Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 24. října 2007 - Štrasburk

17. Výroba opia pro lékařské účely v Afghánistánu (rozprava)

  Předsedající. - Následujícím bodem je zpráva (A6-0341/2007) pana Cappata jménem Výboru pro zahraniční věci s návrhem na doporučení Evropského parlamentu Radě o výrobě opia pro lékařské účely v Afghánistánu (2007/2125(INI)).

  Marco Cappato, zpravodaj. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, v této zprávě navrhujeme, aby se Parlament chopil iniciativy a připravil návrh Radě, zejména v kontextu společné zahraniční a bezpečnostní politiky, k problému výroby opia v Afghánistánu.

Naším výchozím bodem je zjištění, že doposud dosažené výsledky jsou nedostatečné. Za poslední dva roky se výroba opia, používaného na přípravu heroinu, zvýšila o 50 %. Zdá se, že nedokážeme najít účinné prostředky na snížení tohoto obrovského množství produkce, která celá slouží na obohacení přirozeně ne pěstitelů, zemědělců, ale velkých mezinárodních drogových mafií, teroristů a Tálibánu.

Tato zpráva vychází i z dalšího předpokladu: že zároveň panuje skutečně velmi nedostatečný přístup k lékům na tišení bolesti. Okolo 80 % světové populace nemá vůbec žádný přístup k těmto lékům. Přirozeně se obě tyto otázky dají považovat za zcela oddělené, ale domnívám se, že je úlohou politických institucí mít pragmatický přístup, a tedy chápat, že když čelíme obrovskému objemu produkce, která se používá na výrobu heroinu, a zároveň výrobek stejného zemědělského původu je velmi nedostatkový, měly by se dát tyto dva výchozí body zkombinovat.

Pozměňovací návrhy předložené ve Výboru pro zahraniční věci a paní Gomesovou jménem Socialistické skupiny v Evropském parlamentu, stejně jako návrhy předložené na plenárním zasedání Skupinou Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů, pomohly zabezpečit, že dnes předložený návrh není alternativní, tedy negativní návrh, volající po okamžité změně doposud prosazované politiky.

Vás, Radu a Komisi, žádáme, abyste zkusily experiment, začít několik zkušebních projektů, které by přesunuly zpracování části úrody doposud používané pro výrobu heroinu na výrobu léků na tišení bolesti. Na straně poptávky by se rovněž dala rozběhnout politika, která by léky na tišení bolesti dostala na kontinenty, jako je Afrika a Asie, které jsou prakticky bez těchto přípravků.

Zpráva, která vzešla z výboru pro zahraniční věci, s přihlédnutím na předkládané pozměňovací návrhy, se mi proto zdá v zásadě vyvážená. Vychází z velmi jednoduchého předpokladu, že je pravděpodobně (já si myslím, že určitě) jednodušší spolupracovat s farmáři, pokud jim navrhneme přeměnit část jejich produkce na legální výrobu, namísto toho, abychom jednoduše přišli s politikou likvidace, vypálení a ničení porostů. Takový přístup přináší opět další důvod ke konfliktu s místními obyvateli a ukázalo se, přinejmenším doposud, že je kontraproduktivní a neužitečný.

Proto doufám, že kromě pochopitelné oficiální linie, jíž se drží evropské vlády i afghánská vláda a která prosazuje potřebu bojovat s výrobou opia, že kromě této oficiální linie bychom mohli vyslat jiné poselství, a Evropský parlament je zřejmě svobodnější než jiné instituce, aby předložil takový návrh. Už jsme tuto zodpovědnost převzali a doufám, že to potvrdíme zítra při hlasování. Máme větší svobodu než jiní navrhnout, aby se tyto alternativní experimenty realizovaly a hodnotily pragmaticky, ne ideologicky.

Každý z nás má své vlastní názory na mezinárodní politiku a drogy a na mezinárodní politiku v Afghánistánu. Tato zpráva není myšlená jako ideologický návrh, ale jako praktický pokus pomoci při hledání řešení problému, který je skutečně celosvětovou tragédií.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, chtěla bych velmi poděkovat panu Cappatovi – tante grazie!

Vítám tuto velmi aktuální diskusi o problematice drog (a speciálně o problematice drog v Afghánistánu), která, jako víme, je velkým, komplikovaným problémem v politickém a bezpečnostním kontextu.

Nedávno jsme měli mnoho diskusí v New Yorku. Během Valného shromáždění OSN se tam uskutečnilo mnoho velmi důležitých jednání s prezidentem Karzáím, generálním tajemníkem OSN Pan Ki-munem a s velkým počtem zemí. Tyto rozhovory se soustředily právě na celou tuto komplikovanou otázku.

Dnešní rozprava přispívá k širší diskusi o obnově Afghánistánu, ale i o úloze drog. Dovolte mi též pochválit vás za ustanovení delegace Evropského parlamentu pro vztahy s Afghánistánem. Máme živý zájem o tuto vaši práci a považujeme ji za velmi důležitou.

Drogový průmysl Afghánistánu představuje obrovský problém pro pokrok v budovaní státu. Nejnovější zpráva Rozvojového programu OSN je znepokojujícím čtením. Objem pěstování i zpracování máku naneštěstí výrazně vzrostl. Nejvíc jsou postižené jižné provincie Afghánistánu se 70 % celkové produkce. Silná vazba mezi aktivitami povstalců a drogovým hospodářstvím určitě není překvapením. Nesmíme však přehlížet ani pozitivní vývoj, zejména v stabilnějších oblastech země, kde se dosáhlo reálného zlepšení zdravotnictví a vzdělávání, jakožto i hospodářského růstu.

V třinácti provinciích severního a středního Afghánistánu se mák skutečně nepěstuje. To je přinejmenším velmi slibné a dá se na tom stavět. Zpráva pana Cappata poskytuje komplexní obraz této situace (a já bych vám měla poděkovat za povzbuzující poznámky o činnosti Komise) a naprosto správně zdůrazňuje zodpovědnost Afghánistánu za řešení problému opiového průmyslu. V tom se zcela shodujeme.

