Seznam 
 Předchozí 
 Další 
 Úplné znění 
Postup : 2007/2094(INI)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : A6-0278/2007

Předložené texty :

A6-0278/2007

Rozpravy :

PV 27/09/2007 - 3
CRE 27/09/2007 - 3

Hlasování :

PV 27/09/2007 - 9.7
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P6_TA(2007)0422

Doslovný záznam ze zasedání
Čtvrtek, 27. září 2007 - Štrasburk Vydání Úř. věst.

3. Provádění zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původrovné (rozprava)
Zápis
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Dalším bodem je zpráva, kterou vypracovala Kathalijne Maria Buitenwegová jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, o provádění směrnice Rady 2000/43/ES z 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ. (2007/2094(INI)) (A6-0278/2007).

 
  
MPphoto
 
 

  Kathalijne Maria Buitenweg (Verts/ALE), zpravodajka. – (NL) Vážený pane předsedající, v první řadě musím poděkovat svým kolegům, kteří přispěli k vypracování tohoto dokumentu. Před sedmi lety jsem byla spoluzpravodajkou pro směrnici a nyní zde již probíráme zprávu o jejím provádění. Stanovisko Parlamentu bylo po celou dobu jednoznačné, kromě jednoho nebo dvou odpůrců, kteří, jak zanedlouho uvidíte, předložili pozměňovací návrhy. Velmi dlouho a detailně, ba někdy dokonce nekompromisně jsme například diskutovali o nesení důkazního břemene. Naštěstí jsme však nikdy nespustili z očí společný cíl a doufám, že také vy budete chápat tuto zprávu jako výsledek společné práce.

Roku 2000 jsme výraznou většinou hlasovali ve prospěch směrnice, kterou lze právem označit za revoluční. Diskriminace byla zakázána v celé Evropě – v oblasti zaměstnanosti, sociálního zabezpečení a bytové politiky, a směrnice zároveň uzákonila právo na rovné zacházení. Byla jsem a ještě stále jsem nesmírně pyšná na to, čeho jsme dosáhli. Komise, Rada a Evropský parlament vykonaly dobrou práci. To však samozřejmě neznamená, že by se věci v této oblasti výrazně změnily. Diskriminace v mnoha formách neustále přetrvává.

V posledních letech vzrostl počet i závažnost případů diskriminace a rasismu. V mnoha zemích je nezaměstnanost mezi přistěhovalci výrazně vyšší ve srovnání s ostatní částí populace v produktivním věku. Ve zvýšené míře se projevuje rasově motivované násilí. Legislativa hraje velmi důležitou roli při zamezování diskriminaci, neboť stanovuje normu. Seznamuje lidi s postoji Evropské unie, hovoří o tom, jak bychom se měli k sobě navzájem chovat a co bychom neměli v žádném případě tolerovat. Legislativa zároveň stanovuje i způsoby právního odškodnění pro oběti diskriminace.

Evropská komise momentálně velmi intenzivně zkoumá, zda jednotlivé členské státy řádně transponovaly pravidla EU do svého vnitrostátního právního systému. Hovořila jsem o tom tento týden s panem komisařem Špidlou a je jasné, že Komise má v tomto směru dobré záměry – s potěšením se postará o to, aby jednotlivé členské státy tuto legislativu zavedly. Za to vyjadřuji Komisi svou vděčnost.

Nemohu si pomoci, ale myslím si, že to celé potřebuje více elánu a energie. Tyto právní předpisy měly být zavedeny ještě v roce 2004. Uskutečnilo se hodně rozhovorů týkajících se citlivých otázek a náročných detailů, když však současná Komise převzala úřad, oznámili jste, že hlavní náplní vaší politiky budou opatření zaměřená na boj proti diskriminaci, a více než polovina funkčního období je už za vámi. Máte můj obdiv za všechno, co jste doposud vykonali, ale doufám, že ještě trochu víc přitlačíte na členské státy. Je to nutné.

Směrnici v plné míře zavedla méně než polovina členských států. V mnohých nebyla správně provedena definice přímé a nepřímé diskriminace, zastrašování a důkazního břemene. Některé členské státy jednoznačně zakazují diskriminaci v oblasti zaměstnanosti, avšak zákaz diskriminace v oblasti poskytování zboží a služeb považují za přehnaný. Toto jsou však přesně ta místa, kde se vyskytuje množství problémů.

Podívejme se například na vzdělávání. Podle nové Agentury Evropské unie pro základní práva jsou děti z romských rodin nevhodně umísťovány do škol pro mentálně postižené děti. Anebo vezměme si oblast bytové politiky; byty na prodej se běžně inzerují s poznámkou, že v komplexu „nežijí cizinci“. To je nepřípustné.

Zákaz diskriminace v dalších oblastech a také v oblasti zaměstnanosti musí okamžitě nabýt účinnosti. Vážený pane předsedající, zákon je účinný jedině tehdy, pokud lidé znají svá práva, ale podle Eurobarometru si jen 35 % dotázaných myslí, že jejich země má antidiskriminační zákony. Menší část stále tvrdí, že ví, co by dělala v případě, kdyby se ona sama stala obětí diskriminace. Jakým způsobem zaručí Komise, že zákon se stane realitou v životě lidí? Směrnice ukládá povinnost informovat lidi, ale jakým způsobem navrhuje Komise zajistit, aby byla tato povinnost prováděna?

Vážený pane předsedající, dokonce i v případech, kdy lidé vědí, že zákon existuje, může být jejich cesta stále plná překážek, protože občas se objevují problematická pravidla a požadavky. V některých zemích je například doba pro podání žaloby velmi krátká, například jen 30 dní. Naproti tomu samotný proces může být absurdně dlouhý a komplikovaný. Porušení antidiskriminačních zákonů musí vyvolat účinné, přiměřené a odrazující sankce. Velmi pěkně je to vyjádřeno v směrnici; my všichni jsme s tím souhlasili. Avšak jen málo zemí má přiměřené sankce.

Nastal čas pro pozitivní poznámku. Dobrou věcí je, že v současnosti prakticky všechny země mají subjekty pro rovné zacházení. To je velký úspěch a v mnoha zemích se tyto subjekty zabývají rasově motivovanou diskriminací a také diskriminací v jiných oblastech. Vítám tuto iniciativu. Naneštěstí ne všechny subjekty mají dostatek prostředků pro uskutečňování nápravy v této oblasti, a proto žádám Komisi, aby stejně tak zvážila tento fakt při vyhodnocování provádění antidiskriminačních zákonů. Může se k tomu Komise vyjádřit?

