Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 26. září 2007 - Štrasburk

16. Elektronické knihovny (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva paní Marie-Hélène Descampsové o i2010: elektronických knihovnách (2006/2040(INI)) (A6-0296/2007), kterou předkládá jménem Výboru pro kulturu a vzdělávání

Opět více než polovinu řečníků v této rozpravě tvoří ženy, první z nich je zpravodajka Marie-Hélène Descampsová.

  Marie-Hélène Descamps, zpravodajka. – (FR) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, s myšlenkou elektronické knihovny přišlo šest hlav států a předsedů vlád členských zemí Evropské unie, jejichž úmyslem bylo umožnit všem přístup k evropskému kulturnímu dědictví a zachovat je pro budoucí generace. Tento společný evropský projekt posílí výraz pravé evropské identity a připěje k šíření naší kulturní a jazykové rozmanitosti do celého světa. V tomto projektu, který je v Evropě první svého druhu, jde minulost ruku v uce s přítomností a kultura se prolíná s elektronickou dimenzí. Je to ta nejlepší reakce na různé problémy, které dnes trápí naše spoluobčany; přichází v podobě nových informací a komunikačních technologií. Internet, třetí nejoblíbenější médium mladých Evropanů, je ve skutečnosti jedním z hlavních prostředků přístupu k informacím a poznatkům.

Ačkoliv se nám podařilo dosáhnout jistého pokroku, digitalizace našich kulturních zdrojů a jejich zpřístupňování on-line jsou i nadále jen velmi částečné a závisí na mechanismech, které byly členskými státy zavedeny. Pokud budou tyto kroky účinné a budou mít dopad na co největší možný počet lidí, bude potřeba dobře zkoordinovat iniciativy zaměřené na propagaci a šíření našeho kulturního dědictví. Takový je zamýšlený cíl evropské elektronické knihovny, kterou Komise podporuje prostřednictvím své iniciativy nazvané i2010: elektronické knihovny.

První část této iniciativy, tedy sdělení ze dne 30. září 2005, se opírala o tři základní aspekty: digitalizaci, dostupnost on-line a uchovávání obsahu v elektronické podobě. Komise si stanovila za úkol zanalyzovat hlavní technické, právní, organizační a finanční výzvy, které by pojekt tohoto fomátu mohl představovat. Zárověň byla zahájena veřejná online diskuse a setavena skupina odorníků na vysoké úrovni. Na základě těchto různorodých prvků Komise 24. srpna 2006 přijala doporučení o digitalizaci, dostupnosti on-line a uchovávání digitálních záznamů, v němž členské státy vyzývá, aby urychlily tempo digitalizace a koordinovaly své úsilí s cílem dosáhnout opravdové synergie. Dne 13. listopadu 2006 Rada tato doporučení jednomyslně přijala. Na řadě je teď Evropský parlament, od něhož se očekává, že vyšle silný signál, aby tento vyjímečný projekt mohl být zrealizován.

Charakter tohoto projektu vyžaduje podnikat postupné kroky. Protože pracujeme nejdříve na ideovém a odborném třídění všech kategorií kulturního materiálu, zpočátku se musíme soustředit na potenciál, který představuje materiál nechráněný autorskými právy nacházející se v knihovnách, a učinit tak přes jediný přímý a vícejazyčný přístupový bod. Naše knihovny mají tu výhodu, že jsou na evropské úrovni koordinovány skrze TEL – evropskou knihovnu, kterou v roce 2005 vytvořily knihovny jednotlivých členských států, a která obsahuje velké množství elektronických děl zpřístupněných na veřejné doméně, a tedy okamžitě použitelných.

V dalším stadiu, s cílem propagovat úspěch tohoto nástroje, musí knihovna kromě dokumentů, které se nacházejí na veřejné doméně, zpřístupnit i současnější díla. K jakémukoliv rozhodnutí v této oblasti je nezbytné dospět v konzultaci se všemi zúčastněnými stranami. V zájmu zachování a ochrany tvořivosti v Evropě je ochrana autorských práv a práv souvisejících s autorským právem bezpochyby klíčová. Pokud má tento projekt dojít úspěchu, jenž se od něj očekává, bude muset stavět na promyšleném hospodářském modelu. Zpráva proto se souhlasem držitelů autorských práv navrhuje, aby si uživatelé evropské elektronické knihovny mohli na internetu vyhledávat jakékoliv elektronické dokumenty bez ohledu na jejich statut a zdarma si prohlížet celá díla na veřejné doméně, přičemž u děl chráněných autorským právem by byly přístupny jen krátké úryvky. Uživatelé, kteří si budou chtít navíc prohlížet určité dílo nebo se dostat k úplnému textu nějakého chráněného dokumentu, budou přesměrováni na soukromé stránky, které se specializují na bezpečné šíření elektronických informací, kde se jim z rozumný poplatek držitelům autorských práv otevře celá řada možností.

