Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 26. září 2007 - Štrasburk

1. Zahájení zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: RODI KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

(Zasedání bylo zahájeno v 9:00.)

  Předsedající. – Vážení pánové poslanci, vážené paní poslankyně, dobré ráno! Dnešní den, 26. září, je Evropským dnem jazyků. Naším úkolem je připomenout všem zde v Evropském parlamentu, v chrámu jazyků, jaký význam má tento den pro filozofii a podstatu Evropské unie a jakou práci vykonáváme s cílem dosáhnout multikulturní Evropy, která bude respektovat rozdílné charakteristické rysy, kultury a duch našich národů.

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE). – (ES) Vážená paní předsedající, velice vám děkuji za udělení slova. Slavíme dnes Evropský den jazyků a já bych rád připomněl pocity mnohých občanů Španělska, kteří nechápou, proč jsou diskriminováni ze strany předsednictví Evropského parlamentu, když Katalánci, Galicijci a Baskové jako já, kteří jsou zástupci občanů, nemohou používat svůj jazyk v Parlamentu.

Na rozdíl od Komise, Rady a Výboru regionů, kde se zástupci občanů v těchto úředních jazycích vyjadřovat mohou, předsednictví odmítá přijmout baskický, katalánský nebo galicijský jazyk, které jsou úředními jazyky ve Španělsku.

Vážená paní předsedající...

(řečník hovořil baskicky)

  Předsedající. – Pane Ortuondo, předsednictví bude požadovat informace o této otázce, přestože jsme o ní už mnohokrát diskutovali a odpovědi jsou dobře známy.

2. Přistěhovalectví – Legální přistěhovalectví – Politické priority v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem zasedání je společná rozprava o

– stanoviscích Rady a Komise k přistěhovalectví,

– zprávě paní Lilli Gruberové jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o plánu politiky v oblasti legálního přistěhovalectví [2006/2251(INI)] (A6-0322/2007) a

– zprávě pana Javiera Morena Sáncheze jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci prioritách politiky v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví občanů ze třetích zemí [2006/2250(INI)] (A6-0323/2007).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, Evropská unie stále čelí velkým výzvám, pokud jde o její reakci na vývoj migrace.

Základní rámec pro definování reakce na tyto výzvy tvoří doposud globální přístup k migraci, který přijala Evropská rada v prosinci 2005. Při přijímání globálního přístupu zvýraznila Evropská rada potřebu vyrovnaného, globálního a soudržného přístupu, který pokrývá politiky boje proti nelegálnímu přistěhovalectví a, ve spolupráci se třetími zeměmi, využívá výhod legální migrace. Uskutečnění globálního přístupu bylo hlavní prioritou předchozích předsednictví.

Globální přístup k migraci nestagnoval, Evropská rada jej naopak zdokonalila a rozvinula ve světle událostí a pokroku dosaženého v rámci jeho vykonávání. V současnosti je začleněn do komplexní migrační politiky Evropské unie.

Evropská rada přijala na svém zasedání ze dní 21. a 22. června letošního roku závěry týkající se rozšíření a posílení globálního přístupu. V těchto závěrech je uvedeno především uplatňování globálního přístupu na regiony sousedící s východním a jihovýchodním územím EU a také rozvoj partnerství mezi Evropskou unií a třetími zeměmi z hlediska cirkulační migrace a mobility.

Na význam uplatnění globálního přístupu poukázaly události z léta a zejména události, k nimž došlo na jižních námořních hranicích EU. Zatímco nadále uplatňujeme globální přístup, opatření, která je třeba přijmout, musí zahrnovat opatření týkající se boje proti nelegálnímu přistěhovalectví i opatření týkající se rozvíjení příležitostí k legální migraci.

V souvislosti s těmito dvěma neoddělitelnými cíli se Rada pokoušela dosáhnout pokroku. Na svém červnovém zasedání diskutovala o situaci na jižních hranicích Středozemí. Znovu zdůraznila význam úlohy, kterou musí hrát agentura Frontex, a rozhodla se zahájit další práci v souvislosti s návrhy přednesenými Maltou. Tato práce byla vykonána a jejím výsledkem bylo přijetí závěrů na zasedání Rady ze dne 18. září, které se týkaly posílení správy jižních námořních hranic EU. Některé z těchto závěrů vyzývají k uskutečnění naléhavých kroků k posílení současných opatření a existujících ujednání. Členské státy jsou vyzývány, aby poskytly dvoustrannou podporu těm členským státům, které čelí výjimečnému tlaku z hlediska nelegálního přistěhovalectví v důsledku své geografické polohy a úrovně spolupráce se sousedními třetími zeměmi. Tato spolupráce bude zahrnovat např. opatření týkající se vracení nelegálních přistěhovalců, podmínek přijetí, odpovědnosti za žadatele o azyl, uprchlíky a nezletilé osoby.

V těchto závěrech je také zdůrazněna potřeba posílit v této oblasti spolupráci se třetími zeměmi původu a tranzitu, zejména z hlediska správy jejich vlastních hranic, přebírání jejich odpovědnosti za pátrací a záchranné akce, boje proti obchodu s lidmi a pašování osob a budování účinného rámce pro vracení nelegálních přistěhovalců.

Důraz byl kladen na potřebu užší spolupráce s mezinárodními organizacemi jako je Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a Mezinárodní organizace pro migraci. Dalším nevyhnutelným prvkem je pokus o posílení činností agentury Frontex, zejména prostřednictvím zavádění dlouhodobých společných operací a rozšiřování činností v rámci Evropské sítě pobřežních hlídek.

Pokud jde o dlouhodobá opatření, Rada vyzvala Komisi, aby v rámci probíhající rozpravy o zelené knize Komise o společném evropském azylovém systému, který se týká vytvoření specializovaných azylových týmů, předložila zprávu o možných dodatečných opatřeních spolu s hloubkovou analýzou některých návrhů Malty, studií příslušných částí námořního práva a závazkem.

Úloha agentury Frontex při zabezpečování účinné kontroly vnějších hranic EU ze strany členských států nabývá na významu. Jak víte, agentura Frontex začala fungovat až v říjnu 2005, ale v poměrně krátké době svou provozní kapacitu rozvinula a podnikla důležité kroky směrem k posílení bezpečnosti vnějších hranic Evropské unie prostřednictvím orientace na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví. Byly uskutečněny různé společné operace, které agentura Frontex koordinovala, a další operace probíhají ve Středozemí a Atlantickém oceánu. Obzvlášť důležitým momentem bylo zahájení provozu Evropské sítě pobřežních hlídek v květnu letošního roku, která bude z dlouhodobého hlediska sjednocovat budoucí evropský monitorovací systém.

Velmi významné bylo rovněž to, že Rada v červenci letošního roku přijala nařízení, kterým se zřizuje mechanismus pro vytvoření pohraničních jednotek rychlé reakce, známých jako RABIT, a které nabylo účinnosti dne 20. srpna. Nařízením se zřizuje mechanismus pro poskytování rychlé operativní pomoci na omezenou dobu, a to ve prospěch žadatelského členského státu, který čelí výjimečnému a naléhavému tlaku z důvodu příchodu vysokého počtu státních příslušníků třetích zemí na vnější hranice, kteří se snaží neoprávněně vstoupit na území Evropské unie.

Agentura Frontex se v současnosti nachází v procesu uplatňování tohoto nařízení. Pokud by však byly operace koordinované agenturou Frontex účinné, je velmi důležité, aby bylo k dispozici přiměřené vybavení. V souladu s nařízením o agentuře Frontex zřídila tato agentura centrální rejstřík dostupného technického vybavení, známý jako CRATE. Tento rejstřík již obsahuje rozsáhlý seznam vrtulníků, letadel, lodí a jiného vybavení, které jsou členské státy připraveny poskytnout pro operace koordinované agenturou Frontex.

Pokud jde o legislativní opatření zaměřená na nelegální přistěhovalectví, příslušné orgány Rady již začaly provádět analýzu návrhu směrnice tohoto Parlamentu a Rady, který stanoví sankce vůči zaměstnavatelům nelegálně zaměstnávajícím státní příslušníky třetích zemí. Tento návrh, zaměřený na boj proti nelegálnímu zaměstnávání, předložila Komise v květnu 2007.

Rada, použitím postupu spolurozhodování s cílem rychlého dosažení dohody, přiřadila vysokou prioritu rovněž návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o společných normách a postupech v členských státech při vracení nelegálně pobývajících státních příslušníků třetích zemí. Tento návrh v současnosti analyzují příslušné orgány Rady.

Vzhledem k readmisní politice by se mělo uvést, že poté, co v červnu vstoupila v platnost readmisní dohoda s Ruskem, bylo již přijato rozhodnutí o podepsání readmisní dohody s Ukrajinou a bylo podepsáno několik readmisních dohod se zeměmi západního Balkánu a Moldavskem. Všechny tyto dohody budou dokončeny, až Evropský parlament předloží své stanovisko.

Rád bych nyní řekl několik slov o plánu politiky pro legální migraci. Jak víte, i Rada a portugalské předsednictví dávají přednost podpoře legální migrace. Předsednictví zorganizovalo v Lisabonu ve dnech 13. a 14. září konferenci na vysoké úrovni, věnovanou problémům legální migrace. Zúčastnili se jí ministři, vyšší úředníci a známí akademičtí pracovníci společně se zástupci tohoto Parlamentu a Komise. Tato konference řešila problémy legální migrace, jako jsou kanály legální migrace a řízení migračních toků, integrace a lisabonská agenda, a migrace a rozvoj. Výsledky této konference budou velmi důležité při řízení naší práce během příštích několika měsíců.

Rada začne rovněž brzy pracovat na návrzích rámcové směrnice o právech migrantů s legálním pobytem na území členského státu s cílem pracovat na zavádění jednotného povolení k pobytu a na návrhu směrnice o podmínkách vstupu a pobytu vysoce kvalifikovaných pracovníků, který, jak doufáme, Komise předloží v průběhu několika týdnů. Tyto dva návrhy, spolu s ostatními, které budou předloženy během několika let, představují další kroky v plánu politiky pro legální migraci, který předložila Komise v lednu 2006.

Rada již začala provádět analýzu navrhované směrnice Rady, kterou se mění a dopĺňuje směrnice 2003/109/ES s cílem rozšířit její působnost na osoby požívající mezinárodní ochrany. Záměrem tohoto návrhu je rozšířit možnost získání právního postavení osoby s dlouhodobým pobytem i na osoby požívající mezinárodní ochrany. Rada právě čeká na stanovisko Parlamentu, aby mohl být tento návrh nástroje rychle přijat.

Pokud jde o vnější vztahy v oblasti migrace, musím vás informovat o tom, že Rada se aktivně věnovala uskutečňování globálního přístupu k migraci, jak ve svých závěrech definovala Evropská rada v prosinci 2005 a v roce 2006. Vaše pozornost je upřena také na závěry týkající se rozšíření a posílení globálního přístupu k migraci, které Rada přijala v červnu. V prosinci 2006 vyzvala Evropská rada Komisi, aby: předložila návrhy týkající se způsobu uplatňování globálního přístupu na východní a jihovýchodní regiony sousedící s Evropskou unií; navrhla způsoby začleňování příležitostí k legální migraci do vnějších politik EU s cílem rozvíjet vyvážené partnerství se třetími zeměmi, vhodné pro zvláštní potřeby trhu práce v členských státech; navrhla způsoby a prostředky podpory dočasné cirkulační migrace a předložila podrobné návrhy týkající se toho, jak lépe organizovat a poskytovat informace o různých formách legálního pohybu mezi Evropskou unií a třetími zeměmi.

Komise v reakci na tyto výzvy předložila dvě oznámení a po přijetí těchto oznámení předložilo předsednictví Radě návrh závěrů zaměřených na zahájení práce na opatřeních, které uvedla Komise.

Konference ministrů partnerství Euromed o migraci se bude konat v listopadu. Záměrem této konference je rozvíjet iniciativy a opatření k řešení otázek souvisejících s migrací. Zvláštní pozornost je kromě toho věnována Africe, a to prostřednictvím uskutečnování a prohlubování dialogu o otázkách souvisejících s migrací, který byl s africkými zeměmi navázán v roce 2005. Priorita byla věnována rovněž monitorování Ministerské konference o migraci a rozvoji, která se konala v červenci 2006 v Rabatu a v listopadu 2006 v Tripolisu. Na těchto ministerských konferencích, z nichž první z nich byla regionální a druhá kontinentální, bylo označeno několik oblastí, v nichž je možno posílit spolupráci mezi zeměmi původu, zeměmi tranziu a cílovými zeměmi migrantů.

Rada v této oblasti aktivně pracuje s cílem převést společný program, dohodnutý v Rabatu a Tripolisu, na konkrétní opatření.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jsem velmi vděčen zástupci Rady za jeho popis obecných rysů naší společné akce a rád bych poděkoval zvlášť dvěma zpravodajům, paní Gruberové a panu Morenovi Sánchezovi za dvě zprávy, o nichž dnes diskutujeme a k nimž vznášíme připomínky.

Úvodním postřehem nebo spíše optimistickou poznámkou je samozřejmě to, jak velkého pokroku dosáhla Evropa za tak krátkou dobu. Všichni si pamatujeme, že až do schůzky na nejvyšší úrovni, která se konala v Hampton Courtu v říjnu 2005, se šířily pochybnosti dokonce i o tom, zda je Evropa schopna mít společnou strategii v oblasti přistěhovalectví. Dnes to není pouze heslem nás všech, ale my již uskutečňujeme některé iniciativy, o nichž bylo rozhodnuto a které začaly přinášet skutečné ovoce.

To ukazuje, že Evropa hraje svou úlohu při řízení globálního fenoménu migrace, který nelze zastavit. Vnitrostátní akce členských států již nepostačují. Je to důkazem toho, že evropská akce je výhodná pro Evropu jako takovou, pro členské státy a pro všechny naše partnery, jak na jihu (zejména v afrických zemích), tak na východě, protože, jak nám bylo připomenuto, Komise navrhla rozšířit globální přístup směrem na východ, to znamená, na migrační toky směrující z východu. Rada souhlasila v plném rozsahu.

Pravidelně diskutujeme o globálním přístupu. Všichni se nyní shodneme na tom, že to znamená vytvoření absolutně neoddělitelného propojení vnějšího rozměru s vnitřními politikami přistěhovalectví. Nemůžeme se omezit na řízení přistěhovalectví výhradně na našem území, musíme se zabývat základními příčinami přistěhovalectví, na němž se i dnes v převážné většině podílejí zoufalí lidé unikající před pronásledováním, chudobou nebo válkou, lidé, kteří nemají možnost odejít z vlastní země ani v ní zůstat. Musí opustit svou vlast, aby přežili.

Proto je zřejmé, že základní příčiny přistěhovalectví není možné řešit pouze prostřednictvím přístupu založeného na bezpečnosti, v jehož rámci bylo a nadále bude všechno to hlídání ve Středozemí nevyhnutelné pro ochranu oblasti kolem Kanárských ostrovů. To nemůže být naší jedinou strategií a musíme se rozhodně věnovat požadavku, který předkládají členské státy EU: řídit legální migraci. To představuje jeden z nejlepších způsobů boje proti nelegálnímu přistěhovalectví.

Čím větší budeme mít schopnost řídit hospodářskou migraci, což dělat musíme, tím více se nám podaří minimalizovat tu šedou, mlhavou vrstvu nelegálního přistěhovalectví. Proto bych na začátku rád řekl několik slov o legální migraci, o níž jsme diskutovali před několika dny na významném zasedání v Lisabonu. Diskutovali jsme o vyhlídkách do budoucnosti a já jsem nabyl dojmu, doufám, že to potvrdí i tento Parlament, že existuje pozitivní politický podnět vnímat hospodářskou migraci neideologickým způsobem.

Upřímně řečeno, musíme se tak chovat s vědomím, že potřebujeme pracovníky, kteří nesídlí na území Společenství, a s vědomím, že nesmíme panikařit z důvodu přetřásání velkých čísel, která by mohla vyvolat mylný dojem. Někteří pozorovatelé a dokonce i články v některých velkých novinách uvedly: „Jsme připraveni přijmout 20 milionů legálních migrantů.“ Taková čísla jsou, popravdě řečeno, nebezpečná. Je třeba poukázat na jednu věc, a to na zřejmý demografický vývoj: Evropa stárne a počet evropských pracovníků se sníží v důsledku demografického poklesu. Jinou věcí je vymýšlet si v současnosti čísla, která by mohla být správnou odpovědí za 50 let.

Měli bychom tedy řídit všechny aspekty tohoto fenoménu a začít s demografickým poklesem v Evropě. Druhým aspektem je však uskutečnění cílů lisabonské strategie, pokud jde o konkurenceschopnost a atraktivitu evropského hospodářství. Na uskutečnění těchto cílů potřebujeme pracovní sílu ve všech odvětvích, která, jak by se dalo říci, naši evropští spoluobčané již do jisté míry opustili. Třetím faktorem je skutečnost, že přistěhovalectví nemůže být jediným prostředkem řešení demografického poklesu.

Nesmíme například zapomínat na to, že zatímco zde diskutujeme o přistěhovalectví ze zemí, které nepatří do Společenství, stále trváme na překážkách volného pohybu pracovníků ve Společenství. Některým našim evropským spoluobčanům není v plné míře umožněno pracovat ve všech ostatních zemích EU. V technickém žargonu se tomu říká zásada „přednosti Společenství“, ale je to však nutno objasnit prostřednictvím politické akce, nikoliv byrokratickým termínem. Znamená to, že Evropa bude využívat skutečné mobility práce až tehdy, když se odstraní překážky, které jsou kladeny našim evropským spolupracovníkům, a tím mám samozřejmě na mysli spolupracovníky z nových členských zemí. To je tedy další prvek, který je třeba vzít v úvahu.

Čtvrtým aspektem je to, že odmítáme považovat demografický pokles za něco, čemu se musíme podřídit, a to způsobem: „nevadí, vždyť přicházejí pracovníci z Afriky“. Náš demografický pokles i naše budoucnost musí být důvodem k obavám. Proto jsou v této souvislosti například opatření na pomoc rodinám a na zvýšení porodnosti mezi Evropany stejně důležité jako řízení procesu přistěhovalectví z území mimo Evropu.

Samozřejmě přijímáme iniciativy k dosažení všech těchto cílů, z nichž některé byly již v oblasti přistěhovalectví přijaty. Mohu vám říci, že zahajujeme výběrová řízení v souvislosti s evropským portálem o přistěhovalectví. Doufám, že výběrové řízení bude ukončeno v průběhu několika měsíců, pokud to byrokratické postupy umožní, a že budeme mít první evropský jednotný portál o přistěhovalectví. Portál bude zabezpečovat přístup k pracovním příležitostem, nabídkám práce, vyhledávání práce, odvětvím, v nichž existuje poptávka po práci a podobně. Do velké míry zvýší potenciál Evropy v této oblasti.

Evropský fond pro integraci je konečně skutečností. Diskutovali jsme o tom při jiných příležitostech a vy jste mu vyjádřili svou podporu. Musím říci, že Rada mírně okleštila finanční rezervu, kterou jsem původně navrhl, ale aspoň je tento fond zřízen a funguje. Máme k dispozici téměř 1 miliardu EUR na řešení tohoto hlavního prvku naší migrační strategie. Přistěhovalectví nemůže existovat bez integrace. V současnosti existuje evropský fond. Financujeme jazykové kurzy a kurzy odborné přípravy v zemích původu. Dalším z předpokladů řízení hospodářské migrace je: pokud nemají osoby, které sem přicházejí, odbornou přípravu, kterou vyžadujeme v tomto odvětví nebo pokud neovládají jazyk zemí, v nichž pracují, jsou odsouzeny k sociální izolaci, a to nechceme. Evropská unie již finančně podporuje iniciativy v této oblasti.

Jak již pravděpodobně víte, Komise bude na můj návrh přijímat dvě legislativní iniciativy v průběhu několika dní. Zástupce Rady je uvedl. Obě budou mít podobu směrnic, spíše inovačních, a první se bude týkat vysoce kvalifikovaných pracovníků. Nebude se však určitě věnovat hře čísel: kolik inženýrů potřebuje Itálie nebo kolik lékařů potřebuje Belgie. O takovýchto otázkách společně rozhodnou vlády a pracovní trhy příslušných zemí. To, co nás zajímá, je vybudovat z Evropy atraktivnější oblast, než představují naši konkurenti jako Spojené státy, Kanada a Austrálie, které lákají 95 % vysoce kvalifikovaných mimoevropských pracovníků – z afrických a asijských zemí – zatímco Evropa jako celek je schopna přilákat jen 5 %. To je příliš málo!

Jádro návrhu pracovního povolení na základě evropské „modré karty“ je takovéto: vysoce kvalifikovaný pracovník, jehož služby jsou v určité zemi žádány, má po uplynutí určité doby právo přestěhovat se do jiné země Evropské unie, v níž má pochopitelně práci, bez jakýchkoliv komplikovaných formalit nebo postupů. Tato osoba má právo vrátit se do své země, pokud chce, a potom, pokud chce, má právo vrátit se po další době opět do Evropy. Tento druh cirkulační migrace může zabránit stálému úniku mozků ze zemí původu.

Druhá směrnice o společných právech pro hospodářské migranty bude přirozeně stejně důležitá, protože poprvé tak budeme mít pracovní povolení a povolení k pobytu v jednom dokumentu. Osoba přichází do Evropy pracovat. Nemám samozřejmě na mysli žadatele o azyl nebo sloučení rodiny, myslím tím lidi, kteří přicházejí do Evropy pracovat: hospodářské migranty. V zásadě by neměl být rozdíl mezi pobytem a prací a tento druh dokumentu musí být transparentní.

Tím zjevně dosáhneme harmonizace práv. V některých členských státech není zcela zaručeno právo na zdravotní péči, zatímco v jiných státech ano. V návrhu, který má Komise předložit Radě a Parlamentu, bude samozřejmě ponechána členským státům možnost překročit současnou úroveň v případě, že např. některé vnitrostátní systémy jsou již příznivější. Samozřejmě, že nechceme, aby bezúhonnější země svou úroveň práv snížila, ale hovoříme o tom, že méně bezúhonné země musí zvýšit úroveň svých práv na sociální, vzdělávací, zdravotní a jiné služby.

V roce 2008 předložím návrhy týkající se ostatních kategorií migrujících pracovníků: sezonních pracovníků, pracovníků, kteří se účastní placených kurzů odborné přípravy, a tzv. mezipodnikových transferů. Například, má-li podnik kanceláře v různých evropských městech, jádrem návrhu je usnadnit pohyb v rámci téhož podniku, aniž by byl postup znovu zahajován v každé zemi. Potom by přišli na řadu nekvalifikovaní pracovníci: největší kategorie, v rámci níž je potřeba dosud vykonat velké množství průzkumných prací. Dávám přednost tomu, abychom před vypracováním legislativního návrhu předložili možnosti nebo nedořešené návrhy, což udělám na začátku budoucího roku, s cílem shromáždit připomínky a návrhy před vypracováním nejlepšího možného návrhu. Nehovoříme zde o malých skupinách, ale o převážné většině osob, které přicházejí do Evropy bez jakékoliv odborné přípravy. V této souvislosti je třeba řešit mnoho aspektů.

Jedním z klíčových aspektů, a to cituji zprávu paní Gruberové, je spolupráce se zeměmi původu, s cílem zabránit úniku mozků. Kvůli tomuto aspektu si dělám obzvlášť velké starosti. Jak jsem již uvedl, myšlenka cirkulační migrace je určena přesně k tomuto účelu: vyhnout se neustálému plýtvání energií. Spolupráce s některými zeměmi v subsaharské Africe byla již zahájena, například především s cílem posoudit způsob, jak nejlépe zacházet s nejkvalifikovanějšími pracovníky, kteří pracují určitou dobu v Evropě a potom se vracejí domů, kde mohou být zaměstnáni a umístěni ve prospěch své země původu.

Toto je otevřený dialog, který chci během příštích měsíců vést důkladně, částečně díky silné podpoře, kterou mi vyjadřuje současné portugalské předsednictví a kterou mi vyjadřovala i předchozí předsednictví. V tomto směru máme obrovskou příležitost. Brzy se budou konat dva summity ministrů na nejvyšší úrovni: Evropsko-středomořská summit, který již byl uveden, a summit vedoucích představitelů EU a Afriky. Doufám a věřím, že nám tato schůzka pomůže dosáhnout pokroku, neboť přirozeně očekávám, že předsedové vlád přijmou na summitu Evropa-Afrika skutečné prohlášení o partnerství mezi Evropou a Afrikou pro oblast přistěhovalectví, mobility a zaměstnanosti.

Pokud se tak stane, věřím, že se nám podařil velký krok vpřed, částečně proto, že, jak bylo dohodnuto s portugalským předsednictvím, návrh, o němž jsme diskutovali během německého předsednictví s ministrem práce a ministrem vnitra spolkové republiky, bude nyní přesunut na první společné zasedání Rady ministrů práce a vnitra. Na začátku prosince budou poprvé přijata hmatatelná politická opatření zaměřená na spojení různých prvků naší migrační strategie: nestačí se zabývat pouze bezpečností, ale i otázkami hospodářství a zaměstnanosti, které jsou velmi důležité ze všech důvodů, které jsem uvedl.

Dalším zásadním problémem jsou dohody o spolupráci se zeměmi původu. Komise začala spolu s některými zeměmi přijímat v této oblasti zkušební opatření. Vypracovali jsme zkrátka profily zemí. Jednotlivé země se od sebe liší a my nemůžeme řídit migrační tok z Mali stejným způsobem jako migrační tok ze Senegalu. Každá země má svůj vlastní profil a musí být považována za odlišnou.

Pokud to budeme dodržovat, nabídneme partnerské příležitosti jako součást celkové dohody. Tyto dohody jsme nazvali prostě „platformami spolupráce“. Jsou to dohody s platformou témat, která byla dohodnuta: společný boj proti obchodování s lidmi, protože obchodování s lidmi začíná v zemi původu; a tím i odstranění korupce, která toto obchodování s lidmi chrání, a dále řízení pracovních příležitostí prostřednictvím poskytování informací a nabídek odborného vzdělávání a jazykových kurzů. Otevřeli jsme první úřad práce v Bamaku, hlavním městě Mali, který je financován z evropských prostředků. Zmínili jsme se rovněž o tom, že v tomto úřadu budeme poskytovat informace o evropských právních předpisech, pracovních příležitostech a vzdělávacích kurzech. Vlastně to již vykonáváme. Mali je první zemí, která vyjádřila zájem, a my jsme s ní již začali tuto iniciativu organizovat. Stejným způsobem se chceme angažovat i v ostatních zemích, pokud se na nás obrátí.

Pokud jde o integraci, dovolte, abych jen velice krátce uvedl, že integrace je nevyhnutelnou součástí migrační politiky a že prostředky fondu se budou samozřejmě využívat na všechny tyto politiky orientované na sociální začlenění těch, kdo dodržují naše pravidla. Nelegální přistěhovalectví ostatně tvoří část naší politické strategie. Vím, a jsem rád, že Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci schválil zprávu pana Webera o evropské návratové politice. O tomto tématu budeme diskutovat v budoucnosti, ale je také důležité.

Bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví znamená nepodporovat nelegální práci, která přitahuje nelegální pracovní sílu. Jak víte, v Evropě vzrůstá podíl přistěhovalců, kteří přicházejí o zaměstnání. To je hlavním důvodem k obavám. Zprvu mělo práci hodně lidí – sezonní práce, zemědělská práce, práce v cestovním ruchu, práce na veřejných stavbách – avšak v současnosti bohužel prudce vzrůstá míra nezaměstnanosti. Co budeme dělat s těmito lidmi, kteří přišli o svá zaměstnání?

Z tohoto důvodu bychom neměli podporovat nelegální zaměstnávání: trestejme ty zaměstnavatele, kteří těží z nelegálních přistěhovalců; zaručujme návratovou politiku, která dodržuje základní lidská práva, ale která je také velmi jasná a velmi pevná ve vztahu k našim cílům. Nemůžeme tolerovat nezákonnost a opakující se případy protiprávního chování.

Evropská agentura Frontex pomohla zastavit tisíce nelegálních přistěhovalců. Jen během letošního léta zachránila více než 1 200 lidí, kteří by jinak zahynuli, i mnoho dalších, a posádkám lodí, letadel a vrtulníků nasazených v misích této agentury musíme vyslovit veliké poděkování. Agentura Frontex byla však také schopna snížit tok nelegálních přistěhovalců v oblastech, v nichž hlídkuje. Byla, je a zůstane klíčovým nástrojem v rámci tohoto globálního přístupu.

Vážená paní předsedající, svůj projev zakončím prohlášením, že přistěhovalectví bude součástí našeho pracovního vytížení nejen během příštích několika měsíců, ale během příštích několika desetiletí. Proto je správné, že si Evropa uvědomuje, že má skvělou příležitost být aktérem na světové scéně v této i v jiných oblastech.

  Lilli Gruber , zpravodajka. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, přistěhovalectví není naléhavým ani přechodným fenoménem. V roce 2006 bylo v evropské sedmadvacítce 18,5 milionu migrantů. Jak víte, příčin je mnoho: války, chudoba, environmentální katastrofy a bezohledné diktátorské režimy v mnohých světových regionech. Evropská unie je jedním z hlavních světových aktérů a tak musí přestat otálet a měla by vytvořit strukturální politiky, aby čelila této výzvě, která se týká nás všech. Sami se nikam nedostaneme!

V boji proti nelegálnímu přistěhovalectví bylo vykonáno mnoho práce, to však nestačí. Hlavním způsobem boje proti nelegálnímu přistěhovalectví je otevřít legální kanály pro vstup do Evropské unie. To jsou dvě strany jedné mince, a proto jsme se s panem Javierem Morenem Sánchezem rozhodli předložit naše zprávy společně.

Naše hospodářství by již bez migrujících pracovníků nemohla dále fungovat a bez jejich příspěvků na sociální zabezpečení by byl náš systém sociálního zabezpečení paralyzován, neboť již dnes je ohrožen poklesem porodnosti. Číselné údaje Eurostatu jsou naprosto srozumitelné: v roce 2050 bude věk u třetiny ze 490 milionů Evropanů vyšší než 65 let. Akční plán Komise z roku 2005 byl důležitým krokem vpřed, protože uváděl praktické návrhy otevření kanálů pro legální migraci, a to jednotným způsobem na úrovni EU. Jednotlivé členské státy jsou samozřejmě odpovědny za stanovení kvót pro vstup.

Pane komisaři Frattini, z pěti směrnic, které navrhnete v příštích měsících, je naší prioritou směrnice, která zaručuje společný rámec práv pro migranty. Přeji vám mnoho úspěchů, protože všichni víme, že jednání v Radě se určitě neobejdou bez komplikací, avšak Parlament bude stát plně za vámi. To je důvod, proč je nutno přejít k postupu spolurozhodování a zrušit právo veta v Radě.

Ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci byla má zpráva přijata jednomyslně, s výjimkou jednoho hlasu proti, a já jsem velice vděčna svým kolegům z ostatních skupin za jejich neochvějnou podporu. V této zprávě žádáme, aby byly na úrovni EU k dispozici konzistentní a spolehlivé statistické údaje. Není možné přijímat právní předpisy o přistěhovalectví, aniž bychom znali jeho skutečný rozsah; bez jednoznačných číselných údajů se z toho snadno může stát nástroj propagandy.

Je potřeba řešit tento fenomén bez demagogie, populismu a tabuizování. Proto se domnívám, že je rozhodující, aby politici a novináři ukázali v postoji k tomuto citlivému tématu větší smysl pro odpovědnost. Obě skupiny, jako víte, hrají v procesu integrace klíčovou úlohu.

Integrace je pro obě skupiny obousměrným procesem práv a povinností a aktivní účast přistěhovalců na hospodářském, sociálním a politickém dění hostitelské země je důležitá. Souhlasím s vámi, pane komisaři Frattini, ve věci zásady rovného zacházení, pokud jde o sociální a hospodářská práva, protože základní práva se týkají rovného odměňování a stejné bezpečnosti při práci, ale i uznávání diplomů, převoditelnosti nároku na důchod, slučování rodiny a zaručení právního postavení pro ženy, které je nezávislé na jejich manželovi.

Pokud jde o směrnici o vysoce kvalifikovaných pracovnících, tzv. modrá karta může být také vynikajícím prostředkem, jak přilákat odborníky, které Evropa velmi potřebuje. Pane komisaři, v každém případě bychom rádi o této modré kartě věděli trochu více vzhledem k tomu, že, jak jste uvedl, v současnosti je pouze 5 % migrujících pracovníků vysoce kvalifikovaných v porovnání s 95 % migrujícími pracovníky bez kvalifikace.

Ve směrnici o sezónních pracovnících by měly být kompenzovány nedostatky v právech této poslední skupiny pracovníků, a já si myslím, že sezónním pracovníkům, kteří dodržují pravidla, by měla být poskytnuta možnost přednostního přístupu k ostatním formám dočasného nebo trvalého přistěhovalectví. Pane komisaři Frattini, nedořešené návrhy nebo možnosti, jak je nazýváte, týkající se nízce kvalifikovaných a nekvalifikovaných migrantů, jsou sice všechny velmi dobré, ale jak dlouho ještě musíme čekat na přijetí směrnice v této oblasti? Má otázka je určena především Radě.

Můj čas uplynul, dámy a pánové. Chtěli bychom vyzvat vlády a Radu, aby byly realističtější a odvážnější. Potřebujeme zodpovědnou politiku, abychom rozptýlili obavy a nejistoty našich stále více znepokojených společností. Neexistují uzavřené hranice a my nejsme napadáni přistěhovalci! Přistěhovalectví je nutnost, a pokud se s ním zachází uvážlivě, může být prospěšné pro občanskou společnost, která respektuje rozdíly.

(potlesk)

  Javier Moreno Sánchez , zpravodaj. – (ES) Vážená paní předsedající, vážený pane místopředsedo Komise, vážený pane úřadující předsedo Rady, vážená paní Gruberová, dámy a pánové, představovat si v období globalizace budoucnost Evropy a našich společností bez přistěhovalectví znamená zavírat oči před skutečností. Přistěhovalectví je potřebné a má kladný vliv na demografickou stabilitu EU, hospodářský růst a kulturní rozmanitost.

Potřebujeme legální migrující pracovníky s právy a povinnostmi, a nikoliv otroky. Vytvoření a úspěch politiky legálního přistěhovalectví do značné míry závisí na neustálém zápasu s druhou stranou mince: nelegálním přistěhovalectvím.

Řízení a kontrolování těchto nelegálních migračních toků přesahují rámec schopnosti členských států jednat individuálně a není pochyb o tom, že to je nejchoulostivější stránka společné obecné přistěhovalecké politiky, kterou musí Evropská unie vytvořit.

V důsledku nedávných sociálních a hospodářských výkyvů, mezinárodních konfliktů a změn klimatu se zintenzivní nelegální toky do EU. Tyto toky jsou rychlejší než naše politická opatření a nezastaví se samy od sebe. Je načase jednat.

Vítáme a podporujeme přístup Komise. Je nevyhnutelný pro rozvoj soudržnější a účinnější politiky členských států, která je založena na plném dodržování lidské důstojnosti a dodržování základních práv, a to v duchu solidarity, společné odpovědnosti, transparentnosti a vzájemné důvěry.

Zaprvé, musíme zajistit bezpečné pozemní, vzdušné a námořní hranice prostřednictvím integrovaného dohledu a monitorování. V této souvislosti se musíme ubírat cestou využívání agentury Frontex a pohraničních jednotek rychlé reakce (RABIT): cestou vedoucí ke společné odpovědnosti a solidaritě.

Vážené dámy a vážení pánové, agentura Frontex funguje. Tam, kde byly vykonány operace, byly zachráněny životy a výrazně se omezilo nelegální přistěhovalectví. Nelegální přistěhovalci museli hledat jiné trasy, jak tomu bylo nedávno ve Španělsku a v Itálii.

Agentura Frontex je však novorozencem, dítětem EU, které může jenom růst a plnit svou funkci s podporou svých rodičů, členských států, jež bychom rádi požádali o to, aby přispěly ke zdokonalení svých podniků zajištěním potřebných lidských a logistických zdrojů.

Kromě toho je nevyhnutelné, abychom jakožto odrazující prostředek zavedli evropskou politiku týkající se vracení nelegálních přistěhovalců, která plně dodržuje lidská práva, a pracovali na vytvoření readmisních dohod se třetími zeměmi. Byli bychom rádi, kdyby byla během portugalského předsednictví přijata směrnice týkající se vracení nelegálních přistěhovalců.

Dámy a pánové, musíme nalézt politickou odvahu a touhu čelit největšímu lákadlu nelegálního přistěhovalectví: nelegálnímu zaměstnávání. Musíme zvítězit v boji proti mafiím a bezohledným podnikatelům, kteří nelegálních přistěhovalců zneužívají. Je to obchod, který se týká ohromného množství skrytých zájmů a finančních prostředků, a to vyžaduje pevnou a ráznou odezvu.

Jak jste uvedl, pane místopředsedo, vůči nelegálnímu zaměstnávání musíme uplatňovat nulovou toleranci s cílem omezit ekonomické aktivity podsvětí, které vyvolávají „magnetismus“. Psychologický rozměr je očividný. Pokud příležitost k nelegální práci nebude v EU existovat, bude méně pohnutek se k nelegální práci uchýlit.

Chceme rovněž požádat členské státy, aby s využitím přiměřených finančních prostředků přijaly rozhodující kroky k boji proti obchodování s lidmi prostřednictvím soudní a policejní spolupráce a aby věnovaly zvláštní pozornost nejzranitelnější kategorii – ženám a dětem – a zajistily jejich přístup ke zdravotní péči a ke vzdělání.

Vnější akce si žádá dialog a úzkou spolupráci se zeměmi původu a tranzitu. Musíme jít dále cestou, která byla navržena na ministerských konferencích v Rabatu a Tripolisu a na světovém fóru v Bruselu, a klást důraz na propojení mezi přistěhovalectvím a rozvojem.

Musíme přistěhovalectví proměnit ve faktor rozvoje v zemích původu a hostitelských zemích a postarat se o to, abychom využili společného rozvoje k řešení hlubších příčin nelegálního přistěhovalectví.

Rovněž musíme maximalizovat pozitivní dopad finančních prostředků, které přistěhovalci posílají nazpět do svých zemí, a přezkoumat potenciál mikroúvěrů.

Navíc musíme mít soudržnou vnější politiku k zajištění slučitelnosti obchodních cílů a rozvojové pomoci, aby mohly méně rozvinuté země vyvážet své výrobky a nemusely vyvážet své vlastní státní příslušníky.

Dámy a pánové, nerad bych zakončil svou řeč, aniž bych vyjádřil své poděkování všem zpravodajům, s nimiž jsem měl úzkou a přínosnou spolupráci, jejímž výsledkem byl široký konsenzus dosažený ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci.

Neudělejme však žádnou chybu, dámy a pánové, musíme bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví a zabývat se jeho příčinami a kanály, ale nemusíme bojovat proti nelegálním přistěhovalcům samotným, neboť oni nejsou zločinci: emigrace není trestný čin. Musíme přestat s populistickými xenofobními vyjádřeními, které vyvolávají představu přistěhovalectví spojeného s nedostatečným pocitem bezpečí, trestnou činností, terorismem nebo nezaměstnaností. Nikdo neemigruje z rozmaru: je to vždy z důvodu nutnosti. Chovejme se tak, abychom tuto možnost eliminovali a změnili ji v osobní výběr.

(potlesk)

  Manolis Mavrommatis (PPE-DE), navrhovatel stanoviska Výboru pro rozvoj. – (EL) Vážená paní předsedající, chtěl bych nejprve blahopřát paní Lilli Gruberové a panu Javieru Morenovi Sánchezovi k vynikající práci, kterou vykonali, a ke spolupráci, na níž jsme měli čest se podílet při vypracovávání těchto dvou zpráv.

Komise EU si vyjasnila stanovisko ohledně skutečné přistěhovalecké politiky, kterou má přijmout 27 členských států. Přistěhovalectví je nerozlučně spjato s rozvojem a vzhledem k demografickému problému, jemuž v dnešní době EU čelí, je legální přistěhovalectví v současnosti součástí řešení mnohých problémů Evropy, nikoliv pouze dalším problémem.

Prostřednictvím vyjádření stanoviska můžeme my ve Výboru pro rozvoj, v úloze Evropského parlamentu, zajistit rovnost práv obou pohlaví, chránit nejzranitelnější skupiny jako jsou např. přistěhovalci ženského pohlaví a děti přistěhovalců, a také poskytovat informace a jazykové kurzy pro nové přistěhovalce.

Kromě toho byl zohledněn problém úniku mozků ze světových regionů, jako je Afrika, kde je akutní poptávka po lidských zdrojích v odvětví zdravotní péče. Tyto oblasti trpí vždy, když lékaři opouštějí svou zemi s vyhlídkou na lepší budoucnost v EU.

Proto vítáme návrh Komise na posílení cirkulační migrace. Přistěhovalci budou mít takto možnost vrátit se po jednom roce do své vlasti a přinést zpět do své země vědomosti a zkušenosti nabyté v členských zemích EU.

Pro Komisi je také nevyhnutelné, aby poskytovala více informací o právním rámci, který se bude vztahovat na termín „cirkulační migrace“. V tomto bodu bych rád poděkoval panu komisaři Francovi Frattinimu za jeho citlivost, kterou projevil během posledních dvou let v otázce přistěhovalectví, a za jeho vytrvalou snahu dosáhnout toho, aby se 27 členských zemí shodlo na společné přistěhovalecké politice.

(potlesk)

  Maria Badia i Cutchet, navrhovatelka stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. – (ES) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, jako zpravodajka Výboru pro kulturní a vzdělávání jsem zdůraznila význam zvážení sociálních, vzdělávacích a kulturních aspektů ve vztahu k přistěhovalectví. Tyto faktory významně přispívají k hospodářskému růstu a sociální soudržnosti. Rovněž je důležité usnadnit začlenění těchto lidí do rámce hostitelských zemí a zmírnit tak vzájemnou nedůvěru.

Pokud jde o vzdělávání, navrhla jsem zavedení politik zaměřených na přístup přistěhovalců ke vzdělání a na jejich začlenění do takového vzdělávacího systému, v rámci něhož se uznávají akademické a odborné kvalifikace dosažené ve třetích zemích.

V souvislosti se zamezením úniku mozků jsme se zaměřili na návrh Komise podpořit zaměstnávání etnické pracovní síly v zemích, v nichž by emigrace kvalifikovaných odborníků mohla destabilizovat sociální a hospodářskou situaci.

A závěrem bych ráda zdůraznila význam a odpovědnost sdělovacích prostředků vysílajících informace v zemích původu i v hostitelských zemích, aby se předcházelo předsudkům souvisejícím s fenoménem migrace.

  Maria Panayotopoulou-Kassiotou (PPE-DE), navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – (EL) Vážená paní předsedající, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví s lítostí konstatuje, že v oznámení o návrhu strategie pro legální migraci i v textu, o němž máme dnes hlasovat, byla uvedena jen malá zmínka o problému rovnosti žen.

Proto vyzýváme Komisi, členské státy a různá seskupení v rámci Rady, která jsou za tuto oblast odpovědná, aby zvýšily své úsilí. Koordinace politik legální migrace musí zabezpečit zvláštní právní ochranu, která má být poskytnuta migrantům ženského pohlaví, kteří jsou oběťmi dvojí diskriminace. Je třeba se postavit na odpor nelegálnímu přistěhovalectví; které podporuje sítě různých forem zneužívání zranitelných mužů, žen a dětí.

Zdůrazňujeme význam globálního přístupu k politikám legální migrace. Je nutné zahrnout do nich integrační opatření týkající se obousměrné akce, aby bylo posíleno přijetí ze strany hostitelských společností a aby se zvýšila připravenost přistěhovalců mužského a ženského pohlaví k začlenění.

Ženy a jejich rodiny k tomu velmi přispívají a mělo by být tedy usnadněno sloučení rodiny zavedením nezávislého postavení. Musíme bojovat proti diskriminaci, mrzačení, manželstvím z donucení, polygamii, zločinům ve jménu cti a jakýmkoliv formám násilí ve společnosti původu, a posílit tak legální rozvoj kvalifikace žen.

  Joseph Daul, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři Frattini, vážený pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, otázka přistěhovalectví je politickou záležitostí zvláštního významu, protože se často týká lidského neštěstí. Skupina Evropské lidové strany a evropských demokratů si uvědomuje závažnost této rozpravy a naše myšlenky se upírají na stovky životů, neboť tyto oběti snily o životě v Evropě. Při navrhování naší přistěhovalecké politiky musí být úcta k lidskému životu na prvním místě.

Rád bych poděkoval zpravodajům za jejich práci a panu komisaři Frattinimu za jeho ochotu a politické odhodlání, které projevil. Musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom kontrolovali nával migrantů. V sázce je soudržnost naší společnosti, naše schopnost přijímat přistěhovalce a naše odhodlání bojovat proti rasismu, nedostatku tolerance a xenofobii. Chceme-li řídit přistěhovalectví, je nevyhnutelné přijmout přístup založený na respektování lidské důstojnosti, na realismu a pevném právním rámci.

Dámy a pánové, diskutujeme-li o otázce přistěhovalectví, je důležité rozlišovat mezi žadateli o azyl, dočasnými uprchlíky a hospodářskými migranty, přičemž kategorie hospodářských migrantů je daleko nejpočetnější. V rámci kategorie hospodářských migrantů musíme také rozlišovat mezi nelegálním přistěhovalectvím, za něž je odpovědna Evropská unie, a legálním přistěhovalectvím, které spadá do pravomoci členských států.

Pokud jde o nelegální přistěhovalectví, přikláníme se k přijetí přísných opatření. Evropa musí převzít svou odpovědnost a musí se vypořádat s hrozbou mafiánskýh gangů, které obchodují s lidským neštěstím. Uznáváme, že bylo dosaženo určitého pokroku, např. zřízení agentury Frontex, Evropského fondu pro vnější hranice a pohraničních jednotek rychlé reakce v pohraničních oblastech. To je však velmi málo, stále nám chybí lidské, věcné a finanční zdroje. Jsme připraveni poskytnout pro tyto nástroje nezbytné dodatečné prostředky. Pokud však máme dosáhnout vyšší účinnosti, členské státy, které vystupují jako strážcové našich vnějších hranic, budou muset při svých činnostech používat společné předpisy. Je nevyhnutelné, abychom vypracovali skutečný protokol Společenství pro ochranu našich vnějších hranic, doplněný o systém monitorování.

Ne všechny naše členské státy čelí stejným problémům, pokud jde o migrační toky. Musíme důsledně odlišovat státy, které vystupují jako strážci našich hranic, od ostatních států. Úloha čelit státům, které sousedí s jižním a východním územím Unie, je velmi náročná. V souvislosti s touto otázkou musí svou úlohu v maximální možné míře hrát solidarita a musí být využity technické, logistické a finanční prostředky na podporu členských států, které jsou v první linii a které čelí hromadnému nelegálnímu přistěhovalectví. Zatímco boj proti nelegálnímu přistěhovalectví vyžaduje, aby byla na našich vnějších hranicích přijata určitá opatření, je také třeba zvýšit úsilí v samotné Unii. V současnosti se na našem území nachází 10–15 milionů lidí, kteří mají nelegální pobyt.

Vzhledem k tomu, že hlavní zásadou našich demokracií je rovnost před zákonem, je nevyhnutelné, abychom přijali politiku, která stanoví, aby byly osoby, které nelegálně vstupují na území EU, soustavně vraceny do své země původu. Evropská unie musí organizovat vracení nelegálních přistěhovalců způsobem, při němž se co nejdůsledněji dodržují lidská práva a lidská důstojnost. Chceme, aby Evropa zůstala útočištěm těch, kdo prchají před pronásledováním, a z tohoto důvodu nesouhlasíme s hromadnou regulací nelegálních přistěhovalců. To zdaleka není řešením. Nelegálním migrantům a osobám, které se snaží vstoupit na území EU, se jen nabídne iluze, že jim bude dříve či později uděleno právní postavení. Takovéto amnestie by pouze podporovaly činnost zločineckých gangů zapojených do nelegálního přistěhovalectví a obchodování s lidmi. Velmi vítáme návrh Komise týkající se ukládání pokut zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají nelegální migranty.

Co se týče současné situace legálního přistěhovalectví, naše skupina se domnívá, že podmínkou pro naše jednání se třetími zeměmi by měl být závazek země původu kontrolovat nelegální přistěhovalectví. Za regulaci legálního přistěhovalectví jsou samozřejmě odpovědny členské státy, nikoliv Evropská unie. Pokud však máme v této oblasti zvýšit účinnost a zlepšit soudržnost, musíme účinněji koordinovat naše snahy na úrovni evropské sedmadvacítky. Měli bychom také přezkoumat možnosti zavedení společného procesu přijetí, který by umožnil vstup na evropský trh práce vysoce kvalifikovaným pracovníkům a pracovníkům s určitou zvláštní kvalifikací. Návrh týkající se evropské modré karty by se měl ještě více propracovat a prodiskutovat, spolu s myšlenkou projektu cirkulační migrace nekvalifikovaných pracovníků.

Dámy a pánové, přistěhovalectví na jedné straně závisí na udržování správné rovnováhy mezi soudržnou společností, která je silná a otevřená vůči ostatním, a na straně druhé na dodržování zásad právního státu. Nechceme vůbec zavírat naše dveře, chceme zajistit, aby byli případní přistěhovalci vítáni a řádně začleněni do naší společnosti, tak jako v ostatních světových regionech.

  Claudio Fava, jménem skupiny PSE. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, prosím, abych poděkoval oběma zpravodajům za jejich práci, která byla hodnotná a zcela věcná.

Rád bych začal připomenutím scény, kterou jsme měli v myslích během několika měsíců: fotografie 40 ztroskotanců, kteří přežili a kteří se dva dny a dvě noci přidržovali sítě na tuňáky uprostřed Středozemního moře. V tomto případě se zdálo, že je důležitější zachránit ryby než životy těchto zoufalých lidí: nebyli vytaženi na palubu rybářské lodi, která k nim připlula. Říkám to proto, protože, jak připomněl pan komisař, potřebujeme globální, ale diferencovaný přístup k otázce přistěhovalectví. Musí to být přístup, v němž se spojuje rovnováha, solidarita a – jak uvedla paní Gruberová – absence tabuizování.

Přistěhovalectví nelze považovat pouze za otázku bezpečnosti. Je to potřebná výzva pro Evropu, je to aspekt integrace a sociálního rozvoje, kterému musíme čelit. Souhlasíme s panem komisařem Frattinim, který uvedl, že Evropa hraje svou úlohu. Evropa hraje svou úlohu za předpokladu, že dokáže řešit všechna úskalí tohoto problému.

Během několika vteřin, které mi zbývají, bych rád upozornil na tři základní zásady obsažené v těchto dvou zprávách. Nejúčinnějším způsobem, jak zastavit nelegální přistěhovalectví, je otevřít kanály legální migrace, pokud mají migranti a přijímající země vzájemná práva a povinnosti.

V souvislosti s nelegálním přistěhovalectvím chci říci, že mezi členskými státy musí být zavedena zásada solidarity, za předpokladu, že se bude vztahovat na všechny členské státy, nikoliv pouze na ty, které mají hranice se Středozemím. Zároveň, jak již uvedli mnozí z mých kolegů, proti nelegálnímu přistěhovalectví musíme bojovat tak, že v zemích původu vytvoříme takové podmínky, aby se zmírnily příčiny hlubokého zoufalství, před nímž tito lidé prchají: ty základní příčiny, o nichž hovořil pan Frattini.

Vážená paní předsedající, dovolte mi, abych závěrem uvedl, že dodržování lidských práv zůstává pro naše politiky nevyhnutelným referenčním bodem. Proces evropské integrace bude silný a smysluplný jedině tehdy, pokud dokážeme zabránit tomu, aby Evropa zavřela před přistěhovalci své dveře.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN ONESTA
Místopředseda

  Graham Watson, jménem skupiny ALDE. − Vážený pane předsedající, co by mohlo objasnit potřebu společné evropské přistěhovalecké politiky více než případ tuniských rybářů? Vše, co souvisí s touto tragickou událostí – počínaje migranty v gumovém člunu na volném moři a konče pašeráky lidí, kteří je tam zavedli, a orgány, které uvěznily jejich zachránce – je jasným důkazem selhání evropského přístupu k migraci.

V souvislosti s každou lidskou tragédií během tohoto desetiletí zoufalství a pasivity kladli liberálové a demokraté jedinou prostou otázku: kolik lidí musí ještě zahynout, než si vlády uvědomí, že zvedání padacího mostu pevnosti zvané Evropa nikomu neprospěje? Řízení migrace je v našem zájmu, zrovna tak jako v zájmu těch, kdo se snaží dosáhnout našich břehů nebo kdo jsou připraveni při tomto pokusu zemřít. Zatímco populismus prosazoval politiku ukutou v peci strachu, my se musíme postavit tváří v tvář skutečnosti.

Skutečnost číslo jedna: během příštích 20 let ztratí Evropa 20 milionů pracovníků zaměstnaných v odvětví služeb, z jejichž daní se hradí služby našim občanům.

Skutečnost číslo dvě: vnitrostátní vlády odrazují lidi, jež Evropa potřebuje v době, kdy máme konkurovat, vlastně přežít, na bezohledném celosvětovém trhu. Osmdesát pět procent nejlepších mozkových kapacit odchází do Ameriky a Austrálie, protože jsou znechuceni naší byrokracií, naší tvrdohlavostí a našimi překážkami volnému pohybu.

Skutečnost číslo tři: pouze tři z dvaceti migrantů, kteří vstoupili na území Evropy, jsou kvalifikovaní; většina z nich nemá kvalifikaci, je zoufalá a byla připravena o majetek. Návrh pana komisaře Frattiniho se věnuje jen jedné polovině tohoto problému, přičemž se opírá o myšlenky paní Hennisové-Plasschaertové o vyplnění mezer v kvalifikaci prostřednictvím evropské zelené karty. Jeho samotný plán týkající se „modré karty“ má však mezery: například v něm nejsou uvedeni pracovníci, které potřebujeme v odvětví stravovacích služeb, zdravotní péče nebo cestovního ruchu. Tento plán by se mohl věnovat hospodářským a demografickým výzvám, pokud souvisí s volným pohybem pracovníků z nových členských států EU, ale jen v malé míře se věnuje boji proti výzvě týkající se nelegálních migrantů na našich jižních hranicích.

Jedna věc je jistá: opatrnické odhady Komise, že můžeme vzít to nejlepší a zbytek nechat být, nebude fungovat. Lidé budou pod tlakem chudoby, hladu, špíny a válek nadále překračovat hranice Středozemí, ať již budou naše kritéria splňovat nebo ne. Proč? Protože naše politiky v oblasti zemědělství a rybolovu vyřazují v cenové konkurenci jejich výrobky a plení jejich přírodní zdroje.

Musíme samozřejmě hlídat hranice Evropy. Ve zprávě pana Morena Sáncheze je právem uveden požadavek, aby byl agentuře Frontex poskytnut rozpočet, personál a vybavení potřebné k vykonávání této práce, i když se prostě nedá uvěřit tomu, že agentura Frontex byla zbavena odpovědnosti za oblast Gibraltaru, což je totéž jako nechat díru v plotě. S převládajícími trendy však z dlouhodobějšího pohledu může bojovat jedině taková komplexní politika EU, která trestá pašeráky lidí, zabezpečuje legální trasy a vytváří naději tam, kde je zoufalství.

Pravdou je, že při řešení problémů souvisejících s rozvojovými zeměmi máme jen jednu možnost: buď si vezmeme jejich zboží nebo jejich obyvatele. Chceme-li umožnit menšímu počtu lidí, aby přišli, musíme pomoci většímu počtu lidí v jejich domovské zemi, jak je uvedeno ve zprávě paní Gruberové. Portugalské předsednictví musí proto zdvojnásobit své úsilí s cílem snížit celní poplatky pro evropské zemědělské subjekty a dovést jednání v Dohá k úspěšnému závěru, a Komise proto musí vypracovat velkorysý program pro Afriku, v jehož rámci se propojí finanční prostředky a otevřou se trhy, které budou dodržovat lidská práva a právní stát, aby tak dala lidem naději na lepší život v domovské zemi.

Pane Lobo Antunesi, pane Frattini, uspořádejte další zasedání Rady v muzeu přistěhovalectví na newyorském ostrově Ellis Island. Poučte se z našich dějin o výpravách směrem na západ, o nichž chcete diskutovat na prosincové schůzce na nejvyšší úrovni EU – Afrika. Migrace nezmizí: je poháněna silným koktejlem zoufalství a naděje, řídí se zákonem nabídky a poptávky, ale má schopnost, je-li správně řízena, obohatit Evropu a dodat jí energii.

(potlesk)

  Cristiana Muscardini, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, již existují různé směrnice o legální migraci a další se ještě budou navrhovat, ale skutečným nevyřešeným problémem je zatím stále předcházení nelegálnímu a nekontrolovanému přistěhovalectví, stejně jako jednoznačné definování a záruka dodržování zákonů a pravidel platných v zemích EU: to je nevyhnutelným předpokladem občanského soužití.

Jsem vděčna panu komisaři Frattinimu za předložené návrhy. Problém je však nadále závažný, a to proto, že existují rozhodnutí policejních soudců – mám na mysli případy z Německa a Itálie – v nichž se uvádí, že rodiče děvčete, které je uvězněno doma, nemohou být trestně stíháni, nebo že žádost o rozvod podaná ze strany ženy, kterou opakovaně týral její manžel, nemůže být uznána, nebot podle těchto policejních soudců je takové chování v souladu se zvyklostmi a s běžnou praxí v zemích původu přistěhovalců. Všechny tyto skutečnosti jsou závažné z hlediska návrhu reformní smlouvy: obsahuje ustanovení o společné přistěhovalecké politice, ale to je běh na dlouhou trať, zatímco k zastavení nelegálního přistěhovalectví potřebujeme společnou politiku ihned.

V únoru 2004 jsem byla navrhovatelkou stanoviska Výboru pro zahraniční věci k agentuře Frontex, která byla zřízena v roce 2004 a funguje od roku 2005, ale stále nemá dostatečné zdroje. Ve velkém množství případů nedisponuje finančními prostředky nejen pro účel monitorování oficiálních hranic, ale ani pro účel monitorování našich hranic, neboť právě hranice našich zemí je třeba monitorovat více. Pokud chceme vybudovat slušnou společnost bez otevřených i skrytých konfliktů, u nichž jsou rizika zřejmá – včetně rizika nejasností okolo naší vlastní identity i identity ostatních lidí – potřebujeme silnou politiku boje proti nezákonnému jednání. Vyzýváme Komisi a Radu, aby nejen zintenzivnily kontroly na hranicích EU, ale aby rovněž zavedly harmonizované právní předpisy, aby překupníky s lidmi trestaly rychle a rozhodně a aby prosazovaly lepší dohody se zeměmi původu přistěhovalců.

Zajišťování lidských práv a důstojnosti jednotlivců je zcela v rozporu se slabými politikami, které podporují hrozbu terorismu a sociální neduhy. To je dalším důvodem, proč bychom měli upozornit na to, že absence společného předpisu o právu na azyl zhoršuje situaci, ale mezi politickými skupinami není velká aktivita znatelná.

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE. – Vážený pane předsedající, rád bych poděkoval Komisi, Radě a našim dvěma zpravodajům za to, že uznali složitost problému z dlouhodobého hlediska a potřebu soudržného přístupu. Víme, že migrace je známou skutečností, víme, že je hnací silou rozvoje, a víme, že mnoho státních příslušníků EU míří do míst, kde si chtějí vydělávat, vzdělávat se nebo toužit po něčem lepším, tak jako to dělají ti, kdo přicházejí ze subsaharské Afriky.

Vítáme opatření týkající se rovných práv pro všechny skupiny migrantů, protože jsme se obávali, že vnímání této otázky v rámci odvětvového přístupu může mít za následek ještě větší složitost z hlediska různých práv pro různé pracovníky.

Obáváme se také, že ty, kdo se v současnosti nemohou vrátit do své země původu z důvodu konfliktu a jsou proto ponecháni napospas chudobě, budeme moci často nalézt na našich ulicích.

Vítáme rovněž výzvu k projevení čestnějšího přístupu ze strany členských států, pokud jde o potřebu migrujících pracovníků v našich současných hospodářstvích. Globalizace urychlila proces migrace a já naprosto souhlasím s těmi poslanci, kteří hovořili o potřebě změnit naše pravidla obchodu. Jak zde již bylo řečeno, pokud vytahuješ na palubu naše ryby, vytáhni i naše rybáře. V tomto případě naléhavě žádám tyto poslance, aby neprolévali krokodýlí slzy nad neutěšenou situací některých migrantů – a nehlasovali v tomto Parlamentu pro dohody v oblasti rybolovu ani pro pravidla obchodu, která na některých jiných místech devastují hospodářství.

Je rovněž správné, že v této rozpravě zkoumáme zaměstnanost z hlediska rovných práv, rovného odměňování, kvalitní kontroly užitečné pro všechny pracovníky, kteří musí znát svá práva. Pokud nás znepokojuje únik mozků, musíme také přezkoumat opatření týkající se zadržování pro naše vlastní kvalifikované pracovníky. Musíme využít a rozvinout kvalifikaci migrujících pracovníků, kteří k nám přicházejí, a program EQUAL nám poskytl několik skvělých příkladů těch, které nesmíme ztratit.

Pokud budeme chtít přilákat vysoce kvalifikované pracovníky, nebude to jen otázka volného pohybu, ale také otázka řešení rasismu a xenofobie, které odrazují mnohé z vysoce kvalifikovaných lidí od příchodu do Evropské unie.

(potlesk)

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan komisař Frattini dnes hovořil nejprve o legální migraci a potom o nelegálním přistěhovalectví. Pokud by byly politiky Evropské unie v souladu s logikou jeho slov, mohl bych s ním souhlasit. Bohužel tomu tak není.

Politiky EU používaly v posledních letech především takovou terminologii, jako je zamítnutí vstupu, trestná činnost přistěhovalců, útlak, hrozba invaze; teprve nyní začínáme konečně hovořit o politikách vstupu. Proto můžeme všichni souhlasit s tím, že politika v oblasti legální migrace je rozhodující, chceme-li bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví, zamezit obchodování  lidmi, předcházet tomu, aby námořní hranice překračovali lidé plní nadějí, a zastavit to, aby se Středozemní moře stávalo postupně pohřebištěm ve volné přírodě. Musíme však postupovat logicky. Z toho vyplývá, že ještě před předkládáním návrhů politik o zamítnutí vstupu bychom měli diskutovat o tom, jak rozšířit legální kanály pro vstup a jak řešit demografickou výzvu.

Skutečně jsem neporozuměl tomu, co měl dnes pan Frattini na mysli a zda nehovořil o tajných informacích, které pronikly na veřejnost. Ve skutečnosti samotná Komise uvedla ve své zelené knize prognózu, podle níž se počet přistěhovalců do roku 2030 odhaduje na 20 milionů, čímž se vysvětlilo, že demografická krize v Evropě je tak závažná, že do roku 2030 budeme potřebovat 20 milionů přistěhovalců. 20 milionů přistěhovalců však neznamená 20 milionů kvalifikovaných přistěhovalců. Postupujeme nelogicky: nejprve uplatňujeme politiky týkající se zamítnutí vstupu, potom rozhodujeme o tom, jak přilákat kvalifikované přistěhovalce a nakonec řešíme hlavní problém, co dělat se všemi ostatními.

Myslím si, že bychom se měli blíže podívat na politiky uplatňované v posledních letech a analyzovat je. Musíme také posoudit, jaký druh politiky chceme uplatňovat v oblasti zamítnutí vstupu. Úvahy o 18 měsících správního zadržování jsou ve své podstatě, podle mne, útokem proti lidským právům a systematickým porušováním lidských práv.

Měli bychom také přezkoumat činnost agentury Frontex. V letošním roce jsme vynaložili 45 milionů EUR; agentura Frontex má 90 zaměstnanců a během letošního léta vykonala čtyři mise na moři. Nemyslím si, že můžeme být s politikou agentury Frontex spokojeni. V rámci její politiky má zamítnutí vstupu přednost před záchranou života.

Svůj příspěvek bych rád zakončil tímto prohlášením: záchrana života musí být prioritou. Na žádost předsedy naší skupiny a dalších skupin nám měla dnes Komise předložit zprávu o případu sedmi tuniských rybářů, které vězní v Itálii za záchranu 44 migrantů. Doufám, že nám pan komisař Frattini bude schopen objasnit tento případ, který odpovídá postupům trestního stíhání přistěhovalectví.

  Roger Knapman, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedající, chudák pan komisař Frattini stále ještě bloudí v bludišti schůzky v Hampton Courtu, zatímco my jsme svědky dalšího vzdalování se EU od břehů demokracie. Porovnejme naše postavení, a to nikoliv poprvé, se Švýcarskem.

Švýcarsko ví, že místní znalosti jsou klíčem k přistěhovalecké politice. EU se snaží centralizovat kontrolu přistěhovalectví nad úroveň vnitrostátních vlád. Švýcaři ji naopak přenášejí směrem dolů, kdykoliv je to možné, a sice na úroveň svých kantonů. Ve Švýcarsku rozhoduje o roční kvótě pro přistěhovalce částečně federální vláda a částečně kantony. Návrhy na zřízení federální migrační agentury tam byly zamítnuty.

Švýcarské kantony a jejich dlouhá tradice přímé demokracie byly historickými hnacími mechanismy přistěhovalecké politiky, která funguje ve prospěch národního hospodářství a zabezpečuje, že přistěhovalci jsou velmi dobře začleněni do švýcarské společnosti. Jak se vyjádřil pan profesor Windisch ze Ženevské univerzity v bulletinu Francouzské nadace pro politické inovace (French Foundation for Political Innovation) z dubna 2006, švýcarská přímá demokrace se musela – otevřeně a od úplného počátku – vyrovnávat s problémem týkajícím se přistěhovalectví a integrace prostřednictvím – raději na to ani nepomyslet! – referend a lidových iniciativ. Dále píše: „Na rozdíl od extrémně centralistických zemí, k jakým patří např. Francie, byla diskuse vedena zároveň na federální úrovni i úrovni kantonů a obcí, vyzývalo se v ní ke společným reakcím a týkala se takových iniciativ jako jsou vytvoření integračního úřadu v každém kantonu a geografické rozptýlení nových přistěhovalců.“

Ponaučení pro ty z nás, kteří jsme na rozdíl od Švýcarů neměli to štěstí zůstat mimo území EU, je toto: ve Švýcarsku funguje přistěhovalecká politika, protože se o ní rozhoduje jak podle místních, tak podle národních potřeb, a protože místní územní celky, které nejsou anonymním ani centralizovaným byrokratickým aparátem, jsou odpovědny za začleňování migrantů na základě těchto potřeb. Ve Spojeném království, týká-li se toto téma dočasně členství v EU, se přistěhovalecká politika vzdaluje ještě více od tohoto pramene místních znalostí, a my ze Strany za nezávislost Spojeného království jsme na nedostatky tohoto přístupu okamžitě upozornili.

  Alessandro Battilocchio (NI). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, úvodem bych rád poděkoval oběma zpravodajům za jejich skvělou práci. Podpora a regulace legální migrace je jediným realizovatelným řešením, nejen v oblasti boje proti zločinnému jednání souvisejícímu s migračními toky, ale i ochrany a zaručení lidských práv. Tak jako všichni ostatní evropští občané musí být i přistěhovalci začleněni a zahrnuti do příslušných společenství a musí dodržovat všechna související práva a povinnosti.

Před rokem jsem byl zpravodajem Výboru pro rozvoj v souvislosti se zprávou o překračování vnějších hranic. Chtěl bych nyní, tak jako dříve, znovu upozornit na to, že je nutné, aby Evropa uvolnila dostatečné zdroje k zabezpečení přiměřených ubytoven, odborné přípravy našich zaměstnanců, přístupu zahraničních občanů k informacím o jejich právech a povinnostech, přísných pokut pro každého, kdo zneužívá nelegálního přistěhovalectví, a především úplné spolupráce mezi členskými státy.

Nyní, když začala fungovat agentura Frontex, je třeba jí poskytnout přiměřené prostředky, aby mohla co nejaktivněji zapojit do svých činností ostatní sousední země zasažené migračními toky.

  Mikel Irujo Amezaga (Verts/ALE). – (ES) Ano, vážený pane předsedající. Promiňte, měl jsem nějaké potíže s tlumočením, pokud mi poskytnete několik vteřin, rád bych pouze řekl, že …

(řečník hovořil baskicky)

Omlouvám se: chtěl jsem jen dodat několik slov v baskičtině k Evropskému dni jazyků, neboť, jak již bylo v této rozpravě uvedeno, nejsme zločinci, chceme jen hovořit svým mateřským jazykem.

  Alfredo Antoniozzi (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, musím vzdát hold panu místopředsedovi Frattinimu a poděkovat mu za předložení akčního plánu, v němž jsou konečně uvedeny zásadní informace, o které se máme opírat v našich diskusích a při řešení legální migrace v budoucnosti.