Musím však říct, že nemohu, aspoň zatím, souhlasit se závěry, ke kterým tato zpráva dospěla a které navrhují legalizovat opiový mák na lékařské účely, i když jen pokusně. Na první pohled to může vypadat jako přitažlivý návrh, ale naneštěstí ve složitém afghánském drogovém problému neexistují jednoduché odpovědi.

Dovolte mi podělit se s vámi o některé své obavy. V zemích, jako je Austrálie, Turecko a Indie, které už vyrábí surové opium pro lékařské účely, zpravidla funguje účinná vymahatelnost práva a na jejich území též neprobíhá rozsáhlý konflikt. I tak je provádění velmi složité. Tam, kde nejsou tyto podmínky splněné, okamžitě dochází k odklonu od legálního pěstování opia, jako jsme to viděli v Peru a Bolívii. Je zřejmé, že v případě Afghánistánu by se zákonné pěstování bohužel prostě přidalo k nezákonnému pěstování, namísto toho, aby ho nahradilo. Legální výroba opia je též pro místní pěstitele neatraktivní, protože jejich příjmy by byly jen okolo 25–30 % z toho, co nyní mohou dostat na černém trhu.

Zavedení takovéhoto systému je složité a uskutečnitelné jen s dotacemi na sledování kvality a distribuci zdravotnických výrobků. Měli bychom to podporovat z peněz daňových poplatníků? Afghánská vláda, která je, jak každý ví, slabá a má slabé instituce, naneštěstí v současnosti (a proto jsem řekla „zatím“) není schopná takový systém kontrolovat.

V některých oblastech země jednoduše neexistuje veřejná správa, a to nechejme prozatím bokem dobrou správu věcí veřejných. To platí zejména o nestabilních jižních provinciích, kde se vyrábí převážná část opia. Samotná afghánská vláda navíc rozhodně nedovoluje (a to je důležitý argument) jakoukoliv legální výrobu opia.

V této perspektivě není politické poselství zprávy skutečně tím správným signálem našim afghánským partnerům. Mohlo by se dokonce obrátit proti nám. Tvrdou a nepopíratelnou pravdou je, že obnova v Afghánistánu si vyžádá mnohem víc času a peněz. Bude si to žádat i vytrvalost, pokud chceme této zemi postižené vojenským konfliktem přinést trvalý rozvoj.

Pokrok v budovaní státu je možný jen při větším odhodlání, i u politického vedení Afghánistánu, zejména na místní úrovni. To bylo, mimochodem, poselství, které jsme odevzdali v New Yorku. Souhlasím s tím, že je nejvyšší čas otevřeně se postavit korupci. My jsme to nejen řekli, ale snažíme se v tom i pomoci budováním kvalitního právního systému a policie, která by skutečně fungovala, abychom přesvědčili obyčejné Afghánce, kteří jsou často skeptičtí.

Cesta vpřed je jasná. Vede přes afghánskou národní strategii kontroly drog, kterou schválilo mezinárodní společenství a která obsahuje všechny potřebné prvky. Zaslouží si naši jednomyslnou podporu, neboť je to komplexní strategie, která zahrnuje zákaz, informování veřejnosti, trestní stíhání známých obchodníků s drogami a podporu místního rozvoje.

Tam, kde se využívá taková opatrná směs politik, už zemědělci natrvalo zrušili pěstování máku. V tomto kontextu se Komise domnívá, že návrh na legalizaci opiového máku by jednoduše mohl podkopat práci, která už probíhá v jiných oblastech, zejména co se týká právního státu a udržování pořádku.

  Carlo Fatuzzo, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nemám vůbec žádné pochybnosti o tom, že pan Cappato, který je mým dlouholetým přítelem, se vážně snaží přispět k boji proti drogám ve světě a pomoci nešťastným mladým nebo starším lidem, kteří trpí na pokraji smrti a kterým mohou drogy pomoci. Bohužel ho však nemohu následovat.

Opakuji, že bohužel nesdílím názor pana zpravodaje. Problém podle mne pramení z faktu, že jeho návrh se týká Afghánistánu, státu, ve kterém nedostatek bezpečnosti ani nemůže být větší. Ano, Irák je zřejmě méně bezpečný, ale Afghánistán je sotva místem, kde se dá začít s přesvědčováním zemědělců, aby zrušili velmi lukrativní pěstování máku a aby přešli k plodinám, které jsou slušnější, víc vyhovují Starému zákonu a jsou ve větším souladu s civilizovanými zemědělskými postupy, které my všichni dobře známe.

Zpráva samotná velmi jasně uvádí, že největší množství drog na světě, přibližně polovina, pochází z Afghánistánu a že pěstování opia je tam nelegální. I přesto, že je to nelegální, je země zdrojem poloviny surovin, které zabíjejí naše mladé lidi nebo z nich dělají kořist obchodníků s drogami, kteří, jak víme, je přivedou k užívání drog, a tím poškozují je i společnost jako celek.

Domnívám se, že je jen jedna účinná zbraň v boji proti všem obchodníkům s drogami, počínaje afghánskými pěstiteli, kteří jsou, podle mého názoru, prvními obchodníky s drogami. Naše neschopnost je kontrolovat a monitorovat znamená, že jediný způsob boje proti drogám je prevence, a tedy snaha co nejvíc omezit pěstování opia.

Z tohoto důvodu je skupina PPE-DE proti této části zprávy pana Cappata a domnívám se, že to, co říkám, musí být jasné každému, ať už bude zítřejší výsledek jakýkoliv.

(Předsedající řečníka přerušila)

  Ana Maria Gomes, jménem skupiny PSE. – (PT) Musím poblahopřát zpravodaji panu Cappatovi, nejen za tuto velmi užitečnou zprávu, ale i za jeho ochotu přijímat připomínky, aby dosáhnul co nejširšího souhlasu.

Jeho původní záměry byly chvályhodné, neboť se pokoušel zabít dvě mouchy jednou ranou: legalizace pěstování máku a výroby opia pro lékařské účely by nejen ukončila výrobu heroinu v Afghánistánu, ale i vyřešila by i nedostatek léků na tišení bolesti ve světě.

