Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 28. listopadu 2007 - Brusel

14. Schválení Listiny základních práv Evropské unie Evropským parlamentem (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0445/2007) pana Jo Leinena jménem Výboru pro ústavní záležitosti týkající se schválení Listiny základních práv Unie Evropským parlamentem. (2007/2218(ACI)).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Paní předsedající, pane místopředsedo Výboru, dámy a pánové, slavnostní akt vyhlášení Listiny základních práv dne 12. prosince ve Štrasburku předsedou Rady, portugalským ministerským předsedou panem Josém Sócratem, předsedou Evropského parlamentu a předsedou Evropské komise bude nepochybně jedním z významných momentů nedávné historie Unie a portugalského předsednictví Evropské unie.

Postoupíme o krok dál, což bude mít významné a konkrétní důsledky pro upevnění univerzálních hodnot lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity. Díky nové Lisabonské smlouvě bude mít Listina stejnou váhu jako Smlouvy; jinými slovy bude právně závazná. Tato skutečnost, vzhledem ke své důležitosti, musí být patřičně zdůrazňována a vlády jednotlivých států a Komise by měly pociťovat hrdost. Znamená to konec jedné dlouhé cesty.

Rozhodnutí dát Listině základních práv právní hodnotu má dopad i mimo obvyklé politické a diplomatické kruhy, neboť přímo ovlivňuje právní záležitosti našich občanů. Je to konkrétní výsledek, kterého Evropa dosáhla. Je jasné, že institucionální reformy Lisabonské smlouvy jsou důležité, a pravdou také je, že změny provedené v politikách EU, ve společné zahraniční a bezpečnostní politice, v politice týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí a v dalších oblastech jsou naprosto nezbytné k tomu, aby Unie mohla řešit otázky budoucnosti a plnit úkoly, které jsou před námi. Avšak existující soupis práv, který je pro evropské orgány a členské státy při uplatňování evropského práva závazný, svým významem všechno toto daleko přesahuje. Od této chvíle jsme evropský projekt zaměřili přímo na své občany.

Když hovoříme o základních právech, chci zároveň jménem předsednictví a také jménem své země vyjádřit radost z Protokolu Lisabonské smlouvy, který umožňuje přistoupení Unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Tento protokol totiž představuje úspěšné završení dlouhodobého úsilí.

Vhledem ke všem těmto skutečnostem musím blahopřát tomuto Parlamentu a panu Leinenovi k tomu, že 12. listopadu navrhovanou zprávu přijal Výbor pro ústavní záležitosti. To znovu ukázalo oddanost tohoto Parlamentu základním právům Evropské unie. Zbývá mi pouze dodat, že bych si upřímně přál, aby Parlament mohl tuto zprávu také odhlasovat, a umožnil tak slavnostní vyhlášení Listiny základních práv uvedenými třemi orgány dne 12. prosince.

(Potlesk)

  Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Paní předsedající, Listina základních práv bude v naší Unii klíčovým dokumentem založeným na právních normách. Obsahuje skutečný soupis práv, kterých by měli požívat všichni občané Unie, od jednotlivých práv týkajících se lidské důstojnosti, svobod, rovnosti a solidarity až po práva související se statutem občanství a spravedlností. Tato Listina nezmění pravomoci Unie, ale občanům nabídne posílená práva a větší svobodu.

Orgány, instituce, úřady a organizace Unie budou vázány právy uvedenými v Listině a stejné povinnosti připadnou členským státům po provedení právních předpisů Unie. Občané se budou moci soudně domáhat práv zakotvených v Listině a právní kontrola Evropského soudního dvora zajistí, aby Listina byla uplatňována správným způsobem.

Komise vítá skutečnost, že právně závazná síla Listiny byla zachována prostřednictvím jednání na mezivládní konferenci. Jako Parlament bychom raději viděli, aby Listina platila pro všech 27 členských států bez výjimek v celém rozsahu žalovatelnosti, ale dosažené výsledky bychom neměli podceňovat. Právní síla je důležitým krokem vpřed při budování všeobecně uznávané a odpovědné Unie, kde je pozornost soustředěna na zájmy občanů. Na začátku toto nebylo zřejmé a k úplnému dosažení zmíněného cíle vede dlouhá cesta.

Listina vyhlášená v roce 2000 nebyla právně závazná. Během Evropského konventu v letech 2002–2003 a na mezivládní konferenci, která následovala v letech 2003–2004, byla Listina upravena tak, aby byla právně závazná, ale tento proces se zastavil, neboť se nepodařilo ratifikovat Ústavní smlouvu.

Na zasedání Evropské rady v červnu 2007 bylo dohodnuto, že budoucí nová Smlouva bude obsahovat odkaz na Listinu, tak jak byla upravena a s konečnou platností schválena v roce 2004, a že bude mít stejnou právní hodnotu jako Smlouvy, a toto se nyní promítá do nové Smlouvy.