Pokud jde o zprávu, myslím, že je to vyvážený text, jsou to plody našich užitečných jednání a významné kompromisní pozměňovací návrhy různých politických skupin, které nám dávají možnost vyjádřit tomuto textu širokou podporu a zároveň vyjádřit za celý Parlament podporu budoucí práce Evropské komise na tomto tématu. Chci zdůraznit, že stanovisko skupiny PPE-DE přispělo k velmi potřebné vyváženosti a významu při navrhování této zprávy.

Klíčové body stanoviska, které naše skupina zaujala vždy v souvislosti s fenoménem přistěhovalectví, byly potvrzeny. Z těchto zvláštních bodů bych připomněl náš závazek v oblasti pevných, rozhodujících opatření k boji proti nelegálnímu přistěhovalectví, v oblasti podpory silnějšího propojení mezi legálním a nelegálním přistěhovalectvím a hledání dalších mechanismů pro dialog a pro začlenění přistěhovalců.

Tuto zprávu můžeme nepochybně charakterizovat jako evropskou zprávu, v níž se nejen z hlediska účinku rétoriky posuzuje fenomén přistěhovalectví jako něco, co musí řešit společně všichni evropští partneři, a to v obou jeho pozitivních i negativních aspektech. Každý musí projevit solidaritu a tedy čelit problémům se stejnou mírou pozornosti a odhodlání, přestože mají na některé země větší dopad než na ty ostatní. Pokud loď s nelegálními přistěhovalci ztroskotá u Sicílie nebo u Kanárských ostrovů či někde jinde, musí se to považovat za společný problém.

Je takříkajíc nevyhnutelné zavést na evropské úrovni politiku zaměřenou na koordinaci fenoménu přistěhovalectví. Tato zpráva nám ukazuje správný směr, abychom se utvrdili v tomto přesvědčení, a zároveň vyjadřuje naprosté respektování vnitrostátní pravomoci v oblasti kvantitativních hledisek a toků migrantů.

  Bárbara Dührkop Dührkop (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, tak jako každý, i já bych nejprve ráda poblahopřála zpravodajům k jejich skvělé práci.

Jak všichni víme, přistěhovalectví není novým fenoménem, ale to, co je nové, je jeho obrovský nárůst během posledních let, což je způsobeno zvyšováním úrovně chudoby a skutečností, že chudoba zasahuje stále vyšší počet zemí.

Proto se domnívám, že hlavní současnou výzvou je kontrolovat migrační toky, členit je podle skutečných potřeb a zabezpečit vyšší úroveň začlenění lidí do hostitelských zemí, stejně jako zintenzivnit dohled nad našimi hranicemi s použitím politik, které zaručují vracení do zemí původu.

Především musíme řešit mafiánské obchodování s lidmi. Je nevyhnutelné přijmout vhodná opatření a ukončit lidské tragédie související s nelegálním přistěhovalectvím: v tomto směru jsme jednotní.

Hraniční kontroly by však měly být věcí členských států. Společná odpovědnost a solidarita by měly jít ruku v ruce.

Nyní bych ráda řekla několik slov o agentuře Frontex, která vykonala vynikající práci, a s jednou otázkou bych se ráda obrátila na Radu, která nám předložila dlouhý seznam lodí a vrtulníků. Otázka, nad níž si nyní lámu hlavu, je: kde jsou nyní? Nestačí jen to, že jsou uvedeny na tomto seznamu. Myslím si rovněž, že Rada se chová jako schizofrenik, když požaduje větší podporu pro agenturu Frontex a zároveň snižuje rozpočet o 2,5 % v situaci, kdy byly již úvěry na rok 2007 vyčerpány.

Bez ohledu na agenturu Frontex si však uvědomujeme, že nával přistěhovalectví bude pokračovat bez ohledu na to, zda jsme zcela ochotni jej kontrolovat nebo ne: to, co potřebujeme, je naše ochota, a nikoliv právní předpisy, protože Komise a Rada rozhodly proti jednotné směrnici o právních podmínkách pro vstup do EU.

Je to stejné, jako kdyby vše to, v co jsme doufali v Tampere, vše to, co naše socialistická skupina tak důsledně obhajovala, prostě lehlo popelem.

  Jeanine Hennis-Plasschaert (ALDE). – (NL) Vážený pane předsedající, ve světě, v němž čelíme stále vyššímu počtu regionálních konfliktů, v němž existují velké rozdíly v bohatství a v němž vzrůstá mobilita, bude mít kontrola migračních toků stále větší význam a zároveň bude náročná. Je Unie v takovém postavení, aby sa mohla ujmout svých odpovědností týkajících se komplexního balíčku ohledně migrace, ať již legální, či nelegální? Již mnohokrát jsme o tom diskutovali: odrazující faktory, které lidi nutí vydat se na cestu, lákající faktory, které lidi lákají k tomu, aby opustili svou vlast, význam výpomoci v regionu, často nelidské podmínky, v nichž se lidé nacházejí, zamýšlené rozdělení zátěže mezi členské státy, návrat nelegálních migrantů, nedostatek příležitostí k legální migraci, riziko úniku mozků, nemluvě o demografických změnách, jimž čelíme v Unii. Všechna tato hlediska byla řešena jen částečně nebo budou řešena v blízké budoucnosti prostřednictvím směrnic, akčních plánů a jiných nástrojů. V této souvislosti bych ráda poděkovala panu komisaři Frattinimu. Minulý čtvrtek jste znovu velmi nadšeně stanovili své cíle na konferenci Shaping Migration Strategies, kterou jsem se svými kolegy organizovala.

Vážený pane úřadující předsedo Rady, obdivuji stanoviska pana ministra Socratese. Země Evropské unie nesou ve skutečnosti historickou odpovědnost vůči těm, kdo nyní cestují opačným směrem. Vy, jakožto úřadující předseda Rady, jste projevil dalekosáhlé ambice, a přece nám skutečnost dokazuje, že EU má před sebou ještě dlouhou cestu, pokud jde o převzetí globální odpovědnosti. V mnohých členských státech jsou diskuse o migraci zcela polarizovány. Nedělají se rozdíly mezi žadateli o azyl a hospodářskými migranty, přičemž hospodářští migranti jsou často nelegální. V diskusi převládají problémy týkající se začlenění. V sázce jsou prý systémy sociálního zabezpečení a pokud nebudeme opatrní, průměrný přistěhovalec bude považován za teroristu. Otevřená, slušná a transparentní diskuse je velmi často téměř nemožná. To se bohužel odráží v pomalých rozhodovacích procesech v Radě, přičemž Rada rozhoduje o harmonizaci, ale výsledkem jsou nejnižší možné minimální standardy. Rozhodnutí o konkrétních opatřeních jsou vždy založena na nejnižším společném jmenovateli. Ano, jsem od přírody netrpělivý člověk, ale přesto jsem si řekla, že se o tom zmíním.

Skutečnost je však taková, že mnohé z členských států nemají ambice. Nedostatek solidarity je šokující – já sice uvádím agenturu Frontex, ale takových příkladů je mnoho. Kdy členské státy dokážou, že podporují dlouhodobou perspektivu, že už nejsou poháněny strachem, že už nedovolí, aby je ovlivnil kritický článek na titulní stránce novin nebo aby je ovládaly příští volby? Nedokážeme to jen na základě správných závěrů samotné Rady. Takže má otázka, vážený pane úřadující předsedo Rady, je: jak zabezpečíte, že se tato situace změní? Je pan úřadující předseda Rady ochoten před přijetím nové smlouvy udělit Parlamentu pravomoci v postupu spolurozhodování v souvislosti s novými směrnicemi o legální migraci, jako je modrá karta? To by bylo tím správným signálem, vážený pane úřadující předsedo Rady.

  Mario Borghezio (UEN). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní předsedkyně Doyleová nás varuje před úskalími zjednodušujících řešení. Úspěchy agentury Frontex, jíž by měly být poskytnuty mnohem lepší prostředky, naznačují, že se něco začíná dít a že se objevují výsledky. Politika Francie směřuje správným směrem a mohla by sloužit jako příklad. Totéž je uplatňováno i v rámci některých soudních rozhodnutí, např. v Itálii, kde se začínají zabavovat domy pronajaté nelegálním přistěhovalcům. Takováto praktická opatření by měla být přijata v celé Evropě.

Jak zavádějící argumenty však slyšíme ze strany levice, která je otevřená a má dobré úmysly! Je mi líto, paní Gruberová, ale jsem překvapen, že tak inteligentní osoba jako vy řekne, že legální migraci je možno podporovat a proti nelegálnímu přistěhovalectví je možno bojovat tak, že otevřeme dveře legálním migrantům. Pravý opak je pravdou! Pouze odstraněním epidemie nezákonnosti je možno se otevřít tomu, co je přijatelné a tolerovatelné i v číselném vyjádření, jinými slovy regulérnímu, čistému a transparentnímu přistěhovalectví. Slyšela jste již někdy o mafii? Tento výraz se vskutku ve vaší zprávě nevyskytuje, stejně jako výraz terorismus, ale mafie i terorismus žijí a bohatnou z obchodování s lidmi a ze smrti ubohých nelegálních přistěhovalců. I vy byste to měla pochopit, není to těžké!

  Kathalijne Maria Buitenweg (Verts/ALE). – (NL) Vážený pane předsedající, ráda bych vám citovala ze zprávy o výzkumu, který financoval Parlament. Uvádí se v ní:

„Někdo se logicky může domnívat, že počet osob, které zahynuly na evropských hranicích, se výrazně zvýšil od té doby, co byly v roce 1995 kontroly rozšířeny na vnější hranice.”

(NL) Vážený pane předsedající, ve skutečnosti se počet osob snažících se nalézt cestu do Evropy nezvýšil, ale hranice jsou hlídány mnohem lépe a tak lidé volí složitější a nebezpečnější trasy. V této zprávě se rovněž uvádí:

Návrhy Evropské rady pravděpodobně zvýší lidské náklady z důvodu zvýšeného ohledu na bezpečnost a dohled.

(NL) Vážený pane předsedající, velmi ráda bych slyšela reakci Komise a Rady na tyto skutečnosti. Domnívám se, že bychom se na takovýto výzkum neměli spoléhat, ale že bychom měli shromáždit naše vlastní údaje o případech překročení hranic, které skončily smrtí. Souhlasíte? A pokud ano, kdo by podle vás měl tyto údaje shromažďovat?

Vážený pane předsedající, netvrdím, že by pohraniční kontroly vůbec neměly existovat, avšak tvrdím, že by mělo existovat více příležitostí k legální migraci. V souvislosti s tím bych tedy ráda uvítala návrh Komise týkající se modré karty. Modrá karta: tento název se vztahuje na modrou barvu na evropské vlajce, ale zdá se, že se týká zejména hvězd. To si žádá doplnění. Těší mne, že Komise uvedla, že se na tom chystá pracovat. Budu netrpělivě očekávat její návrhy, protože si myslím, že je nezbytně nutné doplnit návrhy, které byly zatím předloženy.

  Nils Lundgren (IND/DEM). – (SV) Vážený pane předsedající, k migraci docházelo během celých dějin lidstva. Migrace byla jednou z nejzákladnějších hnacích sil těchto dějin. Hovoříme-li o migraci mezi zeměmi, řešíme naprosto základní otázky, existenční otázky týkající se lidské svobody. Nemají lidé právo rozhodnout se, kde ve světě chtějí žít? Nic z toho není ve skutečnosti předmětem našich diskusí. Moderní sociální stát je neslučitelný s volným přistěhovalectvím a ve všeobecnosti je sotva slučitelný s rozsáhlejší migrací z důvodu rozdílných životních úrovní.

Přistěhovalectví jakožto prostředek omlazení naší vlastní populace je podle výzkumů prakticky „utopencem ve vodě“. Přistěhovalectví ze strany rodinných příslušníků ovlivňuje demografickou strukturu jen ve velmi nízké míře. Pokud bychom chtěli omladit obyvatelstvo takové země jako Japonsko, museli by přistěhovalci tvořit 50 – 70 % všech lidí v zemi.

Únik mozků je hlavním problémem mnoha rozvojových zemí. Účinně se zde navrhuje, abychom okrádali ostatní země o jejich vzdělané obyvatele. Tento přístup je nutno změnit.

  Marine Le Pen (NI). – (FR)Vážený pane předsedající, dámy a pánové, poslední číselné údaje uvedené ve výroční zprávě o systému Eurodac za rok 2006, což je biometrický nástroj, který používá Evropa k monitorování žadatelů o azyl, ukazují, že počet osob, které nelegálně překročily jednu z hranic EU, stoupl od roku 2005 o 64 %. Tento znepokojující vývoj jen dokazuje, jak nutný je důkaz toho, že Evropa není schopna kontrolovat prudký nárůst nelegálního přistěhovalectví, zejména z Afriky.

Jediným zrnkem útěchy v této zprávě je to, že, jak se zdá, Parlament vyburcovala skutečnost, že hromadná regulace přistěhovalců, kteří nelegálně vstoupili na území Evropské unie, není sama o sobě řešením a ani tento problém nevyřeší. Bravo! Španělsko, Belgie, Francie, Itálie a Nizozemsko se však musely nejprve uchýlit k této nebezpečné politice regulace, která nezvratně zapříčinila vznik tzv. fenoménu „touhy“ a na základě toho pak ovlivnila migrační toky jejich evropských sousedů dříve, než si to konečně uvědomily.

Buďme však optimisty. Alespoň jsme začali. Pokud však máme účinně bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví, musíme především přijmout jedno opatření: opětovné zavedení kontrol vnějších hranic Evropské unie. Trik s agenturou Frontex, která je skutečně jen prázdnou schránkou s nedostatkem lidí i vybavení a kterou ani nepodporují některé z evropských zemí, které se horlivě snaží zachovat svou svrchovanost pomocí řízení přistěhovalectví, nikdy neuchrání Evropu před touto ďábelskou spirálou.

Za pokračující a prudce se rozvíjející problém přistěhovalectví může sama Evropa, která jej vyvolala podepsáním kriminálních schengenských dohod. Ty je nutno okamžitě zrušit.

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Evropská unie má extenzivní právní předpisy v oblasti migrační politiky, máme ženevské úmluvy, dublinskou úmluvu, několik nařízení a mnoho směrnic na stole.

Nacházíme však velké problémy v jejich uplatňování a jejich velké množství vede k nepřehlednosti celého systému. Právní předpisy členských států kromě toho často nejsou správně uplatňovány, často splývá status uprchlíka a žadatele o azyl.

Kvůli stručnosti se budu věnovat pouze otázce dětí, které nejsou doprovázeny rodiči a které překročí hranice státu původu a hledají útočiště v jiném státě. Vždyť přece 5 % ze všech žadatelů o azyl tvoří právě děti. Máme statistiky, kolik z těchto dětí požádalo o azyl, avšak nevíme, kolik z nich překročí hranice státu a o azyl nikdy nepožádá. Víme, kolika z nich byl azyl udělen, ale chybějí nám informace, co se stane s těmi, jimž byla žádost zamítnuta.

Po příchodu do země musí být těmto dětem zároveň přidělen právní zástupce, který bude hájit nejlepší zájem dítěte, avšak nevíme, jaká je přesně definice nejlepšího zájmu dítěte. Právním zástupcem dítěte nesmí být nezkušený dobrovolník, student, případně právnická osoba v postavení střetu zájmů.

  Patrick Gaubert (PPE-DE). – (FR) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s potěšením jsem si nedávno přečetl, že socialistická skupina v Evropském parlamentu vyzývá k tomu, abychom tuto ranní rozpravu nezměnili v nácvik předvolební kampaně. Ba co více, když jsem vás ráno poslouchal, uvědomil jsem si, že vaše postoje se stále více blíží k postojům mé vlastní skupiny.

Souhlasím s paní Gruberovou, že členské státy již nemohou řídit přistěhovalectví nezávisle ve svém koutě Evropy. Souhlasím i s panem Morenem, že chceme pomoci rozvíjet země s vysokou úrovní emigrace tak, aby jejich občané více tíhli k možnosti zůstat doma. Souhlasím i s panem Favou v tom, že Evropa by měla zaujmout pevný postoj vůči zaměstnavatelům, kteří bezohledně zneužívají své pracovníky.

Jsou ti, kdo si spojují přistěhovalectví s násilím a kdo tvrdí, že přistěhovalci jsou příčinou všech potíží, které postihují jejich zemi. Tito lidé nesdílejí základní hodnoty Evropské unie.

Naštěstí existují i ti, kteří bojují lidským způsobem proti nelegálnímu přistěhovalectví, vytvářející novodobé otroky, a kteří podporují legální přistěhovalectví, poskytující hospodářské, kulturní a intelektuální příležitosti pro nás všechny.

My v tomto Parlamentu víme jedno: tento problém nelze řešit pouze činy na vnitrostátní úrovni. Jediná cesta vpřed vede skrz společnou evropskou politiku. Nezřídili jsme agenturu Frontex k tomu, aby z moří jižní Evropy vytahovala utopence nebo aby ve východních oblastech sbírala děti, které zemřely hladem a žízní. Agentura Frontex není neproniknutelnou hranicí, je to prostředek k omezení příchodu nadměrného množství přistěhovalců, jimž nemůžeme nabídnout dostatečnou sociální péči a materiální zdroje.

Kontrola našich hranic není technickým problémem a není ani problémem armády: je to politická záležitost. Tak jako vy se i já snažím nalézt nejrealističtější a nejhumánnější řešení. Jak všichni víme, musíme ho nalézt zde u evropského stolu, musíme se na něm dohodnout s těmi, kdo vládnou v zemích, které jsou hlavními zdroji přistěhovalectví. Je na nás, abychom iniciovali novou účinnější formu společného rozvoje, která zabezpečí rozumnou regulaci migračních toků a klidný příchod přistěhovalců do Evropské unie.

Kolegové poslanci, migranti často nemají možnost rozhodnout o tom, co se s nimi stane, ale my tu možnost máme: my můžeme rozhodnout o jejich přijetí se zájmem, s důstojností a porozuměním. Je na nás, abychom uspěli tam, kde ostatní tak dlouho selhávali.

(potlesk)

  Martine Roure (PSE). – (FR) Vážený pane předsedající, samozřejmě, že jsme uvítali tuto společnou rozpravu, protože v současnosti nelze mít skutečně účinnou a soudržnou evropskou přistěhovaleckou politiku, aniž by se tyto dvě otázky řešily najednou a na úrovni Společenství.

Již před mnoha lety přijaly naše země restriktivní politiku pro oblast přistěhovalectví, a přece tato politika nezabránila příchodu migrantů. Naopak, přistěhovalci nadále přicházejí do Evropy a podstupují přitom veliké osobní nebezpečí s cílem nalézt lepší životní podmínky a pro mnohé z nich je to otázka přežití. Svět je v současnosti světovou obcí a nám se nikdy nepodaří zastavit ty, kdo prchají před utrpením a beznadějí. Někteří lidé si nadále vytvářejí klamné představy o tom, že můžeme zavřít naše hranice, ti ovšem nemají žádnou odpovědnost!

Všechno je otázkou morálky a solidarity a je na nás, abychom pomohli zemím, které se ocitly v tísnivé situaci. I z tohoto důvodu bych byla ráda, kdyby se tato rozprava netýkala jen agentury Frontex. Evropská rada musí nepochybně vysvětlit, proč byla agentura Frontex v polovině srpna přinucena přerušit své operace ve Středozemním moři z důvodu nedostatku provozních zdrojů. Otázka, na niž bychom se měli zaměřit, však zní: jak umožníme osobám, které chtějí přijet do Evropy, aby toho dosáhly náležitě regulovaným způsobem?

Měli bychom pochopitelně přezkoumat možnost zavedení evropské modré karty: tím by se migrantům umožnil transparentní a bezpečný volný pohyb mezi územím Evropy a jejich zemí původu. Zároveň je ale důležité, aby Komise nejprve předložila návrh, v němž bude definován společný základ práv migrantů. V různých našich zemích je velké množství lidí, kteří jsou ostudně zneužíváni. Musíme si plně uvědomit, že v dnešním měnícím se světě je momentálně otázkou priority, aby se země, v nichž dosud žijí lidé v utrpení, mohly rozvíjet harmonickým způsobem. Není to nic více než naše povinnost. Každý by měl mít právo zůstat a žít ve své rodné zemi: podle současného stavu však tuto možnost každý nemá.

A konečně doufám, že členské státy respektují mandát mezivládní konference, který umožňuje uplatnit v otázce legálního přistěhovalectví hlasování kvalifikovanou většinou a postup spolurozhodování. Opakuji pouze, že máme-li v této oblasti přijmout soudržnou evropskou politiku, pak je to naprosto nevyhnutelné.

  Jean-Marie Cavada (ALDE). – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane úřadující předsedo Rady, konečně jsme schopni společně diskutovat o otázkách nelegálního přistěhovalectví a takového přistěhovalectví, které se vydává za legální: to jsou dvě strany jedné mince, bez nichž dnes nemůže žádná země skutečně tvrdit, že má úspěšnou přistěhovaleckou politiku. Popravdě, většině z nich se podařilo pouze úspěšně vytvořit volební nevyváženost, která jen zhoršuje problémy, které skutečně nemůžeme potřebovat, pokud máme jednat účinně.

V současnosti nemůže žádný členský stát prohlásit, že chce řídit svou přistěhovaleckou politiku samostatně. Tragédií Evropské unie přitom je, že mnohými jejími členy jsou země, které z historického hlediska, během dvou či více staletí, získaly veškeré poznatky o přistěhovalectví, jehož obětí byly. Politikové si dnes připravují nejrůznější pózy, ale já si myslím, že přišel čas zařadit vyšší rychlost. V oblasti, kde je umožněna svoboda pohybu, jak je tomu u nás, budou mít rozhodnutí přijatá jedním členským státem okamžitý dopad na sousední země. Vzhledem k tomu, že o vnější hranice se od nynějška budou dělit všechny země Unie, nemůžeme však očekávat, že členské státy v jižní a východní části EU budou muset čelit, samy a bezradně, takovému návalu migrantů, jaký dnes můžeme sledovat na Maltě, Kanárských ostrovech a na ostrově Lampedusa, ve východních částech Unie a dokonce i na severozápadě.

Prostřednictvím vyjádření solidarity, jíž se zde dožadujeme, musíme uplatnit takovou formu politické vůle, na jejíž projevení nejsou podle mého názoru členské státy dostatečně připraveny. Nemůžeme vytvořit náležitou evropskou přistěhovaleckou politiku, neodstraníme-li nerovnováhu, která je ve stávajících smlouvách: boj proti nelegálnímu přistěhovalectví musí být součástí řádného systému Spoločenstva a nelze již dále tolerovat současnou všeobecnou paralýzu, která postihuje naši politiku týkající se legálního přistěhovalectví.

Proto bych rád znovu zdůraznil, že v případě naší politiky legálního přistěhovalectví a začlenění, jak to umožňuje mandát mezivládní konference, musíme uplatňovat zásady hlasování kvalifikovanou většinou a postupu spolurozhodování s Evropským parlamentem. To je jediný způsob, jakým lze účinně a demokraticky čelit jedné z největších výzev, která v současnosti stojí před Evropskou unií.

  Roberts Zīle (UEN). – (LV) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, jsem mimořádně rád tomu, že Parlament se v rámci posilování přístupu Společenství rovněž potýká s problémy legálního přistěhovalectví v mé zemi, Lotyšsku, které souvisejí s nedostatečnou zaměstnaností v různých odvětvích, např. ve stavebnictví a službách veřejného stravování. Ano, mnoho lidí odešlo z Lotyšska do zemí EU za nelegální prací v těchto odvětvích a občané zemí, které nejsou členy EU, vyplňují tato pracovní místa v naší zemi, ať již legálně či nelegálně. Avšak kvůli těm, kdo si velmi přejí posílit úlohu Evropského parlamentu a oslabit úlohu členských států, zejména malých států, v otázkách týkajících se přistěhovalectví, bych rád změnil směr. Musíme se ze všech sil snažit přesvědčit různé členské státy, aby přestaly omezovat vstup na trh práce členským státům, které vstoupily do EU v roce 2004, nemluvě o postoji k členským státům, které vstoupily do EU v roce 2007, neboť takováto omezení podporují nelegální zaměstnávání i u občanů EU. Buďte soudržní, dámy a pánové! Děkuji.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedající, v rámci navrhování legálních kanálů přistěhovalectví, tedy myšlenky, kterou v podstatě podněcují hospodářské potřeby Evropy, z velké části necitlivé vůči skutečným potřebám lidí žijících v jižních částech Unie, ve skutečnosti nerozhodujete natolik o počtu migrantů přicházejících do Evropy, ale spíše o těch z nich, kdo mohou vstoupit na naše území legálně. Co však s ostatními?

Těm zbývá pouze hrůzostrašná cesta. Bylo jim bráněno v opuštění jejich rodné země, byli zadrženi na moři, nelegální kanály, věznění nebo utopení – a chtěla bych od vás slyšet znovu a znovu, že záchrana lidí na moři je obecnou a základní povinností, o čemž se můžete přesvědčit na případu sedmi tuniských rybářů, a že to je to nejmenší, co bychom měli očekávat – a potom možná nucená repatriace, nekonečné toulání po nepřátelských tranzitních zemích, závažná porušování lidských práv a podobně.

Vykonáváte-li funkci komisaře odpovědného za spravedlnost, svobodu a bezpečnost, pak by mělo být vaším hlavním zájmem – tak jako i naším – zajistit, že budou dodržována lidská práva, a vaše pravomoci v této oblasti jsou rozhodně hodně veliké, vlastně, jak všichni víme, jsou obrovské.

Pokud se čečenským státním příslušníkům zamítne na Slovensku žádost o azyl a jsou vykázáni přes Ukrajinu zpět do Ruska, jak můžete zaručit, že se nestanou oběťmi špatného zacházení? Co bylo výsledkem prvních readmisních dohod, o nichž v této oblasti Evropa jednala? Jak lze zaručit, že nedojde k útlaku, když budeme takto bez ceremonií vracet lidi zpět?

Když agentura Frontex vykonává prohlídku lodí zadržených na moři a plných migrantů, jak zaručíte, že lidé na lodi mohou účinně požádat o azyl a že příslušná hlídka bude zacházet s nezletilými osobami náležitým způsobem a s ohledem na jejich nejlepší zájmy, jak ukládá mezinárodní právo?

Mohla bych vás závěrem požádat, abyste jasně vysvětlil, proč nemáte proaktivní politiku, která by od členských států požadovala, aby ratifikovaly Mezinárodní úmluvu o právech migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků?

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) V rámci jednominutového vystoupení můžeme pouze zdůraznit, že je nutno skoncovat s represivními politikami zaměřenými na bezpečnost, které trestně postihují migranty, muže i ženy, toužící po práci a důstojném životě. Záchytná střediska pro migranty musí být uzavřena a nehumánní repatriační politika musí být ukončena. Je nutno bojovat proti xenofobii, rasismu a všem politikám a celé té korupci, které je podněcují. Je nutno právně upravit postavení migrujících pracovníků tak, že jim budou zaručena jejich pracovní a sociální práva, což je nevyhnutelnou podmínkou pro ukončení nepřijatelné situace zneužívání. Musí existovat účinná integrační politika, která zahrnuje zvlášť opětovné sloučení rodiny.

Myslíme si, že vytváření společné migrační politiky není přiměřenou reakcí na tyto otázky a problémy, jak ukázaly výsledky ostatních společných politík. V každé zemi Evropské unie je stav migrace jiný. Rozhodnutí přijatá v souvislosti s touto politikou musí respektovat svrchovanost každého státu, která samozřejmě není překážkou spolupráce na úrovni EU, tolik potřebné v této oblasti. Více než společnou politiku však potřebujeme rozdílnou politiku a rozdílná opatření, která budou účinně chránit práva migrantů a bojovat proti hlubším příčinám migrace.

  Patrick Louis (IND/DEM). – (FR) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, skončeme již s celou touto politickou přetvářkou. Právo na azyl a přistěhovalectví, pokud jde o podobné druhy civilizace, není problémem. Otázka se v podstatě týká přistěhovalectví z oblastí jiné civilizace, což neprospívá nikomu.

Přistěhovalectví uchazečů o práci je dvojnásobnou nespravedlností: okrádá zemi původu o kvalifikace, za něž zaplatila, zatímco v hostitelské zemi decimuje trh práce a bere pracovní příležitosti místním nezaměstnaným osobám.

Přistěhovalectví žadatelů o finanční příspěvky je chybou ze dvou důvodů: vyhání chudé lidi, jimž učarovalo lákadlo západního světa, zatímco v hostitelské zemi destabilizuje rozpočet sociálního zabezpečení, který byl vytvořen a může přežít jedině v omezeném a ochranném kontextu národa.

To znamená, že, v protikladu s tím, co bylo před měsícem napsáno na stěnách poslanecké restaurace v Bruselu, Evropská unie přistěhovalectví nepotřebuje. Ve skutečnosti je tomu právě naopak: to, co Evropa potřebuje, je řádná rodinná a demografická politika, suverénní spolupráce mezi státy a hranice, nikoliv agentura Frontex. Svět musí například pochopit, že mír nepřichází skrze přistěhovalectví, ale skrze soběstačný rozvoj, a potom také to, že skutečná proletarizace nastane, až lidé ztratí své kulturní kořeny.

  Jim Allister (NI) – Vážený pane předsedající, schopnost státu kontrolovat jeho vlastní hranice a změnit jeho přistěhovaleckou politiku, jak se vyžaduje, je hmatatelnou ukázkou suverenity.

Skutečnost, že Spojené království nemůže nyní opravit velmi nesprávný výpočet, který provedlo v roce 2004 v rámci své politiky otevřených dveří pro východní Evropu, je výmluvným dokladem toho, jak vysoké svrchovanosti jsme se my ve Spojeném království vzdali, abychom patřili do tohoto klubu. Říkám „velmi nesprávný výpočet“, protože namísto 13 000 předpokládaných migrujících pracovníků jsme jich měli 750 000, s čímž byla spojena obrovská zátěž našeho systému sociálního zabezpečení ve výši milionů ročně v oblasti příspěvků na děti a daňových úvěrů pro děti, které ani nežijí ve Spojeném království, ale mají na ně nárok, protože jejich otcové tam pracují. Kvůli pravidlům EU nemáme možnost s tím něco udělat a přesto by nás někteří chtěli přesvědčit, abychom se ve prospěch Bruselu vzdali dalších pravomocí. Jak hloupí bychom byli, kdybychom to udělali.

  József Szájer (PPE-DE). – (HU) Vážené dámy, vážení pánové, nedostatky evropské přistěhovalecké politiky a obtíže, které jsme dosud pociťovali v souvislosti se společnou akcí, nyní ve společnosti úspěšně oslabují podporu společných hodnot, jako je volný pohyb občanů v Evropské unii.

Otevřeli jsme naše vnitřní hranice, ale nemáme zatím společnou přistěhovaleckou politiku. To je naprosto absurdní. Evropští občané mezitím nabývají dojmu, že otevřené hranice v rámci EU s sebou nesou nekontrolované přistěhovalectví. Chceme-li udržet mír v našich společnostech a zachovat veřejnou podporu volného pohybu, potřebujeme silnou Evropu, silnější než v současnosti je, v otázce přistěhovalectví. V této souvislosti bychom však neměli zapomenout na to, že občané nových členských států stále čelí značným omezením, pokud jde o přistěhovaleckou politiku, navzdory tomu, že jsou evropskými občany.

Evropská lidová strana si myslí, že pro přiměřenou a transparentní evropskou přistěhovaleckou politiku potřebujeme toto: zaprvé solidaritu mezi členskými státy, zabraňující jednostranným rozhodnutím, která mají v důsledku otevřených hranic dopad na každého, tak jako v případě rozhodnutí španělské vlády. Zadruhé, hlavní zásadou musí být lidská důstojnost.

Zatřetí, musíme učinit rázné kroky proti nelegálnímu přistěhovalectví. Paní kolegyně poslankyně ze socialistické skupiny před malou chvílí uvedla, že přistěhovalectví není trestný čin. Dámy a pánové, každá osoba, která porušuje evropské předpisy a předpisy členských států, však ve skutečnosti páchá trestný čin, a proto hovoříme o nelegálním přistěhovalectví. Pokud chceme podniknout kroky proti nelegálnímu přistěhovalectví, potřebujeme silnější ochranu našich vnějších hranic, než jakou máme nyní, a zákonné ustanovení týkající se vracení přistěhovalců do jejich vlastních zemí.

Začtvrté, předpisy týkající se nelegálního přistěhovalectví musí být posíleny a musí být transparentnější – omlouvám se, chtěl jsem říci předpisy týkající se legálního přistěhovalectví – aby byly ve vyšší míře zohledněny typy práce, kterou v našich zemích potřebujeme.

Zapáté, přistěhovalecká politika nesmí začínat na našich hranicích. Je zarážející, že i když je Evropská unie jednou z největších světových organizací poskytujících pomoc, nemáme stanoveno mnoho podmínek týkajících se korupce, dodržování lidských práv a demokracie v přijímajících zemích. To musí být ukončeno a přijímajícím zemím musí být uloženy podmínky tohoto druhu. Ceterum censeo: Evropa potřebuje silnější přistěhovaleckou politiku.

  Stavros Lambrinidis (PSE). – (EL) Vážený pane předsedající, před několika desetiletími emigrovaly miliony našich evropských spoluobčanů do Ameriky, Austrálie, Jižní Afriky a jiných evropských zemí. Nebyli bohatí. Prchali před chudobou.

Žádali jsme, aby byli přijati a aby jim byla udělena práva. Finančními prostředky, které poslali domů, jsme podporovali naše hospodářství. V den oslav našich národních svátků jsou v těchto zemích vyvěšeny tisíce italských, řeckých a irských vlajek. Milují země, do nichž odcestovali, ale mohou milovat i své země původu; nikdo se necítí touto dvojitou láskou ohrožen. Zlepšili a oživili jsme hospodářství a kulturní a demokratické bohatství hostitelských zemí.

Proto by se přistěhovalectví nemělo zajisté považovat především za bezpečnostní fenomén a už vůbec ne za pravděpodobný zdroj terorismu, jak se o něm diskutuje v Evropě.

Přistěhovalecká politika by měla být komplexní a měla by pokrývat celou škálu aspektů:

– zaprvé, zdokonalení kanálů legální migrace;

– zadruhé, boj proti utajenému přistěhovalectví, zejména proti nelidským kruhům obchodování s přistěhovalci; prosazování dodržování lidských práv v záchytných střediscích. Jediným trestným činem, který tito lidé spáchali, je to, že se narodili v chudých a válkou rozvrácených zemích;

– zatřetí, příčiny zvýšeného počtu přistěhovalců: války, chudoba, málo rozvinutá země, diktátorský režim; Evropa musí tyto otázky řešit v rámci své zahraniční a hospodářské politiky;

– začtvrté, měli bychom se zeptat, proč je Evropa pro přistěhovalce tak zajímavá. Zároveň musíme bojovat proti nelegálnímu zaměstnávání;

– zapáté, demografické, výzkumné, vzdělávací a hospodářské potřeby Evropské unie; musíme přilákat velmi potřebnou pracovní sílu;

– zašesté, dodržování lidských práv;

– zasedmé, vytvoření evropského mostu mezi lidmi a kulturami, a tedy posílení naší zahraniční politiky.

Pouze některé z uvedených aspektů vyžadují kroky ze strany policie. Na druhé straně, tyto aspekty si vyžadují politiky, kteří mají přehled a odvahu. Jsem rád, že po svém počátečním zaměření na přístup opírající se o policii Komise nyní uplatňuje mnohem lepší celkový přístup. Blahopřeji, pane komisaři Frattini!

  Mogens Camre (UEN). – (DA) Vážený pane předsedající, v samotném jádru problémů, kterými se nyní zabýváme, je demografická nerovnováha ve světě. Legalizací nelegálního přistěhovalectví se žádné problémy nevyřeší a už vůbec se nevyřeší řízením přistěhovalectví podle jednotného souboru pravidel. Pomůže jen podpora rozvoje a demokracie. Země EU jsou natolik rozdílné, že je nemožné vykonávat jednotná pravidla. V Dánsku není k dispozici pro trh práce více než polovina ze všech přistěhovalců nepocházejících ze západních zemí, a ti, kdo se zapojí do trhu práce, se potýkají s vysokou mírou nezaměstnanosti. Je to proto, že má tato země vysokou minimální mzdu a vysoké sociální dávky, které jsou ve skutečnosti natolik vysoké, že jen málo lidí v tomto Parlamentu může pochopit to, že v Dánsku prostě nelze přesvědčit nekvalifikované osoby k tomu, aby vstoupily na trh práce, bez ohledu na státní příslušnost dané osoby a bez ohledu na iniciativu značné finanční podpory.

Protesty ve všech členských státech proti zvýšenému přistěhovalectví ze zahraničních kultur by měly postačovat k tomu, aby se Evropský parlament přesvědčil o tom, že má více naslouchat svým voličům.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Vážený pane předsedající, jakákoliv rozprava o přistěhovalectví se musí opírat alespoň o čtyři skutečnosti. Lidé budou nadále riskovat své životy při cestě k nám, bez ohledu na to, kolik zdí, vězeňských mříží nebo lodí rozmístíme. Lidé nepřicházejí do Španělska, na Maltu nebo do Itálie: přicházejí do Evropy. Všechny studie poukazují na skutečnost, že populace přistěhovalců je v EU potřebná, aby byla zaručena současná úroveň sociálního státu. Míra zneužívání mnohých z těchto lidí bezohlednými podnikateli využívajícími jejich zranitelnosti k tomu, aby je vykořisťovali, je však stále znepokojivě vysoká.

Pokud tomu tak je – a chtěl bych vám připomenout, že to bylo již prokázáno a není to jen výsledkem nějakých předsudků nebo podezření – pokud tomu tedy tak je, pak nyní musíme především vytvořit rozumnou a inteligentní evropskou politiku týkající se vstupu na našich hranicích: tím, že lidem bráníme v překračování hranic, kontrole procesu nenapomáháme; naopak situaci ještě více dramatizujeme.

Také musíme zaujmout zodpovědné stanovisko k našemu procesu přijetí a zaručit přitom přistěhovalcům azyl a status uprchlíka, osobní přístup ke každému člověku a realistická řešení.

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedající, pozorně jsme si přečetli zprávy našich dvou vážených kolegů poslanců. Neuvádějí se v nich návrhy, které by se výrazně lišily od opatření a politik navržených Radou a Komisí.

Agentura Frontex, pro kterou se nyní snažíme sehnat více prostředků, není jen nástrojem policejního dohledu na našich hranicích, může být využita rovněž jako platforma pro kontrolu zemí, které nejsou členy EU a hraničí s EU. Řešením boje proti nelegálnímu přistěhovalectví není zavedení nástrojů útlaku a intervence. Neměli bychom zřizovat záchytná střediska, shromažďovat biometrické údaje v centrálních databázích ani bychom neměli se všemi osobami, které se pokoušejí překročit naše hranice, zacházet stejně jako s teroristy nebo jako s kriminálními živly.

Způsob boje proti nelegálnímu přistěhovalectví není ani vytvoření rámce specifikací pro legální přistěhovalectví. Neměli bychom tento rámec nadále používat jako záminku k prosazování opatření, která budou sloužit Evropské unii jako celku, aniž by byla zohledněna práva samotných přistěhovalců.

V příslušné důvodové zprávě se nekritizuje používání biometrických údajů; nerozlišují se v ní kontroly od řízení přistěhovalectví ani se v ní neuvažuje o tom, že přistěhovalci, kteří nepatří do kategorií užitečných intelektuálních schopností nebo důležitých manuálních prací, mohou sloužit potřebám nadnárodních společností.

Přistěhovalectví je vzájemným vztahem mezi nabídkou a dialogem, mezi výměnou a vzájemným ovlivňováním, mezi spoluprací a respektováním lidí a jednotlivců, mezi porozuměním a zajištěním rovných příležitostí. Proto je naší povinností podporovat politiky, které zohledňují tento přístup, a pouze tento přístup.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Manfred Weber (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, otázce migrantů jsme dnes věnovali hodně času. Chtěl bych na okamžik upoutat vaši pozornost na to, na co se nás ptají naši občané. Otázka našich občanů zní: v Evropské unii máme miliony nezaměstnaných, a přece zároveň hovoříme o přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných pracovníků. Jako politikové budeme muset vynaložit značnou energii na to, abychom našim občanům vysvětlili, že pokud jde o kvalifikované pracovníky, potřebujeme ty nejlepší mozkové kapacity na světě.

Občané nám kladou také další otázku: „Berete vážně naše obavy týkající se tohoto problému?“ Hovoříme o cirkulační migraci. V průběhu minulých desetiletí jsme přivezli do mé země turecké občany a zaměstnali jsme je jako pracovní sílu. V České republice máme Vietnamce. Cirkulační migrace – jinými slovy návrat těchto pracujících hostí domů – dosud v těchto zemích nefungovala. Naši občané se ptají: jak chcete tento problém vyřešit? Jak je to všechno vzájemně propojeno?

Budeme muset občanům vysvětlit také to, že migranti mají podle našeho názoru povinnost začlenit se, jak uvedl pan Lambrinidis, čímž se rozumí učit se jazyku a snažit se začlenit do společnosti. Objasníme-li, že pokud jde o nelegální migraci, nelegální migranti budou muset z Evropy odejít, vzbudíme tím pochopení občanů pro evropskou migrační politiku – legální přistěhovalectví. To je jediný způsob, jak získat legálnímu přistěhovalectví veřejnou podporu.

Nejdůležitějším prvkem zprávy je podle mne jasný závazek vůči evropským občanům, že stanovování kvót – jinými slovy, úkol určit, kolik lidí vstoupí na trh práce – ponecháme členským státům, jak to bylo předtím. V to mají občané největší důvěru.

Chtěl bych poděkovat našim dvěma zpravodajům, kteří předložili dobrou zprávu. Dovolte mi, abych jménem mé skupiny PPE-DE řekl, jak nás těší, že naši kolegové poslanci z levicových stran v tomto Parlamentu se v mnoha oblastech rovněž přiklonili k našemu stanovisku, zejména v otázce pevné politiky týkající se vracení nelegálních přistěhovalců, v otázce ponechání úkolu týkajícího se stanovování kvót vnitrostátním rozhodovacím orgánům a v otázce zavádění účinných hraničních kontrol. Je pro mne nesmírně potěšitelné, že jako skupina PPE-DE jsme v těchto otázkách dokázali prosadit své stanovisko.

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – (HU) Děkuji vám, vážený pane předsedající. Evropa potřebuje společnou přistěhovaleckou politiku. Od Tampere po Haag, od Claudea Moraese a Patricka Gauberta po dnešní dvě skvělé zprávy a všechna oznámení, která mezitím předložila Komise – to byly různé zastávky na cestě tam, kde jsme už byli schopni zjistit, že přísnost přistěhovalecké politiky není sama o sobě přínosem.

Naším úkolem je koordinovat a rozlišovat. Musíme koordinovat složitý fenomén, který představují faktory týkající se migrace, včetně osob migrujících pouze z hospodářských důvodů, ale i těch, které překračují hranice nelegálně. Mezi těmito lidmi musíme rozlišovat žadatele o azyl, osoby, které se infiltrují v souvislosti s trestnou činností, a osoby, které k vykonávání nelegální činnosti zřejmě donutily samy orgány.

Až dosud jsme my, nové členské státy, byly tranzitními zeměmi, ale nyní budeme i cílovými zeměmi a naše odpovědnost se zvýší, neboť také potřebujeme čerstvé zásoby pracovních sil. Nepotřebujeme však žádnou další „sílu svalů“ ani „šedou hmotu“. To, co potřebujeme, je čerstvá pracovní síla pro náš trh práce. Proto vítám nařízení, v nichž mají přistěhovalci vymezeno své místo na našem trhu práce. Vítám i plán týkající se společných právních předpisů a nástroje navržené v jeho rámci.

Závěrem bych chtěla zdůraznit, že spolupráce se zeměmi původu symbolizuje skutečnou budoucnost s lidskou tváří, kde legální a nelegální přistěhovalectví není rozhodnutím, které ovlivňuje celou délku života, a neznamená útěk ze země a z domova; je to spíše přechodné období, v němž musí být podmínky pro návrat zavedeny na základě porozumění a začlenění. Děkuji vám, vážený pane předsedající.

  Simon Busuttil (PPE-DE). – (MT) Děkuji vám, vážený pane předsedající, vážený pane komisaři. Agentura Frontex vynakládá veliké úsilí, ale musím říci, že jsme stále daleko od dosažení požadovaných výsledků. V důsledku mise agentury Frontex během minulého července ve Středozemním moři se počet přistěhovalců přijíždějících do mé vlasti, Malty, snížil o polovinu v porovnání s červencem minulého roku. Zní to neuvěřitelně, ale i přesto byla mise na konci července ukončena a v srpnu jsme pak zaznamenali dvojnásobný počet přistěhovalců v porovnání s loňským rokem. V tomto měsíci mise agentury Frontex pokračovala, ale my jsme stále zaznamenávali nárůst v porovnání s měsícem zářím loňského roku. Vážený pane předsedající, co to všechno znamená? Znamená to zaprvé, že potřebujeme agenturu Frontex ještě více posílit a proto je tento Parlament odhodlán rozpočet této agentury zvýšit, nikoliv snížit, o což se snaží Rada. To znamená, že členské státy, které přislíbily agentuře Frontex tak velké množství lodí, vrtulníků a letadel, neplní své sliby, a já od agentury Frontex i od Komise očekávám, že budou spolupracovat s tímto Parlamentem, aby donutily členské státy k dodržování jejich povinností. Znamená to také to, že je potřeba vykonat více práce k tomu, aby s námi v oblasti přistěhovalectví spolupracovaly i třetí země, jako např. Libye. Také to však znamená, vážený pane předsedající, že v evropské přistěhovalecké politice je dosud možné nalézt znaky pokrytectví. Každý souhlasí s tím, že hlavní prioritou by měla být záchrana životů lidí, kteří se topí ve Středozemním moři. V pořádku, tak by to mělo být. Ale zeptáme-li se, tak jako Malta, kdo přijme lidi zachráněné před utopením, nastane hluboké ticho.

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (PSE). – (DE) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je dobře, že jsme konečně uznali, že boj proti nelegálnímu přistěhovalectví není jen věcí společného úsilí, ale že ke společnému řízení a ke koordinaci legální migrace jsou zapotřebí i komplexní strategie, zejména v Evropě bez hranic. To však nemůže být pouze úkolem ministrů vnitra, kteří se rychle dohodnou na opatřeních týkajících se řešení otázky nelegálních migrantů; je to také úloha pro ministry práce a sociálních věcí.

Proto vítám iniciativu Rady a Komise, týkající se zapojení příslušných specializovaných ministerstev, například i našeho místokancléře pana Münteferinga. Skutečnost je taková, že legální migrace vždy znamená průnik přistěhovalců na trh práce a tedy i do systémů sociálního zabezpečení.

Musíme však také intenzivněji bojovat proti příčinám migrace a proti příčinám, které nutí tak veliké množství lidí k tomu, aby se útěkem ze svých pustých zemí snažili napravit svou situaci. Musíme vytvořit legální pracovní příležitosti. „Modrá karta“ a cirkulační migrace jsou prvními kroky správným směrem.

Mám také jednu poznámku týkající se agentury Frontex: to, jak se zde některé členské státy chovají, je skandální. Solidarita, která se vždy vyžaduje, se musí týkat všech zemí EU, nejen některých z nich, a uprchlíci musí být podle mého názoru rozmístěni mezi všechny členské státy podle modelu, který zatím není stanoven. Nemůže to být pouze záležitostí Malty nebo Kanárských ostrovů nebo Řecka. Závěrem, agentura Frontex může být tedy jen tak kvalitní, jak jí to dovolí členské státy.

Chtěl bych se okrajově vyjádřit k agentuře Frontex: agentura Frontex vždy dává svým operacím názvy z řecké mytologie, např. Nautilus. Nejbližší operace se však jmenuje Hydra. Toto pojmenování se mi zdá dosti nevkusné. Podle mne by se název této operace měl změnit, neboť každý, kdo má alespoň základní znalosti řecké mytologie, ví, co Hydra znamená.

(potlesk)

  Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE-DE). – (ES) Vážený pane předsedající, chci pronést několik připomínek a vyzdvihnout jen několik statistických údajů. Podle úřadu Eurostat se 45 % cizinců přijíždějících do Evropy rozhodne zůstat ve Španělsku. Mezi 21. zářím a časnými ranními hodinami 24. září přijelo na španělské pláže 595 státních příslušníků subsaharské Afriky. Na samotné Kanárské ostrovy přijelo od začátku roku 11 000 přistěhovalců, z nichž 9 000 přijelo od začátku mise Héra dne 23. dubna.

Nehledě na agenturu Frontex, na operace Héra, Hermes, Nautilus, Poseidon a Malta, číselné údaje nám ukazují, že mafie obchodující s lidmi disponují prostředky nezbytnými k tomu, aby se vyhnuly našim kontrolním mechanismům a otevřely nové trasy po moři. Jedním z těchto příkladů je velký počet přistěhovalců, kteří přišli na pobřeží východního Španělska, nebo případ více než 4 000 přistěhovalců ze Srí Lanky a z Pákistánu čekajících na to, že je přivezou do Evropy z pláží ve městě Konakry v Guinei.

Prioritou proto musí být mise zaměřené na identifikaci a zatčení členů mafie, a dále na zintenzivnění policejní a mezinárodní spolupráce prostřednictvím společných vyšetřovacích týmů. V krizových oblastech musí agentura Frontex nepřetržitě vykonávat své mise. Je velmi důležité, aby Rada prosazovala Evropskou síť pohraničních hlídek s cílem zkvalitnit úkoly týkající se monitorování a dohledu.

EU musí jako celek podpořit a prosadit dohody o spolupráci a informační kampaně, nejen na jazykovém a profesionálním základě; země původu a tranzitní země musí mít také informace o rizicích, která přijímají přistěhovalci, i o jejich úmrtích.

Závěrem, na evropské úrovni musí existovat koordinace přistěhovaleckých politik s cílem předejít schvalování permisivních právních předpisů a regulačním procesům, které vyvolávají nežádoucí účinky. Musíme také prosazovat velkorysou a humanitární azylovou politiku a potřebnou mezinárodní ochranu.

Vážený pane předsedající, svůj příspěvek ukončím slovy: nelze vést rozhovor s Radou o 20% solidaritě. Agentura Frontex poskytuje 80 % pro charterové lodě, letadla, palivo, vše s výjimkou materiálového znehodnocení. Rada proto musí podpořit 20% solidaritu a upustit od používání dvojznačného vyjadřování v politice, která má dopad na celou Evropskou unii.

  Inger Segelström (PSE). – (SV) Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych svůj projev zahájila poděkováním zpravodajům za jejich velmi dobře vykonanou práci. Velmi mne těší, že se připravují plány, jak ztížit život zaměstnavatelům a soukromým osobám zaměstnávajícím lidi nelegálně. Nelegální zaměstnávání, např. v rámci domácích prací a péče o dítě, se týká především žen, které často patří mezi přistěhovalce. Toto nemá dopad jen na příslušné jednotlivce, ale i na systémy sociálního pojištění, finanční systémy a hospodářskou soutěž v daných zemích. Jsem také potěšena tím, že boji proti obchodování s lidmi, především proti obchodováním se ženami a dětmi, které je převládající, bude věnována neustálá podpora. Jsem vděčna za podporu zaměřenou na snížení počtu obětí o polovinu v průběhu následujících deseti let s cílem zcela odstranit tyto praktiky.

Na druhé straně jsem však zklamána tím, že konzervativní skupina ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci mi nevyjádřila podporu ohledně pomoci ženám a dětem při útěku a hledání nového života. Prostřednictvím hlasování pro pozměňovací návrh č. 29 se nám nabízí nová příležitost, jak podpořit ženy a děti, aby mohly zůstat v EU nebo aby se mohly vrátit. Udělejme to, aby ženy mohly mít lepší život – poté, co zažily praktiky obchodování s lidmi.

Těší mne rovněž to, že nadále říkáme „ne“ uprchlickým táborům mimo území EU. Chci však varovat před pracovní silou hospodářských migrantů, kterou získáme, pokud neumožníme jejich rodinám, partnerům a dětem, aby je doprovázeli. Pak budou většinou přicházet jen mladí lidé, což není pro žádnou společnost v EU dobré.

Hovoříme o hranicích EU. Je důležité zakázat vstup osobám podílejícím se na obchodování s lidmi, trestné činnosti, obchodu s drogami, obchodu se zbraněmi a praní špinavých peněz, zatímco lidé, kteří potřebují ochranu, jsou v humánní EU vítáni. Jsou páteří EU a nelze je vyloučit ze společné budoucnosti EU. Migrace bude důležitá, nejen pro nás, kteří zde žijeme teď, ale i pro budoucí generace, a my musíme dosáhnout jak globálního, tak i našeho vlastního rozvoje.

  Carlos Coelho (PPE-DE). – (PT) Vážený pane úřadující předsedo Rady, vážený pane místopředsedo Komise, vážené dámy, vážení pánové, dnešní rozprava se opírá o dvě zprávy, které zjevně zastupují dva doplňující se přístupy: plán politiky pro legální migraci a priority v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví. Obrana jednoho přístupu a opomenutí toho druhého by bylo závažnou chybou. Jsou to dvě strany téže mince. Migrace je v současnosti obrovským fenoménem. Podle odhadů je v Evropské unii v současnosti 26 milionů migrantů s legálním nebo nelegálním pobytem. Migrace je jev, který má jasně evropský rozměr, nejen proto, že ji nemohou účinně řídit členské státy samotné, ale především proto, že jakákoliv změna migrační politiky jednoho členského státu může ovlivnit migrační toky a jejich vývoj v ostatních členských státech.

Vážený pane místopředsedo Komise, jednoznačně podporuji myšlenku modré karty i vytvoření evropského portálu o přistěhovalectví, který by ve velkém rozsahu poskytoval informace o podmínkách a možnostech legální migrace v Evropské unii. Vítám strategii opuštění myšlenky jednotné směrnice, po mnohých letech patové situace v Radě, a přijetí progresivní metody týkající se navržení čtyř odvětvových směrnic během příštích tří let. Chtěl bych zdůraznit potřebu politiky v oblasti rozvojové pomoci, která si žádá podepsání dohod se třetími zeměmi o účinném řízení migrace. Spolupráce se třetími zeměmi původu je v boji proti obchodování s lidmi a nelegálnímu zaměstnávání nevyhnutelná.

Vážený pane předsedající, závěrem bych chtěl říci, že musíme rovněž zajistit hraniční kontrolu a použití dostupných zdrojů, jako např. agenturu Frontex a pohraniční jednotky rychlé reakce, které musí mít přístup ke zdrojům potřebným pro vykonávání jejich práce.

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Migrace není jen problémem jižní Evropy. Má dopad i na Unii jako takovou, včetně mé země, Polska, které se nachází v severovýchodní části světadílu.

Východní hranice Polska je nejdelší pozemní hranicí Unie a my jsme odpovědni za její bezpečnost. Agentura Frontex, od níž se tolik očekává, má sídlo ve Varšavě. Převedli jsme na ni určité povinnosti a odpovědnosti a proto bychom měli zabezpečit, aby měla k dispozici potřebné nástroje a zdroje, aby byla schopna jednat a účinně chránit naše hranice.

V posledních letech odešly z Polska téměř 3 miliony mých krajanů. Odcestovali do jiných členských států Unie a využili přitom zásad společného trhu. K nám však přišly tisíce osob z Dálného východu, např. z Koreje a Vietnamu. Další lidé přišli přirozeně také z Ukrajiny a Běloruska. Potřebujeme tyto nové přistěhovalce. Pomáhají nám budovat Polsko.

Proto vítám zprávy paní Gruberové a pana Morena Sáncheze, především zprávu o přistěhovalecké politice, neboť její premisy civilizují přistěhovalectví pomocí vytvoření cest pro legální přistěhovalectví. Tyto dvě zprávy se velmi dobře dopĺňují. Spolu s návrhem směrnice, kterou se stanoví sankce zaměstnavatelům nelegálních přistěhovalců a na které nyní pracuje Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, představují řádný právní základ pro přistěhovaleckou politiku Unie. Jsem ráda, že v této oblasti hraje Parlament tak významnou úlohu.

Dovolte mi závěrečnou poznámku. Přistěhovalectví by nemělo být chápáno jako problém. Měli bychom jej chápat jako příležitost pro stárnoucí Evropu. Měli bychom využít energie a nadšení lidí, kteří k nám přicházejí legálně, měli bychom je zapojit do vytváření nových národů a naší společné Evropy.

  Barbara Kudrycka (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, za úvahu stojí otázka, na co je ve zprávě o nelegálním přistěhovalectví kladen důraz. Tato zpráva je zaměřena zejména na Středozemí. Objevuje se v ní rovněž nepřiměřeně vysoká důvěra v nástroje opatření Společenství.

Jsme si všichni vědomi toho, že odpovědnost za hraniční kontroly spadá do pravomoci členských států. V tomto směru však stále závisí velké množství otázek na připravenosti zvláštních služeb příslušného členského státu, i přes odkazy na zásadu subsidiarity a existenci agentury Frontex.

Situace na jihovýchodní pozemní hranici vyžaduje rovněž pozornost, finanční prostředky a společné kroky, i když tato hranice není v současnosti hlavní trasou nelegálního přistěhovalectví.

Kromě toho, rozšíření schengenského prostoru může prohloubit problémy týkající se migrace. Proto je politika Unie v oblasti legální migrace tak významnou záležitostí. Abychom však byli schopni řídit legální hospodářskou migraci, musíme se v první řadě zabývat využitím potenciálu a mobility pracovní síly v Unii.

Existence přechodných období, týkajících se otevření trhů práce pro občany nových členských států, a skutečnost, že se tato ujednání selektivně ruší tak, že se trhy práce otevírají pouze pro vysoce kvalifikované pracovníky, vážně ohrožují všechny kroky směrem k migrační politice Společenství pro občany třetích zemí.

Význam mají rovněž kulturní a zeměpisné faktory týkající se legální migrace. Členské státy jsou na základě své zeměpisné polohy a kulturních a jazykových podobnosti samozřejmě ochotnější uplatňovat migrační politiku týkající se určitých třetích zemí. Jde o země, jejichž občané se dokáží snáze ztotožnit s evropskou kulturou a s evropskými hodnotami z důvodu zeměpisné blízkosti a podobnosti, byť třeba pouze jazykové. Tento druh legální migrace má proto dvojnásobnou přidanou hodnotu.

  Josep Borrell Fontelles (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, Středozemí představuje nejnespravedlivější hranici na světě. Značný rozdíl mezi těmito dvěma stranami, projevující se v oblasti hospodářství a příjmů, vyvolává tok lidí, který nelze kontrolovat jen pomocí policejních složek.

V létě roku 2006 jsem měl příležitost blahopřát panu komisaři Frattinimu, protože společně s několika španělskými rybáři obhájili čest Evropy tím, že zachránili skupinu lidí zmítajících se v mořských vlnách, a pak jsme se stali svědky ostudného procesu kompromisů o tom, co bychom s nimi měli dělat. Pane komisaři, lze nyní po roce řešit tento problém lépe?

Ve skutečnosti postupujeme příliš pomalu a naše míra pokroku je neslučitelná se závažností problému, který před námi stojí. Je to problém, který nebudeme schopni vyřešit bez dalšího rozvoje v zemích původu. Musíme si to vštípit do povědomí. Nebudeme schopni vyřešit tento problém bez rozvoje v zemích původu, protože i když potřebujeme velký počet přistěhovalců, nemůžeme zvládnout celý demografický přebytek subsaharské Afriky.

A navíc to, co se zde děje, je děsivá kombinace hladu na jedné straně a televizí se satelitními přijímači na straně druhé. Prázdná mísa v kuchyni a satelitní přijímač chrlící naděje jsou tou nejlepší možnou živnou půdou pro nelegální přistěhovalectví, které můžeme kontrolovat jedině tak, že budeme přispívat k rozvoji zemí původu a zabráníme skutečnému „magnetismu“: nelegálnímu zaměstnávání.

(potlesk)

  Philip Bradbourn (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, téma, o němž dnes diskutujeme, je pro Evropu nepochybně jedním z nejdůležitějších. Je to téma, v rámci něhož čelí každý členský stát různým výzvám. Z téhož důvodu, ať již se zabýváme legální či nelegální migrací, se nesmíme ubírat cestou univerzálního přístupu. Otázka migrace musí být i nadále svrchovaným právem každého členského státu.

Jsem však zastáncem prohloubení spolupráce mezi členskými státy, v rámci níž lze určit společný postoj, a to ve prospěch všech. Tak jako ostatní řečníci bych i já rád upoutal pozornost tohoto Parlamentu na systém Frontex, v jehož rámci jsme pro tuto organizaci nedávno uvolnili dalších 12 milionů EUR.

Od začátku fungování se tento systém potýká s obtížemi, neboť členské státy, které se zavázaly poskytnout zdroje, své závazky neplní. Pokud má být tento projekt úspěšný, musíme zabezpečit, aby byly tyto přislíbené zdroje poskytnuty pro účely operací, pokud to bude potřeba.

V boji proti nelegálnímu přistěhovalectví to však představuje pouze jeden nástroj. Musíme prozkoumat nová a inovativní řešení, a to u samotného zdroje, u nějž migranti začínají svou cestu. Je potřeba zaměřit se na cílené kampaně ve státech původu, abychom dali jasně najevo, že Evropa nepředstavuje dveře dokořán. Především se však musíme zaměřit na obchodníky s lidmi.

Druhou stranou této mince je skutečnost, že naše členské státy mají účinné repatriační politiky, aby odradily ty, kdo vyhledávají nebo organizují nelegální přistěhovalectví.

Závěrem bych to rád shrnul slovy, že to, co mezi členskými státy potřebujeme, je spolupráce, nikoliv regulace. Univerzální přístup nemůže vyřešit problém přistěhovalectví a my se nesmíme nechat chytit do pasti tím, že se budeme spoléhat na řešení typu „více Evropy“.

  Louis Grech (PSE). – (MT) Vážený pane předsedající, je pravdou, že se v minulých měsících dostavily určité výsledky v souvislosti se stálým závazkem pana komisaře Frattiniho a s prioritou udělenou ze strany portugalského předsednictví, a to i přes značnou byrokracii a zřetelný nedostatek solidarity v některých aspektech, v důsledku čehož je účinnost mnoha iniciativ opožděna. Tato smutná záležitost si však zasluhuje společnou evropskou politiku, která bezodkladně řeší základní „otázky“, včetně: přijetí politik týkajících se „rozdělení zátěže“ mezi všechny členské státy, revize nařízení Dublin II, jak se navrhuje v odstavci 18 zprávy pana Sáncheze, přiměřené finanční podpory nebo podpory jiného druhu, včetně poskytnutí finančních prostředků pro projekty v oblasti infrastruktury a posouzení životaschopnosti, nebo jinak, posouzení rozvoje úřadů, např. úřadů práce v zemích původu a v tranzitních zemích, vytvoření realistické politiky týkající se vracení přistěhovalců, uplatňování politiky včasného začlenění a boje proti organizované trestné činnosti týkající se obchodování s lidmi i boje proti xenofobii a rasismu. Nemáme bohužel evropskou agenturu se sídlem ve Středozemí, která by vytvořila tuto společnou přistěhovaleckou a azylovou politiku. Agentura Frontex nikdy nesplní svou úlohu, pokud se výrazně nezmění rozsah jejích pravomocí. Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych závěrem poděkoval oběma zpravodajům, kteří nám na konkrétních příkladech ukázali, jak velice v této oblasti Unie zaostává. Věnovali se právům a důstojnosti přistěhovalců, kteří se často stávají oběťmi politického útlaku, chudoby a organizované trestné činnosti, i obtížím, jimž čelí malé členské státy, jako např. Malta, které jsou nepřiměřeně zatěžovány, aniž by jim často byla projevena nějaká skutečná solidarita.

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, Evropa stojí před dvojí výzvou. Na straně jedné vidíme stárnutí a demografický pokles. Na straně druhé klepou na jižní a východní brány Unie statisíce a miliony zájemců ze třetích zemí o legální i ilegální vstup. Tuto výzvu je nutno řešit v Evropské unii společně. Žádná země, byť sebevětší, ji nevyřeší sama.

Vítám proto snahy Komise hledat a navrhovat společná řešení. Řešení, jak například prostřednictvím FRONTEXu bránit nelegální migraci. Řešení, jak například prostřednictvím systému modrých karet či kooperativních dohod se zeměmi původu řídit legální přistěhovalectví. Vítám i opětovnou dnešní výzvu komisaře Frattiniho těm zemím Evropské unie, které ještě neotevřely své pracovní trhy pro spoluobčany z nových členských zemí, aby tak co nejdříve učinily.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, budu stručný. Toto byla určitě jedna z nejkomplexnějších, nejpodrobnějších a nejrozsáhlejších diskusí, kterým jsem měl tu čest předsedat, kterých jsem měl tu čest se zúčastnit a do kterých jsem měl tu čest se zapojit v rámci Rady a tohoto Parlamentu. Byla to diskuse, v jejímž rámci jsem si uvědomil a samozřejmě i osvojil různé podněty, rady a návrhy, které jsou podle mého názoru pro naši budoucí práci mimořádně důležité a významné.

V souvislosti s tím se domnívám, že mohu oprávněně dospět k závěru, že Evropská unie má soudržnou a komplexní strategii řešení otázek migrace a že je na dobré cestě k uskutečnění politik, které této strategii poskytnou fyzickou a praktickou podobu. Samozřejmě, že budou existovat určité pochybnosti, určitá nejistota a také potřeba být trochu více ambiciózní, musím však zdůraznit, že v rámci kontextu, ve kterém žijeme, a vzhledem k potížím, jimž čelíme, bude všechno vyváženo. Myslím si, že jsme na správné cestě a že se můžeme a musíme pohnout kupředu s odhodláním uskutečnit skutečně globální přístup k migraci.

Podle našeho názoru jsou základem této politiky dva zásadní výrazy, humanismus a solidarita: humanismus proto, že tato politika je založena na lidech a na lidi je také zaměřena. Na tuto otázku humanismu nemůže předsednictví zapomenout a ani nikdy nezapomene. Jak již bylo uvedeno, hovoříme o lidech, kteří se svou snahou začlenit se do našich společností legitimním způsobem snaží o lepší život a lepší život pro své rodiny. Je to lidská touha a přání, které musíme plně respektovat. Dalším zásadním výrazem je solidarita, protože nejde o záležitost nebo problém, který by mohl vyřešit jen jeden členský stát nebo dva či tři členské státy, jako již bylo uvedeno. Jde o problém, který se týká každého, a který proto má a musí mít společnou odezvu. Naštěstí jsme přesvědčeni, že při definování a uplatňování evropských migračních politik existuje stále vyšší povědomí o významu sladění těchto dvou pojmů – humanismu a solidarity.

Zřídili jsme společný nástroj pro boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, agenturu známou jako Frontex, která již existuje dva roky. Během tohoto období uskutečnila tato agentura své první kroky a i přes některé potíže se velmi dobře osvědčila. Jednoznačně musíme zvýšit úsilí, s cílem vybavit tuto agenturu potřebnými nástroji, aby mohla dosahovat cílů, pro něž byla zřízena, účinnějším, rychlejším a přesnějším způsobem. Usuzujeme však, že tento společný nástroj byl zatím spolehlivým důkazem toho, že jeho zřízení bylo nevyhnutelné a správné.

Pokud jde o legální migraci, dnes se zde velmi správně uvedla potřeba posílení dialogu se třetími zeměmi, zejména s těmi, které jsou zdrojem migračních toků. Tento dialog je naprosto nevyhnutelný, a jak zde již bylo uvedeno, zcela souhlasím s tím, že bez posuzování, analýzy a nějakého řešení příčin těchto migračních toků v uvedených zemích původu nebudeme nikdy schopni nalézt dlouhodobé řešení tohoto problému.

V této oblasti jsme posílili dialog s Afrikou a jsme přesvědčeni o tom, že v kontextu migrace a dialogu o migraci se zeměmi původu můžeme na další schůzce na nejvyšší úrovni Evropa-Afrika dosáhnout velmi dobrých výsledků a tím i legální migrace. Portugalské předsednictví zařadilo legální migraci mezi prioritní opatření své agendy během příštího šestiměsíčního období. Komise byla v této oblasti rovněž aktivní a předložila návrhy, které považujeme za velmi zajímavé. Bude se o nich diskutovat během našeho předsednictví a jsme přesvědčeni, jak jsem již uvedl, že budeme schopni dosáhnout během tohoto období značného pokroku.

Abych to tedy shrnul, navzdory potížím, navzdory velkým problémům, jimž musíme čelit, si myslíme, že jsme na správné cestě. Občas musíme být snad o něco ambicióznější. Občas musíme být snad o něco rychlejší, myslím si však, že nikdo nemůže v dobré víře zpochybnit to, že jsme během minulých let vykonali veliký kus práce.

