Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 15. listopadu 2007 - Štrasburk

3. Hodnocení sociální reality (rozprava)

  Předsedající . − Dalším bodem jednání je zpráva paní Elizabeth Lynneové, jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, o hodnocení sociální reality (2007/2104(INI)) (A6-0400/2007).

  Elizabeth Lynne (ALDE), zpravodajka. – Vážená paní předsedající, ráda bych úvodem poděkovala stínovým zpravodajům. To, že ke zprávě takového rozsahu nepřišly žádné pozměňovací návrhy na plenárním zasedání naznačuje, že jde skutečně o zprávu Výboru pro zaměstnanost a sociální věci, na kterou můžeme být všichni hrdí. Ráda bych rovněž poděkovala Komisi za úzkou spolupráci a portugalskému předsednictví za to, že sociální politiku určilo za svou prioritu.

V Evropě čelíme obrovské výzvě. Tato výzva je jednou z ctností. Jde o ztracenou schopnost, neschopnost žít život bez dobročinnosti jiných a život bez diskriminace, chudoby a sociálního vyloučení.

Náš cíl je jasný: chceme rozšířit možnosti, aby nikdo, bez ohledu na zázemí anebo okolnosti, nezůstal vzadu. Vizí Evropy musí být svoboda a příležitost pro všechny, zvyšování možností a podnětů k práci, a zároveň posílení sítě zabezpečení pro ty, kteří nejsou schopni pracovat.

Skutečnost v roce 2007 je mrazivá: 72 milionů evropských občanů nadále žije v chudobě; 8 % všech lidí v Evropské unii v současnosti trpí chudobou navzdory tomu, že jsou zaměstnáni. To jsou skutečně otřesná čísla. Ale co vlastně znamenají? Znamenají, že každý šestý občan v současnosti žije pod hranicí chudoby – každý šestý! Kdo by tomu uvěřil, že je to možné v roce 2007! Padesát let po Římské smlouvě, po 50 letech hospodářského růstu 10 % lidí žije v domácnostech, kde nikdo nepracuje! Navzdory všemu chudoba zůstává jedním z největších sociálních problémů, kterým Evropa čelí, a snižování sociálního vyloučení musí být ústředním bodem našich politik.

V některých oblastech se nám daří, ale položme si ruku na srdce: většinou úspěšní nejsme. Propast mezi bohatými a chudými se v mnoha členských státech EU zvětšuje. Odstranění chudoby související s příjmy musí být i nadále prioritou členských států, ale na každého šestého, který žije ve finanční chudobě, připadají mnozí další, kteří jsou vyloučeni ze společnosti z jiných důvodů. Musíme uznat, že mnohé rodiny – ba i mnozí jednotlivci – zažívají také složitější problémy, než je jen nízký příjem. Překážky příležitostí jsou složité. Včasný zásah je důležitější než cokoli jiného. Prevence je, samozřejmě, lepší než léčba.

Ve Spojeném království víme, že u dcery mladistvé matky je trojnásobně vyšší pravděpodobnost, že se rovněž stane matkou v mladistvém věku; víme, že u synů odsouzeného otce je více než čtyřikrát vyšší riziko, že budou obžalováni z trestného činu, než u těch, jejichž otec nebyl odsouzen. V mnoha oblastech však není třeba objevovat Ameriku. Musíme se podívat, jak ostatní země EU řeší tyto otázky a učit se od nich. Musíme si účinněji vyměňovat osvědčené postupy. Například ve Finsku se zavedl holistický trvale udržitelný přístup, který se neuvěřitelně účinným způsobem projevil při snižování počtu lidí, kteří jsou bez domova. V Dánsku se pro změnu spíše zavádějí nové politiky, které zlepšují kvalitu života dlouhodobých bezdomovců, měly by mít jen jediný cíl, integrovat tyto jedince do většinové společnosti. V Belgii pracují lidé, kteří zakusili chudobu, se sociálními pracovníky, aby lépe pochopili potřeby chudých lidí.

Chudobu nezpůsobuje vždy pouze nezaměstnanost: chudoba vyskytující se i při zaměstnání je rovněž problém. Právě proto jsem vyzvala k výměně osvědčených postupů při zabezpečení důstojné minimální mzdy ve všech členských státech. Přinejmenším pět členských států EU dokonce žádnou nemá. Musíme rovněž tlačit členské státy, aby přijaly minimální životní příjem pro všechny.

Členské státy se musí více snažit, aby rovněž zabránily využívání zranitelných pracovníků; aby se ujistily, že lidé s postižením a starší osoby mají přístup k zaměstnání; aby zabránily obchodování; zabezpečily práva žadatelů o azyl; zajistily rovný přístup ke zdravotní péči a komunitním službám pro všechny; aby zbavily stigmatu lidi s potížemi s duševním zdravím; a podporovaly konstruktivnější přístup k drogám a alkoholu.

Toto je jen několik otázek, kterým se zpráva věnovala. Vizí Evropy musí být svoboda a příležitosti pro všechny. Proto je také důležité věnovat se přípravě mechanismů na evropské úrovni, aby se výměna osvědčených postupů stala realitou.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, nejprve bych rád blahopřál zpravodajce paní Lynneové k vypracování velmi zajímavé a ucelené zprávy. Jsem potěšen, že se Evropský parlament rozhodl zabývat velmi širokým souborem sociálních otázek obsažených v této zprávě, otázek, které naléhavě vyžadují řešení. Tato zpráva je významným příspěvkem k průběžnému hodnocení sociální reality.

Tento dokument přichází v době, kdy Komise i členské státy zkoumají možnost posílení sociální dimenze Lisabonské strategie. Musíme reagovat na obavy našich občanů, přičemž jsme si vědomi toho, že sociální spravedlnost je jedním z jejich klíčových problémů. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že Evropská unie by měla hrát klíčovou roli při podporování integrovanějších a soudržnějších společností.

Jak řekl včera ráno během prioritní diskuse o globalizaci pan předseda Barroso, Evropská unie učinila poměrně významný pokrok při plnění lisabonských cílů. Vznikají nová pracovní místa. Jen v minulém roce bylo vytvořeno 3,5 milionu nových pracovních míst. Míra nezaměstnanosti klesla na úroveň kolem 7 %. Je to stále příliš vysoké číslo, avšak nejnižší za posledních deset let. Hospodářský růst byl uspokojivý navzdory finanční nestabilitě v poslední době.

Spokojenost však není na místě. Provádění Lisabonské strategie je nerovnoměrné a ne všech cílů se dosud podařilo dosáhnout. 12 milionů lidí je stále bez práce; a často se jedná o mladé lidi nebo dlouhodobě nezaměstnané se špatnými vyhlídkami na profesní růst nebo společenský vzestup. 8 % evropských pracujících zůstává ohroženo chudobou, přestože mají práci. 78 milionů Evropanů je ohroženo chudobou a každý pátý občan Evropské unie bydlí v nevyhovujících podmínkách.

Stručně řečeno, je třeba udělat více pro to, aby byly splněny naše společné sociální cíle. Nyní, když jsme svědky pozitivních výsledků strategie Evropské unie v oblasti růstu a zaměstnanosti, nastává vhodný okamžik začít se zabývat sociálními cíli.

Vítám, že je ve zprávě zmíněna nezbytná politická vůle a odhodlání zabývat se otázkou chudoby a vyloučení. Také vnímám naléhavost spojenou s řešením problému dětské chudoby, bojem proti diskriminaci a podporou rozmanitosti. To samozřejmě znamená sledovat transpozici příslušných právních předpisů do vnitrostátního práva a v případě potřeby i zahájení řízení pro porušení práva proti členským státům, u nichž bylo zjištěno porušení právních předpisů Evropské unie.

