Doslovný záznam ze zasedání

Čtvrtek, 15. listopadu 2007 - Štrasburk

9.2. Uzbekistán (rozprava)

  Předsedající – Dalším bodem programu je rozprava o šesti návrzích usnesení o situaci v Uzbekistánu.⁽¹⁾

  Katrin Saks (PSE). - (ET) Vážená paní předsedající, dámy a pánové, ráda bych připomněla, co v tomto zasedacím sále před několika dny řekl francouzský prezident pan Nicolas Sarkozy: všichni ti, kteří nerespektují naše hodnoty a namísto nich upřednostňují získávání nových obchodních smluv, prohráli na všech frontách. Tam, kde jde o Uzbekistán a v širším smyslu o celou Střední Asii, existuje nebezpečí, že v přístupu k energetickým zdrojům tohoto regionu začnou převládat zájmy jednotlivých zemí nad našimi společnými hodnotami. Bohužel se to projevuje i v neschopnosti odsouhlasit návrh usnesení o podpoře skupiny PPE-DE a UEN ve věci rozhodnutí Rady, kterým se na šest měsíců přerušuje zákaz udělování víz představitelům Uzbekistánu, bez toho, aniž by došlo ke změně v otázce lidských práv.

V návrhu usnesení se také připomíná mimořádně kritická situace v oblasti lidských práv v Uzbekistánu. Do dnešního dne však v Uzbekistánu panuje názor, který jsem na vlastní uši slyšela i já, že lidská práva jsou vnitřní záležitostí státu. S tímto přístupem nemůžeme souhlasit. Vyzývám vás, abyste podpořili první kritičtější verzi návrhu usnesení.

  Elisabeth Jeggle (PPE-DE), autorka. – (DE) Paní předsedající, pane Komisaři, dámy a pánové, jako demokratická instituce nesmíme dopustit, aby se kdekoliv na světě nerespektovala lidská práva. Stejně tak je pro nás však nepřijatelné, aby byly v tomto parlamentu, bez toho, abychom se zamysleli, ohroženy diplomatické vztahy a meziparlamentní spolupráce mezi EU a Uzbekistánem. Při pohledu na návrhy usnesení, které v Evropském parlamentu představila Socialistická skupina, Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu a levicové skupiny, je zcela jasné, že jde o závody v ničení diplomatických vztahů.

V posledním usnesení parlamentu z října 2006 jsme se zavázali ke konstruktivnímu řešení zaměřenému na dialog. Dnes se však nesnažíme o dialog, ale zavíráme dveře. Zodpovědnost za to nelze přičítat mé politické skupině, proto vás žádám, abyste zamítli návrhy usnesení, které předložila politická skupina PSE, ALDE a levice.

Ve prospěch návrhu usnesení, který předložila naše politická skupina společně se skupinou Unie pro Evropu národů, hovoří toto. Politická situace v Uzbekistánu není v žádném případě uspokojivá. Situace v oblasti lidských práv se v mnohých ohledech stává alarmující. Navzdory všemu je však přeci jen vidět jistý pokrok. Například 8. a 9  května letošního roku se v Taškentu uskutečnilo první kolo dialogu o lidských právech mezi Evropskou unií a Uzbekistánem. Jakékoliv usnesení musí odrážet aktuální situaci s tím, že současné usnesení může vycházet jedině z této situace.

  Adam Bielan (UEN), autor. – (PL) Paní předsedající, rád bych začal poděkováním spoluautorům usnesení. Zároveň bych, s ohledem na základní směrnice Společenství, které se týkají lidských práv a které byly přijaty v roce 2004, rád zdůraznil potřebu zlepšení vztahů mezi Evropskou unií a Uzbekistánem. Přeci jen bych rád zdůraznil, že tyto vztahy by měly vycházet ze zásad demokracie, právního státu a dodržování lidských práv, přičemž by se mimořádný důraz měl klást na posledně jmenované.