Kromě toho, jak má taková knihovna poskytovat přístup ke spolehlivému obsahu, který je určen pro všechny věkové kategorie, musí být nějakým způsobem organizovaná. Proto zpráva požaduje jmenování řídícího výboru, v němž by hlavní roli hrály kulturní instituce. Výbor by určoval priority a pravidla evropské elektronické knihovny a zároveň by zajišťoval koordinaci, řízení a monitorování svých činností.

Aby byl zajištěn přístup ke všem evropským kulturám, muí být konečně do každého stádia projektu zapojeny i ostatní kulturní instuituce a sektory, včetně archivů, muzeí, kin, audiovizuálního umění a vysokého školství. Tímto způsobem zformujeme tvář Evropy, která je sjednocená ve své rozmanitosti.

Rozloučím se tím, že poděkuji všem svým kolegům z Výboru pro kulturu a vzdělávání, především panu Weberovi a panu Graçovi Mourovi, za jejich podporu a přispění k této zprávě. Také bych ráda poděkovala Komisi za to, že tak efektivně spolupracovala během celé přípravy tohoto dokumentu.

  Viviane Reding, členka Komise. − Vážený pane předsedající, je to výborná zpráva a paní Descampsová a její kolegové ve výboru odvedli skvělou práci.

Iniciativa elektronických knihoven slouží jako příklad, jak může Evropa prostřednictvím konkrétních projektů přispět nejen k hospodářskému růstu, ale také zlepšit kvalitu života. Tím, že bude evropské kulturní a vědecké dědictví přístupné on-line, budeme je moci šířit dále do jiných kultur. Prostřednictvím moderních technologií můžeme zbourat bariéry, které dnes existují.

Jsem velmi šťastná, že tato iniciativa, do které se zapojily národní knihovny členských států a kterou Evropská komise mnoho let rozvíjela, získala takovou velkou pozornost a podporu evopských politických sil. Dělají správnou věc; hlavy států a předsedové vlád dělají dobře, když tuto iniciativu podporují, protože skutečné bohatství najdeme ve svých knihovnách, archívech a muzeích. Nejsou to pouze knihy, ale také periodika, archivní záznamy a filmy. Je to vícejazyčné bohatství, multikulturní bohatství. Protože do elektronické podoby bylo převedeno jen méně než 1 % z tohoto bohatství, je nám jasné, jaká práce nás čeká a co je třeba udělat.

Tato práce je potřebná ze dvou důvodů. Pvním je potřeba překonat bariéry a dosáhnout toho, aby lidé studovali, zkoumali a využívali díla své vlastní kultury a díla naší společné evropské historie, a následně umožnit, aby tyto složky našich kulturních institucí byly dále využívány pro služby a produkty s dodtečným přínosem. A zde do celé záležitosti vstupuje průmysl. To je důvod, proč je cílem iniciativy Komise vytvořit společný vícejazyčný přístupový bod k evropskému elektronickému kulturnímu dědictví.

Sami to nezvládneme. Vyžaduje to spolupráci různých kulturních institucí ze všech evropských zemí. S potěšením sleduji, že se taková spolupráce již formuje a nabývá oficiální formu v podobě nového právního orgánu, který zvýší schopnost evropské elektronické knihovny jednat. Společný přístupový bod začne fungovat v roce 2008. V následujících letech se bude obsah postupně rozšiřovat tím, že své sbírky budou digitalizovat i další knihovny, archivy, audiovizuální archivy a muzea.

Jsem také velmi ráda, že tato parlamentní zpáva se nezabývá jen výsledkem, ale také předpoklady pro dosažení tohoto výsledku – to znamená zlepšením všeobecných podmínek pro to, abychom své kulturní dědictví mohli umístit on-line jako neoddělitelnou součást iniciativ elektronických knihoven, a pokud jde o členské státy, potřebou zvýšit jejich úsilí v oblasti digitalizace. Velmi jasně chci říci, že nestačí zorganizovat velkou kulturní akci, na které předsedové vlád přednesou květnatou řeč, a vzápětí se vrátí domů do své země a zkrátí rozpočet. To je nepřípustné! Potřebujeme slova, po nichž budou následovat činy. Chci, aby se Parlament pohnul kupředu a pomohl nám tento krásný projekt uskutečnit.