V rámci zprávy byly také prošetřeny překážky, které brání lidem v jejich začlenění do společnosti a účasti na trhu práce. Souhlasím, že musíme zkombinovat podpůrná opatření s vhodnými ochrannými sítěmi, které mají zajistit, aby nikdo nebyl opomenut.

Tento přístup se odráží v nedávném sdělení Komise o aktivním začleňování. Toto sdělení určuje tři klíčové pilíře vyváženého a strategického přístupu k aktivnímu začleňování:

– přístup k integrovaným trhům práce;

– zlepšený přístup ke službám;

– odpovídající podpora příjmů.

Zmíněné sdělení také zahajuje druhou fázi konzultací této problematiky se sociálními partnery o prohlubování spolupráce Evropské unie v oblasti aktivního začleňování.

Následně po této konzultaci Komise hodlá navrhnout společné zásady aktivního začleňování v podobě doporučení Komise, jehož přijetí je plánováno na druhou polovinu roku 2008. V dalším sdělení, které má být přijato během několika následujících týdnů, představí Komise také nová opatření na podporu aktivního začleňování osob se zdravotním postižením.

Komise je vděčná Evropskému parlamentu za jeho trvalé úsilí o potírání diskriminace. Jak bylo oznámeno v legislativním a pracovním programu na rok 2008, Komise v roce 2008 předloží návrhy na vyřešení současné mezery v ochraně podle článku 13 Smlouvy. Návrh, který by měl být přijat do příštího léta, bude stavět na dlouhodobém dialogu s Evropským parlamentem, na zkušenostech s Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny v roce 2007 a na rozsáhlé veřejné konzultaci.

Evropská unie učinila významný pokrok při dosahování rovného postavení žen a mužů, přičemž Evropský parlament byl důležitým partnerem. Je však nutné, abychom i nadále pokračovali v posilování rovného postavení žen a mužů. Je to základní právo, ale i nezbytná podmínka pro dosažení cílů Evropy v oblasti růstu, zaměstnanosti a sociální soudržnosti. Proto zvláště vítám pozornost, která byla ve zprávě věnována rovnému postavení žen a mužů.

Od Amsterodamské smlouvy učinila Unie pokrok v otázce zohlednění rovného postavení žen a mužů ve všech oblastech a od roku 2003 také v oblasti poskytování rovných příležitostí pro zdravotně postižené. V obou oblastech je však třeba udělat ještě mnoho práce. Skutečnost, že přetrvává diskriminace na základě více než jednoho diskriminačního důvodu, je silným argumentem pro pokračující důraz na poskytování rovných příležitostí ve všech oblastech. Tímto tématem se bude zabývat sdělení Komise plánované na rok 2008, které bude vycházet z poučení, jež přinesl Evropský rok 2007.

Dámy a pánové, sociální realita Evropské unie se samozřejmě mění tak, jak se vyvíjí naše společnosti, jak se mění celkový globální koncept. Přesto jsem přesvědčen o tom, že základní koncepce, tj. rovnováha mezi ekonomikou, sociálními a ekologickými aspekty, zůstává v plné platnosti. Je tedy na nás, abychom stále hledali nové přístupy, které nám umožní překonat problémy, které ještě přetrvávají.

  Miroslav Mikolášik , navrhovatel stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. – (SK) Monitorování sociální situace a sociálních politik v členských zemích je bezpochyby zapotřebí k identifikování problémů a výzev, jimž Unie čelí, ale ještě důležitější jsou akce, které podnikneme k jejich odstranění.

Z pohledu veřejného zdraví bychom měli zaměřit pozornost na ty problémy, s nimiž se obyvatelé Unie setkávají při poskytování služeb zdravotní péče. V důsledku demografického vývoje a prodlužování průměrné délky života musíme rozvíjet také strategie veřejného zdraví, které přispějí ke zkvalitnění života Evropanů a které budou zaměřené především na prevenci chorob a účinný boj proti nim. Zároveň by měly zohlednit potřebu kvalitní, dostupné a spolehlivé péče o zdraví všech vrstev obyvatelstva bez ohledu na jejich sociální postavení, věk či zemi, v níž žijí.

Zvláštní pozornost bychom měli věnovat skupinám nejvíce znevýhodněných osob, jimiž jsou osoby s tělesným či mentálním postižením, lidé v pokročilém věku anebo děti. S ohledem na neustále rostoucí náklady zdravotnictví členských států by měly členské státy přijmout účinná opatření, jako jsou cílené informační kampaně, používání generických léků, využívání nových technologií, opatření vzájemné pomoci na místní úrovni anebo větší solidarita generací a rodin. Členské státy ve spolupráci s Komisí by se měly dále snažit rozvíjet politiky a podporovat evropské iniciativy v oblasti boje proti kouření, alkoholismu či obezitě, které rozhodně pomohou zvýšit kvalitu života našich spoluobčanů.

V neposlední řadě bychom se měli zaměřit na správné uplatňování již existujících právních předpisů v oblastech, které souvisí s veřejným zdravím. Členské státy spolu s Komisí by měly zabezpečovat dodržování evropských právních předpisů v oblasti kvality vody, ovzduší a půdy, snižování hlučnosti, stejně jako provádění nařízení o chemických látkách a výrobcích REACH.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. – (PT) V tomto stanovisku Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví zdůrazňuje, že chudoba a sociální vyloučení se vyznačují více rozměry, ale nejvýznamnější z nich jsou ekonomická situace rodin, podmínky bydlení a přístup ke vzdělání, zdravotní péči a dlouhodobé péči.

Výbor zdůrazňuje, že ženy a děti jsou hlavními oběťmi chudoby a sociálního vyloučení a poznamenává, že ještě většímu riziku jsou vystaveni přistěhovalci, starší osoby, lidé s postižením a příslušníci rodin s jedním rodičem. Rovněž uvádí, že průměrně 15 % žáků vypadne ze vzdělávacího systému, ale že v některých zemích, jako je Portugalsko, tato míra dosahuje až 40 %, což je důvodem ke znepokojení, pokud jde o vzdělání a přípravu mladých děvčat.

Zdůrazňuje význam udržování kvalitních veřejných služeb, pevného veřejného a všeobecného systému sociálního zabezpečení a vysoké úrovně sociální ochrany a kvality zaměstnání ve spojení s právy, stejně jako zabezpečení účinného uplatňování hlediska pohlaví při formulování a zavádění těchto veřejných politik; nakonec naléhá na Komisi a členské státy, aby se přednostně zabývaly sociální integrací žen a právy žen, přiměřenou úpravou jejich příslušných politik včetně politiky týkající se rozdělení příjmu.

  Edit Bauer, jménem skupiny PPE-DE. – (HU) Děkuji mnohokrát, vážená paní předsedající. Vážený pane komisaři, dámy a pánové, zpráva paní Lynneové, ke které jí srdečně blahopřeji, zjevně nemá, a ani nemůže mít poslední slovo v otázce sociálního začlenění a transformace sociální politiky.

Často jsme náchylní k tomu, považovat evropský sociální model za věčný, ale sociální politika se musí očividně rovněž měnit, nejen prostřednictvím globalizace, ale také prostřednictvím hospodářství, sociálních očekávání, demografické výzvy a měnících se hodnot, poněvadž musíme nalézt vhodné odpovědi na výzvy, jimž čelíme. Také z tohoto důvodu je třeba přivítat podnět Komise na přípravu jistého druhu soupisu sociálních problémů zatěžujících obyvatelstvo Evropy.