Kromě toho podporuji, s ohledem na rozhodnutí přerušit na období šesti měsíců určité sankce uložené Uzbekistánu, iniciativu zaměřenou na sledování pokroku v dodržování lidských práv v této zemi. Negativní rozhodnutí uzbeckého ministerstva spravedlnosti, které se týká uznání úřadu monitorujícího dodržování těchto práv, dokazuje, že bychom v této oblasti měli vyvinout ještě větší tlak.

Jako místopředseda tohoto parlamentu, který odpovídá za politiku sousedství, mimo jiné v Uzbekistánu, vyzývám mezinárodní instituce a zejména uzbecké úřady, aby přijaly podpůrná opatření, která povedou k rozvoji občanské společnosti.

  Hélène Flautre (Verts/ALE), autorka – (FR) Paní předsedající, toto usnesení má jednoduchý cíl: říci pravdu. O to nás žádá uzbecký lid a aktivisté v oblasti lidských práv.

Situace je akutní z důvodu atentátů na novináře a disidenty, k nimž v posledních několika měsících došlo, jakož i kvůli závěrům Rady ze dne 15. října, které byly nesprávně prezentovány jako diplomatické vítězství prezidenta Karimova. Důležitou skutečností je, že sankce byly předloženy na více než 12 měsíců, protože masakr ve městě Andijan nebyl vyšetřen a setkání odborníků nepřineslo žádný výsledek.

Pokud jde o zrušení zákazu udělování víz na dobu šesti měsíců, souhlasíme, že by tento zákaz měl být automaticky prodloužen, pokud v průběhu šesti měsíců nebudou splněna stanovená vysoká kritéria, jako jsou například návštěvy zvláštních zpravodajů Organizace spojených národů.

Na druhé straně náš netěší vyjádření o údajném pokroku, kterého bylo dosaženo v oblasti lidských práv. Stále například nedošlo ke zrušení trestu smrti a dialog o lidských právech mezi EU a Uzbekistánem je přerušen.

Závěrem tohoto usnesení odsuzujeme vraždy několika nezávislých novinářů a disidentů a požadujeme oficiální a nezávislé vyšetření těchto vražd.

Znepokojují mě záměry politických skupin PPE-DE a UEN. Navrhují, abychom při vysvětlování závěrů Rady zašli dále než všechny členské státy, abychom je nepokládali za přerušení zákazu udělování víz, ale za definitivní zrušení víz. Podle jejich odstavce 3 je neúčinnost sankcí povzbuzením pro uzbecký režim, což nemá z rozumového ani politického hlediska smysl. Text se vůbec nezmiňuje o třinácti aktivistech v oblasti lidských práv, jejichž osvobození požadoval ve svém dopisu pan předseda Pöttering.

Na závěr připomínám, že odstavec 9 se zabývá složitou situací organizace Human Rights Watch. To je sice pěkné, ale organizace dost jasně uvedla, že nechce být uváděna v usnesení, které je technicky nesprávné a škodlivé pro uzbecký lid, a které by v konečném důsledku využil diktátor, prezident Karimov, jako nástroj propagandy.

Proto žádám poslance z frakcí PPE-DE a UEN, aby se připojili k vážnému postoji, který musíme v této věci zaujmout a aby s ohledem na uzbecký lid podpořili náš návrh usnesení, který neobsahuje nic než pravdu o situaci v oblasti lidských práv v Uzbekistánu.

  Marios Matsakis (ALDE), autor. Paní předsedající, neochvějnost tyranského vládního režimu v Uzbekistánu vedeného panem Karimovem je rakovinou demokracie. Karimovův režim zodpovídá za uplatňování politiky teroru a korupce v zemi, přičemž oběťmi jsou samozřejmě především občané Uzbekistánu. Tito lidé jsou svévolně věznění a zadržovaní, mučení a týraní, přičemž bylo ze strany mezinárodního společenství, jakož i EU, vysloveno mnoho žádostí o demokratické reformy, ale pan Karimov je i nadále zcela ignoruje.