Vážený pane předsedající, na závěr bych ráda řekla, že jsem hrdá na tuto legislativu. Velký, ale ne dostatečný pokrok se udělal v oblasti provádění. V mnoha zemích ještě není provedena zcela. Ale dokonce i v zemích, kde proběhla do detailů, se musíme ujistit, že lidé jsou dostatečně informováni o svých právech, neboť pokud o nich nevědí, nemohou se jich ani dožadovat, což je v boji s diskriminací nesmírně důležité.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, vážená paní Buitenwegová, vážení členové Parlamentu, Komise vítá tuto zprávu o provádění směrnice 2000/43/ES z 29. června 2000, kterou se zavádí zásada rovného rovné zacházení s osobami bez ohledu jejich rasu nebo etnický původ.

Komise zaznamenala různé obavy, které vyjádřil Parlament, a ráda by zaměřila vaši pozornost na několik problémů. V souladu s procesem monitorování zavádění směrnice jednotlivými členskými státy Komise koncem června iniciovala řízení o porušení práva proti 14 členským státům, protože nezabezpečily řádné provedení směrnice ve vnitrostátním právu. Rád bych ještě podotkl, že v důsledku obav ze strany Komise už značný počet členských států doplnil, anebo naznačil, že je připraven doplnit svou legislativu.

Vzhledem k podobným informacím o provedení směrnice jednotlivými členskými státy, které jsme zaznamenali ve sdělení o rámcové strategii pro nediskriminaci a rovné příležitosti pro všechny z roku 2005, každoročně vydáváme souhrnnou zprávu skupiny právních expertů a zprávy jednotlivých států jsou k dispozici online.

Paní Buitenwegová správně naznačila, že subjekty zodpovědné za prosazování rovnosti hrají klíčovou roli v boji proti diskriminaci. To je také důvod, proč financujeme síť Equinet, která napomáhá výměně zkušeností a osvědčených postupů mezi subjekty zodpovědnými za rovné zacházení v jednotlivých členských státech.

Jak již naznačuje zpráva, sběr údajů je velmi citlivá záležitost. Bez něj by však nebylo možné stanovit rozsah diskriminace, ani si udělat představu o tom, zda jsou přijatá opatření účinná. Protože velké množství nashromážděných informací spadá do kategorie citlivých osobních údajů týkajících se rasového a etnického původu, náboženského přesvědčení nebo sexuální orientace, je třeba postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními směrnice 95/46/ES o ochraně osobních údajů.

Tato směrnice ukládá všeobecný zákaz zpracovávání citlivých osobních údajů. Umožňuje ale celou řadu výjimek především v případech, kdy osoba, jíž se zpracovávání takových údajů týká, dá k tomu svůj výslovný souhlas, anebo – a to cituji – zpracovávání údajů je nezbytné pro účely výkonu povinnosti a specifických práv v oblasti pracovního práva.

Členské státy jsou rovněž oprávněny – pod podmínkou poskytnutí vhodných bezpečnostních opatření – udělovat výjimky z důvodu závažného veřejného zájmu. Závisí pouze na členských státech, zda se pro účely vypracování statistiky rozhodnou sbírat údaje týkající se etnického původu s cílem bojovat proti diskriminaci. Tato statistika bude podléhat zavedení bezpečnostních opatření požadovaných směrnicí o ochraně osobních údajů.

Průzkum Eurobarometru o diskriminaci v Evropské unii ukazuje, že většina evropských občanů byla všeobecně připravena poskytovat anonymně osobní údaje v souvislosti se sčítáním lidu s cílem bojovat proti diskriminaci. Tři ze čtyř požádaných osob byly připraveny poskytnout osobní údaje o svém etnickém původu, náboženském přesvědčení anebo víře.

Takové informace jsou mimořádně důležité v kontextu pozitivních opatření zaměřených na zmírnění diskriminace a hluboko zakořeněného znevýhodněného postavení. Komise v únoru 2007 publikovala doporučení Evropské unie pro sběr a budování databáze údajů pro jednotlivé oblasti rovnosti, aby pomohla členským státům zlepšit postup při sběru údajů.

Tatáž studie Eurobarometru z ledna 2007 odhalila, že lidé se cítí být nedostatečně informováni o svých právech pro případ, že by se sami stali obětí diskriminace. Ačkoli se stupeň znalostí výrazně lišil – například mezi Finskem, kde 65 % dotázaných řeklo, že zná svá práva, a Rakouskem, kde na tuto otázku kladně odpovědělo pouze 17 %, – faktem zůstává, že průměr jen 32 % jasně ukazuje, jak jste právě uvedla, že aktivity pro zvýšení povědomí v této oblasti jsou důležitější než kdykoliv předtím.

Jsem přesvědčen, že naše současné aktivity podpořené akcí Evropský rok rovných příležitostí pro všechny – 2007, v rámci něhož se uspořádalo kolem 430 akcí na úrovni členských států, a evropskou kampaní „boj za různorodost a proti diskriminaci“ pomohou překonat nedostatečné povědomí.

Rád bych zmínil také programy odborné přípravy, které financujeme pro nevládní organizace, odborové organizace, právníky a společnosti.

Komise je odhodlaná použít jakýkoliv dostupný prostředek ke zlepšení situace Romů v Evropské unii. To znamená, že bude potřeba zajistit důsledné uplatnění směrnice 2000/43/ES, s využitím strukturálních fondů Společenství, především Evropský sociální fond, a pozvednout povědomí mezi Romy samotnými, jakož i všeobecné veřejné mínění o jejich právech a povinnostech.

Expertní pracovní skupina pro sociální a odbornou integraci etnických menšin, včetně Romů, předloží začátkem prosince zprávu, součástí níž bude soubor doporučení. Cílem skupiny je identifikace překážek, které brání integraci a podporování osvědčených postupů, tak jak je uplatňují veřejné instituce a společnosti.

V tomto kontextu vítám iniciativu Evropského parlamentu o otázkách vícenásobné diskriminace a určitě si koncem roku rád přečtu výsledky studie, která je vypracovávána pro Komisi. Je zřejmé, že nediskriminace sama o sobě nestačí k vytvoření rovných příležitostí pro určité skupiny, které jsou ve srovnání s ostatními většinou sociálně znevýhodněné: Komise proto požádala o vypracování hloubkové analýzy o osvědčených postupech, tak jak je uplatňují členské státy hlavně v oblasti politiky zaměstnanosti.