Je zřejmé, že takřka 500 milionů občanů Unie není stejnorodá masa. Navzdory skutečnosti, že rozdíly v příjmu mezi starými členskými státy se snižují, rozdíly mezi bohatými a chudými oblastmi se stále vyznačují rostoucím trendem. Dvě třetiny obyvatelstva deseti nových členských států EU žijí v chudých oblastech, kde je úroveň příjmu poloviční, anebo méně než poloviční, oproti průměrnému příjmu starých členských států. Situace je ještě horší v Bulharsku a Rumunsku, kde průměrný příjem nedosahuje dokonce ani třetiny příjmu na obyvatele starých členských států.

Není pochyb o tom, že k boji proti chudobě potřebujeme vědět více o různých formách, v nichž se chudoba projevuje. K tomu však potřebujeme nové ukazatele chudoby, neboť doposud jsme měli pouze souhrnné údaje o riziku relativní chudoby.

Z tohoto důvodu toužebně očekáváme sdělení Komise k tomuto tématu. Ve zprávě se rovněž upozorňuje na nová rizika zbídačování. Například víme málo o tom, jaké nebezpečí představuje míra zadlužení obyvatelstva. Z 15 starých členských států převyšuje ve 12 členských státech zadlužení obyvatelstva na osobu 16 000 EUR, což odpovídá 90 % průměrného ročního rodinného příjmu.

Dovolte mi, prosím, paní předsedající, říci poslední větu. Ve zprávě se opět poukazuje na význam boje proti dětské chudobě a považujeme to za mimořádně důležité.

  Richard Falbr, za skupinu PSE. – Vážená paní předsedající, vážený pane komisaři, v prvé řadě chci poděkovat Elizabeth Lynne za velmi dobrou zprávu a za dobrou spolupráci. Důvodů sociálního vyloučení je celá řada a byla by velká škoda, kdyby se s touto zprávou dále nepracovalo. Ve svém vystoupení chci zdůraznit význam veřejných služeb, které přispívají k odstraňování chudoby a vyloučení. Jejich privatizace povede k jejich zdražení a menší dostupnosti. Mrzí mě, že se nepodařilo prosadit stanovisko odsuzující ty státy, které zavádějí nízké rovné daně, a tím znemožňují shromáždit dostatek peněz k zajišťování sociálních funkcí státu. Bylo by jistě užitečné, aby se členské státy v rámci výměny informací o osvědčených postupech seznamovaly s tím, co se povedlo. Uvítal bych ovšem také, aby se vyměňovaly informace o postupech, které se nevyplatily, případně vymstily. Vím, že taková praxe neexistuje, ale bylo by jistě užitečné, aby sociální partneři a nevládní organizace dohlédli na to, aby se tak dělo.

Základním předpokladem nutným proto, aby se v mnohdy nedokonalých sociálních sítích neocitali další a další občané členských zemí, je zajištění dostatečného počtu slušně placených pracovních míst. Není možné tolerovat skutečnost, že někteří pracující lidé jsou často závislí na sociální podpoře. Proto je nutné usilovat o stanovení důstojné minimální mzdy ve všech členských zemích, a to buď podle tradice zákonem, nebo kolektivní smlouvou. Velmi významnou se stává snaha o reformy důchodového zabezpečení. Při krocích, které mají vést k tomu, aby zejména základní pilíř – státní důchodové pojištění – byl zachován, by měly všechny členské státy respektovat příslušné úmluvy Mezinárodní organizace práce, které ratifikovaly. Zvlášť důležité je zapojování zdravotně postižených do pracovního procesu, proto je nutné hodnotit kriticky i počínání těch vlád, které různé pobídky vedoucí ke zvyšování počtu pracovních míst pro zdravotně postižené občany odstraňují. Za všechny můžu uvést Českou republiku.

  Ona Juknevičienė, skupina ALDE. – (LT) Blahopřeji své kolegyni paní Lynneové k vypracování zprávy a k dosažení politické dohody, která zohledňuje názory různých politických skupin týkající se sociální reality v Unii.

Je pravda, že vlády členských států jsou přímo zodpovědné za snižování chudoby. Jejich povinností je přijmout opatření k zabezpečení toho, aby lidé měli práci, děti chodily do škol a nejchudším se poskytovala sociální pomoc.

Úloha Unie při řešení problémů souvisejících s chudobou a nerovností je však nadále stejně důležitá. Skutečnost, že 78 milionů evropských občanů žije v chudobě a že sociální rozdíly mezi chudými a bohatými se čím dál více prohlubují, je nejvážnějším znamením, že je třeba přijmout opatření jak na vnitrostátní, tak i na evropské úrovni.

Většina členských států má přiměřenou míru minimálního příjmu. Nadále však přetrvávají případy, kdy zaměstnavatelé nevyplácejí platné sazby, čímž porušují zákon. Jak jsem již uvedla při více příležitostech, Litevci pracující v zahraničí se setkávají s takovým protiprávním zacházením. Zaměstnavatelům bychom takovéto praktiky neměli tolerovat.

Vítám odpověď členských států na výzvu Rady snížit dětskou chudobu. Zatím však nevypracovaly své akční plány k řešení tohoto problému. Lidé s postižením a starší osoby jsou zvláště zranitelní. Musíme se ujistit, že mají přístup k alespoň minimální dlouhodobé péči za přijatelné ceny. Sociální fond na to vyčlenil prostředky. Je ostuda, že v mé zemi zůstávají nevyužité.

Souhlasím se stanoviskem navrhovatelky stanoviska, co se týče potřeby výměny zkušeností a následování zdařilých příkladů úspěchů v oblasti sociálního zabezpečení. Je zapotřebí, učit se od těch členských států, které účinně využívají zdroje přidělené EU, a vyměňovat si s nimi zkušenosti. Dámy a pánové, s cílem získat důvěru našich občanů v Evropskou unii, v její instituce, musíme vyřešit nejtěžší problémy, kterým čelí.

Ve svém příspěvku v tomto Parlamentu Nicolas Sarkozy, francouzský prezident, řekl, že Francouzi mají dojem, že EU se o ně nezajímá a neposkytuje sociální zabezpečení. Francouzští občané nehlasovali proti ústavě, ale proti Evropě, protože se v ní necítí v bezpečí.

Komise slíbila, že připraví zprávu založenou na sociální skutečnosti s analýzou sociálních trendů. Doufám, že hlavní důraz v této zprávě se bude klást na rámec opatření, rámec, jímž se určí metody snížení, anebo dokonce odstranění chudoby v Evropě. Potom budeme schopni, získat podporu svých občanů a možná začneme cítit, že pracujeme pro ně.

  Sepp Kusstatscher, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Vážená paní předsedající, máme tu před sebou mnoho myšlenek o sociální politice, za což děkuji paní Lynneové. Protože sociální politika nemá v EU takový vliv jako hospodářská politika, tato zpráva není ani tak zhodnocením – jak se uvádí v názvu – jako spíše seznamem požadavků na sociálněpolitická opatření v členských státech.

Chtěl bych se vyjádřit ke dvěma věcem. Sociálněpolitické otázky patří do pravomoci členských států. My na evropské úrovni můžeme jen vydat doporučení. Evropa se nachází ve stavu nerovnováhy, protože prošla hospodářskou, ale ne sociální harmonizací. Evropa se od Lisabonu v roce 2000 nestala spravedlivější. Naopak, chudoba se zvyšuje. Aby bylo možné skutečně bojovat s chudobou a aby všichni občané EU mohli žít důstojně a spravedlivě, potřebujeme nejen aspekty hospodářství, trhu a hospodářské soutěže, ale také sociální, spravedlivý, ekologický vnitřní trh pro všechny lidi.

