Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 14. listopadu 2007 - Štrasburk

8. Situace v Pákistánu (rozprava)

  Předsedající. - Dalším bodem programu je rozprava o prohlášeních Rady a Komise o situaci v Pákistánu.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. - (PT) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, jak víme, Evropská unie pozorovala nedávné události v Pákistánu s velkým znepokojením, zejména ty, které vedly 3. listopadu k vyhlášení výjimečného stavu a následně k velkým občanským nepokojům a rozsáhlému zatýkání, mimo jiné i k zatčení předsedy Nejvyššího soudu, který je momentálně v domácím vězení.

Nepochybujte o tom, že toto je vážný krok zpět ve struktuře zásad právního státu a v demokratickém procesu v Pákistánu, a řekl bych, že boří jakékoli naděje na posílení legitimity demokratických institucí v Pákistánu, které mohl mít pákistánský lid a mezinárodní Společenství obecně. Proto předsednictví vydalo 6. listopadu jménem Unie prohlášení, v němž vyjadřuje naše hluboké znepokojení ohledně vyhlášení výjimečného stavu a pozastavení platnosti ústavy a základních svobod.

4. listopadu, tedy dva dny předtím, vyjádřil vedoucí mise v Islámábádu a vysoký zástupce Javier Solana znepokojení nad vývojem událostí. Naše slova, slova EU, se tak přidala k mnoha dalším, která opakovala, že je důležité obnovit platnost ústavy, nastolit civilní pořádek, zaručit nezávislost soudnictví a svobodu sdělovacích prostředků, propustit všechny politické vězně, novináře a obhájce lidských práv a vytvořit podmínky potřebné pro konání voleb do zákonodárného sboru v plánovaném termínu, tedy v lednu 2008.

Nemáme žádné pochyby o tom, že stabilita a rozvoj všech národů může být zaručená jen v atmosféře úplné demokratické důvěryhodnosti. Jsme vážně znepokojeni zprávami o rozsáhlém zatýkání, bojkotu svobody informací, potlačování základní svobody občanů – svobody projevu – a útocích na soudce, právníky, novináře a aktivisty za lidská práva. Současně však důrazně vyzýváme všechny strany, aby zachovaly co největší zdrženlivost a spolupracovaly při hledání demokratického a mírového řešení současné krize, které dovolí rychlý návrat k běžnému stavu.

Evropská unie chápe výzvy, jimž Pákistán čelí s ohledem na svou bezpečnostní situaci, a také oběti a úsilí pákistánského lidu v boji proti extremismu a terorismu, je však pevně přesvědčena, že řešení těchto výzev nemůže zahrnovat přerušení demokratického procesu.

Nemůžeme se však nepřihlásit ke spojenci, se kterým jsme v tomto zápase proti extremismu a terorismu mohli vždy počítat. Musíme proto zajistit, že Pákistán zůstane angažovaný v boji proti této celosvětové hrozbě, v němž je mezinárodní spolupráce prvořadým nástrojem.

Na závěr, Unie doufá, že současná atmosféra nejistoty bude vyřešena pohotově a mírovou cestou, a vyzývá pana prezidenta Mušarafa, aby ctil svůj slib, odložil vojenskou uniformu a vzdal se postu šéfa armády.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. - Vážený pane předsedající, Pákistán je na programu tohoto plenárního zasedání po třetí v průběhu několika měsíců. To svědčí o velmi náročném přerodu, kterým v současnosti tato země prochází. Vyhlášení zákona o výjimečném stavu prezidentem Mušarafem 3. listopadu v jeho postavení šéfa armády vyslalo Evropě a okolnímu světu hluboce znepokojující signál a narušilo vývoj demokracie v Pákistánu.

Před nařízením výjimečného stavu jsme byli svědky jistých povzbudivých trendů, které vyvolávaly naději na více inkluzivnější politický proces a silnější demokratické instituce, což však bylo bohužel nyní zpochybněno, a my si klademe otázku, zda se dá tato situace ještě zvrátit, nebo zda už není příliš pozdě na obnovení důvěry a podmínek ještě před parlamentními volbami.