Máme skupinu na vysoké úrovni pro elektronické knihovny, jíž předsedám a která dělá v této věci velké pokroky. Kromě toho jsme si velmi dobře vědomi, že zachování elektronického materiálu bude jednou ze zásadních otázek budoucnosti, a proto mě těší, že Rada podpořila přístup Komise k evropské elektronické knihovně a že Parlment s námi táhne za jeden provaz a svou politickou váhu vynakládá na podporu tohoto cíle.

  Vasco Graça Moura, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Vážený pane předsedající, paní komiařko, musím vřele pogratulovat paní Descampsové za její vynikající zprávu. Tento dokument představuje mimořádně významný přínos v otázce vztahu mezi digitální technologií a kulturním dědictvím. Vyžaduje koordinaci snah mezi vnitrostátními institucemi, především knihovnami, a v budoucnu i dalšími kulturními institucemi. Začíná prakticky tím, že se zaměřuje na díla, která jsou již zpřístupněna na veřejné doméně. Navrhuje efektivní využívání synergie a výměny osvědčených postupů mezi těmi, kteří se tohoto postupu zúčastňují na všech úrovních. Žádá členské státy, aby projekt podporovaly a hledaly možnosti, jak zabránit, aby při převodu dat do elektronické podoby nedocházelo ke zdvojenému úsilí. Žádá, aby byly všechny tyto snahy koordinované. Zpráva paní Descampsové bude nejpozoruhodnější součástí této legislativy ve smyslu vztahu mezi špičkovými technologiemi a evropskou staletou kulturou.

Když mluvíme o evropské kultuře, mluvíme zároveň o kultuře celosvětové. A to nejen proto, že si evropské kulturní dědictví takový přívlastek zaslouží, ale také proto, že Evropě vlastní kulturní rozmanitost představuje zcela otevřený systém, který bude mít, samozřejmě, při dalším pokračování projektu pozitivní následky. Kromě toho, je to projekt, který se vyvíjí. Začal jako mylná „šovinistická“ představa soupeřící s Googlem, jež se postupně přeformulovala a po několika změnách získal projekt rozumnější, relističtější a produktivnější podobu. Už to není „neslýchaná urážka zvráceného a zbytečného nacionalismu“, jak toto úsilí v minulosti označil deník Financial Times.

Evropská elektronická knihovna se od jiných řešení liší tím, že je to projekt Evropské unie, že má za cíl oslovit všechny knihovny, že má stavět na existujících iniciativách a tím, že plánuje zahrnout všechny kategorie evropského kulturního dědictví a nezůstat jen u tištěných materiálů. Jistě, máme před sebou ještě stále množství problémů: získávání partnerů ze soukromého sektoru, kteří by projekt finančně podpořili; minimalizování rozdílů v tempu digitalizace mezi členskými státy; vyřešení jistých technických problémů spojených s koordinací přístupu k digitalizovaným dílům; uchovávání elektronického obsahu; vyřešení otázky integrovaného vyhledávače pro vyhledávání metainformací v obrazových dokumentech a pro přímé vyhledávání textových dokumentů; hledání řešení obsahové interoperability a při současném vyhledávání podle autora nebo názvu vytvoření možnosti vícejazyčného vyledávání podle tématu nebo klíčového slova. Nesmíme také zapomínat, že základem bude výměna zkušeností mezi institucemi, především s americkými institucemi, a že pro dosažení dobrých výsledků projektu bude klíčovým výrazné úsilí v oblasti výzkumu a vývoje.

V této souvislosti hlasováním ve prospěch zprávy paní Descampsové tento Parlament udělá správný krok do budoucnosti, ať už jeho většinu toří ženy, nebo jen přirozeně sestává z určitého procenta žen a jiného procenta mužů, pane předsedjící.

  Předsedající. − Ale vždyť ženy jsou velmi rády, že jste muž!