Další věc: často se stává, že všichni mají plno řečí, a nikdo se nemá k činu. Problémy známe. Ve skutečnosti nepotřebujeme studie a analýzy. Nastal čas konečně přejít k činům. Nestačí jen vyhlásit rok 2010 za Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Potřebujeme účinný program boje proti chudobě, potřebujeme údaje – aby měli všichni lidé včetně těch, kteří jsou nezaměstnaní, dostatečný základní příjem a mohli žít důstojně. Je to otázka spravedlnosti a lidské právo pro všechny.

  Eva-Britt Svensson, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Vážená paní předsedající, paní Lynneová, toto je dobré zhodnocení chybějícího sociálního zabezpečení, bez kterého je nuceno žít až příliš mnoho občanů v členských státech. Hodnocení rovněž ukazuje propojení mezi chudobou, přelidněností, sociálním vyloučením a zvýšenou nemocností a kratší průměrnou délkou života.

Hodnocení se zabývá významem práva na bydlení, na práci, sociální zabezpečení a práva žen a osob s postižením. Rovněž z něho vyplývá, že problém hazardních her, konzumace alkoholu, drog a kouření zvyšuje sociální vyloučení. Závěr je proto takový, že členské státy musí tyto problémy řešit.

Zatím se všechno zdá být v pořádku, ale skutečnost bývá nezřídka celkem jiná. Často jsou to jen pěkná slova, neboť EU prostřednictvím různých směrnic a nařízení s ohledem na pravidla jednotného trhu a hospodářské soutěže nejednou brání členským státům v řešení problémů.

Kromě toho podporujeme výrobce vína a pěstování tabáku. Volný pohyb zboží například brání Švédsku v uplatňování restriktivní alkoholové politiky, což je velmi důležité. Švédsko má herní monopol na omezení hazardních her, ale EU hrozí žalobou u soudu. O stejnou dvoutvářnost jde v případě textu právního předpisu o klamavé reklamě a reklamě zaměřené na děti, protože EU na druhé straně přijímá směrnice o televizním vysílání s umísťováním produktů a reklamou zaměřenou na děti.

Je možné změnit sociální situaci, ale k tomu je zapotřebí přikládat větší význam otázkám veřejného zdraví a životního prostředí než pravidlům hospodářské soutěže jednotného trhu, a sociální péči a zabezpečení nadřadit deregulací a privatizací.

Skupina GUE/NGL hlasuje pro zprávu a budeme pokračovat v jakékoli činnosti ke zlepšení sociálního zabezpečení občanů.

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Vážená paní předsedající, když jsem poprvé slyšela o procesu hodnocení sociální skutečnosti, potěšilo mě, že někdo chce vést skutečnou diskusi o stavu společnosti.

Bohužel, po přečtení dokumentů Komise jsem byla zklamána, poněvadž jsem zjistila, že proces hodnocení se nezaměřil na sociální realitu, ale na hospodářské ukazatele.

Nejsem přesvědčena o tom, že hospodářské ukazatele jsou spolehlivým měřítkem sociální reality. Kdyby by byly, zlepšený hospodářský stav Irska za poslední desetiletí by se měl spojovat spíše se zlepšeními v oblasti sociální soudržnosti, než se zvýšením počtem závažných trestných činů, narkomanie, sebevražd, krádeží, s narušenou funkcí rodiny, vyloučením a osamělostí, kterých jsme svědky.

Neptali bychom se, zda má osoba zaměstnání; ptali bychom se, zda jsou vážení, zapojení, uspokojení po stránce tělesné, emocionální, intelektuální a duchovní, a zjišťovali bychom, zda se úcta k této osobě vztahuje také na ostatní, bez ohledu na věk, velikost, schopnosti, barvu pleti anebo jakoukoli jinou vlastnost.

Při řádném hodnocení sociální skutečnosti bychom rovněž pohlédli na trvalou udržitelnost přirozeného prostředí člověka: rodiny. S tímto vším na zřeteli bychom nepohlíželi jen na propast mezi bohatými a chudými, ale také na mezeru, která vznikla rozpadem rodiny, a na sociální izolaci.

K pochopení sociální reality musíme začít realitou lidské bytosti, která vytváří společnost. Uvedu jen jeden příklad a doufám, že znázorní protichůdné výsledky, které získáme, když se podíváme na peníze a na muže anebo ženu. Všichni se shodneme, že ženy mají mít právo na práci a stejné zacházení, když pracují. Ale když vyvíjíme hospodářský nátlak na ženy, které by chtěly zůstat doma s malým dítětem, aby raději pracovaly, než se staraly o dítě, a tlačíme je mezi pracovní sílu, zaznamenáváme vysokou míru zaměstnanosti a domníváme se, že toto znamená zdravější sociální situaci. Když se však podíváme na dítě, potřebující bezprostřední mateřskou péči, a vidíme jak trpí v důsledku této ztráty, o níž nám vědci řeknou, že bude neurologická a celoživotní, potom si musíme položit otázku, zda tato vysoká zaměstnanost skutečně představuje ukazatel zdravé sociální skutečnosti.

Ironií krátkodobého myšlení, zaměřování se výhradně na hospodářství společnosti, je to, že právě blahobyt lidí a rodiny z lidského hlediska má v konečném důsledku největší vliv na hospodářství.

Podívejme se na náklady vynaložené na problematické lidi ze státního rozpočtu. Zamysleme se nad náklady trestné činnosti, drog, předčasného ukončení vzdělání atd. Hospodářský růst může být pohlcen růstem sociálních problémů. Slovo ekonomika pochází z řečtiny a znamená řízení domácnosti. Ekonomika by měla sloužit všem lidem, pomáhat jim, aby byli doma ve svých společenstvích, doma u sebe.

Pokud to správně pochopíme, budeme mít velmi zdravou sociální realitu, na níž budeme v budoucnosti stavět.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Vážená paní předsedající, zpráva s poněkud záhadným názvem Hodnocení sociální reality byla přijata takřka jednohlasně ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci – jen jeden poslanec hlasoval proti – a ve skutečnosti to nebylo překvapením. Nakonec 97 doporučení zprávy se rovná výzvám na pomoc všemu a každému: chudým, ženám, mužům, mladým lidem, starším osobám, nezaměstnaným, slabě placeným pracovníkům, lidem s postižením, těm, kteří trpí diskriminací, nemocným, zdravým dnes, kteří mohou onemocnět zítra, a dalším, a dalším.

S jistou dávkou ironie bych mohl říci, že jedinou skupinou vynechanou v této zprávě jsou ti, jako jsem já: heterosexuální běloši ve středních letech s pravicovou politickou orientací.

Bez ironie bych však řekl, že v tomto Parlamentu se nenachází nikdo, kdo nesouhlasí s tím, že slabší členové naší společnosti mají právo na ochranu, a že civilizovaná společnost může být nakonec souzena za úroveň sociální ochrany, kterou poskytuje lidem, kteří z objektivních důvodů těžko sehrávají normální úlohu ve společnosti. Proto byste museli být, takříkajíc, zlým člověkem, kdybyste nepodpořili soubor dobrých úmyslů a sociální politiky Santa Klause obsažené v této zprávě.

Navzdory tomu však nepodpořím tuto zprávu. Ve skutečnosti seznam doporučení obsahuje několik věcí, které nemohu podpořit, zejména s ohledem na přistěhovaleckou politiku, integraci a rozmanitost, stejně jako na chybějící základní ochranu rodinné politiky. Hlavní důvod, kvůli němuž nemohu souhlasit s touto zprávou, je však mnohem zásadnějšího charakteru. Sociální politika a vše, co lze zahrnout pod hlavičku „sociální zabezpečení“, je vynikajícím příkladem oblasti členských států, a někdy jejich federálních států – ne Evropské unie.

