Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 15. listopadu 2007 - Štrasburk

9.1. Křesťanská společenství na Blízkém Východě (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem programu je rozprava o sedmi návrzích usnesení o křesťanských společenstvích na Blízkém východě⁽¹⁾.

  Mario Mauro (PPE-DE) , autor. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, svoboda náboženského vyznání je objektivním hlediskem pro posuzování dodržování lidských práv. Násilí, kterým trpí křesťané na celém světě, je útokem a současně výzvou pro lidskou důstojnost.

Měl jsem v úmyslu tento návrh usnesení předložit na posledním plenárním zasedání v říjnu, ale koordinátor politických skupin mě požádal o odložení usnesení na listopadové plenární zasedání, abychom získali čas na přípravu podrobnějšího textu se širší podporou. V textu, o kterém budeme dnes odpoledne hlasovat a který je výsledkem kompromisu mezi socialisty, liberály, skupinou Unie pro Evropu národů a skupinou Nezávislost a demokracie, zůstaly zachovány významné prvky původního návrhu usnesení.

Byli jsme též schopni doplnit konkrétní dotazy na akty násilí a porušování práv křesťanských společenství, které byly letos spáchány na Blízkém východě, ale i v jiných částech světa. Tyto události se týkají především Iráku, Egypta, Pákistánu, Turecka, Číny a Vietnamu a skutečně to byla intenzivní koordinace vyvinutá v několika posledních dnech a následná odhalení četných případů mimo oblast Blízkého východu, které nás vedly k hledání nového vhodnějšího názvu a sice „závažné“ události, které ohrožují existenci křesťanských a dalších náboženských společenství“.

Text přirozeně nezahrnuje veškeré násilí namířené proti křesťanům, například v Eritreji nebo Severní Koreji. Přesto bych vás dámy a pánové požádal, abyste uznali silné poselství tohoto textu, které se vztahuje i na tyto země a incidenty, které v něm nejsou uvedeny. Od samého začátku mimo nezbytnost spojenectví s dalšími skupinami umožňovala vysvětlovat, že toto usnesení nemá v žádném případě za cíl znovu oživit konflikt civilizací. Evropa vždy stála v první linii, pokud šlo o ochranu práv menšin a nemůže být i nadále netečná ke stále většímu příkoří, které zažívá tolik křesťanů.

Dnes se náš parlament může, dámy a pánové, vyjádřit k naléhavému a důležitému tématu, ve prospěch ochrany života a svobody náboženského vyznání a to nejen křesťanů, ale i milionů lidí různého vyznání. Proto bych vás rád požádal...

(Předsedající přerušila řečníka)

  Glyn Ford (PSE), autor. – Vážená paní předsedající, jménem Socialistické skupiny vyjadřuji naši plnou podporu tomuto společnému návrhu usnesení o náboženském pronásledování.

V průběhu jedné minuty se mohu jen dotknout některých částí tohoto usnesení a chci se zaměřit na útrapy původního křesťanského společenství v Iráku, které kdysi představovalo téměř 10 % obyvatelstva. Jako člověk, který podporuje a je podporován kampaní Zachraňte Asyřany (Save the Assyrians), musím říci, že tento Parlament je zvyklý se opírat o kompromisní shodu, což někdy vede k nivelizaci a ztrátě významu.

To platí i o tomto usnesení. Bod odůvodnění K odsuzuje situaci asyrských obcí v tureckých pohraničních oblastech. Proč? Protože turecká vláda fakticky bombarduje asyrské obce s tvrzením, že ukrývají ozbrojence PKK, což je nepravděpodobné. Bod odůvodnění S usnesení rovněž poukazuje na situaci v Sýrii, kam utekli desetitisíce, ne-li statisíce utečenců z Jordánska, hranice se však v současnosti uzavírá.

Pomoci a podpory je potřeba.

  Adam Bielan (UEN), autor. – (PL) Vážená paní předsedající, dovolte mi začít vyjádřením své spokojenosti a vděčnosti ostatním spoluautorům usnesení, které se zabývá tak důležitým problémem, jako jsou události kolem křesťanských společenství v některých blízkovýchodních státech, jakož i ve světovém měřítku.

