Rovnost je jedna ze základních hodnot a cílů EU a promítá se ve všech jejích činnostech. Členské státy a instituce Společenství zodpovídají za to, že zásada rovnosti pronikne do všech oblastí politiky EU. K dosažení těchto cílů ale stále vede ještě dlouhá cesta.

Jak hodlá Portugalsko v tomto případě postupovat v období svého předsednictví Radě, aby zajistilo, že se prosazování rovných příležitostí mužů a žen stane běžnou praxí v rámci orgánů EU a v neposlední řadě v rámci činnosti Rady?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rovnost pohlaví je opravdu jedna ze základních hodnot a cílů Evropské unie. Navzdory pokroku, kterého už bylo dosaženo, je před námi ještě dlouhá cesta, zejména v otázce prosazování rovných příležitostí mužů a žen, jinými slovy v otázce podpory rovnosti mužů a žen ve všech oblastech. V souladu s těmito závazky, které opakovaně v této oblasti učinily členské státy, portugalské předsednictví se v současnosti snaží zajistit, aby otázka rovnosti pohlaví byla součástí všech příslušných fór včetně činností Rady.

Rada pravidelně kontroluje otázku prosazování rovných příležitostí mužů a žen, přičemž přezkoumává provádění Pekingské akční platformy. Následující předsednictví už stanovila ukazatele zásadních oblastí, které jsou důvodem k obavám uvedených v Pekingské platformě. V tomto směru pracuje portugalské předsednictví na sestavení skupiny ukazatelů na téma „ženy a chudoba“, které jsou dodatkem k balíčku závěrů Rady předkládaných Radě ke schválení v prosinci.V Portu se ve dnech 8. a 9. října bude konat konference na téma „Obchodování s lidmi a pohlaví“.

Program portugalského předsednictví také zahrnuje různé jiné iniciativy k podpoře prosazování rovných příležitostí žen a mužů, jak již oznámil ministr Pedro Silva Pereira Evropskému parlamentu, když oslovil Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví dne 16. června 2007.

Skupina na vysoké úrovni pro prosazování rovných příležitostí mužů a žen se sešla v Lisabonu 11. září 2007. Skupina probírala plánované ukazatele v oblasti „ženy a chudoba“, otázku rovnosti žen a mužů v Lisabonské strategii, přípravu na nadcházející 52. zasedání Komise OSN pro postavení žen, stejně jako řadu dalších důležitých témat. Dne 5. října 2007 pořádá předsednictví neformální setkání ministrů zodpovědných za rovnost žen a mužů.

Závěrem předsednictví s potěšením uvádí, že rok 2007 je Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny, iniciativy založené na společném rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady. Už se konala řada různých akcí, přičemž závěrečná konference je plánována na 19. listopad v Lisabonu. V prosinci má předsednictví v úmyslu předložit Radě návrh usnesení, které bude obsahovat výsledky dosažené v průběhu roku.

Pro shrnutí uvádí Rada, že kromě pokroku v oblasti rovnosti pohlaví, kterého bylo v Evropě dosaženo v nedávných desetiletích, je předsednictví odhodláno posunout podporu tohoto cíle ještě o krok vpřed, a to zejména pomocí prosazování rovných příležitostí žen a mužů.

Vlámský deník De Tijd uvedl, že scénář o rozdělení Belgie je považován v kruzích EU za reálný. Belgický ministr zahraničí Karel De Gucht na téma situace v Belgii očividně mluvil s mnoha svými kolegy a společně se slovenským ministrem zahraničí Janem Kubrou naznačili podobnost s rozdělením Československa.

Může Rada potvrdit, že budoucí vnitřní vývoj spadá výhradně do vnitřních pravomocí Belgie jako členského státu?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Není v souladu s postupy Rady odpovídat na hypotetické otázky o budoucnosti členského státu.

Vezmeme-li v úvahu, že většina politických rozprav a zásadních řešení se uskuteční během mezivládních konferencí, a jak je důležité umožnit občanům a společnosti, aby sledovala politicky významné rozpravy, může se Rada vyjádřit k otázce, jaké kroky podnikla nebo podnikne, aby zajistila, že mezivládní konference budou v budoucnosti více transparentní?

Zvážila Rada možnost otevřít úvodní část mezivládní konference veřejnosti, oznámit řízení médiím a uspořádat pravidelné konzultace?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rada nemůže zaujmout stanovisko k tématu otevřenému paní Harkinovou. Podle článku 48 Smlouvy o EU je mezivládní konference konferencí zástupců vlád členských států. Přestože je svolávána předsedou Rady, Rada samotná se konference neúčastní, ani s ní není nijak spojena.

V souladu s postupy, které platily pro předchozí mezivládní konference, nejsou schůze v rámci konference veřejně přístupné. Rád bych paní Harkinovou upozornil na skutečnost, že veškeré dokumenty z konference jsou poskytnuty široké veřejnosti a jsou k dispozici na internetových stránkách Rady, čímž je umožněno jednotlivým občanům a občanské společnosti sledovat témata, která byla na konferenci probírána.

Také bych rád podotkl, že Evropský parlament je úzce a aktivně propojen s činností mezivládní konference, jež má za úkol vypracovat reformní smlouvu, a vyslal na ni tři své zástupce.

Dne 2. září odhalením památníku, jehož stavbu financovali místní podnikatelé a který připomíná jak životy těch, jež padli v boji proti fašismu, tak i členy ukrajinské fašistické organizace, kteří kolaborovali s nacistickými okupačními silami, spojily místní úřady v Krychovsku v západní Ukrajině pronásledovatele a oběti druhé světové války. Na plaketě monumentu jsou uvedena jména 44 obyvatel tohoto regionu, kteří padli v boji proti nacistům v řadách Rudé armády, a bezprostředně vedle jsou uvedena jména 16 místních fašistů, kteří kolaborovali s nacisty.

Co si Rada myslí o rostoucích snahách, které se šíří celou Evropou – přičemž vlády Baltských států, které jsou členy Evropské unie, v tomto ohledu jasně vedou - v tichosti přejít vítězství lidí nad fašismem, přepsat historii, ospravedlnit nacisty a kolaboranty, stejně jako trestné činy proti lidskosti, které spáchali?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rada zdůrazňuje, že Evropská unie hájí zásady svobody, demokracie, úcty k lidským právům a základním svobodám a právní řád a tyto zásady sdílí všechny členské státy. Bude záležet na historicích, aby se po prostudování všech dostupných zdrojů informací pokusili podat objektivní rozbor událostí na Ukrajině a v Baltských státech během druhé světové války a aby se pokusili vyšetřit trestné činy proti lidskosti spáchané na jejich území během tohoto období.

Je Rada obeznámena s nedávno objevenými nesrovnalostmi v souvislosti s rozhodováním o mezinárodní normalizaci uvnitř ISO, které zahrnují praktiky jako vydírání a kupčení s hlasy a jiné formy nepatřičného ovlivňování národních volebních výborů?

Měly by podle názoru Rady postupy ISO být přijímány zejména tak, aby byly lépe schopny řešit rozporuplné normy jako OOXML?

Pokud ano, jaké navrhne Rada změny ve spolupráci s členskými státy a ostatními zúčastněnými zeměmi, stejně jako národními výbory?

Předvídá Rada uvalení sankcí na společnosti, které zneužívají své pozice na trhu, aby přiměly evropské podniky proti jejich vůli k vykonávání praktik tohoto druhu, nebo aby uvedly ostatní dodavatele do nevýhody?

Viz např.: http://ec.europa.eu/idabc/en/document/7183/469

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) je nevládní organizace, která v současnosti zahrnuje normalizační orgány 157 zemí.

Evropská unie není a ani se nemůže stát členem ISO, přestože se všechny členské státy různým způsobem podílí na činnostech této organizace (jako členské orgány nebo protějšky, odpovídající).

Protože neexistují žádné delegace ze členských států, bylo by velmi obtížné žádat národní orgány pro normalizaci, aby koordinovaly svá stanoviska.

Co se týká vypracování posouzení dopadu před podáním nového návrhu zákona, Komise zhodnotí následky jakéhokoliv normalizačního postupu, zvláště pokud může ohrozit volnou hospodářskou soutěž.

Není na Radě uvalovat sankce za protisoutěžní jednání. Tato pravomoc byla svěřena Komisi podle čl. 85 odst. 2 Smlouvy o ES.

Podle stížností zástupců akademických obcí a zpráv z důvěryhodných tiskových zdrojů, zatkla německá policie čtyři univerzitní sociologické výzkumníky a drží je v nelidských podmínkách. Byli obvinění na základě tak chabých skutečností jako je používání výrazů, které používají teroristické organizace, ve své nauce, jako např. „nerovnost“ a „gentrifikace“, z konspiračního jednání jako je „nepoužívání mobilních telefonů během schůzek s aktivisty“ a dokonce z toho, že „byli myšlenkově  s to sestavovat sofistikované texty“.

Jsou Radě známy tato skutečnosti? Myslí si Rada, že takové akce jsou podporovány rozdvojením mezi lidskými právy a bezpečností? Věří Rada, že antiteroristické právní předpisy na úrovni EU a na úrovni členských států podporují svévolné chování té části orgánů, které prosazují zákon, čímž se šíří strach z hrozby terorismu a jsou porušována základní lidská práva?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Předsednictví by rádo zdůraznilo, že článek 33 Smlouvy o Evropské unii nedovoluje Radě zaujmout stanovisko k vnitrostátním otázkám týkajícím se dodržování práva a pořádku a ochrany vnitřní bezpečnosti.

Co se týče otázky vážené paní poslankyně o tom,zda si Rada myslí, že antiteroristické právní předpisy na úrovni EU a na úrovni členských států podporují svévolné chování té části orgánů, které prosazují zákon, Rada zásadně nesouhlasí.

Všechny protiteroristické právní předpisy Společenství a ostatní opatření jsou založeny na právním státě a spadají do rámce právního státu.

Po sérii ponižujících úkonů, jako osobní pohovory a snímání otisků prstů, odmítla Francouzská ambasáda v Minsku udělit vízum panu Igorovi Karpenkovi, poslanci a druhému tajemníkovi Běloruské komunistické strany, aby se mohl zúčastnit festivalu pořádaného deníkem Avante v Portugalsku. Před několika měsíci české úřady odmítly vydat vízum paní Tatianě Golubevové, poslankyni a první tajemnici Běloruské komunistické strany, aby mohla odcestovat do Prahy, kde se měla zúčastnit zasedání komunistických stran. V obou případech bylo rozhodnutí o neudělení víza vydáno pouze několik hodin před plánovaným odletem zmíněných osob a to přesto, že tyto osoby jsou držiteli diplomatických pasů.

Odsuzuje Rada způsob, jakým odpovědné orgány postupovaly, když odmítly uznat diplomatické pasy státu, se kterým Evropská unie a její členské státy udržují diplomatické styky, přiměly poslance podstoupit ponižující úkony, jako je snímání otisků prstů, a rozhodly o udělení víz na základně svévolných politických kritérií?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rada by ráda informovala váženého pana poslance, že na pana Igora Karpenka se vztahují omezení evropských víz schválená společným postojem Rady 2006/362/SZBP ze dne 18. května 2006, kterým se mění společný postoj 2006/276/SZBP o omezujících opatřeních vůči některým představitelům Běloruska prováděných rozhodnutím Rady 2006/718/SZBP ze dne 23. října 2006. Podle tohoto právního předpisu „členské státy přijmou nezbytná opatření, aby zabránily vstupu na svá území nebo průjezdu přes ně osobám, které jsou odpovědné za porušení mezinárodních volebních norem při prezidentských volbách konaných v Bělorusku dne 19. března 2006 a za zásah proti občanské společnosti a demokratické opozici“.

Účast na festivalu Avante nespadá ani do jedné ze situací popsaných v čl. 1 odst. 2, 3, 4 a 6 společného postoje 2006/276/SZBP , které připouští odchylku od omezení vstupu. Ve skutečnosti není zmíněná osoba občanem Portugalska, žádný ze závazků mezinárodního práva popsaného v čl. 1 odst. 3 a 4 přichází v úvahu, neexistuje žádná neodkladná lidská potřeba, která by opravňovala k vycestování, a konečně festival Avante není mezinárodní schůze, kde je veden politický dialog, kterým by byla přímo podporována demokracie, lidská práva a právní řád v Bělorusku.

Všeobecně je rozhodnutí o tom, zda udělit nebo neudělit víza občanům třetích zemí, kteří ho potřebují pro přechod vnějších hranic členského státu Evropské unie, věcí příslušného členského státu. Všeobecnou zásadou je, že držitelé diplomatických nebo úředních pasů nejsou osvobozeni od požadavků na udělení víza, pokud je země, jíž jsou občanem, uvedena na seznamu v příloze I nařízení Rady (ES) 539/2001 ze dne 15. března 2001. Toto nařízení také povoluje členským státům vydat osvobození od udělení víza držitelům diplomatických nebo úředních pasů, ale to neplatí mezi zmíněnými státy. Běloruský diplomatický pas je přijímám jako cestovní doklad, ale opravňuje ke vstupu na území členského státu pouze společně s vízem.

Podrobení žadatelů o víza osobnímu pohovoru je jedním z běžných požadavků stanovených Společnými konzulárními instrukcemi (2005/C 326/01) a nemůže být považováno za ponižující nebo svévolné zacházení. Co se týká snímání otisků prstů, tento postup bude také požadavkem po spuštění Vízového informačního systému (VIS) plánovaného na rok 2009. V této oblasti neexistuje žádné úplné osvobození pro držitele diplomatických pasů.

Jak jsme celý rok zdůrazňovali, takzvané memorandum o porozumění mezi EU a Čínou o dovozu určitého druhu textilních a oděvních výrobků, uzavřeného 10. června 2005, které zahrnuje 10 z přibližně 35 kategorií výrobků dovážených z Číny, pozbude platnosti 31. prosince 2007.

Tato dohoda představuje, i když v omezené podobě, specifická ochranná opatření na čínské vývozy a nebere v úvahu dovozy do EU z ostatních třetích zemí.

Stále více organizací z tohoto odvětví vydalo varování týkající se potřeby přijmout opatření k omezení rostoucího dovozu textilu a oblečení do EU, která mají zabránit událostem z roku 2005, jako např. zpřísnění v současnosti platných omezení a jejich zavedení na nové kategorie v souladu s dohodami s Čínou a USA.