Komise považuje za stejně důležité, aby členské státy řádně uplatňovaly své vlastní zákony, ačkoli samotná existence legislativy jednoznačně nestačí. Naším cílem je posilovat ji výzkumem, zvyšováním povědomí, odbornou přípravou, výměnami osvědčených postupů, a tímto způsobem zabraňovat diskriminaci všude, kde je to jen možné, a přiměřeně odškodňovat její oběti, kde to možné není.

 
  
MPphoto
 
 

  Patrick Gaubert, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážení kolegové, chtěl bych poděkovat paní Buitenwegové za vykonanou práci, která je mimořádně kvalitní. Zpráva nastolila několik přímých a dobře promyšlených otázek a důkladně rozpracovala hlavní problémy spojené s prováděním směrnice.

Je pravda, že pouze velmi málo spoluobčanů náležitě zná svá práva pro případ, že se stanou oběťmi diskriminace. Prvořadým úkolem by tedy mělo být zabezpečení efektivnějšího rozšiřování informací, obzvláště nyní, kdy máme evropský rok rovných příležitostí pro všechny. Podporuji myšlenku poskytování dostatečných finančních zdrojů pro subjekty pověřené prosazováním rovnosti. V tomto procesu hrají klíčovou roli a, jak bylo správně uvedeno ve zprávě, je absolutně nezbytné, aby zůstaly nezávislé.

Velmi znepokojující je obava z neschopnosti některých členských států provést směrnici anebo z jejich neschopnosti provést ji úplně. Musíme přijmout všechna nezbytná opatření, aby všechny členské státy přijaly nezbytné zákony a aby každý jednotlivec, nezávisle na zemi, v níž žije, dostal stejný stupeň ochrany.

S ohledem na nejcitlivější problém, který představuje sběr osobních údajů, zpráva stanovuje, že musí být vykonáván způsobem, jenž bude respektovat soukromí jednotlivců, a bude vykonáván výhradně pro účely určování forem diskriminace, jíž mohou trpět menšiny. Nikdy se nesmí dostat do nebezpečné oblasti profilování na základě rasy, nýbrž musí poskytovat výhradně pouze informace potřebné k přesnému určení rozsahu diskriminace a tvorbě vhodných řešení.

Při principu zásadního významu, jakým je rovnost zacházení, se Evropa nemůže spokojit jen s poskytováním slovní podpory, Evropa nemůže být spokojená s tím, že zavede minimální právní předpisy, a Evropa se nemůže spokojit s pouhou úlohou pozorovatele. Musíme být ostražití, ale je jenom na nás samých, abychom jednali, byli v čele a zajistili, aby Evropa šla příkladem: čím více dokážeme v této oblasti vykonat, tím méně se vystavujeme výčitkám.

 
  
MPphoto
 
 

  Martine Roure, jménem skupiny PSE. – (FR) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dovolte mi, abych poděkovala paní Buitenwegové za její vynikající práci. Její zpráva má naši plnou podporu. Bohužel, z nedávných statistik vyplývá, že diskriminace v mnoha členských státech nadále zůstává závažným a přetrvávajícím problémem.

První zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva ze srpna 2007 zaznamenala nárůst rasově motivovaných trestních činů minimálně v osmi zemích Unie. Je to tím více znepokojující, že EU disponuje vysoce rozvinutou legislativou zaměřenou proti diskriminaci. Souhlasím však s tím, že členské státy tuto legislativu nedostatečně provedly a  zavedly pouze částečně. Lidé v Evropě nejsou dobře informováni a hlavně si neuvědomují, že mohou využít legislativu k uplatnění svých práv, pokud se stanou oběťmi diskriminace.

Jako zpravodajka Evropského roku rovných příležitostí pro všechny a rámcového rozhodnutí o boji proti rasismu a xenofobii jsem přesvědčena, že členské státy musí pracovat tvrději, aby se postaraly o řádné uplatnění evropské legislativy. Texty, které jsme vytvořili, musí být obšírněji propagovány, aby se s nimi lidé v Evropě mohli identifikovat.

Největším přínosem této směrnice o rovném zacházení je ustanovení o důkazním břemenu. Proto musíme trvat na realizaci praktických opatření, aby byla tato výhoda zpřístupněna ve všech členských státech EU.

Závěrem vyjadřuji přesvědčení, že je potřeba posílit evropský právní rámec pro boj proti diskriminaci, a to přijetím celoplošné směrnice, která by zahrnovala všechny formy diskriminace uvedené v článku 13 Smlouvy, a zároveň bych se ráda zeptala Komise, jak pokročila ve studiu proveditelnosti této směrnice.

 
  
MPphoto
 
 

  Sophia in ’t Veld, jménem skupiny ALDE. – (NL) Vážený pane předsedající, v Evropském parlamentu vydáváme zákony, ale samotné zákony nestačí k odstranění rasismu a xenofobie. Výroky politiků a jiných tvůrců veřejného mínění podporují atmosféru nenávisti a nesnášenlivosti, takže zákon zůstává mrtvou literou.

Skutečně bych ráda viděla, že Evropská komise bojuje proti diskriminaci v Evropě stejně důsledně jako například proti porušení tržních pravidel. Měli bychom chránit lidský kapitál v Evropě stejně rázně jako kapitál finanční. Jestliže můžeme napadnout Billa Gatese, rozhodně můžeme napadnout také společnosti a orgány, které se dopouštějí diskriminace. Víme, že vlády 14 států dosud nedosáhly souladu se směrnicí o rasové rovnosti v jednom či ve dvou aspektech, ale nezdá se, že by Komise nedočkavě vymáhala zachovávání předpisů, a spíše poskytuje členským státům příliš mnoho času na to, aby sladily svoji legislativu s jejími požadavky. Tento zákon měl být zaveden už před několika lety; vždyť Billu Gatesovi by něco takového neprošlo.

Pokud jde o boj proti terorismu a zločinnosti, nesmíme si dovolit posouvat branku. Některá opatření se vztahují pouze na některé skupiny a zdá se, jako by se jimi legalizovala diskriminace. Vezměme si například oprávnění policie zastavit a prohledat osoby, metody profilování, atd. Také integrační opatření mohou být někdy diskriminační a jsem ráda, že například integrační opatření, která se v mé zemi snažila zavést poslední vláda, soud následně zamítl, protože byla skutečně diskriminační.

Mezi různými návrhy upoutal mou pozornost návrh č. 4. Říká se v něm, že ochrana menšin a dodržování antidiskriminační legislativy je záležitostí, která se týká jednotlivých členských států. Jestliže existuje něco, co není národní, ale naší společnou evropskou hodnotou, tak je to evropská zodpovědnost zabezpečit pro každého evropského občana rovné zacházení, protože to je cílem evropské integrace a trh je jen čirým prostředkem k dosažení tohoto cíle.