Pokud někdo v tomto Parlamentu nebude mít stroj na výrobu peněz a zdrojů z ničeho, pokud takový stroj neexistuje, opatření sociální ochrany musí být nadále financována z peněz daňových poplatníků. To znamená, že je třeba přijmout rozhodnutí a že se, bohužel, nemůžeme vždy obracet na Santa Klause kvůli všemu a kvůli každému.

Je třeba přijmout základní rozhodnutí, která jsou nejdůležitější pro celou společnost, a tato rozhodnutí se musí přijmout na nejnižší možné úrovni, co nejblíže k občanům, a ne ve vzdálených slonovinových věžích v Bruselu, Lucemburku nebo ve Štrasburku.

Například zkušenost z mé země je taková, že Vlámové a Valoni přistupují k takovým otázkám jako zdravotní péče a přístup k nezaměstnanosti podstatně odlišným způsobem. Vlámská a valonská společnost se odlišují, jejich politické a hospodářské světy jsou různé, a proto volí rozdílné přístupy a priority. Když toto dnes platí v Belgii, o co více to platí, s příslušnými obměnami, v případě velmi odlišných členských států Evropské unie, například ve Spojeném království a Rumunsku?

Bylo by jiné, kdyby tato zpráva byla jen seznamem dobrých úmyslů, ale evropské instituce již léta usilují o přivlastnění si této oblasti sociální politiky, a to není správné.

  Gabriele Stauner (PPE-DE). – (DE) Vážená paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, na rozdíl od některých řečníků, kteří vystoupili přímo přede mnou, se domnívám, že Komisi je třeba poblahopřát ke sdělením, z nichž vychází tato diskuse. Nejsou pouze bohatým zdrojem pro členské státy, které hledají sociální fakta a údaje, ale podle mě také jasným znakem toho, že EU a Komise to myslí s nezávislou sociální politikou vážně.

Jestliže vyhlašujeme náš závazek k evropskému sociálnímu modelu, nejen ve smyslu jeho vychvalování jako tradice a historického výdobytku, ale rovněž jeho přeměny ve značku pro sjednocenou Evropu do budoucnosti, potom hodnocení naší sociální reality je základním předpokladem. Zejména v důsledku kol rozšíření v letech 2004 a 2007 se musíme konečně odpoutat od názoru, že evropská sociální politika je doplňkem k vnitřnímu trhu.

Není to však úplně samozřejmé, v mnoha oblastech je převaha hospodářské politiky v návrzích Komise, bohužel, zřetelná. V této souvislosti bych Parlamentu připomněla zelenou knihu Modernizace pracovního práva, jejímž cílem je řešit výzvy 21. století a diskusi o flexikuritě. Zelenou knihu Komise včera uložila ad acta, což mohu jen z celého srdce uvítat a doporučit stejný postup v případě návrhů flexikurity, které jsou zaměřeny na obtížně vydobytá práva zaměstnanců v pracovněprávním vztahu.

Všechny body, jimž se v této zprávě věnuje pozornost – velký dík paní Lynneové – jsou vysoce aktuální. Mám na mysli diskusi o minimální mzdě v mé zemi a mzdové nároky, kterých se domáhají v současných stávkách francouzští a němečtí železničáři. Pokud jde o mzdovou politiku, správně říkáme, že práce na plný úvazek musí poskytovat živobytí pro muže anebo ženu, kteří ji vykonávají. Cokoliv jiného neodpovídá křesťanské povinnosti zaměstnavatelů vůči svým zaměstnancům. Práce se musí cenit – to musí být základní zásada.

Co mě vždy pobouří, je dětská chudoba, na kterou naříkám také ve své zemi. Domnívám se, že jí musíme věnovat zvláštní pozornost. Neměla by vůbec existovat. Vlastně bych chtěla vidět rázné úsilí v členských státech, díky němuž bychom nemuseli vyhlašovat rok 2010 za Evropský rok boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MARTÍNEZ MARTÍNEZ
místopředseda

  Jan Andersson (PSE). – (SV) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, chtěl bych rovněž nejdříve poděkovat paní Lynneové za její vynikající práci a výbornou zprávu. Sám jsem byl pozván na konferenci na Azorské ostrovy, na níž jsme, Komise a Parlament, společně diskutovali s občanskou společností o těchto otázkách.

Rovněž bych rád pochválil Komisi za to, že se těmito otázkami vážně zabývá ve svém novém sdělení, a že v následujícím roce předloží doporučení, které vyzdvihne tyto otázky. Pan Špidla to vystihl přesně, situace v Evropě je všeobecně velmi dobrá, růst se zvýšil a vytvořilo se více pracovních míst, ale zároveň se prohlubují rozdíly. Rozdíly se prohlubují a chudoba se zvyšuje. Mezi členskými státy jsou velké rozdíly. V některých zemích jsou rozdíly mimořádně velké a nehovořím jen o nových a starých členských státech – jsou nové členské státy s malými rozdíly a staré členské státy s velkými rozdíly. Musíme se tím zabývat.

Myslím, že strategie Komise se třemi pilíři je velmi dobrá. Pokud jde o práci, pracovní místa nestačí, protože existují rovněž špatná pracovní místa, kterými se nelze uživit a nemají posilující vliv. Musíme mít dobrá pracovní místa s přiměřenou odměnou. Při pohledu na situaci týkající se minimálních příjmů jsme ve výboru viděli velké rozdíly mezi členskými státy. Potřebujeme výměnu zkušeností, abychom našli osvědčené postupy. Potom jsou tu veřejné služby, ke kterým musí mít každý přístup: sociální služby, bydlení, zdravotní péče apod. Postupy jsou otevřenou metodou koordinace, kterou budeme posilovat.

Rovněž bych rád připomněl, dříve než skončím své připomínky, že dnes budeme hlasovat, kromě jiných věcí, o stanovisku Parlamentu k blížícím se integrovaným usměrněním. Musíme do integrovaných usměrnění zahrnout také sociální rozměr s cílem sloučit otázky růstu a otázky zaměstnanosti se sociálním rozměrem, abychom se na tyto otázky nedívali jednotlivě na každou zvlášť, ale jako na celek.

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji paní Lynneové za předložení velmi významné otázky. Vítám cíl zprávy, konkrétně zaměření pozornosti různých zúčastněných stran na diskusi o tom, co představuje evropská sociální skutečnost. Jde o téma se širokým záběrem, a proto se mohu zastavit jen u několika klíčových bodů.

Na summitu v Nice v roce 2000 se členské státy zavázaly významným způsobem snížit chudobu a sociální vyloučení do roku 2010. Činnost zaměřená na splnění tohoto cíle však, bohužel, nebyla nijak zvláště úspěšná.

Otevřená Evropa založená na volném pohybu a svobodném obchodu přispěla k hospodářskému pokroku, na němž závisí blahobyt lidí a lepší kvalita života. V posledních několika letech se však ukázalo, že pro mnohé Evropany je sporné, zda celkový účinek globalizace, liberalizace a větší hospodářské soutěže nějakým způsobem zlepšuje jejich blahobyt.

Dnes v 21. století je úroveň chudoby a sociálního vyloučení v Evropě znepokojivě vysoká. Pan Špidla před chvílí řekl, že zhruba u 20 %, jinými slovy u každého pátého obyvatele hrozí riziko upadnutí do chudoby. Všechny členské státy mají sociální služby a sociální dávky, ale i po jejich vyplacení šestina lidí žije v chudobě.

Položili jsme si otázku, proč je to tak v Unii, která se nespojila násilím? Proč jsme nyní, 62 let po skončení války a 50 let po vzniku Unie, nebyli schopni zaručit lidem základní práva? Má otázka zní: je úspěšné hospodářství cílem samo o sobě, anebo to má být prostředek ke zlepšení blahobytu lidí?