Pan prezident Mušaraf řekl ve svém projevu, který televize vysílala večer 3. listopadu, že pozastavuje platnost ústavy z důvodu hrozeb pro národ vyplývajících z viditelného nárůstu aktivit teroristů a počtu jejich útoků. Není pochyb o tom, že Pákistán momentálně čelí velmi vážné hrozbě náboženského extremismu a násilí, jak jasně ukázaly nedávné události v severozápadní pohraniční provincii a útok na kolonu paní Bhuttové v Karáčí 18. října. Nyní jsme však také svědky zatýkání tisíců právníků, novinářů, pracovníků politických stran a aktivistů za lidská práva, včetně tak významných osob, jako paní Asma Džahangirová, předsedkyně Komise pro lidská práva v Pákistánu, nebo pan Aitzaz Ahsan, předseda advokátní komory nejvyššího soudu.

Toto jsou lidé, kteří se zasazují za otevřený a tolerantní Pákistán. Nejsou to teroristé a není správné, aby byli zadržováni. Měli by být okamžitě propuštěni na svobodu. Za zvlášť závažná považuji drastická opatření proti soudnictví Pákistánu. Zásady právního státu jsou jádrem každého demokratického procesu a funkční demokratický systém nelze udržovat bez nezávislého soudnictví.

Prohlášení předsednictví jménem EU, právě zmíněné i z úst našeho pana předsedy, je proto velmi jasné a je nadále i naším stanoviskem. Minulou neděli pan prezident Mušaraf na tiskové konferenci oznámil, že doufá, že se v Pákistánu do 9. ledna 2008 uskuteční parlamentní volby. To by byl krok správným směrem, ale mnoho problémů zůstává. Kdy můžeme očekávat konec výjimečného stavu? Jak můžeme mít svobodné a spravedlivé volby, jestliže jsou tiskoviny a elektronická média cenzurovány, další občanská práva a svobody pozastaveny a nezávislost soudnictví podkopána? Jak budou strany moci vést kampaně, pokud svoboda shromažďování je omezena a straničtí vůdci jako Bénazír Bhuttová jsou drženi v domácím vězení? Tyto otázky nejsou v této fázi vůbec jasné.

V zájmu ukončení této nejistoty má zásadní význam, aby bylo co nejdříve oznámeno datum voleb spolu s jasným časovým rámcem pro ukončení výjimečného stavu. Aby měly tyto volby vůbec nějakou šanci být demokratické a transparentní, bude nezbytné odvolat všechna omezení politických práv a základních svobod. A za daných okolností se zdá, že nebude možné k volbám vyslat pozorovatelskou misi. Některé minimální podmínky, které stanovuje sdělení Komise o volební pomoci a pozorovatelích EU pro demokratický průběh voleb, nejsou splněny.

I kdyby však byl přesto výjimečný stav odvolán přece jen včas a podmínky by se výrazně zlepšily dostatečně brzy, mohla bych ještě situaci přehodnotit. V každém případě jsem provedla potřebné přípravy k případnému vyslání volební pozorovatelské mise EU do Pákistánu pro případ, že by se podmínky rychle a citelně změnily k lepšímu. Jak ale říkám, velmi se obávám, že to není příliš pravděpodobné.

Zazněly výzvy na zastavení či přehodnocení naší pomoci Pákistánu a některé členské státy EU už v tomto směru podnikly jistá opatření nebo je zvažují. Ráda bych vám připomenula, že podpora Evropské komise Pákistánu se soustřeďuje na klíčové problémy jako snižování chudoby a na vzdělání, a to i v Severozápadní pohraniční provincii a Balúčistánu, které jsou nejvíce znevýhodněnými provinciemi v Pákistánu.

Proto si myslím, že budeme muset zvážit, jak nejlépe postupovat, ale vzhledem k povaze této pomoci se domnívám, že se nad tím budeme muset zamyslet velmi důkladně.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Vážený pane předsedající, pravda je taková, že situace je velmi znepokojivá: pozastavení platnosti ústavních záruk, výjimečný stav, zadržení mnoha příslušníků občanské společnosti, včetně právníků, jako je pan Ahsan, který je předsedou advokátní komory nejvyššího soudu, a oponentů – vůdkyně opozice paní Bhuttová je v domácím vězení. Co bychom měli v této situaci udělat?

Dozvěděli jsme se, že náměstek ministerstva zahraničních záležitostí USA pan Negroponte hodlá vbrzku navštívit Pákistán a že jeden z členských států, Spojené království, se přidal k výzvě pro prezidenta od Organizace spojených národů, aby se do deseti dní vzdal velení v armádě a odvolal výjimečný stav.

