Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 28. listopadu 2007 - Brusel

15. Obecné zásady týkající se flexikurity (rozprava)

  Předsedající. − Následujícím bodem je zpráva (A6-0446/2007) pana Christensena jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o obecných zásadách flexikurity (2007/2209(INI)).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady − (PT) Pane předsedající, myslel jsem, že mě žádáte o závěrečný projev k rozpravě o Listině, o projev, který vůbec nemám připravený, proto jsem v rozpacích.

Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, otázka flexikurity je nyní klíčovým bodem evropské agendy a je nevyhnutelná pro budoucnost ekonomických a sociálních modelů Evropy. Je to složitá otázka zahrnující schopnost provést změnu a prosadit reformu zaměstnanosti a sociálního zabezpečení v rychle se měnících globálních podmínkách, což vyžaduje reagovat na výzvy globální hospodářské soutěže, technických inovací a stárnutí obyvatelstva. Potřebujeme flexibilnější trhy, ale zároveň to znamená nutnost zajistit našim občanům lepší podmínky, dokonalejší nástroje a větší jistotu, aby tuto změnu úspěšně zvládli. To je úkol, který nás čeká.

Pokud jde o nás, portugalské předsednictví se snažilo aktivně se podílet na hledání ucelených a vyvážených řešení v této oblasti. Po sdělení Komise předloženém v červnu jsme odpovídali za provádění mandátu Evropské rady a za dosažení konsensu o společných zásadách a flexikuritě. Sdělení Komise přirozeně vytvořilo pro tuto činnost výborné východisko a pomohlo nám vypracovat koncepci a zintenzivnit diskusi o řešeních, která by mohla sloužit jako společná platforma pro různé názorové linie, jež jednotlivé členské státy budou muset dodržovat.

Uvědomujeme si, že výchozí pozice a situace jsou různé, různá tedy budou muset být i řešení. Abychom vytvořili podmínky pro dosažení pokroku v této oblasti, rozvinuli jsme různé iniciativy, jejichž hlavní subjekty jsou na evropské úrovni, a uspořádali jsme konferenci o výzvách flexikurity. Konference měla z politického hlediska dobrou účast a pojednávala o směrech vývoje a také o vyhlídkách do budoucna. Snažili jsme se rovněž analyzovat zkušenosti zemí, kde mají s používáním modelů dobré výsledky, a určit, které prvky těchto modelů lze použít v jiných podmínkách. Získali jsme také stanoviska expertních výborů pro zaměstnanost a sociální zabezpečení a také Výboru regionů. Kromě toho jsme se snažili přesvědčit k účasti sociální partnery v této oblasti, neboť jsme si vědomi, že tento nový model vyžaduje pevné odhodlání všech zúčastněných stran, nicméně je také zapotřebí vzít v úvahu zájmy všech.

V této souvislosti vzájemná dohoda se sociálními partnery dosažená na vrcholné schůzce sociální tripartity, která se konala 18. října v Lisabonu, dala této rozpravě důležitý impuls. Sociální dialog probíhající na různých úrovních a účast sociálních partnerů jsou rozhodující pro úspěch jakékoli strategie uplatňované při provádění reforem trhů práce. Pro nalezení úspěšných řešení je nejdůležitější zapojit do tohoto procesu každého a my potřebujeme, aby mezi sociálními partnery a v orgánech panovalo ovzduší důvěry. Všichni musíme být ochotni uznat a převzít odpovědnost za změnu. Chci vyzdvihnout kvalitu rozpravy a intervencí ve všech fázích, jak z odborného, tak z akademického hlediska, a rovněž co se týče diskuse o politickém obsahu a průběhu.

V důsledku veškeré této činnosti, kterou jsem zmínil a během níž jsme se vždy mohli spolehnout na pomoc Komise, může nyní Rada schválit soubor obecných zásad flexikurity, který, jak doufáme, formálně schválíme na zasedání, které se bude konat ve dnech 5. a 6. prosince. Tyto obecné zásady, na nichž se všichni shodneme, zahrnují zohlednění rozdílné situace v jednotlivých zemích vyžadující různé přístupy a řešení, nutnost překonat segmentaci trhu práce, různé rozměry flexikurity – pracovněprávní předpisy, vzdělávání, odborná příprava, sociální zabezpečení –, uznání důležitosti sociálního dialogu v těchto podmínkách, podporu sociálního začlenění, nediskriminaci, rovnost a sladění pracovního a rodinného života, a rovněž nezbytné zajištění slučitelnosti politik se zdravým a udržitelným rozvojem veřejných financí. Chci zdůraznit, že v této sněmovně v podstatě existuje široká shoda. Musím ocenit skvělou práci, kterou jsme v této oblasti odvedli a kterou odvedl tento Parlament.

Obecné zásady, jakmile budou přijaty, vytvoří základní nástroj pro provádění dalšího cyklu Lisabonské strategie. Členské státy budou vyzvány, aby při vymezování a provádění svých vnitrostátních politik s těmito zásadami počítaly a vytvořily si své vlastní mechanismy a přístupy podle své konkrétní situace, které budou monitorovány v rámci národních programů reforem. Sociální partneři na všech úrovních budou přesvědčováni, aby pomohli vymezit a provádět opatření v oblasti flexikurity a také aby používali společné zásady jako odkaz. Máme za to, že v rámci této strategie je nezbytné investovat do sociální mobilizace našich občanů, a v této souvislosti musím připomenout, jak nesmírně důležitá je účast tohoto Parlamentu. Vzhledem k tomu, kdo jej politicky zastupuje, a vzhledem k jeho blízkosti lidem může tento Parlament výborně přispět k lepšímu pochopení konceptu flexikurity. Klíčovou zásadou je, že flexibilitu a jistotu musíme považovat za prvky vzájemně se podporující a posilující, nikoli protichůdné, a toto musí naši občané dobře pochopit.

  Vladimír Špidla, člen komise. − (CS) Vážený pane předsedo, sdělení Komise týkající se flexikurity vyvolalo v celé Unii důležitou a užitečnou diskusi. Děkuji zpravodaji Christensenovi i ostatním poslancům, kteří se diskuse o flexikuritě aktivně zúčastnili.