Rada samozřejmě vítá a podporuje tuto diskusi s Evropským parlamentem. Byla zde dnes uvedena otázka spolurozhodování a reformní smlouva. Jak jistě víte, reformní smlouva vznikla na základě mandátu, který schválila Evropská rada a tedy všechny členské státy. Rozhodnutí tohoto druhu musí samozřejmě přijímat všechny členské státy, nejen předsednictví. V každém případě jsem přesvědčen, že reformní smlouvou jsou, podobně jako ústavní smlouvou, přijímány velmi významné kroky směřující k rozšíření postupu spolurozhodování na mnoho legislativních iniciativ v rámci EU.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, jsem také vděčen všem, kdo přispěli k této velmi důležité diskusi. Jsem přesvědčen, že Evropa musí být skutečně jednotná ve svém přístupu k tomuto globálnímu jevu, který se týká milionů dětí, žen a mužů a který zasahuje všechny světadíly.

Zaznělo zde především – a já s tím souhlasím – že musíme bojovat proti nezákonnému jednání prostřednictvím přijímání opatření proti obchodníkům s bílým masem, kteří využívají nelegální přistěhovalce, a prostřednictvím takové politiky repatriace, která je důvěryhodná a plně respektuje individuální práva a důstojnost každého člověka. Evropská unie již uskutečnila určité repatriační kroky a může v tom pokračovat. Rád bych připomněl, že repatriační iniciativy spadají obvykle do pravomoci Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky s cílem zabezpečit maximální transparentnost při dodržování lidských práv.

Jsem přesvědčen o tom, že evropská politika musí propojit pomoc, dodržování lidských práv, obchodní politiku s Afrikou a přistěhovalectví. Zcela souhlasím s moudrými slovy pana Watsona o těchto zemích: „vezmeme si jejich zboží nebo jejich obyvatele“. Měli bychom se nad tím zamyslet, a to především proto, že tato strategie musí být globální a nesmí vylučovat obchodní vztahy nebo naši politiku rozvojové pomoci pro Afriku.

Kontroly na vnějších hranicích jsou rovněž velice důležité. Někteří z vás se o nich zmínili; jiní vyjádřili obavy. Jsem přesvědčen, že si Frontex zasluhuje podporu. Zasluhuje si podporu, protože během letošního léta zachránili zaměstnanci agentury Frontex nejen lidské životy, které by jinak vyhasly, ale kromě toho i zatkli mnoho lidí: 400 osob, členů organizací obchodujících s bílým masem, bylo zatčeno a vydáno orgánům. Je to velké množství, protože se týká pouze minulého léta.

Jsem tedy přesvědčen o tom, že tento Parlament uzná potřebu poskytnout v rámci rozpočtu na rok 2008 agentuře Frontex další zdroje. Vím, že existuje pozměňovací návrh, jehož cílem je zmrazit s okamžitým účinkem 30 % provozních nákladů agentury Frontex. Jsem přesvědčen, že bude tento návrh přehodnocen a že rozpočet se vzhledem k monitorování a plně zodpovědnému postoji k výdajům naopak zvýší.

Mnohokrát zde byla samozřejmě připomenuta hospodářská migrace. Podrobný návrh týkající se evropského pracovního povolení, který předložím, určitě neznamená to, že budeme v Bruselu rozhodovat o tom, kolik přistěhovalců která země potřebuje. Každého, kdo má pochybnosti nebo obavy v souvislosti s touto otázkou, bych rád ubezpečil, že to bude nadále odpovědností vnitrostátních vlád a otázkou vnitrostátního trhu každé země. Jinými slovy, každý členský stát bude moci rozhodnout o tom, kolik pracovníků, kteří nepocházejí ze Společenství, v každé kategorii potřebuje. Vážené dámy a vážení pánové, jediná věc, kterou nebudou moci členské státy udělat, je říci „my nepotřebujeme žádného přistěhovalce“ a potom nadále tolerovat nelegální přistěhovalectví a využívání nelegálního zaměstnávání. To není možné, protože budou existovat evropská pravidla.

Přistěhovalectví nás samozřejmě přivádí k obecné hodnotě, kterou někteří z vás uvedli: mobilitě mezi lidmi. Jsem přesvědčen, že existují možnosti, ale i práva. K právům patří vždy i povinnosti. Politika, která se týká jen práv a nikoli povinností, by byla nemyslitelná. Nemůžeme, a ani bychom si nepřáli, někomu vnucovat naše evropské právní předpisy nebo financování, pokud s tím nesouhlasí naši partneři. To si musíme ujasnit: naší představou, naší politikou je partnerství. Je to rozsáhlá dohoda se zeměmi, z nichž přistěhovalci přijíždějí a s těmi, jimiž procházejí.

Takováto dohoda by měla zahrnovat – a to je klíčovým prvkem – úplné dodržování našich právních předpisů, základních práv a nejpevnějších obecných hodnot na našem území: život, důstojnost každé ženy a každého muže, respektování jednotlivce. To nás přivádí k otázce začleňování.

Začleňování přistěhovalců znamená respekt k jejich prostředí a náboženství, která jsou pro každého z nás zdrojem obohacení, také však znamená to, že přistěhovalci by měli respektovat naše tradice, naše prostředí, naši kulturu a naše náboženství. Z tohoto důvodu si myslím, že začlenit se znamená zapojit se.

Upřímně řečeno, pomocí právních předpisů nelze začleňovat osoby, které si začlenění nepřejí, ty, které nejsou připraveny na krok kupředu, ty, které si myslí, že Evropa může stále tolerovat vynucená manželství nebo polygamii. Tyto záležitosti jsou nepřijatelné, protože máme své právní předpisy a své obecné hodnoty.

Znamená to tedy vzdělávání, studium jazyků, odbornou přípravu, stálé zaměstnání a odmítání všeho nezákonného. Znamená to zaujetí pevného postoje k nezákonnosti. Někdo uvedl tuto myšlenku, s níž naprosto souhlasím: přistěhovalci, kteří páchají trestnou činnost, jsou největšími nepřáteli přistěhovalců, kteří pracují a své živobytí si obstarávají běžným způsobem.

Důvodem je to, že tuto politiku musíme vysvětlit našim občanům, kteří mají obavy: neměli by se obávat samotného přistěhovalectví, ale těch, kdo páchají trestnou činnost. Naší povinností je zabezpečit, aby byli lidé páchající trestnou činnost potrestáni, protože v opačném případě to naši občané nebudou rozlišovat a nevyřešíme tento strach, tuto obavu, která se pak změní v rasismus a xenofobii, strašný, avšak sílící jev v rámci Evropské unie.

Paní předsedající, závěrem bych rád uvedl, že politikové musí přijímat rozhodnutí. Jsem toho názoru, že naším rozhodnutím musí být vytvoření obecné dohody o právech a povinnostech mezi rovnocennými partnery. Neměla by existovat jedna strana, která si stanoví podmínky, a druhá strana, která je přijímá. Také by nám nemělo být ukládáno nic, co by bylo pro nás nepřijatelné. Je to potřeba, neboť hovoříme o důstojnosti a právech lidí. Nehovoříme ani o hospodářské pomoci ani o byrokratických opatřeních.

  Předsedající . − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra ve 12:00.

(Zasedání bylo přerušeno v 11:45 a pokračovalo ve 12:00 )

Písemná prohlášení (článek 142)

  Filip Kaczmarek (PPE-DE), písemně. – (PL) Nelegální přistěhovalectví je do určité míry paradoxním pojmem. Vyrůstal jsem v politickém systému, v němž ti, kdo byli u moci, považovali v rámci své propagandy určité pojmy a priori za pozitivní nebo negativní. Mezinárodní se například považovalo za pozitivní, ale kosmopolitní se považovalo za negativní. Nemůžeme dopustit, abychom uvízli v podobné významové síti. Xenofobie je nesprávnou věcí a proto ji sotva můžeme považovat za prospěšnou pro ochranu země či Evropské unie proti nelegálnímu přistěhovalectví. Většinou jde jen o nutné zlo.

V mém rodném městě, v Poznani, jsem viděl na zdi napsána slova „nikdo není nelegální“. Někdy má cenu zamyslet se nad tím, zda může být člověk skutečně nelegální. Lidé riskují své životy při pokusech o překročení hranic Unie nejen v rámci Atlantiku a Středozemí. Minulý týden zemřela na hranici mezi Ukrajinou a Polskem čečenská žena se svými třemi dcerami. Prchaly před tragédií, která postihla jejich rodnou zemi. Není vůbec překvapující, že se lidé pokoušejí o útěk z Čečenska a jsou přitom dokonce připraveni riskovat své životy.

Skutečnost, že v Evropě je přítomno několik milionů přistěhovalců, kteří vstoupili do Unie nelegálním způsobem, je skutečně vážným problémem. Při snaze o řešení tohoto problému však musíme mít na mysli obecné hodnoty, na ńichž je založena evropská integrace. Nelze zapomínat ani na to, že samotné přistěhovalectví není negativním prvkem, a to z velmi jednoduchého důvodu, že žádný člověk není negativním prvkem.

  Katalin Lévai (PSE), písemně. – (HU) Vážené dámy a vážení pánové, vážený pane předsedající, 85 % nekvalifikovaných přistěhovalců z rozvojového světa žije v Evropské unii a jen 5 % odchází do Spojených států amerických, přičemž pouze 5 % vysoce kvalifikovaných přistěhovalců přijíždí do zemí starého kontinentu a více než polovinu absorbuje hospodářství Spojených států. Těší mne, že se ve zprávě paní Gruberové projevuje snaha o zastavení a zvrácení tohoto procesu.

Myslím si, že musíme hledat způsoby, jak přilákat vysoce kvalifikovanou pracovní sílu, zároveň však musíme také předcházet „úniku mozků“ z rozvojových zemí. Z uvedeného důvodu by měl být vymezen pojem „vysoce kvalifikovaná pracovní síla“ a v rámci Evropské unie by měla být standardizována a stanovena společná kritéria pro odbornou přípravu.

V současnosti nepodporuji Komisi při uplatňování zásady „čím více, tím lépe“ a souhlasím s tím, že pět směrnic by se mělo spojit. Snížení byrokracie bude pro kvalifikované pracovníky také zajímavější.

Před navržením směrnice (směrnic) navrhuji provést počáteční hodnocení vlivu, v němž budou zohledněny i sociální faktory. Toto hodnocení by mohlo pomoci zajistit, aby připravované právní předpisy, které budou zastupovat skutečné zájmy občanů, ušetřily Evropské unii miliony EUR.

Návrh pana Frattiniho, který se týká zavedení souboru kvót legálního vstupu, by mohl podle mého názoru umožnit snížení nelegální migrace v rámci Evropské unie a zároveň by mohl vést i k účinnější kontrole nelegální migrace ve třetích zemích.

Jsem přesvědčena, že namísto zelených karet EU, které jsou ve zprávě navrhovány, bude při dosahování našich cílů, které se týkají legálního přistěhovalectví, pravděpodobně úspěšnější nový systém modrých karet.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN VIDAL-QUADRAS
Místopředseda

3. Přivítání

  Předsedající . − Rád bych přivítal Jeho svatost Satguru Baba Ji a jeho delegaci, kteří se usadili v galerii pro pozvané návštěvníky. Jeho svatost je duchovním vůdcem misie Sant Nirankari, která je známá také jako Univerzální bratrstvo. Misie je založena na přesvědčení, že skutečné náboženství spojuje a nikdy nerozděluje.

Jeho svatost je na návštěvě v Evropě a šíří odkaz misie, jímž je humanita jako jediné náboženství. Jeho dnešní návštěva Parlamentu a  setkání s panem předsedou Pötteringem je součástí jeho poslání vytvářet harmonii a porozumění mezi kulturami a náboženstvími.

Vítáme ho a přejeme mu mnoho úspěchů.

(potlesk)

4. Nezbytnost přijmout opatření na ochranu římskokatolické katedrály sv. Josefa v rumunské Bukurešti – ohrožené historické a architektonické památky (písemné prohlášení): viz zápis

⁂

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, pan předseda Pöttering nás včera požádal, abychom se včas dostavili na hlasování. Mnozí z nás se o to pokusili, avšak výtahy v této budově nejsou schopné dopravit naše kolegy z vyšších poschodí včas dolů. S tímto stavem by se mohlo něco udělat nebo by zvonek mohl zvonit o něco dřív.

  Předsedající . − V pořádku, pane Racku, nemusíte se znepokojovat: zase jsme začali přesně ve 12:00 a nyní je 12:04, takže to není nijak špatné.

5. Ověření pověřovacích listin nových poslanců Evropského parlamentu

  Giuseppe Gargani (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, Výbor pro právní záležitosti mě pověřil, abych přednesl velmi krátkou ústní zprávu. Během schůze, která se konala ve dnech 10. a 11. září, jsme přezkoumali osvědčení o zvolení za poslance osmnáct poslanců z Bulharska, plus dalších sedm, kteří byli nominováni příslušnými vnitrostátními orgány z důvodu rezignací, které se objevily. Prostřednictvím kontroly všech obvyklých dokumentů a připojených zápisů jsme se ubezpečili, že prohlášení o neslučitelnosti funkcí jsou v pořádku a že prohlášení o finančních zájmech poslanci podepsali. Jsem proto přesvědčený, že mohu jménem celého Parlamentu přivítat osmnáct plus dalších sedm poslanců z Bulharska, a tak završit zastoupení naší Evropy. Dnešním dnem proto srdečně vítám ty, kteří se připojili k naší práci v Evropském parlamentu.

  Předsedající . − Děkuji vám, pane Gargani. Uvedené mandáty jsou tedy ratifikovány. Novým poslancům přejeme mnoho úspěchů.

6. Hlasování

  Předsedající . − Dalším bodem programu je hlasování.

(Výsledky a další podrobnosti o hlasování: viz zápis)

6.1. Evropský technologický institut (hlasování)

- Zpráva: Paasilinna (A6-0293/2007)

6.2. Pravidla pro výkon volebního práva ve volbách do EP (hlasování)

- Zpráva: Duff (A6-0267/2007)

- Před začátkem hlasování:

  Andrew Duff (ALDE), zpravodaj. – Vážený pane předsedající, ve zprávě se podporuje návrh Komise zefektivnit postupy pro občany, kteří si přejí být voleni nebo volit do Evropského parlamentu ve státu svého bydliště. V tomto návrhu se plně respektují vnitrostátní právní předpisy a postupy a prosazuje se v něm argument rozšíření přeshraniční demokracie v budoucnosti. Poslanci by mohli podpořit usnesení výboru bez pozměňujících a doplňujících návrhů.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. – (FR) Vážený pane předsedající, chtěl bych poděkovat zpravodaji, panu Duffovi, za jeho zprávu, která je plná nápadů. Některé z pozměňujících a doplňujících návrhů, které Evropský parlament předložil, jdou nad rámec toho, co Komise navrhuje s cílem řešit určité administrativní těžkosti při uplatňování směrnice, které se objevily v její zprávě o volbách v roce 2004.

Zcela však chápu důvody některých pozměňujících a doplňujících návrhů Parlamentu – kromě toho je podporuje i Komise – především potřebu zlepšit míru účasti občanů v evropských volbách a evropský charakter voleb do Evropského parlamentu. Všechny tyto záležitosti jsou spojené s otázkami, které se týkají vyloučení dvojité kandidatury, jejíž ukončení je cílem jednoho z pozměňovacích návrhů, a automatického procesu vedoucího ke ztrátě práva být volen.

Komise je proto pro podrobnější přezkoumání těchto záležitostí, v případě potřeby prostřednictvím vypracování vhodné studie, a Evropský parlament bude samozřejmě součástí tohoto procesu. V případě potřeby by se o těchto otázkách mohlo také diskutovat v rámci meziinstitucionální informační skupiny, která v současnosti zkoumá všemožné způsoby efektivnějšího šíření informací o evropských volbách v roce 2009.

  Richard Corbett (PSE). – Vážený pane předsedající, pokud jde o procedurální námitku, vidím, že skupina ALDE požádala o zvláštní hlasování o každém pozměňujícím a doplňujícím návrhu v souvislosti s touto zprávou.

Podle jednacího řádu může pozměňující a doplňující návrh předložit jen skupina. Chtěl jsem ověřit, zda se tak skutečně stalo jménem skupiny nebo zda jde pouze o jednoho poslance, který tvrdí, že jedná jménem skupiny.

  Předsedající . − Vážený pane Corbette, máme tu důkaz o tom, že žádost předložila skupina, takže všechno je v pořádku. Je mi líto, ale všechno je v pořádku!

(smích)

6.3. Vynětí půdy z produkce pro rok 2008 (hlasování)

- Návrh nařízení Rady – Vynětí půdy z produkce stanovené na rok 2008 (C6-0302/2007)

6.4. Nebezpečné hračky vyrobené v Číně (hlasování)

- Usnesení: B6-0351/2007

6.5. Směrem ke společné evropské vnější energetické politice (hlasování)

- Zpráva: Saryusz-Wolski (A6-0312/2007)

6.6. Legální přistěhovalectví (hlasování)

- Zpráva: Gruber (A6-0322/2007)

- Po ukončení hlasování o pozměňovacím návrhu 19:

  Roberta Angelilli, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, ráda bych vystoupila před začátkem hlasování. Vystupuji na základě článku 150 jednacího řádu. Vzhledem k tomu, že náš pozměňující a doplňující návrh 19 je stejný jako pozměňující a doplňující návrh 1 skupiny PPE-DE, skupina UEN stahuje svůj pozměňující a doplňující návrh a ráda by se rovněž podepsala pod pozměňující a doplňující návrh 1 Evropské lidové strany a Evropských demokratů.

6.7. Politické priority v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí (hlasování)

- Zpráva: Moreno Sánchez (A6-0323/2007)

7. Vysvětlení hlasování

- Zpráva: Paasilinna (A6-0293/2007)

  Jaroslav Zvěřina (PPE-DE). – Vážený pane předsedo, dámy a pánové, já jsem návrh na ustavení Evropského technologického institutu nepodpořil. Stejně jako většina z vás si samozřejmě přeji, aby se Evropská unie změnila tak, aby produkovala více vynálezů, patentů a inovací.

Po zkušenostech s projednáváním tohoto návrhu však nevěřím, že zřízení další instituce je cesta správným směrem. Naše univerzity a výzkumné ústavy nedostanou žádné peníze navíc, spíše jim přibude další instituce v soutěži o výzkumné granty. Hlasováním tohoto ctihodného sboru jsme také samozřejmě nevytvořili žádnou novou množinu vědeckých supermanů. Institut budou řídit vědci, které odejmeme jejich stávajícím univerzitám, a jsem proto přesvědčen, že bychom udělali lépe, kdybychom disponibilní peníze, máme-li schopnost je nalézt, věnovali na výzkumné granty stávajícím špičkovým vědeckým týmům.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Pokud chceme skutečně ve vědě a technice dohánět USA, Japonsko a ostatní světové špičky a pokud chce Evropa udávat tón, musí nevyhnutelně pro to vytvořit předpoklady.

Centra excelence však musí mít vytvořeny veškeré podmínky a předpoklady. Evropský technologický institut je krok správným směrem. Škoda, že se s tímto rozhodnutím tak váhalo. Věřím, že nesystémovost v otázce dostatečného financování ETI bude vyřešená ke vší spokojnosti.

Podporuji také myšlenku spolufinancování na principu Public Private Partnership, jak je tomu např. na výzkumných bázích v Spojených státech. Přál bych si, aby vědci a výzkumníci i z nových zemí byli rovnocenně vybíráni a zapojováni do vědeckých týmů a aby správní rada byla kontrolovatelná Evropským parlamentem. Výzkumné cíle by měly kopírovat Sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj, jedině výzkum embryonálních kmenových buněk by neměl být financován daňovými poplatníky těch zemí, kde je tento výzkum nelegální.

  Tomáš Zatloukal (PPE-DE). – Pane předsedo, já bych si dovolil vyjádřit k hlasování o zřízení Evropského technologického institutu. Hlasoval jsem pro, protože je to vůbec poprvé, kdy dochází k systémovému propojení výzkumu, vzdělávání a podnikatelského sektoru.

Protože se jedná o zásadní projekt v oblasti evropských inovací, provází ho problémy a v tomto případě zejména finanční. Záměr podpořit vznik institutu a dát mu prostor prokázat smysl jeho další existence si však zaslouží podporu.

  Hannu Takkula (ALDE). – (FI) Vážený pane předsedající, rád bych řekl několik slov týkajících se Evropského technologického institutu. V první řadě bych chtěl poděkovat zpravodaji, panu Paasilinnovi. Odvedl výbornou práci. Vím, že je odborníkem na vzdělávání, výzkum a další podobné oblasti.

Je to velmi ambiciózní projekt, přesto bych však chtěl zdůraznit, že při zřizování nových institucí v Evropské unii může být před jejich zřízením velmi důležité zabezpečit, aby existující instituce mohly získat adekvátní finanční prostředky. Proto bychom měli také zabezpečit, aby síť existujících univerzit mohla získat adekvátní podporu, a tak realizovat nový výzkum.

Hlasoval jsem v souladu s doporučením pana Paasilinna, rád bych však tento Parlament vyzval, aby si uvědomil, že existující výzkumné komunity by měly být schopné získat své finanční prostředky a že tento nový institut by neměl pohlcovat peníze, které jsou pro ně vyčleněné. Byl bych rád, kdybyste si na to vzpomněli a zohlednili to při přijímaní rozhodnutí.

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro zprávu pana Paasilinna o Evropském technologickém institutu, protože si myslím, že prostřednictvím posílení synergií mezi inovacemi, výzkumem a vzděláváním rozhodujícím způsobem přispěje k zvýšení konkurenceschopnosti evropské ekonomiky.

Podporuji proto návrhy zpravodaje, jejichž cílem je jasně definovat zdroje financování budoucího Evropského technologického institutu, aby mohl začít fungovat co nejdříve a úspěšně plnit svou misi na rozdíl od cílů stanovených v Lisabonské strategii.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Naše stanovisko k vytvoření Evropského technologického institutu je velmi kritické na základě stanoviska, jež přijaly různé výzkumné instituce. Příkladem je studie, kterou minulý rok představila Liga evropských výzkumných univerzit, v níž se uvádí, že plán vytvořit Evropský technologický institut je „špatně pochopen a odsouzen k neúspěchu“. Euroscience, evropská organizace vědců a politických expertů, ho nazvala „politicky motivovaným nápadem, který vychází z mylného předpokladu“. Vědecký poradce Spojeného království, pan Robert May, uvedl, že „je založený na nepochopení“ inovací.

Tento institut bude virtuální, bude sestávat z vědců působících na univerzitách EU, ve výzkumných laboratořích a společnostech, a na rozdíl od původního návrhu nebude poskytovat kvalifikace. V důsledku tlaku z různých zemí, které se snažily získat sídlo institutu, se stal určitým virtuálním centrem pro konzultace vědeckých komunit v různých oblastech. Evropský parlament právě přijal několik pozměňujících a doplňujících návrhů k návrhu Komise, podle našeho názoru však nejsou dostatečné pro nápravu toho, co bylo pokaženo.

Pokud jde o financování, jednou z možností je rozpočet Společenství, včetně finančních prostředků určených pro výzkum, přičemž se to může stát právě dalším způsobem podpory rozvinutých zemí, a zhoršit tak nerovnosti.

  Janusz Lewandowski (PPE-DE) , písemně. − (PL) Vážený pane předsedající, koncepce Evropského technologického institutu se během živé diskuse o způsobech prosazování inovací v rámci Evropské unie změnila. Institut měl být původně v rámci lisabonské agendy evropským ekvivalentem Technologického institutu v Massachusetts. Jinými slovy, měl být součástí naší strategie s cílem konkurovat Spojeným státům. Namísto toho uvažujeme v současném rychle se měnícím globálním prostředí o síti znalostních a inovačních společenství, takzvaných ZIS, koordinovaných centrálním orgánem. Odrazilo se to v oddělení dvou rozpočtových položek v pozměňujících a doplňujících návrzích, které Evropský parlament předložil k návrhu rozpočtu na rok 2008 (oddělené financování sítě a koordinačního orgánu). Zdá se, že jsme blíže k nalezení řešení, které se týká financování tohoto podniku, neboť Evropská komise navrhla přehodnotit finanční perspektivu na období 2007–2013, především zvýšit limit pro položku 1A a snížit limity pro jiné položky. Opět to potvrzuje, že se Parlament nemýlil, když zdůrazňoval nepřiměřeně nízkou úroveň rozpočtových prostředků určených na cíle Lisabonské strategie.

Také bych rád podpořil město Vratislav (Wrocław) v souvislosti s jeho žádostí o umístění sídla Evropského technologického institutu. Musím však zdůraznit, že lepší financování výzkumu a vývoje a vytvoření nové instituce nestačí k zabezpečení toho, aby se Evropa stala konkurenceschopná a inovativní. Bude to záviset na vývoji podnikatelské kultury, ochoty riskovat, praktických propojeních mezi výzkumem a vývojovými cykly a soukromým podnikáním.

  Erika Mann (PSE), písemně. − (DE) Podle mého názoru je rozhodnutí zachovat koncepci Evropského technologického institutu omylem. Žádný z předložených argumentů není přesvědčivý, protože vycházejí z mylných předpokladů.

1. Dokonce i původní koncepce, kterou předložil předseda Komise pan Barroso, vytvořit Evropský technologický institut jako odpověď na americký Technologický institut v Massachusetts ignorovala realitu, a návrh předložený na dnešní hlasování tuto původní koncepci ještě víc zhoršuje. Technologický institut v Massachusetts se vyvíjel díky velkému objemu peněz a různé podpoře, a v Evropě realizuje výzkum světové třídy už řada „minitechnologických institutů v Massachusetts“. Evropským problémem je nedostatečná finanční a morální podpora pro inovace a špičkový výzkum.

2. Navrhované financování ve výši 309 milionů EUR z rezervního rozpočtového zdroje blokuje jiné parlamentní iniciativy, jakou je například projekt strategického významu Galileo. Navrhovaný objem finančních prostředků představuje jen jednu osminu očekávaného rozpočtu, a není proto žádným stimulem pro další významné soukromé iniciativy. Společnost BP investovala jen do samotného odvětví biopaliv v Berkeley ve Spojených státech 500 milionů USD.

S vlastními štědrými finančními zdroji a granty pro existující špičkové evropské instituty by Evropský technologický institut měl perspektivu úspěchu. EU by mohla následovat například kanadský model a zřídit inovační fond financovaný z peněz, které na konci roku zůstaly v rozpočtu EU.

4. Plánovaná síťová infrastruktura je virtuální nadnárodní institucí bez žádného reálného významu v rámci evropského a mezinárodního výzkumu. Je nešťastným a byrokratickým kompromisem.

Z uvedených důvodů jsem hlasovala proti tomuto návrhu.

  David Martin (PSE), písemně. − V zásadě vítám koncepci Evropského technologického institutu. Zdržel jsem se však hlasování o tomto usnesení, protože si nemyslím, že jsme už dostatečně vyřešili všechny cíle, řízení a financování tohoto institutu.

  Pierre Pribetich (PSE), písemně. – (FR) V úterý 25. září jsem hlasováním pro zřízení Evropského technologického institutu (ETI) podpořil svého kolegu Reina Paasilinna.

Tato zpráva vyjadřuje skutečné přání přiblížit se k znalostní společnosti. Vytvoření nástrojů, které se mají v rámci Evropské unie zavést s cílem podporovat integraci inovací, výzkumu a vzdělávání, možná pomůže stimulovat konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

Činnosti Evropského technologického institutu bude řídit správní rada skládající se z vědeckých a administrativních pracovníků. Tato rada jmenuje znalostní a inovační společenství (ZIS), které budou odpovědná za uskutečnění strategických priorit Evropského technologického institutu.

Současně je však politováníhodné, že finanční zdroje, které jsou pro tento projekt vyčleněné, jsou do jisté míry nedostatečné. Pro tuto slibnou iniciativu by to z dlouhodobého hlediska mohlo být zničující.

Všichni bychom měli vědět, že je velmi potřebné, aby v Evropské unii existovaly projekty Společenství, které zabezpečí její rozvoj v kontextu Lisabonské strategie.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Evropská unie se nyní skutečně nachází na křižovatce, pokud jde o její konkurenceschopnost v souvislosti se zbytkem světa. Navzdory tomu, že se máme radost z mnohých atraktivních faktorů, ať už historických a kulturních nebo ekonomických a turistických, nemůžeme se vyhýbat nejdůležitějším výzvám globální konkurence s novými rozvíjejícími se asijskými ekonomikami. Jde o naši schopnost stát se atraktivním prostředím pro znalosti a inovace.

Jsem přesvědčený, že hlasování o Evropském technologickém institutu bylo významným krokem při vytváření rámce evropských akcí s cílem pomoci naší ekonomice růst a rozvíjet se, který je založený na trojúhelníku inovací, výzkumu a vzdělávání. Myslím si, že Evropa by pro investice a růst našich společností neměla být atraktivní na základě nízkých mezd nebo levné pracovní sily. Budoucností jsou společnosti, které chápou, že musí investovat do vysoké kvalifikace obyvatelstva prostřednictvím podporování společnosti v rámci její interakce s průmyslovými odvětvími a společnostmi, s cílem rozvíjet vysoce kvalitní a vysoce inovační odpovědi na dynamické a náročné potřeby trhu.

  Dominique Vlasto (PPE-DE), písemně. – (FR) Když Evropská komise navrhla zřídit Evropský technologický institut (ETI), záměrem bylo vytvořit nové centrum excelence pro vyšší vzdělávání, výzkum a inovace. Tato ambice nyní zmařily těžkosti, které se týkají financování, a dosud se nenašlo uspokojivé nebo dlouhodobé řešení tohoto problému. Tato situace je velmi znepokojující, protože důvěryhodnost Evropského technologického institutu se snižuje dokonce ještě před jeho zřízením.

Představa Evropského technologického institutu, který vydává značku ETI, by mohla pomoci vyřešit problém viditelnosti, jímž trpí evropský výzkum, a současně by se zabezpečilo skutečné uznávání projektů, jejichž vynikající kvalita si takovou značku zasloužila. Myslím si, že takovýto flexibilní systém, který je velkým přínosem k diverzitě, jež v rámci Evropy existuje, by zlepšil zdravou konkurenci mezi univerzitami a mezi výzkumnými projekty.

Jsem přesvědčená, že účast soukromého sektoru na projektu Evropského technologického institutu je také nezbytné. Úloha, kterou sehrávají veřejné orgány, by se měla omezit na prosazování a tvorbu různých potřebných nástrojů. O zbytek by se měl starat soukromý sektor, konkrétně o financování, organizace a řízení ETI. Skutečně bych nechtěla, aby se z ETI stala jen další agentura na dlouhém seznamu agentur EU.

Navzdory těmto výhradám však podporuji zprávu, aby ETI mohl dostat šanci na úspěch.

  Glenis Willmott (PSE), písemně. − Labouristická strana v Evropském parlamentu se zdržela hlasování o pozměňovacím návrhu i hlasování o legislativním usnesení, které se týká zprávy o Evropském technologickém institutu. I když souhlasíme se všeobecnými cíli návrhu a jeho zaměřením na inovace, peníze EU a členských států by lépe posloužily existujícím vysokým školám a výzkumným rámcovým programům EU. Jsme přesvědčení, že administrativní struktura ETI by měla být co nejméně byrokratická, a proto menší než navrhovaných 21 jmenovaných členů. Stále existují vážné obavy, pokud jde o soukromé a veřejné financování ETI. Vzhledem k tomu, že v návrhu Komise na financování ETI se předpokládá otevření finančních perspektiv, nemůžeme tuto zprávu podpořit.

- Zpráva: Duff (A6-0267/2007)

  Frank Vanhecke (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, rád bych využil tuto chvíli a vysvětlil důvody, kvůli kterým jsem nehlasoval pro zprávu pana Duffa, i když samotná zpráva pana Duffa není ve skutečnosti kontroverzní. Hlasoval jsem proti, protože nesouhlasím s evropskou federální filozofií, která je v této zprávě zachycena.

V krátkosti: Jsem proti evropskému federálnímu státu, a jsem tedy automaticky i proti občanství EU, a toto volební právo a právo být volen pro občany EU s bydlištěm v členském státě, jehož nejsou státními příslušníky, je jeho neoddělitelnou součástí. Jsem přesvědčený, že Unie musí zůstat společenstvím národních demokracií, kde musí být volební právo a právo být volen bez ohledu na typ voleb nadále vyhrazeno pro občany příslušných států. V skutečnosti je znakem vývoje Evropské unie, že občanství EU se systematicky posiluje a rozšiřuje, včetně toho, že Charta základních práv Evropské unie se nyní stává závaznou.

  Bogusław Rogalski (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, dnes jsme hlasovali a přijali zprávu pana Duffa o uplatňovaní volebního práva a práva být volen ve volbách do Evropského parlamentu pro občany Unie s bydlištěm v členském státu, jehož nejsou státními příslušníky.

Nemohu podpořit tuto zprávu, protože tento způsob volby a kandidatury ve volbách do Evropského parlamentu podle mého názoru navzdory záměrům zpravodajů nebude podporovat dobré sousedské vztahy mezi zeměmi, především pokud mají společnou hranici. Země s významnými národními menšinami mnoho let vyvíjely normy s cílem vyhnout se konfliktům nacionalistického charakteru.

Přijatý způsob voleb může takovéto konflikty znovu oživit, a to nebude v souladu s duchem klidné společné existence národů v Evropě. Je tomu tak proto, že jednotlivci budou mít možnost být voleni a volit, když nejsou státními příslušníky příslušného státu. Jsou vázáni na zneužívání systému, například prostřednictvím zabezpečování fiktivního pobytu, jednoduše s cílem zredukovat hlas příslušné země a upravit vliv výsledků voleb. Kontrola příslušných informací je složitá a nákladná.

Tento způsob voleb kromě toho posílí separatistické hnutí, a to současné Evropě určitě nepřejeme. S politováním konstatuji, že v této souvislosti nutíme z nejasných důvodů členským státům naši vůli shora, a zasahujeme tak do vnitrostátních volebních postupů.

  Daniel Hannan (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, jedním z nejnesmyslnějších tvrzení zastánců evropské ústavy asi je, že občanství EU není nadřazené vnitrostátnímu občanství. Práva, které byla udělena na základě státní příslušnosti, se postupně ztrácejí: právo na pobyt; právo na volbu svých vlastních zástupců; a stále více i právo na sociální zabezpečení.

Každý nestranný pozorovatel by dospěl k závěru, že občanství EU se stává primárním právním statutem našich voličů, přičemž jejich státní občanství se stává sekundární, téměř folklorní kategorií.

Akceptuji, že tuto cestu schvaluje většina v tomto Parlamentu, ale buďme aspoň, proboha, upřímní! Už neposlouchejme nesmysly o statutu mých voličů, protože britských voličů se to netýká.

  Ignasi Guardans Cambó (ALDE), písemně. − (ES) Myslím si, že přijetí této zprávy je vážným omylem a velmi nebezpečné, a proto hlasuji proti.

V první řadě si musíme uvědomit, že evropský volební systém neexistuje. Situace by byla jiná, kdyby se takovýto systém někdy zavedl (a já bych ho podpořil). V současnosti musí být evropské volby v souladu s volebními systémy v každém členském státu. Ve zprávě pana Duffa se navrhuje vytvoření dvojitých nebo trojitých kandidatur ve volbách do Evropského parlamentu. Tentýž kandidát může kandidovat ve více státech a po volbách si může vybrat, které místo si ponechá.

Ještě víc by to zkomplikovalo už dost komplikované přípravy, je jasné, že je to podvod na voličích, a vůbec to nepřispívá k důstojnosti tohoto Parlamentu, kterou se snažíme vybudovat.

Návrh, který se dnes předkládá k hlasování, kromě toho eliminuje povinné uznávání soudních rozhodnutí (občanských i trestních) ve vztahu k způsobilosti kandidovat, přičemž osobám, které mají na základě soudního rozhodnutí zákaz kandidovat v členském státu, jehož jsou státními příslušníky, umožňuje kandidovat v jiném státu. Je to v rozporu s postupy evropské spravedlnosti a vnitřních věcí a velmi snadno si můžeme představit nepříjemné situace, které by to mohlo způsobit.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE), písemně. − Kvůli těžkopádnému systému výměny informací mezi členskými státy v skutečnosti jen velmi málo občanů zná své právo volit ve volbách do Evropského parlamentu, které mají na základě smlouvy, pokud mají bydliště v jiném členském státě. Tyto lidi je třeba vyslechnout a umožnit jim přístup k politickému životu v zemi jejich bydliště; proto podporuji nahrazení současného systému požadavkem vyplnit přísežné prohlášení.

V případě osob s bydlištěm, které si přejí kandidovat v evropských volbách, není požadavek získat vnitrostátní osvědčení v souladu se všeobecným cílem směrnice ES 93/109. V skutečnosti je získání takovéhoto osvědčení od institucí země, jíž je osoba státním příslušníkem, velmi složité a časově náročné. Tento formální požadavek ve skutečnosti vede k zrušení práva uděleného smlouvou.

Budoucí návrh Evropské komise by se měl také zabývat otázkou vytváření politických stran občanů bez státní příslušnosti. Volební právo členských států nesmí představovat diskriminaci mezi národními stranami, které se skládají ze státních příslušníků příslušné země, a ostatními stranami. Politické zastoupení v evropských volbách je velmi důležitou záležitostí pro země s vysokým podílem obyvatelstva, které má bydliště v jiném členském státě, takovou zemí je například Rumunsko.

  Carl Lang (ITS), písemně. – (FR) Pokud lidé v Evropě nebudou ve velkém počtu volit v zemi svého bydliště a pokud úroveň účasti nedokáže naplnit aspirace eurokratů, důvodem nebude to, že uplatňování volebních práv a způsobilost kandidovat v evropských volbách je nadmíru zkomplikovaná potřebou výměny informací mezi členskými státy.

Důvodem bude prostě to, že vaši byrokracii a politiky považují v nejlepším případě za nesmyslné a nesrozumitelné a v nejhorším případě za škodlivé, a že mnoho evropských občanů, kteří nemají bydliště ve své zemi původu, dává přednost účasti v parlamentních volbách, které se konají v jejich vlastní zemi.

Pokud jde o zprávu, toto technické pseudozjednodušení se v ní používá při pokusu povolit vícenásobnou kandidaturu, jinými slovy objevení se téhož kandidáta ve více zemích, což by na základě společných právních předpisů poskytovalo nadměrnou výhodu jen cizím obyvatelům, a vidět v ní snahu o obcházení právních předpisů členských států, které se týkají nezpůsobilosti. To je absolutně nepřijatelné.

Jsme přesvědčeni, že občanství je neoddělitelně spojené se státní příslušností a práva, především volební, která poskytuje, je možné uplatňovat jen v rámci vnitrostátního uspořádání. Pokud si evropští občané přejí účast v politickém životě své hostitelské země, stále existuje možnost: získání státního občanství.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám tuto zprávu, kterou by se měla zredukovat omezení volebních orgánů a jednotlivců, pokud jde o volební právo v evropských volbách. Podporuji zrušení současného systému výměny informací a zároveň zachování individuálního prohlášení nevolit nebo kandidovat dvojitě.

- Návrh nařízení Rady – Vynětí půdy z produkce stanovené na rok 2008

  Agnes Schierhuber (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, ukončením vynětí půdy z produkce jsme se vydali zcela správným směrem. Poptávka po potravinách a krmivech, stejně jako po obnovitelných surovinách se neustále zvyšuje, a je proto zcela nezbytné, aby se v těchto oblastech vyrábělo. Vynětí půdy z produkce bylo opatřením, které si zemědělci nikdy nepřáli, museli jím však projít, protože bylo nezbytné. Zemědělci chtějí vyrábět! Jsem přesvědčená, že zrušení vynětí půdy z produkce se bude uplatňovat nejen jeden nebo dva roky, ale natrvalo. Zemědělskému odvětví to také poskytuje příležitost přispět k ambiciózním cílům EU snížit emise CO2.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. − (PT) Souhlasíme nejen s tím, aby se obdělávání půdy vyňaté z produkce povolilo k zemědělským účelům v roce 2008, ve skutečnosti se domníváme, že tato výjimka by se měla uplatňovat déle. Předložili jsme proto návrh na léta 2009 a 2010 a zahrnutí roku 2009 bylo odsouhlaseno. V důsledku toho budou zemědělci moci lépe plánovat ve vztahu k situaci s mimořádně vysokými cenami na trhu s obilninami.

Tímto opatřením se však neřeší základní problém, jímž je potřeba zvýšit produkci a dodávky každého členského státu a zaměstnanost ve venkovských oblastech.

Také musíme věnovat pozornost nedostatku obilnin na evropském trhu a negativním vlivům spoléhání se na biopaliva, jak rozhodla Rada, v kontextu nabídky a ceny.

Opět zdůrazňujeme potřebu hloubkového přehodnocení SZP (společná zemědělská politika) s cílem zohlednit charakteristické znaky půdy a biodiverzity v každé zemi, přizpůsobit obměnu plodin a zaručit zemědělcům dostatečný příjem bez ohrožení zájmů spotřebitelů ve smyslu zdravých a vysoce kvalitních potravin.

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Věřili byste, že po letech obviňování společné zemědělské politiky ze všech možných způsobů selhávání, utrácení peněz, a především produkce obrovského množství mléka a obilí, které na trhu není možné prodat, budeme dnes zjišťovat, že musíme zastavit snižování naší výrobní kapacity v těchto oblastech?

S potěšením vidím bezprostřední reakci paní komisařky na prudkou změnu cen, která byla pro naše zemědělce jistě lukrativní: zastavit vynětí půdy z produkce, jehož záměrem je podpořit zemědělce a pěstitele, aby produkovali více obilí s cílem ukončit napětí na trhu.

Také by měla co nejrychleji jednat s cílem zvýšit kvóty na produkci mléka a zrušit postihy za překračování kvót na vnitrostátní úrovni. Kromě toho doufám, že to poslouží jako ponaučení pro Komisi, která se také pokusila snížit výrobní kapacitu vína o 200 000 hektarů bez jakéhokoli ohledu na příležitosti, které by evropští výrobci vína mohli mít v rámci exportu na rozvíjející se trhy, jako je například Čína a Indie.

  David Martin (PSE), písemně. − Vzhledem k měnícím se tržním podmínkám chápu a podporuji návrh Komise na nulové vynětí půdy ze zemědělské produkce v roce 2008. Očekává se, že ukončení vynětí půdy z produkce zvýší produkci obilnin aspoň o 10 milionů tun. Mělo by to odstranit tlak na zvyšování cen obilí.

  Jean-Claude Martinez (ITS), písemně. – (FR) Komise nám v Bruselu od roku 1992 tvrdila, že existuje nadměrná produkce obilí, nemluvě o obrovských objemech mléka a jiných skladech plných k prasknutí. Zemědělská půda v Evropě se proto musela být vyňata z produkce a produkce se musela snížit. Jižní polokoule a Spojené státy upozorňovaly WTO na monopol na pšenici a olejniny.

Pamatujeme si, že v rámci uruguayského kola a dohody z Blair House z roku 1992 Evropská komise souhlasila s omezením naší oblasti produkce olejnin na 5 milionů hektarů.

Co se mělo stát, stalo se. Zemědělství podléhá vrtochům klimatu. Tak to v Bibli Josef vysvětlil faraonovi. Sucho v Austrálii, pokles produkce na Ukrajině a stále narůstající poptávka v Číně, Indii a Africe: všechny tyto faktory zvyšují cenu obilí a kukuřice.

Po zaplacení zemědělcům za to, že od roku 1993 neprodukují, dokonce po ukončení pomoci zaměřené na produkci a po vynětí milionů hektarů půdy z produkce, když třetina lidstva hladoví, Komise teď v Bruselu zjistila, že existuje nedostatek obilí a že zásoby neexistují. Vracejí se tedy k svému rozhodnutí, které se týká vynětí půdy z produkce.

Stejné to bude v případě vína. Stalo se to už v případě másla a masa. Chaos a malthuziánství jsou na programu dne.

  Brian Simpson (PSE), písemně. − Jednou z největších záhad pro obyvatelstvo Evropské unie je vytvoření systému, na základě kterého platíme zemědělcům za to, že půdu nechávají ležet ladem. I když nyní chápu, že některé renomované organizace, jako je například RSPB v Spojeném království, využívají tento systém k financování své výborné práce, nemůže však být správné, že dobrou půdu necháváme ležet ladem a zemědělcům za to ještě platíme.

Z tohoto důvodu podporuji nulové vynětí půdy z produkce, zároveň však musíme také zabezpečit, aby naši zemědělci a ostatní byli stimulovaní udržovat půdu v dobrém stavu, a pomoci jim z jiných zdrojů, aby se půda stala produktivnější.

Pokud nám skutečně jde o základní reformu společné zemědělské politiky, prvním krokem každého reformního postupu musí být ukončení plateb za vynětí půdy z produkce. Podporuji proto návrh Komise.

- Návrh usnesení (B6-0351/2007)

  Kathy Sinnott (IND/DEM). – Vážený pane předsedající, ráda bych poslancům vysvětlila důvody svého hlasování.

V konečném důsledku musíme a budeme chránit děti. Měli bychom být nekompromisní, pokud jde o chemické a znečisťující látky, které mohou mít jakýkoli vliv na jejich aktivitu a vývoj. Pozornost se musí věnovat společnostem.

V tomto bodě se však nemůžeme zastavit. Musíme se vážně zamyslet nad druhem tlaků, jimž jsou společnosti vystaveny. Společnosti působíce v Číně čelí tlakům ze strany čínské vlády. Pravidla hry v Číně jsou zcela odlišné od zbytku světa. Pokud tu má společnost působit, musí přenechat většinu svých rozhodovacích a provozních postupů vládě.

Čína zavádí nástroje, jimiž se kontroluje vertikální řízení výroby. Zařízení, které společnost Mattel použila k výrobě uvedených 21 milionů hraček, vytvořila a vlastní Čína. Formy, které se používají na odlévání plastů, a které jsou umístěny v zařízeních na lisování všech těchto hraček, vlastní Čína. Důvodem je, že Čína dotuje části společností, pokud zůstávají v Číně, a že změna tohoto systému zvyšuje jejich náklady o 20 %.

Tedy vidíme, že Čína kontroluje podnikání možná mnohem víc, než si uvědomujeme, a v rámci bezpečnosti hraček se z toho musíme poučit. Nesmíme to tolerovat, a nesmíme už tolerovat žádné čínské praktiky, které se týkají životního prostředí a lidských práv.

  Proinsias De Rossa (PSE), písemně. − Opakovaně jsem vyzval Evropskou komisi, aby urychlila legislativu, na jejímž základě by všechny dovážené výrobky museli mít označení země původu. Je to velmi důležité, neboť v roce 2006 se zjistilo, že 17 % všech zjištěných nebezpečných výrobků včetně hraček má neidentifikovatelný původ, přičemž 58 % pochází z třetích zemí.

I když 48 % zjištěných nebezpečných výrobků pocházelo z Číny, není možné usuzovat, že chyba spočívá výlučně v nedostatcích kontroly kvality čínských výrobců. Ukázalo se například, že důvodem stažení 18 milionů z 21 milionů hraček, které společnost Mattel ze Spojených států (která své výrobky prodává i v Evropě pod značkou Fischer-Price) stáhla během posledních tří měsíců, byly konstrukční chyby Mattelu, a ne nesprávná výroba.

Už delší dobu je jasné, že přísnější postihy jsou nezbytné s cílem zabezpečit, aby výrobci a dovozci brali svou odpovědnost vůči spotřebitelům vážněji; v tomto případě jde o bezbranné děti. Některé členské státy se však nadále brání změně na příkaz dovozců a společností, které přesouvají výrobu.

  Brigitte Douay (PSE), písemně. – (FR) Globalizace obchodu a nedostatek transparentnosti a informací o původu různých výrobků, které se uvádějí na trh v rámci Evropské unie, představují zvýšené riziko získání nebezpečného, vadného nebo falšovaného zboží.

Společné usnesení o bezpečnosti výrobků, především hraček, pro které jsem ve středu hlasovala, přijaly téměř všechny skupiny. Je to dalším příkladem ukázky závazku Evropské unie, a především Evropského parlamentu, který se týká ochrany spotřebitele.

Prostřednictvím výzvy na zavedení požadavků v souvislosti s bezpečností výrobků, integrity označení ES, vyloučení falšovaného zboží a zavedení sledovatelnosti se tímto usnesením zabezpečí efektivnější ochrana spotřebitelů, především dětí.

Není možné však dopustit, aby výzva k lepší spolupráci s příslušnými třetími zeměmi zastínila odpovědnost, kterou mají společnosti, jež předkládají objednávky, jejich povinností je zabezpečit, aby jejich specifikace výrobků byly v souladu s těmito zdravotními a bezpečnostními požadavky.

  Edite Estrela (PSE), písemně. − (PT) Hlasovala jsem pro návrh usnesení o nebezpečných hračkách vyrobených v Číně, protože ho považuji za důležitý pro přijetí všech potřebných právních předpisů a administrativních akcí s cílem zabezpečit, aby bylo spotřební zboží, které se uvádí na trh v rámci Evropské unie, nejen zcela v souladu se všemi existujícími normami EU, ale i aby neohrožovalo zdraví a bezpečnost spotřebitelů. Myslím si proto, že směrnice 88/378/ES o bezpečnosti hraček by se měla co nejdříve zrevidovat a že by měla obsahovat efektivní a účinné požadavky týkající se bezpečnosti výrobků.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Zajištění bezpečnosti výrobků, především bezpečnosti hraček, je prioritou v rámci ochrany veřejného zdraví a zejména zdraví dětí.

Nejdůležitějším mechanismem dosažení tohoto cíle je nezbytné ověřování a kontrola kvality výrobků. Společnosti a příslušné vnitrostátní veřejné orgány by měly tuto kontrolu a certifikaci vykonávat jako preventivní opatření.

Zatímco v právních předpisech se vymezují bezpečnostní pravidla, se kterými samozřejmě musí být výrobky v souladu, odpovědnost za navrhování, výrobu a umisťování na trh těchto výrobků nese samotná společnost nebo společnosti.

První reakcí na nebezpečné nebo zdraví škodlivé výrobky, především hračky, které se dovážejí z třetích zemí, je pokus přesunout vinu na někoho jiného, a to až do té míry, že deník Financel Times uvedl, že společnost Mattel se formálně omluvila čínské vládě a lidu. Je třeba zdůraznit, že mnoho dovážených výrobků se vyrábí v třetích zemích, majiteli jsou však velké nadnárodní společnosti se sídlem v EU, které v rámci snahy o zisk přesouvají výrobu někam jinam.

Kromě toho zaměření diskuse na nedostatečnou kvalitu dovážených výrobků jen zastírá skutečnost, že mnoho výrobků, které se vyrábějí v EU, také nesplňuje platné normy.

  Malcolm Harbour, Andreas Schwab, Marianne Thyssen a Corien Wortmann-Kool (PPE-DE), písemně. − Usnesení Parlamentu, které dnes bylo schváleno velkou většinou, se správně zaměřuje na neodkladnou záležitost zajištění bezpečnosti výrobků podle existujících směrnic EU.

Skupina EPP-ED trvala na tom, aby se usnesení zaměřilo na praktické návrhy, které by co nejdříve posílily bezpečnost spotřebitelů.

Kromě toho jsme navrhli přehodnotit označení evropské bezpečnosti spotřebitelů, které mají dodavatelé spotřebního zboží uplatňovat na dobrovolném základě. Jsme rádi, že parlament tento návrh podpořil.

Budeme se intenzivně zabývat budoucí směrnicí o hračkách a nezaujatě přezkoumáme reformy, které navrhla Komise. Podle našeho názoru byl pokus o zavedení velmi podrobných a specifických požadavků pro uvedenou budoucí směrnici v tomto usnesení úplně zbytečný. Z uvedeného důvodu jsme hlasovali proti navrhovaným doplněním, v žádném případě to však neoslabuje náš zájem a odhodlání vytvořit efektivní a fungující směrnici, když dostaneme návrh Komise v roce 2008.

  Carl Lang (ITS), písemně. – (FR) Usnesení Parlamentu obsahuje jen několik návrhů na ukončení dovozu nebezpečných výrobků, z kterých polovina pochází z Číny. Zaměřuje se na hračky, neuvádí však oblečení obsahující toxická barviva, nebezpečné léky, potraviny obsahující složky, které nejsou vhodné pro lidskou spotřebu, elektrická zařízení, která způsobují požáry, zubní pasty vyrobené z nemrznoucí směsi – a seznam pokračuje dále. Také se zabývá nejasnými opatřeními, která jsou založena na spolupráci a certifikaci, a poukazuje dříve na odpovědnost členských států jako na odpovědnost Číny a dříve na odpovědnost evropských společností jako na odpovědnost jiných.

V tomto konkrétním případě to však vůbec nestačí. Nastal čas uplatňovat exemplární sankce vůči každé zemi, která se poté, co se stala členem WTO, nadále angažuje v pochybných obchodních praktikách, ať už jde o dumping, falšování nebo nucenou práci. Je pravda, že některé nástroje ochrany obchodu, které má Evropská unie k dispozici, patří do kompetence pana Mandelsona, který byl za svou nečinnost v této oblasti vcelku oprávněně kritizován.

Pokud dnes nakonec tento dokument schválíme, stane se tak proto, že navzdory všemu je lepší zavést aspoň nějaké směšné opatření než nezavést žádné. Jde alespoň o nějakou formu reakce.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám absolutní převahu hlasů pro toto usnesení. Vyslali jsme jasný signál výrobcům hraček a Číně, jejichž neschopnost zabezpečit nejvyšší bezpečnostní normy pro dětské hračky nebudeme tolerovat. Čína dostala varování, že musí zlepšit svou kontrolu zboží a detekční metody a výrazně snížit tok nebezpečného zboží na evropský trh.

  Jean-Claude Martinez (ITS), písemně. – (FR) Děti ve Vietnamu, Africe a jinde stojí na minových polích. Panenky Barbie a hračky způsobují našim vlastním dětem v Evropě dušení, otravy a alergie.

Výstrahou už byl v kinech promítaný film Le père noël est une ordure. Je nyní na nás, poslancích tohoto Parlamentu, abychom jednali v otázce bezpečnostních zásad a abychom ochránili demografickou budoucnost našeho kontinentu, který už byl postižený hrami, které dospělí hrají ve velkém.

Nastal čas, abychom to udělali. Už včera bylo pozdě pro mnoho tváří s pokožkou jemnou jako Brancusiho socha, které byly zničeny celuloidovými panenkami, jež se vzňaly při nejjemnějším škrtnutí zápalkou. Hračky zabíjejí a děti v Dárfúru ani nevědí, jaké mají štěstí, že se nemohou hrát během jídla.

  Tokia Saïfi (PPE-DE), písemně. – (FR) Po rozsáhlém bezpečnostním stažení hraček vyrobených v Číně ze strany amerického výrobce Mattel se nyní Evropská komise věnuje právním předpisům, které se týkají bezpečnosti výrobků, především pokud jde o dovážené hračky. Evropský systém regulace v této oblasti je spolu s databází RAPEX a označením ES dostatečně spolehlivý, je třeba ho však posílit.

Evropský parlament jde proto ještě dále a jako součást svého usnesení o bezpečnosti hraček by rád přijal společný regulační rámec pro uvádění výrobků na trh a dohled nad trhem. Pro mě jsou obnovení důvěry spotřebitelů a ochrana zdraví našich dětí základními podmínkami. V návaznosti na nařízení REACH, jimiž se zavádějí přísné kontroly používání chemických látek ve spotřebním zboží, jsem proto dnes hlasovala pro bezpodmínečný zákaz používání jakýchkoli toxických látek ve výrobě hraček.

Kromě toho v rámci podpory pozměňujících a doplňujících návrhů 8 a 6, jsem pro úplný zákaz nebezpečných ftalátů ve všech hračkách, které mohou přijít do styku s ústy. Chemická bezpečnost hraček není jen regulační záležitostí; je i záležitostí hygieny a jako taková je pro bezpečnost našich dětí klíčová.

  Karin Scheele (PSE), písemně. − (DE) V dnešním usnesení se zdůrazňuje akutní potřeba revize směrnice o hračkách. CMR – jinými slovy látky, které jsou klasifikované jako karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci – se musí na základě nové směrnice o hračkách zakázat. Pan komisař Verheugen tento požadavek během včerejší diskuse potvrdil. Také bude nezbytné ukončit chaos okolo označení ES. Evropští spotřebitelé toto označení považují buď za označení původu výrobku, nebo značku kvality, ani jedno však není významem označení ES.

- Zpráva: Saryusz-Wolski (A6-0312/2007)

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Energetická bezpečnost a energie jsou osou, okolo které se točí jak vnitřní, tak i zahraniční politika každého společenství a je vitální otázkou fungování blahobytu, při kritickém nedostatku i otázkou holého přežití.

Už včera bylo pozdě přijmout takováto opatření, která by nás vymanila ze surovinové a později možná i politické závislosti na Rusku. Je alarmující, když dovolíme, aby energie byla využívaná jako nástroj na vyvíjení politického tlaku na tranzitní a cílové země. Podporuji rozvoj černomořské dimenze a spolupráci se zeměmi jižního Kavkazu, stejně jako posílení, zapojení Norska, zemí Magrebu a Mašreku a tzv. evropsko-středomořské partnerství. Předvídatelnost trhu s energií je třeba smluvně zajistit s Čínou, Indií, Brazílií a také vytvořit partnerství s vládou USA.

Černobílí environmentalisti by si měli konečně uvědomit, že spalováním „ekologických“ paliv a biomasy se masivně zvyšuje přítomnost CO2 v atmosféře a že rozumný rozhodující podíl jaderné energie je absolutně nezbytný. Tragikomicky působí vliv fanatických zelených, kteří prosadili zákaz využívání jaderné energie dokonce do ústavy členské země, což nezůstává bez následků na ekonomiku, dokonce i sousedních zemí.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). – (FI) Vážený pane předsedající, energetická bezpečnost je obecně jedním z nejdůležitějších faktorů evropské bezpečnosti. Zpráva, kterou předložil pan Saryusz-Wolski, je odpovědí na tento složitý problém budoucnosti Evropy.

Problémem EU je, že úroveň její energetické soběstačnosti klesá. EU už nyní dováží polovinu své spotřeby energie a v roce 2025 se očekává, že závislost od dovozu překročí 70 %. K vyřešení tohoto problému potřebujeme odhodlaný společný hlas, nový druh diplomacie v oblasti energie a zvláštního vysokého představitele EU pro vnější politiku v oblasti energie, který ji bude realizovat.

Posílení mandátu Unie v oblasti vnější energetické politiky však nemůže znamenat oslabení suverenity členských států při rozhodování o svých prostředcích a struktuře výroby energie. Zpravodaji bych chtěla poděkovat především za toto. Zpráva umožňuje členským státům nezávisle rozhodovat o své struktuře dodávky energie.

  Lena Ek (ALDE), písemně. − Transparentnost, reciprocita a právní stát jsou základními prvky evropské politiky v oblasti energie a následně naší politiky. Není však vhodná doba na vytváření nových institucí, a proto jsem proti vytvoření nového postu vysokého představitele pro zahraniční politiku v oblasti energie, což by také ohrozilo vliv Evropského parlamentu, pokud jde o zahraniční politiku v oblasti energie.

  Françoise Grossetête (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro tuto zprávu, jejímž cílem je zavést společnou zahraniční politiku v oblasti energie.

Uplatňované řešení musí mít mezinárodní rozsah a Evropská unie musí v rámci toho sehrávat vedoucí roli. Není pochyb o tom, že energie se v rámci dnešních mezinárodních jednání stala skutečnou zbraní.

Evropská unie si je od plynové krize mezi Ruskem a Ukrajinou v roce 2006 vědoma své zranitelnosti, pokud jde o dodávky energie. S cílem vytvořit zahraniční energetickou politiku se ve zprávě v podstatě navrhuje jmenovat vysokého představitele pro zahraniční politiku v oblasti energie, který by byl odpovědný za koordinaci činností EU v této oblasti. Tento vysoký představitel pro zahraniční politiku v oblasti energie by měl dva úkoly, neboť tato osoba by jednala na základě pověření nově vytvořeného Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (SZBP) a na základě pověření místopředsedy Evropské komise.

Vítám tento pozitivní vývoj, který pomůže podporovat především dialog mezi producentskými zeměmi – důkazem je euro-středomořské partnerství – a spotřebiteli. Evropské unii to umožní bránit své zájmy v oblasti energetické bezpečnosti při jednáních s vnějšími dodavateli.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Energie je v současnosti klíčovou strategickou záležitostí.

Různé země EU se pro svou vysokou energetickou závislost snaží sehrávat dominantní úlohu při využívání existujících zdrojů energie, a to je důvodem návrhu vytvořit energetický proud v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Pokud by se přijal, byl by také způsobem překonání existujících rozporů mezi hlavními silami.

S tímto cílem by EU měla oznámit svůj „trh“, svou „hospodářskou soutěž“ a své rozšíření o další země v rámci takzvaných energetických společenství, „smlouvu o energetické chartě“ – přičemž by měla zajistit „bezpečnost investicí“ a garantovat „právo na kompenzaci v případě vyvlastnění a/nebo znárodnění“ – nebo začlenění „doložky o energetické bezpečnosti“ do obchodních dohod. Všechno z toho se dá kontrolovat, proto má strach z vytvoření „plynárenské verze kartelu OPEC“.

Většina Parlamentu také obhajuje „vytvoření partnerství pro energetickou bezpečnost s USA“ a samozřejmě „kritický a konstruktivní dialog“ se zeměmi oblastí Jižního Kavkazu, Kaspického moře a Střední Asie, který „vyvažuje zájem EU o diverzifikaci dodávek ropy a plynu a cíl dosažení politických reforem v těchto zemích“. Více slov pro koho? Irák, Afghánistán, Afriku...?

  Janusz Lewandowski (PPE-DE), písemně. − (PL) Vážený pane předsedající, Evropská unie je největším spotřebitelem energie a je závislá na vnějších zdrojích energie. Tyto vnější zdroje jsou charakteristické nejistotou a potenciální destabilizací. Ve zvláštním případě Ruska a těch zemí SNS, které mají bohaté přírodní zdroje, je dalším faktorem, který přispívá k nejistotě, tendence využívat energii jako zbraň k politickým účelům, jako jsme toho už byli svědky. Evropskou unii by to mělo mobilizovat k tomu, aby byla v krizových situacích semknutá a jednotná. Takováto reakce se však vytvářela velmi pomalu pro různé národní zájmy zemí, v jejichž případě není tolik pravděpodobné, že se stanou oběťmi energetického vydírání, jak je tomu v případě postkomunistických zemí.

Zpráva, kterou předložil pan Saryusz-Wolski, je krok správným směrem. Představuje výzvu založit vztah EU–Rusko na vzájemné důvěře a respektování principů stanovených v energetické chartě.

Kontext této diskuse je vymezený paralelním úsilím Evropské komise liberalizovat trh s energií v Unii, se společností Gazprom v pozadí. Vede to k většímu tlaku na implementaci principu oddělování výroby a distribuce. Země, které mají k liberalizaci odmítavý postoj, jsou týmiž zeměmi, které inklinují k dvojstranným energetickým kontraktům s Ruskem a k spolupráci s ruskými státem vlastněnými společnostmi, pokud jde o kapitál. Není náhoda, že to zahrnuje zbytek veřejných energetických monopolů v kontinentální Evropě. Výsledkem je opoždění žádaného svobodného výběru dodavatelů energie a opoždění rozvoje politiky Společenství, která je založena na solidaritě pro toto strategické odvětví.

  David Martin (PSE), písemně. − Evropská unie musí nepochybně mnohem lépe koordinovat svůj přístup k vnějším zdrojům energie, než je tomu dnes. Nevidím však význam v návrhu na zřízení postu vysokého představitele pro zahraniční politiku v oblasti energie, přičemž jsem přesvědčený, že by to způsobovalo jen záměnu s úlohou, kterou v současnosti sehrává pan Solana, a proto jsem hlasoval proti tomuto návrhu. Na druhé straně jsem hlasoval pro doporučení oddělit výrobu energie od jejího přenosu a distribuce.

  Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − V této zprávě se obhajuje „společná evropská zahraniční politika v oblasti energie“. I když dosud neexistuje žádny právní základ pro takovou politiku, cílem zprávy je prosazovat ji, dokonce předtím, než ji bude možné začlenit do nové reformní smlouvy. Namísto řešení problému drahé a znečisťující energie je zapotřebí vidět ve zprávě snahu vykreslit EU jako hegemonního, globálního hráče. Takovýto expanzivní geopolitický přístup EU by ve světě vytvořil více napětí a konfliktů. Hlavní charakteristikou textu je silná protiruská tendence. Ve zprávě je zahrnutá téměř každá koncepce, která by mohla být překážkou normálního vývoje vztahů mezi Ruskem a členskými státy EU. Kritici proto hovoří o náznaku studené války. Začleněním takzvané doložky o energetické bezpečnosti do všech dohod s producentskými a tranzitními zeměmi EU vymezí svůj zájem daleko za své hranice. Jsme znepokojeni zřizováním zahraniční politiky v oblasti energie EU, která by se zakládala na geopolitickém tlaku, na pozadí vojenské hrozby. V této zprávě se vyzývá k užšímu partnerství se Spojenými státy v otázkách energetické bezpečnosti, přičemž víme, že Spojené státy vedou válku v Iráku s cílem zabezpečit levné zdroje energie.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Vzhledem k rostoucímu významu energie v moderní společnosti na jedné straně a rostoucí mezinárodní nezávislosti, která je dnes také společnou charakteristikou, na straně druhé, energetickou politiku není možné vyloučit z vnější dimenze politiky EU ani na úrovni členských států, ani v souvislosti se společnou zahraniční politikou.

Souhlasím proto s usnesením, kde se uvádí, že „pokud svrchované právo členských států přijímat strategická rozhodnutí týkající se podílu zdrojů energie, využívat vlastní zdroje energie a rozhodovat o dodavatelských strukturách má zůstat zachováno, existuje potřeba [prosazovat společný přístup a ne nezbytně jednotnou politiku] vztahující se na bezpečnost dodávek, tranzit a investice v souvislosti s energetickou bezpečností a na podporu energetické účinnosti, energetických úspor, ale i čistých a obnovitelných zdrojů energie, především ve vztazích se zeměmi, kterých spotřeba energie velmi rychle roste“. Pokud však jde o koncepci vysokého představitele pro zahraniční politiku v oblasti energie, tento rozměr se musí zahrnout do činnosti Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, neboť nejsem přesvědčený, že specifičtější přístup má ještě nějaký smysl.

  Andrzej Jan Szejna (PSE), písemně. − (PL) Hlasoval jsem pro přijetí zprávy, kterou předložil pan Saryusz-Wolski, o společné evropské politice v oblasti energie.

Podle akčního plánu energetické politiky, který Rada přijala v březnu 2007, musíme vynaložit všechno úsilí s cílem vyvinout společnou evropskou zahraniční politiku v oblasti energie pro Evropskou unii, která je vybavená nástroji potřebnými pro zabezpečení jejího efektivního fungování. Rád bych upozornil na význam solidarity a spolupráce mezi členskými státy, na diverzifikaci energetických zdrojů a probíhající vývoj a lepší spolupráci v této oblasti.

Souhlasím, že je zapotřebí rozhodnout o podrobném časovém plánu, v kterém se stanoví různé fáze zavedení této politiky. Komise by měla v této souvislosti předložit své návrhy při nejbližší možné příležitosti. Také je důležité, aby členské státy konzultovaly mezi sebou a s Evropskou komisí o záležitostech, které se týkají strategických rozhodnutí o kontraktech s třetími stranami v této oblasti. Návrh na jmenování vysokého představitele pro zahraniční politiku v oblasti energie je velmi vhodný a zasluhuje si další pozornost. Tato osoba by byla odpovědná za koordinaci všech politik, které se týkají všech vnějších aspektů energetické bezpečnosti. Takovýto post by měl pomoci zlepšit ochranu zájmů členských států EU v rámci jednání se zahraničními partnery.

  Charles Tannock (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci uznávají, že je nezbytné, aby 27 členských států prokázalo větší solidaritu v souvislosti s vnější politikou v oblasti energie, neboť všechny členské státy budou během následujících let čím dál více závislé na dovozu ropy a plynu z třetích zemí, které by v opačném případě mohly odříznout závislejší a zranitelnější státy ke škodě celé Unie.

Neznamená to, že schvalujeme společnou politiku v oblasti energetiky, především, že EU může určovat například podíl zdrojů energie jednotlivých členských států, jakým je například poměr fosilních paliv a obnovitelné energie.

Konzervativci obecně podporují cíle této zprávy, i když odmítáme potřebu jediné výkonné osoby, která bude tuto záležitost koordinovat a řešit. Také si nemyslíme, že na řešení tohoto problému je zapotřebí vytvořit nový právní základ v rámci smluv.

Pokusy přidávat EU další kompetence namísto řádného využívání existujících jsou zbytečné. Konzervativci jsou také přesvědčení o tržním přístupu a ne o další institucionalizaci EU.