Zpravodaj navrhuje, aby Parlament Listinu schválil, což je nezbytný krok před slavnostním aktem vyhlášení, a Komise samozřejmě toto doporučení plně podporuje. Příští týden Komise Listinu také schválí a zmocní předsedu, aby ji 12. prosince společně s předsedy Parlamentu a Rady vyhlásil.

Vyhlášení revidované Listiny umožní uvést na ni odkaz v nové Smlouvě, která bude podepsána následujícího dne v Lisabonu a rozšíří právní hodnotu a žalovatelnost na práva v ní zakotvená.

S novou Smlouvou a Listinou základních práv Unie nepochybně ze své strany zvýší ochranu lidských práv. Evropská unie není pouze trhem, ale také společným prostorem založeným na hodnotách a občanských právech.

  Jo Leinen, zpravodaj. − (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, Listina základních práv Evropské unie je základním prvkem Lisabonské smlouvy; vlastně bychom ji mohli nazvat duší nové Reformní smlouvy. Jsem rád, že všechny tři orgány se shodují v tom, že Lisabonská smlouva se nezabývá pouze orgány nebo politikami; zabývá se lidmi, zejména 500 miliony obyvatel Evropské unie. Tato Listina je viditelným vyjádřením toho, že Evropská unie má starost o ochranu našich občanů s ohledem na všechny akty, které pocházejí z Evropské unie.

Listina základních práv je tedy milníkem. Přecházíme z Evropy států do Evropy občanů a my poslanci Evropského parlamentu jsme tento vývoj vždy vítali a vítáme. S touto Listinou a 50 právy a svobodami, které obsahuje, bude mít Evropská unie nejmodernější a nejobsažnější soupis základních práv na světě. Nic podobného nikde jinde ve světě neexistuje, takže bychom měli být na tento úspěch hrdi. Od článku 1, který hovoří o ochraně lidské důstojnosti, přes celou Listinu až po poslední článek, který se zabývá právem nebýt trestán dvakrát za stejný trestný čin, Listina poskytuje posílenou ochranu práv a také uvádí práva, která nemusí být nutně obsažena v ústavách všech 27 členských států. Chtěl bych vás upozornit na zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí moderní genetickou metodou, právo na ochranu osobních údajů, právo na svobodu informací a právo na přístup k dokumentům, ale také na právo na dobré vládnutí, „řádnou správu“, neboť právě toto hlásáme zbytku světa, ale musí to přirozeně platit také pro nás samotné.

Vůbec poprvé soupis základních práv klade ekonomická a sociální práva na stejnou úroveň s politickými právy a občanskými svobodami. Jsem přesvědčen, že v éře globalizace to lidem poskytuje přiměřenou ochranu. Jak Parlament opakovaně zdůraznil, je politováníhodné, že nová Smlouva neuvádí úplný text Listiny, takže to nebude tak viditelné, jak by to mohlo být. Domnívám se však, že bychom měli s uspokojením vzít na vědomí článek 6 Lisabonské smlouvy, který říká: „Unie uznává práva, svobody a zásady stanovené v Listině základních práv Evropské unie, která bude mít stejnou právní hodnotu jako Smlouvy.“ To rozptyluje veškeré pochybnosti občanů Evropské unie, neboť se potvrzuje, že s pomocí této Smlouvy mají možnost hájit svá práva u soudů jednotlivých států a nakonec u Evropského soudního dvora v Lucemburku.

Přesto musíme tuto Listinu přijmout znovu na plenárním zasedání, protože byla pozměněna a mohlo by se tvrdit, že bohužel není tak dobrá jako Listina z roku 2000. Narážím zejména na rozmělňování článku 52 a mohou nastat problémy s výkladem velice vágních formulací obsažených v tomto článku. Nicméně Listina byla zachráněna a stane se součástí Smluv. Myslím si, že Listina je symbolem. Jak již v tomto Parlamentu zaznělo, EU není jen velký trh s přidruženou měnovou unií, EU je společenstvím hodnot a jejím úkolem je bránit tyto hodnoty ve svých vnitřních politikách, stejně jako ve vnějších politikách Evropy.

Tím smutnější je, že pro dva členské státy existuje vyvazující výjimka, a to pro Spojené království a Polsko. Považujeme to za politováníhodné a rád bych vyzval vlády a parlamenty těchto dvou zemí, aby se vynasnažily co nejrychleji tuto výjimku zrušit, aby všech 27 členských států fungovalo na stejném základě, bude-li třeba bránit základní práva a hodnoty Evropské unie. Proto zde podporuji přijetí pozměňovacího návrhu skupiny Zelených, o němž se bude hlasovat zítra jako o doplňku k naší zprávě předložené Výborem pro ústavní záležitosti. Dovoluji si vás proto požádat, abyste pro tuto důležitou zprávu hlasovali.