Na závěr mi dovolte podotknout, že náboženská svoboda je významným a základním právem, ale nesmí být zneužita a nesmí dávat právo na diskriminaci na základě etnické příslušnosti. Například katolická škola nesmí zneužívat náboženskou svobodu jako záminku k vyloučení dětí s určitým etnickým pozadím, jestliže ve skutečnosti chce udržet školu pouze pro bílé. Na druhou stranu není automaticky rasistou ten, kdo kritizuje islám.

Konečně, vážený pane předsedající, zákony jsou důležité a je neobyčejně dobře, že máme tento zákon, ale všem nám záleží na tom, abychom udrželi atmosféru bez diskriminace.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Angelilli, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v první řadě chci poděkovat své kolegyni za její práci. Jako zpravodajka Evropského parlamentu pro práva menšin bych se ráda zaměřila na důležitou část této zprávy, která se týká romských dětí. Ráda bych upozornila všechny zde přítomné, že nejhoršími problémy diskriminace a vyloučení ze společnosti trpí právě děti.

V Evropě je na ulici mnoho, příliš mnoho dětí, které pocházejí z romského prostředí, nemají před sebou žádnou budoucnost, protože nedostaly přiměřené školní vzdělání a v mnoha případech jsou zcela negramotné. Těmto dětem není poskytována náležitá zdravotní péče, ani nutná očkování. V důsledku toho se stávají dětmi bez budoucnosti, neboť jim bylo odepřeno prožívat dětství, a proto jsou často nuceny žebrat, sbírat almužny téměř vždy v době školního vyučování, anebo skončí u nelegální práce.

Na základě zprávy se musí členské státy zavázat a zavést pozitivní politiky zaměřené proti diskriminaci. V tomto případě to mají být politiky, jež zaručí dětem právo na vzdělávání a jež budou od rodin těchto romských dětí požadovat, aby se přesvědčily, že jejich děti navštěvují povinné vyučování. Je potřeba zorganizovat vhodné kampaně, které povzbudí občany ke spolupráci se školami, aby se zabránilo případům diskriminace, vykořisťování a sociálního vyloučení dětí.

Na závěr chci říci, že je nepřijatelné, že příliš mnoho členských států, bohužel včetně mé vlastní země, Itálie, ještě jen čeká úkol transponovat ustanovení směrnice do svého vnitrostátního práva.

 
  
MPphoto
 
 

  Tatjana Ždanoka, jménem skupiny Verts/ALE. – Vážený pane předsedající, ráda bych vyjádřila své poděkování paní Buitenwegové za její zprávu, která upozorňuje na jeden z nejzávažnějších problémů Evropy, a to na problém rasové a etnické diskriminace.

Vážený pane komisaři, podle mého názoru by měla být Komise mnohem aktivnější při prosazování provedení směrnice o rasové rovnosti. Každý den se setkáváme s množstvím případů, které si žádají správné provedení směrnice na ochranu obětí. Ráda bych zmínila, že některé postupy související s jazykovou politikou je možno ve smyslu směrnice považovat rovněž za nepřímo diskriminační. Například v mé zemi, Lotyšsku, stejně jako v sousedním Estonsku, tedy ve státech, které mají vysoké procento etnických menšin, vládnou při přijímání do zaměstnání nepřiměřená jazyková kritéria, jako požadavek používat při komunikaci s úřady jeden jazyk. Pokud takovéto postupy vedou k nedostatečnému zastoupení rasových a etnických menšin v různých oblastech společenského života, domnívám se, že členské státy jsou povinny vypracovat politiky, jejichž cílem je zabezpečit rovný přístup a zabránit diskriminaci.

Je zde ještě další naléhavý problém. Rozdílné zacházení na základě národnosti je někdy možné považovat za nepřímou etnickou diskriminaci. Dochází k ní tehdy, je-li cílem politiky týkající se občanství vyloučit všechny ty, kteří pocházejí z menšinového prostředí – například Romy nebo Rusy.

Doufám, že evropské soudní dvory, jakož i Meziamerický soud pro lidská práva, které vyhlásily, že není možné připustit rasovou a etnickou diskriminaci na základě národnosti, nebudou méně progresivní a budou pečlivě monitorovat vliv politiky vycházející z národnostní příslušnosti na osoby patřící k jiným etnickým skupinám.

 
  
MPphoto
 
 

  Vittorio Agnoletto, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ačkoli je antidiskriminační směrnice velmi dobrou směrnicí významné etické hodnoty, několik evropských zemí dělá velmi málo nebo vůbec nic, aby provedly směrnici a její obsah do svého vlastního právního systému, ačkoli je ve skutečnosti rasová a etnická diskriminace na každodenním pořádku. Například Itálie čelí ze strany Evropské unie jednání o porušení předpisů, neboť neprovedla tuto směrnici.

Evropská unie zvlášť zdůrazňuje, že Itálii se nepodařilo transponovat pojem rasové obtěžování do vnitrostátního práva, že jí chybí zákon o důkazním břemenu a nedisponuje zvláštními opatřeními proti rasovému a etnickému zneužívání. Minulý rok v prosinci v samosprávné obci Opera nedaleko Milána skupina občanů vedená vůdci nacionální strany Lega di Alleanza doslova vyštvala a podpálila stany ukrývající asi třicet romských dětí. V Pávii vyhnali desítky Romů provázených pokřiky o „plynových komorách“. Na periferii Říma jen před několika dny v noci napadlo 40 útočníků zahalených do kapucí a vyzbrojených holemi, noži a molotovovými koktejly romský tábor v Ponte Mamolo.

Orgány místní správy v Itálii téměř každý den vyklidí jeden nebo více turistických táborů bez toho, že by Romové mohli uplatnit svá základní práva. Toto je konkrétní sociální ochrana, které se pro Romy dožaduje zpráva, a to zejména po rozšíření? Rád bych ještě zdůraznil, že sankce, které je možné použít v případě porušení vnitrostátních právních předpisů přijatých v souladu se směrnicí, musí být účinné, přiměřené a odrazující. Rád bych ještě poukázal na to, že 25. dubna jsme schválili...

(Předsedající přerušil řečníka)

 
  
MPphoto
 
 

  Frank Vanhecke, jménem skupiny ITS. (NL) Vážený pane předsedající, obávám se, že moje postřehy k této zprávě budou v určitém rozporu s tím, co v Parlamentu dosud zaznělo, jelikož ji považuji za absurdní. Na půdě instituce, která se nazývá demokratickou, vyznívá opravdu zvláštně, protože na základě velmi sporných směrnic vydává doporučení, která jsou, podle mého názoru, v konfliktu se základními právy a svobodami a v jistém smyslu i v rozporu se základními principy práva.