  Glenis Willmott (PSE), písemně. − Labouristická strana v Evropském parlamentu podporuje mnoho z tohoto usnesení, především prioritu, kterou je podporování obnovitelných zdrojů energie, prosazování energie jako jednoho ze základních prvků evropské sousedské politiky, a výzvu na zvýšenou ochranu před znečišťováním.

Zdrželi jsme se hlasování o citaci 12 pro zrušení ústavní smlouvy, na jehož základě se navrhovaná citace stala irelevantní. Zdrželi jsme se hlasování o pozměňujícím a doplňujícím návrhu 2 a odstavci 13, neboť si myslíme, že post nového vysokého představitele pro politiku v oblasti energie by mohl vést k zbytečnému zmatku.

Hlasovali jsme pro odstavec 62, zachovávající odkaz na oddělení výroby energie, neboť chceme být konzistentní s dříve uvedeným stanoviskem, v kterém se oddělení vlastnictví přenosu považuje za nejúčinnější nástroj podporování investic, spravedlivého přístupu k síti a transparentnosti trhu.

- Zpráva: Gruber (A6-0322/2007)

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Hlasoval jsem pro zprávu Gruber.

Vítám vypracování všeobecné rámcové směrnice i směrnice o podmínkách vstupu vysoce kvalifikovaných pracovníků, směrnice vstupu a pobytu sezonních pracovníků, jakož i směrnice o podmínkách vstupu a pobytu odměňovaných stážistů.

Je nad slunce jasnější, že Evropská unie si musí jasně stanovit přesná pravidla a aktivně regulovat, kdo bude přijatý, aby v Unii pracoval. Všichni víme, že Evropa prožívá už nyní demografickou zimu a potřebuje nezbytně pracovní sílu z třetích zemí. Je však bezpodmínečné, abychom přijímali jen kvalifikovanou pracovní sílu, a přimlouvám se i za to, abychom si vybírali i profese, které nám v Evropě na trhu práce chybějí. Tady musíme být důslední, jinak při zaplavení Evropské unie nekvalifikovanou silou bychom si dobrovolně a lehkovážně vytvářeli problémy vyplývající ze zahálčivého způsobu života nezaměstnaných přistěhovalců, kteří následně páchají zločiny, věnují se černému obchodu, šedé ekonomice mimo zákon a nezřídka jsou zapojení do obchodování s drogami a lidmi. Vytvářejí ghetta a mnohdy se z nich rekrutují členové teroristických skupin.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože v Parlamentu se jasně uvedlo, že členské státy budou moci nadále rozhodovat o tom, kteří a kolik přistěhovalců migrujících za prací budou na svém svrchovaném území akceptovat. Pokud se zavede „modrá karta“, je důležité zabezpečit, aby se uplatňovala jako nástroj kontroly pro vysoce kvalifikované pracovníky s bydlištěm v EU, přičemž by se povolil dočasný – ne trvalý – pobyt v Evropské unii jako celku.

Panu komisaři Frattinimu z Evropské lidové strany – který už bohužel není přítomen – bych rád navrhl, aby se „modré karty“ označovaly dodatečným vnitrostátním symbolem, například vlajkou, aby bylo jasné, který členský stát vydal pracovní povolení a povolení k pobytu.

  Antonio Masip Hidalgo (PSE). – (EN) Vážený pane předsedající, rád bych poblahopřál svým kolegům, paní Lilli Gruberové a panu Javierovi Morenovi. Jako osoba s dočasným zdravotním postižením jsem musel uplatnit smlouvu pro pomocného zaměstnance pro přistěhovalce a lépe chápu, pokud je to vůbec možné, co dnes pan Lobo Antunes říkal o potřebě solidarity a humanity, i když také chápu vysvětlení pana Frattiniho, které se týká plného respektování právního státu.

Zatímco jsem byl v ústraní, často jsem přemýšlel o tom, že Don Quijote, známá postava, největší literární postava všech dob, by neexistovala bez Sancha, a dnes by byl Sancho nepochybně emigrantem, který mu přichází na pomoc.

Proto se vždy musí respektovat právní stát a vždy se musí respektovat i lidé.

  Frank Vanhecke (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, rozhodně jsem nehlasoval pro zprávu paní Gruberové o plánu politiky pro legální migraci z dvou hlavních důvodů. Za prvé, v žádném případě si nemyslím, že je správné podporovat odliv mozků z chudších zemí do Evropy v ještě větším rozsahu, než je tomu dnes. Nemyslím si, že to někomu pomůže, a už vůbec ne chudším zemím.

Za druhé, stále mě překvapuje naivita, s kterou tento Parlament považuje přístěhovalectví za způsob vyřešení nesporného demografického problému Evropy. V každém případě, nepadlo ani slovo o obrovských nákladech vyplývajících z přistěhovalectví pro přijímající země ani o skutečnosti, že musíme být více než kdykoli předtím ostražití při ochraně naší evropské kultury, našich hodnot a norem, které jsou pod stále větším tlakem pro obrovské množství přistěhovalců pocházejících z jiných kultur. Také to představuje ekonomické náklady, stejně jako všechny ostatní problémy. Dnes žije v Bruselu, našem hlavním městě Evropy, přibližně 53 % obyvatel, o kterých byste mohli říci, že nemají belgický původ; hrozí, že v roce 2050 to bude 75 %. Nepotřebujeme nové masové přistěhovalectví, právě naopak.

  Philip Claeys (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, ve zprávě paní Gruberové Parlament sleduje zvlášť jednostranný kvantitativní ekonomický přístup k problému přistěhovalectví. Důrazně odmítám tvrzení, že jen nová vlna přistěhovalectví dokáže zabezpečit ekonomickou budoucnost Evropy, a rád bych zdůraznil, že přistěhovalectví vůbec nespočívá jen na číslech a tabulkách. Návrhy, které jsou v této zprávě uvedeny, jen zhorší integrační problémy, které jsou už nyní vážné. Abyste tomu uvěřili, museli byste si je přečíst. Protože někteří přistěhovalci odmítají pracovat a odmítají rekvalifikaci, někteří lidé chtějí skutečně zřídit informační a řídicí centrum migrace v Mali. Nepochybně jde o to, že řada takzvaných dočasných pracovníků se po uplynutí platnosti jejich povolení ztratí v ilegalitě, jak se dnes děje. Zkušenosti, například ze Švýcarska, jasně dokazují, že rodinní příslušníci sezonních pracovníků nadále přicházejí nelegálním způsobem.

Skutečností v neposlední řadě je, že větší legální přistěhovalectví vysoce kvalifikovaných osob nepochybně povede k dalšímu odlivu mozků z rozvojových zemí se všemi důsledky, které to s sebou přináší.

  Alfredo Antoniozzi (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, vážené dámy a vážení pánové, hlasoval jsem pro zprávu paní Gruberové, protože se zabývá mnohými otázkami, na které jsme společně s mou skupinou upozorňovali. I když si uvědomuji, že integrace je důležitá, jsem přesvědčený o tom, že musí probíhat se souhlasem našich občanů. Vzhledem k tomu, že integrace v této oblasti musí být důkladná, existuje prosazování rozhodujících právních předpisů. Členské státy musí například uplatňovat pravidlo stanovující, že pokud přistěhovalci nemohou prokázat svou schopnost podporovat své rodiny, musí být repatriováni. V některých zemích se to neděje, a pokud se to nebude dít, zklamaní občané budou považovat každou evropskou iniciativu, která se týká integrace, za nesmyslnou.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − Navzdory tomu, že zpráva obsahuje důležité body týkající se otázek migrace, které jsme dlouhou dobu obhajovali, nejen, že neodsuzuje současné usměrnění a politiky – které jsou kriminalizující a represivní vůči migrantům – v skutečnosti vytváří nové aspekty těchto usměrnění a politik.

Abych byl konkrétní, ve zprávě se schvaluje koncepce existence různých „kategorií“ migrantů – jakými jsou například „nejvíce kvalifikovaní“, „sezonní“ a jiní migranti – a jejich řízení podle potřeb pracovního trhu různých zemí EU, především prostřednictvím vytvoření modré karty: jde o nelidský pohled na migraci a migrantů.

Ve zprávě se kromě toho obhajuje vytvoření společné politiky v oblasti migrace, kterou považujeme vzhledem k výsledkům ostatních „společných“ politik a odlišné situace v členských státech za nevhodnou a nerealistickou. Připomínáme, že migrační politika je odpovědností každé země a jejích demokratických institucí.

Jak jsme již uvedli, společná politika není potřebná, v rámci spolupráce mezi členskými státy je však potřebná jiná politika, na jejímž základě se budou prosazovat práva migrantů, především prostřednictvím ratifikace Úmluvy OSN o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin.

  Carl Lang (ITS), písemně. – (FR) Tvrzením, že „budoucí situaci na pracovních trzích Evropské unie možno popsat jako situaci, která si bude vyžadovat [...] legální přistěhovalectví“ se paní Gruberová, podobně jako pan Sarkozy ve Francii, snaží o ekonomické odůvodnění přistěhovaleckých politik, které se v různých členských státech uplatňují. Pracovní sila, která přichází z pomalu se rozvíjejících zemí, je však z velké časti málo kvalifikovaná na pracovní pozice, které naše ekonomiky potřebují obsadit. Kromě toho si musíme uvědomit, že legální migrace je v první řadě migrací lidí, a ne pracovníků.

Tato politika, která nám přináší téměř dva miliony dalších imigrantů každý rok, se v skutečnosti mění na kolonizaci Evropy. Do roku 2050 se bude muset počet obyvatelstva, které nemá evropský původ a které už dnes představuje 40 milionů lidí, trojnásobně zvýšit. Po přistoupení Turecka bude v Evropě, kterou vytváří Brusel, 220 milionů Asiatů a Afričanů, z nichž bude většina pocházet z muslimského světa.

Kolonizace obyvatelstva je osudnou hrozbou pro křesťanství a humánní hodnoty naší civilizace. Pokud máme chránit legitimní práva lidí v Evropě na sebeurčení a na to, aby zůstali sami sebou, musíme obnovit naše hranice, zvrátit tok migrantů a zavést důležité politiky, které jsou zaměřené na rodinu a na život. Potřebujeme novou Evropu, „evropskou“ Evropu, Evropu svrchovaných národů, a jedině to nám zaručí naše práva na ochranu vlastní kultury a historie.

  Jörg Leichtfried (PSE), písemně. − (DE) Skutečnost, že v Evropě žije přibližně 18,5 milionu státních příslušníků třetích zemí, jasně dokazuje, že Evropa potřebuje společnou přistěhovaleckou politiku. Musíme zmírnit obavy a strach našich občanů, pokud jde o přistěhovalectví, a ukázat jim, že regulované a rozumné přistěhovalectví je v některých oblastech Evropy zcela nezbytné. Nesouhlasím však se stanoviskem, které předložili především konzervativci a o kterém jsou zjevně přesvědčeni, že otázka demografické změny musí být spojená s otázkou zachování evropského sociálního modelu. Namísto toho je potřebné začít diskusi o tom, do jaké míry by měla značně rozšířená bohatá generace v rámci evropské ekonomiky, která se musí posuzovat odděleně od demografické změny, na základě solidarity přispět k evropskému sociálnímu modelu.

  Kartika Tamara Liotard (GUE/NGL), písemně. – (NL) Zdržela jsem se hlasování o pozměňujícím a doplňujícím návrhu 8, protože i když uznávám, že problém odlivu mozků z rozvojových zemí do Evropy je velmi vážným problémem, nedůvěřuji motivaci skupiny ITS, na základě níž předložila tento návrh. Musíme se snažit zabránit odchodu vysoce kvalifikovaných lidí z jejich vlastních zemí ve velkém množství, neboť to škodí ekonomice, určitě by to však nemělo být o naprostém odmítání přistěhovalectví do Evropy.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám tuto zprávu, jejímž cílem je zjednodušit život legálních migrantů. Legální migranti jsou navzdory svému postavení často úmyslně i neúmyslně diskriminováni. Zpravodaj vyzývá k celé řadě opatření pro legální migranty včetně zlepšení pracovních práv, přenosu práv na důchodové a sociální zabezpečení, uznávání kvalifikací, dlouhodobých a vícevstupových víz, z nichž všechny podporuji.

  Mary Lou McDonald, Søren Bo Søndergaard a Eva-Britt Svensson (GUE/NGL), písemně. − V našem dnešním hlasování se odráží naše přání vidět efektivní a humánní přístup k přistěhovalectví v Evropě, který je založen na právech. Se všemi přistěhovalci se musí zacházet stejně a v souladu s nejvyššími normami lidských práv a slušnosti.

Navíc by evropské členské státy měly v rámci všeobecné zásady přijímat přistěhovalce, kromě potřeb ekonomik zemí Evropy, i na základě potřeby přistěhovalců. Přistěhovalecká politika v Evropě by neměla přispívat ke ztrátě klíčových dovedností a „odlivu mozků“ v rozvojových zemích, členské státy a Evropská komise nemohou sledovat politiky, které narušují rozvoj.

  Erik Meijer a Esko Seppänen (GUE/NGL), písemně. − Hlasovali jsme pro pozměňující a doplňující návrh 8. Z obecného hlediska jsou naše názory velmi vzdálené od názorů skupiny, která tento návrh předložila, především pokud jde o utečence, imigranty a etnické nebo náboženské menšiny. ITS se pokouší zablokovat vstup utečencům, kteří jsou v ohrožení, a my se naopak snažíme pomoci tímto obětem útlaku, katastrof a bídy. Velmi dobře tedy rozumíme tomu, že většina v naší skupině nechce podpořit pozměňující a doplňující návrh ITS v souvislosti s migrací. Na rozdíl od situace utečenců a tradičních forem přistěhovalectví vytvářejí členské státy EU v případě navrhovaného přitahování vysoce kvalifikovaných pracovníků pro jejich země původu problém. Kvalifikovaní lidé jsou v zemích, jakými je například Indie, Jižní Afrika nebo Brazílie, velmi potřební pro nezbytný rozvoj. Nyní vidíme, že tyto problémy vznikají dokonce i v nejnovějších členských státech EU, Rumunsku a Bulharsku, kterým do bohatších zemí odchází velké množství lékařů a inženýrů. Privilegované země a společnosti kradou mozky těchto lidí. Vzhledem k tomu, že nechceme podporovat tento odliv mozků, hlasovali jsme pro tento pozměňující a doplňující návrh.

  Tobias Pflüger (GUE/NGL), písemně. − (DE) V některých částech zprávy paní Gruberové se na imigraci hledí výlučně v souvislosti s užitečností migrujících pracovníků jako kapitálu. Ve zprávě se například zdůrazňuje „důležitost vytvoření stabilních a zákonných pracovních vztahů mezi podniky a pracovníky ke zlepšení produktivity a konkurenceschopnosti EU“ a uvádí se v ní, že „tedy žádá Komisi, aby přezkoumala vliv, který by v tomto ohledu mohla mít cirkulační migrace“.

Neboť represivní opatření proti migrantům a žadatelům o azyl se nesetkali s odporem, je třeba podporovat „všechna opatření zaměřená na zatraktivnění EU pro vysoce kvalifikovaných pracovníky, aby se naplnily potřeby trhu práce EU s cílem zabezpečit v Evropě blahobyt a splnění cílů Lisabonské strategie“.

Vzhledem k tomu, že „riziko úniku mozků“ je zapotřebí odvrátit, v případě migrantů, kteří mohou do Evropy vstoupit jen nelegálním způsobem, se předpokládá „návrat“. Pokud jde o potvrzení plánu politiky legální migrace, klíčová pozornost se věnuje postupům přijímání, které „dokáží pohotově reagovat na měnící se požadavky pracovního trhu“.

Imigraci není možné regulovat podle kritéria její užitečnosti jako kapitálu EU. Namísto imigrace, která je výhodná pro evropské podniky, musí být prioritou základní a lidská práva pro migranty a žadatele o azyl. Odmítám jakoukoli kategorizaci lidí, která je založena na kritériu užitečnosti.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Tato diskuse o migraci se velmi často zaměřuje na otázky nelegálních toků, a proto se často zapomíná na legální migraci, která významným způsobem přispívá k naší ekonomice a kulturnímu obohacení.

V této souvislosti souhlasíme s dvěma základními koncepcemi: jasná a efektivní politika v oblasti legální migrace je jedním z klíčů řešení otázky nelegální migrace a velkorysé přijetí založené na společných principech prosazování integrace a adaptace těch, kteří přicházejí, je nezbytnou podmínkou. Také však musíme uznat, že migrační toky, komunity migrantů a hostitelské země mají různé tradice, zvyky a obyčeje a že tyto rozdíly nelze ignorovat.

Další záležitostí v rámci této diskuse je kvalifikovaná migrace. Koncepce modrých karet umožňujících vstup a pohyb by mohla být zajímavá, i když se zdá být spíše příliš složitá. V každém případě, klíčovou otázkou musí být faktor atraktivnosti, především na akademické úrovni. Je proto nezbytné, aby si vzdělávací instituce byly vědomy potřeby přilákat studenty z jiných častí světa. Tento cíl samozřejmě podporuji.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. − (SV) Švédská strana zelených podporuje a přeje si liberální přistěhovaleckou politiku. V této zprávě je mnoho dobrých věcí, které sledují tento cíl. Jsem však přesvědčený, že rámcová směrnice v této oblasti omezí možnosti lidí migrovat, a ne naopak. Kromě toho, tento návrh představuje riziko zvýšení odlivu mozků, který ovlivňuje rozvojové země a který EU cynicky využívá pro svůj vlastní rozvoj. Proto se zdržuji konečného hlasování.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE), písemně. − Je nebezpečnou a mylnou představou, že demokratická změna v naší domácí populaci si vyžaduje masivní přistěhovalectví lidí z různých, často nepřátelských kultur a společností, se všemi důsledky, které představuje v souvislosti s naší národní soudržností a identitou, úplnou integrací naší populace přistěhovalců, vlivem na naše veřejné služby, stejně tak veřejným zdravím a bezpečností.

Důrazně odmítám přesunutí pravomoci nebo odpovědnosti z vnitrostátních orgánů na EU, pokud jde o vnitrostátní hraniční kontroly a přistěhovaleckou a azylovou politiku. Proto jsem hlasoval proti této zprávě.

- Zpráva: Moreno Sánchez (A6-0323/2007)

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, hlasoval jsem pro tuto zprávu, protože Evropský parlament tu schválil komplexní strategii zaměřenou na boj proti obchodování s lidmi a nelegální migraci. Jako Evropský parlament musíme tedy vyslat jasný vzkaz, že „nelegální“ znamená totéž co „ne legální“, a podle toho musíme jednat. Podle mého názoru je důležité především to, abychom objasnili, že nebude existovat žádné rozmísťování přistěhovalců v členských státech na základě kvót a že masová legalizace takového druhu, jakého jsme byli v posledních letech svědky, už nebude přípustná. Zabezpečí se tím, že tzv. nasávací efekt nebude existovat, a umožní se i nepřímé řešení obchodování s lidmi.

  Frank Vanhecke (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, tato zpráva o prioritách politiky boje proti nelegálnímu přistěhovalectví státních příslušníků třetích zemí, kterou jsme právě schválili, určitě není nejhorší zprávou, která tu byla předložena, a ve skutečnosti obsahuje mnoho velmi zajímavých doporučení, stále jsem však přesvědčený, že v této zprávě není jasně uvedená celá pravda, a z tohoto důvodu jsem ji osobně neschválil.

Hrozí, že problém přistěhovalectví v Evropě se stane největším problémem následujícího století – možná už dnes je největším problémem následujícího století – a nelegální přistěhovalectví je jeho důležitou součástí. Mohli jsme proto očekávat přijetí mnohem přísnějšího stanoviska, především k úspěšným vlnám legalizace v různých zemích Evropy. V konečném důsledku měly efekt odsávání lidí, který se možná rozšíří do celé Unie, do všech členských států.

Je to prostě fakt a měli bychom mít odvahu vyjádřit to. Nelegální přistěhovalectví není možné tolerovat. Nelegální přistěhovalce musíme hledat a nekompromisně je musíme posílat zpět do zemí jejich původu humánním způsobem. Ti, kteří se to neodvažují říci, a proto se to určitě neodváží ani udělat, způsobí obrovské problémy, které nás možná budou stát naši prosperitu a naši milou civilizaci.

  Koenraad Dillen (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, při studiu zprávy pana Morena Sáncheza automaticky přichází na rozum holandské přísloví „zachte heelmeesters maken stinkende wonden“, které znamená, že zoufalá doba si vyžaduje drastická řešení. Jak už uvedl můj kolega, pan Vanhecke, i když několik návrhů v této zprávě představuje krok správným směrem, Parlament má obecně vzato stále nesmělý přístup, který pro efektivní a přísnou evropskou politiku zaměřenou na boj proti nelegálnímu přistěhovalectví není dobrým znamením. Parlament například nevysvětlil, že legalizační opatření, která se uplatňují v mnohých evropských zemích, jsou skutečně jednou z nejvýznamnějších příčin, pokud ne nejvýznamnější příčinou, nelegálního přistěhovalectví, pro „nasávací efekt“, který vytvářejí v zemích, z kterých imigranti pocházejí.

Nelegální přistěhovalci by se neměli legalizovat, ale aktivně vyhledávat a deportovat nekompromisním, avšak humánním způsobem. Na rozdíl od toho, co parlament naznačuje, explicitní vyjádření tohoto politického odkazu nemá nic společné s takzvanou xenofobií. Kromě přísné deportační politiky, přísných hraničních kontrol a dohod se státy o zpětném přijímání jejich státních příslušníků by měla určitou pomoc poskytovat utečenecká centra v oblasti původu, toto však parlament také zamítl. Kvůli těmto důvodům jsem hlasoval proti této zprávě.

  Jan Andersson, Göran Färm, Anna Hedh a Inger Segelström (PSE), písemně. − (SV) Sociální demokraté si v EU přejí lidskou přistěhovaleckou a utečeneckou politiku založenou na solidaritě, jejímž cílem je zodpovědné zvýšení přeshraniční mobility a zaručení ochrany pro všechny, kteří ji potřebují. Nepřejeme si však permanentní kontrolní jednotky na hranicích, které financuje EU. Členské státy jsou odpovědné za ochranu svých vlastních hranic. Pohotovostní jednotky Společenství by měly podléhat potřebě a měly by se zakládat na požadavcích. Rozhodli jsme se proto zdržet hlasování o bodu 37.

Pokud jde o odstavec 18 o přehodnocení základního principu nařízení Dublin II, myslíme si, že diskuse o tomto principu je odůvodněná, neměla by se však uskutečňovat v širším kontextu jako součást diskuse o společné přistěhovalecké a utečenecké politice jako celku.

  Gérard Deprez (ALDE), písemně. – (FR) Plně podporuji tuto výbornou zprávu a rád bych k tomuto tématu uvedl své tři poznámky.

Za prvé, musíme se zbavit iluze, že aktivní politika v oblasti legálního přistěhovalectví zastaví nelegální tok migrantů do našich zemí. Aktivní politiku v oblasti legální imigrace budou zákonitě určovat naše vlastní potřeby, dokud nelegální přistěhovalectví bude korespondovat s potřebami těch – a v současnosti existují miliony takových lidí, především v Africe – kteří se sem chtějí dostat s cílem uniknout válce, pronásledování, chudobě nebo prostě své špatné budoucí perspektivě a perspektivě svých dětí.

Za druhé, kontrola vnějších hranic EU a boj proti sítím převaděčů nelegálních přistěhovalců zůstane bohužel politickou prioritou během mnohých následujících let, protože obchod s lidským utrpením je v skutečnosti v rukou zločineckých skupin. Boj proti nelegálnímu přistěhovalectví proto není namířený „proti“ samotným nelegálním přistěhovalcům: je součástí boje proti organizovanému zločinu, ve kterém spolu musíme zvítězit.

Za třetí a na závěr, současně musíme pokračovat v našem vytrvalém úsilí zaměřeném na boj proti chudobě, a toho je možné dosáhnout jen prostřednictvím společného postupu v Africe.

  Patrick Gaubert (PPE-DE), písemně. – (FR) Vítám přijetí této zprávy, která poskytuje vyrovnaný a realistický pohled na problém přistěhovalectví, a v níž se dosáhlo široké shody, jak si to zpravodaj přál.

Tato zpráva přišla v pravý čas, když si vzpomenete na nejnovější události a když se podíváte na členské státy, jak se jeden po druhém pokoušejí přizpůsobit své právní předpisy, aby nejlepším možným způsobem řešily příliv přistěhovalců.

V skutečnosti všichni víme, že rozsah fenoménu migrace překročil hranice schopnosti příslušných států kontrolovat tyto události samostatné, a že na Evropské úrovni je proto potřebný globální a soudržný přístup, jak se správně uvádí ve zprávě.

V textu se stanoví několik priorit: boj proti obchodování s lidmi, dodržování Listiny základních práv Evropské unie a Evropského úmluva o ochraně lidských práv a svobod při uplatňování opatření zaměřených na prevenci nelegální migrace, posílení spolupráce s třetími zeměmi, přijetí rozhodných kroků, které jsou potřebné v oblasti boje proti nelegální práci, a na závěr potřeba odpovědné politiky, která se týká návratu nelegálních přistěhovalců.

Z uvedených důvodů jsem během závěrečného hlasování v plénu podpořil přijetí této zprávy.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. − (PT) Navzdory tomu, že tato zpráva obsahuje určité body, s kterými souhlasíme, také se v ní předpokládá represivní chápání „nelegálního přistěhovalectví“, které je orientované na bezpečnost.

Ve zprávě se obhajuje, i když v rámci určitých aspektů méně, vytvoření hlavních os současných usměrnění a rozhodnutí EU, která se týkají přistěhovalectví, včetně: takzvané evropské politiky, která se týká návratu nelegálních imigrantů, nebo jinými slovy repatriace; činnosti agentury Frontex v souvislosti s pohraničními hlídkami a hraničními kontrolami; takzvaných dočasných přijímacích středisek; vývoje biometrických nástrojů nebo takzvaných readmisních dohod. Ve zprávě se také navrhuje zřízení „evropské hlídkové sítě“, „evropského monitorovacího systému“ v rámci námořních hranic, a dokonce vytvoření „automatizovaného systému řídícího vstup a výstup z území Unie“.

Jinými slovy, cílem této zprávy je posílit bezpečnostně orientovanou politiku EU zaměřenou na kriminalizaci „nelegálního přistěhovalectví“ prostřednictvím přechodu na společnou evropskou politiku, která je represivní, zahrnuje zvláštní informační systémy a obsahuje opatření a infrastrukturu k zadržování a vyhošťování přistěhovalců. Tento krok bezvýhradně odmítáme.

Uplatňování podobné represivní politiky vedlo k tomu, že orgány členského státu obžalovaly sedm rybářů z Tuniska, kteří na moři zachránili 44 lidí navzdory tomu, že tato akce byla v souladu s mezinárodním námořním právem.

  Carl Lang (ITS), písemně. – (FR) Oficiální čísla jsou důkazem: Evropa začíná být zaplavená nelegálními přistěhovalci. Ukázalo se, že je zcela neschopná kontrolovat své vnější hranice. Výroční zpráva o činnosti nástroje Eurodac za rok 2006, biometrického nástroje, který Evropa používá k monitorování žádostí o azyl, ukázala, že podíl zaznamenaných osob, které v roce 2005 nelegální překročily jednu z vnějších hranic Evropy, dosáhl 64 %.

Ve zprávě, kterou předložil pan Moreno, se navrhuje několik přístupů, které by měly ukončit tento exponenciálně rostoucí fenomén. Myslím si, že všechny jsou stejně zbytečné, dokonce možná kontraproduktivní.

Jak můžeme být například spokojení s nápadem, že podporování legálního přistěhovalectví, především prostřednictvím modré karty, která by v podstatě byla evropským pracovním povolením, sníží úroveň nelegálního přistěhovalectví? To je nesmysl. Pokud otevřete dveře některým, otevřete je všem.

Jaký smysl má zřízení biometrické databáze v rámci boje proti nelegálnímu přistěhovalectví? Proč plánovat přidělení většího počtu lidí a větších zdrojů evropské agentuře na ochranu hranic, jíž je Frontex, když příslušné hranice, ať už vnitřní nebo vnější, nejsou stále dostatečně chráněny členskými státy?

Evropské orgány byly opět jednou úspěšné při identifikaci problému, ukázaly však, že tento problém nejsou schopny vyřešit, přičemž se nechaly strhnout ideologií založenou na „imigracionalismu“ a internacionalismu.

  Janusz Lewandowski (PPE-DE) , písemně. − (PL) Vážený pane předsedající, legální, stejně jako nelegální přistěhovalectví bylo uznáno za jednu z hlavních výzev, s kterými se Evropská unie setkává. Odhlédnuto od procedurálních a právních otázek, tragický humánní rozměr tohoto fenoménu se stává stále viditelnějším. Navštívil jsem střediska pro africké utečence na Maltě a se službami, které hlídkují v Středomoří, a odpovědnými úředníky jsem o těchto věcech diskutoval. Když jsem tam byl, vyšla najevo zpráva o tragédii, která postihla čečenskou rodinu v oblasti Bieszczady, čímž se potvrdila obecná povaha tohoto fenoménu. Vzhledem k tomu, že pocházím ze země, která byla po staletí zdrojem politické a ekonomické emigrace, je pro mě těžké zůstat lhostejný k tragédii utečenců, pro něž je Unie zemí zaslíbenou.

Dvě zprávy, na nichž se zakládá tato diskuse v Evropském parlamentu, posuzuji z uvedené perspektivy. Tyto dokumenty poskytují přehled o velikosti problému přistěhovalectví a o současném stavu politiky Společenství v této oblasti. Souhlasím s předpokladem, že Evropa potřebuje vzhledem ke své demografické situaci kontrolovat směřování migrace, jímž by se vyrovnal nedostatek pracovní sily a také snížil rozsah šedé ekonomiky a problémů, které s ní souvisejí.

Všechny tyto problémy uznala i specializovaná agentura Unie Frontex. Navrhované řešení, konkrétně rozdělení zátěže, si zaslouží zvláštní pozornost.

Vytvoření přistěhovalecké politiky Společenství s náležitým právním a finančním základem se už dlouho očekává. Lepší pozdě než nikdy!

  Astrid Lulling (PPE-DE), písemně. – (FR) Hlasovala jsem pro zprávu o politických prioritách v rámci boje proti nelegálnímu přistěhovalectví občanů třetích zemí a ráda bych zdůraznila, že kontrola přílivu migrantů do Evropy, především z třetích zemí, je jednou z nejdůležitějších výzev, s níž se evropští zákonodárci setkávají.

V 21. století je obchod s lidmi zcela nepřijatelný, a proto musíme najít způsob ukončení této děsivé činnosti a ukončit tragédie, které s tím úzce souvisejí. Abychom tak mohli udělat, je nezbytné vyřešit problém nelegální přistěhovalectví na evropské úrovni, protože pokud je jeden členský stát otevřený nelegálnímu přistěhovalectví, vytváří tlak na všechny ostatní.

Provádění plánu politiky pro legální migraci musí zahrnovat boj proti nelegální migraci, neboť tyto dva druhy spolu úzko souvisejí.

V této zprávě chybějí konkrétní návrhy, které by nám umožnily vypracovat řešení, jež ukončí rozsáhlou nelegální imigraci a oslabí obchodníky s lidmi. V Itálii se například zavedením kvót pro ekonomickou migraci nesnížila úroveň nelegálního přistěhovalectví do této země. V skutečnosti spíše naopak, protože oznámení ročních kvót mělo za následek nárůst počtu nelegálních přistěhovalců, kteří jsou připravení riskovat své životy, aby se mohli dostat na území Evropské unie.

  David Martin (PSE), písemně. − Vítám tuto zprávu, která v podstatě vyzývá k zavedení přísné politiky v oblasti boje proti nelegálnímu přistěhovalectví a která je založená na solidaritě mezi členskými státy a spolupráci s třetími zeměmi, v rámci úplného dodržování základních práv osob.

  Andreas Mölzer (ITS), písemně. − (DE) Navzdory finanční pomoci ve výši milionů EUR země původu odmítají spolupracovat. Zpětné přijímání nelegálních přistěhovalců se však konečně musí stát povinností. Evropská unie se však také chová velmi nezodpovědně, když neposkytuje adekvátní zdroje potřebné k zabezpečení svých vnějších hranic nebo umísťování zadržených nelegálních přistěhovalců v přijímacích střediscích s cílem zabezpečit, aby se nestali součástí podsvětí, než se vrátí do svých zemí původu, nemluvě o agentuře na ochranu hranic, která má během největší migrační sezony pauzu!

Brusel také zaspal, pokud jde o potenciální hrozbu, kterou představují islámští přistěhovalci. Pokud se EU včas neprobudí a nezastaví příliv radikálních muslimů a přistěhovalectví a naturalizaci občanů z islámských zemí, budeme nejen přinuceni žít v permanentním strachu z teroristických útoků; navíc se brzy se ve své vlasti staneme cizinci.

V této zprávě se uvedeným záležitostem věnuje velmi málo pozornosti, a to je důvodem – navzdory správným přístupům, které se v ní uvádějí – proč jsem, bohužel, přinucen hlasovat proti.

  Luís Queiró (PPE-DE), písemně. − (PT) Efektivní politická intervence v oblasti nelegálního přistěhovalectví musí řešit dva aspekty problému, původ a cílové místo: jinými slovy, jak se uvádí v přijatém usnesení, základními prvky jsou „orgány zemí původu, stejně jako posílení právního rámce boje proti skupinám obchodníků s lidmi, nelegálnímu zaměstnávání a obchodování s lidmi“. Bez důslednosti v této oblasti bude odezva neadekvátní, i když tato odezva souvisí s jinými rozměry, jako je například rozvojová spolupráce a akce v oblasti legální migrace.

Kromě toho, jak jsme uvedli ve zprávě o evropské námořní strategii, každá imigrační politika, která má být v rámci Evropské unie efektivní, vyžaduje, jak je uvedeno v tomto usnesení, „aby členské státy dodržovali zásady solidarity, společné odpovědnosti, vzájemné důvěry a transparentnosti“. V této souvislosti naprosto souhlasíme.

  Carl Schlyter (Verts/ALE), písemně. − (SV) V závěrečném hlasování hlasuji proti této zprávě, protože jsem proti agentuře FRONTEX a hraniční policii EU, v jejichž případě by bylo těžké přijmout odpovědnost. Ve zprávě vidět nadšení pro drahé a neúčinné biometrické údaje v pasech a vízech, které jsou kromě jiného ohrožením osobní integrity. EU cynicky využívá těžkou situaci utečenců k získání kontroly nad našimi hranicemi.

- Zprávy: Gruber (A6-0322/2007), Moreno Sánchez (A6-0323/2007)

  Philip Bradbourn (PPE-DE), písemně. − Britští konzervativci hlasovali proti těmto zprávám o imigraci, protože otázka migrace je výlučně záležitostí členských států a mezivládní spolupráce. Odkazy na návrh reformní smlouvy a rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou jsou špatným způsobem řešení problémů, s nimiž se EU setkává. „Univerzální“ přístup v případě přistěhovalectví nefunguje.

  Proinsias De Rossa (PSE), písemně. − Jsem přesvědčený o porušování směrnice z roku 2004 vládou, protože vyžaduje, aby manželští partneři státních příslušníků EU, kteří nepocházejí z EU, před získáním nároku na pobyt v Irsku žili v jiném členském státu EU. Kromě toho, vybírání manželských partnerů občanů EU, kteří nemají irskou státní příslušnost, pro vydávání příkazů na deportaci není v souladu s právními předpisy EU, kterými se zakazuje diskriminace na základě státní příslušnosti.

Komisi bych rád připomněl, že Evropský parlament v roce 2006 informovala o tom, že členské státy by měly vykládat směrnici z roku 2004 o pobytu v souladu s rozhodnutími Evropského soudního dvora, který rozhodl v červenci 2002 (věc č. C/459/99 (MRAX)) a opět v dubnu 2005 (věc č. C/157/03). V těchto rozhodnutích se uvádí, že právo na vstup a pobyt ve Společenství státního příslušníka třetí země, který je rodinným příslušníkem občana EU, vzniká na základě tohoto vztahu a nezávisí ani na zákonnosti jeho předcházejícího pobytu v Společenství, ani na předložení povolení k pobytu nebo jiného povolení vydaného jiným členským státem. Akce Irska jsou jasným porušováním těchto rozhodnutí soudu. V důsledku toho je Komise podle smluv povinná přijmout opatření vůči irské vládě.

8. Opravy hlasování a sdělení o úmyslu hlasovat: viz zápis

(Zasedání bylo přerušeno ve 13:15 a pokračovalo od 15:00.)

PŘEDSEDAJÍCÍ: HANS-GERT PÖTTERING
Předseda

9. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

10. Tajná zatčení a nelegální přeprava zatčených, na nichž se podílely členské státy Rady Evropy (zprávy Fava a Marty) (rozprava)

  Předseda . − Dalším bodem programu jsou prohlášení Rady a Komise o tajných zatčeních a nelegální přepravě zadržených osob, které se týkají členských států Rady Evropy (zprávy Fava a Marty).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, v prosinci 2005 Evropský parlament ve svém usnesení, v kterém se vyžaduje zřízení dočasného výboru pro přepravu a nelegální zadržování vězňů, opět potvrdil, cituji: „... své odhodlání v boji proti terorismu, zdůrazňuje však, že tento boj nelze vyhrát prostřednictvím obětování základních principů, které se terorismus snaží zničit, především že ochranu základních lidských práv nelze nikdy kompromitovat“.

Předcházející předsednictví Rady mělo v tomto Parlamentu možnost vyjádřit svůj souhlas s tímto stanoviskem. Nemohu začít, aniž bych zdůraznil, že současné předsednictví má stejné odhodlání se stejným důrazem. Rád bych připomněl, že boj proti terorismu nemůže kompromitovat naše hodnoty a principy, které se týkají ochrany základních práv. Podle našeho názoru je to klíčovou záležitostí. V boji proti terorismu budeme úspěšní, jen pokud zůstaneme svobodní: osvobozeni od strachu a jakéhokoli zneužívání nebo manipulace formou zastrašování. Naší nejsilnější zbraní a naší nejúčinnější obranou jsou naše hodnoty a principy týkající se ochrany našich základních práv.

I když samotná Rada nemá pravomoc vyjádřit své stanovisko, neexistuje žádný členský stát Evropské unie, který by neuznal význam vynaloženého úsilí a iniciativ přijatých s cílem dospět k pravdě. Měli bychom si pamatovat, že hovoříme o základních principech, na nichž je založená naše evropská demokracie. Hledání pravdy umožní eliminovat vznesená podezření. Je proto nezbytné, aby vyšetřování v této oblasti tuto věc vysvětlila a aby nevedla k dalšímu zmatku. Předcházející předsednictví, které mělo příležitost vystoupit v tomto Parlamentu, generální tajemník a vysoký představitel a evropský koordinátor boje proti terorismu v rámci spolupráce s dočasným výborem Evropského parlamentu v této souvislosti neselhali.

Jsem proto přesvědčený, že by bylo zcela nespravedlivé naznačovat jakýkoli nedostatek odhodlání ze strany Rady nebo ministrů zahraničních věcí. Skutečně musím zdůraznit mnohé iniciativy, ať už parlamentní nebo právní, které různé evropské země přijaly po těchto zprávách.

Z tohoto důvodu bylo zcela vhodné jednat v duchu zásady subsidiarity. Jak jistě víte, v mnohých oblastech, které výbor vyšetřuje, nemá Evropská unie žádné pravomoci k jednání. V této souvislosti mám na mysli především dohled nad zpravodajskými službami. Na tuto skutečnost už tento Parlament a jeho výbor upozorňovali předcházející předsednictví a vysoký představitel pan Solana. Můžeme toho samozřejmě litovat, pravdou však je, současné smlouvy omezují rozsah působnosti Rady v těchto oblastech.

Z naší strany vás však mohu ubezpečit, že portugalské předsednictví bude aktivně a konstruktivně spolupracovat. Rád bych připomněl naprostou a transparentní spolupráci, kterou nabídla portugalská vláda, během vyšetřovaní tohoto dočasného výboru Parlamentu, která skončila v únoru tohoto roku, stejně jako v souvislosti s iniciativami generálního tajemníka Rady Evropy podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech ve vztahu k údajným letům CIA a nelegálním záchytným střediskům v Evropě.

Jak je všeobecně známo, i když samotná Rada nepřijala stanovisko k zprávám, které předložili pan Fava a pan Marty pod záštitou tohoto Parlamentu a Rady Evropy v uvedeném pořadí, neznamená to, že tyto zprávy ignoruje. Rada v rámci zahraniční politiky Evropské unie ve skutečnosti aktivním a pozitivním způsobem obhajovala lidská práva a mezinárodní právní předpisy.

Důsledně jsme argumentovali, že ochrana základních hodnot a mezinárodních právních předpisů vyžaduje vážnou a důkladnou diskusi o lidských právech v kontextu boje proti terorismu. V této souvislosti EU zdůraznila, že lidská práva, práva utečenců a mezinárodní humanitární práva se musí respektovat a dodržovat. Rada bude nadále podrobně monitorovat vývoj týkající se lidských práv v rámci boje proti terorismu a přijme příslušná opatření na zabezpečení jejich ochrany. EU je i nadále odhodlaná prosadit absolutní zákaz mučení a krutého, nelidského a ponižujícího zacházení a trestů.

Naše akce se řídí tímto cílem a s třetími zeměmi budeme vždy diskutovat o obavách, které tento problém způsobuje. EU a její členské státy jasně uvedly, že existence jakýchkoli tajných záchytných středisek, kde jsou osoby zadržovány v právním vakuu, není v souladu s mezinárodními humanitárními právními předpisy. V Úmluvě proti mučení a dalšímu krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu se jasně uvádí, že členské státy musí zakázat tajná záchytná místa, přičemž musí zabezpečit, aby se všechny osoby, kterým je odňata svoboda, zadržovaly v oficiálně uznaných záchytných střediscích a aby byla místa jejich pobytu známa. V Úmluvě proti mučení a dalšímu krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení či trestu se také uvádí, že žádnou osobu nelze násilím vrátit do země, kde by jí hrozilo riziko mučení nebo kruté zacházení.

Je všeobecně známo, že příslušné otázky, které se týkají pravomoci na kontrolu letišť, inspekce a zpravodajských služeb, v podstatě patří do odpovědnosti a pod kontrolu členských států. Je pravda, že Sitcen vykonává pravidelné analýzy a používá k nim informace, které poskytují členské státy, nemá však operační jurisdikci nad takzvanými zpravodajskými službami. Je třeba poznamenat, že členské státy EU také čelily komplexnosti, která je v této souvislosti typická pro systém třídění a zpracování žádostí o přelet, přistání a povolení pro kontrolu na zemi. Představuje to pro všechny novou velkou výzvu. Pokud jde o naši stranu, portugalská vláda nejen realizovala tento někdy náročný a velmi pomalý postup sběru údajů, také vytvořila pracovní skupinu na hodnocení mnohých postupů a navrhování zlepšení, jejíž význam byl řádně uznaný v závěrečné zprávě, kterou tento Parlament přijal v únoru.

Musím zdůraznit, že práci, kterou vykonal generální tajemník Rady Evropy, jsme považovali za velmi důležitou, a zprávám, které předložil pan Marty, jsme věnovali náležitou pozornost. Dotazník a doporučení, které vypracoval generální tajemník Rady Evropy podle článku 52 Evropské úmluvy o lidských právech, v Portugalsku, a podle mého názoru i v jiných členských státech, také umožnily bezprecedentní přehodnocení vnitrostátních právních rámců, záruk a kontrolních mechanismů jako celku, včetně analýzy postupů na třídění, ověřování a kontrolu žádostí o povolení pro přelet a přistání letadel na vnitrostátním území.

V případě Portugalska to určitě vedlo k institucionálním, technickým a provozním zlepšením. Pokud jde o doporučení generálního tajemníka Rady Evropy, která se týkají kontrolních záruk, členové je převážně chápali tak, že iniciativy, které jsou k dispozici, by neměly vést k zbytečnému zdvojování právních předpisů nebo pověřování Rady Evropy novými pravomocemi.

Na druhé straně je možné souhlasit, že existuje prostor na efektivnější uplatňování a přísnější kontrolu existujících mechanismů. Jsem přesvědčený, že kdyby se tato vyšetřování vykonala důkladnějším a klidnějším způsobem, výsledky by byly efektivnější. Navzdory stále doporučované preciznosti a bez ohledu na zmatečné prohlášení, avšak v rámci snahy zohlednit některé námitky v prohlášeních obhajujících význam příslušných hodnot a dobrého jména evropských demokracií, je pravda, že všechny tyto iniciativy mají uplatnění a smysl. Proto je v nich třeba pokračovat, především nyní, když se stala klíčovou důkladná a otevřená analýza nových problémů, které představují teroristické hrozby, jako například dilema bezpečnost versus svoboda. Kromě toho existuje stále větší potřeba schopnosti reagovat na problémy, které vznikly v důsledku boje proti bezprecedentní hrozbě, na základě mezinárodních právních předpisů.

Vážený pane předsedo, vážený pane komisaři, vážené dámy a vážení pánové, posilování prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti vycházející z Haagského programu a příslušného akčního plánu je jednou z hlavních priorit společného osmnáctiměsíčního programu německého, portugalského a slovinského předsednictví. Boj proti terorismu je v této souvislosti jednou z nejdůležitějších výzev, pro něž tato tři předsednictví definovala cíl zintenzivnit spolupráci v této oblasti, prostřednictvím pokračování v implementaci strategie EU na boj proti terorismu. Jak jistě víte, pan Gilles de Kerchove byl nedávno jmenován novým evropským koordinátorem boje proti terorismu, a podobně jako jeho předchůdci bude připraven poskytovat tomuto Parlamentu všechny potřebné informace.

Tuto příležitost musím využít i k zdůraznění toho, že v rámci transatlantického dialogu jsme zvláště diskutovali o otázce dodržování lidských práv v rámci boje proti terorismu, především na posledním summitu Evropské unie a Spojených států v dubnu, kde se vyzdvihly závěry Evropské rady ze dne 11. prosince 2006.

Portugalsko, předsedající Radě, jasně uvedlo své odhodlání pokračovat v tomto dialogu a rozšiřovat ho, protože ho považuje za klíčový pro obě strany.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, rád bych poděkoval zástupci Rady. Dámy a pánové, Komise – a já – jsme od začátku sledovali a podporovali práci dočasného výboru Evropského parlamentu související s tímto velmi dobře známým tématem a vážnými obviněními a příslušnými důležitými událostmi.

Samotná závažnost těchto událostí, dokonce samotná představa, že se mohly stát, je samozřejmě nezbytným důvodem spolupráce všech tří institucí, Komise, Parlamentu a Rady. Je třeba ještě jednou zopakovat – a jsem rád, že to mohu udělat –, že boj proti terorismu musí být vyvážený plným respektováním základních práv a právního státu. Jsou to dvě základní podmínky fungování demokracie.

V tomto duchu jsem přesvědčený, že nelegální přeprava vězňů a hypotéza o existenci více či méně tajných záchytných středisek – v případě, že se patřičným způsobem prokáží – by nepochybně představovaly vážně porušení mezinárodních právních předpisů a základních lidských práv. Všichni víme, že všichni členové Evropské unie musí dodržovat základní principy Úmluvy o lidských právech, především články 5 a 6.

Jsme samozřejmě přesvědčení, že tyto události se v členských státech řádným způsobem přešetří. Tato vyšetřování musí samozřejmě vykonávat příslušné soudní orgány. Jedna věc musí být jasná, dokonce už byla mnohokrát jasně uvedená ve zprávě, kterou předložil pan Fava, a ve zprávě Rady Evropy: v parlamentní zprávě se mohou uvádět fakta, Parlament však pochopitelně nemá žádnu pravomoc ani povinnost vykonávat soudní vyšetřování.

Pokud jde o údaje z neznámého zdroje, na základě právního státu – který musíme respektovat – se vyšetřováním pověřují svobodné, nezávislé soudy. Jejich úkolem je odhalit zdroje, které stojí za obviněními. Pro objasnění, obvinit členský stát nebo jednotlivce bez odhalení zdroje tohoto obvinění je principem, který je přijatelný v parlamentní zprávě, ne však v soudním vyšetřování. Jsem proto přesvědčený, že soudní vyšetřování budou pokračovat, jak je tomu v některých členských státech včetně mé vlasti. Zpráva si však evidentně vyžaduje další postup, takže uvádím iniciativy, o nichž jsem přesvědčen, že k uvedenému postupu přispějí.

Dne 23. července jsem napsal polské a rumunské vládě, přičemž jsem je upozornil na jejich povinnost vykonat komplexní, hloubkové vyšetřování a požádal jsem je o podrobné informace o tom, zda už tato vyšetřování začala a jaký byl jejich výsledek. Doufám, že obě vlády odpovědí, o jejich reakcích vás samozřejmě budu informovat, důvodem je především mé přesvědčení, že pokud je někdo z něčeho obviněný, v rámci pravdy a transparentnosti musí mít všechny právní možnosti vysvětlit a dokázat nepravdivost tohoto obvinění, v opačném případě se vyšetřováním musí pověřit nezávislý soud. Podle mého názoru je velmi jasná odpověď v zájmu obviněné strany.

Mým druhým bodem je toto: jak jsem uvedl na poslední schůzi, vypracoval jsem dotazník pro všechny členské státy, který se týká terorismu. V tomto dotazníku každý členský stát uvádí opatření, která přijal v rámci boje proti terorismu, výsledky dosažené v souvislosti s efektivitou vnitrostátních právních předpisů a především úroveň ochrany základních lidských práv, kterou poskytují vnitrostátní právní předpisy. Mám v úmyslu analyzovat odpovědi a potom vypracovat zprávu pro Radu a Parlament o efektivitě opatření členských států, která jsou zaměřena na boj proti terorismu, a jejich vhodnosti a slučitelnosti s principem respektování základních práv.

Můj třetí bod se týká letecké dopravy. Výboru LIBE jsem dal slib, že přezkoumám velmi důležitý právní aspekt, jemuž se v současnosti nevěnuje pozornost: kde leží hranice mezi definicí civilní letecké dopravy a vládní letecké dopravy, jinými slovy, proč vládní letecká doprava nepodléhá běžným kontrolám, jak je tomu v případě civilní letecké dopravy? Tato práce probíhá podle plánu a Evropská komise má předložit oznámení o celkové letecké dopravě. Komise proto přijme toto oznámení velmi brzy, na konci tohoto roku, a předložíme samozřejmě návrh na lepší definici uvedené koncepce vládní letecké dopravy, která se často vykládá takovým způsobem, jenž umožňuje obcházet nezbytné kontroly.

Existuje však další iniciativa, která se týká letecké dopravy. Je součástí obecného řešení zavádějícího společná pravidla pro všechny členské státy, která se týkají každého druhu letadla, jež vstupuje do společného evropského vzdušného prostoru bez letového plánu. Nepochybně víte, že od 1. ledna 2009 se na základě pravidel uplatňování takzvaného jednotného evropského vzdušného prostoru všem členským státům zavedou společné požadavky pro letové plány, takže v této souvislosti sladíme pravidla letových plánů všech letadel, ať už přes evropský vzdušný prostor přelétávají nebo do něj vstupují. Bude to obrovským přínosem, protože se omezí odlišné zacházení týkající se přeletů a přistání, s kterým se v členských státech setkáváme.

Dalším bodem je ratifikace dohody o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy. Kdyby existovala, přičemž už měla existovat, evropská dohoda – která je podepsaná, ale ještě není ratifikovaná – pravidla vydávání vězňů ze Spojených států a do Spojených států by mohla být mnohem jasnější. Hovoříme tu o vězních, kteří podléhají vyšetřování nebo jsou podezřelí v souvislosti s terorismem. Tuto dohodu ještě musí ratifikovat několik členských států, naštěstí jich není mnoho. Ještě jednou jsem formálně vyzval všechny ministry spravedlnosti, aby co nejdříve ratifikovali tuto dohodu o vydávání vězňů mezi Evropou a Spojenými státy.

Ještě je tu bod, který se týká dohledu nad zpravodajskými službami. Tento bod se uvádí v obou zprávách, jde však o citlivou záležitost. Myslím si, že nejdůležitější ze všeho je vnitrostátní reakce, i když je třeba zdůraznit určité společné požadavky. Prvním požadavkem je posílení parlamentní kontroly v členských státech. Některé země přijaly nebo přijímají vnitrostátní právní předpisy zaměřená na značné posílení pravomoci svých vnitrostátních parlamentů, které se týkají dohledu nad činnostmi zpravodajských služeb. Podle mého názoru je to správná cesta, protože jak jistě uznáte, nedokáži si představit budoucí společné evropské právní předpisy, kterými by se řídily tajné služby, a myslím si tedy, že je velmi důležité, aby se o této záležitosti diskutovalo.

Vážený pane předsedající, na závěr bych rád uvedl, že si myslím, že o této záležitosti bychom měli dále diskutovat a zároveň mít na mysli právní stát jako princip a samozřejmě dodržování lidských práv; mezi základní práva však také patří právo nebýt obviněný, kromě případů, když se obvinění zakládá na důkazech získaných podle řádných postupů.

  Jas Gawronski, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, má politická skupina vyjádřila opodstatněnou kritiku zprávě pana Martyho a velkou většinou hlasovala proti zprávě, kterou předložil pan Fava. Je to zahanbující, protože tento Parlament by měl být schopen překonat svou vnitřní názorovou nejednotnost a vyprodukovat společnou pozici aspoň v souvislosti se záležitostmi, jako jsou terorismus a lidská práva. Bohužel, se nám to nepodařilo proto, že zpráva, kterou předložil pan Fava, vychází z tohoto předsudku: Spojené státy jsou vinny! Rok jsme tedy ztratili tím, že jsme nehledali pravdu, ale důkaz o této vině, přičemž jsme opomíjeli, a dokonce utajovali všechny skutečnosti, které by dokazovaly opak.

Rád bych ještě uvedl jeden praktický, a dá se říci, že skandální příklad. Jedním z důvodů, kvůli nimž jsme navštívili Polsko, byl rozhovor s novinářkou, která před rokem mezi prvními oznámila existenci věznic CIA v Polsku. Bohužel, když jsme se s ní setkali, změnila svůj názor; říkám „bohužel“, protože to myslím ironicky. Už si nebyla jistá; řekla nám, že dnes by už takový článek nenapsala. I když je tato zpráva plná svědectví novinářů, kteří mají na tezi zpravodaje stejný názor, není v ní ani zmínka o změně názoru této novinářky. Utráceli jsme peníze daňových poplatníků, promrhali jsme rok, aniž bychom objevili něco jiné kromě faktů, které už byly známé z tisku a z oficiálních i neoficiálních zdrojů USA, a kdyby prezident Bush nepoukázal na existenci věznic CIA, neměli bychom jistotu dokonce ani v tom.

Pane komisaři Frattini, řekl jste nám, že Polsku a Rumunsku jste napsal dopisy, v nichž je žádáte o vysvětlení, nedostal jste však odpovědi. Nikdy není dobré neodpovídat, nejsem však překvapený, protože tato obvinění nejsou podložená. Ve svém dopise odkazujete na domnělé informace, ne na konkrétní skutečnosti, a obě země už na nejvyšší úrovni uvedly, že vyšetřování uskutečnily a že podle jejich názoru žádné věznice CIA neexistují. Může a nemusí to být pravda a každý si o tom může myslet, co chce, jak jste však vy, pane Frattini, uvedl, není možné obviňovat bez důkazů.

Pravdou je, že zprávy, které předložili pan Fava a pan Marty, jsou plné frází, jako například „je velmi pravděpodobné“ a „nelze vyloučit“, z kterých potom vycházejí pevné závěry. Ať mi nikdo s cílem omluvit nedostatek důkazů neříká, že nejsme soud a že náš dokument je politickým dokumentem. Když jsme vyzváni, abychom zkoumali, ať jsou okolnosti dostatečně mimořádně na to, abychom se odvolávali na článek 7 Smlouvy o Evropské unii, už to není politické.

Vzhledem k tomu, že nyní v tomto Parlamentu cítím pozitivní naladění, pokud jde o novou zprávu o CIA, mám jedno doporučení. Přestaňme produkovat tendenční výklady minulosti; přestaňme vyšetřovat tuto záležitost, o níž jsme nic nezjistili. Nechejme to na soudy – jak řekl komisař – a na novináře, kteří mají nezbytné prostředky pro vyšetřování, a mohou to udělat lépe než my. Soustřeďme se na budoucnost, na politiku a na „doporučovací“ část, jež je jedinou přijatelnou částí zprávy, kterou předložil pan Fava.

Spojené státy určitě udělaly chyby; v některých případech porušily lidská práva, v rámci boje proti terorismu je však velmi jednoduché nedělat chyby, pokud se nedělá nic. Terorismus je novým fenoménem, který v našich právních předpisech není zakotvený, a právní předpisy se nyní musí přizpůsobit. Vypracujme právní předpisy týkající se řízení s cílem předcházet jakýmkoli dalším porušováním lidských práv, vyhýbat se opakování chyb z minulosti a přizpůsobit naše pravidla a nařízení novému druhu globální hrozby.

Snaha Komise vykonat celkové hodnocení opatření přijatých členskými státy je správná; ostatní iniciativy, které oznámil a začal realizovat pan Frattini, jsou také přijatelné. Zůstává však ještě mnoho práce, pokud se má terorismus řešit globálním, důrazným a koordinovaným způsobem. Mám na mysli internet a opatření k zabránění a potrestání kriminálních činů, s cílem vyhnout se paradoxní situaci, která spočívá v tom, že zatímco vlády jednají zejména na vnitrostátní úrovni, samotní teroristé jednají na globální úrovni prostřednictvím internetu a buněk umístěných všude ve světě.

Naše budoucnost závisí na naší schopnosti bojovat proti terorismu. Sjednoťme se s cílem vyhrát tento zápas.

  Claudio Fava, jménem skupiny PSE. – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, má zpráva byla přijata před sedmi měsíci a od té doby přicházejí náznaky, že se děje něco nového, jedině ze Spojených států. Jeden z těchto náznaků připomněl pan Gawronski: prezident Bush dekretem z 20. července potvrdil, že jeho administrativa se bude nadále uchylovat k nelegální činnosti CIA ve formě mimosoudního zajišťování a zadržování podezřelých teroristů v zemích, které si to přejí.

Dalším významným náznakem je, že Kongres USA začal vlastní nezávislé vyšetřování mimořádného vydávání. Znamená to, že nejde o historickou kapitolu, ale o současnou záležitost.

Soudní vyšetřování probíhají v čtyřech evropských zemích: Španělsku, Portugalsku, Německu a Itálii. Dosud se vydalo třicet devět předběžných příkazů k zadržení mnohých úředníků a agentů tajné služby Spojených států. V rámci prošetřování ze strany tohoto Parlamentu se zdokumentovala fakta, ne názory. Faktem například je, že některé z našich vládních a bezpečnostních služeb spolupracovaly s CIA při mimořádným vydávání. Pana komisaře Frattiniho bych rád upozornil, že naše zdroje v tomto případě nejsou anonymní. Našimi zdroji byla prohlášení vlád Spojeného království a Německa, jak je uvedeno ve zprávě.

Předložili jsme 48 doporučení, především Radě, a rádi bychom se dozvěděli, zda se Rada během těchto sedmi měsíců řídila aspoň jedním z těchto doporučení. Měli jsme především tyto dva požadavky: vyzvali jsme evropské instituce – včetně Rady –, aby převzaly své příslušné odpovědnosti podle článků 6 a 7 Smlouvy, a očekávali jsme, že Rada vyvine tlak na všechny příslušné vlády, aby předložily úplné a komplexní informace, s možností realizace vyslechnutí v případě potřeby. Nestalo se tak. Vážený pane Lobo Antunesi, není pravda, že Rada nemá pravomoc; Rada má pravomoc udělenou na základě článků 6 a 7 Smlouvy.

Naše požadavky by určitě mohlo splnit německé předsednictví a nyní portugalské předsednictví. Oceňujeme iniciativy pana Frattiniho, nejsme však spokojení s těmito dvěma šestiměsíčními předsednictvími, která ve skutečnosti umožnila zapomenout na rok práce našeho vyšetřovacího výboru. Vzhledem k tomu, že veřejnost v našich zemích se chce dozvědět pravdu, mlčení Rady – a musím říci, že mnohých našich vlád – je pro Evropu promarněnou šancí.

Není však v úmyslu tohoto Parlamentu vzdát se. Je mi líto, pane Gawronski, ale k tomuto tématu se musíme vrátit. Zpráva Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci z vlastní iniciativy bude naším příspěvkem v rámci boje proti terorismu takovým způsobem, který vždy a všude respektuje lidská práva každého jednotlivce; nejdůležitějším lidským právem, jak řekl před staletími Cesare Beccaria, je presumpce neviny.

  Ignasi Guardans Cambó, jménem skupiny ALDE. – (ES) Vážený pane předsedo, Parlament přijal usnesení o této záležitosti, Rada Evropy přijala další text o stejné záležitosti, jasný a explicitní ve všech oblastech, a ti z nás, kteří mají určité právní povědomí, však vědí a nejsou překvapení, že – říkám to s určitou dávkou ironie – existuje právní stát, především trestní právo, na základě kterého není nikdo povinný uskutečňovat sebekritické prohlášení. Překvapuje nás to: Rada a všechny vlády to uplatňují na sebe.

V tomto případě se namísto přijetí opatření rozhodli nadále mlčet, podobně jako obžalovaný, který se nehájí, ale odmítá akceptovat obvinění prostě tím, že zůstává nečinný a nadále mlčí.

Je zahanbující vidět Radu jako instituci a všechny její členy, jak jednají jednotně a kolektivně těží z právních předpisů, které obžalovaní využívají před soudem. Mlčení institucí v souvislosti s odpovědností, ať už aktivní nebo pasivní, na základě akcí nebo nedbalosti, na základě přesvědčení nebo strachu ze způsobení problémů v důsledku tlaku ze strany spojeneckého národa: toto mlčení jednou z největších potup demokratického kontextu, v kterém dnes žijeme, a týká se všech zainteresovaných.

Je podobně těžké uplatňovat mechanismy odpovědnosti v Evropské unii, protože tyto mechanismy nejsou určené na uplatňování vůči všem členským státem, které se snaží navzájem se chránit.

Při vypracovávání Smlouvy a navrhování článků 6 a 7 si určitě nikdo nepředstavil, že bychom se nacházeli v situaci, v níž bychom neřešili porušování základních práv nebo nečinnost týkající se ochrany základních práv ze strany vlády, ale ze strany evropské instituce: samotná Rada zůstává nečinným společníkem, za spoluúčasti všech členských států. Takováto situace se nikdy nepředpokládala a skutečně představuje ochranu.

Nemáme žádné právní mechanismy, abychom vůči tomu přijali opatření, zástupci Rady bych však chtěl říci, že historie tyto záležitosti objasní, protože historie vždy objasní chyby současnosti, v níž se pod záminkou ochrany naší svobody ohrožují všechny koncepce, na kterých byla založená Evropská unie.

  Konrad Szymański , jménem skupiny UEN. – (PL) Zpráva, kterou předložil pan Fava, je založená na nepřímých důkazech, a namísto pevných závěrů se v ní vytváří pocit podezření vůči členským státům.

Zpráva pana Martyho byla dokonce vypracovaná ještě méně zodpovědným způsobem. Všechny její zjištění se zakládají na anonymních zdrojích, a proto je není možné ověřit. Tento přístup nemůže poskytnout žádná ubezpečení, že zpráva pana Martyho nepodléhala manipulaci ze strany služeb a organizací, které nejsou ochotné zapojit se do transatlantické spolupráce v zájmu překonání terorismu. Jsem velmi rád, že pan Antunes uvedl, že mezinárodní právní předpisy nejsou dostatečné k řešení problémů spojených s terorismem. Ani jedna ze zpráv, o kterých diskutujeme, nebyla v ničem přínosem. Oficiální vyšetřování a zkoumání, která se v Polsku uskutečnila, jsou v souladu s našimi principy občanské kontroly tajných služeb. Kromě toho, naše principy jsou v souladu s příslušnými evropskými normami v této oblasti. Nevidím proto smysl opakování této diskuse.

  Cem Özdemir, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, zprávu, kterou předložil pan Fava, schválil tento Parlament v únoru 2007 a obsahuje dlouhý seznam doporučení, která se týkají právních i politických aspektů. Rád bych věděl, jak by se Rada na tato doporučení odvolala a uvedla podrobnosti o tom, co se od té doby udělalo. Pokud Rada nemá k dispozici zprávu, kterou předložil pan Fava, rádi jí poskytneme další kopii. Potom bychom však byli velmi zvědaví na to, co se vykonalo v souvislosti s doporučeními uvedenými v této zprávě, především pokud jde o spolupráci s členskými státy, ale i v souvislosti s úlohou samotné Rady, jíž se v této zprávě věnuje pozornost.

Pan Dick Marty, zpravodaj Rady Evropy, předložil v červenci tohoto roku také druhou zprávu. Chtěl bych se omezit na dva body. V této zprávě uvádí, že některé evropské vlády nejen bránily v hledání pravdy, dokonce v tom pokračovaly prostřednictvím vytváření koncepce „státních tajemství“. Není to nic jiného než zneužívání utajování s cílem chránit ty, kteří porušili právo. Je mi líto, že tuto kritiku uplatňuje na mou vlastní zemi, jíž je Spolková republika Německo, a především na Itálii. Na druhé straně uvádí pozitivní příklady Bosny a Hercegoviny a Kanady, která má v rámci Parlamentního shromáždění Rady Evropy statut pozorovatele. Na druhé straně však explicitně uvádí Polsko a Rumunsko, a na tyto země odkazuje v souvislosti s tajnými záchytnými středisky. Byl bych rád, kdyby nám Rada i v souvislosti s tímto bodem poskytla informace o tom, co se vykonalo.

V tomto případě nestačí uvádět subsidiaritu členských států, protože jde o společné evropské hodnoty. Rád bych vás upozornil na články 6 a 7 Smlouvy. Uplatňují se ve všech členských státech bez ohledu na subsidiaritu.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážený pane předsedo, ráda bych popsala, s čím jsme se setkali během takzvané války proti terorismu jako metody „přesouvání“ zneužívání lidských práv.

Lidé se zadržují v Guantánamu, kde jsou zbavováni svých nejzákladnějších práv. Lidé se vydávají nelegálním režimům, protože ostatní si nechtějí špinit ruce. Provozují se tajné věznice, jak prezident Bush sám přiznal, a evropské vlády se jednoduše nedívaly, když CIA systematicky porušovala lidská práva na jejich svrchovaném území.

Rada Evropy a tento Parlament nezůstaly zticha v případě těchto skandálních událostí; namísto toho shromažďovaly informace, vyšetřovaly uvedená porušování a nepochybně je zřetelně kritizovaly. Pan Dick Marty v tomto případě odvedl skutečně mnoho práce a ráda bych mu za to poděkovala. Ve zprávě, kterou předložil náš kolega pan Fava a kterou má skupina podpořila, se vyzývá k okamžitému ukončení praxe, která nyní vyšla najevo, stalo se však něco?

Například v případě Khaleda el-Masriho se má vláda jen před několika dny sklonila před vládou USA. Administrativě USA odmítá předložit žádost mnichovských prokurátorů o vydání třinácti agentů CIA, kteří jsou obvinění ze zneužívání pana el-Masriho. Proč? Jednoduše proto, že samotné předložení žádosti by Washington rozzlobilo.

Nemám nic proti spojení sil mé vlastní země a Spojených států s cílem bojovat proti hrozbě terorismu, znamená to však, že únosy a mučení už nejsou trestnými činy? Určitě nelze agentům CIA dát plnou moc, aby si mohli dělat, co chtějí? Skutečně jde o určitý druh transatlantické bezpečnostní zóny, o níž právě německý ministr vnitra mluvil?

Naše základní hodnoty – a především komplexní ochrana lidských práv – nemohou padnout za oběť této takzvané vojny proti terorismu. Evropský parlament a Rada Evropy tuto skutečnost správně zdůraznily a od Rady a Komise očekávám, že tento princip bez výhrady podpoří a především, že se jím budou řídit při svých akcích. Ráda bych řekla, že to, co jsem dnes od Rady slyšela, není vůbec adekvátní. Skutečně očekávám, že Rada bude jednat v souladu s principy, které sama zformulovala, a že bude následovat doporučení Evropského parlamentu.

  Johannes Blokland, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Vážený pane předsedo, už jsou to téměř dva roky, od doby, kdy Parlament rozhodl o zřízení dočasného vyšetřovacího výboru; toto rozhodnutí se prosadilo navzdory vážným výhradám a opodstatněným námitkám. Dnes, o dva roky později, se tyto námitky opět překládají. Dnes diskutujeme o dvou zprávách: o zprávách, které předložili pan Morty a pan Fava. Zpráva, kterou předložil pan Fava, nepřidává k zprávě pana Mortyho nic, o čem bychom už předtím nevěděli.