O přijetí jakých opatření se rozhoduje, např. i omezujících dovoz, v zájmu ochrany výrobní kapacity a pracovních míst v textilním a oděvním průmyslu, odvětví významném v rámci EU ze společenského i ekonomického hlediska, zejména ve znevýhodněných regionech, kde je soustředěn?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rada bedlivě sleduje vývoj v tomto odvětví na základě statických dat o dovozu textilních a oděvních výrobků, které pravidelně poskytuje Komise.

Textilní řídící výbor zkoumá různé scénáře, které mají vyslyšet obavy vyjádřené mnoha členskými státy. PPEU sleduje situaci velmi bedlivě, protože je nezbytně nutné vyřešit tento problém co nejrychleji.

Závěrem by bylo dobré zdůraznit, že memorandum o porozumění, na které se pan poslanec odvolává, bylo podepsané komisařem EU pro obchod jménem Komise a čínským ministrem obchodu jménem Čínské lidové republiky.

Za které z „autonomních“ agentur Evropské unie, podobného typu jako je Ústav Evropské unie pro studium bezpečnosti (ÚEUSB) nebo Družicové středisko EU, je Rada v současnosti zodpovědná?

Které organizační jednotky v Radě jsou zodpovědné za jednotlivé agentury?

Kolik zaměstnanců v příslušných organizačních jednotkách Rady zodpovídalo za tyto agentury v období let 2000 až 2006?

Jak velké byly finanční výdaje rozdělené na správní, provozní a personální činnosti v jednotlivých organizačních jednotkách Rady na tyto agentury v období let 2000 až 2006?

Tato odpověď, kterou vypracovalo předsednictví a která není závazná pro Radu ani pro členské státy, nebyla ústně přednesena během otázek na Radu na zářijovém druhém dílčím zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku.

Rada vytvořila tři agentury v oblasti společné domácí a zahraniční bezpečnosti: Evropskou obrannou agenturu (EDA), Družicové středisko EU (DSEU) a Ústav Evropské unie pro studium bezpečnosti (ÚEUSB).

V návaznosti na vytvoření agentur ÚEUSB a DSEU v roce 2001 a agentury EDA v roce 2004 se odhaduje, že počet zaměstnanců Generálního sekretariátu Rady zodpovědného za chod těchto agentur je průměrně: 1,5 ekvivalentu plného pracovního úvazku u administrativních zaměstnanců a 0,1 ekvivalentu plného pracovního úvazku u členů sekretariátu.

Využívání obnovitelných zdrojů je alternativou k ukončení používání fosilních zdrojů. V tomto zájmu bylo v německém Straubingu vybudováno kompetenční centrum pro obnovitelné zdroje, které je uznáváno v celé Evropě. Výzkum, přeměna na aplikovanou technologii a marketing obnovitelných surovin je spojen pod jednou střechou. Ve světle změny klimatu a většího využívání obnovitelných energií a biomasy nabude tato oblast na důležitosti, také s přidanou evropskou hodnotou.

Jak pomáhá Evropská unie výzkumu, včetně výzkumu zaměřeného na aplikace, v oblasti obnovitelných zdrojů? Jak mohou jednotlivá výzkumná střediska profitovat z těchto činností?

Jaká opatření přijme Komise k propojení výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů?

Vidí Komise potřebu zřídit instituci pro koordinaci celoevropské výzkumné sítě a praktické aplikace poznatků výzkumu v oblasti obnovitelných zdrojů a bude v této oblasti poskytovat dotace?

Rámcové programy Komise pro výzkum a technologický rozvoj (RTD) po mnoho let podporují výzkum obnovitelných biologických zdrojů. Současný (7.) rámcový program (FP7) se v pátém tématu „Energie“ významně věnuje výzkumu biomasy a klíčové otázce vývoje biopaliva. Hlavní důraz je kladen na (1) cenově konkurenceschopná biopaliva první generace, která jsou vyráběna z potravinových plodin, (2) biopaliva druhé generace vyráběná z lignocelulózy nebo dřevité biomasy, a (3) integrovanou výrobu energie a produktů z biomasy v biorafinériích. V druhém tématu s názvem „potraviny, zemědělství a rybolov a biotechnologie“ je společný výzkum obnovitelných zdrojů a jejich využití podpořen ve třech oblastech 1) vylepšená biomasa a rostlinné obnovitelné zdroje, 2) bioprocesy, a 3) environmentální biotechnologie, využití odpadu a vedlejších produktů. Výsledky výzkumu biomasy, kterou dotovala EU v rámci předešlých rámcových programů v posledním desetiletí, jsou prezentovány na http://www.biomatnet.org/home.html"

Jakákoli výzkumná organizace, která je zřízena v souladu se zákonem v kterékoliv zemi, se může zúčastnit 7. rámcového programu, pokud splní podmínky stanovené pravidly účasti. Vlastní poskytování dotací na výzkum pomocí FP7 je přípustné pouze při sestavení pan-transnárodního konsorcia společníků, které poté předloží návrh projektu jako reakci na určité téma v příslušné roční výzvě k předkládání návrhů. Výzkumná centra mohou také pomáhat tvořit priority výzkumu a technologického rozvoje EU a to přispíváním do výzkumného programu příslušné technologické platformy.

Evropská komise podporuje propojení výzkumu v oblasti bioenergetických obnovitelných zdrojů a bioenergie pomocí několika nástrojů. Například síť znalostí „Překonávání překážek na cestě k bioenergii“ má za cíl sdílet výzkumné infrastruktury a výzkumný personál v jedné nebo několika nejdůležitějších oblastech bioenergie vytvořením nové integrované struktury („virtuální“ výzkumný institut). Dalším příkladem je koordinační akce NETBIOCOF, která vyzdvihuje evropskou spolupráci mezi výzkumnými organizacemi v oblasti kombinovaného spalování biomasy v nových i stávajících elektrárnách. Cílem specifické podpůrné akce EPOBIO, podporované v rámci 6. rámcového programu, je použití genomických poznatků ke zlepšení ekonomického potenciálu surovin majících původ v rostlinách k energetickému nebo chemickému využití.

Projekt ERA-NET⁽¹⁾ poskytuje podporu při koordinaci národních a regionálních výzkumných programů v evropském výzkumné prostoru. V tomto ohledu jsou jednotlivé projekty ERA-NET pro průmyslovou biotechnologii, bioenergii a elektrárny vysoce relevantní.

Evropské technologické platformy také podporují propojení výzkumu sjednocením akcionářů, kteří mají zájem o určitou oblast.Jsou to konkrétně tyto 4 platformy, které mají důležitý vliv v oblasti obnovitelných biologických zdrojů: (1) udržitelná chemie, (2) rostliny pro budoucnost, (3) biopaliva a (4) lesní sektor. Tyto platformy vytvořily strategické výzkumné programy, které představují klíčová vstupní data pro výzkumné priority 7. rámcového programu.

Navíc pracovní program „Kapacity“ 7. rámcového programu zahrnuje integrační činnosti, které podpoří provázání existující výzkumné infrastruktury. Cílem jednoho z prioritních témat tohoto programu je vývoj nové generace biopaliv.

Kromě rámcového programu zavedla Komise napříč členskými státy akci pro koordinaci, propagaci a zavedení bioekonomie založené na znalostech ve členských zemích zvanou KBBE-NET.

Jak už bylo řečeno, v současné době šestý a sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj financuje řadu iniciativ, které mají za cíl provázat a koordinovat výzkumnou činnost v oblasti obnovitelných zdrojů. Nutnost financovat další činnosti nebo zvýšit přísun financí do některých z existujících bude posouzena na základě výsledku pokračujícího pokroku a příspěvků poskytnutých na financování vývoje dalších pracovních programů FP7.

Vzhledem k tomu, že zásada volného pohybu osob vycházející ze Smlouvy o EU zaručuje volný pohyb každého občana Evropské unie, nezvažuje Komise předložení návrhu na odstranění překážek ve volném pohybu výzkumných pracovníků po území EU?

Pokud ano, neuvažuje Komise také o tom, že platy výzkumných pracovníků a jejich pracovní podmínky by měly být sjednoceny na evropské úrovni pro oba typy pracovních smluv a formy odměn?

Komise si plně uvědomuje potřebu jednat v zájmu usnadnění pohybu výzkumných pracovníků po Evropě a zlepšení podmínek jejich profesního rozvoje. Z tohoto důvodu byla s ohledem na znovurozdělení pravomocí s členskými státy určena strategie týkající se těchto dvou témat a to zejména ve dvou sděleních vydaných Radou.

Tato strategie vedla k několika důležitým iniciativám, které měly právní, finanční nebo jinou konkrétnější podobu.

V oblasti podpory geografické, meziodvětvové a mezioborové mobility už bylo dosaženo velkých úspěchů, jako například velký rozpočtový nárůst v rámci sedmého rámcového programu (FP7) v oblasti lidských zdrojů, a to zejména prostřednictvím grantu Marie Curieové, Evropského portálu pracovní mobility a Evropské sítě center pro mobilitu, pilotní iniciativy EVP⁽¹⁾ o propojení evropských výzkumných pracovníků v USA, směrnice a doporučení EU o vědeckých vízech.

Další iniciativy se více týkají profesního rozvoje výzkumných pracovníků. Proto bylo přijato doporučení o evropské listině výzkumných pracovníků a kodex chování při jejich zaměstnávání a přijetí tohoto doporučení bylo podporováno v rámci informačních kampaní na vnitrostátní i na evropské úrovni. Byla zahájena studie o odměnách výzkumných pracovníků, která ukazuje další možnost zvýšení atraktivity profese výzkumného pracovníka.

Zájem Komise o otázku výzkumných pracovníků také dokládá nedávná konzultace, která byla spuštěna prostřednictvím zelené knihy ERA. Zúčastněné strany jsou dotazovány, zda je nutný efektivnější evropský rámec pro zlepšení podmínek mobility výzkumných pracovníků a přenosnost penzijního připojištění, a zda je také nutné zajistit pro ně zlepšení pracovních podmínek. Odpovědi získané v rámci této konzultace budou pečlivě prostudovány spolu s výsledky dalšího dotazníku o nových formách mobility, který se víc zaměřuje na otázku nutnosti přizpůsobit pravidla koordinace systémů sociálního zabezpečení pracovníků.

Komise v tuto chvíli zpracovává tyto analýzy a je tedy příliš brzy připravovat nějaké návrhy. Přesto je již teď zřejmé, že většina zúčastněných stran podporuje zavedení přísnějších a konkrétnějších opatření. Proto může v následujících měsících Komise navrhnout určitá opatření, jejichž cílem bude odstranění přetrvávajících překážek v pohybu výzkumných pracovníků.

Komise nemá v úmyslu navrhovat harmonizaci právního postavení ani výši odměn výzkumných pracovníků v Evropě, protože tyto oblasti spadají do vnitrostátních kompetencí. Přesto může Komise na základě zásad shrnutých v listině a kodexu navrhnout iniciativy, jejichž cílem bude mimo jiné zlepšení pracovních podmínek výzkumných pracovníků a tím zvýšení atraktivity profese výzkumného pracovníka.

Může Komise uvést, kolik v posledních letech schválila programů, které opravňují vládu finančně podpořit rozvoj nových leteckých tratí ve své zemi nebo z určitého letiště na období až tří let, aby tyto nové letecké tratě mohly být rentabilní?

Od doby, kdy vstoupila v platnost Pravidla Společenství týkající se financování letišť a státní podpory na zahájení činnosti pro letecké společnosti s odletem z regionálních letišť⁽¹⁾ ze dne 9. prosince 2005, Komise schválila 4 programy, pomocí kterých lze poskytnout podporu leteckým společnostem, které budou obsluhovat nové trasy z regionálních letišť. Jsou to tato rozhodnutí:

Rozhodnutí Komise ze dne 11. listopadu 2006 o programu rozvoje pro Maltu (podpora č. N 640/2006);

Rozhodnutí Komise ze dne 13. června 2007 o podpoře na zahájení činnosti letišti v Antverpách (podpora č. N 156/07);

Rozhodnutí Komise ze dne 4. dubna 2007 o podpoře na zahájení činnosti letištím v Puglii (podpora č. N 55/07) a

Rozhodnutí Komise ze dne 10. července 2007 o vytvoření marketingového fondu pro letiště Norrköping ve Švédsku (podpora č. N 791/2006).

Další dvě podpory přijaté Komisí jsou:

Rozhodnutí Komise ze dne 22. června 2006 o podpoře pro Ryanair (trasa Londýn-Toulon) (podpora č. N 563/05);

Rozhodnutí Komise ze dne 16. května 2006 o Fondu pro rozvoj leteckých tratí ve Spojeném království (podpora č. N 303/05).

Posledními dvěma uvedenými rozhodnutími se přímo nezavádí pravidla stanovená v pokynech z roku 2005, vzhledem k tomu, že otázky státních podpor byly oznámeny dříve, než tyto pokyny vstoupily v platnost.

Dopravní provoz v průsmyku Brenner vzrostl o více než 50 % od roku 1998. Téměř 6000 nákladních aut projelo Alpami tímto průsmykem v první polovině roku 2007. S ohledem na skutečnost, že Alpy jsou ekologicky obzvlášť citlivá oblast, bylo před nějakou dobou přijato rozhodnutí ulevit postiženým oblastem a jejich obyvatelům výstavbou základního tunelu Brenner (ZTB). Základní tunel Brenner byl od samého počátku první projekt na seznamu projektů Transevropské dopravní sítě.

Očekávané náklady na projekt ZTB jsou mezi 4,5 až 8 miliardami EUR, tato částka bude rozdělena mezi příslušné členské státy a EU. Itálie a Rakousko předložily v červenci 2007 dokumenty o výzvě k poskytování finanční pomoci Společenství v oblasti dopravy a energie plánované na podzim.

Může Komise potvrdit, zda zásada 30 % přijatá Parlamentem v roce 2007, bude použita v případě poskytnutí finančního příspěvku Společenstvím? Jaké kroky podnikne Komise ke kompenzaci komunikačního deficitu populace na úkor benefitů ZTB? Jak ochrání Komise dotace do projektu ZTB po roce 2012?

Železniční osa Berlín-Verona/Milán-Boloňa-Neapol-Messina-Palermo (prioritní osa č. 1) je jeden z 30 prioritních projektů Transevropské dopravní sítě (TEN-T). Projekt na výstavbu základního tunelu Brenner, který zmiňuje vážený pan poslanec, je centrální pojítko na této prioritní ose. Dne 10. července 2007 bylo podepsáno memorandum o porozumění Wernerem Faymannem a Antoniem Di Pietrem, ministry dopravy Rakouska a Itálie za účasti jejich německého protějšku, Wolfganga Tiefenseeho, který se zaručil, že Německo učiní vše, co bude nutné k zajištění vzájemné provozuschopnosti a k poskytnutí požadované kapacity přístupu na severní straně tunelu po jeho uvedení do provozu.