Pravdou je, že skutečná diskriminace menšin v Evropě anebo skutečný rasismus je, naštěstí, v současnosti už velmi okrajovým jevem, proti kterému se adekvátně a velmi náležitě bojuje. Zmiňovaná zpráva je o něčem docela jiném. Jedná se jen o další z nekonečného množství pokusů o zavedení pravidel, která budou později nahlodávat a ohrožovat svobodu projevu, vytvářejíce ovzduší vzrůstajícího psychického teroru, díky němuž domácí obyvatelé skončí tak, že budou muset ve své zemi pozitivně diskriminovat přistěhovalce. Je to opět další zpráva diskriminující ty, kteří nikam neemigrovali.

Takže já považuji za zcela trestuhodné obrácení důkazního břemene v případech diskriminace a v soudních procesech zejména v oblasti zaměstnání v zemích, které jsou právními státy, a kde jste považováni za nevinného, dokud vám není prokázána vina.

Zkrátka, tato zpráva se nezabývá diskriminací, ale je jakýmsi druhem legalizace politické korektnosti.

 
  
MPphoto
 
 

  Anna Záborská (PPE-DE). – (CS) Dovolte mi hned úvodem, abych poděkovala kolegyni Buitenwegové za práci, kterou udělala na této zprávě. Dovolte mi zároveň, abych se podívala na tuto problematiku z jiného zorného úhlu.

Rostoucí mobilita lidí nás nutí, abychom byli otevřenější k těm, kdo přicházejí do našich zemí. Toto otevření však začíná výchovou v rodinách. Je to v rodině, kde se děti nejdříve učí respektovat druhého. Rodina je první komunita, která by měla učit k otevřenosti, respektu a solidaritě. Výchova proti rasové a etnické intoleranci se musí stát viditelným pilířem všech dimenzí výchovy a vzdělávání, ať už se jedná o školy, nebo o společnost všeobecně. Výchova a vzdělávání se musí soustředit na etické základy, které posilují jednotu lidské rodiny.

Z tohoto důvodu se dnes stala otázka interakce mezi kulturami, stejně jako otázka míru a respektu k různosti politickými a bezpečnostními otázkami nejvyššího významu. Boj proti rasové diskriminaci se soustřeďuje hlavně na způsob, jakým chceme zabezpečit soužití mezi lidmi a národy na začátku nového století a tisíciletí. Samozřejmě, určitá legislativa je nutná, ale naše společnost by se měla vyrovnat s rasovou a etnickou diskriminací tak, že poctivě zhodnotíme minulost a společně budeme hledat budoucnost pro každou lidskou bytost, kde každý bude respektován ve své důstojnosti a neoddělitelných právech.

 
  
MPphoto
 
 

  Magda Kósáné Kovács (PSE). – (HU) Děkuji, pane předsedající. Jestliže se 60 % dotázaných lidí cítí být určitým způsobem diskriminováno, pak je to varování pro členské státy a pro Evropu.

Diskriminace na etnickém nebo rasovém podkladu stále existuje a musíme se mít na pozoru před jejím dlouhodobým pokračováním, protože Evropa se stále více diverzifikuje a etnické rozdíly jsou viditelné i v zemích, které se považovaly za mimoetnické a nyní se stávají domovem různých kultur.

Výborná zpráva paní Buitenwegové nám dává příležitost k hodnocení a k zamyšlení. Mezitím nám dnes Komise přislíbila další kroky v této oblasti, protože několik zemí selhalo v přiměřené implementaci směrnice. V důsledku toho je toto varování oprávněné a pomoc je nezbytně potřebná. Téměř každý z mých kolegů zdůraznil, že jestliže občané neznají své právo na ochranu před diskriminací, nebudou schopni je ani uplatnit.

Diskriminace na základě rasového nebo etnického původu přináší problémy také v širším kontextu, protože být členem nějaké etnické menšiny je v první řadě otázkou identity. Ve východní a střední Evropě jsme dosud neměli příliš pozitivní zkušenost, když šlo o snahu získat údaje v případě, že člověka považuje jeho okolí za „cikána“, což se zdá být spíše věcí životního stylu než samotné rasové identity. Agentura pro základní práva by mohla pro zlepšení této situace udělat mnoho.

Mám ještě dvě další připomínky. První; implementace směrnice může výrazně napomoci tomu, aby se romská komunita přestala hnát mimo Evropu. Druhá; s novými členskými státy se vynořily nové etnické bloky na mapě evropské historie. Je to smutné dědictví 20. století a dvou světových válek, jejichž rozpory stále přetrvávají a rány po nich se ještě nezahojily. Všichni jsme zodpovědní. Děkuji, pane předsedající.

 
  
MPphoto
 
 

  Sarah Ludford (ALDE). – Vážený pane předsedající, skutečně jsem uvítala, že Komise podnikla kroky v jednání o porušení vůči 14 členským státům za selhání v řádné implementaci směrnice.

Trápí mě, když vidím, že také můj vlastní stát, Spojené království, je na tomto seznamu. Jediným z problémů v případě mé země je, že definice nevyhovuje nepřímé diskriminaci. Samozřejmě, důvod pro spokojenost neexistuje ani pro stát, který má svou legislativu proti rasové diskriminaci už více než 40 let.

Tento problém si bude žádat silnou politickou vůli, avšak ještě méně uspokojivé je, že Rada nepovažovala tuto rozpravu za dost důležitou na to, aby se jí zúčastnila.

Se zájmem jsem si vyslechla statistiku citovanou panem komisařem Michelem, která uvádí, že tři ze čtyř Evropanů jsou ochotni anonymně poskytnout údaje o svém etnickém původu, a jsem ráda, že Komise udělala za poslední roky hodně práce v této oblasti a vytvořila příručku osvědčených postupů. Ušli jsme již dlouhou cestu od roku 1999, kdy jsem se odvážila v rámci svého návrhu zprávy o Evropském roce proti rasismu použít pojem „etnický monitoring“, kvůli kterému jsem musela čelit spršce námitek.

Jistě souhlasím s panem Gaubertem v tom, že musíme dávat pozor, aby se právě etnické a rasové údaje sesbírané pro potřeby objasnění a boje proti diskriminaci nestaly prostřednictvím rasového nebo etnického profilování nástrojem diskriminace.