To mi připomíná jiného člověka, který své zemi vládne podobným totalitním způsobem a nevšímá si těch, kteří požadují zavedení demokratických reforem. Mluvím o Abduláhovi, králi Saudské Arábie, státu, kde ženy nemají volební právo, nesmějí řídit a kde jsou závažná porušování lidských práv na denním pořádku.

Z tohoto pohledu některé vlády EU bohužel měří dvojím metrem, zuřivě útočí na pana Karimova, což je celkem správné, ale ke králi Abduláhovi jsou skutečně velmi mírné. Ve skutečnosti se nedávno králi Abduláhovi během jeho oficiální návštěvy v Británii a Itálii dostalo mimořádného přijetí.

Hlavní rozdíl mezi Uzbekistánem a Saudskou Arábií jsou peníze, jejich množství, a pokud bude král Abduláh utrácet své miliardy v Británii a v Itálii, jeho účast na hrubém porušování lidských práv a potlačování demokratických institucí v jeho zemi, může být jednoduše přehlížena. To je, předpokládám, důvod, proč můj návrh, abychom tu dnes jednali o situaci v Saudské Arábii, formálně odmítli téměř všechny politické skupiny. Věřím, že napříště budeme více citliví.

  Erik Meijer (GUE/NGL), autor. – (NL) Paní předsedající, Uzbekistán potřebuje radikální změnu. První impulz tohoto směřování byl zadušen v zárodku 13. května 2005 brutální silou, která si vyžádala životy stovek protestujících. Od tohoto okamžiku okolní svět ztichl na podezřele dlouhou dobu. Po naší naléhavé tematické rozpravě, která se konala dne 27. října  2005, se něco nepatrně změnilo.

Známější státy jako Ukrajina, Gruzie a Bělorusko nejsou jediné příklady toho, jak autoritářské režimy převzaly moc po rozpadu Sovětského svazu; stalo se to i v případě Turkmenistánu a Uzbekistánu. V těchto zemích nezvítězila demokracie, ale malá skupina lidí, kteří získali zkušenosti v aparátu a bezpečnostních silách bývalého státu.

Nemaje jiného cíle, než zůstat u moci, tito lidé přeměnili státní podniky na svůj soukromý majetek, zmanipulovali výsledky voleb, dali opozici co nejméně prostoru, omezili svobodné organizace, potlačili svobodu tisku, a když bylo třeba, násilně zakročili proti svým vlastním občanům. Tento stav bohužel i nadále trvá v Uzbekistánu.

V dnešní době je postoj Evropy vůči Uzbekistánu až příliš ovlivněn hospodářskými a politickými zájmy. Zdá se, že diktatura v Uzbekistánu bude moci existovat i nadále, protože prokázala svoji užitečnost při vojenském zásahu v Afghánistánu. Tento postoj by zcela zničil důvěryhodnost evropských požadavků v oblasti lidských práv a demokracie. Evropa nesmí podřídit práva a svobody Uzbeků jiným zájmům.

  Karin Scheele , jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, během německého předsednictví Rady byly po jasném zásahu ze strany německé spolkové vlády sankce proti Uzbekistánu zmírněny pod podmínkou, že Karimovova vláda zlepší v zemi situaci v oblasti lidských práv. Bohužel se stále často v uzbeckých věznicích používá mučení a situace v oblasti lidských práv se nezměnila vůbec. Dozvídáme se to od mezinárodních organizací, které jsou svědky vážných útoků na občanskou společnost. Terčem útoků jsou nejen organizace na ochranu lidských práv, ale i organizace žen, informační centra a řada dalších organizací. Aktivisté v oblasti lidských práv jsou odsuzováni k dlouholetým trestům odnětí svobody a velké množství aktivistů včetně novinářů muselo utéct.

Sankce nesmíme zmírnit ani odstranit. Opětovně jsme i v tomto parlamentu svědky toho, že na lidská práva najednou existují různé názory, jakmile jde o přístup k nerostným surovinám, respektive když o nerostné suroviny nejde. Musíme vyslat jasný signál, že takový přístup odmítáme.