Naneštěstí jsme narazili na několik praktických problémů, jako je křehkost afghánských institucí a jejich neschopnost regulovat výrobu opia, nejistota hospodářské životaschopnosti takového systému a nebezpečí, že by se umožnil návrat opia do některých z třinácti afghánských provincií, kde jeho výroba skončila.

Pozměňovací návrhy mé skupiny se snažily změnit zaměření zprávy na základní bod: boj proti výrobě opia v Afghánistánu, což se týká nejen Afghánistánu, ale i sousedících zemí. Drogy nelegálně vyráběné z tohoto opia tvoří cosi, co někdo nazývá skutečnými zbraněmi hromadného ničení, zejména v Evropě.

V boji proti výrobě opia musíme být citliví na individuální charakteristiky jednotlivých afghánských regionů. Úspěšná bude jen kombinace několika opatření. Za prvé je třeba vykořenit korupci, kterou je prorostlá ústřední správa, zejména ministerstvo vnitra a policie, neboť tato situace paralyzovala každou politiku zaměřenou na boj proti výrobě opia. Za druhé je potřebné najít, zadržet a postavit před soud asi 30 hlavních obchodníků s drogami, které identifikovala zpráva OSN a Světové banky z roku 2006, aby se dal zastavit tento vražedný obchod. Za třetí musí NATO podpořit afghánské operace v boji proti tomuto obchodu ničením laboratoří a skladů a zabraňováním transportu drog. Za čtvrté je třeba akce na likvidaci máku využívat opatrně a selektivně a zaměřit je na oblasti, kde mají pěstitelé reálné alternativy.

Tímto se dostáváme k bodům, ve kterých se shodujeme se zpravodajem. Všichni jsme proti bezhlavému vypalování makových porostů, jako to prosazovaly USA, což jen posilní pozice Tálibánu bez výrazné změny v produkci heroinu.

Na závěr chci dodat, že v kontextu souboru opatření k řešení afghánského drogového problému by bylo třeba prostudovat návrh zpravodaje zkušebního projektu legální výroby analgetik na bázi opia. Více než cokoliv jiného se tato zpráva snaží povzbudit Evropskou radu k tvořivosti a odvaze v boji proti výrobě heroinu v Afghánistánu. Jednoduchá řešení tohoto problému neexistují, ale víme, že terorismus a násilné tmářství, které prosazuje Tálibán a Al-Kájda, budou poražené jen tehdy, když se Afghánistán osvobodí ze sevření drog.

Už končím, paní předsedající. Tuto zprávu je nutné vnímat jako naléhavou výzvu členským státům, aby nelitovaly žádného úsilí při hospodářské a politické obnově země, která byla tak velmi postižená krvavými konflikty a která je tak důležitá pro regionální a globální bezpečnost.

  Marios Matsakis (ALDE). - Vážená paní předsedající, k tomuto tématu budu mluvit jen sám za sebe a ne jménem své skupiny.

Výroba nelegálního opia v Afghánistánu kvete od té doby, co jsou v této zemi Spojené státy a spojenecké jednotky. A to i přes to, že byly vytvořené rozličné orgány proti výrobě drog a různé protidrogové programy, které někdy využívají velké sumy z peněz daňových poplatníků EU.

Takže je i slepému jasné, že Afghánci budou pokračovat ve výrobě opia, ať už se děje cokoliv. Důvod je celkem jednoduchý. Roste velikost, počet i odbornost světových protidrogových agentur a ty dělají svou práci stále efektivněji. Proto se jim daří zabavovat větší množství drog. Protože se však poptávka uživatelů drog nemění a protože zločinní obchodníci s drogami mají nadále obrovské zisky z nelegálního dodávání opia těmto nemocným lidem, cena opiátů stoupá a rostou i zisky z jejich prodeje.

Afghánci se proto jen řídí základními liberálními principy trhu. Zvyšují svoji výrobu, aby pokryli poptávku nelegálního obchodu a aby zvýšili svoje zisky. Je proto čistý blud očekávat, že sponzorování dalších programů na kontrolu opia v Afghánistánu bude mít nějaký výrazný účinek.

Jediným způsobem, jak si účinně poradit s výrobou opia v Afghánistánu, a kdekoliv jinde, je zabývat se drogovým problémem globálně. Jediný rozumný způsob, jako to udělat, je legalizovat drogy a uznat, že jejich uživatelé nejsou zločinci, ale nemocní lidé, kteří potřebují pomoc.

Pokud by tito narkomani dostávali terapeutické drogy v kontrolovaném zdravotnickém prostředí, výrazně by se zvýšila šance předcházet vážným vedlejším účinkům, jako i šance na dosažení detoxikace. Zároveň by zmizela obrovská kriminalita, napojená na obchod s drogami a všechny protidrogové policejní agentury by byly odepsané, což by vedlo k úžasným rozpočtovým úsporám.

Logika této myšlenky je zcela jednoduchá, ale politici na celém světě mají problém to chápat.

  Salvatore Tatarella, jménem skupiny UEN. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, problematika, kterou řeší zpráva pana Cappata, je mimořádně háklivá a vyžaduje si pozorné zhodnocení ze strany Evropského parlamentu, aby se nenavrhovala zavádějící a nešťastná řešení, i když motivovaná dobrými úmysly.

Chci zdůraznit dva body. Za prvé, zvýšení produkce opia a jeho derivátů v Afghánistánu by mohlo ohrozit obnovu země a už i tak složitou stabilizaci právního řádu v tomto nešťastném regionu. Za druhé, rostoucí výroba opia (za tento rok až o 30 %) neodpovídala vhodná protidrogová strategie.

Z těchto důvodů si myslím, že návrh předložený v této zprávě je zcela nepřijatelný a chtěl bych zdůraznit, že:

1. potřebná množství morfia se už v Afghánistánu vyrábí na základě zvláštních licencí a pod dohledem agentury OSN pro drogy a protidrogového ministerstva afghánské vlády;

2. Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog zastává názor, že ve světě je už nadbytek opiátů pro lékařské účely;

3. legální výroba morfia ve velkém by vedla ke zvýšení výroby drog; to by nakonec uspokojilo poptávku po drogách na světovém trhu. pokud by se dostaly na trh laciné drogy, byly by dostupné pro všechny.