Současně bych jako jeden ze signatářů usnesení rád zdůraznil, že záruka svobody náboženského vyznání je prvním krokem k dosažení základních lidských práv a případy pronásledování křesťanů, k nimž dochází na celém světě, jsou základním porušováním těchto práv.

Dále, vzhledem k tomu, že jsme svědky nedostatku jakékoliv reakce v této věci ze strany úřadů, institucí a politických hnutí na celém světě, bych rád znovu vyzdvihl význam projednávaného usnesení pro obranu práv křesťanů a zdůraznil, že skupina Unie pro Evropu národů ho plně podporuje.

  Hélène Flautre (Verts/ALE), autorka. – (FR) Vážená paní předsedající, neodvažuji se představit si, jak by se tvářili moji poslanečtí kolegové za skupinu PPE, kdyby zjistili, že ASEAN nebo státy Perského zálivu přijaly usnesení o muslimských komunitách v Evropě. Cítili bychom to jako nepříjemný šok, známku agrese, nepřijatelné zasahování do náboženské pravomoci z nečlenského státu EU do vztahů mezi našimi členskými státy a náboženskými menšinami. Nečiň druhému to, co nechceš, aby jiní činili tobě, i to je křesťanská zásada.

Zcela vážně, bylo by takové usnesení vnímáno jako výzva k toleranci a mezikulturnímu a náboženskému dialogu? Rozhodně ne! Evropská unie, která je tak hrdá na svoje hodnoty, by udělala dobře, kdyby v souvislosti s těmito nesmírně citlivými záležitostmi projevila špetku soudnosti a úcty k mezinárodním úmluvám.

Pokud hodláme řešit porušování práv příslušníků náboženských menšin a odsuzovat vraždy křesťanů nebo omezování svobody náboženského vyznání, máme na výběr mezi stejně dobře zdůvodněnými přístupy. Prvním je hovořit se zemí na základě jejích mezinárodních závazků a našich vzájemných dohod a požadovat po ní, aby vyšetřovala, soudila viníky a zajistila, aby byla práva náboženských menšin dodržována a to je to, co tu pravidelně děláme.

Druhý přístup je ten, který uplatňuje OSN prostřednictvím usnesení, které předložilo 12 zemí a všechny státy EU a které se týká odstranění veškerých forem nesnášenlivosti a diskriminace založené na náboženství, víře a svobodě myšlení a svědomí, protože v mezinárodním právu – a to je velmi cenné – je to vše propojeno. Práva jedince na víru, náboženské vyznání, na myšlení a na svědomí se vzájemně podmiňují.

Čeho dnes dosáhneme, přijmeme-li tento nepřijatelný text, který navrhujete? Budeme ignorovat práci, kterou vykonávají naše členské státy v OSN a zaujmeme odlišný postoj, který pravděpodobně podnítí některé státy k tomu, aby ve svých mezinárodních vztazích zneužívaly náboženské otázky? Půjdeme proti vyváženému přístupu, který například doporučuje zvláštní zpravodajka OSN paní Džahangirová, která je současnosti v domácím vězení v Pákistánu, a v konečném důsledku dosáhneme toho, že situace náboženských menšin na celém světě, včetně křesťanů, bude ještě křehčí.

Opětovně hovořím s odborníky na oblast náboženské svobody, jako například se Světovou křesťanskou solidaritou (Christian Solidarity Worldwide) o tom, že toto usnesení jednoduše zvyšuje ohrožení těch, které chceme chránit.

  Bastiaan Belder (IND/DEM), autor. – (NL) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pokud nám skutečně leží na srdci základní práva, nemůžeme nebýt znepokojeni nejistou pozicí křesťanských společenství na Blízkém východě. Projednávaný návrh v tomto směru vybízí k činnosti veškeré evropské instituce.

Nedávná návštěva delegace parlamentu nám poskytla lepší představu o každodenním životě libanonských křesťanů. Mají strach, že skončí v postavení jakýchsi občanů druhé kategorie, jako jejich souvěrci téměř ve všech zemích regionu.

Jsou konfrontováni s přímou volbou mezi osobní svobodou a osobní důstojností, svým náboženským vyznáním. Dnešní libanonští křesťané si chtějí zachovat obojí.