Co můžeme my jako Evropská unie udělat? Věřím, že v první řadě musíme jednat nanejvýš opatrně. Věřím, že představitel současného předsednictví velmi správné poznamenal, že Pákistán je životně důležitým partnerem v boji proti terorismu a také zemí s jadernými zbraněmi.

Proto věřím, že Evropská unie musí na jedné straně požádat vládu, aby obnovila v nejvyšší možné míře – protože nesmíme zapomínat na skutečnost, že terorismus je v Pákistánu klíčovým faktorem – aby do jisté míry obnovila pořádek, stabilitu a ústavní práva a svobody a aby propustila ty, kteří byli nezákonně zadrženi. Dále bych vás rád požádal, paní komisařko, abyste zmobilizovala své značné zdroje a úsilí o zajištění, aby se mohly konat svobodné a spravedlivé volby, a aby Evropská unie – na základě záruk, o kterých jste ve své řeči hovořila – byla při tom a při celém tomto procesu v Pákistánu, který je tak důležitý pro stabilitu regionu a pro všechny vztahy mezi regionem a Evropskou unií, přítomna.

Proto, paní komisařko, vkládáme velkou důvěru do vašich schopností, do vašich diplomatických kroků a do vaší snahy a doufáme, že výsledek bude úspěšný a umožní přítomnost Evropské unie při volebním procesu.

  Robert Evans, jménem skupiny PSE – Vážený pane předsedající, rád bych poděkoval Radě a Komisi, a především Radě za její rozhodné prohlášení z 8. listopadu.

Nemyslím si, že by kdokoli mohl pochybovat o tom, že situace v Pákistánu je velmi vážná a velmi proměnlivá. Je jistě složité uchovat si přehled o všem, co se dělo a k čemu došlo jen v průběhu posledních asi deseti dnech od vyhlášení výjimečného stavu. Několik poslanců se setkalo před několika měsíci v Bruselu a později v Islámábádu s panem generálem Mušarafem a dostalo se jim několika ujištění. Pevně trval na tom, že bude postupovat podle ústavy a že proběhnou svobodné a spravedlivé volby. Vítám jeho sdělení, že volby mohou proběhnout do 9. ledna, ale mám stejné obavy jako paní komisařka a kladu si otázku:  v souvislosti s nedávnými událostmi a stávajícími výjimečnými opatřeními – pozastavení vysílaní určitých televizních stanic a platnosti dalších lidských práv – jsou svobodné a spravedlivé volby za necelých osm týdnů možné?

Když se obracím na paní komisařku, rád bych také obrátil její pozornost zejména na náš bod 14 tohoto usnesení, kde vyzýváme Komisi, aby zvážila rozšíření podpory vzdělání, snižování chudoby, zdravotní péče a humanitární pomoci pro Pákistán, ale aby za těchto okolností prostředky směřovala raději prostřednictvím sekulárních nevládních organizací než přímo přes vládu.

Nemáme žádný problém s pákistánským lidem. Uvědomujeme si, že Pákistán je klíčový spojenec západu, jak řekl pan Salafranca Sánchez-Neyra. Uvědomujeme si klíčovou úlohu, kterou sehrál v mnoha, mnoha oblastech, a že se rovněž stal obětí terorismu. Ale nemyslím si, milí kolegové, že to znamená, že bychom nyní měli stát bokem a ignorovat, co se momentálně děje. Moje skupina chtěla přijmout bod o případných sankcích, který by vyzýval Radu...

(předsedající požádal řečníka, aby mluvil pomaleji)

Myslel jsem, že hovořím dostatečně zřetelně, aby to mohli zvládnout bez problémů, ale samozřejmě zpomalím.

Vyzývám rovněž Radu, aby zvážila cílené sankce, které by už socialistická skupina chtěla prosadit, ale nedostali jsme pro ně žádnou podporu: např. zákazy cestování, zmrazování kont. Doufáme však, že toto vše nebude nutné, a doufáme, že se Pákistán ještě vrátí z okraje propasti, že výjimečný stav bude odvolán a že pan generál Mušaraf odstoupí z postu velitele armády. Vážený pane předsedající, přijměte mou omluvu za to, že jsem mluvil příliš rychle.