  Christa Prets, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedající, paní komisařko, rok 2010 je za dveřmi. Vzhledem k tomu, že název zprávy je i2010: k evropské elektronické knihovně, máme před sebou ještě hodně práce a podle mého názoru jsme se doposud vlekli. Těší mě, že paní Descampsová přednesla velmi dobrou zprávu, která naznačuje, jakou cestou je třeba se vydat, a ukazuje nám, co je možné a co by se dalo udělat. O to, by se věci pohly kupředu, se však musíme snažit všichni. Zpráva představuje výzvu pro nové technologie, nový znalostní a informační management a především odpověď na otázku, jak se mladí lidé mohou dostat ke vzdělání, informacím a vědomostem. V této věci je co dohánět a podle mého názoru bychom si s těmito záležitostmi měli pospíšit.

Nejde pouze o zachování a ochranu kulturního dědictví. Každý den se objevují nová fakta, která musíme zařadit do rovnice, protože věci, které byly vynalezeny a napsány teprve včera, budou již zítra kulturním dědictvím. Znamená to, že toho musíme ještě hodně zlepšit. Zároveň však musíme stále hledět dopředu, abychom udrželi krok s rozvojem.

Bude velmi důležité koordinovat postup a naléhat na země – jak bylo řečeno před chvílí –, aby vlastní citlivé otázky odsunuly na kraj a vydaly se společně vpřed po evropské cestě k zachování kulturní rozmanitosti. Je na ní množství překážek, které je třeba překonat. Pvní je problém finančního deficitu, jemuž čelíme. Paní komisařka to vystihla velmi přesně. Všem ministerským předsedům a prezidentům jdou velmi dobře velké projevy, jsou hrdí na naši kulturní rozmanitost, ale když přijde na financování a provádění předpisů, rychle couvají a zapomínají na hrdost, kterou se oháněli.

Z mého pohledu je také velmi důležité zjistit autorská práva, nesmí chybět dohoda s autory a vydavateli a všemi ostatními zúčastněnými stranami, aby mohly být informace za přiměřený poplatek zpřístupněny lidem na internetu. Myslím si, že toho musíme ještě hodně domyslet. Samozřejmě, není to lehký úkol, ale návrhy jsou na světě a země toho mohou hodně zíkat. Jsem přesvědčena, že se nám zítra podaří tuto zprávu schválit.

Podle mě musíme využívat nové technologie a podpořit tento projekt nejen proto, abychom informace zpřístupnili nám Evropanům, ale proto, abychom naši kulturu přinesli do vzdálených koutů světa.

  Jolanta Dičkutė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Dámy a pánové, jak bylo uvedeno v úvodním dokumentu Komise, evropská elektronická knihovna bude založena na bohatém dědictví Evropy, spojením multikultiurního a vícejazyčného prostředí s technologickým pokrokem a novými modely podnikání. V kontextu integrace je to pěkný a vítaný cíl, a také velmi ambiciózní. Avšak spolu se snahou dosáhnout těchto ideálů nesmíme ztrácet reálný úsudek, musíme být velmi obezřetní a připraveni čelit výzvám, které se v tomto procesu nutně vyskytnou.

Hlavní problémy spojené s vytvářením elektronických knihoven jsou všeobecného chrakteru, ačkoliv je pojmenováváme různě. Technická infrastruktura, vytváření elektronických zdrojů, digitalizace, zajišťování autorských práv, uchovávání obsahu a dokumentů jsou otázky, které si žádají rozvojová a zásadní rozhodnutí.

Potenciál poskytovat virtuální služby a projekty pro jejich vykonávání se týkají knihoven jakéhokoliv typu. Je však zřejmé, že elektronické materiály, jako textové, vizuální a zvukové informace, rozšiřují tradiční úkoly knihoven v tom, že jim přidávají nový obsah. Například přístup k informacím uloženým v tradiční knihovně je omezen její pracovní dobou, která je obvykle delší, než pracovní hodiny v jiných veřejných institucích. Ve virtuální knihovně je přístup v podstatě neomezený, protže tam nejsou žádné fyzické dveře, které by dělily informace od jejich uživatelů. Přístup k informacím zajišťuje server.

Knihovníci mohou své tradiční zručnosti a vědomosti využít k navržení virtuálních služeb, ale to nestačí. Elektronické knihovny jsou fenoménem třetího tisíciletí, a je proto potřeba zhodnotit nejen konkrétní vědomosti, které představují základní vědomosti současnosti, ale také odhadnout ty, které budou potřebné v budoucnosti, protože technologie se mění. Není až tak důležité dokonale znát některé technologie, protože kterýkoliv flexibilní a uvážlivý zaměstnanec si dokáže osvojit dovednosti a zkušenosti, které pro svou práci potřebuje.