Zpráva Rady Evropy byla vyvážená a opatrná při obviňovaní členských států. Nelze to však říci, bohužel, o zprávě v tomto Parlamentu. Skutečnost, že dnes diskutujeme o obou zprávách, můžeme označit za pokrok. Takový pokrok v oblasti spolupráce se naštěstí rýsuje i v rámci agentury pro základní práva.

Na konferenci předsedů politických skupin se správně vyzvalo k úzké spolupráci mezi Parlamentem a Radou Evropy. Pokud jde o základní práva, spolupráce je klíčová, protože ochrana základních práv má velký význam. Jestliže je to účelem vyšetřování akcí amerických bezpečnostních služeb na území Evropy, Rada se k této snaze musí také přihlásit. Možno v rámci transatlantických vztahů uzavřít dohody týkající se boje proti terorismu, nebo to zůstane na úrovni jednostranně uložených opatření?

V rámci všech opatření zaměřených na boj proti terorismu se právům často věnuje málo pozornosti. Po dvou vyšetřováních je čas podívat se do budoucnosti a pokusit se obnovit vztahy se Spojenými státy jako rovnocenným partnerem. Velmi bych ocenil, kdyby nám ráda oznámila své plány v této konkrétní záležitosti obnovení vztahů. Budeme vyvíjet tlak na Spojené státy, aby se vysvětlila otázka, zda na území EU byly tajné záchytné tábory, nebo se budeme usilovat, aby se to už nezopakovalo?

Na závěr, pane předsedající, mám otázku pro vás: V rámci diskuse jsem se 14. února zeptal, zda bychom nemohli dostat odhad nákladů vyšetřování dočasného výboru. Dodnes jsme nedostali žádné informace. Pane předsedající, mohl byste dohodnout i finanční zprávu kromě zprávy o vyšetřování? A mohla by i Rada předložit nějaké informace o nákladech, které vznikly v rámci vyšetřování pana Martyho? Pan Gawronski má pravdu: jde o utrácení peněz daňových poplatníků.

  Jan Marinus Wiersma (PSE). – (NL) Vážený pane předsedo, jménem své skupiny bych chtěl uvést několik poznámek. Je skutečně škoda, že dnes jsme dospěli k názoru, že Rada skutečně neodpověděla na otázky, které se uvádějí v lednové zprávě, kterou předložil pan Claudio Fava, částečně jménem Parlamentu. Co vlastně udělala Rada s našimi závěry a se závěry Rady Evropy? Uskutečnily se vůbec nějaké konzultace s cílem zabránit zopakování postupů uvedených v těchto zprávách?

S reakcí Komise jsme spokojenější. Komise se pustila do hodnocení protiteroristických opatření a způsobu jejich implementace. Jsem skutečně velmi potěšený, že pan komisař právě uvedl způsoby, kterými možno předcházet přistání letadel, které nelegálním způsobem převážejí lidí, na evropských letištích v budoucnosti; je potřebné zavést systém kontroly této takzvané státní letecké dopravy.

Kromě toho jsme samozřejmě potěšeni, že byl jmenovaný další koordinátor boje proti terorismu a přejeme mu mnoho úspěchů. Byli jsme trochu překvapeni náhlým příchodem pana Grijs de Vriesa, který nikdy nepůsobil dojmem, že ve své práci je skutečně tak schopný. Doufáme, že postavení nového koordinátora se posílí a že nový koordinátor bude v budoucnosti v případě potřeby schopen odpovědět na otázky Parlamentu.

Nyní přejdu k zprávě pana Martyho o možných tajných věznicích v Polsku a Rumunsku. Souhlasím s poznámkami, které tu zazněly v souvislosti se skutečností, že poslední zpráva byla založená na anonymních svědectvích. Pan Marty musí ještě objasnit, jaká kritéria používá Rada Evropy, neboť je možné citovat anonymní zdroje a z tohoto důvodu nejsme zcela spokojení s přístupem pana Martyho. Množství lidí bylo obviněných a neobjevily se žádné nové skutečnosti. Myslím si, že nyní je vhodný čas, aby pan Marty řekl, či možno tento seznam zrušit, především proto, že jsou na něm dva naši kolegové. Už jsem se o tom zmiňoval před časem, když jsme s panem Martym diskutovali v rámci výboru.

A jeden bod na závěr. Je samozřejmě důležité, abychom občanům vysvětlili, že postupy, které se realizovaly v některých členských státech, jako například únosy lidí mimo Evropské unii tajnými službami, se už nemohou opakovat, že CIA nemůže v Evropě působit bez žádného dohledu vnitrostátních orgánů. Zdá se, že Američané se řídí podle jiných pravidel než my. Nejnovější příklady odmítnutí vydání lidí nebo souhlasu se žádostí Itálie a Německa o deportaci ze strany Američanů jsou dalším znamením, že se skutečně řídíme podle jiných norem. Tyto dva příklady nám demonstrují způsob spolupráce mezi Evropskou unií a Spojenými státy, pokud jde o boj proti terorismu. Skutečně Američané dodržují stejná pravidla, pokud jde o bezpečnost a lidská práva?

  Sarah Ludford (ALDE). Vážený pane předsedo, předseda Rady mávl rukou a řekl, že EU nemá pravomoc jednat, že s nelegálními lety a tajnými věznicemi „nemáme nic společné“. Potom uvedl, že Rada se zapojuje do aktivního prosazování lidských práv mimo Unii. Je mi skutečně dost špatně, když poslouchám předsednictví, jak donekonečna opakují evropské hodnoty a přitom tvrdí, že nedokáží přijmout odpovědnost za zneužívání lidských práv v rámci EU.

Existují dvě věci, které byste mohli udělat. Proč podepsalo Úmluvu na ochranu všech osob před nuceným zmizením jen dvanáct členských států a proč se podepsání vyhnuly právě Spojené království, Německo, Španělsko, Polsko a Rumunsko – velmi zajímavý seznam – a samozřejmě Spojené státy? Za druhé, mohli byste zařídit, aby členské státy dobrovolně přijaly vězně z Guantánama, kteří mají být propuštění. Spojené království muselo být postaveno před soud předtím, než nabídlo pěti obyvatelům Spojeného království, aby se vrátili domů. Pokud EU vyzývá k zavření Guantánama, což jsme víceméně udělali, ať členské státy dodrží své slovo.

Souhlasím s panem Frattinim, že parlamentní vyšetřování není dostatečné. Neměli jsme pravomoci ani vyšetřovací metody policie a soudů, především bych však ráda uvedla, že svědectví obětí a jiných osob, které jsme získali a uveřejnili, byla závažná, shodná a přesvědčivá. Za druhé, je směšné kritizovat parlamentní zprávu, když členské státy odmítly podpořit policejní nebo soudní vyšetřování.

Výbor Spojeného království pro zpravodajskou činnost a bezpečnost, který jmenuje předseda vlády a který se předsedovi vlády – ne parlamentu – také zodpovídá, kritizoval britské tajné služby za to, že si neuvědomily, že informace, které poskytují CIA, by se mohly zneužít k únosům, zmizení a mučení. Pokud jsou naše britské zpravodajské služby skutečně také naivní, necítím se skutečně velmi dobře.

Je skutečně příjemné slyšet, že komisař Frattini ukončuje zneužívání evropského vzdušného prostoru, když už je pozdě, přičemž soukromá letadla se vyhýbala kontrolám na státních letištích nebo nevyplňovala letové plány, není to však náhradou odpovědnosti za předcházející povolení nebo tolerancí nelegálních letů přes evropské území nebo existence tajných věznic na tomto území.

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Zpráva, kterou předložil pan Fava, a zpráva pana Martyho za Radu Evropy mají společný rys: chybějí v nich důkazy. Obsahují mnoho nejasných, irelevantních úvah zpravodajů, které se týkají vydávání osob podezřelých z terorismu a údajných tajných center CIA v Evropě.

O zprávě pana Favy se už diskutovalo při mnohých příležitostech a další debata by byla ztráta času. Rád bych však srdečně poblahopřál panu Martymu. Na začátku se rozhodl, že jeho jméno se stane známým, a v této souvislosti byl určitě velmi úspěšný. Obě jeho zprávy mají žalostný standard, a jako právník se zcela zesměšnil. Pan Marty asi dospěl k závěru, že to stálo za to, aby se jeho jméno stalo v politických kruzích známým. Kromě jiného neumožnil vyslechnout jednotlivce, kteří dobrovolně předstoupili, včetně poslanců Evropského parlamentu, kterých ve zprávě nejprve obvinil, potom si však nemohl najít čas.

Pan Marty neodpověděl na opakované výzvy polských orgánů. Nebyl schopný nabídnout vysvětlení tohoto jednání, když se objevil před Výborem pro zahraniční věci. Pan Marty má vážné problémy při rozlišování skutečností od spekulací. Uznávám, že by to ohrozilo taktický přístup a strategický cíl, který si stanovil od začátku, konkrétně politické sebezviditelnění. Je škoda, že k dosažení této ambice využívá dobré jméno Rady Evropy.

  Hélène Flautre (Verts/ALE). – (FR) Vážený pane předsedo, organizace Amnesty International stanovila tón naší diskuse prohlášením, které dnes vydala. V tomto prohlášení se vlastně uvádí, že Německo odmítá požádat o vydání některých občanů USA, příslušníků CIA, kteří jsou podezřelí z organizování zajištění a zadržení pana Khaleda el-Masriho a jeho následného mučení.

Právní systém proto na základě politického rozhodnutí nemá prostředky pro šíření spravedlnosti v případech, které se týkají údajného porušování lidských práv, spáchaného jménem boje proti terorismu. Je to přesně ta situace, o kterou v této diskusi jde.

Pane úřadující předsedo Rady, řekl jste určité věci a uvedl jste hypotetické úvahy, jako například: „Boj proti terorismu se musí realizovat v rámci dodržování lidských práv“. Souhlasíme s vámi. Dnešní diskuse však ukazuje, že nyní se potvrzují skutečná fakta: členské státy Evropské unie se zúčastňovaly programu tajného zadržování a vydávání, které v rámci území EU realizovala CIA, přičemž se porušovaly právní předpisy. Nyní se to dokázalo.

Naše otázka zní: Jaké iniciativy se nyní chystáte přijmout? Jaká máte ponaučení z této situace? Kdy uznáte tyto nelegální aktivity jasným způsobem a jménem Rady? Kdy začnete vyvíjet tlak na členské státy, aby poskytly úplné, přesné a podrobné informace o tom, co se předkládalo národním parlamentům a poslancům tohoto Parlamentu? Kdy zařídíte, aby členské státy konečně přestaly poskytovat diplomatická ubezpečení?

Vítám oznámení pana komisaře Frattiniho, že bude předložena zpráva o efektivitě protiteroristických opatření a dodržovaní lidských práv. Jsem přesvědčená, že Parlament očekává tuto zprávu s velkým zájmem a velmi se těším na společnou diskusi o této zprávě. Ráda bych vás zde a teď k této diskusi vyzvala.

  Giusto Catania (GUE/NGL). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, jsem přesvědčený, že při schválení zprávy pana Favy vykonal tento Parlament značný kus práce. Myslím si také, že Generální shromáždění Rady Evropy významným způsobem přispělo k potvrzení pravdy, která nyní vyšla najevo: existovaly tisíce letů, existovaly desítky únosů a evropské vlády a zpravodajské služby EU v tom byly přímo zainteresované.

Máme svědecké výpovědi a také máme zápis zvláštního výboru Evropského parlamentu, v němž se dokazuje skutečnost, že evropské vlády se setkaly s administrativou Spojených států a diskutovaly o mimořádném vydávání podezřelých osob. Je to skutečně dokázáno a veřejně známé a myslím si, že si to zaslouží respekt dokonce i těch kolegů, kteří hlasovali proti této zprávě.

Tato aféra má jen jedno černé místo: mlčení Rady. Je to spíše trapné vzhledem k tomu, že všichni ostatní se k tomu vyjádřili. Je tu však jedna anomálie: zatímco Rada nadále mlčí, vlády jednají. Není pravda, že vlády zavírají oči; dělají všechno, co mohou, aby zabránily objasnění pravdy. Italská vláda v současnosti například brání úsilí o vydání agentů CIA zainteresovaných do soudních opatření, dokonce vyzvala k oficiálnímu utajení s cílem zpomalit soudní aktivitu v případě Abu Omara. Vlády tedy v každém případě jednají, i když Rada nadále mlčí. Podle mého názoru to není správné! Výborná práce tohoto Parlamentu si zaslouží uznání a náznak uznání by měl v první řadě přijít ze strany Rady.

  Wolfgang Kreissl-Dörfler (PSE). – (DE) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, ve výboru jsme si svou práci udělali. Dokázalo se, že CIA unášela v Evropě lidi. Prokuratury v Milánu a Mnichově to bez všech pochybností zjistily a prokázaly.

Co je to však za politiku, když odpovědné osoby v Římě a Berlíně nyní odmítají schválit zatykač – správným výrazem je – na vládu Spojených států. Únosci – jimiž agenti CIA, kteří unesli Khaleda el-Masriho v Skopje, nepochybně jsou – musí být vydáni. V právním státě – kterým bezesporu jsme – platí právní předpisy pro všechny stejně. Je to pravda, dokonce i když někteří vysoce postavení bezpečnostní úředníci v Berlíně tvrdí, že vztahy s vládou USA se poněkud pošramotily kvůli činnosti mnichovské prokuratury, která si prostě dělá svou práci předepsaným způsobem: má to velkou výpovědní hodnotu, pokud jde o mentalitu těchto lidí a jejich postoj k právnímu státu.

Ano, proti mezinárodnímu terorismu je třeba bojovat všemi prostředky, ale prosím vás, prostředky, které jsou k dispozici v rámci právního státu, a ne metodami Divokého západu na základě principu země původu, jak to tu dělala CIA. Je správné a dobré, když spolková kancléřka Angela Merkelová vyzývá Čínu, aby dodržovala lidská práva, a přijímá dalajlamu, nestačí to však. I v Evropě máme hodně práce. Nemůžeme mít selektivní právní stát, právní stát, který je silný, jen když vyhovuje systému.

Když poslouchám otázky týkající se nákladů výboru, skutečných nákladů demokracie, tímto lidem musím říci: Moji milí, diktatura je mnohem levnější, jakou má však cenu? Má takovou cenu, kterou nechceme platit!

  Sophia in ’t Veld (ALDE). – (NL) Vážený pane předsedo, souhlasím s předešlými řečníky. Členské státy jednaly společně v Radě i v NATO, a proto musíme za naše akce také zodpovídat společně jako Rada; nelze se skrývat za argument pravomoci a subsidiarity; nelze udělat obětní beránky z dvou konkrétních členských států. Stále se říká, že neexistuje přesvědčivý právní důkaz. Není potřebný především proto, že máme svědka, samotného pana Bushe, který uvedl: ano, existuje vydávání, ano, existují nelegální zařízení. Zajdu ještě dále: myslíme si, že je to vynikající myšlenka. Navíc, tyto skutečnosti byly dokázány v soudních případech v Německu a Itálii, mimo všech ostatních faktů, které máme na stole.

Kromě toho, Parlament není soudem – pan Frattini má pravdu – členské státy však nemají jen právní, ale i politickou a morální povinnost zodpovídat za své akce, nejen před soudem, ale i před svými občany. Mohou se ministři v Radě podívat svým občanům přímo do očí a říci, že porušování lidských práv v Evropě zůstanou nepotrestaná? Přesně o to tu jde. Obvinění jsou velmi vážná, a jestli to podle Rady vůbec není pravda, potom jejich musí vyvrátit. Pokud je však v těchto obviněních aspoň zrnko pravdy, potom jsou skutečnosti dost vážné na oprávnění vyšetřování.

Na závěr, také souhlasím s těmi, kteří jsou „pro“ vydávání osob mezi Spojenými státy a Evropskou unií; avšak nejen když jde o osoby, které považují za podezřelé Spojené státy, ale i když země Evropské unie žádají o vydání agentů CIA.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedo, předcházející řečník zmínil prezidenta Bushe. Rád bych zdůraznil, že prezident Bush neuvedl Evropu, a proto by se na něj neměli odvolávat. Nebudu se vyjadřovat k zprávě, kterou předložit pan Fava, neboť se o ní už řeklo hodně. Namísto toho se zaměřím na zprávu pana Martyho.

Dnes bychom mohli také diskutovat o abstraktním umění. Říkám to proto, že abstraktní umění existuje, i když je někdy nepochopitelné. Neexistuje žádný způsob ověření, zda jsou obvinění týkající se operací CIA a přítomnosti zadržovaných osob v Polsku na něčem založené, podobně jako nepřímý důkaz týkající se existence yettiho v Himalájích a lochneské příšery ve Skotsku není důvodem pro přesvědčení, že tyto dvě bytosti existují.

V parlamentní zprávě se uvádějí věznice CIA, které by mohly být umístěny na amerických vojenských základnách v Evropě. Dnes večer by na nádvoří Parlamentu mohla přistát celá flotila UFO. Mohla by přistát, ale nepřistála. Zajisté, pokud bychom zřídili vyšetřovací výbor, mohl by dospět k jinému názoru.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Vážený pane předsedo, když poslouchám Radu a některé své kolegy, nabývám přesvědčení, že jsme zůstali v lednu 2006, jako by se od té doby nic nestalo, jenže od té doby jsme měli vyšetřovací výbor, množství zpráv, a co je nejdůležitější, prezident Spojených států přiznal, že se tyto praktiky skutečně vyskytovaly.

Co víc potřebují vlády a Rada, aby hodnověrným způsobem odpověděli evropským občanům a této záležitosti přidali trochu prestiže a důvěryhodnosti? Je zřejmé, že mezi činy a slovy existuje značná mezera.

Vyzývá se k přiměřené důslednosti, a já souhlasím, je však zapotřebí říci, že s důsledností souvisí fakta a důkazy, fakta, která se čas od času opět objevovala, a my nyní chceme vědět, nejen kdo je odpovědný, ale i do jaké míry.

Rád bych se tedy pana Loba Antunese velmi přímo zeptal: kdy už konečně požádáte evropské vlády a vládu Spojených států, aby ukončily tyto praktiky, které jsme už mnohokrát potvrdili? Kdy už konečně získáte zpět prestiž a důvěryhodnost, kterou Rada a Evropská unie jako celek každým dnem ztrácejí?

  Jens Holm (GUE/NGL). – (SV) Vážený pane předsedo, jak všichni víme, v naší zprávě se dokumentuje 1 245 případů nelegální letů CIA, 21 nelegálních únosů a mnoho případů mučení a zneužívání. Požadovali jsme uzavření vězeňských táborů, jakým je například Guantánamo, a aby EU zaručila, že takováto zneužívání se už nikdy nebudou opakovat. Čeho jsme dosáhli? Bohužel, velmi mála. USA nadále pokračují v zneužívání v rámci takzvané války proti terorismu. Bylo smutné poslouchat reakci Rady na naše důležité požadavky.

Byl bych rád, kdyby Rada řekla, že vyvíjíme tlak na USA, aby skončily s únosy a aby zavřely všechny vězeňské tábory. Přeji si, aby Evropská unie – nejen my v Evropském parlamentu – řekla, že zastáváme lidská práva. Přeji si, aby EU prohlásila, že boj proti terorismu nelze nikdy vést nelegálními prostředky. Je jasné, že za lidská práva je třeba bojovat bez ustání. Musíme pokračovat v dohledu a zabezpečit, aby se už žádná nevinná osoba nestala obětí takzvané války proti terorismu.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Před oním dnem v září 2006, kdy prezident Bush potvrdil existenci tajných věznic ve třetích zemích, považovala portugalská vláda ubezpečení Washingtonu, že nebyla porušená suverenita nebo zákonnost evropských spojenců, za důvěryhodné.

Po tomto dni, kdy se ukázalo, že v Evropě se uskutečnila různá vydávání, se však ukázalo jako potřebné vyšetřit, zda se toho Portugalsko nebo portugalští agenti zúčastnili, a především zabránit jejich další účasti. Pro mě však bylo politováníhodné a smutné, že 10. ledna 2007 socialistická strana, má strana, vládní strana, hlasovala proti zřízení parlamentního vyšetřovacího výboru. Ukázalo se však, že na portugalských letištích se uskutečnilo více než 100 mezipřistání letadel zapojených do programu vydávání. Portugalská vláda navzdory opakovaným žádostem nikdy nepředložila seznamy pasažérů a posádek nejpodezřelejších letů, které SEF (Portugalská cizinecká a hraniční služba) kontrolovala a identifikovala, národnímu parlamentu ani tomuto Parlamentu.

Portugalská vláda nepovolila ani vyslechnutí ředitele tajné služby ani jeho předchůdců od roku 2002 v rámci mise Evropského parlamentu, která navštívila Lisabon v prosinci 2006. Portugalská vláda neposkytla národnímu parlamentu ani Evropskému parlamentu mnohokrát žádaný seznam civilních a vojenských letů do Guantánama a z Guantánama, které se uskutečnily nad portugalským územím. Do prosince 2006 vláda odmítala existenci těchto letů. Byly však zaznamenané a vytvořený seznam obsahuje 94 přeletů a 17 mezipřistání konkrétních civilních a vojenských letadel USA od ledna 2002 do konce června 2006.

Existují důkazy o tom, že některými z těchto letů se přepravovali vězni ze základny Incirlik v Turecku do Guantánama, včetně „bosenské šestky“. Portugalská vláda nepopřela, že seznam, který dostal Evropský parlament, je pravý, namísto toho tvrdila, že záchytné centrum Guantánamo není totéž co vojenská základna Guantánamo a že lety směřující na tuto vojenskou základnu byly pravděpodobně „normální“ a pod dohledem OSN nebo NATO. Generální tajemník NATO následně toto prohlášení písemně odmítl.

V lednu 2006 jsem získala důkaz, že na základně Lajes na Azorských ostrovech byly během svého transferu do letadla USA zpozorováni svázaní vězni. Novináři tento důkaz potvrdili a uveřejnili zprávy včetně fotografií těchto budov.

Vážený pane předsedající, v Portugalsku nyní probíhá soudní vyšetřování. Nezačalo bohužel na žádost portugalské vlády, ale z mé iniciativy. Pravda však musí vyjít najevo, vzhledem k znepokojujícím skutečnostem, které zjistil tento Parlament a které se objevily během vlády pana Durão Barrosa a během této vlády.

  Janusz Onyszkiewicz (ALDE). – (PL) Vážený pane předsedo, během svého vystoupení bych se také rád zaměřil na zprávu pana Martyho, která se v tomto Parlamentu často uvádí. Důvodem je, že tato zpráva je charakteristická vysokým stupněm záměny mezi objektivní pravdou a subjektivními hodnoceními.

Zastupuji stranu, která je v opozici současné vlády a která byla také v opozici minulé vlády. Stoupenci mé strany nehlasovali ani pro současného prezidenta, ani za jeho předchůdce. Naše strana pevně obhajuje lidská práva a základní svobody. Považovali bychom za mimořádně důležité mít k dispozici argumenty tohoto druhu, neboť se snažíme překonat naši politickou opozici v Polsku. Takovéto argumenty bohužel nemáme k dispozici, protože jednoduše neexistují. Pod záštitou polské vlády se také uskutečnilo vyšetřování stálého výboru, v kterém je zastoupená opozice. Uvedeným vyšetřováním se nic neodhalilo; nic se neodhalilo ani vyšetřováním veřejného ochránce práv. Nesmíme proto zaměňovat subjektivní hodnocení skutečnostmi. Žádné skutečnosti neexistují.

  Giulietto Chiesa (PSE). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, mnoho měsíců uplynulo od chvíle, kdy Parlament odsoudil dobře zdokumentované závažné nelegální akty spáchané nebo tolerované různými evropskými vládami spolu s tajnými službami Spojených států. Tehdy jsme zdůrazňovali, že tytéž evropské vlády dělají málo nebo nedělají nic v rámci spolupráce s parlamentním výborem usilujícím se o odhalení pravdy a odpovědnosti.

Vzhledem k prohlášení Komise a Rady můžeme říci, že od té doby se věci sotva pohnuly. S cílem přinutit členské státy, aby předložily adekvátní informace o činnostech svých tajných služeb, se udělalo velmi málo nebo vůbec nic, odhlédnuto od chvályhodných dopisů, na které odkázal pan komisař Frattini. Vůbec nic se neudělalo s cílem předefinovat úlohu a nezávislost tajných služeb některých zemí, pokud jde o zřejmou nadvládu a řízení, o které se snaží tajné služby USA.

Vzhledem k tomu, co víme například o Itálii, Polsku, Spojeném království a Německu, je třeba říci, že některá důležitá řídicí centra evropské bezpečnosti jsou podřízena Spojeným státům. I kdyby náš nejdůležitější spojenec respektoval evropské právní předpisy a zásady, nikdy bychom určitě nemohli souhlasit se ztrátou evropské suverenity!

Začíná to však být nesnesitelné, když víme, že náš nejdůležitější spojenec se k nám chová imperialistickým způsobem, přičemž ignoruje nebo porušuje naše právní předpisy na našem území. Rád bych proto vyjádřil své zklamání z prohlášení Rady a Komise. Jsem přesvědčený, že Parlament musí pokračovat ve své dobré práci.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Vážený pane předsedo, zavíráním očí nad mučením a porušováním lidských práv ze strany státu nelze terorismus porazit. Bude se tím prohlubovat nepřátelská nálada a způsobí to novou vlnu teroristické aktivity. To je trpké ponaučení z třicet let trvajícího konfliktu v Severním Irsku. Demokratický stát nemůže zavírat oči nad porušováním lidských práv a mučením. Naopak, v rámci snahy o ukončení teroru je mimořádně důležité, abychom ukázali sílu našeho závazku vůči spravedlnosti.

Nedostatečná reakce členských států na doporučení tohoto Parlamentu je dost smutná. Musím říci, že stejně smutné je vidět některé pravicové poslance tohoto Parlamentu, jak pštrosím způsobem nadále popírají jasné skutečnosti. Spojené státy přiznaly nelegální zadržování, přepravu a mučení podezřelých a v skutečnosti v tom mohou pokračovat. To nyní nevíme.

Některé členské státy EU při tomto porušovaní lidských práv spolupracují. S politováním konstatuji, že Irsko umožnilo, aby na jeho území přistálo 147 letadel provozovaných CIA, o některých z nichž je známo, že byla součástí vydávání vězňů. V Irsku se neuskutečnilo žádné parlamentní vyšetřování; v Irsku neexistovala parlamentní kontrola tajných služeb a neuskutečnila se tu ani žádná kontrola letadel CIA. Irská komise pro lidská práva oznámila, že přehodnocuje své kontakty s irskou vládou v této souvislosti a že předkládá návrh na ukončení spolupráce tento rok.

Na závěr bych rád zareagoval na pana Bloklanda, který se ptal na náklady spojené s vyšetřováním tohoto Parlamentu. Je to legitimní otázka, mohl bych se ho však zeptat, jakou cenu připisuje lidským právům? Jakou cenu připisuje prevenci mučení? Jsem přesvědčený, že těmto záležitostem nelze připisovat cenu. Nelze brát ohled na náklady s cílem odhalit tuto praxi a přijmout opatření na její ukončení.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Budu co nejstručnější, v rámci této diskuse však zaznělo mnoho různých příspěvků a otázek. Vážený pana předsedo, jak jistě pochopíte, některým z těchto otázek musím věnovat plnou pozornost a musím na ně reagovat. Poslanci tohoto Parlamentu během uvedené diskuse samozřejmě vyjádřili mnoho stanovisek, ne všechna jednotná. Všechny z nich si zaslouží, abych jejich plně respektoval, navzdory tomu nemohu se všemi souhlasit. Nemohu souhlasit především s vystoupením jedné poslankyně z mé vlasti, která se ve svém vystoupení věnovala výlučně situaci v Portugalsku. S tímto vystoupením určitě nemohu souhlasit v žádném ohledu. Navzdory tímto rozdílným názorům jsem přesvědčený, že jsme se všichni shodli v důležitém bodě, že do boje proti terorismu jsme zapojení jménem svobody, a že tuto válku můžeme vyhrát jen v rámci svobody.

Jak jsem už uvedl na začátku svého vystoupení, boj proti mezinárodnímu terorismu je možné vyhrát jen prostřednictvím společného úsilí a při respektování společných hodnot a společných základních principů Evropské unie a Spojených států.

Je pravda, že Rada dostávala výzvy, aby konala, jak jsem však už uvedl a jak uvedlo i předcházející předsednictví, samotná Rada nemá v této oblasti žádnou pravomoc. Můžete to odmítat, ale je to pravda. Dnes se tu hovořilo o článcích 6 a 7 smluv. Jak jistě víte, v těchto článcích se uvádějí principy a hodnoty, nestanovují se v nich však pravomoci. Instituce mohou v souladu s takzvaným principem udělování pravomocí tyto pravomoci vykonávat, jen pokud jim byly efektivně, jasně a výslovně udělené na základě smluv. Takovým způsobem fungují instituce Unie. Komise dnes přece předložila soubor návrhů a iniciativ, z nichž se některé už uskutečnily a některé se ještě teprve chystají a které si přirozeně zaslouží plnou pozornost a snahu Rady. Rada samozřejmě přivítá návrhy Komise.

Kromě toho bych rád zdůraznil, že členské státy přijaly množství iniciativ, především prostřednictvím svých parlamentů, přičemž vyšetřování se konají v souladu s doporučeními uvedenými ve zprávě Evropského parlamentu. V této souvislosti mám zvláštní poznámku týkající se situace v Portugalsku, dnes tu zastupuji portugalskou vládu, kterou vytvořila socialistická strana, jež byla v Portugalsku oslavovaná za příkladný boj za demokracii a svobodu v naší zemi. Ani vláda, ani socialistická strana nesouhlasila, nesouhlasí a nebude souhlasit s porušováním lidských práv. Jak jsem už uvedl, vítáme snahu a iniciativy zaměřené na odhalení pravdy. Je proto nezbytné, abychom byli důslední, a základem důsledné analýzy je neumožnit žádnou záměnu nebo přijetí čistého předpokladu za skutečnost.

Pokud jde o uvedené transatlantické vztahy, Rada zdůrazňuje, že v rámci boje proti terorismu lze z obecného hlediska zavázat generalizované opatření vnitřní bezpečnosti, které nejsou omezené na jeden členský stát Evropské unie, jen v rámci velmi úzké spolupráce se Spojenými státy. Tuto spolupráci je v každém případě potřebné rozvíjet, jak se uvádí v prohlášení z posledního transatlantického summitu, který se uskutečnil během německého předsednictví.

  Franco Frattini, místopředseda Komise. − (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, nemyslím si, že někdo v tomto Parlamentu by mohl mít pochybnosti o tom, že uvedené akce jsou nelegální. Přidaná hodnota, kterou vidím ve zprávě pana Favy, spočívá v tom, že zavazuje každého, všechny tři instituce, aby zabezpečily, že takovéto události se už nikdy nezopakují. Tato urgentní žádost mi vychází ze závěrů zprávy pana Favy a je politickým bodem, o němž jsem přesvědčený, že je třeba ho zdůraznit.

Jsem tedy přesvědčený, že existují dva aspekty. Jedním je strategie, jinými slovy pohled do budoucnosti, ve které se takovéto události na území Evropy už nezopakují, a druhým je víra v naše soudce, že vyšetří minulost. Jak už bylo uvedeno, nikdo není přesvědčený, že možno nahradit našich soudců, kteří musí vyšetřovat v souladu s právním státem, přičemž musí zohledňovat všechny dostupné důkazy a respektovat presumpci neviny, jak připomněl pan Fava. Minulost a budoucnost: jsou to dvě úrovně, které vyžadují pozornost.

Vážené dámy a vážení pánové, Evropa a Spojené státy mají nepochybně společnou tradici a ústavní základ garantování základních práv. Jsem proto přesvědčený, že samotné mučení, nelegální zadržování a zajišťování osob – dokonce i v případě podezření z terorismu – nejsou v souladu s naším společným základem demokracie a práv. Dospěl jsem tedy k politickému závěru, že je zapotřebí posilovat euroatlantické vztahy s cílem zajistit lepší bezpečnost a více práv.

Bylo by dost nevhodné obviňovat Spojené státy, když bychom se my sami měli naopak snažit o vedení společného boje proti terorismu, který je založený na respektování právního státu a základních práv. Toto je moje osobní ponaučení, které jsem si vzal z mnohých těchto doporučení.

Potom tu je otázka, jakým způsobem je možné posílit naši suverenitu. Toto je skutečně vážný problém. Jak může Evropa posílit svou vlastní oblast suverenity, aby už přestala být slabým spojencem a stala se silnějším spojencem v rámci euroatlantické spolupráce? Jedním z úvodních příkladů je odkaz na jednotný evropský vzdušný prostor, který jsem uvedl. Když budeme mít od ledna 2009 společná pravidla, platná pro všech 27 členských států, týkající se práv přeletu, definice letadel a kontrolních pravomocí nad tímto jednotným evropským vzdušným prostorem, Evropská suverenita se posílí. Kromě toho Komise bude mít v této fázi nepochybně pravomoc koordinace a dohledu, protože pravidla už nebudou národní, ale evropská.

Vážený pane předsedo, na závěr bych rád uvedl, že tato diskuse je dalším důvodem pro začlenění Charty základních práv do budoucí ústavní smlouvy nebo institucionální smlouvy, bez ohledu na to, jak ji nazveme. Je dalším důvodem, protože toto začlenění, tento institucionální odkaz na chartu práv poskytne institucím EU pravomoc – včetně dohledu a soudních jednání – v oblastech, které jsou pro nás všechny v našem každodenním životě klíčové.

  Předseda. – Rozprava je ukončena.

  Claudio Fava (PSE). – (IT) Vážený pane předsedo, vážené dámy a vážení pánové, rád bych věděl, zda je možné připojit článek 6 a článek 7 Smlouvy k zápisu z této diskuse. Od Rady jsme právě slyšeli, že články 6 a 7 jsou omezené na stanovení principů. Jak jistě víte, v článku 6 se stanovují principy, zatímco v článku 7 se stanovují akce k ochraně těchto principů. Jsem přesvědčený, že by mělo smysl připomenout Radě a mým kolegům poslancům tuto skutečnost.

  Předseda . − Zjistíme, zda je to možné v rámci procedurálních postupů.

11. Operace v rámci EBOP na východě Čadu a na severu Středoafrické republiky (rozprava)

  Předseda . − Dalším bodem programu jsou prohlášení Rady a Komise o operaci EBOP na východě Čadu a severu Středoafrické republiky.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Děkuji vám, pane předsedo. Portugalské předsednictví vítá tuto příležitost na výměnu názorů v souvislosti s možnou operací v rámci EBOP (Evropská bezpečnostní a obranná politika) na východě Čadu a severu Středoafrické republiky. Konflikt v Dárfúru zůstává jednou z největších priorit zahraniční politiky EU. Jsme potěšení nejnovějším vývojem, a za prvé: především oznámením, že 27. října začnou jednání pod záštitou OSN a zvláštního velvyslance Africké unie s cílem najít mírové řešení konfliktu, které by zlepšilo perspektivu míru v Dárfúru. Za druhé: také považujeme za pozitivní jednomyslné přijetí rezoluce Rady bezpečnosti 1769 o vytvoření mise UNAMID (společná mise OSN a Africké unie v Dárfúru), jíž se urychlí snaha o vyřešení tohoto konfliktu v Dárfúru.

Aby se však tímto úsilím dosáhlo nějakých výsledků, konflikt v Dárfúru se musí řešit v rámci širších regionálních souvislostí. Negativní vliv tohoto konfliktu na humanitární a bezpečnostní situaci v sousedních zemích, především v Čadu a Středoafrické republice, je příčinou velkého znepokojení. Podle našeho názoru není možné najít dlouhodobé řešení konfliktu v Dárfúru bez stabilizace situace v těchto sousedních zemích.

Jak jistě víte, Rada ve svých závěrech z 23. července zdůraznila akutní potřebu řešit destabilizující vliv krize v Dárfúru na humanitární a bezpečnostní situaci v sousedních zemích a zopakovala svou podporu rozmístění vícerozměrné přítomnosti OSN na východě Čadu a severovýchodě Středoafrické republiky.

Rada se také rozhodla pokračovat v hledání možného řešení paralelní spolupráce v rámci Evropské bezpečnostní a obranné politiky s cílem podpořit tuto vícerozměrnou přítomnost OSN se zřetelem na zlepšení bezpečnosti v těchto oblastech.

Během léta probíhaly přípravy na tuto operaci. Dne 12. září Rada přijala koncepci krizového řízení, v níž se vymezují hlavní plánovací parametry této paralelní spolupráce. Zvláštní důraz se věnuje cíli ochrany ohrožených civilistů, především utečenců a vysídlených osob, a zjednodušení dodávky humanitární pomoci prostřednictvím zlepšení bezpečnosti v této oblasti.

Pokud jde o vnitřní politickou situaci v těchto dvou zemích, Rada je přesvědčená, že prostřednictvím mise by se měla zachovat její nezávislost, nestrannost a neutralita. Plánování založené na této koncepci, v souladu s postupy krizového řízení EU, je k dispozici. Dalším krokem, který je třeba přijmout, bude schválení společné akce týkající se konceptu operace a operačního plánu, včetně vymezení složení sil. Operace bude trvat jeden rok a očekává se, že se nahradí mezinárodní misi OSN. Jakákoli operace EBOP v Čadu a Středoafrické republice se musí zakládat na rezoluci Rady bezpečnosti OSN a bude se vykonávat v rámci přísné konzultace s OSN a našimi africkými partnery.

EU vítá prohlášení předsedy Rady bezpečnosti OSN ze 27. srpna, v kterém se uvádí, že Rada bezpečnosti OSN je připravena schválit zavedení vícerozměrné přítomnosti na východě Čadu a severovýchodě Středoafrické republiky. Součástí každé operace EU v Čadu a Středoafrické republice musí být politické iniciativy zaměřené na řešení regionálního rozměru konfliktu v Dárfúru. Konkrétně mělo by se podporovat každé úsilí o normalizaci vztahů mezi Čadem a Súdánem, v souladu s dohodami z Tripolisu a Rijádu. Od Súdánu, Čadu a Středoafrické republiky by se mělo také vyžadovat, aby dodržovaly své závazky, pokud jde o neposkytování podpory povstaleckým hnutím, které z jejich území vyvíjejí činnost proti jiným zemím.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ ROURE
Místopředsedkyně

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, vážené dámy a vážení pánové, včerejším přijetím rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1778/2007 o rozmístění mezinárodních sil na východě Čadu a severovýchodě Středoafrické republiky se pro Radu a Evropskou unii otevřel prostor, aby v rámci několika dní schválila operaci EBOP v těchto zemích. Je to bezpochyby nejdůležitějším úspěchem, a jsem přesvědčený, že se to setká s pozitivním ohlasem. Cílové regiony této operace jsou v současnosti ve stavu všeobecné nestability a nízké bezpečnosti, který má vliv na statisíce civilistů, kteří musí žít v podmínkách mimořádné zranitelnosti. Jak jistě víte, tuto situaci nelze vysvětlit jen rozšiřujícím se vlivem krize v Dárfúru na Čad a Středoafrickou republiku. Existují také endogenní důvody, které jsou pro tyto země, především pro Čad, typické.

Stabilitu v těchto oblastech Čadu a Středoafrické republiky lze zabezpečit, jen pokud bude mezinárodní akce, především akce Evropské unie, zahrnovat několik faktorů. V první řadě jde o kvalitu vojenské a policejní přítomnosti v Čadu a Středoafrické republice, v druhé řadě je to přijetí takového přístupu, který není založený výlučně na bezpečnosti, ale obsahuje i poskytování pomoci a vytvoření politických struktur, a nakonec jde o schopnost omezit a eliminovat jakákoli zasahování Súdánu a regionu Dárfúr v Čadu a Středoafrické republice.

Začnu prvním bodem: je to oblast, která patří do druhého pilíře. Členové Rady vyjádřili stanoviska k této záležitosti a v následujících dnech budou mít bezpochyby ještě větší prostor. Jedním důležitým prvkem, který se v rámci rozmístění těchto evropských bezpečnostních sil musí zohlednit, je samozřejmě potřeba ochrany humanitární zóny. Z tohoto důvodu zaměstnanci Úřadu pro humanitární pomoc úzce spolupracovali s vojenskými plánovači Rady s cílem zabezpečit dodržování příslušného mandátu a vysoké úrovně spolupráce mezi vojenskými a humanitárními agenturami. Trvali jsme především na tom, aby byli na místě přítomní styční úředníci evropských bezpečnostních síl, s cílem zabezpečit úzké propojení a stálou výměnu informací s humanitárními organizacemi.

Nyní přejdu k druhému bodu. Pomocná opatření, která poskytla Komise, se týkají tří aspektů. Prvním je bezpečnostní podpora operace čadské policie, pod dohledem OSN. Představuje to především financování přípravy 800 čadských příslušníků policie, kteří budou odpovědní za udržování pořádku v táborech, jež byly zřízeny pro utečence a vysídlené osoby. Je důležité, aby byla tato policejní akce příkladná. Také je velmi důležité, aby ji místní obyvatelé dobře přijali. Pro tento účel se mají prostřednictvím nástroje pro stabilitu před koncem roku 2007 poskytnout finanční prostředky ve výši přibližně 10 milionů EUR.

Nyní přejdu k humanitárním opatřením. V roce 2007 Komise vyčlenila 30,5 milionu EUR na nouzovou humanitární pomoc a víceodvětvové programy pomoci určené na podporu utečenců a vnitřně vysídleného obyvatelstva, stejně tak hostitelských komunit v Čadu. Středoafrická republika získala pomoc ve výši 8 milionů EUR a podobná suma se vyčlenila i pro rok 2008.

Třetí prvek se týká opakované integrace a obnovy. V krátké době se mají z 9. evropského rozvojového fondu vyčlenit dodatečné finanční prostředky pro Čad a Středoafrickou republiku ve výši přibližně 13,1 milionu EUR. Tento program je určený na pokračování aktivit Úřadu pro humanitární pomoc v rámci sledování strategie obnovy a přechodu na rozvoj.

Vážené dámy a vážení pánové, tato pomocná opatření jsou nezbytná, zároveň však musí být spojená s akcemi týkajícími se politického vývoje. Pokud se má zabezpečit dlouhodobá stabilita, akce, které se přijímají na mezinárodní a evropské úrovni, je třeba doplňovat různými jinými akcemi spojenými s obnovením právního státu, obnovením hospodářské zprávy, reformou právních a bezpečnostních systémů a podporou politického dialogu mezi vládou a opozičními stranami. Není potřeba říkat, že je to velmi důležitým prvkem především vzhledem k volbám v roce 2009.

Komise bude nadále prosazovat tento globální přístup v Čadu a Středoafrické republice. Komise se také velmi snaží o vyřešení konfliktu v Dárfúru nejen poskytováním humanitární pomoci a pomoci při obnově, ale i podporováním procesu jednání a smíru, v kterém jsme samozřejmě aktivně zainteresovaní. V této souvislosti jsem nedávno informoval generálního tajemníka Organizace spojených národů, jímž je pan Ban Ki-moon, a předsedu komise Africké unie, jímž je pan Konaré, že Komise by v rámci podpory jednání přispěla do fondu pro Dárfúr. Komise kromě toho financuje iniciativy zaměřené na zabezpečení účasti a odhodlání dárfúrské společnosti v procesu řešení tohoto konfliktu.

  Karl von Wogau, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, humanitární situace v Čadu, především podél hranice se Súdánem, která měří 1360 km, ale rovněž v oblasti, která hraničí se Středoafrickou republikou, podle mého názoru činí intervenci mezinárodní komunity nevyhnutelnou.

Před několika dny jsem byl v Čadu a měl jsem možnost vytvořit si názor o dané situaci. Více než 400 000 utečenců a vystěhovalců je umístěno v táborech v této hraniční oblasti. Tyto tábory jsou v nepřetržitém ohrožení, a to nájezdy banditů a gangů, ale rovněž janjaweedské milice ze Súdánu. Situace na otevřeném prostranství je ještě složitější. Vzhledem k nebezpečí hledá stále více a více lidí útočiště v táborech.

Pro zmírnění kritické situace těchto lidí je nezbytné zabezpečit zlepšení bezpečnosti v této oblasti, aby se lidé mohli vrátit domů. Jde o těžký úkol, a proto s cílem zvládnout ji je nezbytné společné sdílení této situace. Organizace spojených národů se zavázala pomoci při rozvíjení policejní síly, která se později může přidat k bezpečnostním silám. Na druhé straně, Evropská unie byla požádána, aby poskytla pomoc vojsk, která by odvrátila nebezpečí vpádů Janjaweedů a banditů a nebezpečí útoků na utečence, vystěhovalce a civilisty.

Návrhem tohoto usnesení Evropský parlament podporuje tuto operaci za následujících podmínek: Za prvé, jak jste upozornil, vážený pane předsedo, vážený pane komisaři, politické jednání musí pokračovat, neboť konec konců potřebujeme politické řešení. Předtím než vyšleme do této oblasti vojenské jednotky, musíme mít oficiální oprávnění zasáhnut v případě útoků Janjawedů a banditů.

Zabezpečena musí být velká oblast. To znamená, že i síla, která bude zabezpečovat tuto oblast, musí být dostatečně velká, aby dokázala zlepšit bezpečnostní situaci. Musí být jasné, že je to evropská síla skládající se z několika evropských národů. EUFOR musí být dostatečně vybavený, aby mohl vykonávat svůj mandát. Z pohledu relativně malé síly armády a s ohledem na velikost hraniční oblasti to znamená, že vynikající důvtip a možnosti dopravy jsou nezbytné, neboť tato síla musí být schopná rychle se rozhodnout v případě ohrožení a musí být rovněž schopná okamžitě se přemístit na stanovené místo.

Za žádných okolností nemůžeme dopustit, aby se s ohledem na svůj mandát nebo nedostatečnou vybavenost ocitla evropská síla v Čadu v ohrožení a zabezpečovala jen svou ochranu a nebyla tak schopná plnohodnotně vykonávat svůj mandát. Evropský parlament musí rovněž definovat strategii odchodu, která musí předvídat, jak a kým bude EUFOR nahrazen po ukončení své roční působnosti.

V současném návrhu usnesení Evropský parlament upozorňuje, že ve světle politické situace v oblasti, tato evropská síla v Čadu by měla jednat jako nestranná sila zabezpečující bezpečnost a ochranu civilistů. Rozmístění EUFOR minulý rok v Kongu ukázalo, jak je důležitá spolehlivost a nestrannost stejně jako nezávislost pro to, aby byl zaručen úspěch operace.

V současné situaci, rozmístěním síly na období jednoho roku, Evropská unie přispěje k zlepšení humanitární situace a podpoří Africkou unii v přebírání odpovědnosti za tuto oblast. Uskutečnění obou těchto aspektů je nezbytné, proto vás žádám, abyste hlasovali pro současné znění usnesení.

  Ana Maria Gomes, jménem skupiny PSE. – (PT) Včerejší přijetí rezoluce Rady bezpečnosti č. 1778 (2007) svědčí o tom, že situace v oblasti hranic mezi Súdánem, Čadem a Středoafrickou republikou představuje hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost.

Gesto Parlamentu směrem k rezoluci zároveň svědčí o naléhavosti vyřešit tuto situaci a odpovědnosti Evropské unie v souvislosti s poskytnutím ochrany. Drtivá většina poslanců Parlamentu souhlasí s generálním tajemníkem Organizace spojených národů a s poskytnutím humanitární pomoci prostřednictvím MVO utečencům žijícím v bídě a v neustálém strachu. Všichni uvádějí důvody pro přítomnost mezinárodních ozbrojených síl v tomto regionu. Žádná země ani organizace nemůže lépe naplnit očekávání související s mandátem, který byl udělený rezolucí č. 1778 jak Evropská unie. Její EBOP (Evropská bezpečnostní a obranná politika) je určena právě pro takovéto naléhavé případy.

V tomto kontextu, pokud jde o vyslání ozbrojených sil EU do tohoto regionu, se Rada a portugalské předsednictví mohou spolehnout na podporu Parlamentu. Evropský parlament však musí upozornit na některé znepokojující aspekty týkající se této misie. Za prvé, obáváme se, že neochota členských států poskytnout sílu s ohledem na minimální počet členů posádky stejně jako minimální vojenské vybavení bude vést ke snížení účinnosti této mise. Rádi bychom dodali, že čím menší bude přispění ostatních členských států, o to větší bude síla francouzské složky. Připomínám však, že vnímání této mise jako nestranné je základem jejího úspěchu a Francie v této oblasti není považována za nestranného aktéra.

Za druhé, Parlament žádá, aby tato síla byla současně doprovázena diplomatickým útokem v tomto regionu s cílem posunout národní smiřovací proces mezi Čadem a Středoafrickou republikou. Nestálost je v této oblasti zakořeněná především u domorodého obyvatelstva, dokonce spojená s dramatem v Dárfúru, a proto může být přemožena jen prostřednictvím vnitřního politického procesu. Jak se uvádí v návrhu usnesení Parlamentu, bez citlivého politického smiřovacího procesu nemůže operace Evropské unie, která by měla trvat dvanáct měsíců, přinést mír do tohoto regionu.

A jako poslední bod: Parlament vítá mandát, který bude vykonávaný v souladu s kapitolou VII Charty Organizace spojených národů. Je důležité, aby byl tento mandát správně interpretovaný a aby evropské armády byly aktivnější v poskytování ochrany civilistům v případě nebezpečí, aby byla vytyčena oblast pro mezinárodní organizace, které budou poskytovat humanitární pomoc a vytvořené podmínky pro ochranu misie Organizace spojených národů v Středoafrické republice a v Čadu (MINURCAT). Dosavadní historie, od Kigali po Srebrenici, je plná tragických příkladů bezbranných civilistů, kteří doplatili na přílišnou úzkostlivost a váhavost mezinárodních vojenských jednotek.

Doufáme, že jednoho dne bude tato operace modelovým příkladem EBOP a důkazem tužby Evropské unie posílit Organizaci spojených národů a tužby přispět k vyřešení sporů v souladu s mezinárodním právem a zodpovědnost zabezpečit ochranu.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, jak už bylo několikrát řečeno, Rada bezpečnosti Organizace spojených národů včera odhlasovala multidimenzionální přítomnost vojsk na východě Čadu a severovýchodě Středoafrické republiky po dobu jednoho roku. Mise bude rozdělena na civilní a policejní, MINURCAT, a vojenskou misi Evropské unie, EUFOR, která bude mít podpornou a ochrannou funkci.

Tato evropská ochranná a obranná mise bude operovat v souladu s kapitolou VII Charty Organizace spojených národů, a proto bude schopná využít všechna opatření ke splnění svých úkolů a zároveň se na výslovné přání Parlamentu bude řídit mandátem. To přispěje k úspěšnému naplnění mise, ale zároveň podstatně zvýší svou a naši odpovědnost.

Pokud jde o situaci v Dárfúru, na půdě Parlamentu jsme opakovaně vyslovili znepokojení a obavy z nedostatku bezpečnosti a nestability v sousedních teritoriích, stejně jako v celé oblasti. Více než jeden milion lidí bylo nuceno utéci do zahraničí nebo do jiné části své země. Jsou vystaveni všemožnému utrpení a násilí, přičemž ženy a děti trpí nejvíce. Navíc tato situace ohrožuje nestále příměří v Čadu i v Středoafrické republice, protože političtí rebelové, stejně jako bandité, vidí v této situaci příležitost okrást, zneužít a zabít civilisty.

Úkol EUFOR bude jednoduchý. Předtím než o tom začneme mluvit, zamysleme se nad sestavením těchto vojenských jednotek, jak řekla paní Gomesová, je nezbytné je nejen sestavit, ale i vyzbrojit. Okamžik pravdy se dolehne na každý členský stát, včetně toho mého: chvíle, kdy už nestačí jen mluvit, ale musíme jednat a zabezpečit to, o čem jsme dosud jen hovořili, vojáky a materiál. Tato povinnost se týká i Parlamentu. Trvali jsme na úplných informacích a využili jsme své schopnosti a poskytli jsme dostatečně odůvodněné a zdokumentované řešení. Toto řešení je výsledkem dlouhých diskusí, které jsme vedli během uplynulého týdne.

Jde o příznivé řešení této situace. Bude naší prací a naší odpovědností vytvořit podmínky na započetí mise a zaručit její průběh v plném proudu, jakmile to bude možné.

  Ģirts Valdis Kristovskis, jménem skupiny UEN. – (LV) Vážená paní předsedající, jménem Skupiny unie za Evropu národů bych rád zdůraznil, že podporujeme vojenskou misi EBOP jako součást největší mírové mise na světě, v Čadu a v Středoafrické republice. Mluvíme o nejzávažnější přeshraniční humanitární krizi na světě. V skutečnosti Rada bezpečnosti Organizace spojených národů měla jednat mnohem dříve. Opoždění o čtvrt roku způsobilo smrt 200 000 lidí, 2,5 milionu lidí muselo opustit své domovy a poskytovatelé humanitární pomoci jsou surově napadáni. Můžeme předpokládat, že krize spuštěná konfliktem v Dárfúru bude zkoušet politickou vůli Evropské unie stejně jako její vojenské možnosti. Před několika dny generální tajemník D. Leakey ujistil členy, že navzdory problémům s financováním a těžkostmi předvídat všechny možné hrozby a rizika, která by mohla vzniknout z operace, z vojenského hlediska je Evropská unie schopna uskutečnit tuto operaci aspoň na takové úrovni jako v Bosně, přičemž samotná operace nebude tak intenzivní jako v Bosně.

  Angelika Beer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, poskytnu vám několik dalších čísel, které souvisí s naší diskusí: 230 000 utečenců, plus dalších 170 000 vystěhovalců ve vlastním státu a odhadovaných 700 000 lidí, kteří jsou vystaveni riziku útoků.

Jsme tu pro to, abychom vyplnili mezeru v ochraně. Na to se musí Evropská mise soustředit. Od včerejška je v platnosti mandát. Pokud jde o nestrannost, o té se ještě nerozhodlo. Nyní to vypadá tak, že francouzské vojenské jednotky, které jsou už v Čadu přítomny, budou posíleny jen několika zeměmi. Tato skutečnost ohrožuje nestrannost, stejně tak i úspěšnost mise.

Od ministrů zahraničních věcí, kteří musí v pátek rozhodnout, požaduji, aby byla oblast operace pro misi EUFOR přesně vymezena, protože dosud stále není vymezena. Bylo by katastrofou, kdyby tato mise nebyla uskutečněna v oblasti, kde je jí nejvíc zapotřebí, a to v pohraniční oblasti. Očekávám, že Evropská unie se dohodne s režimem v Čadu a zajistí právo uskutečnit operaci i podél 35 km hranic. V opačném případě jde o zástěrku, která může vystavit nebezpečí mnohem více lidí.

  Tobias Pflüger, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Vážená paní předsedající, pro vysvětlení, toto je mise EBOP v Čadu a Středoafrické republice v souladu s kapitolou VII Charty Organizace spojených národů, jinými slovy, jde o vojenskou operaci. Nejde tu o Súdán a Dárfúr. Francie vláda chce uskutečnit tuto misi EU za každých okolností. Velitelstvo sil a operační štáb chtějí zajistit Francouzi sami. Německá vláda a britská vláda jsou velmi skeptické. Francouzské vojenské jednotky vojska jsou v Čadu už rozmístěny. Je zřejmé, že Francie zastává úlohu ochránce ve vztahu k vládám Čadu a Středoafrické republiky a nyní prostě chce tento postoj přikrášlit logem EU. Francouzské ozbrojené síly nejsou nestranné, ale naopak, jsou očividně zaujaté. Jak příklad uvedu skutečnost, že bombardovaly rebely operující v zemi. Vedoucí představitelé rebelů už oznámili, že pokud síly EU nebudou nestranné, povedou proti těmto vojenským jednotkám válku.

Nyní jsem slyšel, že Severská bojová skupina není k dispozici a rezoluce Organizace spojených národů žádá otevřenou spolupráci s armádou a policií v Čadu. Očividně Čad stejně jako Středoafrická republika nejsou demokratické. Návrat utečenců není zahrnutý v mandátu síl EU a tato mise je – upřímně řečeno – neobyčejně nebezpečná. Jako skupina budeme hlasovat proti rezoluci, protože zastáváme názor, že situace se nezlepší, ale naopak se bude dále zhoršovat následkem této operace.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dovolte mi vysvětlit výhody této operace pro pana Pflügera a další kolegy: mandát sil EU je v podstatě humanitární a jeho cílem je zabezpečit ochranu utečenců v Čadu a Dárfúru, i pomocí vojenských nástrojů. Rada bezpečnosti Organizace spojených národů souhlasila s rozmístěním sil EU v souladu s mandátem a následkem toho je skutečnost, že Evropská unie je okamžitě podrobena mezinárodnímu zkoumání, čeho je schopná dosáhnout v zahraniční politice, stejně jako ve vojenských otázkách.

Tato operace s sebou nese jak riziko, tak i příležitost: jde o riziko s ohledem na neobyčejně těžké politické parametry v tomto konflikty zatíženém regionu, ale na druhé straně nabízí zároveň příležitost ukázat, že Evropská unie rozvinula svou zahraniční politiku a vojenské možnosti a dokáže citlivě jednat ve věci ochrany utečenců v tomto regionu.

V současnosti se však mnozí shodnou, že riziko je větší než nabízená příležitost. Proto Evropský parlament vypracoval seznam podmínek, které tu už byly naznačeny: z pohledu časového omezení mandátu k přesně vymezeným cílům a úlohám, řádné přípravy a technického vybavení vojsk EUFOR, a dotace mandátu zahrnujícího i strategii odchodu.

Přirozeně musíme očekávat, že tato operace, aby mohla být úspěšná, bude nejen oficiálně odsouhlasená, ale rovněž bude mít podporu místních vlád. Věřím, že všichni s tímto souhlasíme, pokud všechny tyto podmínky, které vytyčil Evropský parlament, budou splněny, šance na úspěch jsou větší než riziko, a potom můžeme tuto misi odsouhlasit.

  Michel Rocard (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane úřadující předsedo Rady, jsem spokojený s návrhem rezoluce a s rozhodnutím, které prosazuje, ale rád bych řekl ještě něco jiného: když lidská surovost vede k tragédii a utrpení, jak jsme to viděli v Dárfúru, potom naše svědomí vyžaduje solidaritu. Jsem velmi potěšený, že Evropská unie odpovídá na naléhavou žádost generálního tajemníka Organizace spojených národů.

Mnoho poslanců a diplomatů, včetně mé přítelkyně a kolegyně, paní Gomesové, upozornilo na skutečnost, že tato operace v žádném případě nesmí vypadat jako příležitost na podporu zájmů Francie nebo jako podpora rozšíření francouzských jednotek v regionu. Doufám, že nikoho nepřekvapí, když podpořím tento názor.

Jako bývalý předseda vlády mohu s přesvědčením říci, že přítomnost Francie v této oblasti je záležitostí historického dědictví, když břemeno kolonialismu bylo tak velké, že je potřebné uplatnění politiky solidarity s lidmi jako pomoci při opětovném získání míru a stability a počátku konstruktivní vlády. Francie nemá žádné strategické nebo hospodářské zájmy v těchto oblastech a já jsem jedním z těch, kteří by nás rádi viděli odcházet už mnohem dříve: ušetřilo by to mnoho peněz a bylo by to i v našem zájmu. Ani zdroje uranu v Nigerské republice nepředstavují strategický zájem královské velikosti, ale prostě vyžadují mír a stabilitu, aby tyto zásoby mohly být přístupné každému a aby mohl být založený konkurenční trh.

Proto jde v podstatě o evropskou mírovou operaci, ne o francouzskou operaci, a tak by to mělo být. Rád bych však dodal upozornění: tato vize se může uskutečnit jen tehdy, pokud se zapojí velké množství evropských členských států a vyšlou svá vojska do této oblasti. Ducha solidarity, na kterého jsou z historických důvodů v souvislosti s Francií kladeny větší požadavky než na ostatní krajiny, by poškodila vaše nepřítomnost, která by zároveň přispěla k postkoloniálnímu podezření. Nemělo by to smysl, a proto bych proti tomu namítal.

Dovolte mi na závěr ještě jednu poznámku. Ústní vylepšení, které jsme dnes ráno slyšeli od našeho kolegy pana Gahlera je – naneštěstí pro něj – nepodstatné. Čadská republika, prostřednictvím svého ministra zahraničních věcí, souhlasila s touto operací v písemném oznámení, které bylo zaslané Radě bezpečnosti Organizace spojených národů jen před několika dny. Fotokopii tohoto dokumentu mám s sebou a rád ji poskytnu panu Gahlerovi.

  Eoin Ryan (UEN). – Vážená paní předsedající, také já podporuji rozhodnutí vyslat 4000 vojáků EU do Čadu, kde by plnili funkci mírové jednotky. Skutečností zůstává, že Čad i Středoafrická republika jsou politicky nestálé. Rovněž víme, že v Dárfúru, v oblasti Súdánu, se uskutečňuje genocida. Pokud do Čadu nevyšleme mírové jednotky, riskujeme mnohem vyšší úroveň nestálosti a násilí v této oblasti Afriky.

Odhaduje se, že v utečeneckých táborech v Čadu je kolem 400 000 utečenců ze Středoafrické republiky a z Dárfúru, ale jen 250 vojenských dozorců, kteří řídí tyto tábory. Utečenecké tábory v Čadu představují obrovskou humanitární krizi a mezinárodní společenství, včetně Evropské unie, musí pomoci vládě Čadu s tímto stále rostoucím problémem. To, co slyšíme od lidí, kteří nedávno navštívili tuto oblast, je skutečně strašné, a jak jsem už řekla, musíme udělat všechno, co je v našich silách a zabránit tomuto utrpení.

Rozhodnutí rozmístit 26 000 mírových jednotek Organizace spojených národů v Súdánu má mou plnou podporu. Evropská unie musí být v čele vedení mírových síl. Vítám i dnešní rozhodnutí Parlamentu týkající se úlohy irských mírových jednotek v budoucích misích Organizace spojených národů a Evropské unie v Súdánu, Středoafrické republice a v Čadu.

  Michael Gahler (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, situace v Čadu a v Středoafrické republice je složitá především pro lidi, jež postihuje, a proto v zásadě souhlasím s postojem EU, která se snaží o stabilizování situace a zlepšení podmínek pro život těchto lidí.

V prohlášení z 27. srpna, předseda Rady bezpečnosti Organizace spojených národů popsal zájmy mezinárodního společenství zahájit operaci EU s dobou působnosti 12 měsíců s cílem překlenout časovou propast až do příchodu další mise Organizace spojených národů. Proto EU vymezila délku trvání operace na časové období jednoho roka. Jsem přesvědčený, že potřebujeme mandát, ne omezovat sami sebe s cílem sebeobrany, ale potřebujeme být schopní sledovat své cíle a nezastavit se.

Text rezoluce, kterou včera přijala Rada bezpečnosti, ukazuje tímto směrem: hovoří o multidimenzionální přítomnosti určené pro pomoc při vytváření podmínek napomáhajících k dobrovolnému, bezpečnému a trvalému návratu utečenců a vystěhovalců. Jsme oprávněni „uplatnit všechna nezbytná opatření“.

Proto žádám Radu, aby nedovolila využití této síly ve prospěch kosmetického zkrášlování Francie. S ohledem na národnost velitele, je nezbytná ohleduplnost k místním obyvatelům. Naneštěstí, Francie dosud nebyla nestranná, neboť podporovala vládu v souvislosti s konfliktem v Čadu a v Středoafrické republice. Proto jazykem určeným pro velení a operaci na místní úrovni by měla být angličtina, aby lidé poznali rozdíl mezi Evropany, na něž jsou už zvyklí a kteří právě přišli.

V souvislosti s Británií bych rád řekl, že Spojené království zabránilo velení sil EU v Bruselu, aby vedli operaci, a tento krok si podle mého názoru nezaslouží nic jiného než ostrou kritiku. Sám se neúčastnit, ale upřít ostatním právo využívat společné struktury: v budoucnosti bychom měli zabránit tomu, aby se takováto situace opakovala!

Stále však pochybuji o dosažitelnosti stanovených cílů. Stanovili jsme si jasné cíle? Kolik vystěhovalců by mělo být zpět doma na konci roku? Kolik utečenců z Dárfúru by se mělo vrátit do Dárfúru? Nedosáhneme ničeho, pokud budeme mít stejný počet lidí v táborech, jako máme dnes.

Důležité je zvážit i náklady: Slyšel jsem, že jen vybudování přistávací dráhy a centrály bude stát 100 milionů EUR. Dále jsou tu náklady na armádu. Může nám Rada poskytnout celkový finanční rámec?

Ještě jeden poslední, ale klíčová skutečnost: předtím než rozmístíme síly, musíme mít příslib od vlády Čadu, že bude možné následné rozmístění sil Organizace spojených národů, které budou pokračovat v misi, a to v případě jakéhokoli složení těchto sil. Slyšel jsem, co řekl náš kolega. Rád bych to měl potvrzeno písemně, formou oficiálního dokumentu, od vlády Čadu, nejen ústním projevem ministra na Radě bezpečnosti Organizace spojených národů. Pokud budu mít ten dokument, budu hlasovat pro tento projekt. Buď budeme mít alternativní řešení, nebo za rok po ukončení operace zanecháme za sebou vojenské vzduchoprázdno a velmi rychle budeme přesně tam, kde jsme teď. V takovémto případě bychom vyhodili stovky milionů z okna.

  Alain Hutchinson (PSE). – (FR) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, vážený pane úřadující předsedo Rady, mám velkou radost, že jsme dnes schopni diskutovat a hlasovat pro usnesení týkající se otázky, jíž podle mého názoru není věnovaná dostatečná pozornost, neboť situace v Súdánu, Čadu a Středoafrické republice je neúnosná a v tomto Parlamentu se na to nesmí zapomínat.

Mám zájem na tom, abych tuto neradostnou záležitost, která je následkem genocidy v Dárfúru, nepřešla mlčením. Od roku 2003 má krize v Dárfúru na svědomí dva a půl milionu utečenců, včetně 125 000 utečenců v Čadu. Na svědomí má i několik set tisíc mrtvých.

Do dnešního dne musely humanitární agentury Organizace spojených národů a MVO přemístit své tábory 31krát s cílem vyhnout se násilí, ale nepodařilo se jim vyhnout se zatčení některých členů súdánskou policií, masakru dvanácti humanitárních pracovníků a zmizení dalších pěti.

Cílem usnesení, o němž dnes jednáme, je přispět k ukončení této situace v hraničních oblastech. Tato situace je nepřijatelná, ale zároveň její závažnost je relativní v porovnání s rozsahem katastrof, které se v současnosti dějí v této části světa.

Z tohoto hlediska bych ráda upozornila na naši odpovědnost, která by neměla být omezená jen na podporu nebo izolované a úzce definované operace, jimiž jsou nouzové odpovědi na konfliktní situace. Tato odpovědnost si vyžaduje činnost v širším kontextu, do kterého patří i takovéto konflikty. Rovněž vyžaduje opatření, která budou v předstihu, jinými slovy řečeno, udělat všechno pro to, aby takovéto konflikty nevznikaly.

Druhá část mého příspěvku se týká situace humanitárních organizací působících v oblasti. Způsob, jímž jsou vyvíjené metody intervence ozbrojených síl, a úloha humanitárních agentur v konfliktních situacích svědčí o tom, že hranice, které oddělují tyto dvě strany, se stírají.

Neboť často dochází k záměně osob, které vykonávají humanitární pomoc za osoby z armády, humanitární pracovníci jsou vystaveni riziku a s tím souvisí i ohrožení lidí, kteří by měli mít z humanitárních služeb užitek.

Proto je důležité, aby naše ochranná síla v žádném případě nebyla zapletená do operací humanitárních skupin, které působí v oblasti. Jsem rád, že dokument, který dnes projednáváme je zaměřený i na tuto skutečnost, která je důležitá pro budoucí rozvoj našich politik, v tomto regionu, ale i kdekoli na světě.

  Colm Burke (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, podporuji vyslání vojska EBOP na misi na hranice Čadu a Dárfúru a vítám dnešní příležitost diskutovat o tomto návrhu.

Konflikt v Dárfúru má strašné přeshraniční důsledky na sousední Čad a Středoafrickou republiku, jejichž vedlejším efektem je množství utečenců a tisíce vystěhovalců.

Podle názoru odborníků, tato mise je splnitelná navzdory některým závažným chybám v ochraně a v uskutečnitelnosti samotné operace. Infrastruktura je v této oblasti velmi ubohá, zásobování vodou a logistické linky jsou obtížné. Takováto mise je ohrožená i ze strany povstalců proti vládě, ale to je otázka spíše důkladného zhodnocení rizik, která hrozí v této oblasti a je možné je překonat.

Takže není důvod k dalšímu odkládání rozmístění ozbrojených sil. Disponujeme armádou, potřebujeme ještě politickou vůli.

Vyzývám proto irskou armádu, aby se stala součástí mise EBOP. Irsko se může účastnit evropského úsilí stabilizovat tyto hraniční oblasti poznamenané krizí.