  Íñigo Méndez de Vigo, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Paní předsedající, dnes dopoledne moje skupina oslavila a připomenula si schválení Listiny základních práv Evropské unie. Dnes si členové mojí skupiny vzali odznak s nápisem „Ano Evropě hodnot“.

V tomto směru souhlasím s tím, co řekli předchozí řečníci, zejména paní Wallströmová, o tom, že Evropská unie není pouze trh. Evropská unie je politický projekt, ale projekt založený na zásadách a hodnotách, které sjednocují všechny Evropany.

Vzhledem k tomu, paní předsedající, je dnešek vhodným dnem, kdy můžeme oslavovat usnesení, které nám umožní slavnostně vyhlásit tuto Listinu základních práv na následujícím dílčím zasedání ve Štrasburku.

Ve skutečnosti neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že těm z nás, kteří měli to štěstí a podíleli se na koncipování této Listiny na prvním Konventu, zůstala v ústech nahořklá pachuť. A to ze dvou důvodů, zaprvé proto, že ačkoliv jsme navrhovali Listinu, jako kdyby měla být právně závazná, nakonec to v Nice nebylo možné, protože šest vlád to odmítlo.

Avšak čas ukázal, že jsme měli pravdu, a díky Lisabonské smlouvě bude Listina nyní právně závazná. Hořká pachuť se teď změnila v uspokojení.

Druhým důvodem, paní předsedající, je, že si pamatuji, že v Nice k žádnému slavnostnímu vyhlášení Listiny nedošlo. Propásli jsme velkou příležitost, jak vysvětlit evropským lidem, že práva a svobody proklamované v Listině jsou naším poznávacím znamením, neboť k podpisu došlo v tajnosti.

Avšak díky rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu a našich třech zástupců na této mezivládní konferenci dosáhneme na dílčím zasedání ve Štrasburku dne 12. prosince toho, co se nepodařilo dosáhnout v Nice. Tuto Listinu slavnostně vyhlásíme, a jak to již udělali členové skupiny PPE-DE, potvrdíme naši oddanost právům a svobodám uvedeným v této Listině.

Paní předsedající, budeme hlasovat pro zprávu pana Leinena.

  Richard Corbett, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, skupina PSE podporuje znovupřijetí Listiny v její nové podobě, aby mohla být prostřednictvím Reformní smlouvy závazná pro evropské orgány. Tím odstraníme zásadní problém. Evropské orgány jako takové nejsou dosud striktně zavázány k tomu, aby respektovaly stejná práva, která respektují naše členské státy na základě svých vlastních ústav nebo na základě svého přijetí Evropské úmluvy o lidských právech a s pomocí dalších mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv. Tato Listina bude pro evropské orgány závazná a celá oblast práva Společenství musí tato práva respektovat, a pokud se to nepodaří, mohou soudy evropské právní předpisy prohlásit za neplatné.

Je překvapující, že někteří euroskeptici, o nichž byste si pomysleli, že budou rádi, že evropské orgány musí – jsou nuceny – jednat tímto způsobem, se proti této Listině staví – alespoň někteří z nich! Možná je nešťastné, že v důsledku toho některé členské státy pokládaly za nutné vysvětlovat v protokolu, jak se Listina a domácí právní řád vzájemně ovlivňují.

To následně vyvolalo zmatek. Jeden kolega to právě označil za „vyvazující výjimku“, ale samozřejmě že o žádné vyvázání se nejedná. Listina je pro evropské orgány i pro celou oblast práva Společenství i nadále závazná, bez ohledu na to, jaký dopad to v některých zemích má na domácí právní řád.

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, slavnostní vyhlášení Listiny je vyvrcholením naší činnosti, která probíhá již od roku 1999 a soustředí se na vytvoření nadřazené formy režimu práv pro Unii.

Jelikož hlavním účelem Listiny je ochrana občanů před zneužíváním rozsáhlých pravomocí soustředěných nyní v Unii, je podivné a politováníhodné, že by se některý členský stát měl snažit vyhnout se jejímu právnímu účinku. Já osobně se domnívám, že britský protokol bude shledán právně vadným a označen za závažnou politickou chybu.

Soudy jsou povinny rozvíjet právní vědu pro celý unijní systém, který nebude přihlížet k národnosti a bude se přidržovat klíčové zásady práva Unie, tedy že naše základní práva odvozujeme z tradic, které jsou společné všem našim členským státům, nikoli výlučně jednomu. Podle mého názoru a názoru mojí skupiny je britská vyvazovací výjimka ostudná a měla by co nejrychleji upadnout v zapomnění.

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, v roce 2000 byla vypracována Listina základních práv deklarující hodnoty, které měly usměrňovat politiku Unie. Unie sama se měla stát smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech. V tomto důležitém okamžiku měl Evropský soudní dvůr přestat rozhodovat podle všeobecných právních zásad odvozených z ústav jednotlivých členských států.