Namísto toho bychom měli drogám vzdorovat, vždy a v každém případě a všemi prostředky, od výroby po obchodování, po nelegální distribuci. Poptávka by se měla držet na uzdě politikou založenou na hodnotách a průběžnou, rozsáhlou preventivní prací a informačními kampaněmi, zejména mezi mladými lidmi.

V zemi, jako je Afghánistán, vzhledem k podmínkám, v jakých se momentálně nachází, by se mohlo řešení navrhované touto zprávou považovat za projev kapitulace a porážky; mohlo by to též zmařit práci mezinárodního společenství, Evropské unie, Organizace spojených národů a agentur na obnovu Afghánistánu, které prostřednictvím rozličných programů usilují o odklon od výroby opia k jiným plodinám, což podporují i finančními pobídkami.

Na závěr bych se chtěl jen zmínit o tom, že Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog schválil rozhodnutí afghánské vlády, kterým odmítla návrh na legalizaci pěstování opiového máku a opětovně zdůraznila příslib splnit své mezinárodní smluvní závazky.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Vážená paní předsedající, začal bych zdůrazněním toho, že tato zpráva je mimořádně důležitá, aktuální a odvážná. Obě krizové situace, o kterých mluví, si zaslouží politický zájem a politickou odezvu, což zatím zjevně nedostaly.

Bezpečnostní situace a situace kolem výroby opia v Afghánistánu sice vzbuzuje stále větší obavy, ale potřeba dodávek analgetik v globálním měřítku je jedním z největších humanitárních nouzových stavů našich dob, i když je naneštěstí zároveň jedním z nejvíc ignorovaných.

Zpravodaj pan Cappato, neměl při této zprávě jednoduchou úlohu a o to je ta zpráva pozoruhodnější a já jí musím opět vyjádřit svou podporu i podporu své skupiny. Jak pan zpravodaj sám řekl, propojení obou záležitostí není jednoduché a nemusí být nevyhnutně okamžité; je zodpovědností nás, politiků, analyzovat komplexní realitu, abychom našli komplexní řešení těchto komplexních problémů. Přesně to tato zpráva dělá.

Pokud jde o bezpečnosti v Afghánistánu, není pochyb, že to musí být priorita, pokud chceme realizovat programy obnovy a rozvoje se zárukami do budoucnosti. Problémem však je, že určité ozbrojené skupiny jsou finančně podporované právě v důsledku chybějící regulace výroby opia. Víme též, že nelegální pěstování a prodej opia tvoří 40 % hrubého domácího produktu Afghánistánu.

Vzhledem k této situaci považuji za vhodné přinejmenším si prostudovat a vzít v úvahu iniciativy, například iniciativu expertní skupiny pro mezinárodní bezpečnost a rozvoj Senlis Council, která navrhuje systém povolení na výrobu opia na lékařské účely v Afghánistánu. Zaměřené by to bylo zejména na výrobu léků na tišení bolesti, jako je morfium a kodein, s možností prodávat je i do jiných zemí, které mají v současnosti malý nebo žádný přístup k těmto druhům životně důležitých léků v důsledku preferenčních obchodních smluv.

Je neštěstím, že tento návrh nemá v současnosti a v těchto reálných podmínkách silnější podporu Komise nebo samotné afghánské vlády. Ještě více znepokojivý je fakt, že opatření nabízené jako alternativy často spočívají v chemické likvidaci porostů, jako znovu a znovu zdůrazňují americké orgány. Pokud by se měla realizovat tato opatření, dalo by to Tálibánu nový argument na obranu jeho pozic a případně by to nejpravděpodobněji vedlo k tomu, že zemědělská společenství by skončila jako povstalecké tábory.

Mělo by to i velmi vážné zdravotní a environmentální důsledky. Je od samého začátku úplně jasné, že plošný postřik, což je pravděpodobně metoda navrhovaná pro Afghánistán, je zárukou rozšíření kontaminace na lidi žijící v zasažené oblasti a v sousedících oblastech. Ukázalo se to začátkem roku, když tuto metodu použila Kolumbie na likvidaci výroby kokainu podél hranice s Ekvádorem, který následně poslal žalobu a celý případ do Haagu.

Nejsem odborník a tento chemický problém je zjevně mnohem složitější, ale domnívám se, že v tomto stádiu bychom si měli být velmi dobře vědomi toho, jaké katastrofy způsobil napalm a ochuzený uran. Neměli bychom to opakovat potřetí a já doufám, že to neuděláme.

  Miroslav Mikolášik (PPE-DE). – (SK) Výroba opia musí být pod kontrolou. Celé mezinárodní společenství se musí mnohem více starat o kontrolu výroby opia kdekoliv na světě. Dosavadní úsilí OSN a její Hospodářské a sociální rady ECOSOC i Světové zdravotnické organizace usměrňovat používání opiátů na léčbu bolesti je potřebné, ale stále nedostatečné. Zároveň však mezinárodní společenství nesmí připustit bezbřehé používání opiátů a jejich zneužití drogově závislými osobami.

Myslím, že je naší povinností nevzdávat boj se zneužíváním tvrdých drog, které definitivně ničí život jeho uživateli. A nejsem pro to, aby společnost dodávala drogy závislým lidem namísto toho, aby se snažila o jejich převýchovu a vrácení do reálného života. O co vlastně v Cappatově zprávě jde? Existuje názor, že mezinárodní společenství trpí nedostatkem opiátů, nebo by mohlo tímto nedostatkem trpět v blízké budoucnosti, a že je tedy potřebné za určitých podmínek kupovat tuto drogu z Afghánistánu.