Díky vašemu úsilí a spolupráci s ostatními parlamentními výbory bude Evropský parlament moci přijmout usnesení, které významně podporuje přístup, který navrhla Komise. V naší společnosti se podmínkou jistoty stává změna. Musíme tedy koordinovaným způsobem hledat nové formy jistoty: lepší dovednosti, schopnost najít nové zaměstnání, moderní ochranná opatření přizpůsobená novému trhu práce.

V posledních letech byla v Evropě na každé pracovní místo, které zaniklo v oblasti průmyslu, vytvořena čtyři nová pracovní místa v ostatních oblastech. Nejdůležitější otázkou je, jak nad těmito proměnami získat kontrolu a jak tuto změnu úspěšně zvládnout. Rovněž si musíme položit otázku týkající se důvodů segregace na trhu práce v řadě členských zemí.

Zprávu, k níž se dnes vyjadřujete, velmi vítám. Tato zpráva uznává, že flexikurita může být strategií reformy trhu práce. Text rovněž podporuje čtyři dílčí složky flexikurity formulované Komisí. Rovněž mohu celkově podpořit návrhy týkající se společných zásad uvedených v odstavci 15 této zprávy. Vaše návrhy se ubírají přibližně stejným směrem jako návrhy, které předložila Komise ve svém sdělení. Chápu vaše přání, aby některé otázky byly vysvětleny přesněji, jako například boj proti nejistotě. Domnívám se však, že zásady musí být stručné a že je na ně třeba pohlížet z hlediska celkového sdělení.

Chtěl bych rovněž přivítat souhlas evropských sociálních partnerů s analýzou problémů na trhu práce, která byla předložena na nedávné vrcholné schůzce sociální tripartity v Lisabonu 18. října 2007 a jež se mimo jiné týká i flexikurity. Tento souhlas naznačuje, že sociální dialog může přinést konkrétní výsledky. Ostatně ve vašem návrhu usnesení jste uvedli odkaz na tuto společnou analýzu.

Nyní bych chtěl odpovědět na některé kritické pohledy uvedené ve vaší zprávě. Vím, že si přejete, aby diskuse o flexikuritě byla vyváženější. Nejprve bych vám chtěl připomenout, že sdělení Komise je výsledkem intenzivního dialogu všech zúčastněných stran a důkladné konzultace s významnými odborníky v této oblasti. Jsem přesvědčen o tom, že přístup Komise je vyvážený, neboť cílem je podporovat současně pružnost a jistotu, a to tak, jak již bylo řečeno – jako dva prvky, které jsou synergické, nikoliv v rozporu.

Je zřejmé, že diskuse o flexikuritě nesmí být zneužita k deregulaci trhu práce. Naopak flexibilita a mobilita musí směřovat k vyšším cílům, to jest k lepším pracovním místům, k lepší rovnováze mezi prací a rodinným a soukromým životem, výkonnější ekonomice jako celku. Jak víte, Rada v příštích týdnech rozhodne o společných zásadách flexikurity. Poté budou pokračovat vnitrostátní diskuse určené všem zúčastněným stranám, aby strategii flexikurity bylo možné provádět na vnitrostátní úrovni s ohledem na zvláštnosti jednotlivých států. Spoléhám na to, že jednotlivé zúčastněné strany zajistí, aby v oblasti flexikurity bylo možné dospět k vyváženým přístupům.

Pokud jde o náklady, je třeba si uvědomit, že náklady spojené s politikou flexikurity jsou mnohem nižší, než konkrétní přínosy v podobě dynamičtějšího trhu práce a snížené nezaměstnanosti. Ostatně v řadě případů nejde ani tak o zvýšení finančních nákladů, ale spíše o účinnější používání již dostupných prostředků.

Chtěl bych rovněž reagovat na odstavec zprávy, v němž se uvádí, že základem systému sociálního zabezpečení by měla být smlouva na dobu neurčitou. Záměrem Komise není v žádném případě snížit význam smlouvy na dobu neurčitou. Nicméně se domnívám, že bychom měli zavést obecnější systémy sociálního zabezpečení, které by se vztahovaly na smlouvu na dobu neurčitou i na zaměstnání na částečný úvazek, stručně řečeno, aby i tyto formy zaměstnání poskytovaly odpovídající sociální jistotu, to je záměrem, nikoliv oslabení smluv na dobu neurčitou.

Vážený pane předsedo, domnívám se, že s výhradou těchto několika připomínek je zpráva užitečným a relevantním příspěvkem k diskusi o flexikuritě a ještě jednou za ni Evropskému parlamentu děkuji.

  Ole Christensen, zpravodaj. − (DA) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem velmi rád, že zde mohu dnes zastávat funkci zpravodaje. Jednání v Parlamentu byla ukončena a může být předložena vyvážená zpráva, která odráží postoje napříč celého politického spektra. Ucelený koncept na pozadí těchto hlavních směrů flexikurity má řešit problémy na evropských trzích práce. Všimněte si, že používám množné číslo, „trhy práce“, protože zpráva uznává, že pokud jde o flexikuritu, neplatí žádné „jedna velikost padne každému“. Ačkoliv pro flexikuritu neexistuje žádný obecný model, musíme uznat, že na svých trzích práce Evropa čelí řadě globálních výzev, na které je nutné reagovat společně. Demografické výzvy znamenají, že v roce 2050 bude na každého důchodce připadat 1,5 zaměstnance. V současné době jsou to 3 zaměstnanci na jednoho důchodce. Kolem 100 milionů Evropanů žije v chudobě nebo na pokraji chudoby. Důsledky nerovnosti můžeme velmi dobře pozorovat, porovnáme-li země, mezi nimiž existují značné rozdíly, například země ve východní a západní Evropě. Lze je však pozorovat i uvnitř jednotlivých zemí, kde jsme svědky rostoucí nerovnosti. Šest procent zaměstnanců v Evropě lze označit jako pracující chudé a stále více lidí pociťuje zhoršování pracovních podmínek spolu s nejistotou zaměstnání a velmi špatné pracovní podmínky. Stále častěji se vyskytují krátkodobé pracovní smlouvy a dočasná práce a v ohrožení jsou obvyklé pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Tato nejistá pracovní místa představují v Evropě 12 %. Kromě toho stoupá podíl neohlášeného a nelegálního zaměstnávání. V některých zemích připadá na nelegální zaměstnávání téměř 15 % všech pracovních míst. Tento vývoj musíme zvrátit, jednak proto, že je to pro Evropu nákladné, a jednak tyto podmínky nejistého a nestabilního zaměstnání často dopadají na slabší skupiny společnosti.