Vojenské jednotky by mohly být pro tuto operaci staženy ze Severských bojových skupin. Mise EBOP, stejně jako tyto bojové skupiny, je překlenující operací. Irské vojenské jednotky, které v současnosti působí v Libanonu, by se rovněž mohly zapojit do této mise.

Tato sila má mnoho úctyhodných cílů. Pomohlo by to zlepšit bezpečnostní situaci v tomto regionu před zapojením dalších sil Organizace spojených národů / Africké unie v Dárfúru. Rovněž by pomohla organizacím zpřístupnit koridory pro humanitární pomoc, které byly předtím nepřístupné. Za třetí, nakonec by to mohlo ulehčit návrat súdánských utečenců.

Jsem přesvědčený, že tato mise by měla mít mandát sladěný s kapitolou VII Charty Organizace spojených národů, který by v případě potřeby, především v návaznosti na útoky na civilisty, tábory, vesnice, humanitární pracovníky, policisty Organizace spojených národů a na sebeobranu, umožňoval zakročit.

Období dešťů pomalu končí. Počet útoků na tábory utečenců roste, neboť milice a skupiny rebelů se s ústupem dešťů stávají mobilními. Nyní je vhodný okamžik pro Organizaci spojených národů, aby jednala. Nečinnost bude zaplacená životy. EU je nejvhodnější organizací pro započetí této mise a převzetí tohoto úkolu.

Vybízím Radu, aby okamžitě zahájila jednotnou akci, abychom nepřišli o šanci dostat vojsko EU tam, kde je nejvíc potřebné.

  Geoffrey Van Orden (PPE-DE). – Vážená paní předsedající, zdá se, že dnes po obědě je v Parlamentu přítomno mnoho generálů, kteří řídí vojsko zpoza stolu! Zoufalá humanitární a bezpečnostní situace v Dárfúru a sousedních oblastech Čadu a Středoafrické republiky neprodleně potřebuje mezinárodní pomoc, ale musím říci, že se to netýká záležitosti, kterou tu máme dnes před sebou, která je o EBOP, jak to už řada řečníků dnes uvedla.

Dlouho jsem protestoval proti plýtvání zdroji, duplicitě, rozdělení a duplicitě zahrnuté do pokusů EU rozvíjet svou armádu. Neexistuje žádná armáda EU, pane Ryane. Naše národy mají své armády a v současnosti probíhá pokus o zorganizování mezinárodní vojenské intervence ze strany těchto států, které mají ozbrojené síly a expediční možnosti, není jich však mnoho. To se uskutečňuje především prostřednictvím NATO a OSN. Instituce EU mají jen málo společného se záležitostmi ozbrojených sil.

Je očividné, že motivy nadšenců EBOP mají politický charakter. Jeden z nich dokonce řekl, že na Čad by se mělo hledět jako na politickou příležitost. EU se sama nabídla OSN, nebyla to OSN, kdo požádal o pomoc EU. EU je mimořádně nadšená, když může svou institucionální nálepku nalepit na další vojenskou operaci, ale vojenské štáby jednotlivých národů nesdílejí nadšení eurokratů. S ohledem na dost dlouhé čekání na komunikační spojení, na nejbližší námořní přístav, který je vzdálený tisíce mil, nedostatek vodních zdrojů a infrastrukturu, a neochotu přejít do protiútoku v souvislosti se skupinami rebelů, je čadská mise riskantní z každého pohledu. Británie, Německo a Itálie se rozhodly nevyslat své vojenské jednotky.

Co bude úlohou této síly? Rozhodně ne vypořádat se s ozbrojenými nepřáteli, kteří vytvářejí zmatek v této rozsáhlé africké oblasti. Nepochybně nejvíce úsilí bude věnováno ochraně a podpoře samotné síly v těžké situaci během přesunů. Rozhodně musíme přestat využívat lidskou tragédi k politickým účelům.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Musím věcně připomenout, že tento návrh vyslat síly EBOP do Čadu a Středoafrické republiky podpořila drtivá většina poslanců, kteří se vyjadřovali k této otázce. Jak budete informováni a co už mezitím bylo dnes řečeno – myslím, že včera – Rada bezpečnosti povolila Evropské unii tuto operaci. Jak bylo řečeno, toto povolení bylo pro Evropskou unii klíčovým v souvislosti se započetím této operace. Všechny vojenské přípravy a plánování mohou být nyní uskutečněny a Rada se samozřejmě později vyjádří k této záležitosti prostřednictvím jednotné akce.

Konec konců, z celkového pohledu může nyní Evropská unie přejít od samotných prohlášení a slibů k praktickým krokům a činům. To se shoduje s tím, co hlásá Evropská unie v souvislosti se závazkem, který má vůči Africe a jejím obyvatelům. Úzká spolupráce s Afrikou a jejími obyvateli by měla přinést mír tam, kde je konflikt, pokrok tam, kde je chudoba, zdraví a vzdělání tam, kde jsou choroby, a aspoň něco tam, kde není nic, nebo jen velmi málo. V tomto směru zajistíme i úctu ke všem našim hodnotám a zásadám. Portugalské předsednictví vítá poslední vývoj a zároveň přihlíží k podpoře této operace ze strany většiny poslanců.

  Předsedající. – Na závěr diskuse jsem přijala pět návrhů v souvislosti s usnesením podle čl. 103 odst. 2 jednacího řádu1.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 27. září 2007.

12. Situace v Barmě (rozprava)

  Předsedající. – Následuje prohlášení Rady a Komise o situaci v Barmě.

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, tato rozprava a naše diskuse jsou velmi aktuální. Rada a portugalské předsednictví samozřejmě sledují události, které probíhají v Barmě.

Barma byla svědkem demonstrací naposledy v roce 1988, tedy takřka před dvaceti lety. Nepochybuji, že to, co říkají o situaci komentátoři, je pravda: konkrétně, že se země nachází na křižovatce, kterou považujeme za kritickou.

Od začátku se tato situace projevovala jako velmi nestabilní a my jsme udělali, co bylo v našich silách, abychom zabránili tomu, že se barmské orgány uchýlí k násilí, dnešní události však svědčí o tom, že vojenská organizace v Rangúnu je stále hluchá k výzvám mezinárodního společenství, přesně tak, jako byla po mnoho let hluchá k opakovaným mezinárodním výzvám.

Kdybychom to dobře zvládli, bylo by možné, považovat situaci posledních dní za první kroky na cestě za politickou reformou a národního přehodnocení země. Doufáme, že si politická organizace země vyslechne jednoznačný odkaz zaslaný demonstranty, že její politiky selhaly.

Co bylo na začátku ad-hoc protestem proti nadměrnému růstu cen pohonných hmot, přerostlo v rozsáhlý veřejný protest proti politikám diktátorské vlády.

Evropská unie v obavě z rostoucího napětí v zemi nezůstala stát stranou, aby nečinně přihlížela této situaci. V srpnu okamžitě odsoudila uvěznění několika vedoucích představitelů opozice, včetně  představitelů takzvané skupiny Generace 88, která protestovala proti nárůstu cen pohonných hmot o 500 %. Žádala propuštění politických vězňů a upozornila na potřebu začít otevřený mírový proces a politickou reformu. Jen včera jsme prostřednictvím Jednotného prohlášení USA a EU přijatého v New Yorku 27 ministry zahraničních věcí odeslali jasnou zprávu o solidaritě a podpoře obyvatelům Barmy.

Žádáme orgány, aby uznaly právo mnichů, řádových sester a občanů na pokojnou demonstraci, a zároveň zdůrazňujeme, že tato situace představuje novou příležitost pro vyřešení problémů Barmy.

V dalším včerejším prohlášení, vyzval vysoký představitel Evropské unie, pan Solana, barmské orgány, aby pokračovaly ve zdrženlivosti a zdůraznil, že míru, stability a rozvoje lze dosáhnout jen prostřednictvím politické reformy, uznáním základních lidských práv a svobod, a spoluúčastí na investicích.

O situaci jsme diskutovali také s některými našimi partnery v bilaterálních rozhovorech na Valném shromáždění Organizace spojených národů v New Yorku. V našem pokračujícím dialogu o Barmě s partnery v daném regionu, včetně Číny, Indie a zemí sdružení ASEAN (Sdružení národů jihovýchodní Asie) podporujeme myšlenku pravidelných rozhovorů s režimem s cílem zdůraznit následující: za prvé, dlouhodobá stabilita v Barmě si žádá citlivou přeměnu, včetně té politické, za druhé, otevření země je klíčové pro rozvoj Barmy, a z celkového pohledu je důležité také pro sousední země a mezinárodní společenství jako celek. Zároveň jsme zaznamenali, že Singapur, který v současnosti předsedá sdružení ASEAN, odpověděl prohlášením na vnitrostátní úrovni, v němž vyjadřuje naději, že se současné protesty budou řešit pokojně.

Ministři zahraničních věcí zemí EU diskutovali o situaci v Barmě také začátkem září na gymnichské schůzi, stejně jako včera v New Yorku, kde se všichni opětovně setkali. Kromě toho se o této situaci diskutovalo také v Bruselu v Politickém a bezpečnostním výboru, a detailně byla tato situace prodiskutována v rámci pracovní skupiny pro Asii-Oceánii. Přehodnocujeme všechny možnosti pro další činnost Evropské unie, ale i když zároveň doufáme, že se situace nebude nadále zhoršovat, musíme být připraveni na všechny možnosti. Plánujeme i dodatečné diplomatické kroky a budeme v kontaktu s Organizací spojených národů, zejména s Ibrahimem Gambarim, zvláštním vyslancem generálního tajemníka, který se v červenci setkal s předsednictvím a institucemi EU, jinými slovy se s nimi setkal ještě před letním přerušením. Zároveň jsme v kontaktu s našimi kolegy v Ženevě, kde byla včera na půdě Rady pro lidská práva učiněna ostrá prohlášení.

Včera v noci, v návaznosti na znepokojující zprávy z Rangúnu, jsme cítili povinnost, požádat barmské orgány, aby v souvislosti s demonstracemi nejednaly násilným způsobem. S cílem zabezpečit srozumitelnost zprávy jsme velmi zřetelně připomněli možnost zvýšení již existujících sankcí. Nakonec, Coreper (Výbor stálých zástupců) bude zítra detailně diskutovat o situaci v Barmě.

  Louis Michel, člen Komise. – (FR) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, Komise se stejně jako ostatní evropské instituce zajímá o situaci v Barmě. Velmi pozorně sledujeme zejména události z posledních týdnů, dokonce hodin, a to pokojný průběh protestu buddhistických mnichů.

Jak víte, pan Reding nám 6. září poskytl analýzu Komise o celkové situaci: Opakované násilí, které je v rozporu s lidskými právy, politický útlak a celkové zhoršení hospodářských podmínek. Měl bych ještě doplnit porušování mezinárodního humanitárního práva vládou Barmy vůči civilistům a vězňům a taktéž porušení několika omezení stanovených Mezinárodním výborem Červeného kříže (ICRC). V posledních týdnech sklízel režim trpké ovoce prudké společenské a politické situace, která více méně sama přispěla ke svému osudu.

Co by se mělo učinit ve světle těchto událostí? Máme právo se domnívat, že tato situace má nádech déja vu, pokud jde o zopakování situace z roku 1988, anebo že jde o historicky rozhodující okamžik. V každém případě jsou události v Barmě nelze předvídat. Skutečnost, že masivní protestní hnutí – se 100 000 lidmi v ulicích Rangúnu minulé pondělí – nemá politický program anebo jiné požadavky, očividně přispívá k nejisté situaci.

Režim nemůžeme jednoduše zbavit zodpovědnosti za kontrolu událostí, jako jsou demonstrace. Zastrašování, zatýkání a kladení překážek, kterého jsme svědky, nepochybně svědčí o skutečnosti, že jde o tu těžší cestu. Zatýkání z dnešního rána, surový způsob, jakým orgány zasáhly, a skutečnost, že se oběti snažily pouze o podporu našich zájmů. S ohledem na tyto okolnosti je naším hlavním cílem předejít jakémukoli násilí ze strany vlády a vyzvat nejvyšší orgány k zamezení těmto praktikám. Bezpečnost a dobré životní podmínky Aun Schan Su Ťij je naším hlavním cílem.

I když samotné protesty jsou do značné míry také příležitostí. Režimu anebo aspoň jeho členům, kteří jsou schopni postřehnout tuto skutečnost, ukazují, že slabé politické a hospodářské řízení znamená, že se lidé nebojí vyjít do ulic a vyjádřit svůj hněv, který pramení z příliš dlouho trvajícího zoufalství.

Druhou důležitou záležitostí pro Komisi je snaha mezinárodního společenství přesvědčit vládu, aby učinila gesto směrem k obnovení důvěry, a tak přispěla k vytvoření podmínek vedoucích ke smíru. Režim musí vyposlechnout svůj lid a naplnit jejich touhy po otevřenosti a demokracii. Jakékoli řešení současné situace musí samozřejmě zahrnovat proces spoluúčasti a transparentnosti, který umožní všem zúčastněným stranám v souvislosti s vnitrostátním mírovým procesem v Barmě přispět k příznivé budoucí politické a hospodářské situaci v zemi. Toto je poselství, které má kolegyně Benita Ferrerová Waldnerová vyslala našim partnerským zemím na schůzích, které se uskutečnily souběžně s Valným shromážděním Organizace spojených národů.

Stejně tak je nevyhnutelné, aby si sousední státy Barmy uvědomily svou zodpovědnost. Jsem přesvědčen, že Čína si je vědoma skutečnosti, že pokud neuplatní svůj rozhodující vliv, její dlouhodobé zájmy nebudou s ohledem na napjatou situaci uskutečnitelné. Musíme však přesvědčit také Indii, Japonsko a Jižní Koreu, země, které významně přispěly k hospodářským potřebám barmského režimu, aby udělaly více pro vyřešení současné krize. Členské státy sdružení ASEAN by měly důrazněji vyjádřit své názory. Jakékoliv zhoršení situace v Barmě může mít pro celou oblast hrozné následky.

Komise nakonec vítá zvláštní úlohu, kterou sehrává Organizace spojených národů, a zejména služby zvláštního vyslance Ibrahima Gambariho, jehož nejbližší návštěva Rangúnu bude velmi důležitá. Pokud si barmské orgány znovu zvolí cestu útlaku, budou vést zemi k ještě větší mezinárodní izolaci, která bude lidem zároveň působit nesnesitelné utrpení. Pokud se však tyto orgány rozhodnou pro otevřený a demokratický dialog, budou muset objasnit další směřování země, zavázat se k vytvoření podmínek pro svobodné volby a zároveň také stanovit jejich datum a začít upřímný dialog se svými partnery. Za těchto okolností budou barmské orgány moci počítat s podporou Evropské unie a dalších partnerských národů.

  Geoffrey Van Orden jménem skupinyPPE-DE. – Vážená paní předsedající, Evropská unie se chlubí svým zájmem o lidská práva a nyní není schopna účinného zásahu proti režimu tyranie na celosvětové úrovni, který nadále každý rok utlačuje a zneužívá lidi. Jde o přístup, podle kterého stačí pouhé prohlášení a společné stanovisko. Uřadující předseda Rady v předcházející diskusi řekl, že bychom měli činit podle našich slov. Souhlasím s ním.

Za dobu mého působení v tomto Parlamentu jsem bojoval proti dvěma ohavným režimům: mugabeovskému v Zimbabwe a vojenské juntě v Barmě. Oba byly předmětem zájmu EU, ale nic se nestalo. Měli bychom se stydět.

Dnes se zaměřujeme na Barmu, kde minulý týden Spolek všech barmských buddhistických mnichů viděl masivní protesty v ulicích Rangúnu a v mnoha dalších částech Barmy. Všichni jsme šokováni tím, že se zoufalá situace změnila v tragédii. Výsledkem tvrdých zákroků bezpečnostních sil jsou fotografie zraněných mnichů, zapálených pagod a ubitých civilistů, které obletěly svět. Nejméně pět lidí zemřelo a stovky jich bylo zraněno. Asi před týdnem jsme varovali prostřednictvím rádiové stanice Demokratický hlas Barmy, že vláda souhlasila s použitím střelných zbraní a schválila násilné ukončení pokojných demonstrací.

Je nejvyšší čas, abychom přestali přihlížet se založenýma rukama a skutečně začali něco dělat. Nedělám si žádné iluze. Stejně jako v případě Zimbabwe jsou klíčem k přeměně Barmy její sousedé, konkrétně Čína. Čína je největším barmským investorem, obchodním partnerem a dodavatelem zbraní. Dnes je v Parlamentu přítomna parlamentní delegace Číny na vysoké úrovni, v čele s panem Wang Jing-fanem, který je vlivným členem Národního lidového kongresu. Dnes ráno jsem ho naléhavě žádal, aby Čína začala něco dělat proti barmskému režimu. Zopakoval mi však závazek Číny nezasahovat do vnitrostátních politik jiných zemí, zároveň mě však ubezpečil, že Čína i nadále setrvá ve své tiché pozici a bude prosazovat příznivější přístup ohledně strany barmského režimu. Budeme svědky toho, jaký účinek to bude mít.

Včera předsednictví Evropské unie oznámilo, že uvalí tvrdé sankce v případě násilného jednání ze strany barmské vlády. Násilí pokračovalo, a proto, jestliže chce EU působit důvěryhodně vůči okolnímu světu, musí se nyní uplatnit tvrdé sankce. Musí být jasné, že tentokrát dodržíme slovo a přistoupíme k uplatnění sankcí. Ostudná epizoda z května, kdy se barmský ministr zahraničních věcí zúčastnil summitu sdružení ASEM v Německu, a porušil přitom zákaz EU vycestovat, se již nesmí opakovat.

Pokud jde o sankce, nemůžeme ignorovat skutečnost, že Total Oil je jedním z posledních zahraničních investorů působících v Barmě. TOTAL přímo podporuje vojenskou juntu a každoročně poskytuje stovky miliónů dolarů režimu, aby mohl udržet jedno z největších vojsk na světě.

Krizi v Barmě jsme projednávali příliš dlouho a nyní je na našich bedrech, ji vyřešit. Uvědomme si však, že muži, kteří se podíleli na masakru protestujících, který se odehrál v Barmě před 20 lety, jsou nyní na vedoucích pozicích. Je škoda, že ani Rada ani Komise celá léta neposlouchaly Parlament, který na tyto skutečnosti upozorňoval.

Dnes znovu jednáme o usnesení, které je krátké a velmi jasné. Od barmských orgánů požadujeme: okamžité propuštění Aun Schan Su Ťij, nezasahování do protestů, a aby byl zvolen Národní konvent, jehož součástí by byla také Národní liga pro demokracii. Od Bezpečnostní rady OSN požadujeme: zasedání s cílem přehodnotit situaci v Barmě a následné vyslání zvláštního vyslance do této země. Od Rady a Komise požadujeme: dialog s OSN a ASEAN a sladění opatření proti barmskému režimu, jehož součástí by byly také hospodářské sankce, v případě že se režim násilně postaví proti našim požadavkům, anebo je vůbec nebude respektovat.

  Barbara Weiler, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, Evropa stejně jako celý svět sledují situaci v Barmě. Dnes byla poprvé prolita krev, a jak již pravil můj kolega ze Spojeného království, již si nemůžeme zakrývat oči; toto je zcela nová situace.

Skupina socialistů je zděšena surovými metodami uplatňovanými vojenskou juntou vůči pokojným demonstrantům. Očekáváme, že Bezpečnostní rada OSN, která zasedá souběžně s námi, okamžitě uplatní příslušná opatření a využije svého vlivu v souvislosti s Čínou.

Druhým odkazem, který Evropský parlament dnes pošle, je to, že soucítí s obyvateli Barmy: naši solidaritu, podporu a, ano, náš obdiv určený těmto odvážným obyvatelům. Buddhističtí mniši nejsou malou elitní menšinou. Jsou také občany a mají podporu tisíců lidí. Demonstrace byly vyvolány svévolným zvyšováním cen, ale také porušováním Všeobecné deklarace lidských práv, zejména standardů Mezinárodní organizace práce, mučení a nucené práce praktikovala vojenská junta několik let.

V současnosti, když se vše posuzuje z globálního pohledu, izolacionismus není tou správnou volbou. Základní demokratická práva a všeobecný hodnotový systém platí také na asijském kontinentu. Očekáváme, že dlouhodobě plánovaná ústava Barmy bude zařazena do programu, a že v Barmě – podobně jako v Thajsku, překvapivě brzy – budou probíhat demokratické volby. V těchto regionech lze demokratické režimy prosadit a uplatnit.

Kromě OSN a Evropy se musí aktivně zapojit také země ASEAN, když se snaží podobat EU. Demonstrace na Filipínách jsou dnes kladným znakem solidarity v tomto regionu.

Barma se však nevrací zpět na cestu k demokracii.

  Annemie Neyts-Uyttebroeck, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, dovolte mi začít vyslovením poklony obyvatelům Barmy za jejich odvahu vést pokojné protesty proti vojenskému diktátorství v zemi.

Dnes se tento režim vydal cestou násilného utlačování a naše srdce vysílají obyvatelům Barmy naději. Evropská unie by měla ostřeji vyjádřit svůj nesouhlas s danou situací, to a nejen slovy, ale i činy. Pokud bude tento režim nadále utlačovat své obyvatelstvo, sankce budou vyšší a všechny evropské společnosti působící na území Barmy budou vyzvány, anebo přinuceny, aby stáhly své aktivity z tohoto území. Země ASEAN by také měly využít své pozice, pokud jde o Barmu, a India a Čína by měly využít svého vlivu na režim a trvat na otevřeném dialogu s demokratickou opozicí Barmy.

Barmský režim neutlačuje své obyvatelstvo pouze v politické sféře, ale uvrhlo lidi do chudoby a nouze, přestože má tato země všechny předpoklady k tomu, aby prosperovala. Masové demonstrace obyvatel Barmy svědčí o tom, že Aun Schan Su Ťij není sama, ale že představuje naději pro drtivou většinu obyvatel Barmy. Barmský režim by jí měl vrátit svobodu a propustit všechny politické vězně, i ty, kteří byli dnes zatčeni.

Závěrem chci vyzvat Evropskou unii k maximálnímu využití svých nástrojů k prosazování demokracie a lidských práv, které jsou nyní v našich rukou.

  Brian Crowley, jménem skupiny PSE. – Vážená paní předsedající, rád bych poděkoval panu uřadujícímu předsedovi Rady a panu komisaři, a stejně tak svým kolegům za jejich příspěvky.

Před 18 lety se národní hnutí za demokracii v Barmě ptalo: Co bude muset učinit mezinárodní společenství pro to, aby přesvědčilo barmské orgány o nevyhnutelnosti demokracie v zemi? Musíme být zastřeleni na ulicích a být přitom také v televizi, aby mezinárodní společenství začalo jednat?

Bohužel se tato předpověď stala skutečností Jsme svědky toho, jak část barmské společnosti, buddhističtí mniši a jeptišky, kteří žijí životem bez násilí a pacifismu, kteří věnují jiným svůj čas, jsou nyní hromadně vyvražďováni na ulicích a zastrašováni vojenským režimem. Není správné si myslet, že slova, která tu říkáme, přispějí ke konci těchto násilností, jimiž chceme být svědky. Rozhodně je však nesprávné, že doposud svět jen nečinně přihlížel, již nemůžeme nečinně čekat. A jak pravili kolegové, je na nás, jak využijeme našeho vlivu, nejen v případě barmského režimu, ale také v souvislosti s Čínou, Indií a Bangladéší na zajištění dodržování principů demokracie a jednání v souladu s uloženými sankcemi.

Zabraňme násilí na pokojných protestujících, ale také nám dovolte poskytnout podporu těmto protestujícím.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážená paní předsedající, je zjevné, že nedávné události v Barmě nás přivádějí k neodvratnému bodu. Cítím, že rozsáhlé demonstrace uskutečňované nejen mnichy a jeptiškami, ale tisíci lidí, které nepřestávají protestovat, zasílají vojenské juntě v Barmě, stejně jako celému světu jasné poselství svědčící o tom, že obyvatelé Barmy jsou vyčerpáni z dané situace a chtějí změnu.

Přesně tuto touhu po změně bychom měli zde na úrovni EU a na úrovni mezinárodního společenství podpořit. Je zřejmé, že po 30 letech sankcí bez výsledků, se musí uplatňovaná politika radikálně změnit, a proto mezinárodní politika musí zahrnovat také země z tohoto regionu: nejen Čínu a Indii, jak již bylo řečeno, ale také Japonsko a Singapur, které v současnosti předsedají ASEAN. Proto bychom měli přivítat nejen gesta, která učinila Rada a Komise, ale také gesta OSN hovořící o svobodě pro politické protivníky, jmenovitě pro Aun Schan Su Ťij, a o demokratickém směřování. Věřím, že tentokrát od této touhy neupustíme.

  Bastiaan Belder, jménem skupiny IND/DEM. – (NL) Vážená pani předsedající, Rada pro státní mír a rozvoj: to je oficiální název vojenského režimu v Barmě. Krize, v níž se země v současnosti nachází, vyznívá více než kdykoliv předtím jako krutá lež.

Junta znamená zneužívání moci a destruktivní vládu na celá desetiletí. Samozřejmě, že s ohledem na statistiky jde o úsporný způsob řízení státu. Mimochodem, drtivá většina barmské populace je obětí dvojnásobného vykořisťování. Ano, dvojnásobného vykořisťování: vnitřně vojenskými hlavami státu – každý, kdo chce na území Barmy podnikat, musí spolupracovat takřka výlučně jen s armádou – a zvenčí Čínskou lidovou republikou, která využívá přirozených a bohatých zemědělských zdrojů tohoto jihovýchodního asijského státu. Diplomaté v Rangúnu zašli tak daleko, že v těchto dnech říkají: „Barma se stala kvazičínskou provincií“. Ve školách na severu, které postavila Čína, je mandarínská čínština prvním jazykem a pekingský čas je oficiálním místním časem.

Vážená paní předsedající, jednoduše řečeno, barmští a čínští vládcové jsou takřka k nerozeznání. Proto žádám Radu a Komisi, aby jako první otevřeně promluvili s barmskými vládci a Pekingem o jejich zodpovědnosti za utrpení obyvatel Barmy.

  Luca Romagnoli, jménem skupiny ITS. – (IT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, pokud naše usnesení a prohlášení nezůstanou fakticky nevyužita, anebo nezůstanou pouze slabým hláskem ve velkém uchu Rady, dostanou se do víru událostí, které se samozřejmě v té době stanou, anebo čekají na zařazení do programu našich plenárních zasedání.

Před několika dny jsme hlasovali ve prospěch usnesení o Barmě. Podrobné informace hovoří o dnešním  páchaní násilností a porušovaní lidských práv v této zemi, ale zapomíná se na skutečnost, že marxistický a následně vojenský režim utlačoval lidi po celá desetiletí, přičemž byl, jak dobře víme, nepřetržitě podporován Čínou. Nejde však jen o utlačování, skutečností, kterou je třeba připomenout, je, že barmský režim je systémem založeným z větší části na síle, a že jeho rozpočet je založený na obchodování s drogami.

V souvislosti s útlakem, cenzurou a všeobecně rozšířeným pronásledováním, které je již léta charakteristické pro barmský režim, bych rád upozornil, že nejde jen o opěvovanou paní Aun Schan Su Ťij, ale také o novináře, jako je U Win Tin, a herce, jako je pan Zaganar, anebo o známé aktivisty za práva občanů, jako je Win Nain. Dovolte mi říci, dámy a pánové, že jsou zde také mniši, ale jak dobře víte, především je zde stále ještě mnoho jiných menšin. To zahrnuje ještě jednu kulturní a etnickou skupinu, která nebyla v usnesení přijatém před dvěma týdny zmíněna: povstalci z Karenu. Tito lidé se po desetiletí odmítali přizpůsobit režimu, za kterého bylo hospodářství závislé na dětské prostituci a na pěstování drog.

Pouhé odsuzování útlaku, kterým Státní rada pro mír a rozvoj potlačuje veřejný protest, přičemž se souběžně zasazuje za demokracii v Barmě, požadavky na okamžité a bezpodmínečné propuštění zadržovaných osob – které, zdůrazňuji, jsou klíčové – a vše ostatní, co děláme, či žádáme, anebo čím vyhrožujeme, nemá prakticky žádný účinek.

Dokonce i americký prezident Bush navzdory všem jeho bezduchým připomínkám na valném shromáždění OSN řekl něco, co mluví v jeho prospěch. Také on žádal intervenci ze strany OSN, když jde o zemi, kde vládne strach, a kde jsou základní svobody přísně omezovány, etnické menšiny pronásledovány, děti nuceny pracovat, kde vzkvétá obchod s lidmi a znásilňování je běžným jevem. Pan prezident Bush, stejně jako uřadující předseda Evropské unie, žádal přísnější sankce.

Doufejme, že budou mít nějaký smysl, abychom nemuseli řešit hrozby bombových útoků ze strany Barmy anebo Číny. Situace barmské opozice je přesně taková, jako je situace povstalců z Karenu, v níž se nacházejí již desetiletí: mnoho hluku v Evropě a  ve Spojených státech, ale nechme tuto zemi, aby si vyřešila tyto problémy sama. Za celou tu dobu, co zde jsem, ještě nikdy nebyly v sázce mezinárodní zájmy; jako obyčejně, pro Evropskou unii jsou důležitá prázdná slova.

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, v mém příspěvku jsem se snažil, poskytnout tomuto Parlamentu detailní a úplné informace o všech politických a diplomatických opatřeních, která byla uplatněna v souvislosti se situací v Barmě, a zároveň také o sledování dané situace a naší činnosti. Rád bych vás znovu ubezpečil, že portugalské předsednictví bude nadále sledovat události v Barmě, což zároveň, samozřejmě, předpokládá uplatnění dalších opatření, která podle našeho názoru podpoří solidaritu s obyvateli Barmy, a které zároveň ukážou barmským orgánům, že za jakékoli další zhoršení situace v zemi budou muset zaplatit.

  Předsedající. – Vážený pane uřadující předsedo Rady, pane Lobo Antunes, ráda bych Vám jménem Evropského parlamentu poděkovala za to, že jste tu dnes s námi strávili celý den. Vážíme si toho.

Na závěr rozpravy jsem přijala šest návrhů usnesení podle čl. 103 odst. 2 jednacího řádu2.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 27. září 2007.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:40 a znovu zahájeno v 18:00)

Písemná prohlášení (článek 142)

  Richard Corbett (PSE), písemně. – Diktatura v Barmě je jednou z těch nejhorších a nejdéle trvajících. Lidé v Barmě na rozdíl od svých sousedů, kteří zažívají hospodářský rozkvět, žijí v bídě. Útlak je nemilosrdný. Navazování spojení s ostatním světem je omezováno a na tuto situaci by se bylo možná i zapomnělo, kdyby nebylo oběti Aun Schan Su Ťij, která představuje naději a touhu lidí z Barmy po demokracii. Doufám, že následující dny budou znamenat konec vojenského režimu bez dalšího krveprolévání a zároveň žádám Radu a nejvyšších představitele, aby k zajištění tohoto výsledku učinili vše, co je v jejich silách.

  Glyn Ford (PSE), písemně. – Jako navrhovatel stanoviska Parlamentu pro volný obchod mezi EU a ASEAN, jsem na setkáních s ministry obchodu států ASEAN a úředníky informoval, že Parlament nesouhlasí se současnou vojenskou diktaturou v Barmě a rozhodně nebude nakloněn k žádným ústupkům.

Události posledních dnů, kdy pokojné protesty buddhistických mnichů byly potlačeny slzným plynem a kulkami, situaci jen zhoršily.

Před deseti lety jsem měl možnost navštívit Aun Schan Su Ťij v Rangúnu v jejím domácím vězení, kde měla možnost přijímat mimořádné návštěvy. Vyjádřila názor, že jako zástupkyně a vedoucí představitelka demokraticky zvolené Národní ligy za demokracii, která byla svržena vojenským režimem, souhlasí s uložením nejpřísnějších sankcí ze strany EU.

Proto by měla EU a členské státy prostřednictvím Bezpečnostní Rady od OSN žádat ty nejvyšší sankce. Ani my, ani obyvatelé Barmy již nemůžeme déle čekat.

  Jules Maaten (ALDE), písemně. – (NL)  V Barmě se odehrává nové drama. Junta se rozhodla pro konflikt s tisíci pokojných protestujících. Je to politováníhodné, protože měli obyvatelé odvahu postavit se režimu bez jakékoli pomoci zvenčí. Podporuji bezpodmínečné propuštění Aun Schan Su Ťij, Hkun Htun Oo, Min Ko Nain a ostatních politických vězňů, a rovněž podporuji demokratické reformy, které by se měly učinit co nejdříve.

Evropská komise by měla optimálně využít finanční zdroje, které jsou určené v cíli 1 v rámci rozpočtu nástroje pro demokracii a lidská práva s cílem podpořit nezávislá média, aktivisty za lidská práva a MVO v Barmě.

Nevyhnutelné je i zpřísnění stávajících sankcí. Jsem zastáncem britských a amerických opatření a přísných omezení, která by měla být uvalena na obchodní aktivity a finanční transakce s Barmou.

Parlament by měl do Barmy vyslat delegaci, která by zhodnotila současnou situaci.

  David Martin (PSE), písemně. – Situace v Barmě je velmi znepokojující. Protestující proti vojenskému režimu (včetně mnichů) prokazují obrovskou odvahu. Režim v minulosti protestující tvrdě potlačil a ukázal, že se jen ve velmi malé míře zajímá o blaho svého lidu. Mezinárodní tlak na režim se musí vystupňovat do nejvyšší možné míry, včetně předvedení těch, kteří jsou zodpovědní za krutosti následujících dní, před Mezinárodní trestní soud. EU musí vést dialog s Čínou a Indií, které mohou tlačit na režim, a žádat je, aby zasáhly a zastavily útoků na protestující a o pomoc při obnovení demokracie v Barmě.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN DOS SANTOS
Místopředseda

13. Doba vyhrazená pro otázky (otázky na Radu)

  Předsedající. − Následuje doba vyhrazená pro otázky (B6-0316/2007).

Následující otázky jsou určeny Radě.

Otázka č. 1 je nepřípustná (příloha II část A bod 2 jednacího řádu).

Otázka č. 2, kterou pokládá Silvia-Adriana Ţicău (H-0597/07)

Věc: Vyhlídky projektu Galileo

Projekt Galileo je velmi důležitý projekt Evropské unie, protože jeho výsledky jsou výsledky vesmírného výzkumu a spolupráce členských států, a zároveň je lze využít v mnoha oblastech, včetně dopravy.

Mrtvým bodem je však financování tohoto projektu, ráda bych se proto zeptala Rady Evropské unie, jaká jsou opatření, která má v úmyslu uplatnit, aby vyřešila tuto situaci a jakou formu spolupráce se třetími zeměmi, jako je například také Indie, chce v rámci tohoto projektu zahájit?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Jak vážený poslanec ví, po dobu zasedání, které se konalo ve dnech 6. až 8. června 2007, Rada do hloubky přezkoumala situaci, pokud jde o projekt Galileo a přijala usnesení. V tomto usnesení Rada vyzývá Komisi, aby předložila návrhy, týkající se různých aspektů projektu Galileo. Komise od té doby přijala tyto návrhy (19. listopadu) a my nyní doufáme, že zodpovědné orgány Rady je přezkoumají a ještě do konce tohoto roku rozhodnou o započetí projektu Galileo, včetně veřejného financování a spoluúčasti veřejnosti na tomto projektu.

Pokud jde o spolupráci se třetími zeměmi, je v zájmu Rady spolupracovat se zeměmi, které nepatří do Evropské unie. Od roku 2001, jak víte, v souvislosti s projektem Galileo bylo podepsáno několik dohod o spolupráci se zeměmi, které nepatří do EU, a to s Čínou, Izraelem a Ukrajinou. Tyto země se podílejí na programu Galileo vytvářením systému, výzkumem a spoluprací průmyslu.

V případě Indie byla dohoda o vzájemné spolupráci mezi Komisí a Indií podepsána v Dillí 7. září 2005. Komise se však rozhodla, že bude pokračovat v jednáních s indickými orgány s cílem sladit tuto dohodu se standardními dohodami o spolupráci na úrovni ES s ohledem na poslední pokroky v tomto projektu. Z hlediska uplatnitelných pravidel musí Rada před přijetím rozhodnutí počkat na návrh Komise.

S cílem lepšího vymezení pozice třetích zemí přijala Rada dne 22. března tohoto roku rozhodnutí, kterým opravňuje Komisi k vyjednávání se třetími zeměmi, pokud jde o podepsání dohod o jejich spolupráci s Evropským úřadem pro dohled nad globálním navigačním družicovým systémem (GSA).

Hlavním cílem tohoto rozhodnutí je poskytnutí informací o spolupráci v rámci GSA, a to s ohledem na země, které nepatří do Evropské unie.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE). – (RO) Vážený pane předsedající, ráda bych poděkovala panu ministrovi za poskytnuté informace. Ráda bych se však vrátila k první části mé otázky, a to k financování projektu GALILEO. Ráda bych požádala ministra, aby nám řekl více o způsobu financování projektu a o způsobu, jakým byl přezkoumán návrh Komise a jak bude současné rozhodnutí Rady vypadat v budoucnosti.

  Manuel Lobo Antunes. −(PT) Nemohu předvídat, jaké bude rozhodnutí Rady o  problému, o němž se jedná, zejména o otázkách financování. Tento problém společně s dalšími problémy, které se objevily v návrzích, které nedávno předložila Komise, musí Rada samozřejmě znovu projednat. Mohu však vážené poslance ubezpečit o dvou věcech: první věc, předsednictví chápe, že projekt Galileo je strategickým projektem Evropské unie, a proto k němu bude přistupovat s ohledem na tuto skutečnost, jinými slovy jako k projektu se strategickým významem pro Evropskou unii, druhá, že předsednictví udělá vše, co bude v jeho silách, aby dospělo k závěru v souvislosti se všemi aspekty projektu Galileo ještě po dobu portugalského předsednictví.

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE). – (ES) Vážený pane předsedající, vážený pane uřadující předsedo Rady, souhlasím s tím, že projekt Galileo je pro EU prioritním projektem, ale zemědělci jsou znepokojeni, když Komise přišla s návrhem využít přebytek financí ze SZP na financování projektu Galileo. Od roku 2007 sice vytvořili přebytek, ale obávají se o svou budoucnost.

Má otázka pro Radu zní: Souhlasí vlády všech 27 států EU s tímto prioritním projektem a s tím, aby se na něj použily finanční prostředky z mimořádných příspěvků, anebo ty, které se zvýší každý rok z rozpočtu Společenství?

  Manuel Lobo Antunes. − (CS) Děkuji Vám, pane předsedající. Myslím, že jsem tuto otázku zodpověděl ve své předcházející odpovědi. Financování projektu se stále projednává. Rada musí tento problém projednat, když ještě nedospěla k žádnému závěru. Samozřejmě se očekává, že názory členských států se budou lišit, pokud jde o tento problém. Domnívám se však, že pokud jde o důležitost projektu, jde o jednohlasný souhlas.

  Předsedající. −

Otázka č. 3, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0599/07)

Věc: Ústavní reforma v Bosně a Hercegovině

Jaký je názor Rady na současnou situaci, pokud jde o reformy, a to ústavní reformu a reformu Daytonské dohody v Bosně a Hercegovině, a jaké jsou plánované kroky na zabezpečení dalšího obnovení a začlenění této země?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Dámy a pánové, Evropská unie zhodnotí současný proces reforem v Bosně a Hercegovině ve výroční zprávě, která je jako obvykle naplánována na listopad.

Rada při mnoha příležitostech zopakovala, jak důležité jsou čtyři základní podmínky pro úspěšné uplatňování Dohody o stabilizaci a přidružení s ohledem na závěry Rady ze dne 12. prosince 2005, zejména pokud jde o uplatnění reformy policie. Jak víte, politická situace je v posledních měsících napjatá kvůli radikalizaci postojů, které byly udány hlavními bosenskými vedoucími politickými představiteli. V současnosti se zdá být dosažení konsensu v souvislosti s reformami velmi těžké, zejména pokud jde o restrukturalizaci policie.

Vysoký představitel, pan Solana, se dne 10. září setkal s Miroslavom Lajčákom, zvláštním zástupcem EU pro Bosnu a Hercegovinu. Po dobu tohoto setkání, které se konalo v Bruselu, vysoký představitel, pan Solana vyjádřil plnou podporu práci zvláštního zástupce EU a jeho snaze dospět ke kompromisu v jednáních s vedoucími politickými představiteli Bosny a Hercegoviny o reformě policie.

Generální tajemník a vysoký představitel pan Solana naléhal na vedoucí představitele Bosny, aby se zapojili do poslední iniciativy předložené zvláštním zástupcem, jejímž cílem je odstranit poslední překážku, která brání Bosně a Hercegovině uzavřít Dohodu o stabilizaci a přidružení k Evropské unii. Také požádal orgány této země, aby jednaly v souladu se zájmy občanů Bosny a Hercegoviny.

Rada rovněž podpořila snahy Bosny a Hercegoviny v souvislosti s ústavní reformou, jejichž cílem je vytvořit funkční státní struktury, které budou schopny vyhovět evropským standardům. Pokud jde o zlepšení výkonnosti výkonných a legislativních orgánů, zde je třeba dalšího úsilí, stejně tak musíme posílit možnosti řízení a koordinace mezi státem a jeho orgány.

Pokud jde o nástroj předvstupní pomoci, Evropská unie vytvořila rezervu 1 milion EUR určenou pro ústavní reformu Bosny a Hercegoviny. Jak budete informováni, Rada dne 7. února 2007 přijala společný postup, kterým se mění a prodlužuje mandát zvláštního zástupce EU pro Bosnu a Hercegovinu. Zvláštní zástupce EU bude tento mandát vykonávat s cílem poskytovat politické poradenství a své služby v souvislosti s ústavní reformou.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Bosna a Hercegovina má budoucnost jen pokud bude transformována na federaci všech tří národů na principu rovnosti těchto národů, a jejíž součástí budou nejen občané Hercegoviny, ale i bosenští Chorvati. Má otázka je specifická: co můžeme učinit v případě, kdy entita, jakou je Republika srbská, brání reformě policie a uprchlíci se vracejí v rámci státu a EU může vyvíjet jen vnější nátlak na stát jako celek? Je možné vyvíjet nátlak také na jednotlivé osoby, anebo pouze na stát? Pokud ano, je to velmi náročné.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, vážení poslanci, jménem Evropské unie mohu říci, že učiníme, co bude v našich silách s využitím všech diplomatických nástrojů, a také prostřednictvím zvláštního zástupce, abychom se hnuli z mrtvého bodu, v němž se nyní nacházíme, a odstranili překážky, které brání úspěšnosti ústavních reforem, a zejména reformě policie. Je to náš závazek.

Rada bude samozřejmě věnovat pozornost návrhům zvláštního zástupce, který bude informovat o aktuální situaci. Jak si vážený pan poslanec dokáže představit, Rada se obává složitosti dané situace a zejména naléhavé potřeby posunout se z mrtvého bodu, v němž se momentálně nacházíme.

  Richard Seeber (PPE-DE). – (DE) Jak ministr zahraničních věcí ví, potenciál členství v EU je vlivnou hnací silou pro politickou a hospodářskou reformu ve všech balkánských zemích. Velmi intenzivní jednání se vedou s Chorvatskem. Může nám Rada poskytnout informace o současné situaci jednání s Chorvatskem, a především, informovat nás o tom, jak se uplatňují dohody o přidružení s ostatními zeměmi?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Pane Seeber, jak víte, Rada opakovaně a systematicky informuje o svém názoru o přístupovém procesu a o vyhlídkách jednotlivých zemí v souvislosti s jejich vstupem do EU, zejména o zemích Balkánu. Rada jasně informovala o šanci balkánských zemí stát se součástí EU. Ve skutečnosti jsme v současnosti v procesu jednání o vstupu do Evropské unie s jednou konkrétní zemí, a to s Chorvatskem.

Jak jsem již řekl, Komise jako obvykle v listopadu předloží Radě sdělení týkající se stavu jednání, zejména jednání s Chorvatskem a předloží své návrhy.

Potom budeme moci poskytnout podrobné a aktuální informace o stavu přístupových jednání. Samozřejmě se mohou vyskytnout různé problémy, odklady na jedné, anebo na druhé straně, ale podle mých osobních zkušeností v současnosti jsou jednání o vstupu této země na dobré cestě.

  Předsedající. −

Otázka č. 4, kterou pokládá Marie Panayotopoulos-Cassiotou (H-0604/07)

Věc: Opatření pro růst inovací

Co navrhuje portugalské předsednictví k dosažení investic do inovací ve výši 3 %?

Jakým způsobem se zapojí malé a střední podniky, zejména ty v horách, na ostrovech a ve velmi vzdálených regionech, do činností, které budou financovány s cílem podporovat inovace a výzkum?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Jak víte, vážení členové, Evropská unie doposud neodsouhlasila žádný cíl v souvislosti s investováním do inovací. Takový cíl by bylo prakticky nemožné stanovit a zavést do praxe, protože inovace v sobě zahrnují velké množství činností, které lze těžko přesně vymezit a odměřit.

Proto se Evropská unie v roce 2002 rozhodla přijmout směrodatný kvantitativní cíl určený pro investice do výzkumu a vývoje, známý jako V&V. Jde o známý barcelonský cíl 3 %. Bylo možno vymezit tyto cíle jako oblasti činností V&V, které jsou mezinárodně stanovené v manuálu Frascati vydaném OECD a které jsou jednoduše měřitelné a kvantifikovatelné.

Tento referenční ukazovatel se upřednostňuje s ohledem na potíže, které vznikly v ostatních letech v souvislosti se zvyšováním úsilí soukromého sektoru v oblasti V&V účastnit se V&V ve vybraných oblastech podnikatelského sektoru.

Činnosti zaměřené na šíření inovací a výzkumu jsou prioritou politiky Evropské unie. Prostřednictvím několika nástrojů, jako je například rámcový program a CIP, známý pod názvem Rámcový program pro konkurenceschopnost a inovace, a také využitím strukturálních fondů jsme se snažili uskutečnit tyto činnosti.

Sedmý rámcový program (RP7) a CIP představují potřeby malých a středních podniků, jimž je CIP určen především. V sedmém rámcovém programu byla poprvé stanovena kvóta 15 %, kterou musí dodržet malé a střední podniky v případě spoluúčasti na výzkumných aktivitách, které jsou financovány ze zvláštního programu nazvaného Spolupráce.

Podpora sedmého rámcového programu určená malým a středním podnikům zvýší jejich konkurenceschopnost a inovační potenciál. Horské regiony, ostrovní a velmi vzdálené regiony jsou podporovány ze strukturálních fondů. Podporu dostávají také prostřednictvím příslušných tematických priorit zvláštního programu Spolupráce v rámci sedmého rámcového programu a s ohledem na zlepšení jejich situace v oblastech dopravy, informací, komunikaeí a v oblasti dodávek energie.

Cílem zvláštního programu s názvem Kapacity je v rámci sbližování EU umožnit rozvoj výzkumného potenciálu také v okrajových regionech. Kromě probíhajících programů a podnětů, se inovace budou šířit také prostřednictvím série iniciativ, o kterých se v současnosti jedná v rámci Evropského parlamentu a Rady. Tato jednání zahrnují vytvoření Evropského inovačního a technologického institutu, společného programu EUROSTARS, které umožňují aktivní účast inovativních malých a středních podniků, a ostatní iniciativy podle článku 169 Smlouvy o ES a společných technologických iniciativách poskytnutých v souladu s článkem 171 Smlouvy o ES.

Kromě toho Komise v současnosti připravuje návrh strategického akčního plánu pro strategické energetické technologie, do jehož přípravy je zapojena také veřejnost. Tento návrh by měl být předložen do konce roku 2007. Zároveň bych chtěl upozornit na novou snahu průmyslové politiky, která je, v kontextu trvale udržitelného rozvoje, zaměřená na změny klimatu, kde jsou inovace a úloha malých a středních podniků v evropském hospodářství základními aspekty.

Ve všech těchto iniciativách jsou malé a střední podniky nesmírně důležité. Některé z těchto iniciativ budou také zaměřené na konkrétní zájmy regionů, které připomněl vážený pan poslanec, jako je například mimořádná iniciativa, která je již naplánována, jejímž  prostřednictvím bude koordinován námořní výzkum v Baltském moři.

Portugalské předsednictví má na paměti snahu o naplnění cíle 3 % v souvislosti s objemem výdajů na výzkum a vývoj, a zároveň musím upozornit na diskuse, které se vedly v rámci červencových neformálních setkání Rady pro konkurenceschopnost, která se konala v Lisabonu, kde byla analyzována úloha veřejných a soukromých investic do výzkumu a vývoje spolu s opatřeními veřejné politiky, které mohou přispět k naplnění tohoto cíle.

Neformální setkání Rady, o kterém hovořím, se rovněž zabývalo politikou malých a středních podniků, které se podílejí na inovacích a financování, internalizaci a energetické výkonnosti.

Zdůrazněním potřeby konkrétních opatření v oblasti lidských zdrojů ve vědě a technice a potřeby posílit opatření v oblasti informační společnosti, portugalské předsednictví doufá v příznivé podmínky pro vzestup výzkumu, vývoje a inovací v celé Evropské unii.

  Maria Panayotopoulou-Kassiotou (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, ráda bych se zeptala zástupců Rady, kterému zároveň děkuji za odpověď, zda infrastruktura členských států a stav přípravy na dobré řízení umožňuje rozvinout tento ambiciózní program pro inovace. Je možné kontrolovat členské státy v případě uplatnění jakéhokoli podpůrného schématu pro inovační program?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Doufám, že jsem správně porozuměl otázce vážené paní poslankyně. Pokus ne, budu rád, když mě opravíte, anebo poučíte o správném významu otázky.

Odpověděl bych následovně: jak vážená poslankyně ví, všechny tyto problémy jsou přímo spojené s Lisabonskou strategií, a zvláště s jejím „hospodářským“ aspektem.

V současnosti zvažujeme různé aspekty v souvislosti s novým cyklem Lisabonské strategie. Jedním z těchto problémů je, že musíme přehodnotit a znovu prodiskutovat úlohu členských států v dosahování cílů navrhovaných pro tuto oblast. Jde zejména o opatření související s inovacemi a rozvojem v malých a středních podnicích a také, samozřejmě, v kapitole o jejich řízení, se způsobem, jakým těchto cílů mohou dosáhnout.

Jsme přesvědčeni, že s ohledem na to, co již bylo řečeno, sehrávají vlády a členské státy hlavní úlohu, a také pro Komisi je přínosem podrobné sledování toho, jak členské státy rozvíjejí a přijímají své politiky s cílem splnit stanovené cíle.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). Vážený pane uřadující předsedo Rady, ve své odpovědi na tuto otázku jste připomněl energetickou výkonnost, a já jsem přesvědčen, že jde o správný přístup. Včera pan komisař Potočnik zdůraznil, že prioritou číslo jedna je energetická výkonnost a boj proti změnám klimatu. Rád bych se Vás zeptal, jaká dodatečná opatření může Rada uplatnit s cílem mobilizace všech jejích zdrojů a věnováním pozornosti tomuto podstatnému problému výkonnosti a změn klimatu?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT)Jak vážený pan poslanec ví, v březnu Rada přijala program, který je považován za světového vůdce v oblasti energie i změn klimatu. My v Evropské unii budeme mít takřka historickou zodpovědnost, když se nám podaří stanovit nové cíle týkající se snížení emisí CO2 rozhovorů po Kjótu, které se uskuteční v rámci konference na Bali. Evropská unie bude mít zodpovědnost za podporu, a anebo povzbuzení mezinárodního společenství v souvislosti s vytyčením ambiciózních cílů, které jsme si sami navrhli.

V současnosti však již máme, pane Paleckis, velmi ambiciózní program, který by měl být uplatněn v rámci celé Evropské unie. Problémy s energií a úsporou energie jsou součástí programu na úrovni EU, stejně jako na úrovni jednotlivých členských států. Mohu Vám říci, že v Portugalsku – mluvím o vlastní zkušenosti – jde o mimořádně důležitý problém, kterému věnujeme mnoho úsilí. Připomnělo se zde také financování nových energetických technologií a alternativní zdroje energie.

Máme ještě mnoho práce. Doufáme, že to, co musíme udělat, uděláme rychle a dobře. Samozřejmě, že e nyní musíme soustředit na ambiciózní program v souvislosti s energií a změnami klimatu, který jsme přijali.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Dnes jsme v Evropském parlamentu hlasovali o ETI a přijali jsme jej de facto za absolutní prioritu. Kdy bude portugalské předsednictví spolu s Parlamentem schopno předložit návrh o financování, který bude později uplatněn, tak rychle, jak se jen dá? Myslíte si, že ETI sehraje důležitou úlohu v souvislosti se střednědobým přezkoumáním a kontrolou stavu?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Rübig, musím Vám říci – s Vaším dovolením, vážený pane předsedající – musím Vám říci, že Evropský technologický institut, jeho zahájení a uvedení v činnost jsou pro portugalské předsednictví prioritou. Budeme se snažit, aby byl institut schopen činnosti ještě před odchodem portugalského předsednictví.

Samozřejmě, zatímco předsednictví jedná a předkládá návrhy, je jen na institucích EU, aby v tomto ohledu přijaly návrhy předsednictví. Ujišťuji vás, že předsednictví se bude snažit jednat co nejdříve. Jsou zde však tak další záležitosti, které jsou v kompetenci Rady jako celku a institucí a my nemůžeme tuto skutečnost ignorovat.

  Předsedající. −

Otázka č. 5, kterou pokládá Dimitrios Papadimoulis (H-0605/07)

Věc: Vývoj v Kosovu

Generální tajemník Rady, Javier Solana, na setkání s generálním tajemníkem OSN, které se konalo dne 10. července 2007, ohledně Kosova řekl: „jakýkoliv další odklad řešení této otázky nebude prospěšný“. Kromě toho francouzská informační agentura citovala diplomatické zdroje, že Brusel vážně uvažoval nad možností, uznat Kosovo, ale jen „v co nejuspořádanějším stavu“.

Jak tyto události vysvětluje Rada? Může Rada kategoricky odmítnout možnost jednoznačného uznání, i když v této záležitosti očekává činnost ze strany OSN?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jak víte, dne 18. července 2007 Rada zopakovala své stanovisko v souvislosti s návrhem, který předložil předsedající, pan Martti Ahtissari, zvláštní vyslanec OSN, a který je zároveň podkladem pro rezoluci Bezpečnostní rady OSN, která je zaměřena na urovnání situace v Kosovu. Evropská rada podpořila pokusy směřující ke včasnému přijetí této rezoluce Radou bezpečnosti OSN.

Jak víte, v současnosti jsou konzultace Bezpečnostní rady OSN související s novou rezolucí pozastaveny, ale Bezpečnostní rada OSN je připravena, kdykoliv se k tomuto problému vrátit. Ve svém srpnovém prohlášení generální tajemník OSN Pan Ki-mun upozornil na iniciativu kontaktní skupiny pro nová jednání mezi Prištinou a Bělehradem, které vede trojka, která se skládá ze zástupců Evropské unie, Ruské federace a Spojených států. Generální tajemník OSN žádal kontaktní skupinu o doručení zprávy do 10. prosince. Cílem těchto nových jednání je, aby trojka usnadnila komunikaci mezi stranami, které navrhují nové změny.

Jak víte, dne 29. července 2007 jmenoval generální tajemník a vysoký představitel OSN pan Javier Solana velvyslance Wolfganga Ischingera zástupcem EU v trojce. Doposud se trojka setkala s každou ze zúčastněných stran, a to 10. a 11. srpna v Bělehradě a Prištině, 30. srpna ve Vídni a 18. a 19. září v Londýně. Na zasedání kontaktní skupiny na ministerské úrovni, které se bude konat 27. září v New Yorku spolu se zasedáním Valného shromáždění OSN, budou ministři diskutovat o stavu jednání a musí dospět k prohlášení, kterým se urychlí tento proces. Dne 28. září, také v New Yorku, se uskuteční další zasedání mezi trojkou a zúčastněnými stranami, po němž bude ještě ten samý den následovat přímé setkání všech stran.

Jak pravil pan Solana, nyní je podstatné, že zúčastněné strany na tomto procesu spolupracují a vedou jednání. Na závěr procesu, který zastřešuje trojka, musí generální tajemník OSN o dané situaci předložit zprávu Radě bezpečnosti OSN. Jak si jistě uvědomujete, v tomto stadiu nelze předvídat, jaké budou výsledky těchto procesů.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). – (EL) Vážený pane předsedající, jen včera paní Condoleezza Riceová pravila, že Kosovo se stane samostatným. Plán Spojených států je jasný: jednoznačné vyhlášení nezávislosti do prosince a okamžité uznání Spojenými státy.

Jaké stanovisko přijala Rada s ohledem na způsob této operace? Vzali jste v úvahu také možné narušení regionu albánským vlastenectvím? Má Rada nakonec v úmyslu jednat jednotným a citlivým způsobem?

V New York Times jsem četl, že se evropští diplomaté snaží urychleně předejít stanovisku Rady, které bude otrocky kopírovat stanovisko Spojených států. Proč nám nepovíte, jaký je názor diplomatů v Radě? Rádi bychom dostali jasnou odpověď.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Nečetl jsem, ani jsem neslyšel o vyhlášeních paní Riis-Jørgensenové, a proto se k nim nebudu přímo vyjadřovat. Rád bych však řekl následující: v současnosti jsme v procesu, který je vedený trojkou, jež se skládá ze zástupců Evropské unie, Ruské federace a Spojených států.

Měli bychom umožnit trojce dělat její práci, která by se měla nést ve znamení míru a důvěry. Evropská unie podporuje práci trojky. Kromě toho má trojka stanovený mandát s cílem předložit v prosinci zprávu, která bude východiskem pro konečné závěry, jež budou obsahovat nejen závěry, ale také doporučení, která budou výsledkem několikaměsíční práce. Proto, jak jsem řekl, doufáme, že tato práce bude ukončena, zpráva bude vydána, a o jakýchkoli doporučeních ze strany trojky budeme rovněž informováni.

Zejména pro Evropskou unii je nevyhnutelné, aby v případě jakýchkoli závěrů a doporučení či vyhlídek Kosova do budoucnosti, které budou uvedeny ve zprávě, vydané trojkou, ale tak v případě jakýchkoli rozhodnutí, která budou přijata, zůstala Evropská unie jednotná a soudržná. O to nepřetržitě žádá portugalské předsednictví, a my jsme přesvědčeni, že tato žádost bude vyslyšena.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Vážený pane uřadující předsedo Rady, víte, že pan Papadimoulis je v tomto úplně sám? Víte o unesení, které bylo přijato tímto Parlamentem, a ve kterém 75 % poslanců vyjádřilo podporu plánu, který byl předložen Ahtisaarim a Rohanem, a že zcela souhlasíme s nezávislostí, která bude pod mezinárodním dohledem? Víte, že jsme jednoznačně vyloučili možnost rozdělení Kosova? Rád bych se Vás také zeptal, jaký je Váš názor na tyto klevety a řeči ve vztahu k rozdělení Kosova, které bylo odmítnuto kontaktní skupinou i Parlamentem.

  Manuel Lobo Antunes. − Záležitost rozdělení Kosova není na programu a také není součástí práce trojky.

  Předsedající. −

Otázka č. 6, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0611/07)

Věc: Kandidatura Kazachstánu na předsednictví OBSE

Je známo, že se Kazachstán uchází o předsednictví OBSE na rok 2009. Ministr zahraničních věcí země, která předsedá OBSE, je zástupcem organizace a koordinuje všechny její aktivity.

Kazachstán je zemí, která ještě nikdy nesplnila mezinárodní standardy, pokud jde o volby, a  stav lidských práv je v této zemi na velmi nízké úrovni.

Členské státy EU často brání vstupu Kazachstánu do OBSE. Proto se očekává jednomyslné odmítnutí v souvislosti s touto záležitostí, když se nedemokratická země snaží být uřadující zemí v předsednictví OBSE. Rozhodnutí má být učiněno v listopadu.

Existuje shoda názorů v rámci Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy v souvislosti s nepřijatelností kandidatury Kazachstánu? Budou členské státy zastávat jednotný názor?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − – (PT) Děkuji Vám, pane předsedající, vážený pane poslanče. Evropská unie ještě nerozhodla v souvislosti s kandidaturou Kazachstánu na předsednictví OBSE v roce 2009. Z pohledu EU musí Kazachstán nejprve uskutečnit reformy a splnit všechny podmínky pro kandidaturu na předsednictví OBSE. Rada opakovaně potvrdila, že kterákoli země, která uchází o předsednictví OBSE, musí být příkladem v uplatňování všech pravidel této organizace.

Na zasedáních orgánů Kazachstánu, Evropské unie, Rady a Komise bylo zdůrazněno, že Kazachstán musí prokázat svou připravenost a schopnost dodržovat pravidla a závazky OBSE na všech třech úrovních, a to se zřetelem na lidskou stránku, politickou a vojenskou stránku, a hospodářskou stránku a také s ohledem na životní prostředí.

  Koenraad Dillen (ITS), zastupující autora. – (NL) Děkuji za Vaši odpověď, pane ministře. Mohu tedy předpokládat, že v současnosti Kazachstán nesplní tato kritéria?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Rád bych se k tomu vyjádřil, protože vážený pan poslanec předpokládá něco, co jsem přesně neřekl. Řekl jsem, že ohledně kandidatury Kazachstánu doposud nebylo učiněno žádné rozhodnutí, a že v dané době, kdy se bude rozhodovat o kandidatuře Kazachstánu, se bude přihlížet ke skutečnosti, zda Kazachstán splní všechna kritéria, o kterých jsem hovořil. Tato analýza a diskuse se uskuteční ve vhodné době a na vhodném místě.

  Předsedající. − Vzhledem k nepřítomnosti autora se otázka č. 7 vypouští.

Otázka č. 8, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0616/07)

Věc: Lov tuňáka obecného ve Středozemním moři

Rada přijala nařízení Rady (ES) č. 643/2007 3 ze dne 11. června 2007, kterým se mění nařízení (ES) č. 41/2007, pokud jde o plán obnovy populace tuňáka obecného doporučený Mezinárodní komisí na ochranu tuňáků v Atlantiku. Text však nedodržuje zásadu rovného zacházení pro rybáře lovící tuňáka obecného v celé Evropské unii. Pravidla určující nejnižší hmotnost chycené ryby a období rybolovu jsou různá v závislosti na geografických oblastech úlovků.

Jaké jsou důvody těchto rozdílností ve způsobu zacházení s rybáři ve Středozemním moři a ve východní části Atlantiku?

Stanovená obmezení, pokud jde o francouzské rybáře lovící tuňáka obecného ve Středozemním moři, by mohla vážně narušit sociálně-hospodářskou rovnováhu v tomto sektoru. Tuňáka vážícího více než 30 kg, jak je stanoveno v novém nařízení, lze těžko předat. Zkrácení lovného období o dva týdny znamená pokles obratů rybářů. Tato opatření zasahují asi tisíc rybářů a jejich rodiny.

O co škodlivější je lov tuňáka obecného ve Středozemním moři než ve východní části Atlantiku?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − – (PT) Děkuji Vám, pane předsedající, pane Navarro. Jménem Rady bych rád poděkoval váženému panu poslanci za položení této otázky týkající se plánu obnovy populace tuňáka obecného. Tento plán byl vypracován v souladu s názorem vědců z ICCAT (Mezinárodní komise na ochranu tuňáků v Atlantiku), kteří doporučili zahájení okamžité a rozsáhlé akce s cílem zabránit současnému vyhubení populace tuňáka obecného ve Středozemním moři a ve východní části Atlantiku. ICCAT na svém listopadovém zasedání v Dubrovníku roce 2006 přijala doporučení zaměřené na uplatnění patnáctiletého plánu na obnovu populace tuňáka obecného. Evropské společenství, jako člen ICCAT, ve výsledku přijalo mezinárodní závazek uplatnit plán na obnovu v rámci práva Společenství.

Pokud jde o obchod, nedodržení tohoto závazku by vážně poškodilo pozici Evropského společenství na asijském trhu. Tento závazek byl stanoven na rok 2007 přijetím nařízení Rady (ES) č. 643/2007, kterým se mění nařízení o celkovém povoleném odlovu a o kvótách. Na základě návrhu Komise, Rada přehodnocuje nařízení s cílem jeho uplatnění po nejbližších 14 let s datem započetí 1. ledna 2008. Přitom se pro jednotlivé oblasti budou uplatňovat různá pravidla s cílem odrážet rozdíly ve způsobu lovu, v úrovni činnosti a ve stavu populace tuňáků. Je důležité připomenout, že tyto oblasti rybolovu jsou různé, od vysoce technologického průmyslového rybolovu až po tradiční neprůmyslový rybolov.

Skupiny ICCAT rozhodly o uplatnění plánu založeného na názorech vědců, kteří učinili jisté rozdíly mezi Středozemním mořem a východní částí Atlantiku. Rada tedy zastává názor, že ICCAT následuje tuto radu vědců, a proto činí rozdíly v plánu pro obnovu s cílem zmírnit sociálně-ekonomické následky.

Rada si uvědomuje, že sociálně-ekonomické následky pro rybářská společenství tohoto důležitého plánu pro obnovu jsou nejisté. Tyto následky by byly viditelné také v případě, že by byl tuňák obecný znovu v ohrožení. Po dobu jednání o přijetí nařízení Rady (ES) č. 643/2007 sohlasily Rada a Komise s klauzulí, v níž se stanoví, že plán pro obnovu by byl uznán také Evropským rybářským fondem. To členským státům umožní, aby část jejich zdrojů z fondu na zmírnění hospodářských dopadů využily na dotčená rybářská společenství. Předpokládá se, že tato klauzule vstoupí v platnost do 31. prosince 2014.

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE), zastupující autora. – (ES) Vážený pane předsedající, rád bych nejdříve hovořil jménem pana Navarra a následně se zeptal za sebe samého, anebo spíše zopakoval otázku.

Otázka jménem pana Navarra je následující: Čl. 23 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 2371/2002, v němž se stanoví plán obnovy populace tuňáka obecného, umožňuje s ohledem na roční kvótu odpočty jakýchkoliv přebytků vyprodukovaných členským státem od budoucích rybolovných práv. Rád bych se Rady zeptal: co se stane těm, kteří ulovili méně než je stanovená kvóta pro tento rok, protože Komise minulý týden uzavřela loviště?

  Předsedající. − Vážený pane Ortuondo, nemohu Vám dát prostor, protože již mám na seznamu další dva řečníky. Ale poskytnu Vám dalších 15 vteřin, pokud Vaši otázku položíte hned, protože podle jednacího řádu Vám nemohu dovolit tři doplňkové otázky. Jako výjimku a se vší trpělivostí všech přítomných Vám dávám k dispozici dalších 15 vteřin.

  Josu Ortuondo Larrea (ALDE). – (ES) Vážený pane předsedající, děkuji za shovívavost a žádám předsednictví Rady o odpověď na otázku, jak lze použít nařízení Rady (ES) č. 2371/2002, když členské státy nespolupracují s Komisí a v průběhu roku jí nezasílají povinnou dokumentaci o odlovu.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pan poslanec mi položil konkrétní otázky, ale jedna z nich je velmi specifická a podrobná. Budu se snažit odpovídat, jak nejlépe umím, ale upřímně věřím, že první otázka přímo souvisí s Komisí, a proto by měla být položena Komisi. Domnívám se, že Komise Vám poskytne rozhodně lepší vysvětlení než Rada.

Pokud jde o druhou otázku související s nedostatečnou spoluprací ze strany členských států s Komisí, samozřejmě, pokud je to pravda, potom je na Komisi, jak bude analyzovat situaci a najde nejlepší způsob, jakým přinutí členské státy ke spolupráci. Proto si myslím, že je lepší, položit tuto otázku Komisi.

  Richard Seeber (PPE-DE). – (DE) Rád bych se zeptal předsednictví, jakým způsobem se vyrovnává s fenoménem změn klimatu v souvislosti s povoleným rybolovem a kvótami. Všichni víme, že změny klimatu jsou tlumené tím, že oceány mají schopnost pohlcovat velké množství tepla, je v nich pohlcováno 80 % energie. Samozřejmě, však musím předpokládat, že v budoucnosti budeme svědky oteplování mořského prostředí. Jak předsednictví zajistí, aby byly zohledněny i tyto vědecké objevy a vodní prostředí v souvislosti se stanovením kvót pro rybolov?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Myslím, že jde o další otázku, která by měla být položena Komisi, protože Komise v tomto ohledu sehrává vedoucí a podstatnou úlohu. Váženému poslanci mohu odpovědět jen tolik: Jak jsem již řekl, problémy související se životním prostředím, zejména se změnami klimatu jsou součástí programu předsednictví a prioritou v programu Rady. Po konferenci, která se uskuteční koncem roku na Bali, budeme schopni rozhodnout o nových cílích v souvislosti se snížením emisí CO2.