Ráda bych se zeptala pana komisaře, v jakém rozsahu, kromě ochrany údajů, spadají zásahy policie, – která samozřejmě poskytuje služby, – do rámce diskriminačního zákazu například v jejím jednání při zastavení a vykonání osobní prohlídky. Je zřejmé, že tento zákaz se vztahuje na policii jako zaměstnavatele, avšak nikdy mi nebylo zcela jasné, do jaké míry se směrnice vztahuje na policejní operace.

(Předsedající přerušil řečnici)

 
  
MPphoto
 
 

  Marek Aleksander Czarnecki (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, když se podívám na situaci vzhledem k vykonávání směrnic Evropské unie včetně směrnice zavádějící zásadu rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, vidím, stejně jako zpravodajka, že mnohé členské státy věnují této směrnici velkou pozornost a přesahují dokonce rámec, který pokrývá. Až na malé výjimky se členské státy snaží zabývat celým spektrem zacházení s osobami. Zůstávají ještě určité mezery a opomenutí, na nichž je potřeba zapracovat. Někdy jsou nařízení obsažena v různých legislativních aktech, avšak to by nemělo být překážkou pro implementaci zákona na národní úrovni.

Věřím, že legislativní systém Evropské unie je na dobré úrovni. Problém spočívá spíše ve vědomí lidí, kteří se nechají diskriminovat jinými. V současnosti však musíme najít odpověď na následující otázku: Jak je možné budovat právní vědomí a vnímavost v našem globálním světě? Ve světě, kde z různých důvodů lidé soustavně mění místo svého pobytu...

(Předsedající přerušil řečníka)

 
  
MPphoto
 
 

  Philip Claeys (ITS). – (NL) Vážený pane předsedající, problémem zpráv, jakou je i zpráva od paní Buitenwegové, je, že sice začíná úctyhodnými principy a dobrými záměry, které jsou bohužel zcela vzdálené od skutečné reality. Samozřejmě, diskriminace na základě rasy nebo původu je trestuhodná. Otázkou je, zda je diskriminace také rozšířená, jak si to lidé vždy mysleli. Poslední výroční zpráva EUMC, Evropského střediska pro sledování rasismu a xenofobie, hovoří o nárůstu tohoto jevu, avšak neposkytuje konkrétní čísla, která by to potvrdila. EUMC dokonce nedokázalo nabídnout ani definici toho, co je vlastně diskriminace.

Příliš často jde o domněnku, že prakticky všechny problémy, které souvisejí s imigranty, jsou důsledkem jejich údajné diskriminace. Tento fakt má katastrofální následky, protože celé populační skupiny zbavuje osobní zodpovědnosti. Politika zacházení v rukavičkách a kultura hledání obětí problém jen zhoršily a jsem rád, že mohu podpořit menšinový názor vyjádřený panem Koenraadem Dillenem.

 
  
MPphoto
 
 

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Vážený pne předsedající, dámy a pánové, nejdříve mi dovolte, abych ocenila konzistentnost a kvalitu této zprávy a také zdůraznila důležitost obsahu se zřetelem ke zlepšení života lidí a rozvoje společenství. Ve svém příspěvku bych ráda zaměřila pozornost na vzdělávání v implementování evropských principů a  ustanovení v oblasti rovného zacházení s jednotlivci.

Zpráva velmi vhodně zdůrazňuje fakt, že zákony jsou efektivní, pouze pokud obyvatelé znají svá práva. Ještě stále přetrvává požadavek informovat a vzdělávat občany, aby se dokázali ozvat, a tedy v konečném důsledku se uměli bránit. To se však dá uskutečnit jen tehdy, když mají lidé odvahu mluvit, psát a chopit se svých práv, aby se fenomén diskriminace odstranil.

Zároveň je pro přežití jakéhokoliv společenství nesmírně důležitá výchova k toleranci. Správnou cestou, která vede k odstranění těchto problémů, je učit se žít s jinými lidmi, přijímat jejich rozdíly ne jako něco negativního, ale jako možnost ke složení jednoho celku.

 
  
MPphoto
 
 

  Genowefa Grabowska (PSE). – (PL) Vážený pane předsedající, Evropská unie má kvalitní zákony, pevně zavedené antidiskriminační standardy a připravované směrnice. Chtěla bych pogratulovat své kolegyni k této zprávě, kterou dnes prezentovala. Členské státy postupně zavádějí to, o čem se zde rozhodne. Státy mají ve svých ústavách antidiskriminační klauzule a mají zákony, které by měly chránit občany před diskriminací. Proč je pak současná situace tak špatná? Proč máme ještě stále tolik případů diskriminace, s nimiž si nedokážeme poradit?

Zdá se mi, že problém spočívá ve dvou rovinách. Za prvé v informacích a za druhé v realizaci požadavků. Chtěla bych se zaměřit na oblast informací. Za zprostředkování informací nenesou zodpovědnost jen vlády. V konečném důsledku vláda neposkytuje mnoho informací o podstatě diskriminace obyčejným lidem. Zdá se mi, že tato úloha by měla ve větší míře patřit nevládním organizacím, které mohou vhodně působit v konkrétních oblastech společnosti, u konkrétních skupin obyvatel a poskytovat jim informace o tom, co znamená přistěhovalectví. Jen se zkuste zeptat imigrantů, starších žen nebo svobodných matek, zda se cítí být diskriminovány. Řeknou vám: „Ne, to je náš osud. Je to jen smůla.“ Potřebují najít samy sebe; potřebují pomoc s vyřizováním na úřadech a v jednání s orgány.

Uvítala bych, kdyby se Evropský parlament zapojil do přípravy kodexu postupů, který by byl závazný pro různé organizace. Chci ještě říci poslední věc. Doufám, že projekt Evropské unie, žlutý kamion cestující po Evropě s výstavou proti diskriminaci a akce Evropský rok rovných příležitostí není ještě vším, co jsme schopni v této oblasti udělat. Udělejme víc na pomoc těm, kteří jsou vystaveni diskriminaci.

 
  
MPphoto
 
 

  Wiesław Stefan Kuc (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, zavedení zásady rovného zacházení s osobami bez ohledu na rasový nebo etnický původ, barvu pleti, přesvědčení nebo náboženství představuje neustálou a pokračující aktivitu. Každý krok k cíli můžeme považovat za velký úspěch. Je nemožné změnit postoje všech za jeden den. To by se každý musel zbavit svých přirozených podmínek, které by měly zlepšit život, a bojovat proti všemu, co by toto zlepšení mohlo potenciálně ohrozit. Každopádně je nutné, abychom se všemožně snažili odstranit právní, sociologické a ekonomické překážky, poskytovat vzdělávání, vytvářet podmínky pro harmonické soužití a také měnit své negativní postoje vůči jiným lidem bez ohledu na rozdíly mezi námi. Na závěr bych chtěl vyjádřit svůj absolutní nesouhlas s názorem týkajícím se postojů, který vyslovil pan Vanhecke.