  Sajjad Karim, jménem skupiny ALDE. – Vážený pane předsedající, Pákistán je pro Evropskou unii životně důležitým spojencem. Dnes zjišťujeme, že se Pákistán ocitl na křižovatce. Věřím však, že chce s námi spolupracovat a že navážeme na nedávné spojenectví s Pákistánem, které podle mého úsudku pokračuje velmi úspěšně.

Nesmíme však zapomínat na historický kontext, ve kterém se dnes nacházíme. Znám Pákistán poměrně dobře a zdaleka největší otázkou a problémem, kterému dnes Pákistán vnitřně čelí, je teroristická hrozba přicházející přes hranice s Afghánistánem. Afghánistán je společný světový problém. My na západě jsme se k Afghánistánu před nějakým časem obrátili zády. Je důležité, abychom se dnes neobrátili zády k Pákistánu.

Pákistán byl v první linii této bitvy a někdy za mezinárodní Společenství nesl velmi těžké břemeno, těžké břemeno někdy nesené na slabých bedrech – pákistánský lid vstřebal tolik násilí a krveprolití, které by se jinak šířilo do jiných částí světa. Řešením není izolovat liberály a liberální hodnoty a sebrat tyto liberální hodnoty pákistánskému lidu.

Dnes vidím, že Komise znovu vyzvala k propuštění zadržovaných vězňů, a tuto výzvu podporuji. Patří mezi ně lidé, jako je předseda Nejvyššího soudu pan Aitzaz Ahsan, který je předním pákistánským právníkem. Prezident Pákistánu musí – a to musí být náš hlavní cíl – okamžitě ukončit výjimečný stav. Musí znovu nastolit ústavu. Musí obnovit nejvyšší soud a pokračovat v přípravách svobodných a spravedlivých voleb.

Pan prezident Mušaraf by si měl uvědomit, že jsme se k Pákistánu neobrátili zády. Zůstáváme po jeho boku. Nyní je na něm, aby se stáhl ze své současné pozice, aby uznal naše ústřední hodnoty a učinil z nich společné hodnoty. Určitým zvláštním způsobem má dokonce i nyní, v této zoufalé situaci, jedinečnou možnost odevzdat moc pákistánskému lidu, který je jejím skutečným držitelem.

  Eoin Ryan, jménem skupiny UEN – Vážený pane předsedající, i já si uvědomuji důležitost Pákistánu pro nás pro všechny v boji proti terorismu i to, že byl v tomto boji spojencem nás všech. Neuvěřím však ani na okamžik, že to za jakýchkoli okolností ospravedlňuje, co se v Pákistánu za poslední týdny stalo.

Žádná odchylka od všeobecného demokratického procesu nemůže být řešením pro politické problémy v rámci Pákistánu. Jedna z věcí, která mě na tom skutečně znepokojuje, je důvod, proč to udělal: protože se obával, že nedostane od Nejvyššího soudu rozhodnutí, které očekával nebo chtěl. V jistém smyslu je to dost triviální záležitost a zdá se, že zašel do krajnosti ve svém chování vůči lidem v Pákistánu, vůči soudnictví v Pákistánu, a způsob, jakým to udělal, je mimořádně nebezpečný.

Vítám skutečnost, že se zavázal uspořádat volby, ale mezinárodní Společenství mu nesmí dovolit, aby na svůj závazek zapomněl. Výjimečný stav v Pákistánu musí být okamžitě odvolán a pákistánská vláda musí respektovat ústavou vymezené hranice. Rozpuštění Nejvyššího soudu nesmírně poškodilo rozdělení státní moci v rámci Pákistánu. Generál dal velmi, velmi špatný příklad. Jednoznačně odsuzuji masové zatýkání politických oponentů generála, včetně 3 000 mírumilovných demonstrantů a aktivistů za občanská a lidská práva.

Evropský parlament musí dnes vyslat generálovi Mušarafovi velmi zřetelný signál, že jeho nedávné kroky porušují všechny uznávané mezinárodní dohody a že posouvá Pákistán velmi negativním a velmi nebezpečným směrem.

  Jean Lambert, jménem skupiny Verts/ALE – Vážený pane předsedající, stejně jako mnoho dalších si myslím, že jsme tu s hlubokým pocitem lítosti a jistým hněvem nad tím, že opět musíme diskutovat o situaci v Pákistánu. Souhlasím prakticky se vším, co tu dnes po obědě zaznělo. Jsme ve vážné situaci, v neposlední řade proto, že jde o stát s jadernými zbraněmi a z představy zhrouceného státu s jadernými zbraněmi bychom měli být všichni velmi nervózní.