Kromě toho poskytováním sociální pomoci se členské státy zavazují poskytovat dávky odpovídající minimální částce nutné pro živobytí; poskytovat dostatečnou pomoc k plnění tohoto cíle. Nepotřebujeme formálně provádět množství směrnic – to je jen sebeklam. Z toho vyplývá otázka, zda je zaručena včasná realizace přijatých textů na úrovni institucí Evropské unie včetně oblastí tzv. měkké politiky.

V Evropě bychom se neměli zaměřovat výhradně na hospodářské výsledky a hospodářskou soutěž; je třeba rovněž zvážit vytvoření větší sociální solidarity a trvale udržitelných sociálních opatření. A tam, kde jsme přijali rozhodnutí k tomuto účelu, musíme také dohlédnout na to, aby se vykonalo. Naši občané to od nás očekávají.

  Ewa Tomaszewska (UEN). – (PL) Vážený pane předsedající, hospodářský růst, po němž všichni tolik toužíme, doprovází, bohužel, zvýšené rozvrstvení příjmů, které oslabuje sociální soudržnost a vytváří vážné problémy, které postihují slabší skupiny – těch, kterých se týká nezaměstnanost, zaměstnanců s nízkým příjmem, anebo těch, kteří mají ztížený přístup ke vzdělání a zdravotní péči.

Úkoly stanovené na zasedání Evropské rady v Nice se nevykonaly dostatečně. Stále existují skupiny lidí, jejichž příjem je nižší než minimum potřebné k živobytí. Nedostatečná hospodářská nezávislost rovněž koliduje se smyslem pro důstojnost. Všeobecný zákaz diskriminace a záruka rovných příležitostí, především pro lidi s postižením, jsou, samozřejmě, potřeba, ale přinášejí s sebou zvýšené náklady na sociální cíle. Naše obyvatelstvo stárne, čímž se stupňují obavy o finanční možnosti systémů důchodového zabezpečení.

Blahopřeji paní Lynneové k vynikající zprávě, kterou se zaměřuje pozornost na tyto a další významné sociální problémy v našich zemích, stejně jako na metody, které lze použít k jejich řešení. Jednoznačně podporuji tuto zprávu.

Chtěla bych však upozornit na rozpory v přístupu Evropské unie k sociálním a hospodářským problémům. Tlak na omezení výdajů na sociální cíle zabraňuje řešení mnoha sociálních problémů. Jedním příkladem, který lze uvést, je reforma systému důchodového zabezpečení v Polsku.

  Carlo Fatuzzo (PPE-DE). – (IT) Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nejsem sám, kdo blahopřeje paní Elizabeth Lynneové k její zprávě, částečně proto, neboť vím, že při soupisu všeho, co je sociálně špatné v Evropě, našla tolik věcí, které jsou špatné, že parlamentní úředníci byli nuceni, vyhánět ji od stolu, aby mohla být dnes ráno zde s námi, a přitom ještě stále neskončila.

Je pravda, že v Evropě je mnoho chudoby. Když jsem vešel a spatřil svého kolegu Fernanda Fernándeze, vzpomněl jsem si na to, co řekl v Pueblu v Mexiku před několika lety, kde jsme se oba zúčastnili konference o světové chudobě. Řekl tehdy, že z chudoby lze obviňovat především špatnou vládu, kterou je možné nalézt na celém světě. Za chudobu proto nesou zodpovědnost v prvé řadě národní vlády, a ne Evropská unie. Toto je výzva pro národní vlády, které očekávají a požadují tak mnoho od Evropy, ale samy činí tak málo, zejména tam, kde je nejvíce potřebné, aby převzaly zodpovědnost.

Rovněž jsem potkal přítele, pana von Wogaua, když jsem přišel do Parlamentu, a on se mě zeptal, zda je pravda, že v Itálii představuje státní důchod pro vdovu, anebo pro někoho, kdo je zcela nezpůsobilý, 50 EUR měsíčně pro život. Pane předsedající, musel jsem mu, bohužel, říci, že je to pravda. Z tohoto důvodu, jako jediný volený zástupce důchodců v tomto Parlamentu, jsem pro minimální mzdu pro každého, kdo má štěstí a pracuje, jsem pro minimální důchod v Evropě pro všechny, kdo pobírají starobní důchod, a jsem pro to, aby kdokoli, kdo je nezaměstnaný, bez práce, anebo bez důchodu, byl rovněž oprávněn pobírat minimální příjem.

  Karin Jöns (PSE). – (DE) Vážený pane komisaři, vážená paní Lynneová, jsem velmi zavázána Komisi za podněty a paní Lynneové za její nejznamenitější zprávu. Kdokoli chce bojovat proti chudobě – jak již řekl pan Fatuzzo – musí se skutečně intenzivněji zaměřit na starší generaci. Musíme držet krok s demografickými změnami a rovněž zabezpečit, navzdory neustále rostoucím nákladům na zdravotnický systém, aby bylo v budoucnosti možné stárnout důstojně. Starší lidé mají právo na komplexní zdravotní péči se zajištěnou kvalitou a na dlouhodobou péči bez ohledu na svůj příjem anebo místo pobytu.

Naléhavě potřebujeme cílenou výměnu zkušeností mezi členskými státy, pokud jde o způsob, jak nejlépe organizovat a zabezpečit vysoce kvalitní, dostupnou péči. Musíme zejména zohlednit problém zvyšujícího se počtu lidí trpících demencí. K tomu však potřebujeme vhodné údaje; právě proto žádáme Komisi, aby nám poskytla tyto údaje co nejrychleji.

V sociální Evropě musí mít všichni pacienti stejný přístup k ověřeným lékům a léčivům. Je jednoduše nepřijatelné, aby například totéž antibiotikum stálo 3 EUR v Belgii a 34 EUR v Německu. Proto jsem ráda, že prostřednictvím této zprávy vyzýváme Komisi a členské státy, aby s námi začaly intenzivní dialog, stejně jako s farmaceutickým odvětvím a skupinami pacientů, s cílem vytvořit vyvážené směrnice z důvodu větší transparentnosti, co se týče účinnosti a ceny léků. Toto je další příspěvek ke snížení nákladů na zdravotní péči pro nás pro všechny.

  Marie Panayotopoulos-Cassiotou (PPE-DE). – (EL) Vážený pane předsedající, pane komisaři, také já vám blahopřeji k vašim dvěma sdělením a doufám, že budete i nadále pokračovat v konstruktivních návrzích.

Má kolegyně, paní Lynneová, se svým citlivým přístupem k sociálním otázkám a my všichni se svými pozměňovacími návrhy jsme se zapojili do všech opatření otevřené metody koordinace zahrnutých v národních akčních plánech. Zpráva o hodnocení sociální reality udá směr sociální politice členských států. Je třeba, zohlednit skutečnost, že v dnešní Evropě existují vážné demografické problémy, které přímo ovlivňují sociální soudržnost a solidaritu mezi generacemi.

Členské státy stále nezohledňují rodinu z hlediska podpory, kterou si zaslouží, přestože tvoří základ společnosti. Chudoba se zvyšuje, v rodinách s jedním rodičem, stejně jako ve velkých rodinách, nejen kvůli nedostatečnému příjmu, ale také kvůli chybějící podpoře a rovnému zacházení, zejména při zdaňování.

Životní podmínky rodin přímo ovlivňují děti, zejména ve zranitelnějších kategoriích. Nerovný přístup ke zdrojům a příležitostem se stupňuje a omezuje osobní rozvoj, stejně jako budoucí hospodářský rozvoj a soudržnost Evropy. Nebyla by EU schopna pro každé dítě narozené na jejím území zaručit příjem k pokrytí životních nákladů těchto dětí a na jejich výchovu, na úrovni příjmu na obyvatele každého členského státu?