 
  
MPphoto
 
 

  Neena Gill (PSE). – Vážený pane předsedající, ačkoli vítám toto oznámení Komise, je mi líto, že navzdory tomuto a ostatním zákonům se diskriminace v rámci EU nesnížila, ale naopak výrazně vzrostla.

Ráda bych reagovala na kolegy z extrémní pravice, kteří tento fakt zpochybňují, protože se mi během tohoto roku podařilo setkat se přibližně s 500 lidmi z náboženské komunity Sikhů ve Francii, Belgii, Itálii a v Německu a všichni popisovali šokující případy nehorázné diskriminace namířené proti nim pouze kvůli jejich vzhledu, kvůli tomu, že nosí turban.

Od roku 2004 bylo mnoho sikhských chlapců vyloučeno ze škol ve Francii, protože odmítli odložit turban. Podobné případy jsou známé také v Belgie a v Německu.

Zatímco francouzský Nejvyšší soud rozhodl, že Sikhové mohou být na fotografii řidičského průkazu s turbanem, francouzské ministerstvo to ještě 24 hodin od tohoto rozhodnutí výslovně zakázalo.

Na letišti v Bruselu pravidelně vyzývají muže ze sikhské komunity, aby si sundali turban, což je považováno za vážnou urážku.

Navíc každý týden dostávám telefonáty z Itálie o tom, jak lidé nemohou normálně pracovat pouze proto, že jsou Sikhové. Tyto případy jsou evidentně porušením všeho, co žádá tato zpráva a propaguje Komise.

Chtěla bych se proto zeptat pana komisaře, co on a celá Komise dělá pro odstranění těchto případů diskriminace. Nedá se zde mluvit o jednotě a různosti a pak ignorovat činnost vlád mnoha členských států.

Gratuluji zpravodajce, paní Buitenwegové, k této zprávě a děkuji jí za to, že předložila opatření, která, jak doufám, přinesou jisté zlepšení těm, kteří jsou vytlačováni na okraj kvůli nevědomosti a nedostatku úcty vůči jiným kulturám.

Na závěr upřímně věřím, že v tomto roce stejných příležitostí a v příštím roce dialogu mezi kulturami uděláme všechno pro to, aby naše skutky odrážely to, co říkáme.

 
  
MPphoto
 
 

  Jan Tadeusz Masiel (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, je zřejmé, že ve 21. století musíme všichni podporovat boj proti diskriminaci. I já jsem zastáncem této zprávy, i když věřím, že předsudky jsou založeny spíše na kultuře, civilizaci a náboženství, než na rasovém nebo etnickém základě. Chtěl bych mimochodem dodat, že by pro nás v Evropě bylo jednodušší dodržovat antidiskriminační principy, kdybychom zavedli politiku kontrolované imigrace pro lidi, které jsme v našich zemích chtěli mít, z čehož vyplývá, že nikdo se nebude chovat agresivně nebo nepřátelsky vůči partnerovi, kterého si sám vybral.

Tato zpráva v podstatě mluví o právech přistěhovalců. Uvažujme však také o jejich zodpovědnostech. Bylo by jednodušší nediskriminovat cizince a lidi z jiných kultur, kdyby se oni chovali s úctou ke kultuře a tradicím země, do níž přišli a do níž chtějí a nikoliv si vytvořili svůj stát ve státě v rámci Evropy, která, a to musíme uznat, má své kořeny v křesťanství.

 
  
MPphoto
 
 

  Emine Bozkurt (PSE). – (NL) Vážený pane předsedající, jsem vděčná paní Buitenwegové za výbornou práci, kterou odvedla v této zprávě. Diskriminace a rasismus, ať už jsou kdekoliv, na trhu práce, ve sportovních klubech nebo ve škole, jsou útokem na hodnoty, kterých si my v Evropě hluboce vážíme. Na všech úrovních (evropské, národní a místní) potřebujeme kombinovaný přístup. Zákonodárci, politici i samotné oběti diskriminace zde hrají důležitou roli. Obyvatelé Evropy si musí být vědomi svých práv a mít k dispozici prostředky k jejich dosažení.

Naléhavě žádám Komisi, aby konala svou povinnost a dohlédla na to, aby směrnice o rasové rovnosti byla provedena rychle a správně. Směrnice představuje krok správným směrem, ale její účinnost závisí na jejím řádném provádění členskými státy. Vyzývám Komisi, aby prokázala morální vedení, na které roku 2004 apeloval pan Barroso a které je také velmi potřebné. Diskriminace se v Evropě stále ještě běžně vyskytuje i v roce 2007, ačkoliv je to Evropský rok rovných příležitostí pro všechny. Právě teď, když to některé skupiny nemají nejlehčí (konkrétně mám na mysli postavení muslimů v Evropě), potřebujeme lidi, kteří se zasadí proti diskriminaci v jakékoliv oblasti.

Také bych uvítala, kdyby Komise rozšířila antidiskriminační opatření na všechny možné formy diskriminace.

 
  
MPphoto
 
 

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Vážený pane předsedající, rád bych pogratuloval zpravodajce k přípravě zprávy, která, jak doufám, pomůže chránit lidi před rasovou a etnickou diskriminací a zabezpečí větší úspěchy v uplatňovaní práva na odškodnění.

Máme hodně práce s hledáním způsobů efektivní realizace směrnic o etnické rovnosti a rovnosti v zaměstnání. Obyvatelé zejména nových členských států EU ještě stále neznají svá práva; buď nemají dostatek času, nebo je pro ně z finančního hlediska nemožné hájit svá práva. Ve většině zemí ti, kteří trpí diskriminací, nejsou schopni spojit své síly a vytvořit silnější seskupení na obranu svých kolektivních práv. Je těžké sbírat informace o těchto ožehavých problémech prostřednictvím identifikování nepřímé diskriminace nebo posuzováním rozsahu diskriminace ve společnosti. Proto Evropská komise čelí problémům s dohledem nad implementací směrnic a s určováním důvodů nešťastných situací, v nichž je diskriminace přítomná.

Podporuji doporučení svých kolegů na vyčlenění větších zdrojů nevládním organizacím, jež informují občany a poskytují právní pomoc obětem diskriminace. Velmi důležitá je také úloha médií.