  Raül Romeva i Rueda, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Paní předsedající, rád bych v této rozpravě využil příležitosti k tomu, aby parlament upozornil a upoutal svou pozornost ke skupině lidí, která je v Uzbekistánu, ale nejen v Uzbekistánu, ale i v Turkmenistánu, velmi pronásledovaná. Jde především o obyvatelstvo z řad lesbiček, homosexuálů, bisexuálů a transsexuálů.

Homosexuálové a lesbičky jsou obvykle v mnohých případech pronásledováni dvakrát proto, že jsou aktivisty, ale i proto, že jsou homosexuály a lesbičkami. Ten, kdo veřejně projeví příslušnost k této skupině, může být potrestán trestem odnětí svobody v délce dva až pět let nebo se mu za to může dostat morálního odsouzení.

Domnívám se, že v tomto kontextu, kdy obecně hovoříme o lidských právech, máme běžně na mysli všechna lidská práva, ale často zapomínáme na specifickou skupinu osob se zvláštními potřebami, která se na posledním zasedání OBSE v Madridě pokoušela prezentovat tato práva navzdory nepochopitelnému odporu řady vlád.

Myslím, že jde o něco, na co bychom neměli zapomínat, a k čemu bychom se měli vracet v rozhovorech o vztazích mezi Evropskou unií a Střední Asií.

  Józef Pinior (PSE). - Paní předsedající, jsem především velmi znepokojen postojem politické skupiny PPE-DE k situaci v oblasti lidských práv v Uzbekistánu. Neměli bychom se nechat zatáhnout do pokryteckých snah uzbecké vlády o získání úcty s cílem vytvořit dojem demokratického pokroku a zlepšení vztahu s Evropskou unií.

Ne, za poslední roky nedošlo v Uzbekistánu k pokroku. Vláda stále nepovolila nezávislé vyšetřování vražd ve městě Andijan. Podle zprávy OSN jsou lidská práva stále předmětem posměchu a mučení se používá i nadále. Politická opozice nemá právo se svobodně vyjadřovat. Vláda nadále ovládá tisk. Odsuzujeme to, a ptáme se vlády, jak to bylo se dvěma vraždami, vraždou ředitele divadla a novináře, o nichž je známo, že kritizovali uzbeckou vládu.

Nesmíme podporovat trik samozvolení prezidenta Karimova z 23. prosince a musíme zůstat obezřetní a vnímaví, pokud jde o politickou situaci v Uzbekistánu, dokonce i kdyby tím měly utrpět některé národní zájmy v rámci Evropské unie. V Evropské unii nelze hospodářské vztahy nikdy upřednostňovat před lidskými právy.

  Danuta Hübner, členka Komise. − Paní předsedající, nedávno přijatá strategie pro Střední Asii odráží závazek Evropské unie posílit dlouhodobou angažovanost a spolupráci s regionem. EU a země Střední Asie včetně Uzbekistánu se shodly, že lidská práva, právní stát, řádná správa věcí veřejných a demokratizace budou klíčovými prvky této strategie.

Chceme zlepšit ochranu lidských práv a vytváření nezávislé soudní moci, a tak trvale přispět ke konsolidaci právního státu a dodržování mezinárodních norem v oblasti lidských práv ve Střední Asii.

Vztahy mezi EU a Uzbekistánem by měly získat nový kontext, v němž budou základem dialogu a spolupráce podněty k přijímání pozitivních kroků ke zlepšování lidských práv a demokratizace. Naše vztahy s Uzbekistánem překonaly v průběhu posledních několika let, zvláště od události ve městě Andijan v květnu 2005, náročnou etapu a my jsme i nadále znepokojeni situací v oblasti lidských práv.

Jsme pevně přesvědčeni o tom, že máme větší příležitost podpořit pokrok v oblasti lidských práv v Uzbekistánu angažovaností než izolací. Izolace nebyla účinná. Vítáme postupnou opětovnou angažovanost, k níž došlo v minulém roce, kdy Výbor pro spolupráci EU – Uzbekistán schválil navázání pravidelných rozhovorů o lidských právech, první z nichž se konal v květnu tohoto roku. O událostech v Andijanu se vedla dvě kola rozhovorů na úrovni odborníků. Plánujeme i rozhovory o svobodě médií s uzbeckou občanskou společností, které by se měly uskutečnit v Taškentu počátkem příštího roku. Rovněž vítáme, že Uzbekistán zavedl s účinností od ledna 2008 habeas corpus a zrušil trest smrti.