Podpis memoranda o porozumění umožnil těmto dvěma státům předložit samostatný koordinovaný návrh financování ze zdrojů Společenství pro základní tunel Brenner v červenci 2007 v souladu s požadavky Společenství na přeshraniční projekty. Komise v tuto chvíli posuzuje všechny návrhy přijaté od 27 členských států v reakci na výzvu k předkládání návrhů na finanční podporu Společenství činnosti spojené s prioritními projekty sítě TEN-T. Na základě tohoto zhodnocení se na konci podzimu 2007 rozhodne, jak přerozdělit rozpočet TEN-T pro období 2007-2013.

V této fázi nemůže Komise určit, zda bude na tento projekt poskytnut grant Společenství.

Stejně tak nemůže poskytnout žádné záruky potenciálního financování základního tunelu Brenner po roce 2013. Komise není schopna poskytnout jakýkoli závazek týkající se budoucích rozpočtů EU.

Komise bedlivě sleduje všeobecný vývoj projektu Berlín-Palermo, zejména pak základní tunel Brenner. V červenci 2005 jmenovala evropského koordinátora pro tuto osu, Karla Van Mierta, který předložil svou druhou zprávu o činnosti dne 19. července 2007. Zpráva byla postoupena předsednictvu výboru TRAN⁽¹⁾ dne 10. září 2007. Pan Van Miert je hluboce oddán úkolu koordinace tohoto prioritního projektu.

Jaký návrh má Komise k zajištění adekvátní letecké dopravy mezi ostrovními členskými státy a zbytkem EU?

Komise si plně uvědomuje, jak je důležité zajistit mobilitu do ostrovních regionů, a to se týká právě odpovídající dopravy jako prostředku pro sociální a ekonomickou soudržnost. Tyto obavy sdílí ostrovní členské státy.

Letecká doprava je rozhodně nejrychlejší cesta k zajištění mobility. Byl úspěšně zaveden jednotný evropský letecký trh, čímž došlo k značnému nárůstu v počtu tras a operátorů a ohromnému přínosu pro spotřebitele.

Členské státy mohou za určitých podmínek poskytnout finanční příspěvek jako podporu při zahájení činnosti ke vzniku nových tras. Komise musí být o tomto příspěvku obeznámena podle článku 88 Smlouvy o ES. Komise zhodnotí příspěvek podle článku 86 a 87 Smlouvy a podle pokynů Společenství pro financování letišť a pro podporu na zahájení činnosti leteckých společností s odlety z regionálních letišť.⁽¹⁾

V platných evropských právních předpisech existuje ustanovení o závazcích veřejné služby (ZVS), které lze uplatnit v případě letecké dopravy, pokud trh nesplňuje skutečné potřeby států nebo regionů.

Závazky veřejné služby mohou být za určitých předpokladů týkajících se výhradních práv na období tří let obnovitelné prostřednictvím nabídkového řízení.

Aby byly závazky veřejné služby atraktivnější pro více uchazečů, Komise navrhla prodloužení této lhůty na čtyři roky.

Závěrem Komise uvádí, že podpůrné projekty sociálního charakteru, jejíchž cílem je snížení ceny letecké dopravy pro obyvatele ostrovních států, jsou ve své podstatě v souladu se společným trhem za předpokladu, že nevedou k nespravedlivé diskriminaci mezi těmi, kterým přináší zisk nebo mezi leteckými společnostmi.

Slovenští řídící letového provozu zahájili stávku, aby upozornili na skutečnost, že letecká bezpečnost na Slovensku je výrazně nedostačující. Následný audit Eurocontrol odhalil závažné nedostatky a rizika a navíc i nedodržení evropských bezpečnostních standardů (ESARR). Agentura pro leteckou bezpečnost Slovenska zlehčuje tato zjištění, a přestože Úřad pro civilní letectví Slovenska přislíbil vyhodnotit zprávu Eurocontrolu a provést opatření doporučené v ní do 30. dubna 2007, do dnešního dne tak nebylo učiněno. Zaměstnanci, kteří šli do stávky, byli potrestáni a byla jim odebrána část mzdy. Navíc jsou jejich jména v tuto chvíli uvedena na neoficiální černé listině.

Je Komise obeznámena s touto žalostnou situací na Slovensku a co ohledně ní hodlá udělat?

Komise může potvrdit, že Eurocontrol provedl začátkem roku 2007 bezpečnostní audit na žádost Úřadu pro civilní letectví Slovenska. Audit odhalil množství nedostatků při provádění bezpečnostních pravidel stanovených Eurocontrolem a nařízením Komise (ES) 2096/2005 ze dne 20. prosince 2005, kterým se stanoví společné požadavky pro poskytování letových navigačních služeb. Slovenský poskytovatel letových navigačních služeb LPS následně navrhl nápravná opatření, z nichž některá měla okamžitou účinnost a některá se měla zavést do konce roku 2007. Komise nemá žádné informace, na základě kterých by se mohla domnívat, že tyto zcela standardní postupy nebudou dodrženy.

Mělo by také být zdůrazněno, že povaha zjištěných nedodržení předpisů nebyla tak závažná, aby se dalo hovořit o závažných nedostatcích ve slovenském vzdušném prostoru.

S ohledem na zpoždění při předkládání strategického plánu pro nejvzdálenější regiony a problémy, které tyto oblasti potkaly na základě nově vzniklých problémů, jako je rostoucí cena letecké dopravy, snižující se počet turistů a migrační tlaky, může Komise zaručit, že strategický plán bude hotov v přijatelné lhůtě a že Komise bude mít prostředky k provedení tohoto plánu?

Dne 12. září 2007 přijala Komise sdělení s názvem Strategie pro nejvzdálenější regiony: výsledky a výhledy do budoucnosti.⁽¹⁾ Sdělení posuzuje zavedení strategie pro tyto regiony od roku 2004 a snaží se o posílení jejích tří klíčových oblastí – konkurenceschopnosti, přístupnosti a regionální integrace – pomocí doplňkových opatření, která mají být přijata v krátké době.

Sdělení se také snaží zahájit diskusi o dlouhodobějších tématech, která jsou podle zjištění obzvlášť citlivá pro nejvzdálenější regiony, a tato se odrážejí v problémech, které nadnesl vážený pan poslanec ve své otázce: změny klimatu, demografické změny a řízení migračních toků, zemědělství a námořní politika.

Klíčovou zároveň zůstává ve strategii Komise pro nejvzdálenější regiony otázka přístupnosti. Tyto regiony jsou zcela závislé na letecké dopravě, jak pro dopravu obyvatel nejvzdálenějších regionů do a ze zbytku Evropy, tak i pro mobilitu do a z nejvzdálenějších regionů pro turisty a činitele socioekonomického vývoje. Proto Komise při řešení problému změny klimatu vyzývá své partnery k debatě o tom, „jaká opatření je třeba přijmout, aby snížení emisí nemělo negativní vliv na dostupnost, hospodářství a občany nejvzdálenějších regionů“.

Sdělení je určeno Parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. Bude se o něm debatovat se všemi čtyřmi institucemi, počínaje Parlamentem. Partnerský přístup bude použit také v rámci právě probíhajícího i budoucího zavádění této strategie pro nejvzdálenější regiony.

Komise zajistí, aby v letech 2007-2013 byla přijata vhodná specifická opatření v různých oblastech s využitím k tomu nutných zdrojů a připraví strategii do budoucnosti, až bude ukončena konzultační fáze.

V roce 2005 byla přijata iniciativa programu evropského sousedství (ENPI). Zatím se zdá se, že určité členské státy ji přijímají pomalu. To vyvolává obavy o pokrok programu.

Pochopil jsem, že v zájmu posílení evropské politiky sousedství bude Komise každoročně vyhodnocovat iniciativu evropské politiky sousedství o přeshraniční spolupráci, přičemž první vyhodnocení proběhne na konci roku 2007. Vyhodnocení bude s největší pravděpodobností obsahovat informaci o místním a regionálním přijetí v příslušných zemích, společném operačním programu a souvisejícím decentralizovaném zvyšování kapacity.

Jaká opatření navrhne Komise na zvýšení rychlosti přijetí iniciativ přeshraniční spolupráce na místní a regionální úrovni kromě zmíněného vyhodnocení ?

Vzhledem k tomu, že evropský nástroj sousedství a partnerství byl přijat později, než bylo očekáváno, a vstoupil v platnost teprve 29. listopadu 2006, je příliš brzy na důkazy o možném pomalém přijímání iniciativ přeshraniční spolupráce nebo na vyjadřování obav v tomto směru. Naopak Komise očekává, že tento nový finanční nástroj umožní lepší a flexibilnější spolupráci v různých ohledech evropské politiky sousedství, zejména co se týče otázek přeshraniční spolupráce (CBC).

Programy přeshraniční spolupráce jsou v tuto chvíli společně zpracovávány zúčastněnými zeměmi. Komise očekává, že většina programů bude předložena v roce 2007, což by mělo umožnit jejich přijetí na přelomu roku 2007. Je v souladu s ustanovením čl. 9 odst. 6 evropského nástroje sousedství a partnerství stanovit, že programy budou přijímány „jeden rok po přijetí Strategie přeshraniční spolupráce (např. do března 2008)“. Relativně dlouhá doba, která byla potřeba k přípravě programů, se dá vysvětlit změnami v přístupu: je to poprvé, kdy členské státy a partnerské země (ve spolupráci s místními partnery) společně prochází procesem stanovování svých priorit a vybírají, která opatření budou dotována během příštích sedmi let.

V každém případě na základě bodu 48 interinstitucionální dohody o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení podnikly oba rozpočtové orgány kroky ke schválení převodu rezerv nepoužitých v roce 2007 do následujících let. To se také týká přispění Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) do evropského nástroje sousedství a partnerství.

Komise úzce sleduje přípravu a provádění programů přeshraniční spolupráce, zároveň bere v potaz prvky zmíněné váženým panem poslancem (místní/regionální přijetí programů). Z tohoto důvodu může Komise revidovat a přijmout strategii přeshraniční spolupráce v rámci přezkumu v polovině termínu.

V zemích EU byly přijaty příslušné zákony, které zaručují rovné příležitosti zdravotně postiženým lidem. Ve skutečnosti ale jsou potřeby zdravotně postižených lidí často diskriminovány, obzvláště z důvodu neadekvátní úpravy bydlení a infrastruktury veřejného prostředí. V mnoha členských státech nemohou lidé s omezenou možností pohybu, postižením zraku a sluchu nebo jinými postiženími navštívit některé instituce, najít práci nebo využít zdrojů informací nebo kulturní či jiné služby, které jsou dostupné ostatním členům společnosti, protože prostředí nebylo přizpůsobeno jejim potřebám.

Debatuje se o přípravě směrnice, která by po členských státech požadovala, aby zajistily, že prostředí je dostatečně přizpůsobeno potřebám postižených lidí. Jaké je stanovisko Komise k této otázce a plánují se příslušná opatření, která by se snažila posílit závazky členských států k vytvoření rovných příležitostí v zájmu uspokojení potřeb postižených osob?

Směrnice 2000/78/ES stanovuje obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání a zakazuje diskriminaci na základě zdravotního postižení, věku, náboženského vyznání a víry, sexuální orientace v zaměstnání a vzdělávání a při poskytování odborného vzdělání. Článek 5 této směrnice požaduje, aby zaměstnavatel poskytl zdravotně postiženým osobám přiměřenou úpravu. Tato směrnice byla všemi členskými státy provedena a člověk diskriminovaný na základě zdravotního postižení má právní nárok na nápravu na vnitrostátní úrovni. Tato směrnice se přesto nevztahuje na oblast mimo zaměstnání, povolání a odborné vzdělávání.

Jak bylo oznámeno v Roční politické strategii pro rok 2008⁽¹⁾ a na základě studie stávajících antidiskriminačních právních předpisů ve členských státech⁽²⁾, plánuje Komise navrhnout opatření vytvořená pro účely prevence a zabránění diskriminace mimo trh práce, včetně diskriminace na základě zdravotního postižení (stejně jako na jiném základě). Příprava posouzení vlivu společně s přípravou těchto opatření zahrnuje veřejnou on-line konzultaci⁽³⁾, která skončí 15. října 2007. Komise použije výsledky konzultace a posouzení vlivu při sestavování návrhů svých opatření a také při dalších kontaktech s institucemi EU, členskými státy a ostatními zúčastněnými stranami.

V užším smyslu ve vztahu k problémům přístupu k informacím osob zdravotně postižených, které byly uvedeny v otázce, hodlá Komise zhodnotit do konce roku 2007 pokrok, kterého bylo dosaženo v rámci přístupnosti k informačním a komunikačním technologiím, jak bylo oznámeno ve sdělení o přístupnosti k elektronickým technologiím⁽⁴⁾.

Ve svém nedávném rozsudku rozhodl turecký nejvyšší soud, že ekumenický patriarcha musí být zvolen v souladu s dekretem č. 1923, který uvádí, že pouze turecký občan, vykonávající svou službu na území Turecka, má právo volit a být volen. Tímto turecký stát, bez ohledu na acquis communautaire a obzvláště Evropskou úmluvu o lidských právech a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zasahuje do vnitřního uspořádání náboženské komunity zavedením přísných omezení práv netureckých občanů k vyjádření svobody náboženství účastí na činnostech náboženské komunity, ke které přísluší. Tento problém byl opakovaně otevřen ve zprávách o pokroku Turecka.

Jaké kroky hodlá Komise učinit, aby zajistila, že Turecko dostojí závazkům, které přijalo v rámci předpřístupového procesu vůči nemuslimským komunitám a ekumenickým patriarchům a zachová náboženské svobody - závazky, které jsou stanoveny v Dohodě o partnerství a rámci jednání?

Komise bude nadále monitorovat otázky týkající se náboženské svobody a bude se snažit dosáhnout řešení, která budou plně respektovat práva a svobody zaručené Evropskou úmluvou o lidských právech a uplatňovat judikaturu Evropského soudu pro lidská práva.

Vývoj v otázce náboženských svobod je uveden ve výroční zprávě o pokroku Komise a revidován v rámci jednání o přistoupení ve smyslu kapitoly 23 o soudnictví a základních právech.