Nyní je rok 2007 a Unie má přistoupit k Evropské úmluvě, nikoli však proto, aby se stala jediným evropským systémem ochrany lidských práv. Vytváříme alternativní systém vycházející z právně závazné Listiny práv. V mnoha ohledech je první. Všeobecné právní zásady zůstanou i nadále třetím souborem podkladů pro soudní rozhodování ve věcech týkajících se základních práv.

Celé to představuje složitý systém ochrany základních práv v Evropě, ve svém důsledku pro občany ještě méně srozumitelný. Mnozí Evropané jsou touto situací znepokojeni. V zásadě toto jsou důvody, proč si dva členské státy na ochranu proti nepředvídaným důsledkům účinků Listiny zvolily protokoly.

  Johannes Voggenhuber, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, dnes jsem hrdý na to, že jsem poslancem tohoto Parlamentu, který od prvního dne statečně bojuje za základní a občanská práva obecně a především za tuto Listinu základních práv. Uplynulo již devět let od doby, kdy se vrcholná schůzka v Kolíně chopila iniciativy a začala pracovat na právně závazné Listině, a tento proces ještě stále není u konce.

Jako ten, komu se dostalo výsady sledovat tento ústavní proces po celou dobu, bych se s vámi rád podělil o dvě zkušenosti. V jedné je velká ironie: Je zvláštní, že během těchto devíti let nic nevyžadovalo tolik námahy, nevyvolávalo tolik rozporů a nebylo tak těžko dosažitelné jako tyto dokumenty vyjadřující zásady, které spočívají v samotném základu Evropské unie a které bychom měli považovat za samozřejmé: demokracie, parlamentní práva, sociální práva, tržní ekonomika, transparentnost legislativy a základní svobody a práva. Je to velice zvláštní situace a určitě musí nějak souviset s hlavními příčinami krize důvěry sužující Evropskou unii.

Druhá moje zkušenost, o kterou bych se s vámi chtěl podělit, je následující: Důležité je nevyčerpat svoje síly a nepropadnout rozčarování a důležité je neztratit odvahu. Již dlouho mám dojem, že svatým patronem Evropy je Sisyfos, a tyto zkušenosti to potvrzují. Proto se domnívám, že ze všech dní právě dnes bychom se měli znovu pokusit apelovat na Spojené království a Polsko ve jménu nedělitelnosti základních práv, ve jménu nedělitelnosti lidských práv a základních práv a svobod, aby se připojily k tomuto velkému evropskému konsensu!

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, na našem příštím zasedání znovu schválíme Listinu základních práv.

Než k tomu dojde, dovolte mi, abych vám položil otázku, která možná není tak jednoduchá, jak se zdá. Bude to ta původní Listina vyhlášená v roce 2000, nebo jak navrhuje Leinenova zpráva, půjde o upravený odvar zapracovaný do původního návrhu Ústavní smlouvy? Tyto dva texty nejsou samozřejmě totožné a považuji za nešťastné, že rozdíly mezi nimi nejsou jasně vymezeny, i když by to vyvolalo oprávněnou polemiku.

Například francouzská Komise pro lidská práva vyjádřila, a cituji, své hluboké znepokojení nad změnami provedenými v článcích o sociálních právech – stále cituji –, které ohrožují sociální obsah Listiny.

Jeden z hlavních autorů původní Listiny, právník Guy Braibant, v tisku vysvětloval – cituji –, že podmínky pro použití tohoto textu se změnily. Především slovo „může“ (may) je občas nahrazeno slovem „musí“ (must). Kromě toho – a stále cituji – existuje oficiální odkaz na „vysvětlení“ prezidia. Ačkoliv by mělo poučit a být zcela neutrální, výkladu právních předpisů se věnuje pouze minimálně. Základní práva byla podkopána. Konec citace.

Který text budeme schvalovat na příštím zasedání? Mám rovněž jednu doplňující otázku: Bude tento souhlas platný ve všech zemích EU? Kolem takové akce přece nemohou existovat nějaké nejasnosti. Byl bych rád, kdybych na obě tyto otázky dostal přesnou odpověď.