Vzdělání je nejdůležitější devizou Evropy na konkurenčním globálním trhu, ale není jí věnována dostatečná pozornost. Prakticky 15 % našich mladých lidí předčasně opouští školní systém, a to v době, kdy trh práce klade velké nároky na znalosti. Ti, kterým ujede vlak ke vzdělání, budou dlouhodobě zažívat potíže, a proto máme povinnost těmto lidem pomoci.

Výzvy jsou tedy Evropě jasné. Naším úkolem je dodat zprávu a vizi, jak se s těmito výzvami budeme vyrovnávat. Tady bych chtěl poděkovat za skvělou pomoc Komisi. Naše spolupráce, pokud jde o zprávu, byla výborná, přičemž mým úkolem bylo dokončit práci zde v Parlamentu. Jako zpravodaj mám dojem, že je nutno více se zaměřit na sociální Evropu, aby práva pracovníků byla respektována v celé EU a abychom měli více a lepších pracovních míst. Větší flexibilita v rámci organizací nesmí být na úkor pracovních podmínek zaměstnanců. Jak toho dosáhneme? Zpráva výslovně zdůrazňuje nutnost, aby se obvyklým druhem pracovní smlouvy stala pracovní smlouva na dobu neurčitou. Za druhé, ve větší míře musíme zapojit sociální partnery. Při takovém rozhodování není možné ponechávat zaměstnance stranou. Řešení spočívá ve flexibilním a jistém trhu. Účast zaměstnanců je naprosto zásadní a při uplatňování strategií flexikurity je zapotřebí toto neustále zdůrazňovat.

Závěrem se zpráva zabývá tím, co bychom mohli nazvat rámcem flexikurity. Jinými slovy, vnitrostátními podmínkami pro uplatňování flexibility a jistoty. Flexibilita a flexikurita stojí peníze. Nejsou to však vyhozené peníze, jsou to naopak peníze investované, které přinášejí nečekaný užitek. Například investujete-li do svých pracovníků, mohl by to být z krátkodobého hlediska výdaj, ale zkušenosti ukazují, že dlouhodobě se to vyplácí. Proto flexikurita, tak jak tento koncept chápeme v severní Evropě, vyžaduje dostatečně silný a výkonný sociální stát. V tomto směru musíme upřímně přiznat, že vzhledem k vývoji, kterého jsme svědky v některých zemích, kde se soutěží o co nejnižší daně, bude velice těžké financovat jistotu, jeden z aspektů flexikurity. Proto se budu snažit jednou provždy umlčet všechny hlasy prohlašující, že flexikurita je neoliberálním konceptem ve výsledku podkopávajícím práva zaměstnanců. Tak tomu není; naopak.

Na závěr doufám, že prostřednictvím této rozpravy na půdě tohoto Parlamentu a po celé Evropě rozptýlíme některé mýty, které se v souvislosti s flexikuritou hojně vyskytují. Jako zpravodaj jsem za vydatné pomoci svých kolegů vypracoval některé vyvážené hlavní směry flexikurity, směry, které ukazují, jak by měla Evropa rozvíjet svůj trh práce v budoucnu, aby byl konkurenceschopnější a více sociální. S pomocí této strategie zároveň zjistíme, jak řešit nejistotu, která panuje mezi zaměstnanci v Evropě. Mnoho lidí se v současnosti obává, že jejich pracovní místa budou přesunuta a že jejich místo na trhu práce se stane nadbytečným.

Na závěr bych chtěl poděkovat stínovému zpravodaji, zpravodajům z ostatních výborů a všem dalším, kteří se nějak podíleli na této zprávě. Doufám, a tím končím, že hlavy států a vlád zohlední doporučení Parlamentu ve své budoucí činnosti směřující k dosažení obecných hlavních směrů flexikurity, až se sejdou v prosinci v Portugalsku.

  Olle Schmidt, navrhovatel stanoviska Hospodářského a měnového výboru. − (SV) Pane předsedající, děkuji zpravodaji za dobře odvedenou práci. Změny, které plodí globalizace, nabízejí nové a lepší příležitosti pro všechny země světa, ale samozřejmě zároveň přinášejí výzvy. Evropa stojí na křižovatce. Můžeme se rozhodnout, zda přivítáme novou a pružnou ekonomiku s jejími možnostmi, nebo se uchýlíme k různým formám ochranářské politiky.

Flexikurita je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro vytvoření trhu práce, který, jak uvádí zpravodaj, plně využívá možnosti pracovní síly. Klíčová slova jsou odborná příprava, mobilita a zaměstnatelnost. Je jasné, že žádný model nelze použít univerzálně, ale můžeme a měli bychom se vzájemně učit. Ze stanoviska Hospodářského a měnového výboru vyplývá, že příliš nepružné systémy ochrany chrání vlastně ty, kteří již pracují, ale jiným mohou vstup na trh práce ztěžovat.

Problémem je také růst počtu obyvatel v Evropě, na což zpravodaj rovněž poukázal. Pracovní místa bude potřebovat více lidí. Flexikurita, pokud se správně používá, je pro Evropu dobrým modelem, který jí umožní, aby se v podmínkách globální ekonomiky i nadále úspěšně rozvíjela. Myslím, že to ukazuje příklad Dánska, o němž se zpravodaj nezmínil.