Komise bude v oprávněných případech řešit jednotlivé problémy s představiteli Turecka v rámci pravidelného politického dialogu.

V souladu se Směrnicí 2004/18/ES ⁽¹⁾ Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby, veřejné zakázky o hodnotě převyšující prahovou hodnotu stanovenou touto směrnicí, musí být vydány formou oznámení v Úředním věstníku Evropských společenství.

Pokud jsou v reakci na oznámení o veřejných zakázkách s nižší hodnotou než je prahová hodnota předloženy pouze nabídky převyšující práh, musí být postup zrušen a musí být vypsáno nové zadávací řízení na úrovni EU nebo může být zakázka přesto zadána?

Metody výpočtu odhadované hodnoty veřejných zakázek jsou uvedeny v článku 9 směrnice 2004/18/ES. Podle tohoto ustanovení by výpočet odhadované hodnoty veřejné zakázky měl být založen na celkové splatné částce bez DPH, odhadované veřejným zadavatelem. Tento odhad musí být platný v okamžiku, kdy je odesíláno oznámení o zakázce, nebo v případech, kdy takové oznámení není vyžadováno, v okamžiku, kdy veřejný zadavatel zahájí zadávací řízení.

Pokud se proto ve chvíli zadání zakázky ukáže, že byly podány pouze nabídky vyšší než prahová hodnota, nevede to nutně ke zpochybnění zadávacího řízení. Není nutné celé řízení rušit a organizovat nové řízení v rámci celé EU, pokud veřejný zadavatel prokáže, že v okamžiku odhadování hodnoty jednal v dobré víře a v souladu s výše uvedenými pravidly.

V každém případě si musí být veřejný zadavatel vědom toho, že zakázky nižší než prahová hodnota stanovená směrnicemi EU o zadávání veřejných zakázek musí být přesto zadávány v souladu s všeobecnými pravidly a zásadami práva Společenství. To vyžaduje především dostatečnou propagaci zadávání zakázek, které se mohou týkat vnitřního trhu. Komise vydala vysvětlující sdělení⁽²⁾, kde vysvětluje své vnímání praktického dopadu zásad práva Společenství.

Pokud si vážený pan poslanec přeje stanovisko ke konkrétnímu případu, je Komise samozřejmě ochotna přezkoumat všechna předložená fakta, aby zhodnotila, zda byly dodrženy výše uvedené podmínky přípustnosti nabídky.

V Německu zavedla odpovědná ministryně Ursula von der Leyenová „otcovské měsíce“ (Vätermonate) jako součást opatření, která zavádějí placenou rodičovskou dovolenou: rodičovská dovolená bude vyplácena po dobu 14 měsíců namísto 12, pokud otec na čas přeruší zaměstnání, aby se věnoval dětem.

Komisař Vladimír Špidla uvažuje o zavedení povinné rodičovské dovolené a pro tento účel, po plánovaných rozhovorech s odbory a zaměstnavatelskými organizacemi, plánuje předložit návrh zákona. (Barbara Schäderová, ‚EU-Kommissar will Vater zur Auszeit verpflichten‘, Der Spiegelonline, 18. června 2007).

Může Komise potvrdit, zda komisař Špidla opravdu zvažuje předložení návrhu zákona na toto téma? Jaký bude jeho konkrétní právní základ? Probíhají rozhovory pouze s odbory a zaměstnavatelskými organizacemi, nebo i s jinými stranami? Nebyl by takový návrh v rozporu s pravomocemi členských států a zásadou subsidiarity?

V Plánu pro dosažení rovného postavení žen a mužů⁽¹⁾ bylo sladění profesního, soukromého a rodinného života určeno jako jedna z prioritních oblastí činnosti pro období 2006 – 2010. V říjnu 2006 zahájila Komise první fázi konzultace sociálních partnerů na evropské úrovni o sladění profesního, soukromého a rodinného života⁽²⁾ v souladu s postupy stanovenými v článku 138 Smlouvy o ES. Po prozkoumání odezvy na první kolo konzultace zahájila Komise druhé kolo konzultačního procesu 30. května 2007⁽³⁾. V dokumentu o druhém kole uvádí Komise mnoho návrhů na legislativní i nelegislativní opatření, včetně možnosti předložení návrhu právních předpisů o otcovské dovolené. Komise také žádá sociální partnery, aby zhodnotili ustanovení své rámcové dohody o rodičovské dovolené, která nabyla právní účinnosti prostřednictvím směrnice 96/34/ES⁽⁴⁾, s přihlédnutím k jejím revizím. Ukazuje se také, že v závislosti na výsledku druhé fáze konzultací, jednání mezi sociálními partnery a vyhodnocení detailního dopadu, zhodnotí Komise předložení návrhů na doplnění stávajících právních předpisů v oblasti sladění.

Jako odpověd na druhou fázi konzultace se EKOS⁽⁵⁾, BUSINESSEUROPE⁽⁶⁾, UEAPME⁽⁷⁾ a CEEP⁽⁸⁾ rozhodly vytvořit společnou pracovní skupinu v rámci kontextu evropského sociálního dialogu, aby zhodnotily rámcovou dohodu o rodičovské dovolené. Také naznačily, že evropští sociální partneři hodlají využít této příležitosti ke zhodnocení opatření o rodičovské dovolené ve spojitosti v ostatními opatřeními, která podporují rodiče a vyváženost pracovního života k posouzení, zda je nutné učinit nějaká opatření. Zprávu o pokroku podají v březnu 2008. Výše uvedené organizace, stejně jako evropští sociální partneři, také poskytli své reakce na druhou fázi konzultace.

V současnosti Komise studuje odezvu sociálních partnerů. Je proto příliš brzy říct, zda Komise předloží legislativní návrh o rodičovské dovolené (tj. krátkodobá dovolená pro otce v období narození nebo adopce dítěte).

Pokud se Komise rozhodne předložit legislativní návrh v této oblasti, budou mít členské státy a Parlament možnost vyjádření a doplnění vzhledem k tomu, že veškeré legislativní návrhy o rodičovské dovolené budou přijaty v souladu s postupem stanoveným v článku 251 Smlouvy o ES.

Otázky týkající se dovolené, včetně rodičovské dovolené, spadají do působnosti čl.137 odst. 1 písm. a) Smlouvy o ES, tj. pracovní podmínky. Opatření Společenství na podporu a doplnění činnosti členských států v této oblasti je tedy přípustné.

Je Evropská komise připravena uvalit úplný zákaz na dovozy hovězího masa do Evropy na základě jasných důkazů o nedostatku standardů pro produkci hovězího masa v Brazílii prezentovaných Irskou asociací farmářů na schůzi s Komisí 16. června 2007?

Hygienická dovozní politika EU je založena na vědních poznatcích, na sanitárních a fytosanitárních pravidlech a na příslušných mezinárodních standardech a je obohacena o zkušenost s jejím prováděním.

Potravinový a veterinární úřad posoudil jedno po druhém všechna tvrzení uvedená ve zprávě Irské asociace farmářů.

Obecně se Komise domnívá, že tvrzení uvedená v této zprávě jsou do značné míry způsobena špatným výkladem požadavků EU na dovoz hovězího masa.

Komise si uvědomuje, že nadále přetrvávají problémy, které musí řešit brazilské orgány, a požádala o kontrolovatelné důkazy o nápravě přetrvávajících nedostatků do konce roku 2007.

Potravinový a veterinární úřad naplánoval další cesty do Brazílie na rok 2007, aby zajistil, že se při odstraňování nedostatků postupuje správně.

Komise je připravena přijmout všechna odpovídající opatření, pokud se tyto nedostatky nenapraví.

Může Komise uvést svůj názor na současnou situaci týkající se dovozů hovězího masa z Brazílie?

Začátkem června bylo oznámeno, že komisařka Fischer Boelová ve svém dopise kolegovi komisaři Kyprianouovi otevřela otázku cest Irské asociace farmářů do Brazílie a zprávy, kterou asociace vypracovala na základě této návštěvy. Uvedla, že „[...] Tato zjištění jsou natolik vážná, že je nemůžeme nechat bez povšimnutí. Podle mého názoru je třeba tato zjištění ověřit přesvědčujícím a efektivním způsobem“. Bylo toto provedeno?

Je Komise přesvědčena, že kvalitativní a bezpečnostní standardy zavedené na produkci hovězího masa v Brazílii jsou dostatečné?

Jaké kroky podnikla Komise, aby zvýšila standardy produkce hovězího masa na mezinárodní úrovni na úroveň EU?

Na základě inspekce v březnu 2007 o zavedení příslušných požadavků EU na zdraví zvířat a lidí je Komise názoru, že současná situace v Brazílii nevyžaduje žádné okamžité změny pravidel dovozu hovězího masa, která jsou platná v tuto chvíli.

Nicméně v návaznosti na tuto inspekci Komise nadále vyvíjí tlak na brazilské orgány, aby ještě zlepšily opatření své veterinární kontroly.

V Brazílii se očekává další inspekce před koncem roku 2007 a Komise je podle potřeby připravena učinit další opatření.

EU nemůže požadovat, aby třetí země zavedla některá z veterinárních opatření, která jsou platná v rámci EU, jako např. pravidla pro vysledovatelnost, protože by to bylo v přímém v rozporu s pravidly a zásadami stanovenými dohodou WTO/SPS⁽¹⁾.

Nicméně požadavky EU na dovoz hovězího masa jsou založeny na vědních poznatcích, proporcionální a nediskriminační, někdy dokonce přísnější než standardy OIE⁽²⁾ a jsou v souladu s ochranou zdraví konzumentů z EU. Komise se společně s členskými státy snaží zajistit, aby dovážené produkty odpovídaly těmto dovozním podmínkám.

Komise ví o návštěvě Brazílie, kterou uskutečnila Irská asociace farmářů a na základě které byla připravena zpráva. Zpráva asociace neobsahuje správné informace o požadavcích EU na dovoz hovězího masa z Brazílie.

Proč schválení geneticky modifikovaných plodin trvá 30-36 měsíců, když v USA takové schvalovací postupy trvají pouze 9-18 měsíců?

Bude se EU snažit o synchronizaci rozdílů při schvalování geneticky modifikovaných plodin tak, aby postupy EU nebyly znevýhodněny navýšenou cenou hospodářských zvířat způsobenou průtahy při schvalování?

Důvody, proč povolení geneticky modifikovaných (GM) plodin trvá v EU v průměru déle než ve třetích zemích, jsou komplexní. Zaslouží si patřičnou analýzu. Komise uvede jednotlivé faktory:

Prvním faktorem je, že současný systém povolování geneticky modifikovaných potravin a krmiv je platný teprve od dubna 2004 a jako kterýkoli jiný mechanismus potřeboval nějaký čas na optimalizaci fungování. To také platí o biotechnologických společnostech, které se musí seznámit s novými regulačními požadavky.

Za druhé, aby byla dána odpověď na obavy obyvatel EU z geneticky modifikovaných plodin, byl v rámci nového regulačního rámce zaveden hodnotící systém, jehož požadavky jsou o mnoho náročnější, než kdekoli jinde na světě. To nutí společnosti, aby připravily přesnou dokumentaci a zodpověděly několik vědeckých otázek náhodně podaných Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) během procesu posuzování rizik.

Třetím prvkem je nedostatek podpory závěrů vědeckého hodnocení a tudíž i návrhů Komise na schválení geneticky modifikovaných organismů členskými státy. Obtíže při získávání podpory kvalifikované většiny členských států nutí Komisi následovat v plném rozsahu postup projednávání ve výboru, tj. zapojit Radu.

V této otázce byl postoj Komise vždy jasný. Je odhodlána plně zavést právní rámec, který zamezí všem případným překážkám v povolovacím procesu, aniž by byla dotčena zásada velmi přísného posouzení rizik.

V tomto směru a jako výsledek zkušeností nabytých za tyto tři roky už byla zaznamenána výrazná zlepšení.

Například doba, po kterou EFSA prováděla test úplnosti jakékoli nové dokumentace, se zkrátila a tento orgán se nedávno zavázal dokončit tuto fázi posouzení rizik během šesti týdnů od podání žádosti.

Podobný pozitivní vývoj se objevil ve validaci metod detekce, další zásadní části procesu.

Komise navíc udala různé podněty k získání větší podpory členských států. V návaznosti na univerzitní rozpravu o geneticky modifikovaných organismech v dubnu 2006 byl stanoven přesný akční plán, který má za cíl zlepšit vědecký soulad a průhlednost rozhodnutí týkajících se geneticky modifikovaných organismů. Například panel EFSA pro geneticky modifikované organismy nyní systematicky poskytuje vysvětlení, jaký vliv měly připomínky vznesené členskými státy na jeho stanoviska. Nedávné hlasování ukázalo zlepšení podpory povolovacích návrhů členskými státy.

Může Komise potvrdit, že vláda Spojeného království podala žádost o pomoc z Fondu solidarity EU po masivních záplavách a pokud ano, kdy Komise tuto žádost obdržela?

Může Komise vymezit, jaká minimální a maximální finanční pomoc by mohla být k dispozici, a jak rychle mohou tyto prostředky být převedeny s ohledem na nutnost zlepšit protipovodňové zábrany co nejrychleji, tedy dříve, než přijdou další deště?

Komise může potvrdit, že obdržela žádost o pomoc z Fondu solidarity EU od vlády Spojeného království dne 20. dubna 2007. Komisi bylo oznámeno, že podrobnější informace, zejména zaktualizované odhady škod, budou předloženy ke konci září 2007.

Pokud Komise po zhodnocení uzná, že žádost Spojeného království odpovídá kritériím na uvolnění prostředků z Fondu solidarity, navrhne Komise výši pomoci rozpočtovému orgánu, který musí schválit nutná vyčlenění částky doplněním rozpočtového postupu.

Výše finanční podpory je vypočtena standardním způsobem na základě celkové přímé škody a s ohledem na prahovou hodnotu škody pro uvolnění prostředků z fondu, který se vztahuje na uvedenou zemi. Pro Spojené království je prahová hodnota pro rok 2007 3,267 miliard EUR: nižší výše podpory 2,5 % je garantována pro tu část škody, která je pod prahovou hodnotou, a vyšší podpora 6 % převyšující prahovou hodnotu. Jakákoli konečná částka bude záležet na podrobné analýze případu a proto v tuto chvíli nemůže Komise sdělit přesné číslo.

V této fázi není možné předpovědět, jak dlouho budou jednotlivé kroky procesu trvat. Musíme uvést, že pomoc z FS EU může být využita pouze pro určité typy pohotovostních operací, které se vztahují na škodu způsobenou záplavami (včetně ochrany preventivní infrastruktury). Financování preventivních opatření pomocí FS EU není možné; avšak operační programy politiky soudružnosti dotčených regionů by taková opatření mohly zahrnovat.