  Jens-Peter Bonde, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Paní předsedající, podílel jsem se na přípravě Listiny a v obou úmluvách jsem navrhl velice prosté řešení: Je třeba umožnit EU, aby se stala členem Evropské úmluvy o lidských právech. Tímto způsobem by evropské orgány mohly být zavázány stejně jako jednotlivé země. Problém by se vyřešil. Pokud učiníme Listinu právně závaznou, žádné problémy nevyřešíme. Naopak, budeme vytvářet řadu problémů v ochraně, které jako občané požíváme na základě svých vnitrostátních ústav a v rámci našich společných evropských lidských práv. Aktivistický výklad Lucemburského soudu bude mít vždy přednost před Štrasburkem i před naším vlastním Nejvyšším soudem. Jako nezávislý zdroj práva je Listina nevhodná. Je příliš nepřesná. Začíná právo na život narozením? Pokud ne, tedy o kolik měsíců dříve? Vztahuje se právo pořádat protestní akce také na zaměstnance veřejného sektoru? Ve věci svobody projevu státních zaměstnanců je mnohem lépe obrátit se na soud ve Štrasburku než na soud v Lucemburku. Kromě toho jsme včera zažili čítankový příklad možných rozporných stanovisek. Za německého novináře Hanse-Martina Tillacka se postavil štrasburský soud, který shledal, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) postupoval protiprávně, když ho zadržel a zabavil mu 16 krabic dokumentů, počítače a telefony. Lucemburk podpořil krádež novinářova majetku. Štrasburk krádež a zadržení odsoudil, neboť upřednostnil svobodu tisku.

Listina bude uváděna jako vítězství ve věci lidských práv. Možná. Spíše to připomíná zfalšovanou sázenku. V určitém smyslu hodně riskujeme, pokud jde o těžce vydobytá lidská práva, jako je svoboda projevu a svoboda tisku. O tažení sázkových čísel rozhodují soudci v Lucemburku mimo parlamentní kontrolu, a pouze budou-li usvědčeni, dojde k jednomyslné změně smluv, aby se zabránilo prudké reakci. Je to velmi nepraktické a spíš to připomíná uvěznění našich práv než listinu.

  Jim Allister (NI). – Paní předsedající, my všichni podporujeme lidská práva a já už začínám být z některých lidí být trochu unaven – zejména z těch, kteří pocházejí ze států, kde z historického hlediska jsou lidská práva tak trochu novinkou; tito lidé útočí na Spojené království jako na nějakého vyvrhele kvůli jeho vyvazovacímu „gestu“ na základě Protokolu 7.

Dovolte mi, abych jim připomněl, že jakousi listinu práv v sobě nesla už tzv. Slavná revoluce ve Spojeném království v roce 1688. Od té doby je Spojené království majákem svobody. Nepotřebujeme tedy žádnou lekci z lidských práv s ukazováním prstem.

Lidé by se mohli zlobit, že kazíme partu, jelikož odmítáme, prozatím, některé výhody supersuverenity EU, ale zdůraznil bych, že na to máme národní a politické právo. Bohužel však vyvazovací výjimka vymizí spolu s tím, jak se Evropský soudní dvůr pustí do své centralizující agendy. Tito lidé však nakonec dosáhnou svého – pokud by snad Spojené království bylo tak bláhové a ratifikovalo tuto Smlouvu přes odpor svých obyvatel.

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo, paní místopředsedkyně, existuje také jedno ze základních práv občanů, které nelze přehlížet. Tato Listina základních práv vlastně zajišťuje občanům ochranu srovnatelnou s ochranou, kterou poskytuje klasický ústavní stát. Avšak Evropská unie není stát. Není to stát, ale má legislativní pravomoc a právě pouze tato legislativní pravomoc orgánů Evropské unie závazně spadá pod ochranu a kontrolu Listiny základních práv. S tím souvisí skutečnost, že evropské právní předpisy a činnost evropských orgánů jsou vázány hodnotami a rozhodnutími z těchto hodnot vycházejícími, spolu s první větou této Listiny, která je zároveň tou nejušlechtilejší: Lidská důstojnost je nedotknutelná.

Tuto zásadu odvozuji z křesťanské představy o lidskosti. Avšak může být odvozena i z jiných zdrojů. Naše závazná oddanost této zásadě a závazná oddanost našich třech orgánů této zásadě představuje obrovský krok vpřed. To platí pro Evropskou unii jako celek. Polsko a Spojené království jsou právní státy; o tom není pochyb. Ale tím, že Listinu nepodepsaly a vyjednaly si výjimku, nechrání samy sebe; chrání něco, co je již chráněno. Skutečností je, že tuto Listinu nelze vůbec uplatnit na vnitrostátní právní předpisy ani na orgány jednotlivých států. Jinými slovy, chrání něco, co může být bráno již jako fakt. Doufám, že se to časem změní zejména v Polsku – kde většina poslanců v parlamentu a většina lidí zastává odlišný názor, ale kde prezident využívá svých výsadních práv.

Právně závazná povaha Listiny může být dále posílena, uplatníme-li harmonizovanou strategii. Pane úřadující předsedo, jsem vám vděčný za to, že využíváme příležitosti, kterou umožňuje jednotná právní subjektivita, a přistupujeme ke Štrasburské úmluvě. Podaří-li se to, evropský prostor spravedlnosti dosáhne soudržnosti a sjednotí ochranu základních práv na vnitrostátní i evropské úrovni. Doufám, že výsledkem bude Evropa občanů orientovaná na společné hodnoty, na kterou budeme moci být hrdi!