Pane předsedající, zde na půdě Parlamentu bychom se měli shodnout přinejmenším na jedné věci, totiž, že v dnešní době příliš mnoho lidí nemá práci. Evropa musí i nadále sílit, aby vznikala nová pracovní místa.

  Giovanni Berlinguer, navrhovatel stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva pana Christensena byla při práci na původním dokumentu klíčová.

Tyto zásady mohou být velmi cenné, ale pouze tehdy, zaručují-li současně ochranu všem ohroženým skupinám – přistěhovalcům, ženám, starším lidem a lidem s postižením – a rovněž dospělým osobám, které mají nízké vzdělání a jsou zranitelnější a méně chráněné.

Kromě toho se stále prohlubují nerovnosti v naší společnosti, například chybí minimální mzda – minimální mzdu musí přijmout všechny země – a nutnost uznávat práva pracovníků. Je nutné zlepšit rovněž základnu znalostí. Naléhavá je také otázka účelného přidělování finančních prostředků na uplatňování těchto zásad a určení skutečných zdrojů.

Na závěr chci uvést, že se mi zdá, že v posledních letech se ve vztahu mezi kapitálem a prací objevilo mnoho nových zdrojů nerovnováhy: zisky a finanční spekulace nabyly vrchu, zatímco mzdy klesly. Řešení této nerovnováhy je jedním z úkolů, které na sebe společně musíme vzít, máme-li tyto problémy úspěšně řešit.

  Tadeusz Zwiefka, navrhovatel stanoviska Výboru pro právní záležitosti. – (PL) Pane předsedající, tzv. model flexikurity nebude na evropském trhu práce pravděpodobně fungovat, pokud nebude doplněn dalšími opatřeními a návrhy na podporu podnikání a snadnějšího zakládání podniků. Mám na mysli například vypracování statutu evropské soukromé společnosti.

Co se týče obecných zásad pro provádění flexikurity, chtěl bych zdůraznit, že zavedení komplexních legislativních řešení na evropské úrovni v této oblasti jde proti zásadám subsidiarity a proporcionality. Sociální politika a politika zaměstnanosti spadají do pravomoci členských států a jakákoli aktivita Evropské unie v oblasti flexikurity musí být v souladu se zásadou subsidiarity zakotvenou v článku 5 Smlouvy.

Kromě toho vnitřně složitý model není vhodný pro zavedení právních norem Společenství, ani pro přístup označovaný jako „jedna velikost padne všem“. Výsledek hodnocení dopadů naznačuje, že nejvhodnějším způsobem asi bude otevřená metoda koordinace. To je obzvlášť důležité pro nové členské státy, které vzhledem k dědictví minulosti mohou čelit různým strukturálním problémům v oblasti zaměstnanosti. Je nutno si uvědomit, že postup směrem k zavedení modelu flexikurity je spojen s vysokými krátkodobými výdaji a zároveň s výrazným zatížením rozpočtů.

  José Albino Silva Peneda, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, reformy, které Evropská unie musí provádět, aby si zajistila konkurenceschopnost ve světové ekonomice, nelze považovat pouze za iniciativy omezující se na veřejný sektor – vyžadují také změny chování a postojů ze strany pracujících a podniků.

Těchto změn je možno úspěšně dosáhnout pouze tehdy, jestliže mezi sociálními partnery panuje atmosféra důvěry, a tu je možné vytvářet pouze prosazením sociálního dialogu. Pokud jde o řízení trhu práce, musíme přejít od přístupu založeného na konfliktu k novému přístupu založenému na spolupráci. Osobně nemám rád termín „flexikurita“. Raději bych hovořil o „změně jistoty“, protože jakákoli změna zahrnuje rizika. Důležité je tato rizika minimalizovat. Není možné na lidech požadovat, aby byli flexibilní, když nemají důvěru sami v sebe ani ve svět, který je obklopuje. Proto v této zprávě neustále zdůrazňujeme nutnost aktivní politiky zaměstnanosti a systémů celoživotního vzdělávání.

Skupina PPE-DE předložila 120 pozměňovacích návrhů k původní zprávě a po projednání jsme dospěli ke konečnému znění, které je podle mého názoru vyvážené a komplexní. Bylo dosaženo vyváženosti mezi konceptem flexibility a jistoty a také mezi zájmy stran zúčastněných v procesu, především sociálních partnerů a orgánů veřejné správy. Zpráva jasně upozorňuje, že při provádění a řízení flexikurity je zapotřební uplatňovat zásady subsidiarity a proporcionality. Doporučuji proto, aby Parlament tuto zprávu přijal.

  Stephen Hughes, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, panu zpravodaji velice blahopřeji.

Mám čtyři body, z nichž první se týká Komise. Nejprve ve své zelené knize o pracovním právu a nyní ve svém sdělení o flexikuritě klade důraz spíše na jistotu zaměstnání než na jistotu pracovního místa. My zdůrazňujeme obojí, neboť uznáváme nutnost flexibilních podniků. Flexibilní podnik je takový podnik, který mění výrobní linku každých šest měsíců nebo konfiguraci IT každé čtyři měsíce a který potřebuje přizpůsobivé kvalifikované a loajální pracovníky – a ty rozhodně mezi roztříštěnou, segmentovanou a námezdní pracovní sílou nenajdeme.

Za druhé, aby flexikurita náležitě fungovala, je zapotřebí celé řady faktorů: dobré a stabilní makroekonomické klima, investice do dobré aktivní politiky na trhu práce, dobře rozvinutý sociální dialog a vysoce kvalitní politiky pro sociální ochranu. Všechny tyto prvky jsou důležité a jasné je jedno: nevyjde to levně. Komise proto musí uznat, že flexikuritu lze používat po delší dobu pouze v některých členských státech.

Za třetí, vyvážená podoba flexikurity musí vycházet ze zásad uvedených v odstavci 15 této zprávy a tyto zásady musí být obsaženy v souboru upravených hlavních směrů. Je třeba je zviditelnit a je třeba je uplatňovat. Jinak veškerá práce, kterou si tato skvěle zpracovaná zpráva vyžádala, přijde nazmar.