Jakou podporu může EU poskytnout na výstavbu silnic a dálnic a na železniční projekty v Polsku při přípravě na mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012?

Dopravní investice v Polsku budou převážně financovány z operačního programu pro infrastrukturu a životní prostředí, do kterého podle očekávání vloží EU 17,8 miliard EUR na financování projektů v oblasti dopravy pro období 2007-2013. Tento projekt ještě není dokončen a v tuto chvíli se o něm jedná s polskými orgány.

Priorita bude dána investicím do Transevropské dopravní sítě (TEN-T) a zejména těm, které jsou zahrnuty v seznamu 30 projektů evropského zájmu. Priority transevropských dopravních sítí byly odsouhlaseny Radou a Parlamentem v roce 2004⁽¹⁾. V těchto pokynech byl stanoven seznam 30 prioritních projektů nebo hlavních os evropského zájmu, které mají za cíl spojení členských států a integraci sítí nových členských států udržitelně, bezpečně a spolehlivě. Polska se týkají čtyři prioritních projekty transevropské dopravní sítě. Tyto projekty budou velmi důležité pro mistrovství a poskytnou moderní, bezpečné a spolehlivé spojení mezi velkými městy v Polsku.

Komise by ráda informovala pana poslance, že fondy EU mohou také podporovat silniční infrastrukturu spojující objekty a města hostící mistrovství a investice do veřejné dopravy, na základě kterých se zlepší přístup na stadiony a do hostitelských měst.

S ohledem na postup při porušení předpisů, který zahájila Komise a GŘ vnitřní trh, ve snaze liberalizovat obchod s léčivy rozrušením struktury a systému, který perfektně slouží občanům a přispívá ke kvalitě lékárenských služeb:

Chce Komise přeměnit tuto oblast na dokonalý trh regulovaný zákonem o nabídce a poptávce, ve kterém je zdraví občanů a hodnotám a zásadám, na kterých se shodla Rada EU, věnována pouze okrajová pozornost?

Myslí si Komise, že je možné upravit Smlouvu (článek 152) na základě postupů při porušení předpisů a přehlasovat regulačních orgány, jmenovitě Radu, Evropský parlament a vnitrostátní parlamenty?

Komise by nejprve chtěla ujistit váženou paní poslankyni, že si zcela uvědomuje důležitost zdravotní péče a zejména lékárenských služeb pro občany Evropy.

Komise by ale chtěla zdůraznit, že její politika v oblasti porušování právních předpisů v tomto ohledu nevyžaduje „liberalizaci” odvětví lékárenských služeb.

Úkolem řízení pro porušení právních předpisů je zajistit slučitelnost vnitrostátních právních předpisů o zřizování lékáren se základními svobodami uvedenými ve Smlouvě. Komise dostala a neustále dostává množství stížností od občanů Evropy, kteří si stěžují, že podmínky pro usazení lékárníků v některých členských státech jsou diskriminující, netransparentní nebo bezdůvodně omezující, a tudíž porušují jejich základní svobody. Je povinností Komise, jako ochránce Smlouvy o ES, aby zajistila, pokud to bude nutné, zahájením řízení pro porušení právních předpisů, že jsou základní svobody dané občanům respektovány a stojí nad zákonem sekundárního práva o této problematice.

To neznamená, že se Komise domnívá, že tato klíčová zdravotní péče nemůže být předmětem přiměřených opatření týkajících se zdraví, aby byla zajištěna dostupnost a nejvyšší míra poskytování lékárenských služeb všem občanům v nejširším významu tohoto slova.

Tento postoj také nenaznačuje, že ostatní články Smlouvy jsou v jakémkoli směru doplněny nebo v jakémkoli rozporu s výsadami jiných institucí. Co se týká konkrétně článku 152 Smlouvy o ES citovaného paní poslankyní, stojí za to zmínit, že Soudní dvůr měl příležitost připomenout v nedávném rozhodnutí z 16. května 2006⁽¹⁾, že pokud podle čl. 152 odst. 5 musí činnosti Společenství v oblasti veřejného zdraví plně uznávat odpovědnost členských států za organizaci zdravotnictví a poskytování zdravotní péče, toto ustanovení nevylučuje, že členské státy mohou být požádány v rámci jiných ustanovení Smlouvy o úpravu vnitrostátních systémů sociálního zabezpečení.

Na jaře uvedla Komise (H-0231/07)⁽¹⁾, že není rozdíl v tom, jestli rusko-německý plynovod povede nad zemí nebo po mořském dně, aby byl klasifikován jako projekt TEN-E. O skutečné trase přitom mělo být rozhodnuto investory „na základě jejich vlastních obchodních zájmů a uvážení“.

Prohlášení ruské vlády o Baltu naznačují, že prodejem energie zbytku Evropy sledují i jiné cíle než čistě obchodní. EU by tedy měla věnovat pozornost obavám, které mají vlády a veřejnost např. v Polsku, Finsku, Baltských státech a Švédsku. Zejména úřady v jižním Švédsku vyjádřily znepokojení z následků, které pro bezpečnostní politiku v Pobaltí může mít ještě větší závislost na ruské energii. Transevropský projekt jako tento by měl, mimo jiné ve světle politického vývoje v Rusku, být založen ve stejné míře na zájmech týkajících se bezpečnostní, energetické a environmentální politiky.

Považuje Komise opravdu za možné, že v případě plynovodu Nord Stream budou tyto zájmy rovnocenně zastoupeny?

Projekt rozměrů jako je Nord Stream musí nutně vzít ohled na otázky bezpečnosti, stejně jako energetické problémy a samozřejmě požadavky týkající se životního prostředí.

Tento prioritní projekt, který byl označen za projekt evropského zájmu, otevírá otázku bezpečnosti tak jako všechny plynovody této délky. Existuje určité riziko spojené jak s výstavbou tak s provozem průmyslového projektu tohoto rozměru a je závazkem provozovatelů zapojených v této věci sledovat všechna stávající nařízení (vnitrostátní, evropská a mezinárodní) a učinit vše pro snížení rizika na minimum. Přesto,všeobecně řečeno, jsou plynovody nejbezpečnější způsob dopravy zemního plynu. Skutečnost, že Nord Stream bude podvodní plynovod (což je verze projektu zahrnutého v hlavních směrech pro transevropské energetické sítě přijatých Radou a Parlamentem), je v tomto případě nepodstatná: desítky „pobřežních“ evropských plynovodů, které jsou v současnosti a i za poslední desetiletí byly v provozu, prokazovaly svou spolehlivost v otázce bezpečnosti po celou tuto dobu.

Energetické důvody jsou také velice důležité, obzvlášť v době, kdy poptávka po plynu silně narůstá a naše vlastní zásoby se krátí. Očekává se, že kolem roku 2015 bude EU každoročně využívat nejméně dalších 100 miliard m3 zemního plynu ze zahraničí. To je důvod, proč politika Komise už po celé desetiletí podporuje transevropské energetické sítě (TEN-E) a proč také právě přijala Prioritní plán propojení (PPP), který zahrnuje přibližně deset plynovodů, včetně plynovodu Nord Stream, které byly určeny za strategicky důležité k uspokojení potřeb zemního plynu v Unii.

Musí se plně zvážit zájmy ochrany životního prostředí v souladu ve stávajícími právními požadavky. V souladu s úmluvou z Espoo UNECE⁽²⁾ (podepsanou devíti Baltskými zeměmi a Ruskou federací) zpracovává společnost pro výstavbu plynovodu Nord Stream posouzení dopadu na životní prostředí, konečné znění zprávy se očekává před koncem roku 2007. Tento průzkum zahrnuje asi 20 veřejných schůzí a okolo 100 schůzí s příslušnými úřady ve všech dotčených zemích. Jako představitel Evropského společenství – smluvní strana úmluvy z Espoo – byla Komise jednou ze stran informovaných o třech schůzích a již oznámila společnosti pro plynovod Nord Stream, že bude dbát na dodržování evropských a mezinárodních závazků v oblasti životního prostředí.

V posledních 25 letech jsou učitelé cizích jazyků diskriminováni italskými univerzitami. Rozhodnutí Evropského soudního dvora z 18. července 2006 bohužel nedokázalo smysluplně vyřešit tuto situaci. Vzhledem k tomu, že se tato situace zřejmě nedá vyřešit běžnými způsoby, jaké kroky nyní podnikne Komise, aby zajistila, že se Itálie nebude nadále chovat diskriminačně a jakou kompenzaci Komise zajistí pro lektory cizích jazyků?

Komise odkazuje váženého pana poslance na svou odpověď na otázku č. E-2691/07 týkající se uznání získaných práv dřívějších asistentů cizích jazyků („lettori“) na několika italských univerzitách.

Komise připomíná, že Evropský soudní dvůr rozhodl ve svém rozsudku z 18. července 2006⁽¹⁾, že právní předpisy přijaté italskými orgány pro účely zpětného stanovení kariérního postupu lektorů nebyly neslučitelné s právem Společenství. Navíc na základě tohoto rozsudku byla Komise italskými představiteli ujištěna, že tyto právní předpisy byly účinně uplatněny.

V tomto ohledu by se jakýkoli problém se zavedením zmíněných italských právních předpisů měl řešit na úrovni státu před příslušnými orgány, včetně soudů. Pouze vnitrostátní soudy mohou rozhodnout o osobní újmě.

Může Komise vydat předběžný odhad kolik z 20 000 mírových dozorčích kontingentu OSN, kteří budou nasazeni v Súdánu, bude pocházet z členských států EU?

Nasazení mírových dozorčích EU je záležitost, která spadá do kompetence členských států; Komise v tuto chvíli nemá žádnou informaci o zapojení z řad jednotlivých členských států.

Komise si je vědoma, že súdánský prezident Bashir při několika příležitostech důrazně požadoval, aby byl UNAMID⁽¹⁾ převážně afrického charakteru. Spojené národy se na druhé straně nedomnívají, že potřeba plně vybavených specializovaných sil – zejména dopravních a technických jednotek schopných sebeobrany – by mohla být zajištěna, aniž by byly zapojeny státy mimo africký kontinent.

Co podniká Evropská komise, aby zajistila, že úroveň právní úpravy, která existuje v Evropě pro potravinové výrobky původem z EU o vysledovatelnosti a požadavcích na označování, je zavedena i v ostatních zemích, které dováží potravinové výrobky na území Evropské unie?

V právním systému EU vysledovatelnost znamená schopnost sledovat jakékoli krmivo, potraviny, zvířata určená pro produkci potravin nebo látku určenou ke spotřebě během všech fází produkce, zpracování a distribuce.

Vysledovatelnost sama o sobě nečiní potravinu bezpečnější. Je to nástroj řízení rizik, který pomáhá při řešení problémů s bezpečností potravin.

Vysledovatelnost je povinná pro provozovatele potravinářských podniků ve všech fázích pohybu potraviny, a to od dovozce až po úroveň prodejce.

Vývozci v zemích obchodních partnerů nejsou právně kryti, protože právo EU nemá extrateritoriální účinek. Přesto je třeba uvést, že někteří provozovatelé potravinářských podniků EU běžně požadují po svých obchodních partnerech splnění některých požadavků na vysledovatelnost.

Požadavky na označování potravin se vztahují na veškeré potravinové výrobky pohybující se na trhu EU, včetně těch dovážených.

Na konci října roku 2007 promluvil evropský komisař pro občanské svobody za zrušení Národně-demokratické strany Německa (NDP). Zmínil, že ostatní členské státy EU také čelily „velkým problémům s pravicovým extremismem“ a výslovně zmínil Francii, Belgii, Dánsko a Itálii. Podle komisaře je nezbytné zahájit boj proti rasismu a xenofobii v těchto státech a přijmout opatření, která by jejich výskytu předešla a omezila jej .

Co si Komise představuje pod pojmem „velké problémy s pravicovým extremismem“? Jakých politických stran se to podle názoru Komise týká? Zastává Komise také názor, že by zmíněná politická strana měla být zrušena? Pokud ano, tak na základě jakých zjištění?

Komise považuje za důležité uchovat památku nacistických zločinů jako poctu jejich obětem a jako prostředek pro vzdělávání dalších generací. Jakýkoli postoj, který přisuzuje kladnou nebo banální podobu této ideologii, včetně účasti na politickém životě stran, které ji razí nebo hájí, je v rozporu s hodnotami Evropské unie.

Co se týče extremismu, Komise znovu zdůrazňuje, že rasismus a xenofobie jsou neslučitelné se zásadami, na kterých je postavena Evropská unie a které jsou společné všem členským státům.

Sestavení přehledu politických stran na základě jejich ideologie nebo jejich zákazu v členských státech nepatří jako takové mezi pravomoci svěřené Komisi na základě Smlouvy o ES.

Důležitým krokem v boji proti rasismu a xenofobii je, že Rada ministrů ve složení pro spravedlnost a vnitřní věci dne 19. dubna 2007 dosáhla politické dohody o rámcovém rozhodnutí o potírání určitých forem a projevů rasismu a xenofobie pomocí trestního zákona. Cílem této rámcové dohody je sblížení ustanovení trestního práva o rasismu a xenofobním chování.

V budoucnosti bude možné za některých podmínek díky těmto právním předpisům řešit určité činnosti, včetně činnosti politických stran.

V nedávných letech upozornilo mnoho studií na fakt, že počet studentů přírodních věd a matematiky dramaticky klesl, což je z velké míry dáváno za vinu způsobu, jakým jsou vědní předměty vyučovány ve školách. Zpráva o inovaci pedagogiky pro budoucnost Evropy, jejímž vypracováním pověřila Komise Michela Rocarda, doporučuje přijetí efektivnějších a praktičtějších vyučovacích metod ve školách a aktivní podporu neustálému odbornému proškolování učitelů společně se zavedením vnitřních sítí. Zpráva také uvádí, že „by měla být věnována pozornost zvláště většímu zapojení dívek do klíčových vědních předmětů ve školách a tím zvýšena jejich sebedůvěra v rámci těchto předmětů“.

Připustíme-li, že pouze zdokonalená vědní kultura umožní skutečné společnosti a ekonomice založené na znalostech obstát v rámci EU a že se zdá, že vědní vzdělávání je klíčem k pokroku v tomto směru, jaké kroky hodlá Komise učinit, aby podpořila přeměnu výuky vědních oborů ve školách Unie?