Na posledním zasedání Rady pro všeobecné záležitosti schválily členské státy EU prodloužení restriktivních opatření, ale zároveň schválily i podmíněné přerušení zákazu udělování víz. Rada naléhavě vyzvala Uzbekistán, aby v plném rozsahu naplňoval svoje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv, především, aby umožnil příslušným nezávislým mezinárodním orgánům přístup k vězňům, aby účinně spolupracoval se zvláštními zpravodaji OSN, aby umožnil nevládním organizacím v Uzbekistánu pracovat bez překážek a aby propustil z vazby obhájce lidských práv a ukončil jejich pronásledování.

Rada stanovila, že přerušení vízových opatření se prověří po šesti měsících, aby se zjistilo, zda Uzbekistán dosáhl pokroku v plnění uvedených podmínek. Uzbecké úřady souhlasily s pokračováním jednání o otázkách lidských práv v kontextu Výboru pro spolupráci mezi EU a Uzbekistánem od začátku příštího roku.

Uzbekistán se projevil jako stát, který je s Komisí ochoten jednat o dalším rozšíření účasti Společenství na podpoře reformy politických orgánů, jakým je parlament, a reformy soudní moci, přičemž o všem se bude dále jednat ve Výboru pro spolupráci. Skutečnost, že restriktivní opatření EU zůstávají v platnosti, vyšle Uzbekům a široké veřejnosti jasný signál o našich obavách o situaci v Uzbekistánu.

V oblasti lidských práv čeká Uzbekistán dlouhá cesta a my budeme v souladu se závěry Rady pokračovat v tlaku na uzbeckou stranu s tím, že očekáváme, že budeme svědky konkrétního pokroku v oblasti lidských práv.

Lidská práva budou i nadále důležitou a složitou otázkou našich vztahů s Uzbekistánem, Komise však věří, že angažovanost je tím nejlepším způsobem, jak podpořit pozitivní vývoj.

  Předsedající . – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat na konci rozpravy.

(zkráceno v souladu s článkem 142 jednacího řádu)

  Véronique Mathieu (PPE-DE), písemně. – (FR) Když Evropa hovoří, svoboda se zlepšuje.

Evropská unie musí rozhodně pokračovat v politice, kterou započala počátkem roku 2005 po zuřivých a dodnes nepotrestaných represáliích v Andijane, při nichž podle OBSE a organizace Human Rights Watch zemřelo 500 až 1 000 osob. Řada výzev, kterým musíme čelit (energetika, terorismus, svobody), znamená, že Evropa se více než kdy jindy musí zmobilizovat ve svých pohraničních oblastech. Její nejnaléhavější úlohou je působit v oblasti posilování lidských práv a zajistit, aby se dobré vztahy s Uzbekistánem odvíjely od pokroku v oblasti základních svobod. EU nesmí ignorovat skutečnosti, jakou jsou chimérický právní stát a zákeřná vražda ředitele Marka Weila. Mark Weil byl znám svým odporem vůči vládě v Taškentu, k níž došlo v září minulého roku. Uzbecký parlament podnikl několik kroků ke zrušení trestu smrti a zavedení civilního soudnictví. Přestože jsou tato rozhodnutí stále nepřiměřená, neústupnost Evropské unie není marná a i nadále je proti zásadám nepřijatelné a nebezpečné reálpolitiky. Na to, abychom dosáhli demokracie a politické stability, musíme zajít ještě dál, ale alespoň jsme si konečně začali věřit. Úlohou obrovské země, jakou je Uzbekistán, je, aby nezadusila tuto naději a budovala skutečné partnerství s Evropou.

(1) Viz zápis.