V mé zemi, Litvě, se dlouhodobé uchování litevského dědictví s využitím informačních tchnologií stanovilo přijetím právních předpisů. Tento problém se však neřeší koordinací aktivit „památkových institucí“ (knihoven, muzeí, archívů). Ani domácí Litevci, ani občané jiných zemí zatím služby poskytované elektronickými knihovnami využívat nemohou. Doufám, že dnešní rozhodnutí tyto postupy urychlí.

  Mieczysław Edmund Janowski, v mene skupiny UEN. – (PL) Vážený pán predsedajúci, Umberto Eco napísal: kto číta, žije dvakrát. Správa pani Descampsovej ponúka podrobný opis moderného prístupu ku kultúrnym a vzdelávacím otázkam. Tejto problematike som sa venoval aj ja v mojej správe o príspevku budúcej regionálnej politiky k inovačnej schopnosti Európskej únie.

Tak ako svojho času Gutenbergov vynález znamenal zlomový bod v ľudskom vývoji, za rovnako zlomovú môžeme dnes považovať kultúrnu revolúciu, ktorú priniesol internet. To, o čom tu hovoríme, je rozsiahly prístup k európskemu, vlastne v skutočnosti svetovému bohatstvu duchovného a hmotného dedičstva ľudskej spoločnosti. Hmotné bohatstvo zahŕňa súčasné výtvory spolu s tými, ktoré sú staré niekoľko storočí a majú svoj pôvod v rôznych kultúrach a jazykoch. Autorské práva a práva súvisiace s autorskými právami sú v tomto kontexte horúcou problematikou.

Oceňujem úspechy, ktoré sa v tejto súvislosti dosiahli v mnohých členských štátoch, vrátane práce Poľskej národnej knižnice. Rád by som pri tejto príležitosti zdôraznil význam rozsiahlejšieho širokopásmového prístupu. Som presvedčený, že by sme mali nájsť spôsob, ako spolufinancovať digitalizáciu zo zdrojov Únie. Na záver ešte spomeniem Goetheho, ktorý povedal, že pri čítaní dobrej knihy má pocit, akoby si práve našiel nového priateľa. Len si predstavte, koľko nových priateľov by sme mohli mať vďaka európskej elektronickej knižnici!

  Mikel Irujo Amezaga, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážený pane predsedajúci, Komise určila tři základní osy využívání potenciálu digitální technologie: přístupnost online, digitalizaci analogových sbírek a zachování a uchovávání digitálních záznamů, a to si velmi jasně uvědomujeme.

Pokud jde o digitalizaci, je všeobecně známo, že Komise ve svém doporučení v srpnu minulého roku žádala členské státy, aby své úsilí zkoordinovaly, aby bylo dosaženo synergie na evropské úrovni. Rada doporučení jednomyslně podpořila, ale rád bych využil této příležitosti – ačkoliv je škoda, že Rada není přítomna – a v první řade se zeptal Komise na skutečný pokrok, kterého členské státy v této oblasti dosáhly, a v druhé řadě sa ujistil, zda sa dostatečně přihlíželo k nestátním orgánům, které, jak víme, mají na starosti kulturu ve většine decentralizovaných zemí.

Pokud jde o další aspekt, přístupnost online, jak jsem řekl, všichni souhlasíme s tím, že musí být vytvořeno vícejazyčné rozhraní a zaručena spolehlivost obsahu. Je skutečně potěšující navštívit webovou stránku elektronické knihovny a vidět, že kromě 23 oficiálních jazyků Společenství se obsah objevuje i v islandštině a srbštině.

Dnes oslavujeme Evropský den jazyků a vy, paní Redingová, jste nejvíce přispěla k jeho vyhlášní. Také jste, paní komisařko, při nesčetných příležitostech řekla, a to správně, že velké a malé jazyky neexistují, že všechny tvoří součást evropského kulturního bohatství, a proto bych byl velmi rád, kdybych měl tu příležitost vidět v elektronické knihovně alespoň občas zmínku, nebo spíš obsah, než zmínku, v jazycích, jako je ten můj, které nejsou v Evropské unii oficiální.

  Věra Flasarová, v mene skupiny GUE/NGL. – (CS) Dámy a pánové, když během Caesarovy invaze do Egypta shořela Alexandrijská knihovna, navždy zmizela značná část celého tehdejšího písemnictví lidstva. Věřím, že něco takového se díky digitálním knihovnám již nikdy opakovat nebude.