Komise sdílí obavy vážené paní poslankyně z relativního poklesu zájmu mládeže o matematiku a vědu, zejména v řadách dívek. To se děje, zatímco Evropa čelí zvyšující se poptávce po kvalifikované pracovní síle z vědy a techniky (V a T) a nedostatku odbornosti. Ještě kritičtější je celá situace z hlediska významu matematiky, vědy a techniky pro konkurenceschopnost Evropy a pro společnost založenou na znalostech. Navíc dobrá úroveň vědecké kultury hraje důležitou roli nejen tím, že umožňuje obyvatelům účastnit se efektivně společenských diskusí, ale zpřístupňuje lepší pracovní pozice.

Z těchto důvodů je boj proti klesajícímu zájmu a přilákání do vědeckých a technologických studií a řešení otázky nerovnoměrného zastoupení mužů a žen v této oblasti prioritním úkolem pracovního programu „Vzdělávání a odborná příprava 2010“⁽¹⁾, který podporuje členské státy ve výkonu svých zodpovědností za svůj vzdělávací systém. Je to také jeden z pěti evropských referenčních cílů pro vzdělávání a odbornou přípravu odsouhlasených Radou v roce 2003⁽²⁾. „Matematika, věda a technologie“ je také jedna z osmi klíčových znalostí celoživotního učení uvedených v doporučení Parlamentu a Rady z roku 2006⁽³⁾. Nové sdělení Komise „Zlepšování kvality vzdělávání učitelů“ (přijaté 3. srpna 2007)⁽⁴⁾ podtrhuje, jak je důležité, aby učitelé získali ucelenou znalost předmětu, přístupu k němu a pedagogické dovednosti, které jsou třeba k přípravě mladých lidí na zaujetí svého místa ve společnosti a v profesním světě zejména tím, že jim učitel pomůže získat klíčové znalosti uvedené v doporučení.

V rámci otevřené metody koordinace spolupracuje Komise úzce s členskými státy v této oblasti od roku 2001. Byly vydány dvě zprávy o pokroku, které doporučují: „Měly by být představeny nové efektivnější a atraktivnější vyučovací metody, konkrétně posunutím výuky vědy a techniky systematičtěji do kontextu běžného života a zkušeností“ a „Učitelé by měli mít možnost si znovu obnovit svou znalost, jak obsahovou tak didaktickou“⁽⁵⁾. Byly naplánovány příslušné iniciativy napříč Evropou na podporu výměny zkušeností a osvědčených postupů⁽⁶⁾.

Eurydice, informační síť o vzdělávání v Evropě, provedla průzkum na téma „Výuka věd ve školách v Evropě“⁽⁷⁾ ve 30 zemích. Průzkum vyzdvihuje roli učitelů v propojení teorie a praxe a význam praktické práce ve výuce věd. Také podtrhuje zásadní roli, kterou hraje genderové povědomí v odborném vzdělávání učitelů.

Zpráva odborníků s názvem „Vědní vzdělávání TEĎ: Renovovaná pedagogika pro budoucnost Evropy“ (skupina, které předsedá pan Rocard), na kterou odkazuje paní poslankyně, je společná iniciativa komisaře pro vědu a výzkum a komisaře pro vzdělávání, odbornou přípravu, kulturu a mládež. Zpráva se zaměřuje na současné evropské iniciativy pro efektivnější výuku vědy a požaduje zavedení nového přístupu k vědnímu vzdělávání, především pomocí vyučovacích metod založených na dotazování.

Komise začala za současného předsednictví rozpravu o společném nalezení možností, jak zavést doporučení této zprávy v členských státech.

Komise podpoří iniciativu členských států a jejich snahu o modernizaci vzdělávacího systému, zejména v oblasti vědního vzdělávání a učení. Nástroje nového programu celoživotního učení poskytují široké spektrum možností k dosažení tohoto cíle.

Komise také prostřednictvím svého 7. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj podporuje činnosti zaměřené na obohacení formální a neformální výuky věd. V části Věda ve společnosti požaduje 7. rámcový program „vytvoření otevřeného prostředí, které u dětí a mladých lidí vyvolá zájem o vědu, a to posilováním vědeckého vzdělávání na všech úrovních, včetně škol, a zvyšováním zájmu o vědu a plná účast na vědeckých činnostech mezi mladými lidmi ze všech prostředí“.

Má Komise v úmyslu navrhnout, aby Rada poskytla finanční pomoc Společenství podle čl. 100 odst. 2 Smlouvy po smrtících katastrofických požárech, které zpustošily Řecko v srpnu? Jaká je nejvyšší možná částka a jakou podobu by mohla tato pomoc mít? Co se týká podmínek uvedených ve Smlouvě, jaké podmínky by mohla Rada použít pro poskytnutí takové pomoci?

Úplná a podrobná kalkulace škod způsobených přírodními požáry na jihu Řecka a ostrově Evia v srpnu roku 2007 ještě nebyla řeckými orgány provedena. Požáry způsobily přímou škodu na bohatství země (budovy, zemědělská půda, hospodářská zvířata), které se bude obnovovat jen pomalu. Na druhé straně snaha o opětovné vybudování a peníze z veřejných i soukromých zdrojů, které budou směřovány do regionů zasažených požáry, by měly pozitivně ovlivnit investiční činnost v následujících letech. Je tedy možné, že dopad na ekonomický růst Řecka se zmírní.

Co se týče případného použití čl. 100 odst. 2, prozkoumá Komise situaci, až bude k dispozici úplné a podrobné posouzení škod.

Nicméně se dají očekávat jiné nástroje evropské solidarity. Předseda komise a komisař pro regionální politiku zdůraznili při své návštěvě postižených oblastí, že jakmile bude posouzena škoda způsobená v oblasti ekonomiky a životního prostředí, Komise aktivuje Fond solidarity a vše ostatní, co bude nutné pro pomoc Řecku. Navíc Evropská investiční banka nabídla poskytnout velmi výhodný rámcový úvěr pro řecko ve výši 100 milionů EUR jako jeden z prvních větších úvěrů, které budou poskytnuty v rámci konečných požadavků Řecka.

Mohla by Komise potvrdit, že podle čl. 5 odst. 3 směrnice o posuzování vlivu na životní prostředí musí být návrhy ke zmírnění rizika týkající se žádostí na rozvoj v místech uvedených v seznamu NATURA nebo mající na ně vliv zveřejněny pro účely konzultace s veřejností jako doplněk prohlášení o stavu životního prostředí před tím, než bude přijato jakékoli rozhodnutí o žádosti, a že postupy v některých částech Spojeného království, jako je udělení předběžného souhlasu před tím, než je informována veřejnost, následované druhotným dodatečným souhlasem, je právně neplatné?

Podle čl. 5 odst. 3 druhé odrážky směrnice o posuzování vlivu na životní prostředí ve znění pozdějších předpisů⁽¹⁾,⁽²⁾,⁽³⁾ informace, kterou musí poskytnout developer, musí obsahovat mimo jiné alespoň „popis zamýšlených opatření k vyloučení a omezení významných škodlivých vlivů a je-li to možné je i k jejich nápravě“; čl. 3 první odrážka stanoví, že posuzování vlivů na životní prostředí vhodným způsobem určí, popíše a posoudí přímé a nepřímé vlivy na faunu a floru, což samozřejmě zahrnuje místa NATURA 2000, které by mohly být zmíněným vývojem značně zasaženy.

Podle čl. 6 odst. 1 této směrnice „orgány, kterých by se záměr mohl týkat, mají vzhledem ke své zvláštní působnosti v otázkách životního prostředí možnost vyjádřit své stanovisko“ k informacím získaným v souladu s článkem 5; tyto informace jsou také zpřístupněny dotčené veřejnosti, která „má právo vyjádřit své připomínky a stanoviska u příslušných orgánů před přijetím rozhodnutí o žádosti o povolení, dokud jsou všechny možnosti výběru ještě otevřené“ (čl. 6 odst. 4).

Je tedy zřejmé, že veřejnost a příslušné orgány životního prostředí musí při nejbližší příležitosti dostat příležitost, aby se efektivně zúčastnily rozhodování ve věcech životního prostředí před udělením povolení.

Toto bylo potvrzeno Evropským soudním dvorem ve věci C-201/02 ex parte Delena Wells v rozsudku ze dne 7. ledna 2004⁽⁴⁾ v bodě 52, kde soud rozhodl, že „pokud vnitrostátní právo stanoví vícestupňové povolovací řízení, kde jedním z těchto stupňů je hlavní rozhodnutí a dalším prováděcí rozhodnutí, které nemůže jít nad rámec parametrů stanovených hlavním rozhodnutím, posouzení vlivů záměru na životní prostředí musí být v zásadě uskutečněno ihned, jakmile je možné identifikovat a posoudit všechny vlivy, které tento záměr může mít na životní prostředí. Pouze tehdy, když tyto vlivy nejsou identifikovatelné, by mělo být posouzení provedeno během řízení týkajícího se prováděcího rozhodnutí“.

Podle Komise existuje přímá spojitost mezi požíváním alkoholu a veřejným zdravím. Jak uvedl komisař Kyprianou ve svém projevu k Parlamentu dne 5. září, v Evropě každoročně zemře 100 000 lidí následkem zranění nebo nemocí vzniklých požíváním alkoholu. Alkohol stojí 125 miliard EUR ročně a jeho sociální náklady pro EU jsou proto v řádově stejném rozsahu jako náklady na tabák. Referenční množství používané ve Švédsku k určení, zda alkohol převážený přes hranice slouží k vlastní potřebě nebo obchodnímu záměru, je v současnosti 230 litrů alkoholických nápojů na jednu dovezenou zásilku. Švédská protialkoholní politika je tvořena několika součástmi, jedna z nich je vysoká spotřební daň a tím způsobená vysoká prodejní cena. Účinnost tohoto nástroje je nyní ale značně oslabena, protože stávající předpisy EU dovolují dovézt velké množství alkoholu z jiných členských států, kde tato politika neplatí. Zvažuje Komise, s ohledem na přímou spojitost mezi požíváním alkoholu a veřejným zdravím, že Švédsko by mohlo upravit toto referenční množství směrem dolů s ohledem na veřejné zdraví, aniž by porušilo právní předpisy EU? Může se Švédsko opřít o článek 30 nebo jiný oddíl Smlouvy a stanovit jiné dovozní limity na alkohol jako součást své omezující protialkoholní politiky?

Komise sdílí obavy paní poslankyně ze zneužívání alkoholu a z toho důvodu bylo dne 24. října 2006 vydáno sdělení o snižování škod souvisejících s alkoholem. Přesto naprostá většina členských států nepovažuje za vhodné omezit konzumaci alkoholu zvyšováním spotřební daně, mimo jiné proto, že umírněná a zodpovědná konzumace dospělými není považována za zdraví škodlivou a nevyvolává žádné zásadní společenské znepokojení. Švédsko vyznává v tomto ohledu jinou politiku. Toto je součástí posuzovací pravomoci, která je ponechána členským státům.

V souladu s postupy, které řídí vnitřní trh, článek 8 směrnice 92/12/EHS stanoví, že soukromá osoba, která si chce koupit alkohol v jiném členském státě, může tak učinit pod podmínkou, že alkohol bude přepravovat s sebou a je určen pro osobní spotřebu jedince. Indikativní množství, celkem 230 l různých alkoholických nápojů (z nich pouze 10 l destilátů), na které paní poslankyně odkazuje, je uveden v článku 9 této směrnice. Účelem ukazatelů stanovených v souladu s tímto ustanovením je pouze poskytnutí orientace, v případě, že se bude muset stanovit, zda jsou výrobky určeny výhradně pro soukromou potřebu a jako takové nepodléhají dani v cílovém členském státě, a nebo zda jsou určeny ke komerčnímu využití, na které se vztahuje daň. Proto by čísla uvedená v článku 9 neměla být brána jako povolení. Nicméně členské státy nemohou snížit hodnoty jinak, než je uvedeno v článku 9.

S ohledem na článek 30 Smlouvy Komise uvádí, že článek 8 směrnice 92/12/EHS v souvislosti s článkem 9 této směrnice řeší komplexně uvedenou záležitost, konkrétně tedy dovoz výrobků z jednoho členského státu do druhého bez povinnosti platit v tomto daně. Tato ustanovení berou v potaz zájem členských států uvalit daně na výrobky přivážené na jejich území z jiného členského státu. Důvodem tohoto zájmu může být příjem z daní nebo skutečně jiná politika spojená se zdaněním alkoholu, jako například ochrana zdraví. V tomto ohledu musí být uvedeno, že, zaprvé, systém harmonizace, do kterého tato ustanovení spadají neočekává maximální hodnotu, což naznačuje, že členské státy mohou stanovit své státní normy na jakoukoli hodnotu rovnou nebo pod minimální hodnotou, včetně důvodů ochrany zdraví. Za druhé musí být uvedeno, že čistě v tomto kontextu, byl některým členským státům včetně Švédska udělen přechodný režim. Tyto režimy umožňují odchylku od článku 8 a 9 s ohledem na zvláštní postavení těchto států⁽¹⁾, zejména ve smyslu ochrany zdraví veřejnosti⁽²⁾. Tyto režimy skončily dnem 31. prosince 2003 (pro Švédsko viz čl. 26 odst. 3 směrnice 92/12/EHS).

Lze tedy říci, že způsob, jakým může členský stát, do kterého je alkohol přivážen, uvalit svá vlastní daňová pravidla na soukromé dovozy z jiných členských států, je harmonizován na úrovni Společenství, s přihlédnutím k politice v oblasti veřejného zdraví těchto států. Proto členské státy nejsou oprávněny použít článek 3 Smlouvy o ES v tom směru, aby jednostranně stanovily a zavedly přísnější pravidla.

V návaznosti na velmi závažné propuknutí cholery, která nyní postihuje irácký Kurdistán, požádaly místní úřady o mezinárodní pomoc. Odpoví Komise na tuto žádost?

Komise je znepokojena propuknutím cholery v iráckém Kurdistánu a situaci bedlivě sleduje. Podle zprávy Světové zdravotnické organizace byl zřízen výbor na vysoké úrovni, kterému předsedá ministr zdravotnictví, a byla přijata nutná opatření. Míra úmrtnosti je podle zprávy méně než 1%, což naznačuje, že léčení pacientů je pod kontrolou.

Světová zdravotnická organizace koordinuje odezvu na propuknutí této choroby. Jako součást své reakce poskytl Mezinárodní výbor červeného kříže s finanční podporou Generálního ředitelství humanitární pomoci (DG ECHO) nejnutnější finanční pomoc místním orgánům ministerstva zdravotnictví.