Mají pravdu ti, kdo říkají, že moc ustoupit od kraje propasti má v prvé řadě pan prezident Mušaraf a jeho zastánci. Myšlenka, že je tu výjimečný stav, ale volby by měly proběhnout bez narušení, neobstojí. Určitě není možné mluvit o nenarušených volbách, pokud jsou vůdcové jiných politických stran zadržováni doma či ve vězení. Pokud není svoboda tisku, pokud si lidé dokonce nemohou obstarat satelity, protože jejich dovoz byl nyní zakázán, potom neexistují podmínky pro svobodné a čestné volby.

Je jasné, že chceme propuštění všech politických vězňů, svobodu tisku a svobodné fungování soudnictví, protože pokud budou zavřeni všichni, kdo prohlásili věrnost demokracii, kdo zůstane na ulicích? Signály, které nyní činy pákistánské vlády vysílají, jsou tedy krajně znepokojivé pro stát, který o sobě říká, že je věrný demokracii.

Souhlasím s tím, co řekl pan Robert Evans. Musíme mít připraveny nějaké sankce, pokud by nebyla dodržena lhůta 22. listopadu, kterou stanovilo Britské společenství národů a OSN a do které se má prezident Mušaraf vzdát vojenského velení a ukončit výjimečný stav.

Měli bychom zítra podpořit den organizace Amnesty International připomenout si politické vězně zadržované v Pákistánu, a rozhodně se musíme zabývat pomocí a způsobem, jakým je využívána. Pákistán dostal od USA za posledních pět nebo šest let 10 miliard USD pomoci, a to hlavně na protiteroristická opatření, nikoli na udržení vzdělání a jeho rozvoj.

  Georgios Georgiou, jménem skupiny IND/DEM. – (EL) Vážený pane předsedající, byl jsem svědkem toho, jak celý západní svět se Spojenými státy v čele požadoval v Pákistánu předčasné volby. Chtějí volby dříve, než bude opozice venku z vězení a než bude pan Ahsan, předseda Advokátní komory nejvyššího soudu, propuštěn z domácího vězení.

Následky budou v Pákistánu určitě citelné. Nezbytně dojde k politické nestabilitě a negativnímu vlivu na hospodářství země, která je už nyní v dost špatné situaci. Krize bude mít pravděpodobně další důsledky na regionální úrovni a prostřednictvím širších trendů ovlivní stabilitu v celé Asii. Zdá se mi nemožné oddělovat události v Pákistánu a Kašmíru od událostí v Afghánistánu.

Navrhuji, aby EU trvala na zabezpečení značného pákistánského jaderného arzenálu, v případě potřeby přes OSN, přinejmenším do návratu země do svého předchozího politického a podle možnosti demokratického stavu.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, dnes jsou to už roky, co my a zbytek západního světa uvažujeme o Pákistánu jako o důležitém spojenci. Hrozba terorismu a sliby a tvrdá rétorika pákistánské vlády ve vztahu k zastavení této hrozby představovaly ujištění i pro EU. Toto spojenectví a vzájemná solidarita však byly spojeny s příliš mnoha temnými momenty. Nyní nadešel čas, abychom konečně otevřeli oči.

Výjimečný stav vyhlášený generálem Mušarafem již trvá tři dny, trhlina v pákistánské ústavnosti, a to je pouze špička ledovce, před kterým jsme tu varovali v červenci a říjnu. Společnost se v průběhu let postupně militarizovala a lakmusový test stavu lidských práv, svobody náboženství a práv menšin ukázal, že jsou omezené. Na místo toho, aby se Pákistán letos připravoval na triumfální pochod demokracie, vysílal jasné známky upevňování diktátorského systému vlády. Zatýkání členů opozice, narušení práce Nejvyššího soudu, zákaz vstupu jednoho vůdce opozice do země a domácí vězení druhého, zadržení představitele OSN a násilí používané úřady proti mírumilovným demonstrantům – to všechno ukazuje, že Pákistán stojí na okraji propasti.