Je pravda, že opiáty jsou potřebné pro léčbu různých nemocí, při tišení bolestí v pooperačním období a v neposlední ředě při léčbě nemocných se zhoubnými nádory. Takový názor má v zásadě několik nedostatků, které v současné situaci nelze ignorovat. V prvé řadě je to současná politická situace v Afghánistánu, která je nestabilní. Je tam potřebné bojovat s Tálibánem a na druhé straně bojovat s černým trhem s opiem, který rozhodujícím způsobem ovládá nejen afghánské hospodářství, ale i politiku a vnější vztahy. Mám o tom silné pochybnosti a hned i vysvětlím, proč to podle mého názoru takto nemůže fungovat. Projekty na legální pěstování máku na účely výroby opia nebudou fungovat i proto, že Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog může jen dodatečně sankcionovat zemi, ale zemi bude unikat část úrody na černý trh.

Mezinárodní poptávka je konstantní. Afghánská vláda není schopná vystupovat jako jediný správce opiové sadby. Za těchto okolností je jasné, že vláda souboj s překupníky prohraje. Soutěž vytáhne opiové ceny nahoru a farmáři z legálně osetých ploch přejdou na stranu černého trhu. Afghánské ceny nejsou navíc, a to je velmi důležité, porovnatelné s cenami v Austrálii, kde kilo morfinu stojí 56 USD, v Indii 159 USD nebo v Turecku, kde stojí 250 USD. V Afghánistánu se však cena může vyšplhat až na 450 USD za kilogram.

Co se týká lékařského využití, pokud by se afghánské opium zpracovávalo na lékařské produkty, jen by to prospělo dalšímu přesycení trhu v této oblasti. A už budu končit, paní předsedající. Budu proti tomu, aby EU a její členské státy podporovaly pěstování makovic v Afghánistánu nejméně ze čtyř důvodů: nedostatečná infrastruktura, chybějící hospodářská konkurenceschopnost, obrovská expanze nesprávným směrem a nakonec v současnosti není nedostatek opiátů na světovém trhu.

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, paní komisařko, rád bych začal poděkováním panu Cappatovi za jeho práci na této zprávě. Zpráva představuje velkou výzvu, neboť se pokouší reagovat na jeden z nejtěžších problémů současného světa.

Výroba opia v Afghánistánu se rok co rok zvyšuje. Podle poslední výroční zprávy je produkce opia dvojnásobná oproti stavu před dvěma lety. Afghánistán má v současnosti prakticky monopol na světové dodávky nejsmrtelnějších drog. Je dodavatelem 93 % světové produkce opiátů. Naše předsedající patří mezi ty, kteří se domnívají, že osud Afghánistánu je naší společnou věcí. Hrdinský boj afghánského lidu během období studené války přispěl k šíření svobody napříč moderním světem a k pádu železné opony v Evropě. Evropská unie má nyní čestnou povinnost poskytnout Afghánistánu vojenskou, administrativní a hospodářskou pomoc.

To zahrnuje i pomoc v boji proti výrobě drog v Afghánistánu. Netřeba zapomínat, že hlavní pohnutkou pro afghánských pěstitele, aby vyráběli opiáty, je finanční zisk. Toto je nutné mít na zřeteli při přípravě evropských programů pomoci zaměřených na řešení tohoto problému. Proto jsem chtěl zvlášť pochválit pana Cappata za odvážné návrhy, které předložil ve své zprávě. Ty by mohly pomoci danou situaci vyřešit.

Jeden z těchto návrhů zahrnuje poskytovaní pomoci prostřednictvím zkušebního vědeckého projektu pěstování máku na lékařské účely, což umožní další zkoumání rozsahu, v němž mohou získané licence přispět ke snížení chudoby, diverzifikaci vědeckého hospodářství, všeobecnému rozvoji a zvýšení bezpečnosti. Zkrátka, tady nejde o moralizování, ale o to, aby Evropská unie poskytla účinný příspěvek k řešení tohoto problému v Afghánistánu.

  Horia-Victor Toma (ALDE). - (RO) Podle průzkumu o opiu v Afghánistánu z roku 2007, který vypracoval Úřad OSN proti drogám a zločinu, dosáhla výroba opia rekord 8 200 tun, což představuje 93 % světové produkce opiátů. 40 % hrubého domácího produktu v Afghánistánu tedy vzniklo z výroby opia a nelegálního obchodu s ním, přičemž do tohoto procesu bylo zapojených 2,9 milionů lidí. Navzdory těmto faktům spotřebuje jen 10 zemí 80 % derivátů opia legálně dostupných ve světě, zatímco ve více než 150 zemích byly zjištěné závažné nedostatky v léčbě, způsobené nelegálním obchodem s opiem.

Měli bychom zdůraznit, že hlavním zdrojem financování Tálibánu a teroristických skupin je nelegální obchod s drogami. A navíc opatření na odstranění nebo ničení drog, které sponzoruje mezinárodní společenství, využívají kmenoví političtí a vojenští vůdci ve svůj vlastní prospěch a na likvidaci konkurence. Na základě doposud uvedených faktů jsem přesvědčený, že strategický a vyvážený přístup k procesu snižování a kontroly výroby opia by měl zahrnovat sociální a hospodářské alternativy, které by podporovaly zavedení právního stavu a demokratických institucí v Afghánistánu. Proto by takováto akce mohla představovat jedno ze základních řešení prevence a likvidace terorismu.

Vážená paní předsedající, domnívám se, že protidrogový plán v Afghánistánu, skládající se z regulace množství opia jeho využíváním na přípravu analgetik a jiných derivátů, by mohl představovat jednu a ne jedinou alternativu hospodářského řešení a prostředek na omezování pěstování máku.

  Ryszard Czarnecki (UEN). – (PL) Vážená paní předsedající, nejprve bych chtěl pogratulovat paní komisařce Ferrerové-Waldnerové k vynikajícímu vystoupení chlapeckého sboru z Altenburgu, který jsme si právě vyslechli. Jsem skutečně ohromen.