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, Listina základních práv je analogií z počátku 21. století, analogií velkých prohlášení o lidských a občanských právech z 18., 19. a 20. století. Právě tyto slavné deklarace o svobodě a vládě práva daly vzniknout současné demokracii. Naše Listina má své kořeny v událostech, které přispěly k rozvoji demokracie a současného systému liberální demokracie během posledních 200 let.

Nevidím žádný důvod, proč by určité evropské země neměly tuto Listinu přijmout. Obracím se na pana Szymańského, jak lze vážně argumentovat proti Listině v zemi, která zrodila Solidaritu, pod jejímž vedením celá Evropa dospěla k současnému chápání práva na svobodu, vlády práva a demokracie?

Obracím se na polskou vládu ve Varšavě a především na pana ministerského předsedu Tuska. Pane Tusku, vaše parlamentní skupina před měsícem zvítězila ve volbách díky hlasům těch Poláků, kteří si přejí, aby Listina byla zahrnuta do Evropské reformní smlouvy. Věřím, že nezklamete voliče, kteří vás před pouhým měsícem podporovali. Vyzývám polskou vládu, aby zahrnula Listinu základních práv do Reformní smlouvy, čímž by se stala závaznou také v mé vlasti. Polsko Solidarity, evropské Polsko, Polsko tolerance a otevřenosti má za to, že Listina základních práv je klíčovým prvkem Reformní smlouvy. Neměli bychom připustit, abychom byli vydíráni konzervativní pravicí, která by uvítala, kdybychom nesouhlasili s uplatňováním této Listiny v naší zemi.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Bronisław Geremek (ALDE). – (PL) Pane předsedající, domnívám se, že Listina základních práv je sine qua non pro každé společenství, které si přeje fungovat podle systému hodnot založených na respektování lidské důstojnosti. Tak se rodí zásady svobody, rovnosti a solidarity. Nevidím žádný důvod, proč by země, jako je Spojené království nebo Polsko, které chtějí být součástí Společenství, měly odmítat začlenění do něčeho, co tvoří základ našeho společného jednání.

Tato Listina se hlásí k sociálním hodnotám, k evropskému sociálnímu modelu. Zároveň jednoznačně stanovuje, že tam, kde se jedná o místní zvyklosti a obvyklé způsoby jednání, je uplatňováno vnitrostátní právo. To znamená, že neexistují žádné důvody k tomu, aby v této oblasti došlo k jakémukoli vyvázání se. Věřím, že Polsko i Spojené království změní své rozhodnutí a připojí se.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, rozprava o této zprávě se dotýká mnoha otázek a nepřímo i základu pro vytvoření nového právního rámce. V srpnu 2007 předseda tohoto Parlamentu vystoupil na toto téma na shromáždění vysídlených osob. Uvedl, že zdroj práva na vlast je třeba hledat v právu na důstojnost, a že právo na vlast je tedy základním lidským právem.

Právo na lidskou důstojnost je zakotveno v prvním článku Listiny. Postoj prezidenta kritizoval polský parlament. Německé sdružení vysídlených osob naříká nad osudem lidí přesídlených z Polska. Co by se stalo, kdyby se německý nářek a zvláštní výklad lidské důstojnosti uplatnily na Alsasko a Lotrinsko? Mohlo by i v tomto případě vzniknout středisko pro vysídlence, nebo dojde k usmíření? Snahy odvozovat právo na vlast z práva na důstojnost je chybný výklad axiologie lidských práv, jak uvedl pan Karski, poslanec polského parlamentu. Výklad objasňující základní právní předpisy je přijatelný, ale nikoli jeho rozsah.

Předseda Evropského parlamentu se odvolával na papeže Jana Pavla II. Chtěl bych tomuto Parlamentu a jeho předsedovi připomenout, že v roce 1965 arcibiskup Karol Wojtyła zveřejnil písemné prohlášení, podle něhož němečtí biskupové jasně prohlásili, že Němci přesídlení z východu si přáli pochopit a opravdu pochopili, že tam vyrostla celá nová generace Poláků a že podle těchto Poláků bylo toto území postoupeno jejich rodičům, aby se stalo jejich vlastí. Na toto téma není zapotřební žádného právního či morálního výkladu ani sentimentálních mluvčích.

Pevně věřím, že tento Parlament může dosáhnout v této otázce jednoty, navzdory nedávnému vyjádření prezidenta Sarkozyho, že jednomyslnost je v rozporu s demokracií. Marné naděje, pane Sarkozy, neboť vy nejste schopen přesvědčit ani pracovníky pařížského metra.