Paní komisařko, EU by měla nyní vyslat silné a jasné poselství, že je demokratická moc lidu a společnosti a úcta k lidským právům, a nikoli armáda, která je největší překážkou pro růst moci radikálních skupin. Chápeme, že tato země čelí vnitřním hrozbám své bezpečnosti a že na ně musí reagovat, ale demokracie hrozbu pro bezpečnost nepředstavuje. Demokracie je právě tou odpovědí v boji proti talibanizaci. EU musí mít odvahu promluvit a říct, že budování stabilní a demokratické společnosti vidíme jako zásadní pro naše spojenectví. Prvním krokem ke stabilitě Pákistánu je zaručit, že Nejvyšší soud může pracovat nezávisle a nerušeně. Potom jsou tu parlamentní volby v lednu. Poskytnutí mezinárodní pomoci při vyšetřování bombového útoku z října by dokázalo naši účast. Společnost, která je aspoň oficiálně ústavní, s dlouhou demokratickou tradicí a s lidmi, kteří skutečně touží po demokracii, míru a stabilitě, se nevzdá tak lehce. Pákistán je tedy plný naděje.

  Libor Rouček (PSE). - (CS) Pane předsedo, paní komisařko, dámy a pánové, dlouhodobé zkušenosti mnohých zemí ukazují, že nejlepším a nejúčinnějším způsobem, jak zamezit extremismu, nestabilitě a chaosu, je vláda demokracie a práva. Z tohoto pohledu je rozhodnutí prezidenta Mušarafa zavést výjimečný stav obrovským omylem a chybou. Pákistán není zemí bez demokratických tradic, naopak jak ukazují odvážné a zodpovědné postoje pákistánských soudců, právníků, novinářů a dalších zástupců nevládních organizací, občanská společnost má v Pákistánu hluboké a silné kořeny. Tato občanská společnost však potřebuje pomoc. Vyzýváme proto prezidenta Mušarafa ke zrušení výjimečného stavu, propuštění všech politických vězňů a obnovení všech Ústavou zaručených práv a svobod, včetně svobody pohybu, projevu, sdružování a shromažďování tak, aby mohly být na počátku příštího roku uskutečněny skutečně demokratické, svobodné a transparentní parlamentní volby.

  Neena Gill (PSE). - Vážený pane předsedající, několik posledních týdnů bylo jako horská dráha šokujících událostí v této neustále a problematické zemi. Nařízení stanného práva pod rouškou výjimečného stavu je lstivým pokusem destabilizovat Pákistán v zájmu osobních ambicí jednoho muže.

Prezident Mušaraf své kroky zdůvodňuje jako snahu zabránit zemi ve spáchání sebevraždy, i když ve skutečnosti to není tak, že by země páchala sebevraždu, ale zabíjejí ji kroky a činy diktátora.

Je absolutně nepřijatelné, že vůdkyně opozice Bénazír Bhuttová byla uvržena do domácího vězení a byla jí zakázána politická činnost a že byli umlčeni další aktivisté, stejně jako média a nezávislé soudnictví.

Uznávám, že extrémisté v této zemi představují skutečné nebezpečí, jsem však přesvědčená, že kroky generála Mušarafa extrémisty nezastaví, ale ještě více povzbudí, a že jejich jediným výsledkem bude oslabení demokratických a umírněných hlasů v zemi.

Podle některých je Pákistán na pokraji zhroucení. Tomu musíme zabránit rozhodnou reakcí. Umírnění lidé v Pákistánu se cítí frustrování a rozzlobení a jsou zklamaní nedostatečnou odpovědí ze strany Evropy.

Proto vyzývám paní komisařku Ferrerovou-Waldnerovou a Radu, aby panu prezidentovi vyslaly jednoznačný, jasný signál o vážných následcích, které nastanou, pokud potlačování ústavy, politiků, médií a soudnictví okamžitě nepřestane.

  Philip Claeys (NI). - (NL) Vážený pane předsedající, skoro všichni předešlí řečníci uvedli, že vyhlášení výjimečného stavu v Pákistánu a způsob, jakým k tomu došlo, jsou zcela nepřijatelné. Je nepřijatelné, aby pan Mušaraf projevoval tak lhostejné opovrhování demokracií.

Navíc tento výjimečný stav ještě více prohlubuje vážný problém, protože otevírá, abych tak řekl druhou frontu – frontu islámského terorismu.