  Rosa Miguélez Ramos (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, vážený pane uřadující předsedo Rady, mám také několik připomínek ohledně lovu tuňáka obecného, zejména pokud jde o loviště ryb, o jejichž uzavření nedávno Komise rozhodla z důvodu překročení kvóty přidělené Evropské unii..

Na základě informací, které nám poskytla Komise, můžeme usuzovat, že když se loviště nachází v blízkosti členských států, zahrnujících Španělsko i Portugalsko, které své kvóty zatím nenaplnily, ale ostatní, například Francie a Itálie již své kvóty překročily, a ve skutečnosti je zdvojnásobily, tyto země posouvají Evropskou unii do velmi nepříznivé situace, pokud jde o porušování mezinárodních pravidel.

Má otázka, která je určena Radě, je následující: Jaké opatření uplatní Rada v souvislosti s odškodněním států, které nenaplnily své kvóty? Může se s tím Rada nějak vypořádat?

Mám ještě jednu otázku: Co s tím Rada plánuje udělat? Jaká opatření uplatní, aby se tato situace již neopakovala?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, vážená paní Miguélezová, ještě jednou musím říci, že tyto otázky musíte položit Komisi. Komise je kompetentní odpovídat na vaše otázky, které jste právě položila.

  Předsedající. −

Otázka č. 9, kterou podkládá Chris Davies (H-0617/07)

Věc: Zpřístupňování právních předpisů EU veřejnosti

Obává se Rada negativních následků svého rozhodnutí, které přijala v červnu 2006 o zveřejňování zasedání na úrovni ministrů v souvislosti s právními předpisy na webových stránkách Rady?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) V rámci odpovědi bych váženému poslanci jménem předsednictví  doporučil zprávu o uplatňování souhrnné politiky transparentnosti, kterou dne 11. prosince 2006 představilo Radě předešlé finské předsednictví. Zpráva obsahuje poslední přehled, který Rada získala o vlivu nových opatření na zabezpečení transparentnosti na účinnost její práce. Podle předběžných závěrů této zprávy, která je rovněž předběžná, by mělo být, ještě před koncem roku 2007, učiněno důkladnější hodnocení dopadů nových opatření zabezpečujících transparentnost, pokud jde o získání praktických zkušeností v souvislosti s uplatněním a vlivem práce Rady.

Mohu vás informovat, že na základě závěrů Evropské rady a článku 8 jednacího řádu Rady, bylo v první polovině roku 2006 zpřístupněno veřejnosti 98 jednání a rozprav.

  Chris Davies (ALDE). – Vítám odpověď pana uřadujícího předsedy Rady a těší mě, že se Rada rozhodla zpřístupnit tyto zápisy bez jakéhokoliv nařízení reformní smlouvy.

Z odpovědi pana uřadujícího předsedy Rady vyplývá, že ještě před koncem roku 2007 bude vypracována a publikována zpráva, která, jak doufám, odpoví na otázku, jak by měly být rozšířeny zásady otevřenosti a transparentnosti v této oblasti. Může mi to pan uřadující předseda Rady potvrdit, že ještě před ukončením předsednictví bude taková zpráva zveřejněna?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Co Vám mohu potvrdit a o čem Vás mohu ujistit, je skutečnost, že se portugalské předsednictví bude touto otázkou zabývat a učiní vše, co je v jeho silách, aby byla tato zpráva předložena. V této chvíli Vám nemohu zaručit konkrétní datum vypracování této zprávy, ale mohu Vám zaručit, že otázka transparentnosti je v zájmu portugalského předsednictví, a proto se bude snažit splnit tento závazek.

  Předsedající. −

Otázka č. 10, kterou pokládá Ryszard Czarnecki (H-0620/07)

Věc: Situace v Afghánistánu

Jakou úlohu podle názoru Rady sehrává EU v souvislosti se stabilizací situace v Afghánistánu, kde jsou nasazena vojska z několika zemí EU?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Přístup Evropské unie je postaven na přísné koordinaci. Vnitřně byla pozornost věnována zejména doplnění a vzájemnému posílení činností Evropského společenství, Rady a členských států. Zvenčí byla Evropská unie jedním z hlavních členů Společné rady pro koordinaci a monitorování zřízené v souladu s dohodou s Afghánistánem z roku 2006.

Na rozhodnutí Rady ze dne 12. února 2007 pokračovat v misi EBOP (Evropská bezpečnostní a obranná politika) v Afghánistánu se musíme podívat v kontextu této strategie. Policejní mise EU (EUPOL) je v současnosti ve stadiu plánování. Prostřednictvím této mise Evropská unie dává najevo svůj záměr sehrávat aktivní úlohu v oblasti policejního dohledu spojeného s podporou právního státu. Tato mise samozřejmě bude součástí závazku Rady provést reformu v sektoru spravedlnosti. Všechny tyto snahy mají společný cíl upevnit nezávislost afghánských institucí.

Od roku 2001 se Afghánistán posunul vpřed, pokud jde o založení reprezentativních politických institucí, svobodu tisku, vytvoření institucí v sektoru obrany, zlepšení zdravotní péče, vzdělávání a lidských práv a postavení žen, ustanovení nejvyššího soudu a vytvoření poradního orgánu pro vyšší úředníky. Evropská unie sehrává podstatnou úlohu v tomto procesu a od roku 2002 přispěla na tyto účely částkou 3,7 miliard EUR. Evropská unie zároveň pokračuje v své snaze zabezpečit, aby její rozvojová pomoc byla poskytnuta Afgháncům ve všech částech země.

Větší důraz je v současnosti kladen na řízení a právní státu s cílem posílit činnost v ostatních oblastech. Komise rozvinula programy v oblastech vědeckého rozvoje, zdraví a řízení, a finančně podpoří jakékoli občanské aktivity členských států prostřednictvím provinčních týmů pro obnovu. Evropská unie věří, že jak stanovila Evropská rada dne 14. prosince 2006, že bezpečnost a rozvoj Afghánistánu na sobě závisí. Proto se Evropská unie zavázala k dlouhodobé vyvážené strategii, pokud jde o řešení situace v Afghánistánu.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Děkuji Vám za vysvětlení, pane Antunesi. Rád bych se však zmínil o klíčové otázce, která je úzce spjata s prohlášeními zástupců Evropské komise, kteří jsou aktivní v Afghánistánu, před parlamentním Výborem pro zahraniční věci.

Rád bych se zeptal, zda Rada zamýšlí zvýšit humanitární pomoc v Afghánistánu a zintenzivnit své snahy v souvislosti s obnovou občanské společnosti. Podle mého názoru je v Afghánistánu zapotřebí učinit mnohem více, než jen zabezpečit přítomnost vojsk. Má země se zavázala působit v Afghánistánu, což je určující, pokud jde o touhu dosáhnout stability v tomto regionu.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Souhlasím s váženým poslancem: Prosazování bezpečnosti a stability v Afghánistánu z pohledu ozbrojených sil je nevyhnutelné, avšak je to jen část toho, co je třeba v této zemi udělat. V Afghánistánu musíme rovněž posílit demokratické instituce a soustředit se na „občanskou společnost v Afgánistánu“. Musíme investovat do zdravotnictví, vzdělávání a odborné přípravy. Musíme také pokračovat v úsilí o získání srdcí Afghánců.

Proto máme strategii se dvěma aspekty, jedním z nich je vojenský, který zajišťuje bezpečnost a stabilitu v této zemi. Bez bezpečnosti a stability v této zemi nebude mír ani hospodářský a společenský rozvoj. Proto potřebujeme zaručit tento aspekt a zároveň pracovat a investovat do občanské společnosti v Afghánistánu a do demokratických institucí Afghánistánu, k nimž přistupujeme jako k administrativním kapacitám Afghánistánu, které je třeba obnovit.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Hospodářská stabilita v Afghánistánu je nevyhnutelným předpokladem pro demokracii a mír v této zemi. V Evropské unii máme agendu z Osla týkající se podnikatelského vzdělávání pro malé a střední podniky, který podporuje začínající podnikatele, rozvíjí podnikatelské myšlení a vývoz a dovoz. Můžeme předpokládat, že agenda z Osla bude uplatněna také v Afghánistánu?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Rübig, jak jsem již řekl, věřím, že musíme investovat do všech oblastí afghánské společnosti. Jednoznačně, v zemi jako je Afghánistán, která má značné problémy s bezpečností, hospodářstvím a sociální strukturou, sehrávají malé a střední podniky důležitou úlohu.

Proto se domnívám, že je třeba investovat do tohoto sektoru, pokud jde o utváření hospodářského a společenského systému v Afghánistánu. Můžeme samozřejmě hovořit o tom, jak využít finančních nástrojů, ale nikdo v současnosti neočekává příchod velkých podniků do Afghánistánu, aspoň ne teď. Teď není vhodná doba.

Jsem přesvědčen, že v zájmu opětovného oživení hospodářství Afghánistánu musíme soustředit naši snahu na kvalifikaci, odborný výcvik a zároveň na malé a střední podniky.

  Předsedající. −

Otázka č. 11, kterou pokládá Eoin Ryan (H-0625/07)

Věc: Reakce EU přispívající k zamezení organizované trestné činnosti v Evropě

Může Evropská rada v souvislosti se současným stavem organizovaného zločinu v rámci Evropy prohlásit, jaké koordinované iniciativy se v současnosti uplatňují na úrovni EU v boji proti rostoucí hrozbě organizované trestné činnosti?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Rada odkazuje váženého poslance na zprávu o posouzení hrozeb organizované trestné činnosti (OCTA), kterou každoročně vypracovává Europol s cílem informovat Radu. Její verze je také publikována a každoročně předkládána Evropskému parlamentu.

Dne 13. června tohoto roku, ve svých závěrech uveřejněných ve zprávě OCTA za rok 2007, Rada opětovně vyhlásila boj proti organizovanétrestné činnosti, který by měl být zaměřen na snížení hrozby a ublížení, které jsou následky tohoto zločinu, ale také zejména na následující problémy: odstranění překážek, které brání rozbití skupin zabývajících se organizovanou trestnou činností s ohledem na jejich mezinárodní rozměr nebo vliv, úroveň infiltrace organizovaného zločinu ve společnosti a hospodářství, zejména s ohledem na její uplatnění v zákonných obchodních strukturách a odvětví dopravy a nakonec také s ohledem na využívání technologií na účely související s organizovanou trestnou činností.

Rada rovněž zdůraznila, že prvořadými cíli Evropské unie pro rok 2007 je zamezení následujících trestných činností: obchodování s drogami, zejména se syntetickými drogami, pašování a obchodování s lidmi, zejména v souvislosti s ilegálním přistěhovalectvím, podvodům, zejména v oblasti vysoce zdaňovaného zboží a kolotočovým podvodům v oblasti daně z přidané hodnoty, padělání eura, padělání zboží a krádežím duševního vlastnictví a praní peněz.

Jak tomu bylo v případě zprávy OCTA za rok 2006, tyto závěry zdůrazňují potřebu mezioborového inteligentně vedeného přístupu s cílem nejen narušit trestnou činnost, ale také rozbít kriminální organizace, a postavit delikventy před soud a připravit je o výnosy z trestné činnosti.

To předpokládá, že se bude vycházet ze spolehlivých zdrojů a organizovaných struktur s využitím všech dostupných informací podle zákona, a tak určit skupiny zabývající se trestnou činností, které jsou největší hrozbou, a zasáhnout proti nim.

Rada ve svých závěrech žádá také další novou inteligentně vedenou strategii kontroly na vnitrostátní úrovni – a možná také na úrovni EU – a doplnění hraničních kontrol na ze země, na cestách, anebo v cíli, sledování finančních transakcí a rozšíření analytických možností národních a evropských orgánů činných v trestním řízení.

  Eoin Ryan (UEN). – Má otázka se skládá ze dvou částí: První jste již zodpověděl ve smyslu vyjmenování iniciativ, které byly zahájeny, ale neodpověděl jste na druhou část otázky, týkající se úrovně organizovaného zločinu. Mnoho lidí cítí, že se v současnosti úroveň organizovaného zločinu značně podceňuje a organizované kriminální gangy jsou infiltrovány v mnoha zemích, pokud ne ve všech zemích Evropské unie. Je to přetrvávající problém a mnoho lidí cítí potřebu řešit tento problém způsobem, který by zahrnoval mnohem lepší koordinaci. Domnívám se, že to, na co se Vás ptám, je úroveň organizované trestné činnosti v rámci Evropy.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Pane Ryane, jak jsem již řekl, myslím, že by bylo vhodnější, respektive ve skutečnosti nevyhnutelné, přezkoumat, anebo zkonzultovat zprávu o hodnocení hrozeb organizované trestné činnosti pro Evropu. Nepolemizuji o tom, zda je zločinu více, anebo méně, když v současnosti nedisponuji informacemi, které bych v této souvislosti rád poskytnul, ale často dochází k tomu, že psychologicky vnímáme zvýšenou úroveň zločinu, i když se tato úroveň ve skutečnosti nezvyšuje.

Ale je tu jedna věc, o které nemůžeme polemizovat: Potřebujeme vyvinout větší snahu a mezi členskými státy musí být lepší spolupráce, zejména spolupráce mezi evropskými institucemi a členskými státy s cílem eliminovat hrozby organizovaného zločinu, které jsou rozsáhlé a rozmanité. Jak jsem řekl, s ohledem na nové technologie, které jsou k dispozici, organizované skupiny zabývající se trestnou činností mají možnost využít neobyčejně důmyslné prostředky na uskutečnění svých činností, s nimiž lze velmi těžko bojovat. Jsem přesvědčen, že všechny členské státy vedou o těchto nových technologiích a nových příležitostech, které pachatelům trestných činů otvírá technologický vývoj, který způsobuje velmi specifické problémy v boji proti organizované trestné činnosti.

Samozřejmě, že portugalské předsednictví bude zvažovat všechny návrhy institucí s cílem bojovat proti hrozbám, které představují zločinecké skupiny, které s ohledem na zločiny, kterých se dopouštějí ve značné míře ovlivňují naše společnosti.

  Jim Allister (NI). – Očekávám, že uřadující předseda Rady by byl zděšen, kdyby existovala jakákoli spojitost mezi organizovaným zločinem a kteroukoli vládou v rámci EU. Ano, bohužel, toto je situace, která je skutečností v Severním Irsku, kde Sinn Féin, nejsilnější vládní strana, je nerozlučně spojená s IRA, jejíž nezákonná armádní rada spravuje několik stovek milionů eur pocházejících z aktivit organizované trestné činnosti podporované právě ze strany IRA. To je jeden z důvodů, proč se tato armádní rada nerozpadla. Zaujme Rada odmítavé stanovisko vůči této obscénnosti a bude žádat IRA/Sinn Féin o rozložení nezákonné armádní rady?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Má odpověď týkající se boje proti organizovanému zločinu a hodnocení ze strany Rady jsou obsaženy v mé úvodní řeči. Nemám k tomu co dodat.

  Předsedající. −

Otázka č. 12, kterou pokládá Seán Ó Neachtain (H-0627/07)

Věc: Bezpečnost silničního provozu

Může Evropská rada nastínit, jaké opatření uskuteční v souvislosti se zvýšením bezpečnosti silničního provozu v rámci Evropské unie?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, pane Ó Neachtaine, jak si je vážený poslanec vědom, vycházející ze střednědobého přezkoumání Evropského akčního programu bezpečnosti silničního provozu z března 2006 Komisí, Rada přijala na svém zasedání ve dnech 8. a 9. června 2006 závěry. V těchto závěrech ministři dopravy Evropské unie a Evropské komise odsouhlasili potřebu posílit opatření týkající se bezpečnosti silniční přepravy a iniciativy na úrovni Společenství nebo členských států.

Jako výsledek Evropská komise v říjnu 2006 přijala dva zákonodárné návrhy v souvislosti s posílením bezpečnosti silniční přepravy, a díky výborné spolupráci mezi Evropským parlamentem a Radou, dva zákonodárci podílející se na návrzích urychleně dospěli k dohodě, pokud jde o návrh směrnice o dovybavení těžkých nákladních vozidel zrcátky. Tato směrnice vstoupila v platnost v srpnu 2007 s účinností od 31. března 2009.

Komise předpokládá, že toto nové opatření pomůže do roku 2020 zachránit až 1 200 životů na cestách Společenství. Rada v současnosti posuzuje návrh směrnice o řízení bezpečnosti silniční infrastruktury, na který očekává návrhy Evropského parlamentu, a který by rada přijala na setkání Rady, které se bude konat ve dnech 1. a 2. října. Komise předpokládá, že každý rok bude možné předejít 7 000 zraněním a zachránit 600 životů, pokud se budou uplatňovat opatření uvedená v tomto návrhu.

Také mohu ctěného pana poslance ujistit o zájmu Rady, kladně posoudit všechna opatření, týkající se bezpečnosti silniční přepravy a iniciativy navržené Evropskou komisí v kontextu probíhajících snah, snížit počet úmrtí a zranění na cestách Společenství.

  Seán Ó Neachtain (UEN). – Děkuji za odpověď, ale rád bych se zeptal, zda podle Vašeho názoru, není zapotřebí koordinovanější přístup, když zvážíme počet občanů členských států, kteří cestují z jedné země do druhé, jak je to v mé zemi, Irsku, kam přichází mnoho lidí z východní Evropy, kteří si se sebou přivezou i svá auta. Myslím, že Rada ani Komise v současnosti nepřijaly dostatečná opatření pro tento typ cestování.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Jako Portugalec, jsem také svědkem velmi dramatického vývoje, pokud jde o bezpečnost silničního provozu. Portugalsko v této oblasti vyvíjí úsilí, protože jde o problémovou oblast. Toto úsilí, v minulých letech vyústilo ve významné snížení zvýšeného počtu úmrtí na portugalských silnicích, zejména pokud jde o nehodovost. Toto snížení je výsledkem systematické a nepřetržité snahy vlády.

Je to problém, kterého jsme si všichni vědomi, jenž se nás bytostně dotýká, na který stále upozorňujeme a jenž je velmi citlivý. Na konci svého příspěvku jsem řekl, že Rada, v tomto případě portugalské předsednictví, bude věnovat pozornost tomuto problému, a bude připravena posoudit jakýkoli návrh a přistoupit k tomuto návrhu, který bude Komise moci postoupit Radě s cílem zlepšit současný přístup, který má pomoci snížit počet úmrtí a zranění na silnicích Společenství. Jak jsem již řekl, předsednictví, jinými slovy, uřadující členský stát, se velmi citlivě zabývá tímto problémem, protože také v Portugalsku se s tímto problémem musíme vypořádat. Výsledkem je, jak jsem řekl, věnování pozornosti jakémukoli návrhu Komise, který bude v této souvislosti možné předložit Radě.

  Předsedající. −

Otázka č. 13, kterou podkládá Brian Crowley (H-0629/07)

Věc: Vstup Chorvatska do Evropské unie

Může Rada nastínit, v jakém stavu se nacházejí jednání o přistoupení s Chorvatskem?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, pane Crowley, již jsem měl dnes příležitost, ve zkratce informovat o procesu přístupu Chorvatska do Evropské unie. Nyní se pokusím Vás podrobněji informovat, pokud mi to čas dovolí.

Mohu Vám říci, pane Crowley, že přístupová jednání s Chorvatskem jsou v procesu a tento rok se nám podařilo posunout vpřed. Celkově jsme otevřeli a dočasně ukončili dvě kapitoly: kapitolu 25 – Věda a výzkum a kapitola 26 – Vzdělání a kultura. Mezi tím bylo otevřeno dalších 10 kapitol. Jde o následující kapitoly: kapitola 3 – Svoboda poskytování služeb, kapitola 6 – Právo obchodních společností, kapitola 7 – Právo duševního vlastnictví, kapitola 9 – Finanční služby, kapitola 10 – Informační společnost a média, kapitola 17 – Ekonomika a peněžní politika, kapitola 18 – Statistika, kapitola 20 – Podnikání a průmyslová politika, kapitola 29 – Celná unie a nakonec kapitola 32 – Finanční kontrola.

Kromě toho Rada plánuje uskutečnit dne 15. října páté zasedání přístupové konference s Chorvatskem na ministerské úrovni, přičemž má být otevřena kapitola 28 – Ochrana zdraví a spotřebitele. Další kapitoly budou otevřeny do konce roku. Je tu stále ještě mnoho práce, zejména v oblastech, které jsou kritické pro každou přistupující zemi, jakými je například reforma soudního systému a veřejné správy, boj proti korupci a hospodářské reformy. Rada rovněž naléhá na Chorvatsko, aby v pravý čas zlepšilo své administrativní kapacity a účinně přesunulo a uplatnilo acquis s cílem splnit závazky nevyhnutelné pro členství. S cílem pokračovat v tomto tempu a zajistit kvalitu tohoto procesu, musíme upozornit, že je třeba vyvinout další úsilí, pokud jde o naplnění požadavků představených v rámci jednání, jejichž součástí jsou také závazky Chorvatska související s Dohodou o stabilizaci a přidružení, a také související s přístupovým partnerstvím.

  Brian Crowley (UEN). – Mohu jen říci, ještě před tím, než položím svou otázku, že si myslím, že je úžasné, že uřadující předseda Rady dnes strávil tolik času v Parlamentu a tak dobře spolupracoval na mnohých rozpravách. Jménem Parlamentu Vám děkuji.

Pokud jde o časový rámec pro Chorvatsko, víme o potížích, které se vyskytly v mnoha kapitolách v procesu jednání o dohodě s chorvatskou vládou, ale může nám uřadující předseda Rady předložit časový rámec pro ukončení jednání s Chorvatskem? Hovoříme o dvouletém, anebo o tříletém časovém plánu? Můžeme hovořit o konkrétním časovém plánu, který zohledňuje možné potíže, které se mohou objevit?

Za druhé, pokud jde o oblasti, které přece jen musí zůstat otevřené – celá oblast soudní nezávislosti a policejních služeb v Chorvatsku – jaká konkrétní opatření byla uplatněna v těchto oblastech?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Crowley, děkuji Vám za milá slova. Musím říci, že mi bylo potěšením, být tu s vámi, diskutovat, projednávat, a ne vždy souhlasit s důležitými otázkami, které se týkají evropské agendy a Evropské unie.

Ale vážený pan poslanec mě žádá o nemožné: o určení data ukončení jednání s Chorvatskem. Nemohu vám říci žádné datum, protože tento přístup, nebo toto datum, závisí spíše na Chorvatsku než na samotné Evropské unii. Ve skutečnosti by bylo lepší, zeptat se Chorvatska než Evropské unie, protože jak samozřejmě víte, stát se součástí Unie, vstoupit do Unie, závisí na splnění kritérií a podmínek. Jednoznačně mohu říci jen tolik, že Chorvatsko má vyhlídky stát se součástí Evropy a součástí Evropské unie a že se portugalské předsednictví zavázalo, pokračovat v tomto procesu po dobu svého úřadu a spolu s Komisí se zavázalo nalézt způsob řešení problémů, které by se v této souvislosti mohly objevit.

V listopadu, jak jsem řekl v mé odpovědi na jinou otázku, bude vydána zpráva o stavu jednání o přístupu s Chorvatskem. Komise nám předloží tuto zprávu spolu s návrhem. Tyto dokumenty, jak jistě víte, budou sehrávat rozhodující úlohu při podávání zpráv a sledování, pokud jde o práci, která byla učiněna. Tyto dokumenty připraví Komise a její návrhy a doporučení uvedené v této zprávě budou velmi důležité, pokud jde o rozhodnutí Rady s ohledem na budoucnost a pokračování jednání s Chorvatskem.

Je pravda, že často jde o otázky řízení a otázky týkající se soudního systému, které jsou nejtěžší, protože jde o otázky, které jsou součástí vnitřní organizace členských států. Jsou to ty oblasti, v nichž členské státy, pokud jde o jejich organizaci, musí více investovat a reformy jsou dost rozsáhlé, nepříjemné a těžké. Jsme si vědomi skutečnosti, že Chorvatsko zvládne překonat tyto potíže a že v souladu se svými vlastními přáními a také přáními Evropské unie bude v blízké budoucnosti členem naší Unie.

  Předsedající. −

Otázka č. 14, kterou pokládá Liam Aylward (H-0631/07)

Věc: Změny klimatu

Může nás Rada informovat o strukturách na úrovni EU, které budou zabezpečovat vyšší úroveň koordinace mezi Evropou a Amerikou, pokud jde o naše snahy splnit cíl snížení emisí CO2 o 20 % do roku 2020?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane Aylwarde, nepochybuji, že změny klimatu jsou globální výzvou vyžadující globální řešení. Vedoucí představitelé Evropy se rozhodli vyslat mezinárodní společnosti jasný signál o svém rozhodnutí bojovat proti změnám klimatu následujícími prohlášeními ve vztahu k zahájení jednání o globální dohodě po roce 2012. Do dosažení této dohody se Evropská unie zavázala do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 20 % v porovnání s rokem 1990. Za druhé, Unie se zamýšlí nad závazkem snížit emise o 30 %, pokud ostatní hospodářsky vyspělé rozvojové země, které se budou podílet na tomto úsilí, budou schopné srovnatelného snížení.

Evropská unie zvažuje zhodnocení kroků, které budou učiněny po roce 2012, a o stanovení globálního přístupu, který by zahrnoval účast velkého množství zemí. Snaha o nepřetržitý dialog se Spojenými státybude zásadní pro přípravu jednání po roce 2012, které musí začít na konferenci o změnách klimatu, která se bude konat na Bali na konci tohoto roku a o které jsem již dnes hovořil v odpovědi na předcházející otázku.

V rámci toho jsou naplánována dvě důležitá zasedání, která se uskuteční ještě před konferencí, jejichž výsledky rozhodně přinesou kladnou přidanou hodnotu jednání na Bali. Prvním je zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů o  změnách klimatu, jež se bude konat dne 24. září v New Yorku. Druhé zasedání států s nejsilnějšími ekonomikami, které se uskuteční ve dnech 27. a 28. září ve Washingtonu a na kterém Evropská unie očekává důležitý příspěvek k pokroku v rámci mezinárodního proces uskutečňovaný v rámci OSN. Kromě toho se Evropská unie a Spojené státy na vídeňském summitu v červnu 2006 dohodly o zahájení dialogu na vysoké úrovni o  změnách klimatu, čisté energii a udržitelném rozvoji. Cílem je učinit krok vpřed na základě existujících bilaterálních a multilaterální iniciativy, a snažit se o uplatňování prohlášení Vídeňského summitu a akčního plánu o změně klimatu z Gleneagles, čisté energii a udržitelném rozvoji, která byla přijata vedoucími představiteli G8.

  Brian Crowley (UEN), zastupující autora. – Měl bych poděkovat uřadujícímu předsedovi Rady za jeho odpověď.

Cílem otázky však bylo poukázat na rozdílnost názorů mezi Spojenými státy americkými a Evropskou unií v souvislosti s hledáním řešení a vybudováním partnerství na celém světě, tato rozdílnost je však prohlubovaná zejména v posledních letech. V Evropské unii můžeme být sebelepší, ale bez dalších lidí, kteří budou kráčet v našich stopách, jak je tomu v případě Číny a Indie, se nepohneme dále, a to zejména když bude Amerika znovu zaostávat.

Takže to, co ve skutečnosti hledáme, je konkrétní činnost jménem Evropské unie, která dodá odvahu našim bratrancům za oceánem v Americe, kteří nás budou následovat, abychom se mohli postavit Indii a Číně v návaznosti na tato jednání.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Crowley, naprosto s Vámi souhlasím. Musíme přesvědčit naše bratrance, aby byli alespoň otevřeni našemu přesvědčování. Musím vám říci, že cesta na Bali a z Bali bude složitá a strastiplná. Nikdo o tom nepochybuje, ale je zřejmé, že pomocí vytrvalého a intenzivního úsilí můžeme, doufám, být úspěšní. V každém případě jsem přesvědčen, že díky nepřetržitému dialogu, který jsme začali s našimi bratranci na druhé straně Atlantiku, navzdory všem rozdílům a pohledům na problém změn klimatu, můžeme tento problém překonat.

V tomto ohledu cítím, že závěry zasedání G8 o  změnách klimatu, které se konalo v Německu, a vytvořené možnosti, stejně jako dosažená dohoda o podstatné úloze Organizace spojených národů v oblasti změn klimatu, byly kladným důkazem možnosti dalšího pokroku a dalších dohod v souvislosti s problémem těchto změn. Jak jsem již řekl, je nevyhnutelné, aby Evropská unie pokračovala ve své úloze vůdce a podněcovatele a připravila cestu pro ostatní s cílem ochránit životní prostředí a naši planetu.

  Předsedající. − Dámy a pánové, dovolte mi upozornit vás, že následující tři otázky souvisí s Pákistánem. Bohužel nemohu využít jednacího řádu k vyzvání Rady, aby odpověděla na všechny tři otázky najednou, protože práce Rady je členěná. Musím vás upozornit na potřebu reformy Parlamentu a konkrétně na to, co vy, dámy a pánové, musíte dělat v souvislosti s nevyhnutelnou reformou doby vyhrazené pro otázky, na čemž se, doufám, jednoznačně shodneme. Bohužel nemůžeme uplatnit pružnější pravidla, protože máme jednací řád, který musíme dodržovat. Proto musím položit tyto otázky jednu po druhé, což znamená, že pravděpodobně nebudou zodpovězeny všechny. V závislosti na tom, jakým směrem se bude naše práce ubírat, uvidíme, zda budeme více anebo méně výkonní.

Začnu otázkou č. 15 nazvanou Vojenské prostředky Pákistánu. Tuto otázku položil pan Rutowicz a já naléhám na Radu, aby na tuto otázku odpověděla přímo.

Otázka č. 15, kterou pokládá Józef Rutowicz (H-0637/07)

Věc: Vojenské prostředky Pákistánu

Je všeobecně známo, že pákistánská armáda ovládá hospodářství země a zároveň ji také řídí. Plánuje Rada vypracování analýzy, která by zhodnotila všechny prostředky, které byly získána z obchodů armády, zatímco pákistánská společnost trpí chudobou?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Pokud jde o Pákistán, v analýze, na které je založena politika Rady, je uvedeno mnoho konkrétních příkladů dialogu mezi Evropskou unií a Pákistánem o této zemi a úloze armády.

Celková situace pákistánského hospodářství a úroveň jeho rozvoje tvoří další dvě části té samé analýzy. Samozřejmě, k oběma se přihlíželo při formulaci naší politiky v souvislosti s Pákistánem a stejný postup bude uplatňován také v budoucnosti.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Rád bych poděkoval předsedajícímu a panu Antunesovi za tuto odpověď. Pokud to dobře chápu, smyslem otázky bylo dozvědět se, zda bude obyvatelům Pákistánu poskytnut nějaký druh humanitární pomoci. Byl bych panu Antunesovi vděčný, kdyby nám k tomu mohl poskytnout nějaké informace.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane Rutowiczi, jak víte, otázky humanitární pomoci, spolupráce a rozvojové pomoci jsou prvořadými zájmy Evropské unie. Když lidé trpí, anebo žijí v nouzi, Evropská unie, Rada a také tento Parlament učiní vše, co je v jejich silách, aby pomohli vyřešit tyto situace. Evropská unie je jedním z největších, jestli ne největším, poskytovatelem mezinárodní pomoci, a na tuto skutečnost se nesmí zapomínat.

  Předsedající. − Vzhledem k nepřítomnosti autorů budou otázky č. 16 a 17 vynechány.

Otázka č. 18, kterou pokládá Mairead McGuinness (H-0639/07)

Věc: Fond solidarity Evropské unie

Může se Rada vyjádřit k účinnosti Fondu solidarity Evropské unie?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážená paní McGuinnessová, jak vážená poslankyně ví, Komise je zodpovědná za uplatňování nařízení o Fondu solidarity, a účinnost tohoto nařízení musí být vyhodnocena podle uvedených kritérií.

Rada je zatím informována o účinném využívání tohoto nařízení, pokud jde o případy katastrof. Evropská komise pravidelně vydává zprávy, které detailně informují o využívání Fondu solidarity Evropské unie.

  Mairead McGuinness (PPE-DE). – Děkuji za vaši stručnou odpověď. Předpokládám, že Rada má na využívání tohoto fondu svůj názor, protože členské státy by mohly mít názor na to, jak využívání tohoto fondu zasahuje jejich vlastní země. Myslíte si, že rozpočet jednu miliardu je postačující a že fond reaguje dostatečně rychle na různé krize, s nimiž se musí vypořádat?

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážená paní McGuinnessová, jak jsem řekl, závěrem hodnocení Rady je, že uplatňování tohoto nařízení, jinými slovy, využívání Fondu solidarity, je účinné. Byl to skutečně výjimečný návrh, založit fond na pomoc členským státům v případě přírodní nebo jiné katastrofy, protože předtím takový fond neexistoval. Tento fond je rozhodně prospěšný, protože členské státy jsou v případech katastrof ve velmi složité situaci a potřebují pomoc.

Vždy je tu možnost požádat a využít větší objem finančních prostředků. Musíme se, samozřejmě, podívat na tuto skutečnost realisticky, ale také s jistými ambicemi. Jsem si jist, že Rada, ve vhodné době, pokud jí to Komise navrhne, přehodnotí tuto možnost. V současnosti však máme právní rámec, díky němuž můžeme pracovat realisticky, vítat vytvoření tohoto fondu a úlohu, kterou sehrává, což konec konců dokazuje, že je tato iniciativa oprávněná.

  Předsedající. −

Otázka č. 19, kterou pokládá Bill Newton Dunn (H-0641/07)

Věc: Nastolení míru na Středním východě

Využívá Rada dostatečně eponymického talentu britského generálního konzula v Jeruzalémě, pana Makepeace?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Odpovím na ústně položenou otázku, i když jsem si jist, že tuto otázku již položil pan Newton Dunn. Rád bych řekl, že diplomatické a konzulární mise členských států a delegací Komise ve třetích zemích spolupracují s cílem zajistit uplatňování společných postojů a jednotných akcí přijatých Radou v kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky podle Smlouvy o Evropské unii. To samozřejmě zahrnuje také činnost britského generálního konzula v Jeruzalémě, kterého ve své otázce připomněla vážená poslankyně.

  Bill Newton Dunn (ALDE). – V zájmu mého kolegy, který chce položit otázku č. 20, se vzdávám práva doplňující otázky.

  Předsedající. −

Otázka č. 20, kterou pokládá Gay Mitchell (H-0644/07)

Věc: Rozdělení míst členských států v Evropském parlamentu

Navrhne Rada změny v rozdělení míst členských států v Evropském parlamentu?

  Manuel Lobo Antunes, uřadující předseda Rady. − (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane Mitchelli, velmi rád odpovím na Vaši otázku, protože otázky související s reformní smlouvou jsou, podle mého osobního názoru, počínaje otázkou o nové Smlouvě o Evropské unii, která byla položena před mnoha lety, obzvlášť zajímavé a důležité. Proto jsem potěšen a pokusím se odpovědět na Vaši otázku. Připomenu Vám, že v souladu s mandátem ze dne 22. června, který byl udělen mezivládní konferenci v roce 2007, ustanovení týkající se této otázky jsou zahrnuta do reformní smlouvy a jsou určující pro rozhodnutí související s rozdělením míst v Evropském parlamentu, které bylo přijato Radou na základě iniciativy Evropského parlamentu a ve smyslu dohody s ním.

Jak si je vážený pan poslanec jistě vědom, abychom neplýtvali časem, Rada v červnu požádala Evropský parlament o předložení návrhu této iniciativy do října 2007. Víme, že tato zpráva o budoucím složení Evropského parlamentu bude předložena v polovině října, asi 10. října tohoto roku, navrhovateli stanoviska jsou paní Lamassoureová a paní Severinová.

  Gay Mitchell (PPE-DE). – Rád bych poděkoval svému kolegovi za to, že se zřekl své doplňující otázky a děkuji úřadujícímu předsedovi Rady za akceptování otázky.

Důvod, proč otvírám tento problém, je, že v Irsku jsme klesli z 15 na 13 míst. Je to ostrov na západním pobřeží Evropy. Je to poslední bod na cestě do Spojených států. A nyní je tu návrh, který nás posouvá z 13 na 12, v době, kdy naše populace vzrostla o 12 % a ještě se bude zvětšovat.

Rád bych proto řekl uřadujícímu předsedovi Rady: Když tu máme 16 dalších míst, která mají být přidělena, mohli byste, prosím Vás, myslet také na Irsko, které jich má jen 13? Myslím, že když se podíváte na čísla, jsme rozhodně vážnými kandidáty, proto žádám, aby se k nim přihlíželo.

  Manuel Lobo Antunes. − (PT) Vážený pane předsedající, rád bych upozornil, že nejzápadnějším bodem Evropy je Portugalsko, a to Cabo da Roca, anebo Cape Roca. Možná, že mým tvrzením zpochybním tvrzení ctěného poslance, pokud jde o geografickou polohu jeho země, ale ve skutečnosti je nejzápadnějším bodem Evropy skutečně má země.

V návaznosti na položenou otázku, zejména na její druhou část, se vážený pan poslanec dočká odpovědi ze strany Evropského parlamentu a svých kolegů. Jeho poznámku si však samozřejmě zaznamenávám.

  Předsedající. − Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

Otázka č. 31 je nepřípustná (příloha II část A bod 2 jednacího řádu).

Doba vyhrazená pro otázky je ukončena.

(Zasedání bylo přerušeno v 19:35 a znovu zahájeno ve 21:00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: Edward McMILLAN-SCOTT
Místopředseda

14. Složení Parlamentu: viz zápis

15. Povinnosti poskytovatelů přeshraničních služeb (rozprava)

  Předsedající. − Následuje zpráva pana Lasseho Lehtinena, jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, o povinnostech poskytovatelů přeshraničních služeb (2006/2049(INI)) (A6-0294/2007).

  Lasse Lehtinen (PSE), zpravodaj. – (FI) Vážený pane předsedající, nejprve bych rád poděkoval stínovým zpravodajům za jejich podporu a výbornou spolupráci: dnes přítomné paní Wallisové a zvlášť panu Hatzidakisovi. Vzhledem  ke své kvalifikaci byl okamžitě pozván, aby se stal členem kabinetu mé země. Jsem vděčný a zároveň rád, že jsou zde dnes s námi i pan Harbour a paní Kauppiová.

Jak víme, vnitřní trh je založen na čtyřech základních svobodách, přičemž svoboda přeshraničních služeb nefunguje tak, jak by měla. Před rokem byla v tomto Parlamentu odsouhlasena směrnice o službách, která přispěje ke zlepšení situace a členské státy ji musí uplatňovat v horizontu dvou let, obávám se však, že to nebude dostačující.

Služby samozřejmě nemohou být ve všech aspektech srovnatelné s produkty, ale jednoho dne budou mnohem důležitější, než jsou dnes. Zejména vysoce kvalitní a přeshraniční služby jsou budoucností Evropy. Problémem je, že acquis communautaire neochrání spotřebitele, kteří platí za služby, ani spotřebitele, kteří platí za zboží. Důvěra evropského spotřebitele v poskytování přeshraničních služeb je nízká, protože standard poskytovaných služeb a úroveň ochrany je v členských státech různá.

Unie sice v některých oblastech uplatňuje právo Společenství, ale nemá společná pravidla pro služby. Spotřebitelé, stejně jako poskytovatelé služeb se v případě sporu neumí dohodnout, podle právního systému kterého členského státu budou postupovat. I proto se spotřebitelé obávají využít služeb zahraničních poskytovatelů.

Podle mého názoru by Unie měla mít stanovená společná pravidla a povinnosti závazné pro všechny poskytovatele služeb. Bylo by to výhodné nejen pro spotřebitele, ale také pro samotné poskytovatele služeb. V souvislosti s povinnostmi poskytovatelů služeb by Komise neměla rozlišovat soukromé a veřejné služby. Obojí, soukromé i veřejné služby, by měly být v souladu se směrnicemi o ochraně spotřebitelů.

V roce 1990 Komise vypracovala návrh o povinnostech poskytovatelů přeshraničních služeb. S ohledem na politickou nevoli jej však Komise musela vypustit. Nyní zde však politická vůle opět je. V případě přijetí této zprávy by měla Komise do 12 měsíců předložit pracovní program, jenž by přehodnotil potřebu horizontálního nástroje.

Potřebujeme se dohodnout na základních všeobecně platných pravidlech, která zprostředkují spotřebiteli, v případě jeho nebo jejího zájmu, informace o ceně, obchodních podmínkách a dalších možnostech v případě nedostatečných nebo pozdě dodaných služeb.

Komise by taktéž měla zohlednit dopad svých kroků na malé a střední podniky. Všechny tyto záležitosti nebyly součástí zelené knihy o ochraně spotřebitele, ale jsou součástí této zprávy. Věřím, že tuto zprávu podpoříte.

  Viviane Reding, členka Komise. − Vážený pane předsedající, jsem ráda, že dnes večer mohu zastupovat Komisi v diskusi o důvěře spotřebitele ve vnitřní trh Ráda bych pogratulovala zpravodaji, panu Lehtinenovi, a stínovým zpravodajům Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů k jejich ambiciózní práci při návrhu této zprávy.

Na začátku bych ráda zdůraznila, že Komise souhlasí se zprávou, že je nezbytné zvýšit důvěru spotřebitele ve vnitřní trh, zejména však  ve vnitřní trh služeb, který si zaslouží naši pozornost. Jednou z hlavních priorit Komise je přiblížit výhody vnitřního trhu evropským spotřebitelům, a proto jsem vděčná Parlamentu za toto jeho úsilí.

Komise už podnikla několik kroků s cílem oživit důvěru spotřebitele  ve vnitřní trh. Ráda bych zmínila alespoň dva: Evropské právní předpisy o ochraně spotřebitelů a směrnice o službách.

V současnosti je v rámci spotřebitelského acquis stanoveno několik povinností pro poskytovatele přeshraničních služeb. Například reguluje povinnosti poskytovat informace jak pro obchodníky, kteří poskytují služby na dálku, tak pro obchodníky, kteří poskytují služby přímo u spotřebitele. Stejně tak chrání spotřebitele před nevýhodnými obchodními podmínkami při poskytování služeb. A s probíhající revizí tohoto acquis bude Komise, v případě potřeby určení povinností pro poskytovatele přeshraničních služeb a práv spotřebitelů, pracovat na rozvoji těchto oblastí.

Druhá, směrnice o službách: Jak dobře víte, nedávno jste o ní hovořili. Zlepšuje postavení spotřebitelů v rámci vnitřního trhu služeb. A zabezpečuje lepší informovanost spotřebitelů ze strany obchodníků, lepší asistenci ze strany veřejných orgánů a stanovuje několik jasných a podstatných povinností pro poskytovatele služeb.

Komise je samozřejmě nakloněna tomu, aby směrnice o službách byla uplatněna ve všech členských státech, a věříme, že tyto dvě iniciativy jsou dalekosáhlé, protože v případě uplatnění směrnice o službách a výsledcích ze spotřebitelského acquis od nich můžeme očekávat skutečnou změnu v jednotném vnitřním trhu služeb.

Také však musím říci, že Komise nesouhlasí s názorem pana Lehtinena, předloženým ve zprávě, o potřebě samostatného horizontálního nástroje určeného k pokrytí povinností poskytovatelů přeshraničních služeb, z prostého důvodu, a to, že věříme, že nejdříve bychom měli dokončit probíhající iniciativy, než přejdeme, v případě potřeby, k samostatnému horizontálnímu nástroji. Proto bych ráda poděkovala za váš závazek, který nám pomohl uplatnit tyto dva nástroje, a také za pomoc při přibližování výhod jednotného trhu služeb k občanům Evropy. Vím, že moji kolegové, paní komisařka Kunevová a pan komisař McCreevy, se těší na diskusi s vámi, na práci s vámi, na zřízení tohoto vnitřního trhu spolu s Parlamentem, který je skutečným zástupcem občanů Evropy.

Děkuji vám za spolupráci, děkuji za otevřenost a jsem si jista, že moji dva kolegové – jakož i celá Komise – budou pokračovat ve spolupráci s Parlamentem.

  Předsedající – Děkuji, paní komisařko. Rád bych Vám však připomněl, že všechny připomínky by měly být adresovány přes předsedajícího. Je pozdní noc a je nás tu jen pár, ale je tu maličkost protokolu. Jsem si však jist, že pan Lehtinen si zaznamenal vaše připomínky.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE), navrhovatelka stanoviska Výboru pro právní záležitosti. – Vážený pane předsedající, ráda bych pogratulovala zpravodaji, který podle všeho ztrácí hlas stejně jako já. Vypadá to tak, že většinu kolegů ve Štrasburku tento týden trápí bolest v krku.

Zastupuji Výbor pro právní záležitosti, pro který jsem byla navrhovatelkou stanoviska. V první řadě chci říci, že zcela souhlasím s posudkem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů o významu sektoru služeb pro rozvoj Evropské unie. Pro Evropskou unii a její cíle v oblasti konkurenceschopnosti by bylo sebevraždou, kdybychom službám nevytvořili podmínky pro rozkvět a neumožnili, aby se vnitřní trh stal v tomto ohledu úplným. Skutečně si myslím, že z 11,7 milionu pracovních míst, která byla v Evropské unii vytvořena za posledních osm let, téměř 100 % čistého nárůstu počtu nových pracovních míst v Evropě připadá na sektor služeb a každodenní statistiky to potvrzují. Ale musím zůstat, jak říkáme finsky, fakkijuristi – „suchou právničkou“ a přednést v této rozpravě stanovisko Výboru pro právní záležitosti.

V první řadě opravdu sdílíme stanovisko Komise, že v současnosti je snad příliš brzy na nový dalekosáhlý horizontální nástroj, který by řešil otázku zodpovědnosti. Už nyní máme několik nedořešených legislativních iniciativ, všechny zaměřené na zajištění právní jistoty, například nařízení Řím I, Řím II nebo zelenou knihu o revizi spotřebitelského acquis.

Ráda bych také podotkla, že při určování, zda se uplatní právní předpisy země původu, nebo země spotřebitele, je rozhodující článek 5 návrhu nařízení o smluvních závazcích (Řím I). To je obzvláště důležité pro menší členské státy, u nichž v případě nesprávného dořešení článku 5 hrozí, že se zde nové služby vytvářet nebudou.

Je nám také líto, že v současnosti existuje taková směs právních nástrojů. Někdy není dostatečně jasné, který právní režim se má uplatňovat v případě jednotlivých aspektů činnosti sektoru služeb – zda se mají řídit občanským právem hostitelské či domovské země, nebo regulačním právem hostitelské či domovské země. Je také potřeba, aby nám Evropský soudní dvůr poskytl judikaturu týkající se těchto záležitostí.

Ráda bych také zdůraznila, že přeshraniční služby jsou poskytovány mnohými způsoby. V některých případech jde o prodej on-line, jindy se za službami cestuje do zahraničí a v dalších případech poskytovatel služby navštíví domovskou zemi spotřebitele.

Myslím si, že vnitřní trh se službami, právní rámec, který je založen na principu země původu, závisí na tom, zda jsou důležitá opatření z právního a praktického hlediska jasná, a snad je příliš brzy na to, abychom něco dělali. Jak pan komisař správně poznamenal, nyní je čas na realizaci všeho dobrého, co se nám za poslední roky podařilo udělat.

  Předsedající – Pokud kolegové chtějí něco zařadit do zápisu, mohou tak učinit písemně kdykoliv v průběhu hlasování.

  Malcolm Harbour, jménem skupiny PPE-DE. – Vážený

Pane předsedající, budu mluvit jménem svého přítele a bývalého kolegy, pana Konstantina Hatzidakise, který, jak říká pan Lehtinen, byl rychle povýšen na pozici ministra dopravy řecké vlády. Chtěl bych mu vzdát hold za úsilí, které vyvinul ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. Já v podstatě jen pokračuji tam, kde on skončil, přičemž mi zanechal téměř dokončené dílo.

Chci poděkovat panu Lehtinenovi, protože, dosud to nikdo nezmínil, toto je, myslím, jeho první zpráva jako zpravodaje. Někteří z vás vědí, že je zaslouženě uznávaným spisovatelem, ale tohle podle mě asi není jeho nejlepší dílo. Myslím, že se kvůli tomu neurazí. Mám jden výtisk jeho knihy Krev, pot a medvědi, kterou mi dal přečíst, a mám pocit, že trochu krve a potu vložil i do své zprávy. Je to důležitá zpráva, ale musím říci, pokud jde o nás, že v zásadě souhlasíme s názorem paní Kauppiové a paní komisařky Redingové.

Máme tu užitečný materiál, jen chci paní komisařku ujistit, že pokud si přečtete článek 22, který je podle mého názoru veledílem kompromisů, v části, v níž Komisi vyzývá, aby pokračovala v práci a předložila pracovní program ke zhodnocení, bezpochyby s radostí zjistíte, že se od vás nevyžaduje, abyste vytvořili horizontální nástroj, ale abyste připravili pracovní program, jenž má zhodnotit, jestli vůbec nějaký nástroj potřebujeme. Už jste potvrdila to, co mnozí z nás vnímají stejně – že při všem úsilí, které je momentálně vyvíjeno v souvislosti prováděním směrnice o službách, zelené knihy o revizi spotřebitelského acquis, kterou jsme se právě zabývali a která povede k vytvoření horizontálního nástroje v příslušné oblasti, a když vezmeme v úvahu další práci, jež probíhá – myslím, že v tomto stadiu je příliš brzy přemýšlet o nějakých dalších podrobných ustanoveních. Je zcela jasné, že to monitorovat nepotřebujeme, nicméně přirozeně v rámci samotné směrnice o službách, při všem úsilí, které jsme do ní vložili, existuje dost značný počet ustanovení.

Jeden z pozměňujících a doplňujících návrhů, jehož vypuštění, jak doufáme, Parlament zítra schválí, však vyzývá Komisi, aby vypracovala dobrovolný kodex chování. Podle mého názoru to není úkolem Komise. Myslím si, že pro toto vypuštění získáme podporu. V podstatě však, když se podíváte na směrnici o službách, v článku 37 se dost jasně říká, že členské státy ve spolupráci s Komisí přijmou opatření, jež budou podporovat vypracování kodexu chování na úrovni Společenství. Není to tedy nic nového. Takže si myslím, že to vynecháme. Celé bych to shrnul asi takto: Myslím si, že je to užitečný příspěvek k rozpravě. Myslím, že díky němu jsme získali další informace, pomocí nichž budeme moci zajistit v první řadě to, aby byla směrnice o službách transponována v plné míře a se všemi doprovodnými ustanoveními – především s problematikou, jakou je jediný kontaktní místo pro pokytovatele služeb, které jim zadá požadavky a zprostředkuje informace, jež k poskytování služeb potřebují, přičemž navíc, jak doufáme, nebude chybět ani kodex chování. Myslím si, že s takovými ustanoveními se můžeme těšit na skutečně efektivní a prosperující trh služeb, který bude fungovat ku prospěchu spotřebitele.

  Anna Hedh, jménem skupiny PSE. – (SV) Vážený pane předsedající, dovolte mi, abych v první řadě poděkovala svému kolegovi, panu Lethinenovi, za velmi dobrou práci. Díky směrnici o službách má trh se službami jasnější pravidla vymezující, jak je možné využívat svobodu poskytování služeb. Na druhé straně však chybějí pravidla určující povinnosti poskytovatelů služeb. Znamená to, že i když se do roku 2009 podaří provést směrnici o službách ve všech členských státech, můžeme nakonec skončit s otevřeným trhem, jemuž spotřebitelé nebudou důvěřovat.

V roce 2006 realizovalo přeshraniční nákup přes internet jen 6 % spotřebitelů. Pravidla pro nákup zboží jsou stanovena mnohem lépe. I podniky, především malé a střední, potřebují jasnější pravidla. Jen zřídka se totiž rozhodnou pro přeshraniční poskytování služeb nebo prodej, což snižuje konkurenci a vede k vyšším cenám pro spotřebitele. S jasnými pravidly se budou podniky, stejně jako spotřebitelé, ochotněji pouštět do přeshraničního styku a bez stresu poskytovat nebo nakupovat služby v jiné zemi.

Musíme zajistit, aby měli spotřebitelé při nakupování na vnitřním trhu oprávněný pocit bezpečí, a i když dojde k případné neshodě, aby se snadno dovolali pomoci a nápravy. Pokud toho máme dosáhnout, musíme připravit mnoho různých opatření. Zpráva uvádí několik příkladů takových opatření – dobrovolný kodex chování pro poskytovatele služeb a možnost kolektivního postupování na přeshraničním základě proti podvodníkům nebo podnikům, které své povinnosti vůči spotřebitelům berou na lehkou váhu.

Spotřebitelé považují za nelogické, aby byli při přeshraničním nákupu služeb chráněni méně, než při nákupu zboží z jiného členského státu. Široký horizontální nástroj, který zpráva navrhuje, proto představuje další důležitý prvek ochrany spotřebitelů, který chceme pro poskytování přeshraničních služeb vytvořit. Spotřebitelé musí znát svá práva pro případ, že by byly služby poskytnuty se zpožděním nebo špatným způsobem.

Pokud budou kromě svobod stanoveny i jasné povinnosti dodavatelů a zabezpečena silná ochrana spotřebitelů, dokážeme posílit důvěru spotřebitelů. Bez spokojených a dobře chráněných spotřebitelů se k prosperujícímu vnitřnímu trhu nedopracujeme.

  Diana Wallis, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, jde evidentně o nedokončenou záležitost spadající pod směrnici o službách, a ačkoliv v zásadě souhlasím s analýzou paní komisařky, problém zde je. Tím problémem je nedůvěra. Je to podobné tomu, co se za poslední týdny událo kolem banky Northern Rock ve Velké Británii. Ať banka vyhlásila cokoliv, její klienti i nazvdory tomu stáli ve frontách před jejími dveřmi a žádali zpět své peníze. Tak nějak je to i s námi a přeshraničními službami. Ať říkáme cokoliv, spotřebitelé nám i tak nedůvěřují natolik, aby těchto služeb využívali. Musíme najít způsob, jak tento problém vyřešit.

Ti členové Parlamentu, kteří byli členy dočasného Vyšetřovavacího výboru v záležitosti krize společnosti Equitable Life Assurance Society, také až příliš dobře věděli, že problém nedůvěry tu existuje. Tím, že se budeme vracet ke starým návrhům, které se zabývaly problémy starými 20 let, však problém nedůvěry nevyřešíme. Musíme se zabývat problémy a situací, kterou máme tady a teď.

Pokud se jedná o povinnosti poskytovatelů služeb, řešíme v podstatě otázky smluvního práva a základních smluvních závazků. V této souvislosti se v současnosti zabýváme Římem I, o němž se zmínila paní Kauppiová, – jestli se ho podaří správně dořešit, pomůže to. Máme také revizi spotřebitelského acquis – jestli se ji podaří správně dořešit, pomůže to. Máme přípravy společného referenčího rámce pro smluvní právo. Pokud je použijeme a pokud Komise začně vynakládat o dost větší úsilí na to, aby členské státy přesvědčila k jeho přijetí, i to by mohlo pomoci.

Takže mámě hodně toho, o co se při upravování vztahu mezi soukromým mezinárodním právem a nařízením můžeme už teď opřít. Co nepotřebujeme – tady souhlasím s panem Harbourem – je, aby Komise sepsala kodex chování založený na měkké ligislativě.

Dovolte, abychom použili to, na čem se v současnosti pracuje a co se připravuje. Nadále můžeme pečlivě sledovat, zda vyvstane potřeba dalšího horizontálního nástroje, ale v tomto stadiu o tom skutečně pochybuji.

Další věc, kterou se musím zabývat, je možnost poskytnout našim spotřebitelům právo na přeshraniční přístup ke spravedlnosti, jenž by jim umožňovalo jednat společně jako skupina. Znamenalo by to vyvážení zbraní oproti poskytovatelům služeb. Napravilo by to současný nedostatek přeshraničního přístupu ke spravedlnosti, o kterém jsme se až příliš citelně přesvědčili v případě společnosti Equitable Life. Lidé neradi používají slova „hromadné žaloby“, ani já je nemám ráda, ale evropské právo kolektivní nápravy by nám mohlo pomoci získat důvěru spotřebitelů, která v současnossti na tomto kontinentu schází.

  Leopold Józef Rutowicz, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážený pane předsedající, rozvoj vnitřního trhu Unie má velký význam pro vytvoření vztahů mezi zeměmi a občany Unie.

Zintenzivnění přeshraniční výměny služeb na základě hospodářské soutěže si žádá zvýšení vzájemné důvěry, které by se mělo opírat o politiku vnímavou ke spotřebitelům. Cílem takové politiky je zdokonalit právní rámec pro přeshraniční služby a zároveň zjednodušit postupy, což povede ke zvýšení konkurence. Zároveň se tím zlepší přístup k službám, zvýší se jejich kvalita, sníží ceny a to přinese užitek evropským spotřebitelům.

Zpráva přispívá ke zlepšení této politiky tím, že poukazuje na celou řadu problémů, které stojí v cestě dynamickému rozvoji trhu. Jsou jimi chybějící jednotný systém, který by reguloval povinnosti poskytovatelů přeshraničních služeb, a potřeba doplnit dokumenty Unie v této oblasti. Zpráva také poukazuje na nepřehlednost v uplatňování ustanovení, která u zahraničních dodavatelů vytváří mentální bariéry, na slabší právní ochranu pro uživatele služeb než pro poskytovatele služeb, neschopnost regulovat veřejné a soukromé služby jednotnými ustanoveními, na širokou škálu ustanovení týkajících se povinností poskytovatelů přeshraničních služeb a nedostatek potřebné transparentnosti ochrany těchto služeb.

Měli bychom zvážit zavedení kvalitních osvědčení pro poskytovatele služeb, aby se tak zvýšila důvěra jejich příjemců. Závěry a návrhy vyplývající ze zprávy se shodují se zjištěními Výboru pro právní záležitosti. Ráda bych poděkovala zpravodaji za jeho věcnou zprávu.

  Heide Rühle, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážený pane předsedající, také bych ráda poděkovala zpravodaji, ačkoliv jsem, bohužel, zatím neměla to potěšení přečíst si jednu z jeho knih. Poznamenala jsem si to a při nejbližší příležitosti to napravím.

Velký dík za výbornou spolupráci a velký dík i za Vaši snahu řešit ve své zprávě důležité problémy. Oblast služeb na vnitřním trhu už nepochybně právní rámce má (jsou jimi například směrnice o službách nebo směrnice o uznávání odborných kvalifikací), ale uplatňování obou těchto směrnic toho naneštěstí nechává ještě hodně nesplněného. Proto si myslím, že je politováníhodné, že zde dnes večer Rada není přítomna, protože jsme mohli dát znovu jasně najevo náš požadavek, aby byly obě směrnice provedeny do stanoveného termínu a aby se na tom v členských státech náležitě pracovalo.

Pro zvýšení důvěry spotřebitele v přeshraniční služby na vnitřním trhu však, jak zpravodaj důrazně podotkl, potřebujeme i další iniciativy. Předcházející zprávy se zabývaly důležitými otázkami, také pokud jde o tuto oblast. Paní Roithová ve své zprávě zdůrazňuje, že ještě stále přetrvává velmi mnoho nedostatků především v souvislosti s internetovým prodejem a že zde spotřebitelům ještě stále chybí nutná důvěra v přeshraniční služby. Podobně pan Lehtinen ve své zprávě upozorňuje na povinnosti poskytovatelů služeb a na problém právní ochrany spotřebitelů. Ráda bych se vrátila k tématu, které dnes už zmínili dva předcházející řečníci, a sice k právu na kolektivní nápravu v přeshraničních případech. Naléhavě potřebujeme iniciativy v tomto směru, aby spotřebitelé získali důvěru v přeshraniční služby, a toho je možno dosáhnout jedině upevněním jejich právního postavení.

Podle mě přínos obou zpráv – zprávy paní Roithové i pana Lethinena – spočívá v tom, že poukazují na přetrvávající nedostatky. Komise by při své práci měla vzít tyto zprávy v úvahu a pořádně zrevidovat, zmodernizovat a zaktualizovat spotřebitelské acquis.

  Jens-Peter Bonde, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Vážený pane předsedající, přijali jsme směrnici o službách, prostřednictvím které jsme na Evropský soudní dvůr v Lucemburku přenesli pravomoc rozhodnout o tom, o čem jsme už rozhodli! Zatím nevíme, zda budou dohody členských států dodrženy. Nevíme, do jaké míry bude povoleno stanovovat vnitrostátní požadavky na kvalitu. Nevíme, zda je zákonné, aby si členské státy určily, které služby by chtěly mít pod soukromým nebo pod veřejným dohledem. Zpráva je tedy stejně nejasná jako celý právní stav. Čekáme, že nám lucemburští soudci řeknou, zda si můžeme ponechat nemocnice a celou řadu dalších klíčových služeb, které společně vytvářejí náš sociální stát.

V Dánsku mají všichni občané sociální práva, která financujeme díky vysokým daním, přičemž snížení daní by uvítalo jen 7 % Dánů. Zdálo by se, že těmto 7 % se soudci v Lucemburku zavděčí, ale co většina? Kdo nám zaručí rozhodnutí a naši demokracii? Kromě toho máme systém flexikurity, který je založen na dobrovolných dohodách mezi smluvními stranami na trhu práce. Jak je možné zjistit jejich ochranu? Nejistoty a soudní aktivismus směrnice o službách ohrožují samotné jádro dánského sociálního modelu.

Červnové hnutí by velmi rádo přispělo k vytvoření jasných pravidel pro společný trh se všemi službami, které jsou pro společný trh vhodné, ale nechceme, aby bylo členským státům upíráno právo demokraticky si určit hranice toho, o čem by měli rozhodovat voliči a o čem kapitalisté.

  Petre Popeangă, jménem skupiny ITS. – (RO) Vážený pane předsedající, volný pohyb služeb je, jak víme, jednou ze čtyř základních svobod, které rozhodujícím způsobem určují funkčnost a efektivnost jednotného trhu, důležitého prvku prvního pilíře, na němž stojí Evropská unie.

To je jeden z důvodů, proč jsem přesvědčen, že analýza pokroků ve vytváření tohoto nástroje jednotného trhu je důležitá a potřebná. Důležitá proto, že neustálý hospodářský a sociální rozvoj Evropské unie závisí na oblasti služeb (v této souvislosti je významný 70% podíl služeb na HDP Unie). Potřebná proto, že objem přeshraničního obchodování se službmi je velmi malý ve srovnání s objemem obchodování se zbožím, přičemž tato situace navíc způsobuje, že občané Evropské unie takovým produktům nedůvěřují. Na základě těchto argumentů tuto zprávu podporuji a budu hlasovat pro její schválení.

Navzdory tomu si myslím, že v souvislosti s výstižnými a zároveň cennými řešeními, která zpravodaj navrhuje, by bylo bývalo vhodné provést důkladnější analýzu situace některých nových členských států, například Rumunska, jejichž trhy jsou mnohem méně rozvinuté než trhy ve většině ostatních členských států Unie. Z tohoto hlediska jsem přesvědčen, že zpráva měla obsahovat také soubor cílů, jak dospět k vyrovnání stupně rozvoje vnitrostátních trhů, což je podmínkou rozvoje jednotného trhu a následně i segmentu přeshraničních služeb.

  Andreas Schwab (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, také já bych samozřejmě zpravodaji rád poděkoval. Všechny diskuse, které této zprávě předcházely, byly velmi plodné a zajímavé. Hodně z toho, co tyto diskuse přinesly, bylo zahrnuto do zprávy, i když ne všechno, a to je, alespoň z mého pohledu, škoda, protože zpráva na některých místech zdůrazňuje, že dokončení vnitřního trhu se službami v Evropské unii daleko zaostává za vnitřním trhem se zbožím. Z mého hlediska však neexistuje žádný skutečně vědecký nebo opravdu objektivní důkaz, který by to potvrzoval, když vezmeme v úvahu, že nemáme jen směrnici o službách, ale také směrnici o uznávání odborných kvalifikací a další směrnice v sektoru služeb.

Za druhé, sektor služeb na vnitřním trhu je mnohem heterogennější než sektor zboží. Jeho záběr se pohybuje od regulovných služeb přes zdravotní a právní služby, jakými jsou bankovní a pojišťovací služby. Házet je do jednoho pytle, jak se to často děje v tomto Parlamentu, je podle mého názoru riskantní. Jsem přesvědčen, – a několik předcházejících řečníků to již zdůrazňovalo – že by bylo užitečné použít rozlišující přístup.

Třetí bod, který byl opakovaně nastolen, a sice kolektivní náprava, sotva získá na vážnosti jen tím, že o něm budeme čsto diskutovat. To, co podle mého názoru můžeme říct jasně a neomylně, je, že Parlament od Komise očekává, že vypracuje studii, v níž prozkoumá, který z různých modelů, které už v Evropě existují, by byl pro Evropskou unii skutečně nejlepší. Myslím, že víc k tomuto tématu není třeba říkat.

Systémy ručení v jdnotlivých členských státech – a to je můj čtvrtý bod – jsou i nadále velmi odlišné. Z toho důvodu potřebujeme pro poskytovatele služeb jednotný systém povinností. Zpřehlednění právního systému, jenž bude tyto povinnosti určovat, povede k větší konkurenci a spotřebitelům přinese širší nabídku, ale jsem přesvědčen – souhlasím s názorem některých předcházejících řečníků –, že by nebylo správné žádat od Komise, by v tomto stádiu vytvořila horizontální nástroj. V každém případě jsem velmi skeptický, pokud jde o vytvoření takového druhu zákona o ručení na evropské úrovni.

  Małgorzata Handzlik (PPE-DE). – (PL) Ráda bych panu zpravodaji pogratulovala k jeho zprávě, která poukazuje na mnohé problémy, se kterými se setkávají psotřebitelé na vniřním trhu.

Zpráva oprávněně zaměřuje pozornost na právní nepřehlednost a nejednoznačnost v oblasti bezpečnosti a kvality služeb. Hovoří i o všeobecné nedůvěře, kterou evropští spotřebitelé v souvislosti s využíváním přeshraničních služeb pociťují. Statistiky to potvrzují. V roce 2006 jen 6 % evropských spotřebitelů uskutečnilo přeshraniční nákup přes internet. Tato situace má negativní dopad na hospodářskou soutěž a na činnost malých a středních podniků. Přispívá také k rozmáhání se nelegálního obchodu. Nečestné subjekty často využívají rozdílů mezi právními systémy v Evropské unii a podvádějí lidi. Po tom, co jsou takové situace odhaleny, dožadujeme se, aby byly podniknuty rychlé kroky – tedy naše reakce.

Ráda bych Parlamentu připomněla několikaměsíční úsilí věnované směrnici o službách, to znamená revizi spotřebitelských právních předpisů. Jak poslanci jistě vědí, směrnice o službách musí být do všech členských států provedena do prosince 2009. Podstatná část problémů, o kterých zpravodaj mluví, bude během provádění vyřešena. Neměli bychom zapomínat, že směrnice o službách výrazně posílí práva spotřebitelů. Díky této směrnici budou muset poskytovatelé služeb lépe informovat spotřebitele o nabízených službách. Spotřebitelé tak budou moci při výběru dělat lepší a podložená rozhodnutí. Kromě toho budou účinněji chráněni příslušnými institucemi.

Směrnice o službách dále poskytovatelům služeb ukládá celou řadu jasných povinností, včetně povinností týkajících se řešení sporů. Jsem přesvědčena, že do doby, kdy vstoupí v platnost ustanovení směrnice o službách, není potřeba zavádět žádné další právní nástroje. Podle mého názoru je předčasné žádat Komisi, aby předložila horizontální nástroj. Totéž platí pro celou revizi spotřebitelských právních předpisů. Komise už předložila zelenou knihu o spotřebitelském acquis a ve správný čas předloží příslušné legislativní návrhy. Dámy a pánové, jsou chvíle, kdy víc právních předpisů neznamená lepší právní předpisy. Udělali jsme dobře, když jsme na to nezapomínali.

  Zita Pleštinská (PPE-DE). – (CS) Směrnice o službách, která má být transponována do vnitrostátního práva ve všech členských státech do 28. prosince 2009, bude mít značný vliv na přeshraniční poskytování služeb.

Tato směrnice a ani zelená kniha o revizi spotřebitelského acquis neřeší zásadní povinnosti pokytovatelů služeb, proto vítám tuto zprávu zpravodaje Lethinena zaměřenou na tuto problematiku. Zpráva usiluje o to, aby nejen spotřebitelé, ale i malé a střední podniky, které nakupují nebo předávají přeshraniční služby, mohly mít užitek z přídatné právní jistoty, jednoduchosti a snížení nákladů.

Jsem přesvědčena, že evrospká normalizace je klíčem k úspěchu pro malé a střední podnikatele a řemeslníky, proto pokládám zavedení evropských norem na úrovni Evropské unie za prostředek podpory bezpečnosti služeb a zaručení spotřebitelských práv, pokud jde o přeshraniční služby pokytované členskými státy. Jakmile spotřebitelé pocítí nejistotu, pokud jde o bezpečnost a kvalitu služeb, mají tendenci vytvářet si psychické bariéry vůči zahraničním dodavatelům, které je odrazují od využívání přeshraničních služeb. Pokud má spotřebitel negativní zkušenost, tak se to často neprávem odrazí na všech zahraničních poskytovatelích služeb.