Oceňuji práci zpravodajkyně za komplexní přístup k tématu. Jsem z České republiky, kde digitalizace Národní knihovny v Praze probíhá už nějakou dobu a úspěšně. Mají-li státy své národní knihovny, je logické, aby také Evropská unie disponovala obdobnou institucí. A to s využitím nejmodernějších technologií. Nejde o snahu mechanicky naplňovat úkol evropské integrace, ale o věc, které je praktická. V poslední době přibývá knih geometrickou řadou. Je nemyslitelné soustředit na jediném místě tak nezměrné množství literárních děl jinak než prostřednictvím počítačové technologie. Cíl projektu je gigantický. Předpokládá se takový postup, že evropská digitální knihovna vstřebá již vytvořené digitální fondy, jejichž základem jsou díla, která nebudou problematická z hlediska autorských práv. Vedle krásného písemnictví přibudou také díla odborná, právní, žurnalistická a konečně i audiovizuální.

Vytvoření systému tak univerzálního a přitom dostatečně jednoduchého bude zajímavým úkolem pro odborníky v oboru digitálních technologií. Těším se, že evropská digitální knihovna překročí virtuální prostor plný odkazů a složitého vyhledávání a stane se skutečnou gigantickou knihovnou, kterou budeme mít, obrazně řečeno, doma.

Jistě i zde jsou rizika. Možná, že digitální knihovny ještě více posílí naši závislost na počítačích a ohrozí knižní trh. Ale příliš tomu nevěřím. Klasická kniha představuje trvalou hodnotu naší kultury, stejně jako divadlo nebo výtvarné dílo. Nabízí něco, co digitální knihovny nikdy nemohou nahradit. Bezprostřední kontakt se čtenářem.

  Thomas Wise, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedající, historie Britské knihovny sahá do roku 1753. Obsahuje dokumenty, které pochází z roku 300 př. n. l. Známá jména jako Karl Marx, Oscar Wilde, Mahátma Gándhí, Rudyard Kipling, George Orwell, George Bernard Shaw, a dokonce Vladimír Lenin jsou jen některými z osobností, jež studovaly v čítárnách Britského muzea a britských knihoven. Zamýšlím se nad otázkou, zda by nalezli stejnou inspiraci, kdyby surfovali na internetu. Obávám se, že naše velkolepé vybavení s bezpříkladnou sbírkou publikací ze všech koutů světa a Britského impéria – a určitě i odjinud – bude náležitě oceněno i po té, co se EU vydá na cestu ostatních evropských federalistických projektů od Karla Velikého až po otřesné noční můry posledních dvou století. Pani Descampsová, mnoho štěstí s Vaší elektronickou knihovnou, ale v této oblasti, stejně jako v mnoha jiných, bych se raději zaměřil na ochranu, zachování a rozvoj dědictví, ne které jsem hrdý, než na budování nástrah nového státu z trosek neúspěchů jiných států.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, kolegové, v první řadě mi dovolte zdůraznit, že vítám zprávu Komise a paní Descampsové o elektronických knihovnách jako příhodný a významný příspěvek k zajištění zachování elektronických informací pro budoucí generace.

Pravdou je, že se internet stal jedním z nejdůležitějších prostředků přístupu k poznatkům a vzdělání. Elektronické knihovny by jistě přinesly užitek mnohým výzkumníkům, studentům, učitelům a – jako specifické skupině – tělesně postiženým. Tato iniciativa je tedy pro Rok stejných příležitostí pro všechny jako stvořená.

Chci zaměřit vaši pozornost jen na jeden aspekt, který je třeba posoudit předtím, než se přijmou nějaká rozhodnutí.

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru a soukromé sponzorství digitalizace evropského kuturního dědictví jsou důležitým prvkem systému, který jsme si vybudovali. Musíme se ujistit, že nová nařízení v této oblasti, především nařízení o vědeckých informacích, výhody současného systému neohrožují. Musíme například zajistit, aby byl chráněn mechanismus rovnocennho hodnocení. Rovnocenné hodnocení je postup, při němž nezávislí odborníci na určitou vědeckou disciplínu kriticky posuzují věděckou studii, která podává zprávu o výzkumu.

Pro vědeckou komunitu je systém rovnocenného hodnocení klíčový; představuje důležitý mechanismus kontroly kvality a může mít vliv na vědeckou kariéru. Musíme také zabránit tomu, aby otevřený přístup ohrozil současný způsob šíření vědeckého výzkumu prostřednictvím předplacených periodik. Další věc, kterou je třeba zvážit, je negativní vliv na ziskovost periodik vydávaných malými nakladatelstvími.