Nyní se však musím pustit do méně příjemných věcí, konkrétně jde o zprávu pana Cappata. Poslanci, kteří mluvili přede mnou, opakovaně citovali údaj 40 % HDP, protože to je podíl na HDP Afghánistánu, který údajně vytváří výroba narkotik. Tento údaj se všeobecně přijímá, ale já bych rád zdůraznil, že před rokem naši zástupci v Afghánistánu jednoznačně uváděli před parlamentním Výborem pro zahraniční věci něco jiného. Trvali na tom, že tento podíl na HDP je nad 50 %, což je ještě víc. Zdráhám se hledat vysvětlení, ale nejméně 10 % obyvatelstva Afghánistánu žije mimo výroby drog a obchodem s nimi. Měli bychom též připustit, že vojáci z mezinárodních sil jsou též zapojení do tohoto obchodu, spolu s Američany sídlícími v zemi.

Tento návrh považuji za riskantní, i když samozřejmě uznávám, že má určité zásadní výhody. Jsem však pevně přesvědčený, že ve skutečnosti bude výsledkem tohoto návrhu spíše legalizace obchodu s drogami než lékařská pomoc.

  Vittorio Agnoletto (GUE/NGL). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, nejde jen o to prostě zaznamenat, že 92 % opia ve světě se vyrobí v Afghánistánu, ale třeba si všimnout rostoucího trendu: v roce 2001 se podle údajů agentury OSN pro drogy pěstovalo opium na 8 000 hektarech, zatímco v roce 2006 to bylo už na 165 000 hektarech; v roce 2001 byla úroda 185 tun, v roce 2006 už 6 100 tun.

To zjevně znamená, že současná strategie ničení plodin vypalováním nic neřeší. Spíš to přináší sociální důsledky, které následně vyvolávají spirálu výroby opia. Ničí se i plodiny jiné než mák a zemědělci tak chudnou a končí v rukou obchodníků s drogami, především Tálibánu a vojenských vůdců, kteří si pohodlně sedí ve vládě.

Cílem je proto poskytnout zemědělcům pomoc, která aspoň z počátku musí být na stejné finanční úrovni, jakou mají dnes, a tím je osvobodit ze závislosti na obchodnících s drogami. Tento plán samozřejmě nevyřeší celý problém, ale nikdo netvrdí, že by měl. Hovoříme o experimentu na omezeném území a jinak to ani nemůže být v zemi postižené válečným konfliktem, kde půdu ovládají soupeřící gangy. I přesto to znamená krok vpřed v tom, že aspoň část opia neskončí jako heroin, ale jako morfium. To je, domnívám se, užitečné pro Západ a pro celý svět.

Kromě toho si podle mě musíme vyjasnit fakt, že produkce pro výrobu morfia je už zabezpečená. Nevím o tom, paní komisařko, že by všechny tyto problém existovaly i v Indii a Turecku; pokud jsou, je potřebná regulace. Usnesení, které máme před sebou, počítá s regulační úlohou pro mezinárodní orgány: ne v celém Afghánistánu, který je v současnosti neovládatelný, ale na mimořádně omezeném území.

Kromě toho mezinárodní zdravotnické organizace otevřeně konstatují, že i dnes je stále morfium potřebné, nejen v jižních oblastech světa ale paradoxně i na severu. Musí se samozřejmě prodávat za oficiální ceny, ale je to lék na tišení bolesti a podle mého názoru má na něj každý nárok, i lidé v Africe a chudí lidé. Pokud už hovoříme o nákladech, je nepochybně levnější podniknout akci tohoto druhu a zavést cenovou regulaci morfia, než rozhodnout o zničení úrody pomocí dosavadních metod, které nás nedovedly nikam.

Jedna poslední poznámka: vítám fakt, že toto je pragmatická diskuse, ne spor mezi zastánci liberalizace nebo legalizace drog a zastánci prohibice. Snažíme se podniknout praktické, pragmatické kroky na pomoc části afghánského obyvatelstva.

  Charles Tannock (PPE-DE). - Vážená paní předsedající, je důležité, aby látky odvozené od opia jako je diamorfín (známý též jako heroin) byly k dispozici na lékařské účely, zejména na tišení bolesti, ale pěstování máku přináší teroristům z Talibanu 20–40 % jejich finančních prostředků, což jim umožňuje zabíjet vojáky NATO. Bohužel, afghánská výroba opia vzrostla tento rok o 34 % a tvoří více než 90 % světových dodávek.

Jednotky z mé země, Spojeného království, vedou boj proti Talibanu jako součást mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil ISAF pod velením NATO. Nemají mandát ani lidské zdroje na kontrolu rozsáhlého projektu pěstování máku na lékařské účely, nebo v tomto případě na likvidaci úrody. Mají dost přemýšlení o tom, jako se vyhnout střelám i bez toho, aby se stali velkopěstiteli na poloviční úvazek.

Jako lékař mám však určité pochopení pro argumenty předložené Britskou lékařskou asociací, která podporuje pěstování máku (za přísných podmínek dohledu) na zabezpečení dostupné zásoby analgetik. Můj parlamentní kolega ze Spojeného království pan poslanec Tobias Ellwood udělal mnoho práce při přípravě plánu na šestileté období postupného nahrazování rostlin máku v Afghánistánu tržními plodinami, čímž by se produkce opia přesunula na lékařské účely.

Proto bychom měli aspoň přezkoumat myšlenku velmi omezeného zkušebního systému licencí, s vědomím hrozby krádeže Tálibánem na nelegální účely. Jakýkoliv pokus bude nevyhnutně muset být omezený na velmi malou oblast. pokud by měl fungovat, bude potřebovat podporu od mnoha partnerských organizací. Určitě nemůžeme odvádět naše hrdinské jednotky od jejich základní úlohy, bojovat proti terorismu, ale přece jen by mohli přinášet nějaký užitečný účinek.

Co se týká otázky pomoci mezi EU a Afghánistánem, potřebujeme mnohem koordinovanější přístup EU k rozvoji afghánské infrastruktury a k boji proti korupci; jinak bude mít Taliban určitě navrch, neboť ho stěží zadržujeme v jižní části země.

Západ se musí probudit do reality Afghánistánu. Mezinárodní orgány nekoordinují správně svoje aktivity. Bující korupce afghánské vlády znamená, že provincie ztrácejí trpělivost s kábulskou vládou prezidenta Karzaího.