Reálné politické násilí posledních let dnes v zemi cedrů přímo doléhá na křesťany. Zrovna v tomto týdnu uvedl zdroj z Libanonu, že ačkoliv křesťané nejsou hlavním cílem, většina zavražděných politiků pochází z křesťanského prostředí a totéž platí o novinářích, kteří se stali terčem útoků a to zastrašuje křesťanské obyvatele Libanonu.

  Marios Matsakis (ALDE), autor. – Vážená paní předsedající, po tisíce let existenci člověka na zemi provázela hrůza ze smrtelných sil mimo jeho schopnosti obrany a chápání. Tyto síly sahají od ničivých přírodních jevů po nevysvětlitelné tělesné a duševní choroby. Bezmocné postavení člověka se stalo snesitelnějším prostřednictvím víry ve vyšší moc, kterou nazval „Bohem“. Různé lidské skupiny si vytvořili odlišné chápání a odlišný přístup k Bohu.

Výsledkem bylo vytvoření mnoha náboženství. Ta jsou přirozeně lidským a nikoliv božským dílem a proto trpí řadou slabin. Mezi tyto slabiny patří fanatismus, dogmatismus a neschopnost akceptovat právo jiných lidí na odlišnou víru. Tyto slabiny se mezi jednotlivými náboženstvími liší, pokud jde o jejich množství a intenzitu a bohužel došlo k jejich častému zneužití náboženskými vůdci a politiky bez skrupulí.

To vedlo k náboženským válkám a páchání opovrženíhodných zločinů na lidských bytostech ve jménu náboženství. Křesťanstvo ani islám, dvě z hlavní náboženství lidstva, se nevyhnuly těmto smutným událostem a dějiny jsou plné hanebných příkladů, které to ilustrují. Postupem času samozřejmě se většina náboženství stala zralejší a humánnější, to rozhodně platí o křesťanství. Naneštěstí však k této změně nedošlo v případě některých dalších náboženství.

To je důvod, proč v některých zemích, zejména muslimských zemích, jsou křesťané pronásledováni, někdy s krajním zločineckým úsilím a někdy se souhlasem politických skupin a dokonce i vlád. To je skutečně velmi smutná situace, která se týká celé řady zemí nebo regionů na celém světě, o některých z nichž se dnes již v tomto parlamentu hovořilo, ale ještě charakterističtější to je pro Blízký východ.

Doufáme, že tímto usnesením obrátíme pozornost na pronásledování křesťanů v těchto zemích a dočkáme se toho, že se nám podaří zajistit, aby politické a stejně tak i náboženské autority v těchto zemích plně pochopily, že toto agresivní chování se neslučuje s principy úcty k lidským právům, ani se skutečným učením laskavého náboženství.

Děkuji vám, paní předsedající, jak vidíte, ještě mi stále zůstává dvacet sekund!

  Erik Meijer (GUE/NGL), autor. – (NL) Vážená paní předsedající, dějiny křesťanských společenství na Blízkém východě sahají do rané doby křesťanství. Jsou starší, než křesťanství v Evropě a rovněž islám na Blízkém východě.

A přesto je v současnosti vnímání jako cizí prvek v oblasti, která je dnes převážně muslimská. Není to pouze důsledek náboženské nesnášenlivosti některých proudů islámu, svůj podíl viny na tom má i Evropa.

Ve třech historických obdobích vyvolala Evropa a křesťanství v tomto regionu odpor a nenávist. Nejprve to byly křížové výpravy v pozdním středověku, kdy okupační evropská vojska ovládla místa, která jsou svatá nejen pro křesťany, ale i pro židy a muslimy. Druhé období následovalo po pádu Osmanské říše, kdy se Egypt, Súdán, Jordánsko a Irák dostaly pod britskou koloniální správu a Sýrie a Libanon pod francouzskou koloniální správu.

V současnosti jsme ve třetí fázi. Postoje Evropy vůči Izraeli, Palestině a Iráku vyvolávají na Blízkém východě velký odpor – Evropa je podezřívána z toho, že se soustředí především na své dodávky energie, na ochranu svých dopravních tras a na upřednostňování etnických či náboženských menšin, které jí jsou nejvíce nakloněny.

Jedním z důsledků může být to, že křesťanské menšiny se nebudou schopny na Blízkém východě dlouhodobě bránit a budou nuceny utéct do Evropy. Lepším řešením je ponechat křesťanům a židům na Blízkém východě vlastní prostor tak, jako to nakonec musí Evropa udělat se svou muslimskou menšinou.