  Koenraad Dillen (NI). – (NL) Pane předsedo, nikdo nepochybuje o tom, že evropští občané musí být vybaveni základními právy a svobodami, vůči své vlastní zemi, stejně jako vůči Evropské unii. Evropa bez práv a svobod by přestala být Evropou. Avšak to není problémem dneška, protože občané jsou před svými národními vládami již dostatečně ochráněni svými vlastními vnitrostátními ústavami a rovněž Evropskou úmluvou o lidských právech. Pokud jde o evropské orgány, evropští občané mohou prosazovat své základní svobody a práva rovněž podle ustálené jurisdikce Soudního dvora. Ve skutečnosti jde o to, že vyhlášení Listiny je dalším krokem směrem k federální Evropě. Lidé chtějí evropskou listinu práv stejně jako ve federálních Spojených státech. Je však mezi nimi rozdíl, neboť tato Listina jde mnohem dále, není to jen pouhý výčet klasických práv a svobod. Někdy to nicméně může připomínat výčet nejrůznějších sociálně ekonomických slibů. Seznam se ani v nejmenším neshoduje s reálným obsahem.

  Charlotte Cederschiöld (PPE-DE). – (SV) Pane předsedající, paní místopředsedkyně, pane úřadující předsedo, vážení poslanci a poslankyně a – v neposlední řadě – občané Evropy, dnes je slavnostní chvíle, velký den, den radosti, den nesmírně významný, mnohem důležitější, než si teď mnozí uvědomují. Je důležitý jak pro ty, kteří ze zásady věří v základní práva, tak pro ty, kteří věří v rozvoj a integraci Evropy.

Už dávno mělo být zcela samozřejmé, že orgány EU musí být vázány hodnotami, k nimž se my všichni hlásíme, ale nebylo tomu tak. Britové ve skutečnosti také věří v zásady práva, bez ohledu na to, jak vznikly. Pár poslanců by řeklo, že jim dělá radost pomáhat potlačovat lidská práva; velká většina má ovšem úplně opačný názor. Je to radost a čest podílet se na rozvíjení těchto hodnot, které pro nás, jak jsem přesvědčena, tolik znamenají.

Nyní všichni víme, co tato Unie symbolizuje, i když jsme nestačili přečíst celou Smlouvu. Jsou to krásné hodnoty, jsou to dobré hodnoty, jsou to hodnoty, k nimž musíme všichni přispívat, a musíme se postarat o to, aby je Unie pomohla správně uplatňovat. Srdečné díky panu Jo Leinenovi a všem, kteří se na této práci podíleli, a – v neposlední řadě – upřímné poděkování lidem v Evropě!

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, 12. prosince předseda tohoto parlamentu společně s předsedou Evropské rady a Evropské komise slavnostně vyhlásí Listinu základních práv Evropské unie. Jsem přesvědčen, že při zítřejším hlasování vysloví drtivá většina poslanců s tímto historickým dokumentem a historickým krokem souhlas.

Listina základních práv odráží morální, duchovní dědictví evropských národů Evropské unie. Odráží hodnoty, jako jsou lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, zásady demokracie a právního státu. Do středu pozornosti je postaven jednotlivec, mimo jiné i tím, že Listina zavádí občanství Unie. Jsem rád, že k vyhlášení Listiny základních práv dochází po rozšíření Evropské unie o nové členské země. Listina tak svým způsobem morálně, právně i politicky odrazí jednotu Evropské unie, západu i východu, severu i jihu. A věřím, že tuto skutečnost si uvědomí i vlády a parlamenty Polska a Velké Británie a v co nejbližší době umožní svým občanům připojit se k tomuto historickému okamžiku.

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Vítám schválení Listiny základních práv Evropské unie jako dokumentu, který zviditelní tato již existující práva pro občany Evropské unie. Zároveň však chci apelovat na vyjasnění možných střetů zájmů mezi Listinou základních práv Evropské unie, která je dokumentem Evropské unie, a Evropskou úmluvou o lidských právech, která je dokumentem Rady Evropy, k jehož dodržování se hlásí i Evropská unie. Z toho vyplývá i možnost střetu zájmů mezi Evropským soudním dvorem v Lucemburku a Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.

Jaké bude vzájemné postavení štrasburského a lucemburského soudu? Nejvyšší soud, ústavní soud? Je tento výsledek pro Evropský soudní dvůr vůbec přijatelný? Bude mít Evropská unie, která získala právní subjektivitu, samostatného soudce u Evropského soudu pro lidská práva? Chci poukázat na nutnost řešení této právní otázky, abychom se vyhnuli problémům, protože tím, že se Listina základních práv stává právně závaznou, předpokládám nárůst soudních sporů v oblasti lidských práv.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, jako téměř všichni předcházející řečníci – bohužel pouze téměř všichni – mám radost, že dnes nebo zítra udělíme předsedovi tohoto Parlamentu mandát k podpisu Listiny.