Zkrátka, mnohé zájmové skupiny vnímají současný systém jako lehce přístupný, efektivní, úsporný a také vysoce kvalitní. Musíme si být jisti, že výhody, především pro vědce, budou převažovat, a musíme zabránit jakýmkoliv nechtěným negativním následkům pro ty, kterým se snažíme pomoci.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, myšlenka vytvořit evropskou elektronickou knihovnu vytvořením internetové stránky, na níž by byly uloženy zdroje přístupné všem užívatelům bez poplatku, je určitě ambiciózní. Knihovna by měla vícejazyčné rozhraní, které by umožňovalo přímý přístup k žádanému materiálu. Každý občan by měl přístup dokonce i k těm nejméně známým dílům světové kultury v jeho rodném jazyce.

Také je potřeba podotknout, že tato iniciativa upozorňuje na důležitou otázku, kterou je přístup na internet a zprostředkování možnosti připojit se na stránku se světovým kulturním dědictvím i obyvatelům venkovských oblastí, ostrovních oblastí a těm, kteří mají problémy s mobilitou.

Dalším problémem bude přístup ke všem kategoriím kulturního materiálu, včetně materiálu chráněného autorským právem a s ním souvisejícími právy. Věřím, že se na tento problém brzy najde řešení díky investicím do technologie.

Paní Descampsová připravila vyváženou zprávu. Jsem přesvědčen, že si zaslouží naši podporu.

  Zdzisław Kazimierz Chmielewski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, paní komisařko, chtěl bych navázat na ty řečníky, kteří zpravodajce gratulovali k dobře připravené zprávě. Z Evropského parlamentu vysílá jasný signál o jeho podpoře myšlenky založení evropské elektronické knihovny. Těší mě, že mohu Parlamentu připomenout, že na prosazování této myšlenky má svůj podíl i Polsko. Moje země měla svého zástupce mezi šesti prezidenty a premiéry, kteří s touto myšlenkou vystoupili jako první.

Zpráva uvádí přesvědčivé argumenty ve prospěch postupné realizace projektu. Navrhuje do něj progresivně zahrnout různé kategorie kulturního dědictví spolu s dokumenty chráněnými autorským právem a právy souvisejícími s autorským právem za podmínky, že nebudou porušena právní omezení v oblasti duševního vlastnictví. Myšlenka obsažená v návrhu, podle které by projekt mohl zahrnovat nejen knihovny, ale i jiné instituce, které se podílejí na šíření kultury, je hodná zvážení. Je správné a náležité, aby také muzea a archívy hrály v tomto systému důležitou roli, protože jsou již celá staletí s knihovnami pevně propojeny.

Mám velká očekávání, především v souvislosti s plánem zahrnout do koordinačního systému pro evropskou elektronickou knihovnu nejen vědecký výzkum digitalizace, ale také velmi důležitou otázku ochrany elektrických zdrojů. Věřím, že se tak ukáže, že je možné vyvinout společné jednotné požadavky v souvislosti s řádným uchováváním elektronických materiálů – zdůrazňuji archivovaných – shromážděných jinde než v archívech, jinými slovy v muzeích a knihovnách. Je známo, že tyto instituce mají již celá staletí problémy s řádnou ochranou archivních materiálů získaných z jiných zdrojů. Konečně máme příležitost to napravit.

  Viviane Reding, členka Komise. – (FR) Vážený pane předsedající, dovolte mi vyjádřit své nejupřímnější díky paní Descampsové a dalším členům Výboru pro kulturu a vzdělávání za to, že připravili tuto zprávu, protože je to zpráva skutečně velmi důležitá.

Jak vidíte, pravé bohatství Evropy nespočívá v euru nebo v hospodářském rozvoji; spočívá v dědictví, v dědictví, které se tvořilo a budovalo celá staletí – to je to, co tvoří skutečný a hluboký zdroj bohatství Evropy.

V určitém smyslu je teď skandálem, že toto dědictví mizí v archivech a trezorech, do míst, kam veřejnost, občané Evropy, nemají přístup, kde se ho nemohou dotknout, kde mu nemohou porozumět, kde se z něho nemohou radovat. Cílem elektronické knihovny je právě zbourat tyto bariéry.