  Bernd Posselt, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Vážená paní předsedající, jestli mi dovolíte toto vyjádření, paní Flautreová říká nesmysly. Muslimové dělají pro muslimské menšiny velmi mnoho. My podporujeme muslimskou i další náboženské menšiny. Je však bohužel pravda, že pokud pro křesťany neuděláme nic my, neudělá to nikdo.

Islámská nebo Arabská liga nebojovala za práva křesťanů tak, jako my za práva muslimů. Je proto nejvyšší čas, abychom tuto záležitost zařadili na pořad jednání. Je to akt spravedlnosti, přičemž musím zdůraznit, že problémem není islám. Křesťané na Blízkém východě přežili pod muslimskou vládou 1200 let. Teprve v naší údajně rozvinuté době jsou vážně ohroženi, a to především v Iráku okupovaném Západem.

Musíme si přiznat vlastní odpovědnost, abychom jim umožnili přežít a žít ve svobodě a důstojnosti K největšímu náboženskému pronásledování dochází v Číně, v pseudokřesťanském nacionalistickém Rusku, v komunistických diktaturách – a také v islámských režimech. Pro mě je islamismus prostě zvrácenou diktaturou a ideologií dvacátého století. My Evropané máme v tomto ohledu povinnost a tu i splníme.

(potlesk)

  Paulo Casaca, jménem skupiny PSE. – (PT) Vážená paní předsedající, blahopřejeme autorům tohoto společného návrhu. Měl bych zmínit, že je vhodné připomenout, že před pronásledováním křesťanů v Iráku docházelo k perzekuci židů, existovalo a stále existuje pronásledování jezídů, mandeistů a samotných muslimů, ať šíitů nebo sunnitů.

Nebylo by spravedlivé nebo úměrné srovnávat to, k čemu dochází v Iráku s tím, co se děje v Evropě. Ve skutečnosti je třeba mít na paměti, že ti, kteří jsou pronásledování v Iráku, bohužel v Evropě nemají ochranu, na niž mají právo, ať už jde o křesťany či nikoliv. V souvislosti s pronásledovanými Iráčany existují absolutně neuvěřitelné případy naprosto necitlivého přístupu ze strany Evropské unie. Dovolte mi skončit tím, že vám bez úmyslu zlehčovat všechny ostatní případy připomenu otce Ragída Ganniho a celé shromáždění Církve svatého ducha v Mosulu, snad neobludnější zločin, který byl letos spáchán.

  Marcin Libicki, jménem skupiny UEN. – (PL) Vážená paní předsedající, dnes tu hovoříme o brutálním pronásledování křesťanů, především na Blízkém východě. Neměli bychom však ztratit ze zřetele skutečnost, že křesťané jsou pronásledováni po celém světě a nesouhlasím s vyjádřením pana Casaca, že existuje velmi mnoho náboženských menšin, které jsou pronásledovány.

Mohl bych uvést příklady, kde jsou tyto menšiny pronásledovány v nějakém větším měřítku, nemluvím o náhodném zabití nevěřícího, nakolik je trestuhodné, ale o případech pronásledování jiného náboženství takovým způsobem, jakým jsou pronásledováni křesťané. Plně souhlasím s panem Posseltem a s mnohými dalšími dnešními zmínkami o desítkách příkladů pronásledování křesťanů, ale ne, jak tvrdí pan Casaca o řadě dalších náboženství. Není to pravda, křesťané jsou hlavním terčem perzekuce a jsou to především křesťané, kteří jsou pronásledováni.

Včera jsme v parlamentu vyslechli přímluvu pana prezidenta Sarkozyho, který hovořil o potřebě bránit identitu Evropy. Co je touto identitou? Kdo nás bude bránit, když neubráníme sami sebe a kořeny naší identity? Křesťané na Blízkém východě svědčí o naší evropské identitě. Žijí tam 2000 let a musíme je bránit, pokud tam mají zůstat.

  Giusto Catania, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, věřím, že dnes tímto návrhem usnesení podnikáme významný krok, protože tento parlament musí odsoudit činy a události, které ohrožují životy mužů a žen na základě jejich víry, náboženského vyznání či politického názoru.