Současný centralizovaný model vlády nevyhovuje rozmanitosti zájmů a etnických rozdílů napříč zemí, která nikdy v minulosti neměla tradici silné centrální vlády. Provincie v současnosti nedostávají žádné provozní finanční prostředky, aby mohly sledovat svoje cíle nezávisle na Kábulu. Neplní se žádný dlouhodobý hospodářský plán na využití bohatých zásob vody, z nichž 92 % hanebně a absurdně odtéká z krajiny. Výstavba systémů přehrad a zavlažování by umožnila pěstovat ovoce a zeleninu v průmyslovém měřítku.

Afghánistán byl kdysi známý svými granátovými jablky, které jsou nyní velmi „in“ mezi propagátory zdravé stravy. Vybudování tak velmi potřebného systému železnic by pomohlo dopravovat takové zboží na mezinárodní trh.

Pokud se má tato země zachránit před politickou a hospodářskou katastrofou, musí se toho velmi mnoho neodkladně udělat, paní komisařko.

  Richard Howitt (PSE). - Vážená paní předsedající, jako člověk, který byl dlouho proti vypalování a likvidaci drog, jako metodě neúčinné, často kontraproduktivní a vždy se škodlivými vedlejšími účinky na lidské zdraví, lituji, že toto usnesení kombinuje tento postoj s podle mého názoru zavádějícím pokusem o podporu legální výroby opia v Afghánistánu. Toto usnesení cituje zprávu expertní skupiny pro mezinárodní bezpečnost a rozvoj Senlis Council, která tvrdí, že existuje globální nedostatek máku; to jsou ale hlouposti. Podle Výboru OSN pro mezinárodní kontrolu drog jsou světové zásoby legálních opiátů na úrovni dvouleté poptávky a největší světový výrobce morfia Johnson Matthey se sídlem v Londýně potvrzuje celosvětový přebytek více než 250 tun.

Paní komisařka má pravdu, když argumentuje, že podmínky v Afghánistánu by neumožnily afghánským zemědělcům prosperovat. To je jen jedna z násilných hypotéz v návrhu usnesení. Opiový mák se pěstuje na méně než 4 % zemědělské půdy. Legální pěstování by se přidalo k nelegálnímu pěstování, nenahradilo by ho. Podle nezávislého průzkumu Asia Foundation je 80 % Afghánců proti obchodu s drogami. Afghánská vláda je též proti němu, prezident Karzaí nazývá opium „nepřítelem lidstva“. Jen několik týdnů před obdobím setby máku by to vyslalo přesně ten nesprávný politický signál.

Velmi si vážím pana zpravodaje, ale v této otázce se žel Parlament rozdělí. Mák pro lékařství je svůdný slogan; ale pravdou je naopak, že opium financuje násilí a nestabilitu v Afghánistánu. Mák pro korupci a terorismus by byl výstižnější slogan.

  Bogdan Golik (PSE). – (PL) Vážená paní předsedající, paní komisařko, rád bych vyjádřil svou podporu návrhu doporučení Evropského parlamentu Radě o výrobě opia pro lékařské účely v Afghánistánu. Chci též poblahopřát panu zpravodaji k jeho odvaze. Boj proti nelegálnímu obchodu s drogami je jednou z hlavních globálních výzev současného světa. Evropská unie by měla organizovat svou činnost tak, aby se pokoušela na jedné straně o účinnou kontrolu drog a snížení jejích zásob ve světě a na druhé straně o zvýšení dostupnosti analgetik a snížení jejich cen.

Návrh legalizovat výrobu opia na uspokojení potřeb mezinárodního farmaceutického průmyslu může být užitečným způsobem, jak dosáhnout uvedené cíle. Podle příkladu Turecka a Austrálie by se mohly i v Afghánistánu udělovat licence na pěstování máku, který by se používal na výrobu užitečných analgetik jako je morfium nebo kodein. pokud by se však mělo vydávaní licencí rozběhnout, bude třeba vzít v úvahu specifické podmínky v Afghánistánu.

Afghánistán je hlavním světovým dodavatelem suroviny na výrobu opiátů. Výroba opia a obchod s ním se v Afghánistánu staly důležitými faktory růstu HDP, základem přeshraničního obchodu, hlavním zdrojem příjmu pěstitelů a pro většinu společnosti jediným způsobem, jak získat půdu, práci a úvěr. Legalizace pěstování máku v Afghánistánu bude mít smysl jen tehdy, pokud se na to vytvoří vhodné podmínky. Zlepšit se musí bezpečnostní situace a země se musí politicky stabilizovat, pokud mají vnitrostátní orgány zabezpečit účinnou kontrolu procesu výroby opia. Musí vzniknout účinná demokracie a zemědělci musí mít přístup k státním úvěrům. Navíc řízení hospodářské činnosti je nutné regulovat.

  Inger Segelström (PSE). - (SV) Vážená paní předsedající, nejprve chci poděkovat panu Marku Cappatovi za zajímavou zprávu. Ve výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE) jsem zodpovědná za dlouhodobý rozpočet protidrogového programu. V tomto výboru se snažíme prakticky pracovat na tom, jako bychom mohli v EU snížit škodlivé užívání drog a jejich prodej. Proto si myslím, že diskuse o Afghánistánu je zásadní, neboť tam je původ většiny heroinu (93 %), který zabíjí naše mladé lidi na ulicích. Pokud je možné prostřednictvím výroby opia na lékařské účely zreorganizovat kontrolu a výrobu u některých pěstitelů pod dohledem EU a OSN, dovolte nám říct tomuto projektu naše ano. To říkám já, člověk ze Švédska, které má velmi silný protidrogový program a drogovou politiku. Naneštěstí si nemyslím, že je to dostatečné, ale musíme hledat i jiné možnosti jako je například výroba energie. Zemědělci však potřebují práci a živobytí a my, v Evropském parlamentu, proto musíme převzít zodpovědnost a požadovat víc aktivity. Budeme nahrazovat 40 % HDP a musíme za to převzít odpovědnost. Pokud jde o článek 1 písm. a), který vyzývá Radu k nesouhlasu s používáním vypalování jako prostředku na likvidaci máku, mám odlišný názor. Myslím si, že se na to musíme dívat i z hlediska potřeby překonat mrtvý bod, v kterém se nacházíme a nic se neděje. Na závěr několik slov o nadprodukci. Neznamená to, že nejchudší lidé na světě, ženy a děti, mají větší potřebu analgetik. Oni užívají mnohem méně analgetik v porovnaní s námi v EU. Takže se na to podívejme globálně a hledejme spolu s Afghánistánem konstruktivní řešení v EU a v OSN na podporu míru a demokracie a na boj proti terorismu a drogám. Děkuji.