A jako poslední, Rada a Komise neustále hovoří o důležitosti flexikurity, ale jak je možné brát Radu vážně, když stále blokuje směrnici o dočasném zaměstnání zprostředkovaném pracovními agenturami? Jak je možné brát vážně ostatní orgány, když se ve všech našich členských státech i nadále rozmáhají vykořisťovatelské formy netradiční práce? Pro příliš mnoho milionů našich pracujících znamená flexikurita pouze flexibilitu a s jistotou nemá nic společného. Tato zpráva stanoví, jakým způsobem to lze změnit.

  Bernard Lehideux, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, chceme podpořit Komisi v její snaze vyvolat společnou debatu o flexikuritě. Dialog všech zúčastněných stran na toto téma musí zaštiťovat EU. Naši skupinu rovněž těší, že poprvé v Evropě se sociální partneři dohodli a ve společném dokumentu žádají, aby členské státy používaly politiky flexikurity. To je to nejdůležitější, neboť flexikurita má smysl pouze tehdy, navozuje-li atmosféru důvěry mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Jako volení zástupci občanů EU máme zvláštní odpovědnost vytvořit pro tento druh důvěry podmínky. Je v zájmu všech tu hru hrát a především se nesmíme nechat zlákat k odporu proti flexibilitě, která by byla výhodou pro zaměstnavatele, a proti jistotě, která by byla kompenzací pro zaměstnance.

Provádění flexikurity znamená zaručit zaměstnancům a zaměstnavatelům flexibilitu i jistotu současně. Zaměstnanci potřebují flexibilitu, aby sladili svůj pracovní a soukromý život nebo aby se jejich pracovní život ubíral novými cestami. Zaměstnavatelé, stejně jako zaměstnanci, potřebují jistotu, zejména právní jistotu ve svých smluvních vztazích se zaměstnanci.

Zpráva je krokem správným směrem. Je vyvážená a navrhuje členským státům rámec pro přijetí obecných zásad. Chci poděkovat a poblahopřát panu zpravodaji za jeho práci. Členské státy nesmí být nuceny k tomu, aby flexikuritu svázaly s jedinou konkrétní vizí. Pracovní trhy v jednotlivých členských státech mají některé naprosto rozdílné vlastnosti. Jde nám o koordinaci politik zaměstnanosti, nikoli o předčasnou harmonizaci.

Naši spoluobčané si přejí Evropu, která nabízí řešení pro výzvy globalizace. Ochranou profesních možností, usnadněním adaptace zaměstnanců, pochopením a podporou zaměstnanců při náhlých životních zvratech, tím může flexikurita vytvořit jedinečný způsob, jak zmodernizovat náš sociální model. Nepromeškejme tuto šanci nás všech a pojďme pracovat na společném cíli.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, posun směrem k pružnějším formám zaměstnanosti nastal v době vysoké nezaměstnanosti, kdy bylo relativně snadné donutit pracovníka k přijetí horších pracovních podmínek, aby se vůbec udržel v zaměstnání. Když pracovníci neměli prostředky na zajištění základních potřeb svých rodin a svých vlastních potřeb, byli ochotni snášet i ponižování na pracovišti. Byli rovněž ochotni přistoupit na to, že nebudou pojištěni proti úrazům a budou pracovat nelegálně za hladové mzdy.

Situace na trhu práce se naštěstí mění. Většina polských zaměstnavatelů podcenila důležitost trvalého pracovního poměru. Proto mají teď nedostatek pracovníků a Polsko je svědkem emigrace téměř dvou miliónů mladých lidí, z nichž mnozí mají vysokoškolské vzdělání. Pružné zaměstnávání, které neuznává důležitost jistoty pracovního místa, přináší zaměstnavatelům krátkodobé výhody na úkor pracovníků. Jsem ráda, že návrh Evropského parlamentu na usnesení přikládá větší váhu jistotě pracovního místa než Evropská komise. Chtěla bych zdůraznit, že výzkum prováděný Mezinárodní organizací práce potvrzuje, že pracovníci se smlouvou na dobu neurčitou se vyplatí více.

Blahopřeji panu zpravodaji za jeho práci.

  Elisabeth Schroedter, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo, dámy a pánové, rozprava o flexikuritě ukazuje, že není možné přenést určitý sociální model z jednoho členského státu přímo do EU jako celku. A také se nezdá, že právě o to Komise usiluje. Její dokument se netýká zvýšení sociální jistoty pracovníků z pohledu pronikavě se měnících podmínek na trhu práce, nikoli, Komise chce prosadit flexibilitu pracovněprávních vztahů, aniž by byla schopná zvýšit sociální jistotu pracujících – to spadá do pravomoci členských států, kde existuje mnoho rozdílných představ, třeba jen o tom, nakolik je důležitá.

A co víc, klíčovou úlohu a kontrolní činnost odborů – které jsou v Dánsku neodmyslitelným prvkem modelu flexikurity – nelze v současné době považovat za danou věc v jiných členských státech, a ostatně ani kdykoli v blízké budoucnosti. Práva odborů jsou současně dále omezována i některými vládami, kde je flexikurita vykládána a prosazována výhradně jako flexibilita. My Zelení se stavíme kriticky k úsilí využívat flexikuritu jako prostředek k zavedení deregulace pracovního práva v celé EU a tím dosáhnout globální konkurenceschopnosti Evropské unie na úkor práv pracujících. Je smutné, že koalice v tomto Parlamentu následuje příkladu Komise a uniká jí příležitost zavést do modelu flexikurity základní prvek – totiž sociální jistotu – jako jeho stejně důležitou součást.

Zajímalo by mě, jak tohle chtějí socialisté vysvětlit pracujícím. Obávám se, že promeškáme příležitosti k budoucí debatě o výhodách modelu flexikurity, které v sobě bezpochyby rovněž obsahuje. Je proto třeba zprávu upravit, jinak ji nebudeme moci podpořit.

  Roberto Musacchio, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, flexikurita není nic nového. Je to starý dánský model pocházející z konce 19. století, jímž vláda za vysokou cenu zaručuje jistotu nezakotvenou v pracovních smlouvách.