Svoboda náboženského vyznání je hodnota, kterou musíme klást do popředí. Přestože je pravda, že v některých případech křesťané riskují pronásledování a kriminalizaci, právě z tohoto důvodu je musí parlament chránit a bránit tak, jako vždy bránil a chránil muslimské občany, kteří se stali oběťmi diskriminace na Západě. Věříme, že všechna náboženství mohou sehrát pozitivní úlohu, mírovou úlohu s cílem povzbudit úctu k rozmanitosti. Z tohoto důvodu musíme ostře odsoudit každou formu náboženského fundamentalismu, který je tak často příčinou konfliktu. Domnívám se, že tento parlament musí vždy usilovat o dialog mezi náboženstvími, naslouchat mu a podporovat ho.

Existuje několik pozoruhodných příkladů, které ukazují, jakým způsobem lze zpracovat řešení, díky němuž si náboženství dokážou vzájemně naslouchat a stavět na společných základech. Zvlášť důrazně bych připomenul oběť některých katolíků a dalších křesťanů, kteří bojovali za svobodu chudých, za lid a osvobození společnosti. Proto naše skupina hlasuje pro toto usnesení se vzpomínkou na kněze, jakými byli Peppino Diana a Pino Puglisi, kteří zemřeli kvůli svému postoji k mafii a organizovanému zločinu obecně.

  Kathy Sinnott, jménem skupiny IND/DEM. – Vážená paní předsedající, vítám tento společný návrh usnesení, protože považuji za životně důležité, abychom chránili křesťanské menšiny v Africe, Asii a na Blízkém východě. Je důležité, abychom před pronásledováním chránili všechna náboženská společenství. Považuji za děsivé, když lidé musí čelit omezením ve svém každodenním životě v tom, co mohou dělat a kam mohou jít, ve svých možnostech vlastnit majetek získat vzdělání nebo práci, stejně jako ohrožení svých životů z důvodů své příslušnosti ke křesťanství.

Svoboda vyznání je základním lidským právem a proto je nezbytné, aby vlády zajistili, že i náboženské menšiny mohou ve svých zemích praktikovat svou víru bez jakýchkoliv překážek, jinými slovy bez ohrožení života či čehokoliv jiného.

Muslimové si musí uvědomit, že musí podporovat zásadu svobody náboženského vyznání a snášenlivosti, stejné svobody a snášenlivosti, kterou ve vztahu ke své příslušnosti mohou požívat v našich zemích, z nichž řada má značnou křesťanskou populaci.

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE). - (FI) Vážená paní předsedající, mám skutečně vysoké mínění o iniciativě pana Maura. Každý den jsou mírumilovní křesťané vystavováni hrozbě systematického útlaku a jsou využíváni jako obětní beránci v krizích, které se jich netýkají. To je krajně zavrženíhodné a představuje to otázku, kterou je třeba zdůraznit. Pro skutečné zlepšení postavení křesťanů je však nezbytné tento problém chápat v širším kontextu. Nejsou to jen křesťané, kteří mají potíže, v řadě zemí mají problémy i muslimové, buddhisté, hinduisté, židé, sikhové a Ahmadiové. Jejich výčet je dlouhý.

Svoboda náboženského vyznání je zásadní pro společnost, která ctí lidská práva a občanské svobody. Je to takříkajíc metaprávo, v praxi předpoklad existence dalších lidských práv, které odrážejí stav společnosti jako celku. Pokud společnost stravuje nemoc, nejprve se projeví v podobě omezení svobody náboženského vyznání a v postavení náboženských menšin. Z tohoto důvodu musíme prokázat naši pevnou podporu pro rezoluci Valného shromáždění OSN o svobodě náboženského vyznání.

Stojí za zmínku, že v řadě zemí, například v Pákistánu a Indonésii, náboženská společenství společně usilují o prosazení svobody náboženského vyznání a ochranu menšin. Samo náboženství tedy může být řešením. Pluralistický dialog vždy vede ke zmírnění napětí a prospívá svobodě náboženského vyznání a společnosti jako celku.

  Ana Maria Gomes (PSE). – (PT) Pronásledování náboženských menšin v řadě zemí by nás mělo přivést k úvahám o křehkosti těchto civilizačních prvků, o nichž jsme přesvědčeni, že jsme jich dosáhli. Svoboda náboženského vyznání je základní a nezcizitelný pilíř univerzálních lidských práv. Navzdory chvályhodnému záměru je toto usnesení neúplné.