Dále od roku 2004 Komise systematicky podporuje sektor zdravotnictví v Iráku prostřednictvím Mezinárodního fondu pro rekonstrukci Iráku, Rozvojové skupiny OSN – Irácký svěřenecký fond (UNDG – ITF), skupiny D věnovaná otázce zdraví a výživy. Byl vyčleněn další příspěvek ve výši 12 000 000 EUR pro tuto skupinu v červenci 2007, v zájmu přípravy státních zdravotnických organizací na tyto a jiné hrozby pro veřejné zdraví.

Rád bych upozornil na současnou situaci na Středním východě a v Maghrebu, kde se křesťané cítí stále více ohroženi. Jedním z důvodu je vzestup islámského radikalismu. V důsledku toho mnoho křesťanů emigruje. Křesťanská komunita, která žila v Iráku po mnoho století, je v nejhorší situaci a její členové jsou častými obětmi teroru šířícího se zemí. Během války v Libanonu trpělo mnoho křesťanů žijících v zemi, kteří neměli nic společného s Hizballáhem. V Egyptě se stali křesťané ústředním bodem konfliktu mezi vládou a islámskými radikály. V srpnu byli dva křesťanští aktivisté náležící ke Křesťanské asociaci Středního východu zatčeni a obviněni z vyjadřování názorů podporující agresi vůči Islámu. V Alžírsku omezila vláda práva nemuslimských občanů vyznávat svou víru a to mělo přímý vliv na křesťany žijící v zemi.

Jaké kroky podnikla Komise ke zvýšení bezpečnosti křesťanů v tomto regionu?

Má Komise v úmyslu podat protest k rukám vládních činitelů zemí, ve kterých probíhá útlak?

Připravuje Komise programy v rámci Evropsko-středomořského partnerství, které mají za cíl zlepšení situace křesťanských menšin v regionu?

Komise by ráda poděkovala váženému panu poslanci za jeho otázku týkající se situace křesťanských menšin na Blízkém východě a v Maghrebu.

Komise je obeznámena s uvedenými překážkami, kterým čelí křesťané ale i ostatní náboženské menšiny v mnoha zemích této oblasti. Společně s členskými státy věnuje velkou pozornost lidským právům a demokratické situaci v oblasti a respektování náboženských svobod a ochrany náboženských menšin.

EU se aktivně podílí na diskusi o svobodě myšlení, svědomí a náboženského vyznání s velkým množstvím států v této oblasti a snaží se o řešení těchto a jiných problémů týkajících se lidských práv v rámci politických diskusních setkání s těmito zeměmi. Komise také dává najevo své obavy týkající se náboženských svobod a s nimi související netolerance a diskriminace prostřednictvím demarší a veřejných oznámení, kterými připomíná partnerským státům jejich závazek daný mezinárodním právem, který zakazuje diskriminaci na jakémkoli základě.

EU také aktivně podporuje ochranu lidských práv v rámci politiky evropského sousedství (ENP). Společně přijatý akční plán ENP s Egyptem obsahuje úkoly, které podporují ochranu lidských práv ve všech ohledech; zlepšuje dialog mezi kulturami a regiony; společně bojuje proti netoleranci, diskriminaci, rasismu a xenofobii a pomáhá v zájmu respektování náboženství a kultur. Stejně tak akční plán ENP s Libanonem uděluje důležitost otázce ochrany práv menšin a boje proti diskriminaci, rasismu, xenofobii a projevům rasové nesnášenlivosti. Bohužel s Alžírskem žádný akční plán neexistuje.

Co se týče asistenčních programů, Komise zvyšuje dotace projektů lidských práv a demokracie, které řeší diskriminaci a problémy menšin prostřednictvím evropského nástroje pro demokracii a lidská práva (EIDHR) a nadále v tom bude pokračovat. Navíc program Evropsko-středomořské partnerství MEDA⁽¹⁾ podpořil zavedení vnitrostátních strategií pro lidská práva a vnitrostátních institucí pro lidská práva.

Nedávná zjištění studie zadané Úřadem pro bezpečnost potravin Spojeného království uveřejněné v zdravotnickém časopise Lancet uvádí, že velké množství potravinářských přídatných látek včetně E110, E102, E122, E124, E211, E104 a E129 může způsobit hyperaktivní chování a může nepříznivě ovlivnit chování dětí.

Ve světle těchto zjištění může Komise uvést, jaká opatření byla nebo budou učiněna v rámci řešení těchto alarmujících zjištění, aby byla znovu posouzena bezpečnost všech povolených potravinářských přídatných látek?

Komise je informována o práci nedávno uveřejněné ve vědeckém magazínu The Lancet , která uvádí, že konzumace některých potravinářských přídatných látek může způsobit hyperaktivitu u dětí.

Komise požádala Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), jako orgán hodnotící rizika, aby prostudoval zjištění této studie a všechny další veřejně dostupné informace týkající se tohoto problému a poskytl co nejdříve své stanovisko.

Na základě stanoviska EFSA rozhodne Komise o nutnosti dalších opatření.

Před schválením potravinářských přídatných látek v rámci Evropské unie musí být tyto látky nejprve posouzeny z hlediska bezpečnosti. Všechny potravinářské přídatné látky, které jsou schválené v rámci Evropské unie, byly tedy dříve posouzeny buď EFSA nebo Vědeckým výborem pro potraviny (SCF). Navíc Komise podrobuje veškeré potravinářské přídatné látky neustálému dohledu a požaduje, aby EFSA zkoumala všechna zjištění, která by mohla změnit závěry předchozího posudku.

Navíc ve vztahu k návrhu o potravinářských přídatných látkách, jenž je součástí balíčku návrhů Komise o látkách zlepšujících vlastnosti potravin, Komise požádala EFSA, aby znovu posoudil všechny současně povolené přídatné látky. Toto opětovné posouzení právě probíhá a EFSA je právě ve fázi opětovného posuzování potravinových barviv.

Světový den prevence sebevražd se konal 10. září. To nám připomíná skutečnost, že předčasná úmrtí způsobená sebevraždami vyžadují akutní zákrok.

Každý rok spáchá v Evropě sebevraždu 58 000 lidí. V mé zemi, Irsku, se míra sebevražd zdvojnásobila oproti počátku 80. let 20. století a nyní je v průměru 495 úmrtí každý rok způsobených sebevraždou.

Sebevražda je jednou z hlavních příčin úmrtí mladých lidí. Okolo 14 % všech sebevražd je spácháno lidmi mezi 15.-24. rokem, kdy jsou nejvíc ohroženou skupinou mladí muži.

Jak podporuje Komise výzkum příčin sebevražd a jak hodnotí strategie prevence sebevražd napříč Evropou?

S posledním kolem rozšiřování se počet úmrtí způsobených sebevraždou v EU zvýšil na 60 000 za rok. Odhaduje se, že desetkrát více lidí se o sebevraždu pokusí. Celkové počty sebevražd jsou mezi nejvyššími na světě. Na druhé straně je dokázáno, že preventivní akce mohou snížit celkový počet sebevražd. Zabývat se problémem sebevražedného chování by proto mělo být prioritou v otázce veřejného zdraví.

Komise je v pohotovosti. Spolufinancuje Evropskou alianci proti depresím (EAAD) se svého programu pro veřejné zdraví. Deprese je hlavní příčinou sebevražd a bylo vytvořeno mnoho regionálních sítí proti depresi po celé Evropě.

Za druhé, v rámci 7. rámcového programu pro výzkum a technologický rozvoj byly právě uzavřeny výzvy k předkládání návrhů na téma „Hodnocení strategií prevence sebevražd po celé Evropě a uvnitř evropských států“ a „Od poruch nálady k experimentálním modelům“. Přijaté návrhy projdou nyní běžným postupem posouzení.

Nové nařízení ES o Evropském fondu pro regionální rozvoj (EFRR) 1080/2006⁽¹⁾ omezuje poskytování dotací na bydlení výhradně na členské státy, které vstoupily do Evropské unie 1. května 2004 a později. Kromě toho, že výběr států na základě data přistoupení a ne na základě socioekonomické situace členského státu nebo regionu je sám o sobě udivující, je toto zároveň sporné, protože velké problémy s dostupností bydlení mají mnohá města a regiony Evropy, z nichž ne všechny nutně leží v nových členských státech. V tomto směru je ale nejdůležitější s ohledem na dodržování zásad evropské soudržnosti zajistit, aby bylo možné zasahovat tam, kde je to nutné. Na základě toho přijal Parlament dne 10. května 2007 usnesení P6_TA(2007)0183 k tématu bydlení a regionální politiky (2006/2108(INI)), ve kterém vyzval k tomu, aby při nejbližší revizi nařízení, která určují politiku soudržnosti, byl přístup k fondům na obnovení sociálního bydlení rozšířen na všechny členské státy. Může Komise uvést, jaká opatření hodlá navrhnout, aby vyhověla výzvě Parlamentu?

Komise potvrzuje informaci, kterou již postoupila Parlamentu jakou součást následného postupu k usnesení P6_TA(2007)0183 o bydlení a regionální politice⁽²⁾, přijaté 10. května 2007.

Komise neplánuje přezkum žádných nařízení, která určují politiku soudržnosti, jež zůstávají platná do konce roku 2013. Otázka rozšíření způsobilosti bydlení na všechny členské státy se bude řešit následně jako součást debaty o reformě politiky soudržnosti po roce 2013.

Desítky tisíc lidí žijících ve městech a regionech Attica a Boeotie užívají závadnou vodu v důsledku znečištění spodních vod a pramenů, které zahlcují tyto regiony šestimocným chrómem, dusičnany, chlorem a olovem, které byly nalezeny v povodí řeky Asopos. Nesou za to zodpovědnost řecké vlády po roce 1996, protože přes výstrahy vydané odpovědnými orgány o neustále rostoucím znečištění spodních vod způsobeném neregulovanými skládkami průmyslového odpadu nepřijaly žádná opatření k ochraně veřejného zdraví.

Může Komise sdělit, zda hodlá přezkoumat opatření a dotovat činnosti, které pomohou ochránit zdraví veřejnosti, zajistit, že tyto regiony budou zásobovány nezávadnou vodou, dekontaminovat spodní vody a ochránit je od průmyslového odpadu, provést výzkum dopadu na veřejné zdraví obyvatel těchto regionů a zabránit tak riziku šíření znečištění?

Rámcová směrnice o vodě⁽¹⁾ (WFD) požaduje, aby členské státy pokračovaly v analýze vlivu lidské činnosti na stav vody do roku 2004. Do dnešního dne Řecko nevypracovalo posouzení dopadu na životní prostředí, jak je požadováno směrnicí, a v důsledku toho Komise iniciovala nápravné řízení ve vztahu k dodržování čl. 51 odst. 1 a čl. 15 odst. 2 rámcové směrnice o vodě, které bylo předloženo Soudnímu dvoru 21. března 2007.

Omezené informace poskytnuté řeckými orgány ve smyslu rámcové směrnice o vodě přiznávají vysokou koncentraci organických škodlivin a dusičnanů (fosforečných a dusičných) v řece Asopos, které jsou způsobeny průmyslovou a odpadní vodou a zemědělskou činností.

Komise bude nadále vyšetřovat tento případ a vyžadovat od Řecka doplňující informace o situaci týkající povodí řeky Asopos a konkrétně kvality pitné vody.

Dotační nástroje EU jako jsou Fond soudružnosti⁽²⁾, Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova⁽³⁾ a Evropský fond pro regionální rozvoj⁽⁴⁾ poskytují široké spektrum opatření způsobilých pro ochranu a zlepšení kvality našich vod – od plánovacích a hodnotících po operační opatření. Je ale odpovědností členského státu vybrat mezi těmito opatřeními své priority a projekty.

Je Rada obeznámena s nedávno objevenými nesrovnalostmi v souvislosti s rozhodováním o mezinárodní normalizaci uvnitř ISO, které zahrnují praktiky jako vydírání a kupčení s hlasy a jiné formy nepatřičného ovlivňování národních volebních výborů?

Měly by podle názoru Rady postupy ISO být přijímány zejména tak, aby byly lépe schopny řešit rozporuplné normy jako OOXML?

Pokud ano, jaké navrhne Rada změny ve spolupráci s členskými státy a ostatními zúčastněnými zeměmi, stejně jako národními výbory?

Zamýšlí Rada uvalení sankcí na společnosti, které zneužívají své pozice na trhu, aby přiměly evropské podniky proti jejich vůli k vykonávání praktik tohoto druhu, nebo aby uvedly ostatní dodavatele do nevýhody?

Viz např.: http://ec.europa.eu/idabc/en/document/7183/469

Otázka se týká právě probíhajícího rozhodovacího procesu v Mezinárodní organizaci pro normalizaci (ISO), který je velmi kontroverzní jako výsledek velmi silných postojů, které zaujaly některé zúčastněné strany.

Komise ví, že média informovala o nesrovnalostech v rozhodování na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Komise ale není přímo zapojena do tohoto procesu ani do vedení ISO, a není proto s to prověřit údajné nekalé jednání.

ISO je nezávislá mezinárodní organizace pro normalizaci. Zodpovědnost za správné fungování ISO je prvotně v rukou jejích členů, národních normalizačních orgánů a je na nich, aby prověřily zveřejněné nesrovnalosti a zvážily následný postup.

Všeobecně je správné fungování mezinárodní normalizace důležité pro politiku normalizace EU. Proto Komise vyzývá ISO a ostatní registrované normalizační orgány, aby respektovaly zásady Světové obchodní organizace o mezinárodní normalizaci, jmenovitě transparentnost, zpřístupnění, začlenění, nestrannost a všeobecnou shodu, účinnost, relevanci a soudržnost.

Komise očekává, že ISO a její členové plně zavedou tato pravidla při svých rozhodovacích procesech. Prostřednictvím dohody o spolupráci mezi Evropskou organizací pro normalizaci a Komisí se od evropských vnitrostátních normalizačních orgánů očekává, že budou dodržovat tatáž pravidla.

Komise se zavazuje zajistit konkurenci na základě zásluh. V tomto ohledu je důležité, že procesy stanovující normy jsou předmětem přístupných a transparentních postupů, jak je uvedeno v odstavcích 159-178 Pokynů Komise o použitelnosti článku 81 Smlouvy o ES na horizontální dohody o spolupráci⁽¹⁾.