Jak víte, na režimu pana Mušarafa je mnohé hodno kritiky: například je neúspěšný ve svých opatřeních proti Talibanu a skupinám spojeným s al-Káidou, které operují podél hranice s Afghánistánem. Vyhlášení výjimečného stavu otevřelo teroristickým organizacím tohoto druhu dveře a jediným výsledkem může být jen další zhoršení situace.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. - (PT) Vážený pane předsedající, vážená paní komisařko, dámy a pánové, úvodem bych rád poděkoval Evropskému parlamentu za to, že zařadil na program tuto rozpravu, která je vzhledem k situaci v Pákistánu a naši spolupráci s touto zemí v tak důležitém boji proti extremismu a terorismu skutečně velmi aktuální.

Nemůžeme zůstat a nezůstaneme lhostejní vůči zemi jako je Pákistán. Tato rozprava také ukazuje, že tři orgány – Parlament, Rada a Komise – mají stejné základní a bezprostřední cíle, konkrétně rychlou a úplnou obnovu zásad právního státu a demokratických svobod v Pákistánu a konání svobodných a demokratických voleb. To je cíl, který nás spojuje a na jehož dosažení musíme pracovat všichni, zejména tyto tři orgány ve svých příslušných oblastech kompetenci a pravomocí.

Rád bych též řekl, že jakožto předsednictví si rovněž uvědomujeme to, co řekla paní komisařka, že se musí důkladně zvážit a promýšlet všechna opatření, která by mohla vést k možnému pozastavení spolupráce a zasáhnout obyvatelstvo, které už nyní trpí různými druhy nedostatku. Lid Pákistánu už trpěl dost a nesmí trpět dále. Toto je také otázka, která by měla být důkladně vzata v úvahu, bude-li to třeba.

Ať už se bude situace vyvíjet jakkoli, naše cíle jsou nyní jasné a vymezené, a mohu vás ujistit, že předsednictví a Rada vyvinou všechny iniciativy a opatření, které budeme považovat za přiměřenou reakci na další vývoj situace.

  Benita Ferrero-Waldner, členka Komise. - Vážený pane předsedající, velmi jasně se myslím ukázalo, že všichni cítíme, že to, co se stalo, je velmi těžké pochopit. Je to velmi vážné. Všichni máme obavy, protože nařízení výjimečného stavu vážně ohrozilo posilování demokratických institucí a tvorbu více integračního demokratického procesu. Je proto nanejvýš důležité, aby byla plně obnovena občanská a politická práva, zrušena omezení médií a vylepšen rámec a podmínky voleb. Stabilita a rozvoj mohou být dosaženy jen prostřednictvím demokracie a zásad právního státu.

Musíme proto dále uvažovat o otázce možného vyslání volebních pozorovatelů. Jak jsem řekla, za stávajících okolností bychom mohli poslat menší tým poradců, aby proces sledovali. V opačném případě by, jak jsem řekla, musel být výjimečný stav velmi rychle odvolán a občanské svobody obnoveny.

Pokud jde o pomoc, dovolte mi říci, že jsme už významně zvýšili pomoc Pákistánu, zejména v oblastech vzdělání a rozvoje venkova. Proto si myslím, jak jsem již řekla, že musíme v této fázi zůstat nečinní, chvíli vyčkávat a velmi rozvážně usuzovat. Neměli bychom samozřejmě ohrozit chudé lidi v Pákistánu, ale musíme jíst na věci správným způsobem.

  Předsedající. - Abych ukončil tuto rozpravu, dostal jsem sedm návrhů na usnesení, předložených v souladu s čl. 103 odst. 2 Jednacího řádu.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek, 15. listopadu 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  David Martin (PSE), písemně. – Pákistán je životně důležitý spojenec ve válce proti terorismu. Následkem toho čelil obrovským vnitřním tlakům a hrozbě nestability. Prezident Mušaraf reagoval na tuto situaci vyhlášením výjimečného stavu.

Tvrdí, že nenormální situace vyžaduje nenormální opatření. Jeho reakce je částečně pochopitelná, ale značně nesprávná. S nedemokratickými silami je třeba bojovat demokraticky. Měl by ukončit výjimečný stav, oznámit datum voleb a datum, kdy se vzdá své uniformy. Potom by měl vyzvat k otevřené a široké diskusi o budoucnosti Pákistánu.

Jsem přesvědčen, že tato diskuse by odhalila, že velká většina Pákistánců odmítá extremismus a fundamentalismus a chce žít v zemi ve vzájemném míru, v míru se sousedy a s dobrými vztahy se západem.