Jsem přesvědčena, že toto je jeden z velkých pokroků, které Evropa učinila, a chtěl bych vzdát hold národním knihovnám, našim národním knihovnám, protože ony stály u zrodu této iniciativy, která je pro evropské kultury tak opodstatněná a významná. Ředitelé těchto knihoven byli skuteční pionýři. Pochopili, se zde jedná o symbiózu mezi kulturou, která představuje samotné bohatství, a technologií představující nástroj, který tuto kulturu zpřístupňuje, a skutečnost, že se do této pionýrské práce dali, v zásadě znamená, že v roce 2008 tu budeme mít jediný vícejazyčný přístupový bod.

A ano, ano, ano odpovídám, těm, kteří tuto otázku položili, umožní nám přístup dokonce i k lucemburské literatuře. Jsem na to hrdá, protože lucemburština je můj mateřský jazyk, a pro mě je to tedy nejdůležitější jazyk na světě, tak jako je důležitý každý mateřský jazyk. Právě proto musíme zpřístupnit umělecká díla a literaturu, která byla vytvořena ve všech těchto jazycích, i styl, v jakém byla vytvořena.

Vezměte si lucemburskou kulturu: samozřejmě, že lucemburský národ k ní přístup má, ale víte vy v tomto Parlamentu, že vůbec existuje něco jako lucemburská kultura? Nevíte! Pokud však budeme mít elektronickou knihovnu, společný přístupový bod vám umožní zjistit, že taková kultura skutečně existuje.

Je vynikající, že můžeme získat přistup k takovým kulturám, že se můžeme o toto dědictví podělit a šířit ho všude, i – a to bych ráda zdůraznila – mimo Evropu, protože kultura není omezena našimi hranicemi. Kultura znamená společné sdílení, a proto bychom tuto knihovnu chtěli vytvořit v duchu otevřenosti, protože interoperabilita bude její důležitou součástí, a to nejen pokud jde o knihy, ale také v případě ostatních forem umění: filmů, hudby, muzejních sbírek a tak dále. Jsme tedy svědky pozoruhodného otevření se kultury, vícejazyčného a multikulturního, je to něco, co skutečně dokazuje samotnou podstatu Evropy jako takové, kterou je sjednocená rozmanitost.

Samozřejmě, že existují problémy, které je třeba vyřešit, a vážení poslanci je pojmenovali dost jasně. Je zde problém s financováním, vedle mnohých jiných. Chtěla bych proto apelovat na členské státy, aby zajistily, že po diskusích přijdou na řadu účinné kroky. V některých se tak už stalo a chtěla bych jim za to poděkovat.

V roce 2008 předložíme analýzu toho, čeho jsme doposud dosáhli, a také samozřejmě toho, čeho se dosáhnout nepodařilo. Jsem přesvědčena, že to bude velmi důležité pro další zaměření celé této riskantní akce. Nezapomeneme samozřejmě ani na partnerství veřejného a soukromého sektoru, protože právě ono bude pro rozvoj takové nákladné záležitosti, jakou je digitalizace, klíčové. Na srdci mi leží také uchování křehkého materiálu, kterému při nedostatečné péči hrozí zničení. Kolik kotoučů filmů ještě necháme zmizet v prachu? Pokud máme toto společné kulturní dědictví zachovat, jednoduše jej musíme digitalizovat dříve, než bude pozdě.

Přirozeně se zamýšlím také nad dalšími problémy, které potřebují řešení, konkrétně nad problémy týkajícími se autorského práva – které je trnem v patě – a vědeckých informací. Naše skupina na vysoké úrovni v současnosti hledá řešení v souvislosti s těmito otázkami.

Vážený pane předsedající, máme před sebou pozoruhodný projekt, který ukazuje, v čem skutečně spočívá evropská přidaná hodnota, a jsem přesvědčena, že nejúžasnějším činem je sjednotit Evropany okolo jejich kulturní rozmanitosti, okolo jejich příslušné historické rozmanitosti, protože jsou to věci krásné, které se zrodily díky tvořivosti. Je to skutečně to nejlepší, co máme. Tak si to zachovejme a pracujme společně na tom, abychom se o to všechno mohli navzájem podělit.

  Předsedající. − Chci velmi pěkně poděkovat všem dnešním řečníkům, především paní komisařce Redingové za její šarm a důvtip. Rád bych jí poděkoval v jejím rodném jazyce, lucemburštině, protože dnes je Den nesvětových jazyků. Merci!

(smích)