Svým kolegům bych chtěl říci následující: Každý z nás má svou kancelář v zemi, v níž byl zvolen. Mohli bychom tam poskytovat a financovat primární právní konzultace, během nichž by se lidé mohli informovat o právních aktech zakazujících diskriminaci a o možnostech uplatnění práva na legální odškodnění. Zkrátka, mohli bychom lidem pomoci přímo.

Mohli bychom aktivněji mobilizovat politickou vůli k posílení boje proti rasové diskriminaci a nerovnosti v zaměstnání.

 
  
MPphoto
 
 

  Louis Michel, člen Komise. − (FR) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás na začátku ujistil, že samozřejmě odevzdám svému kolegovi panu Vladimíru Špidlovi pozitivní vyjádření, která jsem si vyslechl v souvislosti s jeho aktivitami. Věřím, že obdiv je opodstatněný, a určitě jej zprostředkuji dál. Určitě mu také odevzdám připomínky Evropského parlamentu, jeho naléhavé žádosti a očekávání v souvislosti s prací, kterou je ještě třeba udělat.

Úvodem bych chtěl objasnit jednu věc. Určitě se neztotožňuji, a Komise je také nesdílí, s jistými předloženými názory, které odrážejí tendenci vedoucí k vyloučení, a jsem rád, že jsou opravdu jen okrajové. Podobně se musím vyjádřit také k tvrzení o existenci hrozby vytvoření státu v křesťanském státě, nebo v rámci křesťanské Evropy. Tím nechci říct, že nerespektuji jednotlivce, kteří smýšlejí tímto směrem, ale cítím povinnost připomenout vám, že Evropa nábožensky, filosoficky ani politicky nemluví jen jedním hlasem. Věřím, že občas je užitečné zdůraznit i takovou evidentní skutečnost.

Paní Buitenwegová a paní In’t Veldová správně poukázaly na zásadní problém, kterým je provádění směrnic do národního práva. Komise si plně uvědomuje potřebu vyvíjet tlak na ty členské státy, které ještě nesladily své právní předpisy s evropskou legislativou. Komise sdílí tento zájem s orgány, které dohlížejí na důležité problémy v členských státech; jak jistě víte, těmto orgánům a organizacím pro rovnost ochotně poskytujeme stabilní podporu.

, člen Komise. − (FR) V současnosti posuzujeme vliv nové iniciativy, přičemž proces zkoumání jejích účinků na diskriminaci už začal. Je zřejmé, že potřebujeme znát rozsah problému. Vedeme rozhovory se širokou veřejností, s nevládními organizacemi a sociálními partnery v rámci společnosti a v Evropském parlamentu. Pokud všechno půjde dobře, v lednu 2008 by zpráva o posouzení dopadu měla být hotová. Dalším krokem budou konzultace mezi jednotlivými odděleními v březnu a dubnu 2008. Tato iniciativa bude začleněna do pracovního programu pro rok 2008, který se v současné době ještě připravuje a bude vydán koncem října nebo začátkem listopadu. Pokud bude přijat tak, jak je navrhován, Komise dostane návrh v červnu 2008 a jeho uskutečňování bude moct následně začít.

V podstatě se naše smýšlení a analýzy podobají těm, které ve svých příspěvcích představili poslanci Parlamentu, nebo alespoň většině z nich, a rád bych jménem Komise ocenil výbornou práci paní Buitenwegové. Co jsme zde viděli, je příkladem toho, jak podstatná může být role Parlamentu v prosazování Evropy založené na právech osob, respektující menšiny a samozřejmě všechny své občany.

 
  
MPphoto
 
 

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat dnes, 27. září 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

 
  
MPphoto
 
 

  Lívia Járóka (PPE-DE), písemně. – (HU) Ráda bych pogratulovala své kolegyni paní Kathalijne Buitenwegové za zprávu, kterou připravila, a zároveň bych chtěla zaměřit pozornost na několik zásadních problémů.

Právní vědomí evropských občanů je převážně omezené a samy oběti nespravedlivé diskriminace, jinými slovy etnické menšiny (a to zejména Romové), téměř vůbec neznají příslušné právní předpisy nebo instituce, které jim nabízejí právní ochranu. Z tohoto důvodu se jen velmi málo případů diskriminace dostává v Evropské unii před soud. Navíc finanční pokuty uložené v těchto případech jsou absurdně nízké, zejména v porovnání s podobnými soudními procesy ve Spojených státech. Členské státy by měly mít zodpovědnost a povinnost informovat a vzdělávat veřejnost s cílem zajistit, aby co nejvíce obyvatel znalo svá práva a možnosti.

Střediska pro lidská práva jsou občanům vzdálená; a nebudu příliš přehánět, když řeknu, že fungují pouze na papíře, bez aktivní účasti na straně poškozených. Dalším problémem je to, že fungování těchto středisek je do velké míry závislé na vládách jednotlivých členských států, a to konkrétně v oblasti financování, infrastruktury, lidských zdrojů a politiky.

Na evropské úrovni potřebujeme zavést efektivní systém kontroly zodpovědnosti a monitorování a také přinášet systematičtější výroční zprávy, abychom tak mohli zjistit, zda střediska pro lidská práva fungují nezávisle.

 
  
MPphoto
 
 

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Zpráva o rovnosti žen a mužů v Evropské unii (2007) nám dává příležitost vzdát poctu závazku Evropské unie vůči právům žen, jenž existuje už od roku 1957. Avšak jak ukazují poslední statistiky vytvořené při přijetí Rumunska a Bulharska do Unie, se současnou situací se jen těžko můžeme spokojit.

Na prvním místě vstup na trh práce a postavení na pracovním trhu z velké části mnohé ženy diskriminuje. Třicet dva let od zavedení směrnice Rady, která požadovala, aby ženy a muži dostávali za stejnou práci stejnou mzdu, je v průměru 15% rozdíl stále příliš velký.

Za druhé, dosažení rovnosti žen a mužů vyžaduje větší snahu v boji proti sociálnímu vyloučení a nerovnému zacházení zejména ve venkovských oblastech, kde ženy pracující po boku zemědělců jako jejich asistující manželky mohou v případě rozvodu anebo v souvislosti s dědictvím či přístupem k majetku utrpět vážnou nespravedlivost. A tyto ženy nejsou vždy brány v úvahu ve statistických analýzách.

Naléhavě potřebujeme dát různým částem legislativy praktický účinek. Úkolem Evropské unie v tomto životně důležitém úsilí je pomocí zvyšování právního vědomí a efektivnější prevence zajistit, aby se kultury národů vyvíjely a sbližovaly.

 
Právní upozornění - Ochrana soukromí