Spotřebitelé mají možnost vyřešit si problémy vznikající převážně v důsledku odlišných postupů, které se uplatňují v jednotlivých členkých státech v síti evropkých spotřebitelských center ECC-Net a síti pro mimosoudní řešení přeshraničních stížností v odvětví finančních služeb Fin-net. V případě, že má spotřebitel dostatek informací o svých právěch v rámci vnitřního trhu, ale marně se snaží je uplatňovat v jiném členském státě EU, mu může pomoci systém SOLVIT.

Vážení kolegové, oceňuji, že středem pozornosti i této zprávy jsou především spotřebitelé, protože právě oni jsou základním a důležitým prvkem vnitřního trhu. Naším společným cílem proto musí být vytvoření takových podmínek po spotřebitele, aby cítili při nákupu v jiné zemí stejnou důvěru, jako když nakupují doma.

  Zuzana Roithová (PPE-DE). – (CS) Vážený pane předsedo, ačkoli Smlouva o založení EU garantuje občanům bezbariérový přístup ke službám za hranicemi své země, jen hrstka poskytovatelů a spotřebitelů tuto výhodu společného trhu využívají. A tak kvůli nízké konkurenci zůstávají služby v pohraničí dražší a ne vždy dobře dostupné v porovnání s vnitrozemím.

Průzkumy ukazují, že na vinně nejsou jazykové bariéry, ale problematický právní rámec. Ne vždy je totiž jasné, kdy se používá právo země původu a kdy domovské. Bohužel propásli jsme díky odpůrcům principu země původu možnost toto lépe definovat už ve směrnici o službách. Také tuto zprávu provází tady ve Štrasburku téměř panický strach zmínit princip země původu, a to nehledě na fakt, že poskytovatelé celé řady profesí nemusejí znát právo sousední země pro poskytování přeshraničních služeb.

Brzy budeme znát judikatury, které ukončí spory o tom, kdy se ochrana spotřebitele řídí podle práva domovské a kdy hostitelské země. V této situaci považuji zprávu Lehtinena za velký přínos. Jsem totiž toho názoru, že máme definovat obecné povinnosti poskytovatelů založené na dohodě o evropských standardech chování.

Souhlasím, že povinnosti poskytovatelů soukromých i veřejných služeb mají být stejné, pokud jde o ochranu spotřebitele. A také podporuji financování síťové komunikace mezi členskými státy, která umožní jak efektivní dozor, tak i rozvoj mimosoudních řešení sporů.

Evropským občanům, paní komisařko, dlužíme hodně, pokud jde o podmínky pro volný pohyb služeb přeshraničně. Tato zpráva je jednou ze splátek na tento dluh. Evropský parlament dává politickou legitimitu Komisi určit jasně povinnosti pro poskytovatele nehledě na jejich původ. Zpráva kolegy Lehtinena je dobrou vizitkou práce Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele.

  Viviane Reding, členka Komise. − Vážený pane předsedající, velmi pozorně jsem poslouchala diskusi o zprávě Parlmentu o povinnosteh pokytovatelů přeshraničních služeb. Ráda bych poděkovala váženým poslancům za jejich připomínky. Nyní mi dovolte zdůraznit několik klíčových bodů.

Za prvé, Komise podporuje cíl zprávy, o které bude Parlament zítra hlasovat. Skutečně nás znepokojuje, že spotřebitelé vnitřnímu trhu se službami dostatečně nedůvěřují. Dovolte mi zdůraznit, že jako komisařka pro informační společnost považuji tento nedostatek důvěry v internetový obchod za skutečně velmi závažný a budeme se jím muset zabývat.

Z druhé, jak jsem již říkala, Komise už podnikla několik iniciativ, jejichž cílem je současnou situaci napravit. Zmínila jsem směrnici o službách a revizi spotřebitelského acquis – ta je, mimochodem, jednou z klíčových priorit mé kolegyně, komisařky Kunevové.

Chtěla bych poznamenat, že jsme za podporu Parlamentu velmi vděční a chtěli bychom Parlament povzbudit, aby i nadále přispíval k reviznímu procesu, a byli bychom rádi, kdybychom co nejdříve mohli spolu s Parlamentem přinést výsledky.

Co konkrétně plánujeme navrhnout pro příští týdny a měsíce? Nejdříve bude začátkem října na webové stránce Komise zveřejněn přehled reakcí na diskusi. Následně se uskuteční hodnocení vlivu, od kterého se pravděpodobně odvine návrh Komise v druhé polovině roku 2008. Určitě to bude zajímat ty poslance, kteří se tímto problémem důkladně zbývali.

Za třetí, Komise souhlasí s názorem, že je potřeba prosazovat bezpečnostní aspekty služeb, protože je velmi důležité lépe zajistit zdravotní a fyzickou bezpečnost služeb poskytovaných na vnitřním trhu.

Společně s členskými státy budeme věnovat pozornost možným nedostatkům vnitrostátních systémů nebo potřebnému prosazení hodnocení. Budeme podporovat vzdělávání spotřebitelů a iniciativy pro zvyšování povědomí. Usnadníme přístup k existujícím informacím o nehodách a zraněních spojených s bezpečností služeb nabízených spotřebitelům a jeden z velmi důležitých faktorů, který zdůrazňovalo více poslanců, se týká kolektivní nápravy. Komise provádí studie a rokuje se zainteresovanými stranami ve snaze posoudit, jaké jsou možnosti pro iniciativy v tomto směru, nicméně jedna věc je jistá, a to bych ráda zdůraznila – nebude to nic ve stylu hromadné žaloby, jaká se používá v USA.

Nakonec bych ráda poděkovala zpravodaji za jeho práci a Parlamentu za to, že tuto otázku nebere na lehkou váhu. Jsme si jisti, že parlamentní zpráva nám pomůže v naší příští práci při hájení zájmů spotřebitelů.

  Předsedající . − Paní komisařko, opravdu velmi pěkně vám děkuji za zajímavou rozpravu, v níž více než 50 % řečníků tvořily ženy, a přesně tak to má být.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 27. září 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Bogdan Golik (PSE), písemně. – (PL) Rád bych poděkoval panu Lethinenovi z dobře připravenou zprávu.

Svoboda poskytovat služby je jednou ze čtyř základních svobod na vnitřním trhu. Lety nabýval sektor služeb stále větší význam pro hospodářský a sociální rozvoj Evropské unie a prošel zásadními změnami.

Navzdory ustanovením Smlouvy o založení Evropského společenství a pokračujícímu procesu provádění směrnice o službách do vnitrostátního práva volný pohyb služeb v praxi i nadále brzdí správní opatření a rozdíly mezi právními systémy členských států.

Jestliže vezmeme v úvahu hrozby a výzvy vyplývající z globalizace trhu s nedostatky v sektoru služeb, které zpráva vypočítává, je nezbytné podniknout opatření k odstranění překážek v poskytování přeshraničních služeb.

Nedůvěra na straně spotřebitelů a neochota společností působit mimo domovské země omezují přístup na vnitřní trh. Společenství by mělo neodkladně zavést mechanismy, díky nimž by mohly společnosti, především malé a střední podniky, snáze využívat výhod vnitřního trhu. Pokud mají být práva spotřebitele chráněna, je potřeba zracionalizovat ustanovení Společenství o dodávání přeshraničních služeb a zavést minimální lhůtu pro hamonizaci norem kvality.

Posílení spolupráce mezi členskými zeměmi, zkrácení administrativních přístupů a přiměřená kontrola přeshraničních služeb přispějí ke zvýšení přeshraniční činnosti. Harmonizce norem kvality posílí důvěru v přehraniční služby na straně spotřebitelů i poskytovatelů.

Usnadnění poskytování přeshraničních služeb povede ke správně fungujícímu jednotnému trhu se službami, a tím sbudou položeny základy pro hospodářsky soudržný vnitřní trh.

16. Elektronické knihovny (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva paní Marie-Hélène Descampsové o i2010: elektronických knihovnách (2006/2040(INI)) (A6-0296/2007), kterou předkládá jménem Výboru pro kulturu a vzdělávání

Opět více než polovinu řečníků v této rozpravě tvoří ženy, první z nich je zpravodajka Marie-Hélène Descampsová.

  Marie-Hélène Descamps, zpravodajka. – (FR) Vážený pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, s myšlenkou elektronické knihovny přišlo šest hlav států a předsedů vlád členských zemí Evropské unie, jejichž úmyslem bylo umožnit všem přístup k evropskému kulturnímu dědictví a zachovat je pro budoucí generace. Tento společný evropský projekt posílí výraz pravé evropské identity a připěje k šíření naší kulturní a jazykové rozmanitosti do celého světa. V tomto projektu, který je v Evropě první svého druhu, jde minulost ruku v uce s přítomností a kultura se prolíná s elektronickou dimenzí. Je to ta nejlepší reakce na různé problémy, které dnes trápí naše spoluobčany; přichází v podobě nových informací a komunikačních technologií. Internet, třetí nejoblíbenější médium mladých Evropanů, je ve skutečnosti jedním z hlavních prostředků přístupu k informacím a poznatkům.

Ačkoliv se nám podařilo dosáhnout jistého pokroku, digitalizace našich kulturních zdrojů a jejich zpřístupňování on-line jsou i nadále jen velmi částečné a závisí na mechanismech, které byly členskými státy zavedeny. Pokud budou tyto kroky účinné a budou mít dopad na co největší možný počet lidí, bude potřeba dobře zkoordinovat iniciativy zaměřené na propagaci a šíření našeho kulturního dědictví. Takový je zamýšlený cíl evropské elektronické knihovny, kterou Komise podporuje prostřednictvím své iniciativy nazvané i2010: elektronické knihovny.

První část této iniciativy, tedy sdělení ze dne 30. září 2005, se opírala o tři základní aspekty: digitalizaci, dostupnost on-line a uchovávání obsahu v elektronické podobě. Komise si stanovila za úkol zanalyzovat hlavní technické, právní, organizační a finanční výzvy, které by pojekt tohoto fomátu mohl představovat. Zárověň byla zahájena veřejná online diskuse a setavena skupina odorníků na vysoké úrovni. Na základě těchto různorodých prvků Komise 24. srpna 2006 přijala doporučení o digitalizaci, dostupnosti on-line a uchovávání digitálních záznamů, v němž členské státy vyzývá, aby urychlily tempo digitalizace a koordinovaly své úsilí s cílem dosáhnout opravdové synergie. Dne 13. listopadu 2006 Rada tato doporučení jednomyslně přijala. Na řadě je teď Evropský parlament, od něhož se očekává, že vyšle silný signál, aby tento vyjímečný projekt mohl být zrealizován.

Charakter tohoto projektu vyžaduje podnikat postupné kroky. Protože pracujeme nejdříve na ideovém a odborném třídění všech kategorií kulturního materiálu, zpočátku se musíme soustředit na potenciál, který představuje materiál nechráněný autorskými právy nacházející se v knihovnách, a učinit tak přes jediný přímý a vícejazyčný přístupový bod. Naše knihovny mají tu výhodu, že jsou na evropské úrovni koordinovány skrze TEL – evropskou knihovnu, kterou v roce 2005 vytvořily knihovny jednotlivých členských států, a která obsahuje velké množství elektronických děl zpřístupněných na veřejné doméně, a tedy okamžitě použitelných.

V dalším stadiu, s cílem propagovat úspěch tohoto nástroje, musí knihovna kromě dokumentů, které se nacházejí na veřejné doméně, zpřístupnit i současnější díla. K jakémukoliv rozhodnutí v této oblasti je nezbytné dospět v konzultaci se všemi zúčastněnými stranami. V zájmu zachování a ochrany tvořivosti v Evropě je ochrana autorských práv a práv souvisejících s autorským právem bezpochyby klíčová. Pokud má tento projekt dojít úspěchu, jenž se od něj očekává, bude muset stavět na promyšleném hospodářském modelu. Zpráva proto se souhlasem držitelů autorských práv navrhuje, aby si uživatelé evropské elektronické knihovny mohli na internetu vyhledávat jakékoliv elektronické dokumenty bez ohledu na jejich statut a zdarma si prohlížet celá díla na veřejné doméně, přičemž u děl chráněných autorským právem by byly přístupny jen krátké úryvky. Uživatelé, kteří si budou chtít navíc prohlížet určité dílo nebo se dostat k úplnému textu nějakého chráněného dokumentu, budou přesměrováni na soukromé stránky, které se specializují na bezpečné šíření elektronických informací, kde se jim z rozumný poplatek držitelům autorských práv otevře celá řada možností.

Kromě toho, jak má taková knihovna poskytovat přístup ke spolehlivému obsahu, který je určen pro všechny věkové kategorie, musí být nějakým způsobem organizovaná. Proto zpráva požaduje jmenování řídícího výboru, v němž by hlavní roli hrály kulturní instituce. Výbor by určoval priority a pravidla evropské elektronické knihovny a zároveň by zajišťoval koordinaci, řízení a monitorování svých činností.

Aby byl zajištěn přístup ke všem evropským kulturám, muí být konečně do každého stádia projektu zapojeny i ostatní kulturní instuituce a sektory, včetně archivů, muzeí, kin, audiovizuálního umění a vysokého školství. Tímto způsobem zformujeme tvář Evropy, která je sjednocená ve své rozmanitosti.

Rozloučím se tím, že poděkuji všem svým kolegům z Výboru pro kulturu a vzdělávání, především panu Weberovi a panu Graçovi Mourovi, za jejich podporu a přispění k této zprávě. Také bych ráda poděkovala Komisi za to, že tak efektivně spolupracovala během celé přípravy tohoto dokumentu.

  Viviane Reding, členka Komise. − Vážený pane předsedající, je to výborná zpráva a paní Descampsová a její kolegové ve výboru odvedli skvělou práci.

Iniciativa elektronických knihoven slouží jako příklad, jak může Evropa prostřednictvím konkrétních projektů přispět nejen k hospodářskému růstu, ale také zlepšit kvalitu života. Tím, že bude evropské kulturní a vědecké dědictví přístupné on-line, budeme je moci šířit dále do jiných kultur. Prostřednictvím moderních technologií můžeme zbourat bariéry, které dnes existují.

Jsem velmi šťastná, že tato iniciativa, do které se zapojily národní knihovny členských států a kterou Evropská komise mnoho let rozvíjela, získala takovou velkou pozornost a podporu evopských politických sil. Dělají správnou věc; hlavy států a předsedové vlád dělají dobře, když tuto iniciativu podporují, protože skutečné bohatství najdeme ve svých knihovnách, archívech a muzeích. Nejsou to pouze knihy, ale také periodika, archivní záznamy a filmy. Je to vícejazyčné bohatství, multikulturní bohatství. Protože do elektronické podoby bylo převedeno jen méně než 1 % z tohoto bohatství, je nám jasné, jaká práce nás čeká a co je třeba udělat.

Tato práce je potřebná ze dvou důvodů. Pvním je potřeba překonat bariéry a dosáhnout toho, aby lidé studovali, zkoumali a využívali díla své vlastní kultury a díla naší společné evropské historie, a následně umožnit, aby tyto složky našich kulturních institucí byly dále využívány pro služby a produkty s dodtečným přínosem. A zde do celé záležitosti vstupuje průmysl. To je důvod, proč je cílem iniciativy Komise vytvořit společný vícejazyčný přístupový bod k evropskému elektronickému kulturnímu dědictví.

Sami to nezvládneme. Vyžaduje to spolupráci různých kulturních institucí ze všech evropských zemí. S potěšením sleduji, že se taková spolupráce již formuje a nabývá oficiální formu v podobě nového právního orgánu, který zvýší schopnost evropské elektronické knihovny jednat. Společný přístupový bod začne fungovat v roce 2008. V následujících letech se bude obsah postupně rozšiřovat tím, že své sbírky budou digitalizovat i další knihovny, archivy, audiovizuální archivy a muzea.

Jsem také velmi ráda, že tato parlamentní zpáva se nezabývá jen výsledkem, ale také předpoklady pro dosažení tohoto výsledku – to znamená zlepšením všeobecných podmínek pro to, abychom své kulturní dědictví mohli umístit on-line jako neoddělitelnou součást iniciativ elektronických knihoven, a pokud jde o členské státy, potřebou zvýšit jejich úsilí v oblasti digitalizace. Velmi jasně chci říci, že nestačí zorganizovat velkou kulturní akci, na které předsedové vlád přednesou květnatou řeč, a vzápětí se vrátí domů do své země a zkrátí rozpočet. To je nepřípustné! Potřebujeme slova, po nichž budou následovat činy. Chci, aby se Parlament pohnul kupředu a pomohl nám tento krásný projekt uskutečnit.

Máme skupinu na vysoké úrovni pro elektronické knihovny, jíž předsedám a která dělá v této věci velké pokroky. Kromě toho jsme si velmi dobře vědomi, že zachování elektronického materiálu bude jednou ze zásadních otázek budoucnosti, a proto mě těší, že Rada podpořila přístup Komise k evropské elektronické knihovně a že Parlment s námi táhne za jeden provaz a svou politickou váhu vynakládá na podporu tohoto cíle.

  Vasco Graça Moura, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Vážený pane předsedající, paní komiařko, musím vřele pogratulovat paní Descampsové za její vynikající zprávu. Tento dokument představuje mimořádně významný přínos v otázce vztahu mezi digitální technologií a kulturním dědictvím. Vyžaduje koordinaci snah mezi vnitrostátními institucemi, především knihovnami, a v budoucnu i dalšími kulturními institucemi. Začíná prakticky tím, že se zaměřuje na díla, která jsou již zpřístupněna na veřejné doméně. Navrhuje efektivní využívání synergie a výměny osvědčených postupů mezi těmi, kteří se tohoto postupu zúčastňují na všech úrovních. Žádá členské státy, aby projekt podporovaly a hledaly možnosti, jak zabránit, aby při převodu dat do elektronické podoby nedocházelo ke zdvojenému úsilí. Žádá, aby byly všechny tyto snahy koordinované. Zpráva paní Descampsové bude nejpozoruhodnější součástí této legislativy ve smyslu vztahu mezi špičkovými technologiemi a evropskou staletou kulturou.

Když mluvíme o evropské kultuře, mluvíme zároveň o kultuře celosvětové. A to nejen proto, že si evropské kulturní dědictví takový přívlastek zaslouží, ale také proto, že Evropě vlastní kulturní rozmanitost představuje zcela otevřený systém, který bude mít, samozřejmě, při dalším pokračování projektu pozitivní následky. Kromě toho, je to projekt, který se vyvíjí. Začal jako mylná „šovinistická“ představa soupeřící s Googlem, jež se postupně přeformulovala a po několika změnách získal projekt rozumnější, relističtější a produktivnější podobu. Už to není „neslýchaná urážka zvráceného a zbytečného nacionalismu“, jak toto úsilí v minulosti označil deník Financial Times.

Evropská elektronická knihovna se od jiných řešení liší tím, že je to projekt Evropské unie, že má za cíl oslovit všechny knihovny, že má stavět na existujících iniciativách a tím, že plánuje zahrnout všechny kategorie evropského kulturního dědictví a nezůstat jen u tištěných materiálů. Jistě, máme před sebou ještě stále množství problémů: získávání partnerů ze soukromého sektoru, kteří by projekt finančně podpořili; minimalizování rozdílů v tempu digitalizace mezi členskými státy; vyřešení jistých technických problémů spojených s koordinací přístupu k digitalizovaným dílům; uchovávání elektronického obsahu; vyřešení otázky integrovaného vyhledávače pro vyhledávání metainformací v obrazových dokumentech a pro přímé vyhledávání textových dokumentů; hledání řešení obsahové interoperability a při současném vyhledávání podle autora nebo názvu vytvoření možnosti vícejazyčného vyledávání podle tématu nebo klíčového slova. Nesmíme také zapomínat, že základem bude výměna zkušeností mezi institucemi, především s americkými institucemi, a že pro dosažení dobrých výsledků projektu bude klíčovým výrazné úsilí v oblasti výzkumu a vývoje.

V této souvislosti hlasováním ve prospěch zprávy paní Descampsové tento Parlament udělá správný krok do budoucnosti, ať už jeho většinu toří ženy, nebo jen přirozeně sestává z určitého procenta žen a jiného procenta mužů, pane předsedjící.

  Předsedající. − Ale vždyť ženy jsou velmi rády, že jste muž!

  Christa Prets, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážený pane předsedající, paní komisařko, rok 2010 je za dveřmi. Vzhledem k tomu, že název zprávy je i2010: k evropské elektronické knihovně, máme před sebou ještě hodně práce a podle mého názoru jsme se doposud vlekli. Těší mě, že paní Descampsová přednesla velmi dobrou zprávu, která naznačuje, jakou cestou je třeba se vydat, a ukazuje nám, co je možné a co by se dalo udělat. O to, by se věci pohly kupředu, se však musíme snažit všichni. Zpráva představuje výzvu pro nové technologie, nový znalostní a informační management a především odpověď na otázku, jak se mladí lidé mohou dostat ke vzdělání, informacím a vědomostem. V této věci je co dohánět a podle mého názoru bychom si s těmito záležitostmi měli pospíšit.

Nejde pouze o zachování a ochranu kulturního dědictví. Každý den se objevují nová fakta, která musíme zařadit do rovnice, protože věci, které byly vynalezeny a napsány teprve včera, budou již zítra kulturním dědictvím. Znamená to, že toho musíme ještě hodně zlepšit. Zároveň však musíme stále hledět dopředu, abychom udrželi krok s rozvojem.

Bude velmi důležité koordinovat postup a naléhat na země – jak bylo řečeno před chvílí –, aby vlastní citlivé otázky odsunuly na kraj a vydaly se společně vpřed po evropské cestě k zachování kulturní rozmanitosti. Je na ní množství překážek, které je třeba překonat. Pvní je problém finančního deficitu, jemuž čelíme. Paní komisařka to vystihla velmi přesně. Všem ministerským předsedům a prezidentům jdou velmi dobře velké projevy, jsou hrdí na naši kulturní rozmanitost, ale když přijde na financování a provádění předpisů, rychle couvají a zapomínají na hrdost, kterou se oháněli.

Z mého pohledu je také velmi důležité zjistit autorská práva, nesmí chybět dohoda s autory a vydavateli a všemi ostatními zúčastněnými stranami, aby mohly být informace za přiměřený poplatek zpřístupněny lidem na internetu. Myslím si, že toho musíme ještě hodně domyslet. Samozřejmě, není to lehký úkol, ale návrhy jsou na světě a země toho mohou hodně zíkat. Jsem přesvědčena, že se nám zítra podaří tuto zprávu schválit.

Podle mě musíme využívat nové technologie a podpořit tento projekt nejen proto, abychom informace zpřístupnili nám Evropanům, ale proto, abychom naši kulturu přinesli do vzdálených koutů světa.

  Jolanta Dičkutė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Dámy a pánové, jak bylo uvedeno v úvodním dokumentu Komise, evropská elektronická knihovna bude založena na bohatém dědictví Evropy, spojením multikultiurního a vícejazyčného prostředí s technologickým pokrokem a novými modely podnikání. V kontextu integrace je to pěkný a vítaný cíl, a také velmi ambiciózní. Avšak spolu se snahou dosáhnout těchto ideálů nesmíme ztrácet reálný úsudek, musíme být velmi obezřetní a připraveni čelit výzvám, které se v tomto procesu nutně vyskytnou.

Hlavní problémy spojené s vytvářením elektronických knihoven jsou všeobecného chrakteru, ačkoliv je pojmenováváme různě. Technická infrastruktura, vytváření elektronických zdrojů, digitalizace, zajišťování autorských práv, uchovávání obsahu a dokumentů jsou otázky, které si žádají rozvojová a zásadní rozhodnutí.

Potenciál poskytovat virtuální služby a projekty pro jejich vykonávání se týkají knihoven jakéhokoliv typu. Je však zřejmé, že elektronické materiály, jako textové, vizuální a zvukové informace, rozšiřují tradiční úkoly knihoven v tom, že jim přidávají nový obsah. Například přístup k informacím uloženým v tradiční knihovně je omezen její pracovní dobou, která je obvykle delší, než pracovní hodiny v jiných veřejných institucích. Ve virtuální knihovně je přístup v podstatě neomezený, protže tam nejsou žádné fyzické dveře, které by dělily informace od jejich uživatelů. Přístup k informacím zajišťuje server.

Knihovníci mohou své tradiční zručnosti a vědomosti využít k navržení virtuálních služeb, ale to nestačí. Elektronické knihovny jsou fenoménem třetího tisíciletí, a je proto potřeba zhodnotit nejen konkrétní vědomosti, které představují základní vědomosti současnosti, ale také odhadnout ty, které budou potřebné v budoucnosti, protože technologie se mění. Není až tak důležité dokonale znát některé technologie, protože kterýkoliv flexibilní a uvážlivý zaměstnanec si dokáže osvojit dovednosti a zkušenosti, které pro svou práci potřebuje.

V mé zemi, Litvě, se dlouhodobé uchování litevského dědictví s využitím informačních tchnologií stanovilo přijetím právních předpisů. Tento problém se však neřeší koordinací aktivit „památkových institucí“ (knihoven, muzeí, archívů). Ani domácí Litevci, ani občané jiných zemí zatím služby poskytované elektronickými knihovnami využívat nemohou. Doufám, že dnešní rozhodnutí tyto postupy urychlí.

  Mieczysław Edmund Janowski, v mene skupiny UEN. – (PL) Vážený pán predsedajúci, Umberto Eco napísal: kto číta, žije dvakrát. Správa pani Descampsovej ponúka podrobný opis moderného prístupu ku kultúrnym a vzdelávacím otázkam. Tejto problematike som sa venoval aj ja v mojej správe o príspevku budúcej regionálnej politiky k inovačnej schopnosti Európskej únie.

Tak ako svojho času Gutenbergov vynález znamenal zlomový bod v ľudskom vývoji, za rovnako zlomovú môžeme dnes považovať kultúrnu revolúciu, ktorú priniesol internet. To, o čom tu hovoríme, je rozsiahly prístup k európskemu, vlastne v skutočnosti svetovému bohatstvu duchovného a hmotného dedičstva ľudskej spoločnosti. Hmotné bohatstvo zahŕňa súčasné výtvory spolu s tými, ktoré sú staré niekoľko storočí a majú svoj pôvod v rôznych kultúrach a jazykoch. Autorské práva a práva súvisiace s autorskými právami sú v tomto kontexte horúcou problematikou.

Oceňujem úspechy, ktoré sa v tejto súvislosti dosiahli v mnohých členských štátoch, vrátane práce Poľskej národnej knižnice. Rád by som pri tejto príležitosti zdôraznil význam rozsiahlejšieho širokopásmového prístupu. Som presvedčený, že by sme mali nájsť spôsob, ako spolufinancovať digitalizáciu zo zdrojov Únie. Na záver ešte spomeniem Goetheho, ktorý povedal, že pri čítaní dobrej knihy má pocit, akoby si práve našiel nového priateľa. Len si predstavte, koľko nových priateľov by sme mohli mať vďaka európskej elektronickej knižnici!

  Mikel Irujo Amezaga, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážený pane predsedajúci, Komise určila tři základní osy využívání potenciálu digitální technologie: přístupnost online, digitalizaci analogových sbírek a zachování a uchovávání digitálních záznamů, a to si velmi jasně uvědomujeme.

Pokud jde o digitalizaci, je všeobecně známo, že Komise ve svém doporučení v srpnu minulého roku žádala členské státy, aby své úsilí zkoordinovaly, aby bylo dosaženo synergie na evropské úrovni. Rada doporučení jednomyslně podpořila, ale rád bych využil této příležitosti – ačkoliv je škoda, že Rada není přítomna – a v první řade se zeptal Komise na skutečný pokrok, kterého členské státy v této oblasti dosáhly, a v druhé řadě sa ujistil, zda sa dostatečně přihlíželo k nestátním orgánům, které, jak víme, mají na starosti kulturu ve většine decentralizovaných zemí.

Pokud jde o další aspekt, přístupnost online, jak jsem řekl, všichni souhlasíme s tím, že musí být vytvořeno vícejazyčné rozhraní a zaručena spolehlivost obsahu. Je skutečně potěšující navštívit webovou stránku elektronické knihovny a vidět, že kromě 23 oficiálních jazyků Společenství se obsah objevuje i v islandštině a srbštině.

Dnes oslavujeme Evropský den jazyků a vy, paní Redingová, jste nejvíce přispěla k jeho vyhlášní. Také jste, paní komisařko, při nesčetných příležitostech řekla, a to správně, že velké a malé jazyky neexistují, že všechny tvoří součást evropského kulturního bohatství, a proto bych byl velmi rád, kdybych měl tu příležitost vidět v elektronické knihovně alespoň občas zmínku, nebo spíš obsah, než zmínku, v jazycích, jako je ten můj, které nejsou v Evropské unii oficiální.

  Věra Flasarová, v mene skupiny GUE/NGL. – (CS) Dámy a pánové, když během Caesarovy invaze do Egypta shořela Alexandrijská knihovna, navždy zmizela značná část celého tehdejšího písemnictví lidstva. Věřím, že něco takového se díky digitálním knihovnám již nikdy opakovat nebude.

Oceňuji práci zpravodajkyně za komplexní přístup k tématu. Jsem z České republiky, kde digitalizace Národní knihovny v Praze probíhá už nějakou dobu a úspěšně. Mají-li státy své národní knihovny, je logické, aby také Evropská unie disponovala obdobnou institucí. A to s využitím nejmodernějších technologií. Nejde o snahu mechanicky naplňovat úkol evropské integrace, ale o věc, které je praktická. V poslední době přibývá knih geometrickou řadou. Je nemyslitelné soustředit na jediném místě tak nezměrné množství literárních děl jinak než prostřednictvím počítačové technologie. Cíl projektu je gigantický. Předpokládá se takový postup, že evropská digitální knihovna vstřebá již vytvořené digitální fondy, jejichž základem jsou díla, která nebudou problematická z hlediska autorských práv. Vedle krásného písemnictví přibudou také díla odborná, právní, žurnalistická a konečně i audiovizuální.

Vytvoření systému tak univerzálního a přitom dostatečně jednoduchého bude zajímavým úkolem pro odborníky v oboru digitálních technologií. Těším se, že evropská digitální knihovna překročí virtuální prostor plný odkazů a složitého vyhledávání a stane se skutečnou gigantickou knihovnou, kterou budeme mít, obrazně řečeno, doma.

Jistě i zde jsou rizika. Možná, že digitální knihovny ještě více posílí naši závislost na počítačích a ohrozí knižní trh. Ale příliš tomu nevěřím. Klasická kniha představuje trvalou hodnotu naší kultury, stejně jako divadlo nebo výtvarné dílo. Nabízí něco, co digitální knihovny nikdy nemohou nahradit. Bezprostřední kontakt se čtenářem.

  Thomas Wise, jménem skupiny IND/DEM. – Vážený pane předsedající, historie Britské knihovny sahá do roku 1753. Obsahuje dokumenty, které pochází z roku 300 př. n. l. Známá jména jako Karl Marx, Oscar Wilde, Mahátma Gándhí, Rudyard Kipling, George Orwell, George Bernard Shaw, a dokonce Vladimír Lenin jsou jen některými z osobností, jež studovaly v čítárnách Britského muzea a britských knihoven. Zamýšlím se nad otázkou, zda by nalezli stejnou inspiraci, kdyby surfovali na internetu. Obávám se, že naše velkolepé vybavení s bezpříkladnou sbírkou publikací ze všech koutů světa a Britského impéria – a určitě i odjinud – bude náležitě oceněno i po té, co se EU vydá na cestu ostatních evropských federalistických projektů od Karla Velikého až po otřesné noční můry posledních dvou století. Pani Descampsová, mnoho štěstí s Vaší elektronickou knihovnou, ale v této oblasti, stejně jako v mnoha jiných, bych se raději zaměřil na ochranu, zachování a rozvoj dědictví, ne které jsem hrdý, než na budování nástrah nového státu z trosek neúspěchů jiných států.

  Piia-Noora Kauppi (PPE-DE). – Vážený pane předsedající, kolegové, v první řadě mi dovolte zdůraznit, že vítám zprávu Komise a paní Descampsové o elektronických knihovnách jako příhodný a významný příspěvek k zajištění zachování elektronických informací pro budoucí generace.

Pravdou je, že se internet stal jedním z nejdůležitějších prostředků přístupu k poznatkům a vzdělání. Elektronické knihovny by jistě přinesly užitek mnohým výzkumníkům, studentům, učitelům a – jako specifické skupině – tělesně postiženým. Tato iniciativa je tedy pro Rok stejných příležitostí pro všechny jako stvořená.

Chci zaměřit vaši pozornost jen na jeden aspekt, který je třeba posoudit předtím, než se přijmou nějaká rozhodnutí.

Spolupráce veřejného a soukromého sektoru a soukromé sponzorství digitalizace evropského kuturního dědictví jsou důležitým prvkem systému, který jsme si vybudovali. Musíme se ujistit, že nová nařízení v této oblasti, především nařízení o vědeckých informacích, výhody současného systému neohrožují. Musíme například zajistit, aby byl chráněn mechanismus rovnocennho hodnocení. Rovnocenné hodnocení je postup, při němž nezávislí odborníci na určitou vědeckou disciplínu kriticky posuzují věděckou studii, která podává zprávu o výzkumu.

Pro vědeckou komunitu je systém rovnocenného hodnocení klíčový; představuje důležitý mechanismus kontroly kvality a může mít vliv na vědeckou kariéru. Musíme také zabránit tomu, aby otevřený přístup ohrozil současný způsob šíření vědeckého výzkumu prostřednictvím předplacených periodik. Další věc, kterou je třeba zvážit, je negativní vliv na ziskovost periodik vydávaných malými nakladatelstvími.

Zkrátka, mnohé zájmové skupiny vnímají současný systém jako lehce přístupný, efektivní, úsporný a také vysoce kvalitní. Musíme si být jisti, že výhody, především pro vědce, budou převažovat, a musíme zabránit jakýmkoliv nechtěným negativním následkům pro ty, kterým se snažíme pomoci.

  Zdzisław Zbigniew Podkański (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, myšlenka vytvořit evropskou elektronickou knihovnu vytvořením internetové stránky, na níž by byly uloženy zdroje přístupné všem užívatelům bez poplatku, je určitě ambiciózní. Knihovna by měla vícejazyčné rozhraní, které by umožňovalo přímý přístup k žádanému materiálu. Každý občan by měl přístup dokonce i k těm nejméně známým dílům světové kultury v jeho rodném jazyce.

Také je potřeba podotknout, že tato iniciativa upozorňuje na důležitou otázku, kterou je přístup na internet a zprostředkování možnosti připojit se na stránku se světovým kulturním dědictvím i obyvatelům venkovských oblastí, ostrovních oblastí a těm, kteří mají problémy s mobilitou.

Dalším problémem bude přístup ke všem kategoriím kulturního materiálu, včetně materiálu chráněného autorským právem a s ním souvisejícími právy. Věřím, že se na tento problém brzy najde řešení díky investicím do technologie.

Paní Descampsová připravila vyváženou zprávu. Jsem přesvědčen, že si zaslouží naši podporu.

  Zdzisław Kazimierz Chmielewski (PPE-DE). – (PL) Vážený pane předsedající, paní komisařko, chtěl bych navázat na ty řečníky, kteří zpravodajce gratulovali k dobře připravené zprávě. Z Evropského parlamentu vysílá jasný signál o jeho podpoře myšlenky založení evropské elektronické knihovny. Těší mě, že mohu Parlamentu připomenout, že na prosazování této myšlenky má svůj podíl i Polsko. Moje země měla svého zástupce mezi šesti prezidenty a premiéry, kteří s touto myšlenkou vystoupili jako první.

Zpráva uvádí přesvědčivé argumenty ve prospěch postupné realizace projektu. Navrhuje do něj progresivně zahrnout různé kategorie kulturního dědictví spolu s dokumenty chráněnými autorským právem a právy souvisejícími s autorským právem za podmínky, že nebudou porušena právní omezení v oblasti duševního vlastnictví. Myšlenka obsažená v návrhu, podle které by projekt mohl zahrnovat nejen knihovny, ale i jiné instituce, které se podílejí na šíření kultury, je hodná zvážení. Je správné a náležité, aby také muzea a archívy hrály v tomto systému důležitou roli, protože jsou již celá staletí s knihovnami pevně propojeny.

Mám velká očekávání, především v souvislosti s plánem zahrnout do koordinačního systému pro evropskou elektronickou knihovnu nejen vědecký výzkum digitalizace, ale také velmi důležitou otázku ochrany elektrických zdrojů. Věřím, že se tak ukáže, že je možné vyvinout společné jednotné požadavky v souvislosti s řádným uchováváním elektronických materiálů – zdůrazňuji archivovaných – shromážděných jinde než v archívech, jinými slovy v muzeích a knihovnách. Je známo, že tyto instituce mají již celá staletí problémy s řádnou ochranou archivních materiálů získaných z jiných zdrojů. Konečně máme příležitost to napravit.

  Viviane Reding, členka Komise. – (FR) Vážený pane předsedající, dovolte mi vyjádřit své nejupřímnější díky paní Descampsové a dalším členům Výboru pro kulturu a vzdělávání za to, že připravili tuto zprávu, protože je to zpráva skutečně velmi důležitá.

Jak vidíte, pravé bohatství Evropy nespočívá v euru nebo v hospodářském rozvoji; spočívá v dědictví, v dědictví, které se tvořilo a budovalo celá staletí – to je to, co tvoří skutečný a hluboký zdroj bohatství Evropy.

V určitém smyslu je teď skandálem, že toto dědictví mizí v archivech a trezorech, do míst, kam veřejnost, občané Evropy, nemají přístup, kde se ho nemohou dotknout, kde mu nemohou porozumět, kde se z něho nemohou radovat. Cílem elektronické knihovny je právě zbourat tyto bariéry.

Jsem přesvědčena, že toto je jeden z velkých pokroků, které Evropa učinila, a chtěl bych vzdát hold národním knihovnám, našim národním knihovnám, protože ony stály u zrodu této iniciativy, která je pro evropské kultury tak opodstatněná a významná. Ředitelé těchto knihoven byli skuteční pionýři. Pochopili, se zde jedná o symbiózu mezi kulturou, která představuje samotné bohatství, a technologií představující nástroj, který tuto kulturu zpřístupňuje, a skutečnost, že se do této pionýrské práce dali, v zásadě znamená, že v roce 2008 tu budeme mít jediný vícejazyčný přístupový bod.

A ano, ano, ano odpovídám, těm, kteří tuto otázku položili, umožní nám přístup dokonce i k lucemburské literatuře. Jsem na to hrdá, protože lucemburština je můj mateřský jazyk, a pro mě je to tedy nejdůležitější jazyk na světě, tak jako je důležitý každý mateřský jazyk. Právě proto musíme zpřístupnit umělecká díla a literaturu, která byla vytvořena ve všech těchto jazycích, i styl, v jakém byla vytvořena.

Vezměte si lucemburskou kulturu: samozřejmě, že lucemburský národ k ní přístup má, ale víte vy v tomto Parlamentu, že vůbec existuje něco jako lucemburská kultura? Nevíte! Pokud však budeme mít elektronickou knihovnu, společný přístupový bod vám umožní zjistit, že taková kultura skutečně existuje.

Je vynikající, že můžeme získat přistup k takovým kulturám, že se můžeme o toto dědictví podělit a šířit ho všude, i – a to bych ráda zdůraznila – mimo Evropu, protože kultura není omezena našimi hranicemi. Kultura znamená společné sdílení, a proto bychom tuto knihovnu chtěli vytvořit v duchu otevřenosti, protože interoperabilita bude její důležitou součástí, a to nejen pokud jde o knihy, ale také v případě ostatních forem umění: filmů, hudby, muzejních sbírek a tak dále. Jsme tedy svědky pozoruhodného otevření se kultury, vícejazyčného a multikulturního, je to něco, co skutečně dokazuje samotnou podstatu Evropy jako takové, kterou je sjednocená rozmanitost.

Samozřejmě, že existují problémy, které je třeba vyřešit, a vážení poslanci je pojmenovali dost jasně. Je zde problém s financováním, vedle mnohých jiných. Chtěla bych proto apelovat na členské státy, aby zajistily, že po diskusích přijdou na řadu účinné kroky. V některých se tak už stalo a chtěla bych jim za to poděkovat.

V roce 2008 předložíme analýzu toho, čeho jsme doposud dosáhli, a také samozřejmě toho, čeho se dosáhnout nepodařilo. Jsem přesvědčena, že to bude velmi důležité pro další zaměření celé této riskantní akce. Nezapomeneme samozřejmě ani na partnerství veřejného a soukromého sektoru, protože právě ono bude pro rozvoj takové nákladné záležitosti, jakou je digitalizace, klíčové. Na srdci mi leží také uchování křehkého materiálu, kterému při nedostatečné péči hrozí zničení. Kolik kotoučů filmů ještě necháme zmizet v prachu? Pokud máme toto společné kulturní dědictví zachovat, jednoduše jej musíme digitalizovat dříve, než bude pozdě.

Přirozeně se zamýšlím také nad dalšími problémy, které potřebují řešení, konkrétně nad problémy týkajícími se autorského práva – které je trnem v patě – a vědeckých informací. Naše skupina na vysoké úrovni v současnosti hledá řešení v souvislosti s těmito otázkami.

Vážený pane předsedající, máme před sebou pozoruhodný projekt, který ukazuje, v čem skutečně spočívá evropská přidaná hodnota, a jsem přesvědčena, že nejúžasnějším činem je sjednotit Evropany okolo jejich kulturní rozmanitosti, okolo jejich příslušné historické rozmanitosti, protože jsou to věci krásné, které se zrodily díky tvořivosti. Je to skutečně to nejlepší, co máme. Tak si to zachovejme a pracujme společně na tom, abychom se o to všechno mohli navzájem podělit.

  Předsedající. − Chci velmi pěkně poděkovat všem dnešním řečníkům, především paní komisařce Redingové za její šarm a důvtip. Rád bych jí poděkoval v jejím rodném jazyce, lucemburštině, protože dnes je Den nesvětových jazyků. Merci!

(smích)

17. Účinnost a spravedlnost v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem jednání je zpráva pana Tomáše Zatloukala o účinnosti a spravedlnosti v evropských systémech vzdělávání a odborné přípravy (2007/2113(INI)) (A6-0326/2007), kterou předkládá jménem Výboru pro kulturu a vzdělávání.

  Tomáš Zatloukal, zpravodaj. – (CS) Vážený pane předsedo, vážený pane komisaři, kolegyně, kolegové, Evropská unie čelí vzájemně souvisejícím socioekonomickým výzvám: nástupu vysoce konkurenceschopných zemí, stárnutí obyvatelstva, migraci, rychlým změnám ve struktuře pracovního trhu, boomu informačních a komunikačních technologií. Každý ze zmíněných procesů má vliv na zajištění kvalitního vzdělání. Lidé s nízkou kvalifikací čelí zvyšujícím se rizikům nezaměstnanosti a sociálního vyloučení.

Spravedlivé systémy zaručují, že výsledky vzdělávání a odborné přípravy jsou nezávislé na sociálně ekonomickém zázemí a dalších faktorech, které jednotlivce znevýhodňují.

Úkolem je podpořit zapojení žáků, studentů a dospělých ze všech sociálních skupin, protože současný stav je právě v této oblasti neuspokojivý.

Zpráva, kterou právě předkládám Evropskému parlamentu, doporučuje členským zemím cíleně intervenovat do předškolního vzdělávání tak, aby mohla být zajištěna sociální rozmanitost tříd a školských zařízení s kvalitními vzdělávacími programy. Dovednosti, které jsou vrozené nebo získané v raném věku, jsou základem, na kterém se staví následné učení. Investice v tomto období mají nejlepší míru návratnosti, protože plody této investice vydrží na celý život. Na úrovni základního vzdělávání zdůrazňuji negativní dopady časné kategorizace žáků. Naopak za důležité považuji přizpůsobení učebního plánu různým skupinám dětí založených na schopnostech uvnitř jedné školy.

Na úrovni středoškolského vzdělávání je diferenciace škol a možnost flexibilního výběru studijních směrů naopak velmi efektivní. V rámci odborného vzdělávání doporučuji zlepšit přístup k terciárnímu vzdělávání a rozvinout možnosti v rámci celoživotního vzdělávání.

Vysokoškolské vzdělávání je klíčové pro úspěch hospodářství založeného na znalostech. Mělo by mít prospěch z vyšší úrovně financování, než v současné době přijímá. Zpráva konstatuje, že bezplatné studium na vysokých školách nutně nezaručuje spravedlnost a žádá o analýzu možností finančních pobídek a pomocí, které mohou významně omezit nespravedlnost z hlediska přístupu k univerzitnímu vzdělání.

Vzdělávání ovlivňuje ekonomický růst vzrůstem jeho lidského kapitálu, jeho inovační síly a umožňuje rozšiřování technologií. Každý další rok průměrné školní docházky zvyšuje produktivitu v průměrné zemi Evropské unie nárazově o 6,2 % a dlouhodobě o dalších 3,1 % díky svému příspěvku k rychlejšímu technologickému vývoji. Zvýšení účinnosti vzdělání a odborné přípravy přinese návratnost investice jednotlivcům a společnosti až kolem 8 % ročně. Dalším pozitivem je snížení nezaměstnanosti. V dnešní Evropské unii je její průměrná míra 12,6 % u obyvatel s nižším než středoškolským vzděláním proti 5 % u obyvatel se vzděláním terciárním. Navíc podle nedávného sdělení Komise má 75 milionů obyvatel Evropské unie nedostatečné vzdělání – tj. 32 % pracovní síly. V roce 2010 bude k dispozici pouze 15 % nových pracovních míst pro tuto skupinu obyvatel. Většina z nich navíc patří do sociálně znevýhodněných skupin.

Politiky vzdělávání a odborné přípravy mohou mít značný pozitivní dopad na hospodářské a sociální výsledky, udržitelný rozvoj a sociální soudržnost, naopak malá účinnost a spravedlnost má obrovské náklady – daňové ztráty, nezaměstnanost, zvýšenou potřebu zdravotní péče a podpory z veřejných zdrojů, jakož i náklady spojené s vyšší mírou sociálně patologického chování. Vzdělání a odborná příprava jsou základními faktory pro dlouhodobý evropský ekonomický růst, pro konkurenceschopnost a společenskou soudržnost.

Dovolte mi na závěr, abych poděkoval všem kolegům, kteří spolupracovali se mnou na přípravě této zprávy.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

  Ján Figeľ, člen Komise. − Vážená paní předsedající, úpřímně vítám tuto iniciativu Parlamentu prohlubovat odkaz oznámení, které jsme v souvislosti s tímto tématem přijali minulý rok.

Vaši zprávu jsem četl s velkým zájmem a teď jsem si poslechl i pana Zatloukala, kterému chci srdečně poblahopřát, protože si myslím a cítím, že jsme partnery jak v této záležitosti, tak v této rozpravě i v úsilí zlepšovat současnou situaci.

Teď bychom si mohli poslechnout výčet socioekonomických výzev, před kterými stojíme jednotlivě, kolektivně, společně, ale i argumetny o významu investic – lepších investic, vyšších investic – do politiky vzdělávání a odborné přípravy. Myslím si, že politika vzdělávání a odborné přípravy tvoří základ našeho úsilí vytvořit prosperující a soudržnější evropskou společnost.

Všechny evropské vzdělávací systémy jsou poznamenané nerovností ve vzdělávání, která odráží nerovnost ve společenském a hospodářském životě. Paradoxní funkce vzdělávání a odborné přípravy v souvislosti s touto nerovností spočívá v tom, že právě ony ji velmi často živí. Ale někdy jsou jediným prostředkem, kterým se dá nerovnost zmírnit.

V celé Evropě je proces modernizace systémů vzdělávání a odborné přípravy poháněn hledáním větší účinnosti ve smyslu účinnosti nákladů. Myslím, že je to skutečně potřebné, to je samozřejmé, ale často se setkávám s mylným úsudkem, že účinnost a rovnost se navzájem vylučují.

V rámci našeho závazku pomáhat členským státům zlepšovat svoje systémy vzdělávání a odborné přípravy jsme v oznámení Komise ukázali, že rovnost a účinnost nemusí být na úkor jednoho či druhého, ani na úkor kvality. Účinnost a rovnost se ve skutečnosti navzájem umocňují. Myslím, že toto je nejdůležitější odkaz celého oznámení.

Vaše zpráva klade silný důraz na potřebu účinných a na rovnosti založených evropských systémů vzdělávání a odborné přípravy jako podmínky pro dosažení nejen hospodářského růstu, ale i sociální soudržnosti.

Mimořádně mě těší vaše naléhání na potřebu vyvinout účinné a spravedlivé politiky pro celý proces nepřetržitého celoživotního vzdělávání a na potřebu investovat do vzdělání včas, protože investování do kvalitního vzdělávání a péče o děti v útlém a předškolním věku se ukazuje jako nejúčinnější způsob jak přerušit bludný kruh znevýhodnění.

Všiml jsem si, že potvrzujete naše slova, že časné dělení žáků podle prospěchu má škodlivý dopad na účinnost a spravedlnost. A přirozeně velmi zdůrazňujete potřebu rozvoje kultury hodnocení s cílem rozvinout účinné dlouhodobé politiky a vytvořit politiky založené na důvěryhodných údajích.

Vaše iniciativa nám pomůže vyvinout strategie celoživotního vzdělávání postavené na zásadách spravedlnosti, přístupnost pro všechny, integrace a sociální soudržnosti. V plné míře ji zohledníme v našich připravovaných iniciativách v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, zejména v návrhu společné zprávy za rok 2008 o realizaci našeho pracovního programu a našich úvahách o budoucnosti a také v zelené knize o souvislosti mezi vzděláváním a migrací, v níž bude ústředním tématem nerovnost. Doufáme, že oznámení předložíme na jaře budoucího roku.

  Christa Prets, zpravodajka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – (DE) Vážená paní předsedající, otázka zní: Proč hovoříme o rovnosti nebo nerovnosti, když vysokoškolského vzdělání dosahuje více žen než mužů? Znamená to, že máme stejné možnosti vzdělávat se a také jich využíváme, ale tam záruka rovnosti příležitostí končí. V odborné přípravě při využívání nabytých vědomostí jsou ženy i nadále diskriminovány, což znamená, že v systémech vzdělávání a odborné přípravy rovnost stále ještě chybí.

Proto je nezbytné, abychom zohlednili například ženy, které jsou už matkami a zároveň studují, abychom požadovali mimořádně flexibilní organizaci studia a abychom prosazovali a podporovali přístup mladých žen ke vzdělání, zejména mladých žen z odlehlých regionů a ze zranitelných skupin, jakými jsou imigrantky a ženy z etnických menšin, protože právě tady se setkáváme se závažnými odchylkami a nerovností.  S tím je třeba začít už v předškolním a školním věku a následně pokračovat až po odborné vzdělávání.

Když dovolíte, budu pokračovat po krátké přestávce.

  Pál Schmitt, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Děkuji, paní předsedající. Budu mluvit maďarsky. Pane komisaři, minulý týden jsem se jako zástupce Výboru pro kulturu a vzdělávání zúčastnil konference v Lisabonu s názvem Hlasy mladých – v ústrety rozmanitosti ve vzdělávání, kterou zorganizovalo portugalské předsednictví.

Bylo velmi dojemné poslouchat mladé lidi, kteří žijí s různými fyzickými poruchami a poruchami učení, jak hovoří o svých zkušenostech ze školy. Jejich příběhy měly jedno společné: každý z nich potvrdil, že kdyby se byli mohli zúčastňovat školních aktivit po boku svých zdravých vrstevníků, nebyli by posuzováni na základě svých poruch, ale na základě svých schopností a osobnostních charakteristik.

Je nezbytné začlenit zdravotně postižené děti do běžného vzdělávacího procesu, v němž přicházejí do každodenního styku se zdravými vrstevníky, aby je později společnost lépe akceptovala a přijímala i v dospělosti. Když jsou děti od útlého věku zvyklé na společnost dětí s nějakým druhem zdravotního postižení a zvyknou si na to, že je musí respektovat jako rovnocenné partnery a možná i na to, že je jim třeba pomoci, potom je velká šance, že budou prokazovat více pochopení a empatie vůči postiženým spoluobčanům v dospělosti.

Zpráva, kterou máme před sebou, se do velké míry věnuje otázkám integrace, které jsou spojeny se společenskými rozdíly. Jsem přesvědčen, že podobně jako ve výše zmiňovaném případě je důležité, aby se sociálně znevýhodněné děti mohly formou přístupnou všem zúčastňovat vzdělávání na různých stupních společně s ostatními dětmi.

Abychom toho dosáhli, jsou potřebné dvě věci. První je technologický pokrok a odstranění bariér. V tomto ohledu středoevropské a východoevropské členské státy dalece zaostávají: školy, školní prostředí, doprava, dokonce i nemocnice a další instituce, například veřejné instituce, všechny jsou pro lidi na vozíčku nepřístupné.Druhou záležitostí, a ta bude trvat déle, je potřeba změnit přístup na straně rozhodujících činitelů, kteří musí vzít na vědomí, že vzdělávání přístupné všem je prvním klíčovým stadiem v procesu, jenž vede ke společenské akceptaci a integraci.

Na závěr mi dovolte říci, že i sport je důležitým nástrojem výchovy a společenského vlivu, protože společenské rozdíly a rozdíly v životním stylu se ve sportu ztrácejí; jediné, na čem záleží, je talent, odhodlání a snaha. Tělesná výchova na školách a sport výrazně přispívají k posílení důležitých společenských hodnot, jakými jsou solidarita a vzájemná úcta.

Proto považuji za důležité, aby se při diskutování o kvalitě, účinnosti a rovnosti vzdělávání a odborné přípravy v tomto Parlamentu nezapomínalo na význam tělesné výchovy a její kvality, účinnost a rovnosti. Kromě toho se musíme postarat o to, aby se v tomto ohledu většinově prosazovala forma výchovy a vzdělávání přístupná všem. Blahopřeji zpravodaji a děkuji vám za pozornost.

  Christa Prets, jménem skupiny PSE. – (DE) Vážená paní předsedající, právo na neomezené vzdělávání, tedy právo na přístup ke vzdělání, je zakotveno v Listině základních práv, avšak stále to je nepostačující a stále se v praxi dostatečně neuplatňuje.

Velké výkonnostní rozdíly mezi vzdělávacími systémy v EU se odrážejí v rozdílech ve stupni hospodářského a sociálního rozvoje. Vzdělávací systémy musí být účinné, spravedlivé, a především neomezeně přístupné. Účinnost se musí prosazovat a vyzdvihovat od předškolního stupně, na školách a také v systému odborného vzdělávání.

Vyšší školství by si bezpodmínečně mělo zvyknout na jistou míru flexibility, aby mohlo pružně reagovat na hospodářské a sociální změny, protože je to jediný způsob, jak si vytvářet konkurenční výhody. Klíčovými aspekty jsou multidimenzionalita, kvalita a spolupráce se soukromým sektorem, spolu s podporováním výzkumu a vývoje. Nesmíme však vzdělávat lidi jen proto, abychom hospodářství zásobili kvalifikovanými pracovníky. Vzdělání obohacuje osobnost jednotlivce a je nezbytným předpokladem života v sociální soudržnosti. Podporuje osobní rozvoj a sebeúctu a to je přinejmenším stejně důležité jako pracovní školení, odborná příprava nebo školení podnikatelských zručností.

Potřebujeme se dopracovat k takovému stavu, v němž by učitelé i všichni studenti dostávali kvalitní vzdělání, a zejména měli příležitost zlepšovat se a flexibilně se rozvíjet, protože v této oblasti jsme už několik desetiletí v těch samých kolejích. Tak nemůžeme pokračovat!

Tvrzení, že vzdělávací politika by měla být výhradní záležitostí členských států, je zjednodušování. Toto tvrzení je pravdivé jen částečně. I evropská vzdělávací oblast se společným cílem, konkrétně s lisabonskými cíli, potřebuje na dosažení efektivnosti a rovnosti společný přístup.

  Jolanta Dičkutė, jménem skupiny ALDE. – (LT) Dámy a pánové, vzdělávání je neoddělitelnou součástí evropského sociálního rozměru, protože odhaluje význam solidarity, rovnosti příležitostí a sociálního začlenění. Všichni obyvatelé musí získat vědomosti a dovednosti, které se od nich požadují, a neustále je aktualizovat. Navíc je třeba přihlížet ke zvláštním potřebám lidí, kteří jsou na pokraji vyloučení ze společnosti.

Evropská unie nereguluje rozvoj vnitrostátních vzdělávacích systémů přímo, ale má na něj významný dopad v první řadě díky společným cílům Evropské unie, zadruhé prostřednictvím monitorování stanovených evropských směrnic a zpráv o rozvoji vzdělávacích systémů, které předkládají členské státy, a zatřetí prostřednictvím programů vzdělávání a odborné přípravy financovaných Evropskou unií.

Vítám doporučení Evropské komise určit investování do lidských zdrojů za prioritu v rámci strukturálních fondů. Evropská unie musí každému členskému státu, který se snaží vytvořit a rozvinout efektivní evropský systém vzdělávání a odborné přípravy, zabezpečit také základní podmínky, aby byl schopný řešit závažné problémy. Například jedním z největších problémů v dnešní Litvě je násilí na školách. K jeho potlačení se na vnitrostátní úrovni už začalo s realizací různých programů prevence. Další problematikou je hledání postupů, které by nám pomohly zvýšit kvalitu vyššího vzdělávání, ve snaze zabezpečit, aby byla úroveň vzdělávání na vysokých školách v naší zemí porovnatelná s úrovní na nejlepších vysokých školách v západní Evropě.

Litevský vzdělávací systém čelí i dalším problémům. Jedním z nich jsou nízké platy učitelů všech oborů, přičemž tento problém nevyhnutelně vede k nedostatku učitelů. Nemáme dost peněz, abychom opravili sportovní haly a sportoviště, a jsem přesvědčena, že zlepšení této infrastruktury je důležité nejen k tomu, abychom školou povinné děti vedli k lásce ke sportu, ale i proto, abychom jim zabránili brát drogy, pít alkohol nebo kouřit. Dalším velmi závažným problémem je generace mladých emigrantů, která se vrací do svých domovů. Potřebují zvláštní financování a další učitele pro doplňující studia a speciální programy.

Zmínila jsem jen několik problémů, které bezpochyby trápí i ostatní nové členské státy Evropské unie. Naprosto souhlasím s řečníky, kteří vyjádřili nespokojenost se současnou situací. Současným cílem Evropské unie by mělo být realistické hodnocení a aktivní podpora rozdílných vzdělávacích systémů, které respektují společné evropské cíle a normy.

  Zdzisław Zbigniew Podkański, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážená paní předsedající, v Polsku máme jedno přísloví, které říká, že když se určité věci nenaučíte v dětství, následky budete snášet po zbytek života. Moudře nás upozorňuje, že vyučování dětí je nejlepší možnou investicí. Zpravodaj má tedy pravdu, když navrhuje zvýšení prostředků vyčleněných na předškolní vzdělávání, protože právě tady začíná společenská integrace. Ta pomáhá rozvíjet jednotlivce a připravit ho na jeho životní úlohu. Integrace by měla být posilována i v dalším období. Zpravodaj tedy správně upozorňuje na problém dělení žáků podle prospěchu a na otázku, zda je správné zavádět přizpůsobení učebních osnov různým skupinám dětí jen na úrovni nižšího středního vzdělávání a prodlužovat období strávené institucionálním vzděláváním.

Je také správné, že návrh usnesení jasně pojmenovává potřebu propojit politiky odborného vzdělávání a přípravy s politikami zaměstnanosti, hospodářstvím, sociální integrací, zlepšením konkurenceschopnosti vyššího vzdělávání a s umožněním přístupu ke vzdělání všem za stejných podmínek.

Nejnaléhavějším důvodem, který nás nutí přijmout tato opatření pro vzdělávání, je skutečnost, že 75 milionů obyvatel Evropské unie, což představuje 32 % pracovní síly, má nedostatečné vzdělání. To má závažný dopad na efektivnost jejich práce, výkonnost našich hospodářství a společenskou situaci. Je třeba to změnit.

  Věra Flasarová, jménem skupiny GUE/NGL. – (CS) Dámy a pánové, spravedlivý a účinný systém by měl zaručit, aby vzdělávání bylo přístupné všem.

Zpravodaj uvádí, že je potřeba, aby se zlepšila situace v předškolní výchově, v níž se formují návyky a způsobilosti pro následné vzdělávání. Vyzývá členské státy, aby posílily investice do předškolního vzdělávání. Avšak jaká je skutečnost?

Prakticky ve všech zemích Unie došlo v posledních letech k rušení předškolních zařízení. A to nejen v důsledku nepříznivého populačního vývoje. To konstatoval i Výbor pro práva žen. Nejinak je tomu i v České republice. Došlo k rušení předškolních zařízení, protože jsou finančně náročná. Obce a města se tak snaží udržet jejich podstatnou část ze svých rozpočtů. Podniková zařízení tohoto typu již prakticky neexistují. Čekací doba na umístění dítěte do těchto zařízení se začíná prodlužovat. Objevují se například soukromé školky s vysokým standardem – výukou v cizím jazyce a dalšími vymoženostmi, které jsou finančně dostupné však pouze dobře situovaným rodinám. Předškolní vzdělávání bylo a je v České republice na dobré úrovni, ale i zde se již zakládá určitá nerovnost.

Nemohu dále souhlasit s jedenadvacátým bodem zprávy, že bezplatné studium na vysokých školách nutně nezaručuje spravedlnost. Řešení, aby si studenti brali půjčky na studium a posléze je však spláceli, znamená, že to opět bude mít větší dopad na chudší než na bohaté a může to ovlivnit psychiku mladých lidí, kteří do života vstupují s dluhem.

Evropa zažívá vlnu přistěhovalectví. Mezi těmi, kdo k nám přicházejí, je i řada dětí a studentů. V těchto mladých lidech je značný potenciál, který může pomoci Unii v jejím dalším rozvoji. I tito lidé stojí na pomyslné startovací čáře a měli bychom jim vytvořit podmínky pro úspěšné zařazení do systému vzdělávání. Jak si mám ale vysvětlit situaci, že v České republice platí od ledna roku 2005 školský zákon, podle kterého se nyní mohou vzdělávat pouze cizinci s povolením k trvalému pobytu, s dlouhodobým či krátkodobým vízem, azylanti či žadatelé o azyl nebo osoby s dočasnou ochranou. Hranice mezi dětmi, které do školy chodit musejí, a dětmi, které naopak do školy chodit nesmějí, tak tvoří jedno úřední rozhodnutí. Záleží na tom, jak rychle je dotčené osobě udělen příslušný statut. Jejich vstup do života je už tak hodně dramatický. Udělejme v Unii co možná nejvíce, abychom jim usnadnili vstup do našeho Společenství. Nechceme přece, aby mladí lidé byli vtaženi do různých nežádoucích společenských jevů a aktivit.

  Ovidiu Victor Ganţ (PPE-DE). – (RO) Vážená paní předsedající, pane komisaři, vážení kolegové, blahopřeji panu Zatloukalovi k jeho zprávě, kterou považuji za velmi dobrou, protože se týká jedné z nejdůležitějších a nejcitlivějších kapitol života – vzdělávání.

Dál bych rád připomenul tři aspekty zprávy: žádal jsem o zvýšení podpory špičkových vysokoškolských programů jak na úrovni členských států, tak na úrovni Evropské unie, v rámci jejích finančních možností. Je to nezbytné pro úspěch lisabonské agendy i pro zmenšení propastí mezi EU a jinými globálními činiteli. Všude v Evropě je pociťován nedostatek vysoce kvalifikovaných odborníků, který je mimořádně závažný v nových členských státech v důsledku fenoménu úniku mozků.

Zároveň jsem přesvědčen, že zvýšení účinnosti vzdělávacího procesu je úzce spjato s mnohojazyčností. V souvislosti s volným pohybem občanů Evropské unie je nutné ovládat cizí jazyky, pokud se máme přizpůsobit požadavkům trhu. Mnohojazyčné vzdělávání by ulehčilo výměnu žáků a studentů.

Pokud jde o rovnost v systémech vzdělávání a odborné přípravy, myslím si, že by členské státy měly najít potřebné prostředky ke zvýšení míry přístupu dětí, mladých lidí a dospělých ke vzdělání. Podpora pro znevýhodněné společenské třídy by měla přijít ve formě dotovaných pracovních míst se záměrem snížit míru negramotnosti, podpořit sociální rekonverzi pro lepší přizpůsobení se požadavkům trhu práce a snížení nezaměstnanosti. Tak se v třetích zemích sníží počet chybějící pracovní síly. Lidských zdrojů je dostatek, ale nejsou účinně školené a řízené.

  Maria Badia i Cutchet (PSE). – (ES) Vážená paní předsedající, revize cílů Lisabonské strategie, která se uskutečnila v roce 2005, opět ukázala, jak je důležité, aby vzdělávání a odborná příprava tvořily jádro budoucí strategie EU.

Je zřejmé, a potvrzují to i údaje Eurostatu, že zaostáváme v plnění ambiciózních cílů, které jsme si stanovili pro vyšší vzdělávání do roku 2015: investování do výzkumu a vývoje, modernizace vysokých škol, snížení míry vzdělávacích neúspěchů a počtu lidí, kteří předčasně opouštějí vzdělávací systém, vyšší míru účasti dospělých na celoživotním vzdělávání a zvýšení počtu lidí, kteří ukončili středoškolské vzdělání.

Tento časový skluz způsobuje, že zaostáváme za našimi mezinárodními partnery – USA, Indií a Japonskem –, přičemž máme navíc obrovské rozdíly mezi jednotlivými evropskými zeměmi.

Účinný a efektivní vývoj ve vzdělávacích systémech našich členských států je důležitý nejen ve smyslu mezinárodní konkurenceschopnosti a hospodářského růstu, ale zároveň představuje neoddělitelnou součást vývoje ve smyslu sociální soudržnosti v naší společnosti.

Investice do předškolního, primárního a sekundárního vzdělávání je základním požadavkem pro minimalizaci rizik sociálního vyloučení a zabezpečení vyšší zaměstnanosti a vyšších výdělků.

Je třeba zvýšit objem veřejných a soukromých financí vyčleněných na vzdělávání a členské státy musí seriózně zvážit potřebu stavět na boloňském a kodaňském procesu.

Podobně i vysokoškolské vzdělávání by mělo být přizpůsobeno stále různorodějším společenským a hospodářským potřebám naší společnosti a neignorovat skutečnost, že vzdělávání je též základem pro přípravu svobodných občanů schopných sehrávat aktivní úlohu ve společnosti.

Nakonec musíme co nejdříve aktualizovat a zlepšit výuku odborné přípravy a přizpůsobit ji novým výzvám, které představuje prodloužení doby zaměstnání Evropanů, s nimž se u dospělých zvyšují socioekonomická a vzdělávací očekávání, přičemž není možné zapomínat na přípravu týkající se nediskriminace pohlaví na všech úrovních vzdělávání.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) V souvislosti s doporučením Evropského paramentu a Rady z roku 2006 a s důrazem na potřebu rozvinout celoživotní vzdělávání, se zvláštním ohledem na nezaměstnané a s důrazem na potřebu přizpůsobit se hospodářským změnám, které mají dopad na fungování pracovního trhu, bych ráda upozornila na význam vzdělání pro dosažení větší mobility na trhu práce, která představuje šanci pro snížení strukturální nezaměstnanosti.

Ráda bych zdůraznila význam evropského kvalifikačního rámce ve smyslu zvýšení mobility pracovní síly. Stejný přístup ke vzdělání, faktor, bez kterého není možné zabezpečit, aby všechny děti i mladí lidé měli stejné příležitosti v životě, je úzce spojen s financováním vzdělávání v členských státech Unie. Rozdíly v objemu finančních prostředků vyčleněných na vzdělání, kvalifikaci a platy učitelů mají výrazný dopad na vyhlídky dosáhnout tohoto konkrétního cíle Lisabonské strategie.

Zpráva s názvem Pokrok při dosahovaní lisabonských cílů v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, kterou Evropská komise přijala v roce 2005, jasně mluví o tom, že pokrok v této oblasti byl nedostatečný, pokud jde o dosažení požadovaných výsledků do roku 2010. Proto je také důležité, abychom se zaměřili na zlepšení kvality vzdělávání, a tím předcházeli sociálnímu vyloučení a zvyšovali konkurenceschopnost našeho hospodářství. Blahopřeji panu Zatloukalovi k jeho vynikající zprávě.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Jednou ze vzdělávacích oblastí, které v některých zemích Evropské unie, konkrétně v Portugalsku, i nadále zaostávají, je předškolní vzdělávání. Považuji proto za nezbytné zdůraznit výzvu členským státům, aby o mnoho více investovaly do veřejné sítě mateřských školek vedených kvalitně vyškolenými učiteli, kteří budou schopni pracovat se všemi dětmi, protože je to jeden z nejúčinnějších prostředků, jakým je možné rozvíjet jejich intelekt, klást základy pro jejich budoucí vzdělání, zvýšit celkovou úroveň dovedností, výrazně posílit rovnost vz