Politika podpory sociální soudržnosti se musí zakládat na účasti na pracovním trhu. Musí rovněž přispívat k sociální integraci nezaměstnaných osob a těch, kteří poskytují neformální služby v rámci rodiny. Z tohoto důvodu se členské státy v první řadě vyzývají k tomu, aby přezkoumaly způsoby uznávání neoficiálních dovedností získaných při péči o děti a závislé osoby, jako je přípravný výcvik a pracovní zkušenost. To usnadní jejich integraci do trhu práce a poskytne právo na důchod a pojištění.

Je třeba zachovat solidaritu mezi generacemi prostřednictvím využití poznatků a zkušeností starších lidí a jejich šíření a používání mladšími generacemi. Členské státy se vyzývají k prosazování systémů poskytování služeb mezi generacemi a k investování do dobrovolných systémů, ať už jsou vzdělávacího, kulturního, nebo obchodního charakteru.

Toho se dosáhne vytvořením vhodných infrastruktur a poskytováním informací o zvýšených možnostech pro starší lidi zúčastnit se těchto činností, aby se neodsouvali na okraj a nestali se oběťmi sociálního vyloučení.

  Alejandro Cercas (PSE). – (ES) Vážený pane předsedající, vážená paní Lynneová, pane komisaři, mnohokrát vám děkuji za předložení tohoto sdělení a tohoto dokumentu, což nám nepochybně umožní zlepšit své poznatky o změnách a trendech, a program, který potřebujeme do budoucna.

Neměli bychom však udělat chybu. Máme mnoho dokumentů, mnoho analýz, máme množství diskusí a slov, ale v této souvislosti, co se týče chorob, nepotřebujeme pouze diagnózy, ale také léčbu.

Je pravda, co jste řekl, pane komisaři, že potřebujeme evropskou léčbu prostřednictvím Unie, jejích institucí a mechanismů, s cílem reagovat na problémy současnosti a zítřka, přičemž je třeba zohlednit, že pokud tak neučiníme na úrovni Unie, nebude možné to vykonat samostatně na úrovni členských států.

Některé členské státy, které se rychle vyvíjejí, jako ten můj, začínají být ohrožovány politikami, které usilují o zpomalení, anebo, v jiných členských státech, o vytvoření nespravedlivé soutěže s podporou a sociálními změnami, které se dějí v našich zemích. Pane komisaři, vezměte, prosím, v úvahu skutečnost, že se začíná šířit pocit, že evropská sociální politika, která byla v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jak mi dnes napsal v dopise španělský odborář, zaměřená na proces harmonizace, a která se v osmdesátých a devadesátých letech omezovala na zabezpečení minimálních požadavků, dnes začíná sklouzávat k sociální politice, v níž se projevuje soutěž mezi členskými státy o dosažení nejmenšího společného jmenovatele.

Pane komisaři, rizika, kterým čelíme do budoucnosti, zahrnují nejen stárnutí a globalizaci, ale také nakažlivý nedostatek solidarity a agresivní, xenofobní a antievropský nacionalismus, který ohrožuje současná i budoucí sociální vítězství Evropy.

  Agnes Schierhuber (PPE-DE). – (DE) Vážený pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, ráda bych se upřímně připojila k vyjádření díku naší zpravodajce, paní Lynneové. Sociální ochrana a sociální začleňování pomáhají v boji proti chudobě a vyloučení v oblasti preventivní zdravotní péče a v mnoha dalších oblastech a patří mezi nejvýznamnější výzvy budoucnosti.

O termínu „minimální příjem“ se v členském státě, z něhož pocházím, často diskutuje z různých hledisek. Plně však podporuji přístup paní Staunerové, pokud jde o pracovní místa, práci na plný úvazek a příjem. Sociální partnerství je v Rakousku pevně zakotvené, což nám dává velkou příležitost, skutečně takovou, která se používá při pokusech o nalezení řešení s dohodou všech zúčastněných. Z toho plyne, že nemáme tolik stávek jako v jiných státech EU, kde jsou často na denním pořádku.

Toto je ten důvod, proč je třeba k regulaci na úrovni EU přistupovat velmi obezřetně. Vzhledem k různým vnitrostátním systémům sociálního zabezpečení musíme s jakoukoli harmonizací postupovat velmi rozvážně.

Naším zájmem musí být poskytování sociální ochrany pro všechny zaměstnance a umožnění jejich sociálního začlenění. Přirozeně, musí být rovněž možné, v rámci subsidiarity, aby členské státy měly, musely a mohly mít vyšší standardy.

  Proinsias De Rossa (PSE). – Vážený pane předsedající, sociální realita Evropy se vyznačuje tím, že chudoba je rozšířená. Sedmdesát dva milionů mužů, žen a dětí se nachází pod prahem chudoby, mnozí jsou bez domova, mnozí mají postižení, anebo jsou zavření ve svých domovech kvůli nedostatku služeb. Mnozí lidé jsou uvězněni v chudobě kvůli nepružným sociálním zákonům.

Obávám se, že sdělení a směrnice tyto otázky nevyřeší. Avšak nepodceňuji problémy, o nichž hovořil komisař Špidla, potřebujeme vytvořit právní závazky pro členské státy k dosažení nutných změn.

Pracující lidé sledují znehodnocování svých důchodů a narušení jistoty pracovního místa a mnozí z nich se obávají pádu na dno. Problém je v tom, že nerovnost je zabudována do mnoha hospodářských modelů členských států. Pro mnohé z nich, včetně Irska, je typický postoj ve smyslu „Nechte nás tvořit bohatství. Potom vyřešíme sociální problémy“. Jde o ignorování skutečnosti, že sociální nerovnosti jsou brzdou hospodářského pokroku a že nemůžeme zajistit dlouhodobě udržitelnou prosperitu pro každého, když nakládáme se sociální politikou jako s přídavkem a nejsme schopni využít promarněný talent 72 miliónů lidí, nemluvě o lidské bídě, která se skrývá za statistickými údaji.

  Tomáš Zatloukal (PPE-DE). - (CS) Vážený pane předsedající, vážený pane komisaři, dámy a pánové, v evropských společnostech dochází k dramatickým změnám. Tyto změny se týkají charakteru práce, moderního rodinného života, postavení žen ve společnosti a sociální mobility, mění se její hodnoty, společnosti se stávají stále více multikulturní. Současný rozvoj rozšířil obzory lidí a možnosti volby způsobu života.

Členské státy Evropské unie patří k nejbohatším zemím na světě, zároveň se však objevují nové formy chudoby a nerovnosti. Desítky milionů evropských občanů žijí v současnosti v chudobě. Sociální začlenění a sociální ochrana jsou základními hodnotami Evropské unie, na níž má každý člověk nezadatelné právo. Členské státy však musí přisuzovat větší váhu boji proti dětské chudobě. Jestliže nebudou provedena významná zlepšení zapojení dětí ze znevýhodněných sociálních skupin již do předškolního vzdělání, potom nedojde ke snížení počtu předčasných odpadlíků ze škol, neuspějeme se zvýšením horního stupně středoškolských absolventů, a tím nabytí klíčových kompetencí. Rostoucí počet obyvatel bude čelit riziku sociálního vyloučení, nezaměstnanosti a dalším společensky nežádoucím jevům velmi nákladným pro ně, pro ekonomiku i společnost.

Také boj proti nezaměstnanosti mladých lidí zůstává z tohoto hlediska důležitým úkolem. V odborném vzdělání je nutné u některých programů odstranit překážky tak, aby jejich nabídka mohla být flexibilnější a efektivnější, zohledňovala poptávku na trhu práce. Zvýšíme tím zejména příležitosti uplatnění pro znevýhodněné osoby. Posílení sociální soudržnosti a odstranění chudoby a sociálního vyloučení se musí stát pro Evropskou unii a její členské státy politickou prioritou.