EP se musí konkrétně vyjádřit k pronásledování křesťanských menšin, ale v prvé řadě ke všem formám nesnášenlivosti a diskriminace, které se zakládají na víře či náboženství a které se ve skutečnosti dotýkají všech náboženských společenství. Měli bychom mít rovněž obavy z islamofobie a antisemitismu, které jsou v Evropě i jinde na vzestupu. Pokud se budeme takřka výhradně soustředit na diskriminaci křesťanů, můžeme vyvolat nesprávný dojem. Proto je třeba zdůraznit, že EP plně podporuje usnesení o vykořenění veškerých forem nesnášenlivosti a diskriminace, které se zakládají na náboženství či přesvědčení a které členské státy EU předložily Valnému shromáždění OSN.

  Mieczysław Edmund Janowski (UEN). – (PL) Vážená paní předsedající, Blízký východ má také své křesťanské kořeny. Bez ohledu na vzájemné rozdílnosti křesťané při mnohých příležitostech dokázali, že jsou schopni žít po boku muslimů, židů či příslušníků jiných náboženství v míru a vzájemné úctě.

V poslední době jsem však sledovali aktivity přívrženců islámské víry, které lze shrnout jako praktické naplňování chybné myšlenky, že být antikřesťanem ukazuje, nakolik jste dobrým muslimem. Nedávno to zdůraznil libanonský novinář Hazem Saghieh. Početné a časté drastické případy porušování práv lidí, s nimiž se jen kvůli jejich víře zachází jako s občany druhé kategorie, jsou důkazy porušování základního principu lidské svobody náboženského vyznání.

Je třeba si položit otázku, co můžeme v Evropské unii, která je otevřená a uznává práva muslimských spoluobčanů, udělat pro křesťany, kteří v těchto zemích nemají dokonce sebemenší zlomek takových práv? Kde se nachází sebenepatrnější reciprocita? V nábožensky motivovaných vraždách, ani v rozsáhlé diskriminaci, ani v neschopnosti dát souhlas se stavbami křesťanských kostelů, ani v ničení památníků křesťanské kultury, nelze žádnou nalézt.

Celý svět chce mír a lidé chtějí svobodu, včetně svobody náboženského vyznání.

  Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Vážená paní předsedající, současná politická situace na Blízkém východě znamená, že se křesťané, kteří žijí v tomto regionu, cítí stále více ohroženi. Jedním z důvodů je zvyšování vlivu islámských fundamentalistů, kteří na ně svalují vinu za každé selhání, kterým trpí lidé v tomto regionu. Kvůli svým náboženským vazbám na lidi ze Západu jsou rovněž obviňováni z toho, že přizpůsobují Západu tradiční společenské struktury, o nichž lidé na Blízkém východě hovoří velmi neochotně.

Jeden ze způsobů, jímž fundamentalisté vyjadřují svou nespokojenost, je organizování demonstrací proti Západu, v jejichž průběhu ničí symboly spojované s křesťanstvím a obchody provozované křesťany. V krajních případech jsou na nich dokonce páchány vraždy. Pasivita vlád vede k tomu, že stále více křesťanských rodin se rozhoduje emigrovat.

Usnesení nastiňuje řadu problémů, s nimiž se křesťané na Blízkém východě setkávají. Nejsou to však všechny příklady a proto by podle mého názoru měl Evropský parlament připravit ucelenou zprávu o postavení křesťanů na Blízkém východě nebo o postavení náboženských věr obecně. Měli bychom se rovněž zamyslet nad tím, jak vést dialog mezi civilizacemi, který umožní účinné zapojení křesťanské společnosti a muslimských regionů.

  Jerzy Buzek (PPE-DE). – (PL) Vážená paní předsedající, blahopřeji panu Maurovi. Nemám o tomto usnesení žádné pochybnosti. Zcela ho podporuji. Jediným problémem je, zda jsme efektivní, zda budeme efektivní a zda něco změníme. Jsou tři způsoby, jak můžeme jednat.

