají v souladu s doporučeními uvedenými ve zprávě Evropského parlamentu. V této souvislosti mám zvláštní poznámku týkající se situace v Portugalsku, dnes tu zastupuji portugalskou vládu, kterou vytvořila socialistická strana, jež byla v Portugalsku oslavovaná za příkladný boj za demokracii a svobodu v naší zemi. Ani vláda, ani socialistická strana nesouhlasila, nesouhlasí a nebude souhlasit s porušováním lidských práv. Jak jsem už uvedl, vítáme snahu a iniciativy zaměřené na odhalení pravdy. Je proto nezbytné, abychom byli důslední, a základem důsledné analýzy je neumožnit žádnou záměnu nebo přijetí čistého předpokladu za skutečnost.

Pokud jde o uvedené transatlantické vztahy, Rada zdůrazňuje, že v rámci boje proti terorismu lze z obecného hlediska zavázat generalizované opatření vnitřní bezpečnosti, které nejsou omezené na jeden členský stát Evropské unie, jen v rámci velmi úzké spolupráce se Spojenými státy. Tuto spolupráci je v každém případě potřebné rozvíjet, jak se uvádí v prohlášení z posledního transatlantického summitu, který se uskutečnil během německého předsednictví.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, nemyslím si, že někdo v tomto Parlamentu by mohl mít pochybnosti o tom, že uvedené akce jsou nelegální. Přidaná hodnota, kterou vidím ve zprávě pana Favy, spočívá v tom, že zavazuje každého, všechny tři instituce, aby zabezpečily, že takovéto události se už nikdy nezopakují. Tato urgentní žádost mi vychází ze závěrů zprávy pana Favy a je politickým bodem, o němž jsem přesvědčený, že je třeba ho zdůraznit.

Jsem tedy přesvědčený, že existují dva aspekty. Jedním je strategie, jinými slovy pohled do budoucnosti, ve které se takovéto události na území Evropy už nezopakují, a druhým je víra v naše soudce, že vyšetří minulost. Jak už bylo uvedeno, nikdo není přesvědčený, že možno nahradit našich soudců, kteří musí vyšetřovat v souladu s právním státem, přičemž musí zohledňovat všechny dostupné důkazy a respektovat presumpci neviny, jak připomněl pan Fava. Minulost a budoucnost: jsou to dvě úrovně, které vyžadují pozornost.

Vážené dámy a vážení pánové, Evropa a Spojené státy mají nepochybně společnou tradici a ústavní základ garantování základních práv. Jsem proto přesvědčený, že samotné mučení, nelegální zadržování a zajišťování osob – dokonce i v případě podezření z terorismu – nejsou v souladu s naším společným základem demokracie a práv. Dospěl jsem tedy k politickému závěru, že je zapotřebí posilovat euroatlantické vztahy s cílem zajistit lepší bezpečnost a více práv.

Bylo by dost nevhodné obviňovat Spojené státy, když bychom se my sami měli naopak snažit o vedení společného boje proti terorismu, který je založený na respektování právního státu a základních práv. Toto je moje osobní ponaučení, které jsem si vzal z mnohých těchto doporučení.

Potom tu je otázka, jakým způsobem je možné posílit naši suverenitu. Toto je skutečně vážný problém. Jak může Evropa posílit svou vlastní oblast suverenity, aby už přestala být slabým spojencem a stala se silnějším spojencem v rámci euroatlantické spolupráce? Jedním z úvodních příkladů je odkaz na jednotný evropský vzdušný prostor, který jsem uvedl. Když budeme mít od ledna 2009 společná pravidla, platná pro všech 27 členských států, týkající se práv přeletu, definice letadel a kontrolních pravomocí nad tímto jednotným evropským vzdušným prostorem, Evropská suverenita se posílí. Kromě toho Komise bude mít v této fázi nepochybně pravomoc koordinace a dohledu, protože pravidla už nebudou národní, ale evropská.

Vážený pane předsedo, na závěr bych rád uvedl, že tato diskuse je dalším důvodem pro začlenění Charty základních práv do budoucí ústavní smlouvy nebo institucionální smlouvy, bez ohledu na to, jak ji nazveme. Je dalším důvodem, protože toto začlenění, tento institucionální odkaz na chartu práv poskytne institucím EU pravomoc – včetně dohledu a soudních jednání – v oblastech, které jsou pro nás všechny v našem každodenním životě klíčové.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

  Claudio Fava (PSE). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, rád bych věděl, zda je možné připojit článek 6 a článek 7 Smlouvy k zápisu z této diskuse. Od Rady jsme právě slyšeli, že články 6 a 7 jsou omezené na stanovení principů. Jak jistě víte, v článku 6 se stanovují principy, zatímco v článku 7 se stanovují akce k ochraně těchto principů. Jsem přesvědčený, že by mělo smysl připomenout Radě a mým kolegům poslancům tuto skutečnost.

  Předseda . − Zjistíme, zda je to možné v rámci procedurálních postupů.