  Richard Howitt (PSE). - Vážený pane předsedající, vítám tuto rozpravu a zprávu o sociální realitě, i když musíme, samozřejmě, přivítat hodnocení a výměny osvědčených postupů a otevřenou metodu koordinace, musíme pochopit skutečnost, že tyto prostředky ještě nejsou konečné: v Německu vydělávají ženy v porovnání s muži o 24 % méně, v Polsku žije takřka každé třetí dítě v chudobě; v mé zemi, Spojeném království, dosahují rozdíly v blahobytu čtyřicetiletého maxima.

Domnívám se, že evropská sociální podpora a národní programy jako New Deal ve Spojeném království jsou základními aktivními opatřeními na pracovním trhu k řešení skutečných překážek, které brání skupinám v naší společnosti v postupu od nezaměstnanosti k práci, a že práce je pro nás stále jedním z nejlepších prostředků k boji proti chudobě.

Děkuji komisaři Špidlovi za zasazení pevného závazku do pracovního programu Komise pro nový právní předpis o článku 13 týkající se diskriminace, o kterém jsem s ním dlouho diskutoval. Já a tento Parlament se již těšíme, jak s ním budeme pracovat na detailech, na příští konferenci předsednictví následující týden.

Všichni však – společně on a my všichni – se musíme vyvarovat toho, aby tyto rozhovory o hodnocení oddalovaly nový sociální program v Evropě nebo deregulaci v jedné oblasti, která ve skutečnosti vede ke zvýšení nerovnosti a nespravedlnosti, nebojování proti těmto neduhům.

Odboráři, sociální nevládní organizace a, samozřejmě, lidé s postižením, s nimiž jsem pracoval více než 20 let, mají pochybnosti o tom, co děláme pro sociální Evropu. Musíme naslouchat jejich obavám a musíme na ně odpovídat.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − Vážený pane předsedající, debata byla mimořádně rozsáhlá a mimořádně hluboká. Myslím si, že by bylo velmi obtížné detailně reagovat na jednotlivá vystoupení. Dovolte mi, abych se tedy pokusil reagovat určitým způsobem souhrnně.

Zaprvé myslím, že z debaty je naprosto zřejmé, že myšlenka zhodnocení sociální reality nalezla svoji podporu v rámci Parlamentu, a jakkoliv souhlasím s panem poslancem Cercasem, že diagnóza není terapie, tak bez diagnózy není možná terapie. Naše společnost se mění a najít odpovídající nové postupy či reformovat postupy staré je po mém soudu nezbytné a k tomu, abychom tak udělali účinně, je potřeba znát celkovou situaci.

Myslím si, že dalším společným znakem debaty je, že jistěže existuje sociální realita, která má svojí určitou dynamiku, ale existují také naše hodnoty, obecná evropská koncepce evropského sociálního modelu, jejíž součástí je sociální začlenění a sociální ochrana a aktivita obecně. Není tudíž přijatelné v rámci tohoto modelu našeho způsobu myšlení a jednání hledět na věci a zůstat pasivní. Vždy je možné se pokusit o aktivní politiku a aktivní intervenci.

Třetí myšlenka, kterou bych chtěl zdůraznit, je ta, že nepochybně tak jako ve většině politik i ve většině evropských rozhodnutí existuje princip subsidiarity, který říká, že každý se má zabývat těmi součástmi politiky, kde lze nejlépe a nejefektivněji daný problém řešit. To znamená v sociální politice je pozice členských států nezpochybnitelná. Na druhé straně z debaty také vyplývá velmi zřetelně, že dosáhnout cíle jenom na úrovni členských států bez uplatnění evropské úrovně je nemožné. A proto je na nás, abychom hledali co nejvýhodnější a nejúčinnější synergii v této oblasti.

Myslím si také, že se v debatě objevila obava, kterou svým způsobem také sdílím, že v určitém okamžiku lze zaznamenat jisté riziko, že prostřednictvím nerovnosti a nekompatibility sociálních politik v jednotlivých členských státech může docházet k soutěži, která by směřovala ke snižování sociálních standardů. Evropská komise ve své politice nechce pro tuto možnost otevřít cestu a naším základním konceptem je kompatibilita jednotlivých evropských sociálních politik tak, abychom zajistili soutěž a vývoj směrem vzhůru, směrem k pokroku, který má vždycky sociální dimenzi.

Dámy a pánové, myslím si, že z debaty také zřetelně vyplývá, že nelze koncipovat sociální politiku, ekonomickou a hospodářskou politiku v pozici buď–a nebo. Existuje pouze varianta nejen–ale i, to znamená varianta společného vývoje obou těchto politik v rovnováze a nikoli možnost nadřadit jednu nad druhou. Obvykle je tendence nadřazovat ekonomickou politiku. Ale myslím si, že z debaty je naprosto zřejmé, že toto není přístup Evropského parlamentu.

Dámy a pánové ve svých příspěvcích jste se dotkli celé řady jednotlivých dílčích problémů, velmi hluboce například problému zdravotnictví, ať na úrovni přístupnosti farmak nebo na úrovni celkové organizace. Debatovali jste o důsledcích demografického stárnutí a o významu služeb ve veřejném zájmu. Jsem rád, že ve strategických dokumentech Evropské komise jsou všechny tyto pohledy zaznamenány a naším úsilím je integrovat do celkové a souhrnné strategie.

Dámy a pánové, dovolte mi ještě na závěr, abych poděkoval paní poslankyni Lynneové, protože zpráva kterou zpracovala, kterou teď projednává Evropský parlament, je nepochybně důležitým prvkem onoho celkového úsilí o pokrok v rámci Evropské unie.

  Předsedající . − Děkuji vám, pane komisaři. Jako předsedající bych také rád poblahopřál paní Lynneové ke zprávě, která má velký vliv v občanské společnosti.

Měl jsem tu možnost stát se svědkem průvodů mladých lidí, kteří se postavili proti chudobě a za začlenění, kteří cestovali po Evropě, vzali dokument paní Lynneové a chodili od města k městu, z jednoho evropského hlavního města do druhého, a vzdávali úctu Evropskému parlamentu, díky práci naší kolegyně.

Rozprava byla ukončena.

Hlasování se bude konat ve 12:00 .

(Zasedání bylo přerušeno v 11:35 a pokračovalo ve 12…00)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
předseda

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra (PPE-DE). – (ES) Vážený pane předsedo, chtěl bych vás požádat, společně s paní Mannovou, která tu dnes nemůže být v Parlamentu s námi, a dalšími kolegy, abyste vyslovili solidaritu občanů Evropské unie, které zastupuje náš Parlament, s oběťmi tropické bouře, která se změnila ve vánoční hurikán, který zpustošil Haiti, Dominikánskou republiku, Jamajku, Kubu, Barbados a další oblasti Karibiku, a zanechal po sobě spoušť, nemoci a smrt.

Vyjádřete, pane předsedo, rovněž naši solidaritu s oběťmi záplav v mexických státech Oaxaca, Chiapas, jakož i, a především, ve státě Tabasco. Chtěl bych vás požádat, pane předsedo, abyste kromě vyjádření naší solidarity zároveň naléhali na Evropskou komisi, aby zmobilizovala nástroje, které má k dispozici, ke zmírnění této situace a nápravě škod, které vždy postihují nejvíce znevýhodněné oblasti.

  Předseda . − Děkuji vám mnohokrát, pane Salafranco. Pokud jde o Parlament, budeme postupovat tímto způsobem a rovněž předáme vaše myšlenky Komisi.