Něčím novým v této naší Evropě je děsivá nejistota, která ovlivňuje mladé lidi v práci a poškozuje společnost jako celek. Chceme-li s touto nejistotou bojovat, musíme změnit linii a obejít se bez metod a ideologií volného trhu, které ji způsobily. Není pravda, že nejistota vytváří pracovní místa a hospodářský růst; opak je pravdou. V současné době, díky flexikuritě, experimentujeme s novou ideologií, ale starý model nejistoty při tom zůstává nedotčený.

Z toho důvodu moje skupina bojovala za některé velice praktické myšlenky: proti myšlence ukazatele strnulosti trhu práce a za ukazatel dobrého zaměstnání, aby zdůraznila, že stabilní, jisté zaměstnání je normou; proti neoprávněnému propouštění, které se rovná diskriminaci; proti opětovnému nárůstu nestandardních smluv; nebo proti celoživotní nejistotě, což je moderní forma otroctví; za právo na příjem těch, kteří nejsou zaměstnáni, neboť nemohou žít pouze ze vzduchu; za spojení různých forem veřejné sociální pomoci; a proti diskriminaci žen v práci.

Skutečnost, že nebyly vyčleněny žádné prostředky, které by flexikuritu zaručovaly – došlo ke snížení o 2 % – a v důsledku toho není možné spolehlivě investovat, je přesvědčivým důkazem, že celá tato akce se může zvrhnout v pouhé žvanění.

Pracovníci a mladí lidé požadují něco konkrétního, odmítají zastaralé ideologie. Za tyto věci jsme se zasazovali v tomto Parlamentu a přáli bychom si, aby byly odhlasovány.

  Kartika Tamara Liotard, navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. − (NL) Pane předsedající, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví byl v této rozpravě už téměř přehlédnut, ale naštěstí v poslední chvíli se na něj dostalo.

Více než polovina evropského obyvatelstva jsou ženy a v současné chvíli právě ženy mají na trhu práce jako obvykle příliš vysoké zastoupení, pokud jde o dočasné pracovní smlouvy a smlouvy na dobu určitou. Ženy se proto musí vyrovnávat s větší nejistotou, nízkými důchody a nepřiměřenými výdaji na zdravotní péči. Když takoví, jako jsou členové Komise a nizozemská vláda, chtějí dosáhnout toho, aby právo na výpověď pro nadbytečnost bylo ještě pružnější, tato skupina se jen ještě hlouběji propadne do beznaděje a právního vakua. Měla jsem proto velkou radost, když Výbor pro práva žen jednomyslně vypracoval řadu návrhů na vylepšení návrhu Komise na toto téma. Zpravodaj se bohužel rozhodl přijmout jen velmi málo z těchto obsáhlých a vysoce etických návrhů. Tím znevážil Výbor pro práva žen a ignoroval reálně existující nerovnosti. Vyzývám proto všechny poslance, aby v zítřejším hlasování podpořili pozměňovací návrhy, které byly předloženy k projednání, s cílem této nerovnosti zabránit.

  Thomas Mann (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, stále méně lidí stráví celý svůj pracovní život u stejného zaměstnavatele, takže se musí umět bez problémů přizpůsobit měnícím se životním a pracovním podmínkám. Lidé zároveň potřebují mít dostatečnou jistotu zaměstnání. Pane komisaři Špidlo, pouze když flexibilita a jistota budou v rovnováze, začne být nový koncept flexikurity přijímán širokou veřejností. Na jedné straně musí existovat flexibilita pro podniky, aby zjistily mezery na trhu, více prosazovaly inovace a aktivně plánovaly svůj rozvoj, neměly by tedy pouze reagovat na situaci. Na druhé straně pracovníci v členských státech potřebují jistotu, kterou poskytují moderní systémy sociální ochrany a spolehlivé dohody mezi odpovědnými sociálními partnery. Je nutné rovněž správně nastavit rámcové podmínky pro trvalejší pracovní místa a snazší přechod na nová pracovní místa. Také je nutno zabránit zneužívání nových forem zaměstnávání, podvodnému podnikání a práci načerno.

Další prioritou je celoživotní vzdělávání, které je nezbytnou podmínkou pro to, aby naši pracovníci byli připraveni na globalizaci. Dohodnutá závazná referenční hodnota 2 % z HDP je podle mého názoru nepřijatelná, neboť tady musíme členským státům ponechat určitou finanční volnost. Avšak vlády a podniky musí zajistit mnohem větší investice do našeho nejdůležitějšího zdroje, tedy do vzdělaných lidí, lidí vysoce kvalifikovaných, motivovaných a přizpůsobivých.

Na můj popud skupina PPE-DE znovu předložila k projednání různé změny. V jedné z těchto změn uvádíme, že se podniky musí umět samy rozhodnout, jakým způsobem budou přistupovat k otázce sociální odpovědnosti podniku. Tato sociální odpovědnost musí i nadále vycházet ze zásady dobrovolnosti, nikoli z povinného systému.

Na závěr mi dovolte, abych upozornil, že předložení termínu pro zrušení přechodných opatření bránících volnému pohybu pracovníků od roku 2003 do roku 2009 vysílá špatný signál. V oblastech, kde jsou mnohem vyšší hodinové mzdy a sociální zabezpečení je na vysoké úrovni, je migrační tlak velmi silný a obtížně zvládnutelný. Ani tady však nesmí být opomíjena jistota, nehledě na flexibilitu, která je nepochybně potřebná.

  Jan Andersson (PSE). – (SV) Pane předsedající, pane úřadující předsedo, pane komisaři, dovolte mi, abych na začátku poděkoval panu zpravodaji za dobře odvedenou práci a skvěle zpracovanou zprávu. Stejně jako José Albino Silva Peneda mluvím raději o „změně jistoty“, změně, se kterou se setkáváme ve formě globalizace a ve formě demografického růstu. Myslím, že tenhle způsob, jak to vyjádřit, je lepší.