Devět set lékařů pracujících pro řecký institut sociálního pojištění IKA a desítky tisíc jiných zaměstnanců veřejného sektoru zůstávají rukojmími svých pracovních smluv, bez jakékoli jistoty zaměstnání a pojištění, přestože zaujímají stálá a trvalá pracovní místa. 5500 lékařů zůstává nadále bez pojistného krytí touto organizací, přestože pro ni pracují po mnoho let, a jejich smlouvy byly převedeny na smlouvy na dobu neurčitou, na rozdíl od jiných kolegů.

Bude Komise iniciovat kroky vedoucí k ukončení této nestandardní, avšak přetrvávající situace, a zajistí, že lékaři zaměstnaní institutem IKA získají plný pracovní úvazek, právo na pojištění a důchod, a že smlouvy všech zaměstnanců, kteří zastávají stálá a trvalá pracovní místa, budou převedeny na smlouvy na dobu neurčitou?

Otázka položená paní poslankyní se týká dvou problémů

První se týká kroků, které hodlá Komise učinit, aby zajistila změnu smluv na dobu určitou u pracovníků na stálých pracovních pozicích majících smlouvy na dobu neurčitou. V tomto ohledu odkazuje váženou paní poslankyni na otázky k ústnímu zodpovězení H-0532/07 pana Papadimoulise⁽¹⁾.

Druhý problém se týká tvrzení, že lékaři zaměstnaní IKA na dobu neurčitou nezískají po přeměně smluv na dobu neurčitou ve smlouvy na dobu určitou žádné pojistné krytí. Komise není schopna poskytnout více podrobností k otázce položené váženou paní poslankyní.

Podle zprávy o rasismu v EU zveřejněné Agenturou Evropské unie pro základní práva jsou lidé stále často diskriminováni na základě původu, přestože je to zakázáno dvěma směrnicemi (2000/78/ES⁽¹⁾ a 2000/43/ES⁽²⁾) ). V Belgii se diskriminace nejčastěji objevuje v oblasti zaměstnání. Zmíněné směrnice mimo jiné zavádí množství dobře fungujících vnitrostátních orgánů zabývajících se stížnostmi, ale to často nevede k uvalení sankcí. V mnoha zemích nebyly orgány zabývající se stížnosti o rasismu ještě ani zavedeny, přestože to požaduje směrnice 2004/43/ES. Je Komise informována o této zprávě? Nevidí Komise možnost, jak přijmout okamžitá opatření, která by podpořila členské státy ve snaze snížit výskyt diskriminace na základě původu? Má Komise návrhy, jak zlepšit dodržování směrnic proti diskriminace, které vypracovala?

Komise si je vědoma „Zprávy o rasismu a xenofobii v členských státech EU“ nedávno uveřejněné Agenturou pro základní práva.

Komise přikládá velký význam správnému provedení směrnice 2000/43/ES, tzv. směrnice o rasové rovnosti, členskými státy. Detailně prozkoumala právní předpisy členských států a rozhodla se zaslat 14 členským státům odůvodněné stanovisko dne 27. června 2007. Co se týče orgánů zabývajících se rovností, jejichž existence je v členských státech povinná podle této směrnice, pouze dva členské státy stále nemají tento orgán na pomoc obětem diskriminace. Komise v tomto ohledu kontaktovala vnitrostátní orgány.

Komise je potěšena, ve styku s vnitrostátními orgány, zvyšující se mírou souladu vnitrostátního práva s antidiskriminačními směrnicemi EU.

Komise podniká mnoho kroků na podporu členských států v boji proti diskriminaci. Například financuje velké množství iniciativ, které mají za cíl předcházet výskytu diskriminace nebo její výskyt snížit, jako například zvyšování povědomí, boj proti stereotypům, odborné vzdělávání nevládních organizací, odborů a právních profesí, a výměna osvědčených postupů mezi orgány zabývajícími se rovností. Jsou to nezbytné doplňky právního rámce EU.

Jak jsme celý rok zdůrazňovali, takzvané memorandum o porozumění mezi EU a Čínou o dovozu určitého druhu textilních a oděvních výrobků, uzavřené 10. června 2005, které zahrnuje 10 z přibližně 35 kategorií výrobků dovážených z Číny, pozbude platnosti 31. prosince 2007.

Tato dohoda představuje, ačkoli v omezené podobě, specifická ochranná opatření na čínské vývozy a nebere v úvahu dovozy do EU z ostatních třetích zemí.

Stále více organizací z tohoto odvětví vydalo varování týkající se potřeby přijmout opatření k omezení rostoucího dovozu textilu a oblečení do EU, která mají zabránit událostem z roku 2005, jako např. zpřísnění v současnosti platných omezení a jejich zavedení na nové kategorie v souladu s dohodami s Čínou a USA.

O přijetí jakých opatřeních se rozhoduje, i s ohledem na omezení dovozů, v zájmu ochrany výrobní kapacity a pracovních míst v textilním a oděvním průmyslu, sektoru významného v rámci EU ze společenského i ekonomického hlediska, zejména ve znevýhodněných regionech, kde je soustředěn?

Textil a konkrétně obchod s textilem s Čínou je významný bod programu Evropské komise pro konec roku 2007. V tomto směru je Komise soustavně znepokojena a brání zájmy evropského průmyslu.

Na pozadí zcela volného přístupu na trh EU čelí evropské společnosti orientované na vývoz textilu a oblečení vysokým celním tarifům a necelním překážkám, které brzdí přístup na strategicky důležité trhy a snižují tak možnost průmyslu posílit svou konkurenceschopnost. Práce vykonaná pracovní skupinou na vysoké úrovni, tj. akční plán pro přístup na trhy (MAAP), je nanejvýš hodnotná. Komise podporuje zavedení akčního plánu pro přístup na trhy v rámci svých dvojstranných setkání, stejně jako na mnohostranné úrovni s cílem hledat lepší přístupy na trhy. Úsilí se nadále bude soustředit na způsoby, jak snížit nebo eliminovat celní tarify nebo necelní překážky ve smyslu dvojstranného jednání nebo nástrojů, nebo prostřednictvím jiných nástrojů Světové obchodní organizace.

Konkrétně k problému čínského textilu, Komise by ráda připomněla, že podle Memoranda o porozumění mezi ES a Čínou podepsaného v Šanghaji v červnu 2005 budou odsouhlasené limitní hodnoty pro dovoz výrobků textilní a oděvní kategorie dne 31. prosince 2007 zvýšeny. Komise si je zcela vědoma významu textilního sektoru pro průmysl EU a zájmu určitých členských států a regionů na tomto sektoru. Komise ale nemá v úmyslu navrhovat zvýšení dovozních kvót určitých textilních a oděvních kategorií po roce 2007.

Memorandum o porozumění se týká i roku 2008. V zájmu zajištění hladkého přechodu v roce 2008 bude Komise úzce sledovat dovoz textilu z Číny. Za tímto účelem Komise zvažuje představení mechanismu dohledu bez jakýchkoli kvantitativních omezení formou jednostranného (pouze na straně EU) nebo oboustranného systému dohledu (na straně EU i Číny). V tuto chvíli probíhá diskuse na toto téma se všemi zúčastněnými stranami.

Komise vypracuje v dohledné době formální návrh, aby bylo formální rozhodnutí zveřejněno do konce října 2007.

Ani odborníci, kteří se zabývali otázkou agentur EU, neznají odpověď na některé ze základních otázek z důvodu nedostatku transparentnosti. Tedy:

Které generální ředitelství Evropské komise je v současnosti zodpovědné za jednotlivé decentralizované agentury?

Kolik zaměstnanců v příslušném generálním ředitelství Komise zodpovídalo za decentralizované agentury v každém z let 2000 až 2006 a kolik jich za ně zodpovídá dnes?

Jak velké byly finanční náklady rozdělené na správní, provozní a personální činnosti v jednotlivých generálních ředitelstvích Komise na tyto agentury v období od roku 2000 do 2006?

Jako odpověď na první otázku předkládá níže Komise váženému panu poslanci seznam geograficky decentralizovaných orgánů spolu s generálním ředitelstvím Komise zodpovědným za styk s nimi.

Zodpovězení dalších dvou otázek pana poslance si vyžádá značný průzkum a Komise dodá požadované informace jak nejrychleji to bude možné.

Název agentury

Generální ředitelství

Evropské středisko pro rozvoj odborného vzdělávání

Centre européen pour le développement de la formation professionnelle

(CEDEFOP)

Soluň (EL)

Vzdělání a kultura

Education et Culture

Evropská nadace pro zlepšení životních a pracovních podmínek

Fondation européenne pour l’amélioration des conditions de vie et de travail

(EUROFOUND)

Dublin (IE)

Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti

Emploi, affaires sociales et égalité des chances

Evropská agentura pro životní prostředí

Agence européenne pour l’environnement

(EEA)

Kodaň (DK)

Životní prostředí

Environnement

Evropská nadace odborného vzdělávání

Fondation européenne pour la formation

(ETF)

Turín (IT)

Vzdělání a kultura

Education et Culture

Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost

Observatoire européen des drogues et des toxicomanies

(EMCDDA)

Lisabon (PT)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Evropská agentura pro léčivé přípravky

Agence europeénne des médicaments

(EMEA)

Londýn (UK)

Podniky

Entreprises

Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu

Office de l’harmonisation dans le marché intérieur

(OHIM)

Alicante (ES)

Vnitřní trh

Marché intérieur

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci

Agence européenne pour la sécurité et la santé au travail

(EU BOZP)

Bilbao (ES)

Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti

Emploi, affaires sociales et égalité des chances

Název agentury

Generální ředitelství

Odrůdový úřad Společenství

Office communautaire des variétés végétales

(CPVO)

Angers (FR)

Zdraví a ochrana spotřebitelů

Santé et protection des consommateurs

Překladatelské středisko pro instituce Evropské unie

Centre de traduction des organes de l’Union européenne

(CdT)

Lucemburk (LU)

Překladatelství

Traduction

Evropská agentura pro obnovu

Agence européenne pour la réconstruction

(EAR)

Soluň (EL)

Rozšíření

Elargissement

Evropský úřad pro bezpečnost potravin

Autorité de sécurité alimentaire européenne (EFSA)

Parma (IT)

Zdraví a ochrana spotřebitelů

Santé et protection des consommateurs

Evropská agentura pro námořní bezpečnost

Agence europeénne de la sécurité maritime

(EMSA)

Lisabon (PT)

Energie a doprava

Energie et transports

Evropská agentura pro bezpečnost letectví

Agence européenne pour la sécurité aérienne

(EASA)

Kolín (DE)

Energie a doprava

Energie et transports

Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací

Agence européenne pour la sécurité des réseaux et de l’information

(ENISA)

Heraklion (EL)

Informační společnost

Société de l’information

Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí

Centre européen pour la prévention et le contrôle des maladies

(ECDC)

Stockholm (SE)

Zdraví a ochrana spotřebitelů

Santé et protection des consommateurs

Evropská agentura pro železnice

Agence ferroviaire européenne

(ERA)

Lille/Valenciennes (FR)

Energie a doprava

Energie et transports

Úřad pro dohled nad evropským globálním navigačním družicovým systémem Autorité de Surveillance européenne GNSS

(GSA)

Doprava

Evropská agentura pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích

Agence européenne pour la gestion de la coopération opérationnelle aux frontières extérieures

(FRONTEX)

Varšava (PL)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Agentura Společenství pro kontrolu rybolovu (CFCA)

Agence communautaire de contrôle des pêches

Stále v Bruselu,

bude přemístěno do Viga (ES)

Rybolov a námořní záležitosti

Pêche et affaires maritimes

Název agentury

Generální ředitelství

REACH

Evropská agentura pro chemické látky

Agence européenne des produits chimiques

(ECHA)

Helsinky (FI)

Podniky a průmysl

Entreprises & Industrie

Životní prostředí

Environnement

Enterprise and Industry

Enterprises & Industrie

Evropský institut pro rovnost žen a mužů

Institut européen pour l'égalité entre les hommes et les femmes

Vilnius (LT)

Zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti

Emploi, affaires sociales et égalité des chances

Agentura Evropské unie pro základní práva

Agence des droits fondamentaux de l'Union européenne

Vídeň (AT)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Institut pro bezpečnostní studia Evropské unie

Institut d’études de sécurité de l’Union européenne

(ISS)

Paříž (FR)

Podléhá Radě

Družicové středisko EU

Centre satellitaire de l’Union européenne

(EUSC)

Torrejon de Ardoz (ES)

Podléhá Radě

Evropská obranná agentura

Agence européenne de défense

(EDA)

Brusel (BE)

Podléhá Radě

Evropský policejní úřad

Office européen de police

(EUROPOL)

Haag (NL)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Evropská jednotka pro justiční spolupráci

Unité européenne de coopération judiciaire

(EUROJUST)

Haag (NL)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Evropská policejní akademie

Collège européen de police

(EPA)

Bramshill (UK)

Spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Justice, Liberté et Sécurité

Zpětný odkup strukturovaného dluhopisu řecké vlády v hodnotě 280 milionů EUR z penzijních fondů TEADY, TSEYP, TEAYFE a TEAPOKA, který provedla společnost J.P. Morgan, a vyplacení úroku nahromaděného během druhého čtvrtletí a peněz daňových poplatníků za první čtvrtletí ukazuje, jak velkou zodpovědnost nese Americké banka za správu rezerv penzijních fondů. Skutečnost, že finanční orgány dovolí drancování rezerv penzijních fondů, ukazuje riziko, kterému jsou tyto fondy vystaveny, když jsou předány do rukou soukromých subjektů, a jak jsou náchylné ke zneužití.

Co si Komise myslí o postupu nákupu a prodeje strukturovaného dluhopisu řeckého státu, který skončil zcela v penzijních fondech prokazatelně nelegálním postupem? Do jaké míry považuje Americkou banku za zodpovědnou a co může učinit, aby zajistila, že rezervy penzijních fondů nepadnou za oběť hledání zisku monopolních finančních institutů, ale budou místo toho použity ku prospěchu pracujících?

Komise neplní žádnou všeobecnou kontrolní úlohu fungování penzijních fondů v členských státech. Vzhledem k tomu, že uvedené informace se očividně týkají penzijních fondů zodpovědných za správu statutárních systémů penzijního pojištění (jako protiklad k zaměstnaneckým penzijním systémům), nic nenasvědčuje porušení ustanovení práva Společenství jako například směrnice 2003/41 o činnostech institucí zaměstnaneckého penzijního pojištění a dohledu nad nimi. Z tohoto důvodu nespadá předmětná záležitost do pravomoci Komise.