  Marco Cappato (ALDE). – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, rád bych řekl něco o straně nabídky a něco o straně poptávky.

Na straně nabídky přednesl pan Tatarella, který už není mezi námi, a pan Howitt problém nadvýroby: fakt, že momentálně dostupné množství opia skutečně převyšuje poptávku po zpracování na opiáty. To je pravda, ale platí to jen pro momentální úroveň poptávky.

Zpráva se pokouší věnovat potenciální poptávce. Kolem 80 % obyvatel světa nemá žádný přístup k lékům na tišení bolesti, dokonce ani při nejběžnějších operacích, při amputacích nebo při péči o pacienty s rakovinou. A právě o tom mluvíme. Výbor OSN pro mezinárodní kontrolu drog nese částečnou odpovědnost za chybějící globální politiku na podporu léků na tišení bolesti.

Na straně nabídky bych rád využil možnost sdělit paní komisařce, že tento navrhovaný zkušební projekt bude skutečně stát peníze, jejichž zdrojem budou daňoví poplatníci. To je pravda, ale nynější politika obrovské sumy peněz daňových poplatníků stojí.

Problém je proto jednoduchý. Žádáme vás, abyste posoudili, zda je složitější a nákladnější přijít a násilně zlikvidovat úrodu v jedné oblasti, která se potom zřejmě přestěhuje do sousední oblasti, nebo koupit tuto úrodu a zpracovat ji na místě, pod dohledem mezinárodního společenství tak, aby se nedala použít na výrobu heroinu, ale použije se tam a tehdy na výrobu léků. Druhá alternativa je podle mého názoru pro evropské občany a daňové poplatníky méně nákladná.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. − Vážená paní předsedající, myslím si, že to byla velmi zajímavá diskuse. Ještě jednou oceňuji odvážnou myšlenku pana Cappata. Ale ještě jednou mi dovolte se též vyjádřit a říct: ano, je pravda, že naše strategie zatím nebyla úspěšná. Jak jsem však už řekla předtím, není to strategie, která se týká jen drog; je to velmi komplikovaná situace. Jsme ve stavu po konfliktu a samozřejmě sem vstupuje mnoho různých věcí: NATO, Evropská unie a OSN. Setkání v New Yorku se týkalo přesně tohoto tématu.

Nyní mi dovolte vrátit se k otázce drog. Určitě jsou problémy na straně poptávky i na straně nabídky. Na straně poptávky není podle Výboru pro mezinárodní kontrolu drog momentálně žádná poptávka po dodatečném legálním opiu na lékařské účely. A dozvídám se, že celosvětová poptávka je nyní skutečně plně pokrytá a Turecko a Indie musely v letech 2005 a 2006 snížit svou výrobu. Zásoby jsou tak vysoké, že by vydržely v celosvětovém měřítku na dva roky. To je jedna věc. Rozumím tomu, co říkáte, že možná lidé v jiných částech světa nemají ani jen možnost podstoupit léčbu bez tišení bolesti. Rozumím tomu. To je však něco, co vytrháváte z kontextu. To je dnešní realita.

Na straně nabídky se podívejme též trochu na proporce. Afghánistán je, jak to uvedlo i několik kolegů, země, která produkuje největší množství opia a drog: 8 200 tun. Pokud by i byla povolená legální výroba, bylo by to možná jen pro malé množství a to by bylo skutečně velmi malé. Takže i kdyby tu byla možnost, myslím si, že by to představovalo jen pět tun výroby opia. Při porovnání 8 200 tun s pěti tunami: to je nic! Takže vidíte, ani na straně nabídky, ani na straně poptávky není skutečná rovnováha.

Proto, nehledě na tuto velmi složitou situaci si myslím, že vaše myšlenka je odvážná; s tím souhlasím. Ale myslím si, že pro Afghánistán by možná v tomto stádiu nebyla užitečná. Naproti tomu si myslím, že jako strategii musíme mít kombinaci udržení dlouhodobého rozvoje Afghánistánu a nabízení zemědělcům alternativ k pěstování máku v kombinaci se zlepšením veřejné správy. Takže se soustřeďme na justici a policii, jako se to budeme snažit dělat a jak jsme to už začali dělat.

Zabývali jsme se i problematikou živobytí na venkově a pomoci při získávání legálního zaměstnání. Za tímto účelem Evropská komise též podporuje národní strategii kontroly drog afghánské vlády prostřednictvím iniciativ na kontrolu nabídky a snižovaní poptávky a na zlepšení veřejné správy. Pomohli jsme například fondu na podporu afghánské národní policie Law and Order Trust Fund (LOFTA), a to doposud sumou okolo 135 milionů EUR, přičemž na následující dva roky se počítá se sumou 70 milionů EUR.

Musím však též říct, vzhledem k tomu, že jsme se soustřeďovali na rozvoj venkova, zdravotní péči a spravedlnost, a též na pomoc reformě policie a justice, plus na alternativní výrobu, že my jako Evropská unie a Evropská komise, nemůžeme dělat v Afghánistánu všechno sami. To bych chtěla říct panu poslanci Tannockovi, protože si myslím, že on se obrací jen na nás, na Evropskou komisi a Evropskou unii, ale je tu mnoho dalších významných subjektů. Myslím si, že všichni musíme jednat společně. To se pokoušíme dělat stále víc a víc pomocí velmi koordinované strategie, která se na jedné straně využije v boji proti drogám. Ale opět si myslím, že možná je příliš brzy.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasovaní se bude konat zítra.