Mezi návrhem Komise a návrhem Parlamentu je rozdíl, zejména tam, kde se jedná o změny. Návrh Parlamentu se zabývá jinými věcmi. Komise se zaměřuje na jistotu zaměstnání, nikoli na jistotu pracovního místa. Neměl by to být žádný rozdíl. Je však zapotřebí spojit jistotu, že člověk získá nové místo, a vysokou míru jistoty v zaměstnání. V Parlamentu se snažíme zaměřit pozornost na účast v tomto procesu, na silné odbory a na intenzivní sociální dialog. Soustředíme se na aktivní politiku zaměstnanosti, soustředíme se na větší investice do odborného vzdělávání a soustředíme se na výkonné systémy sociálního zabezpečení.

Mnozí prohlašují, že neexistuje žádný jednotný model, ale že všichni musí postupovat podle svých vlastních koncepcí. Lisabonský proces je použitelný. Teď, když mají být stanoveny zásady, podepsal bych to, co řekl Stephen Hughes: Podívejte se na odstavec 15, uvidíte, jaké zásady by měly utvářet hlavní směry.

Na závěr bych upozornil Elisabeth Schroedterovou, že tohle není ten případ, kdy zpravodaj nebyl vůbec v kontaktu s evropským odborovým hnutím. Po celou dobu tu existovalo úzké spojení a naše snaha změnit úhel pohledu má jejich plnou podporu. Abychom si tedy nevytvářeli názory dříve než ministři práce, znamenalo by to přenechat jim výhradní právo rozhodovat. Parlament musí mít nějakou ideu…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane předsedající, dámy a pánové.

Evropská unie potřebuje nejen rychle reformovat své vlastní orgány, ale musí rovněž svým občanům a podnikům předvádět politiku, která zmírňuje vedlejší dopady ostré konkurence a otevírání trhu.

Považuji za důležité podporovat stabilní zaměstnanecké vztahy s vysokou mírou důvěry. Každá úspěšná změna pracovního práva by byla vnímána intenzivněji, pokud by zaměstnanci pociťovali větší jistotu. Nesmíme také zapomínat, že pocit jistoty často závisí i na tom, jak snadno se hledá nové místo.

Jsem toho názoru, že největší problémy Evropské unie se týkají získání flexibilní kvalifikované pracovní síly, a proto by tato otázka měla tvořit jádro evropské strategie flexikurity.

Nejdůležitější je vytvořit pružný trh práce zvyšováním vzdělanosti na základě odborné přípravy a rekvalifikačních programů.

  Roberta Angelilli (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, flexikurita není ani všelék, ani zakázané téma. Jenom se musíme dohodnout na pravidlech hry. Je samozřejmé, že Evropa se musí umět úspěšně vyrovnat s výzvami globalizace a hospodářské soutěže – ne vždy spravedlivé soutěže – vnucené nám světovou ekonomikou.

Tohle všechno vyžaduje flexibilitu, ale to neznamená, že zavrhneme evropský sociální model, jeho hodnoty, jeho úroveň zabezpečení a především jeho solidaritu. Flexibilita je proto přijatelná pod podmínkou, že existují pevná pravidla, záruky a kompenzační mechanismy.

A co je nejdůležitější, Evropa musí členské státy orientovat v oblasti strategie obsahující některé klíčové prvky: dobrá úroveň průběžného odborného vzdělávání, přiměřená sociální opatření, kvalitní služby počínaje službami péče o děti a systémy sociálního zabezpečení na podporu pracovníků v době ekonomické neaktivity. Tato podpora mimochodem nemusí nutně mít formu sociálních dávek; může to být také poskytnutí příležitosti k získání dovedností, které jsou požadovány pro nově nabízená pracovní místa.

A konečně, musí existovat opatření pro sladění pracovního a rodinného života, aby to především ženám umožnilo plně využít příležitosti, které nabízí svět práce.

Tyto cíle přirozeně vyžadují velký objem finančních prostředků, ale pouze touto cestou se flexikurita může stát příležitostí, a nejenom nejkratší cestou k deregulaci světa práce.

  Donata Gottardi (PSE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, také já děkuji panu zpravodaji za jeho práci, zejména za její dokončení v tak krátké době.

Také já si myslím, že slovo je jen slovo. Flexikurita sama o sobě není ani dobrá, ani špatná politika. Ani to není politika jediná: Je to soubor propojených a dobře vyvážených opatření. Všechno záleží na tom, jak jsou tato opatření navržena a uvedena do praxe.

Obvykle se má za to, že flexikurita je strategie, jejímž cílem je pružnější trh práce a odměňování formou ekonomické podpory a zajištění odborné přípravy při změně pracovního místa. To představuje obranný přístup, omezování škod, kdežto my potřebujeme nový přístup, inovace a kvalitu.

Pokusíme-li se podívat se na flexikuritu z ženského pohledu, ukáže se nám z užitečné perspektivy. Můžeme tak pozorovat, že většina těch nejméně jistých a nestabilních pracovních míst je určena ženám. Kromě toho zároveň zjišťujeme veškeré pozitivní možnosti této strategie, pokud ovšem flexibilitu chápeme nikoli jako nejistotu, nýbrž jako pružné zajišťování zaměstnanosti a pracovních plánů, s cílem uspokojit potřeby zaměstnanců.

Chápeme-li jistotu nejen jako příspěvky na odbornou přípravu, ale také jako pomoc při různých činnostech a rozhodnutích v průběhu života, pak vkročíme na novou půdu a vypracujeme návrhy, které hledí do budoucna a nevracejí se zpět k minulosti.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, budu velice stručný. Práce tohoto Parlamentu bude pokračovat i po této rozpravě, takže vám musím sdělit, že toto předsednictví, nebo spíše naše předsednictví je přesvědčeno, že tato rozprava je samozřejmě důležitá a potřebná. Dokazuje to míra účasti a vysoký počet poslanců, kteří se této rozpravy chtěli zúčastnit a v jejím rámci spolupracovat.