První způsob spočívá ve vyvíjení diplomatického tlaku. To je to, co děláme dnes. Avšak musíme mobilizovat i evropské vlády. Každý diplomat by to měl mít na paměti. Musíme takové aktivity prosazovat při dvoustranných a několikastranných jednáních. Jediná cesta, jak v této oblasti můžeme dosáhnout dobrých výsledků, je prostřednictvím diplomatického tlaku ve velkém měřítku.

Druhý způsob je prostřednictvím ekonomických sankcí. Vím ze zkušeností vlastní země z doby před dvaceti nebo třiceti lety, co hospodářské sankce znamenaly pro komunistickou vládu ve Varšavě – sankce zvolené tak, aby neškodily občanům. Tuto metodu musíme také použít.

Poslední způsob je prostřednictvím důkladné analýzy našeho jednání, protože státy Blízkého východu i dalších částí světa mají své úspěchy i svá selhání. To se také odvíjí od našich aktivit, které nejsou vždy velmi koherentní či prozíravé. Znamená to intervence, kulturní akce a rovněž přímluvy diplomatů. Nechceme naše přesvědčení skrývat. Právě naopak – chceme ho jasně ukázat. Nemůžeme však konat jen odhodlaně, ale i rozvážně.

  Danuta Hübner, členka Komise. - Vážená paní předsedající, Komise si je vědoma a ostře odsuzuje diskriminaci na základě náboženského vyznání a víry. Naší politikou je boj proti všem druhům diskriminace a činíme tak v bilaterálních vztazích a na multilaterálních fórech jako je například OSN.

Ve Valném shromáždění OSN zvolila EU přístup, který spočívá v předložení běžné rezoluce o odstranění veškerých forem nesnášenlivosti a diskriminace, které se zakládají na náboženství či víře. V posledním roce získal konsensuální text tohoto usnesení rekordních devadesát devět podporovatelů.

Společně s členskými státy věnujeme velmi vysokou pozornost lidským právům a postavení demokracie v partnerských zemích. Vznášíme tyto otázky v politickém dialogu formou demarší a veřejných prohlášení, kterými partnerům připomínáme jejich mezinárodní závazky, které zakazují diskriminaci na jakémkoliv základě.

EU se aktivně snaží o dosažení pokroku v oblasti lidských práv v rámci politiky sousedství. Akční plány Evropské politiky sousedství pokrývají širokou škálu příslušných problémů. V průběhu jednotlivých setkání Podvýboru pro lidská práva s Jordánskem, Izraelem, Marokem, Libanonem a Tuniskem už byl vyhodnocen pokrok v naplňování závazků akčních plánů EPS v oblasti lidských práv a základních svobod. První setkání Podvýboru pro lidská práva s Egyptem je naplánováno tento měsíc.

Souběžně s bilaterálními kontakty s vládami a s podporou politických reforem podporujeme po celém světě nevládní organizace, které se aktivně podílejí na ochraně a prosazování lidských práv. Věříme, že ochránci lidských práv hrají ve společnosti nezaměnitelnou úlohu.

Za stejně důležité považujeme zachování a další rozšiřování svobody náboženského vyznání v Evropě. EU může předvést a sdílet osvědčené postupy.

  Předsedající – Pan Casaca požádal o prostor pro osobní prohlášení v souladu s článkem 145 jednacího řádu.

  Paulo Casaca (PSE). – (PT) Vážená paní předsedající, omlouvám se, pokud jsem se nevyjádřil dostatečně jasně. Sdílím úplnou a bezvýhradnou solidaritu s křesťanskými společenstvími, které jsou pronásledovány po celém Blízkém východě, především v Iráku. Pouze jsem poukázal na to, s tím, že mám v úmyslu předložit svému kolegovi vše, co považuje za nezbytné, že toto pronásledování se bohužel neomezuje pouze na křesťanskou komunitu a že jezídská komunita, mandeistická komunita a samotní šíité a sunnité stojící mimo většinová společenství byli v této zemi také vystaveni hroznému pronásledování; to je skutečnost, kterou nikdo nemůže přehlížet. Chtěl jsem pouze zdůraznit a říci, že jsem ochoten předložit veškerou požadovanou dokumentaci.

  Předsedající. – Pane Casaco, překročil jste časový limit pro osobní prohlášení.

Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat na konci rozpravy.

(1) Viz zápis.