Lidská práva jsou naší evropskou obchodní značkou v Evropě i mimo Evropu. Nicméně radil bych k opatrnosti a nenechat se unést svými emocemi a nevzít si větší sousto, než zvládneme. Touto Listinou a nezbytnou ratifikací Lisabonské smlouvy vymezujeme právně závazná důležitá klasická základní práva a důležitá sociální práva, což znamená, že budou závazná pro evropské orgány a při uplatňování práva Společenství. Zároveň umožňujeme obrátit se ve věci těchto základních práv na Evropský soudní dvůr v Lucemburku, i když za určitých velmi úzce vymezených podmínek. To však neznamená, že každý občan bude moci okamžitě podat, nebo vůbec podat, žádost k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku, jak někteří lidé – pod vlivem svých emocí – občas prohlašují. Takový požadavek není v našem zájmu.

Zanechme už těch prohlášení, která se míjejí cílem, a vychutnejme si potěšení z výsledku, kterého jsme dosáhli. V Evropské unii jsme teď vytyčili důležitý směr – nejen pokud jde o klasická práva, nýbrž také v oblasti naší sociální politiky –, na který rozhodně můžeme být hrdi. Zahrnuje rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zákaz dětské práce, ochranu zdraví pro všechny, a vysokou míru ochrany životního prostředí a spotřebitele. Měli bychom se nad tím radovat; je to pravda a není třeba ji přikrašlovat.

  Carlos Carnero González (PSE). – (ES) Pane předsedající, domnívám se, že diskutujeme o věci, která je pro lidi mimořádně důležitá. Samozřejmě pokoušet se o vysvětlení reformy Evropské unie může být velice složité, ale určitě není těžké zdůrazňovat význam Listiny základních práv Evropské unie.

Bude právně závazná? To nebude ve Smlouvě výslovně uvedeno, ale je naší povinností informovat o tom. Myslím si proto, že naše rozhodnutí podepsat Listinu ještě před Lisabonskou smlouvou je velice pozitivní. Od této chvíle musíme zároveň říkat, že žádné další výjimky nebudou v budoucnu povoleny, neboť nejsou dobré pro občany zemí, kterých se týkají, ani pro občany Evropské unie jako celku.

Domnívám se proto, že je nesmírně důležité, abychom se ze všech sil snažili, jak ve své zprávě navrhuje pan Leinen, jasně podpořit Listinu základních práv a její právně závazný charakter.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Magda Kósáné Kovács (PSE), písemně. – (HU) Občané evropských zemí bojovali jak jednotlivě, tak společně za každé právo obsažené v Listině základních práv. Právě z tohoto důvodu je potěšující, že právní závaznost Listiny základních práv konečně umožňuje účinněji prosazovat základní práva, a to nejen na úrovni členských států, ale také na úrovni evropských právních předpisů a jejich uplatňování.

Evropští občané budou požívat svých výhod, pokud budou mít možnost právní nápravy v případě porušení jejich základních práv na evropské úrovni. Tyto záruky povedou k větší demokratičnosti Evropské unie a jejích orgánů a zajistí jejich snazší přístupnost a lepší kontrolovatelnost pro půl milionu evropských občanů.

Přijetím právní závaznosti Listiny základních práv se uzavře jedna kapitola v historii boje za základní práva. Zároveň se domnívám, že s ohledem na budoucnost se Listina základních práv musí stát ars poetica Evropy. Nejedná se jen o společné hospodářské zájmy, Evropa musí být majákem v oblasti základních práv a ty, kteří v ní žijí, semknout v jeden celek, a to nejen prostřednictvím klasických práv svobody, ale také zaručením sociálních a kulturních práv, rovného zacházení a práv menšin.

Horacius ve svém umění básnickém řekl: „Zkoumejte dobře, vy spisovatelé, važte pečlivě, co sluší vašemu géniu; co vaše síla unese.“ Doufám, že orgány Evropské unie budou mít dost síly a odvahy, aby mohly zaručit stejná základní práva všem evropským občanům ve všech koutech Evropy.

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – (FI) Dne 19. října byla v Lisabonu podepsána smlouva, která měla zajistit větší životaschopnost a demokratičnost Evropské unie. Posílila by také občanská práva. Listina základních práv Evropské unie musí být právně závazná a Evropská unie by měla přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech.

Listina základních práv tvořila druhou část neratifikované ústavy. Na nevládní konferenci poslanci tohoto parlamentu schválili plán, podle něhož by předseda Evropského parlamentu, předseda Komise a úřadující předseda Rady slavnostně podepsali Listinu základních práv na plenárním zasedání Parlamentu dne 12. prosince a který by byl uveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

To výborně souzní s hodnotami, které představuje Listina základních práv. Slavnostní podpis tento dokument zároveň více zviditelní. Je proto zcela samozřejmé, že chceme svému předsedovi Hansi-Gertu Pötteringovi udělit mandát k podpisu.