Flexibilita přirozeně znamená mobilitu a v globalizovaném světě je slovo mobilita nezbytně nutné a označuje přizpůsobení se změně. Avšak nehovoříme pouze o mobilitě, hovoříme zároveň o jistotě. To znamená zaměřit se na lidi, pracovníky, jejich kvalifikaci a odbornou přípravu a také na ochranu rodiny a ochranu kvality práce.

Samozřejmě jsme pevně přesvědčeni, že hlavní směry, které se nám podařilo dohodnout s našimi sociálními partnery, v praxi umožní vypracovat a zavést potřebná opatření, aby Evropa lépe dokázala úspěšně zvládat výzvy, které jsou výsledkem globalizace.

Na tomto zasedání ve dnech 5. a 6. prosince Rada tyto hlavní směry, doufejme, přijme. Jsem si jist, že budoucnost ukáže, že to byly ty správné směry a správné základy politiky, která Evropu posílí a zvýší její konkurenceschopnost.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, pokud se podívám na tabuli a vidím, jak čas rychle plyne, tak mi dovolte, abych se dotkl jenom dvou věcí: Zaprvé z debaty jasně vyplynulo a chtěl bych to ještě zdůraznit, že obsahem flexikurity není vnutit jeden národní model celé Evropské unii, to v žádném případě. Uznává se odlišnost různých modelů, ale chci říci, že ty státy, které uplatňují uvedené zásady, mají lepší situaci trhu práce a nejedná se jenom o státy skandinávské.

Druhá otázka, které bych se chtěl dotknout, je otázka nákladů. Opět se můžete podívat, že typickým příkladem, který bývá často citován, je Dánsko, jehož náklady na sociální ochranu a zdravotnictví nejsou v evropských podmínkách nadprůměrné. A to je vždy nutné si uvědomit.

Dámy a pánové, děkuji za rozpravu, která byla sice krátká, ale velmi intenzivní a umožnila obohatit koncept flexikurity. Dovolte mi, abych zvlášť poděkoval panu zpravodaji.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Christian Ehler (PPE-DE), písemně. – (DE) V jednom z předložených pozměňovacích návrhů k této zprávě byl učiněn pokus zajistit podporu Evropského parlamentu pro evropské minimální mzdy. Podle mého názoru je tento přístup od základu chybný. Podmínky a parametry existující na jednotlivých regionálních trzích práce jsou tak různorodé, že evropský přístup nám neumožní zvýšit prosperitu občanů; místo toho bychom zakonzervovali chudobu, nezaměstnanost a práci na černém trhu.

Volá se po stanovení minimálních mezd ve výši alespoň 50–60 % průměrné celostátní mzdy. Která země v Evropě má tak vysokou minimální mzdu? Než tento pozměňovací návrh předložíme k projednání, její autoři by se měli přinejmenším pokusit podívat se na realitu v Evropě. Je tady snaha o prosazení evropské politiky stanovení mezd, která by mohla zvýšit existující minimální mzdy v jednotlivých státech v průměru o 20 %. To je do očí bijící populismus.

Doufám, že se v Parlamentu najde jasná většina, která tyto nebezpečné utopické myšlenky odmítne, neboť by se tak jen zvýšila nezaměstnanost a chudoba a ohrozilo by to konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je nám líto, že zpráva dostatečně jasně neoponuje strategii flexikurity obhajované Evropskou komisí. Omezuje se na navržení určité paliativní péče o zásady uvedené ve sdělení Komise.

V důsledku toho nejenže jsme ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci hlasovali proti této zprávě, ale trvali jsme také na tom, aby k projednání byly předloženy návrhy, které odmítly přístup založený na flexikuritě přijatý v uvedeném sdělení. Postupovali jsme tak proto, že tento přístup směřuje k deregulaci trhů práce a pracovněprávních předpisů, což v praxi povede k rozbití stávajících smluvních ujednání, k liberalizaci neoprávněného propouštění a ke zvýšené nejistotě pracujících obecně.

Žádné paliativní opatření nemůže vzdorovat neustálému oslabování kolektivního vyjednávání, snižování významu odborů a změně pracovních smluv na dobu neurčitou na pracovní smlouvy na dobu určitou pod záminkou kapitalistické globalizace.

Na velké demonstraci, která proběhla 18. října v Lisabonu a kterou zorganizovala Všeobecná konfederace portugalských pracujících, portugalští dělníci těmto návrhům řekli své „Ne“. Žádají více pracovních míst s právy, což předpokládá zaměřit se na výrobu, více investic do kvalitních veřejných služeb a respektování důstojnosti pracovníků.

Trváme proto na předložení těchto návrhů k projednání. Budou-li i nadále odmítány, budeme hlasovat proti této zprávě, neboť flexikuritu odmítáme.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE), písemně. – (RO) Zpráva vznáší k diskusi zásadní evropskou otázku: opatření Evropské unie přijatá na podporu integrace do trhu práce nemohou ignorovat svévolné omezování volného pohybu pracovníků. Osm zemí, které přistoupily k EU v roce 2004 – a také Rumunsko a Bulharsko – mají minimálně dvouletá přechodná období, která mohou být prodloužena až na sedm let.

Počínaje druhým rokem přechodného období se evropské orgány aktivně zapojily do procesu schvalování přechodných období nařízených členskými státy. Proto požaduji, aby v prosinci Evropská rada velice pečlivě přezkoumala otázku omezení volného pohybu na území Evropské unie pro nové členské státy a aby přijala závazné společné stanovisko s cílem omezit překážky volného pohybu pracovní síly na minimum.

Otázka omezení přístupu na trh práce přímo souvisí s první zásadou navrženou zpravodajem, konkrétně s „evropským opatřením proti nekalým praktikám v různých typech nestandardních smluv“. Jako poslankyně Evropského parlamentu jsem obdržela řadu stížností od rumunských občanů, kteří jsou nezákonným způsobem připravováni o platby za svou práci a jsou jim odpírány nejzákladnější podmínky sociálního a zdravotního pojištění v zemích, kde provádějí svou činnost. Předpisy, které přijmeme na základě konceptu flexikurity, by v první řadě tyto situace měly vyloučit.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:05 a znovu zahájeno v 17:10)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda