Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 28. listopadu 2007 - Brusel

1. Pokračování zasedání

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

  Předsedající. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu přerušené ve čtvrtek 15. listopadu 2007 za obnovené.

2. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis

3. Složení Parlamentu: viz zápis

4. Ověřování pověřovacích listin: viz zápis

5. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis

6. Texty smluv dodané Radou: viz zápis

7. Následný postup na základě postojů a usnesení Parlamentu: viz zápis

8. Vyhlášení konsensu o humanitární pomoci (předložené návrhy usnesení): viz zápis

9. Situace v Gruzii (předložené návrhy usnesení): viz zápis

10. Předložení dokumentů: viz zápis

11. Písemná prohlášení (předložení): viz zápis

12. Plán práce

  Předsedající. – Bylo rozdáno konečné znění návrhu pořadu jednání vypracovaného podle článků 130 a 131 jednacího řádu. Byly navrženy tyto změny:

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, na pořadu jednání je dnes prohlášení Komise k dohodám o partnerství s africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi a na základě této rozpravy má být přijato usnesení. Dnes dopoledne a v posledních dnech naše skupina o tomto usnesení velice intenzivně diskutovala. Spolu s dalšími skupinami jsme se zároveň usilovně snažili připravit kompromisní usnesení se zřetelem na dosažení takového kompromisu. To se bohužel ukázalo jako nemožné. Nicméně nechceme na tento úkol rezignovat a stále se pokoušíme kompromisu dosáhnout, než bude nutné uchýlit se k rozhodujícímu hlasování.

Jménem své skupiny proto navrhuji, aby usnesení k tomuto prohlášení Komise a hlasování o tomto usnesení bylo odloženo na prosincové dílčí zasedání. Byl bych velice rád, kdyby poslanci našeho Parlamentu tento postup podpořili, což by poskytlo určitý prostor k jednání o kompromisu.

  Předsedající. – Pane Schulzi, tímto tématem se budeme zabývat, až přijde čas, podle plánu práce.

Středa:

– Společná rozprava o železnicích Společenství proběhne před uvedením zprávy paní Hieronymiové o televizním vysílání.

– O zprávě pana Ortuonda Larrey o interoperabilitě železničního systému Společenství se bude hlasovat na příštím dílčím zasedání ve Štrasburku.

Čtvrtek:

Dovolte mi, abych vám v době hlasování oznámil následující:

– Zpráva pana Leinena o změně nařízení, kterým se stanoví finanční nařízení o souhrnném rozpočtu Evropských společenství, byla schválena podle čl. 43 odst. 1 a je přihlášena k hlasování.

– Zpráva pana Bloklanda o nebezpečných chemických látkách byla odložena na lednové dílčí zasedání, aby bylo možné dosáhnout smíru již při prvním čtení.

Nyní k tématu, které jste, pane Schulzi, nadnesl:

Skupina socialistů se na mě obrátila s žádostí, aby hlasování o návrzích usnesení o dohodách o hospodářském partnerství bylo odloženo až na prosincové zasedání, a aby tedy pro předložení textů byly stanoveny nové lhůty.

  Joăo de Deus Pinheiro, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Paní předsedající, beru na vědomí duch kompromisu, který projevují socialističtí poslanci, a jménem skupiny PPE-DE musím prohlásit, že i my jsme kompromisu otevřeni, a nebudeme tedy proti tomuto návrhu vystupovat. Avšak vzhledem k referendu ve Venezuele bychom na prosincovém dílčím zasedání chtěli zároveň přijmout usnesení o situaci v této zemi. Myslím, že v duchu tohoto kompromisu a také v duchu vánoční atmosféry můžeme tyto návrhy upravit.

  Předsedající. – Pane Pinheiro, toto téma se netýká Venezuely, nýbrž návrhu skupiny socialistů, kteří požadují odložení návrhů usnesení o dohodách o hospodářském partnerství na prosincové zasedání.

Přeje si některý z poslanců vystoupit na podporu tohoto návrhu?

  Joăo de Deus Pinheiro, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Paní předsedající, zřejmě jste neposlouchala, co jsem říkal. Začal jsem tím, že v rámci kompromisu bychom byli ochotni tento návrh přijmout. Avšak v duchu onoho vánočního kompromisu bychom si zároveň přáli, aby naši socialističtí přátelé pro změnu přijali náš návrh na usnesení k otázce Venezuely po uskutečnění tamějšího referenda.

  Předsedající. – Přeje si některý z poslanců vystoupit proti tomuto návrhu?

  Helmuth Markov, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Paní předsedající, jsem tímto návrhem skupiny socialistů velmi překvapen. Společný návrh usnesení předložený socialisty, Zelenými a mou skupinou v sobě zahrnoval usnesení přijaté v Kigali. V Kigali členové skupiny PPE-DE s tímto kompromisem rovněž souhlasili, takže prostě nemohu pochopit, proč by mělo být nyní vše odloženo na další rozpravu, když poslanci tohoto Parlamentu společně dospěli k dohodě. Skutečností je, že s tímto kompromisem souhlasili v Kigali všichni! S odložením tudíž nesouhlasím, neboť dotyčný dokument byl již schválen velkým počtem poslanců a bylo by možné hlasovat o něm již dnes.

  Daniel Cohn-Bendit, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, jenom aby nedošlo k nedorozumění: Problémem není obsah, problémem je, že si chtějí zajistit většinu. Myslím, že je to legitimní. Máte naprostou pravdu, pane Markove; návrh naznačuje, že rozprava by měla začít znovu, což je těžké pochopit, ale socialisté mají představu – rozumějme –, že si zajistí většinu ke schválení toho, co si stejně všichni přejí. O to jde a to je ten důvod, proč chtějí odložení. To je všechno.

(Parlament žádost schválil)

  Předsedající. – Hlasování o návrzích v oblasti dohod o hospodářském partnerství se odkládá na prosinec a navrženy jsou následující termíny:

pro předložení návrhů usnesení: středa 5. prosince do 12:00;

pro předložení pozměňovacích návrhů a společných návrhů usnesení: pondělí 10. prosince do 19:00.

Hlasování se bude konat ve středu 12. prosince.

Obdržela jsem žádost od skupiny Evropské lidové strany a skupiny Evropských demokratů, aby byla ukončena rozprava o prohlášení Komise k referendu ve Venezuele, a zároveň mi byly předloženy návrhy na usnesení.

Přeje si některý z poslanců vystoupit proti této žádosti?

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Paní předsedající, pan de Deus Pinheiro se právě zmínil o vánočním duchu. Jsem rovněž pro vánoční atmosféru, ale neměli bychom to přehánět. Konec konců v tomto duchu jsme projevili dost ochoty přistoupit na kompromis z Kigali.

Pokud jde o Venezuelu, vždy budou existovat rozdílné pohledy, vlastně protichůdné postoje, v každé diskusi o panu Chávezovi. Máme za to, že diskuse je užitečná – ostatně právě probíhá –, ale nejsme přesvědčeni o tom, že v krátké době, kterou na to máme, dokážeme dnes či zítra připravit rozumné usnesení. Pokud toto usnesení předložíme na prosincovém dílčím zasedání, bude v té době již tři týdny staré. Je velice užitečné v současné době vést diskusi, ale usnesení nechceme, protože bude buď odbyté, nebo se nestihne včas. Myslím si, že diskutovat bychom měli dnes a že to bude stačit.

  Předsedající. – Přeje si některý z poslanců vystoupit na podporu této žádosti?

  Joăo de Deus Pinheiro, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Paní předsedající, děkuji vám za tuto příležitost. Po referendu, které se bude konat ve Venezuele, nastane nová situace. Jedná se o velice důležité referendum a domníval jsem se, že je rovněž důležité, aby tato sněmovna mohla nyní o této otázce vést věcnou diskusi s přihlédnutím k potenciálním výsledkům referenda. Můžeme se tedy pokusit usnesení schválit v prosinci. Domnívám se, že je to možné a že bychom o to měli usilovat. Tento návrh předkládám právě v duchu Vánoc a spolupráce.

(Parlament tuto žádost zamítl)

(Plán práce byl s těmito změnami přijat)

13. Přivítání

  Předsedající. – Velmi nás těší, že dnes můžeme u nás v Parlamentu přivítat delegaci parlamentu Islámské republiky Afghánistán. Tato delegace navštívila náš Parlament loni v prosinci ve Štrasburku a máme velikou radost, že je můžeme přivítat také zde v Bruselu.

(Potlesk)

Dámy a pánové, chtěla bych vašemu shromáždění a afghánským lidem vyjádřit naši hlubokou a upřímnou soustrast s teroristickým útokem z 6. listopadu 2007, při němž přišlo o život šest vašich poslanců a asi 100 afghánských občanů. Mezi oběťmi byl Sayed Mustafa Kazemi, který byl členem afghánské delegace při její loňské návštěvě ve Štrasburku.

Cílem vaší návštěvy je zahájení pravidelného dialogu, který nám umožní rychleji porozumět politické a sociální situaci v Afghánistánu a poskytne nám příležitost jednat o pomoci, kterou vaše země potřebuje.

Jsem přesvědčena, že vy všichni považujete tuto návštěvu za symbol našeho společného úsilí o prosazení demokratických hodnot a plné respektování lidských práv po celém světě.

Dovolte mi, abych zde vyjádřila velkou radost, kterou máme z vaší návštěvy, a náš závazek k prohlubování spolupráce mezi našimi vládami.

Pokud vím, již jste navázali s Evropským parlamentem užitečné kontakty, a já vám přeji úspěšné pokračování vaší mise, příjemný pobyt a šťastnou cestu zpět do vlasti.

  Gyula Hegyi (PSE). – Paní předsedající, moje faktická poznámka se týká čl. 9 odst. 6 o řádném chodu parlamentní činnosti.

Byli jsme informováni o výskytu azbestu v budovách Winstona Churchilla a SDM ve Štrasburku. Poslední zpráva „potvrdila vyšší výskyt azbestu“ na našich tamních pracovištích, než se původně předpokládalo. Azbest je jedním z nejnebezpečnějších karcinogenů a může ohrozit lidský život. Měli bychom proto požadovat příslušné informace o posouzení rizik a podrobné údaje o odstranění azbestu z budov Parlamentu, včetně harmonogramu a přijatých bezpečnostních opatřeních. Zdraví a bezpečnost poslanců, zaměstnanců a návštěvníků Parlamentu by měly být nejvyšší prioritou.

  Předsedající. – Pane Hegyii, toto v podstatě není procedurální záležitost, ale protože jste tuto důležitou otázku již nadnesl, chtěla bych podotknout, že pokud jde o případný výskyt azbestu v našich budovách, generální tajemník k této věci již vydal prohlášení.

14. Schválení Listiny základních práv Evropské unie Evropským parlamentem (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0445/2007) pana Jo Leinena jménem Výboru pro ústavní záležitosti týkající se schválení Listiny základních práv Unie Evropským parlamentem. (2007/2218(ACI)).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Paní předsedající, pane místopředsedo Výboru, dámy a pánové, slavnostní akt vyhlášení Listiny základních práv dne 12. prosince ve Štrasburku předsedou Rady, portugalským ministerským předsedou panem Josém Sócratem, předsedou Evropského parlamentu a předsedou Evropské komise bude nepochybně jedním z významných momentů nedávné historie Unie a portugalského předsednictví Evropské unie.

Postoupíme o krok dál, což bude mít významné a konkrétní důsledky pro upevnění univerzálních hodnot lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity. Díky nové Lisabonské smlouvě bude mít Listina stejnou váhu jako Smlouvy; jinými slovy bude právně závazná. Tato skutečnost, vzhledem ke své důležitosti, musí být patřičně zdůrazňována a vlády jednotlivých států a Komise by měly pociťovat hrdost. Znamená to konec jedné dlouhé cesty.

Rozhodnutí dát Listině základních práv právní hodnotu má dopad i mimo obvyklé politické a diplomatické kruhy, neboť přímo ovlivňuje právní záležitosti našich občanů. Je to konkrétní výsledek, kterého Evropa dosáhla. Je jasné, že institucionální reformy Lisabonské smlouvy jsou důležité, a pravdou také je, že změny provedené v politikách EU, ve společné zahraniční a bezpečnostní politice, v politice týkající se spravedlnosti a vnitřních věcí a v dalších oblastech jsou naprosto nezbytné k tomu, aby Unie mohla řešit otázky budoucnosti a plnit úkoly, které jsou před námi. Avšak existující soupis práv, který je pro evropské orgány a členské státy při uplatňování evropského práva závazný, svým významem všechno toto daleko přesahuje. Od této chvíle jsme evropský projekt zaměřili přímo na své občany.

Když hovoříme o základních právech, chci zároveň jménem předsednictví a také jménem své země vyjádřit radost z Protokolu Lisabonské smlouvy, který umožňuje přistoupení Unie k Evropské úmluvě o lidských právech. Tento protokol totiž představuje úspěšné završení dlouhodobého úsilí.

Vhledem ke všem těmto skutečnostem musím blahopřát tomuto Parlamentu a panu Leinenovi k tomu, že 12. listopadu navrhovanou zprávu přijal Výbor pro ústavní záležitosti. To znovu ukázalo oddanost tohoto Parlamentu základním právům Evropské unie. Zbývá mi pouze dodat, že bych si upřímně přál, aby Parlament mohl tuto zprávu také odhlasovat, a umožnil tak slavnostní vyhlášení Listiny základních práv uvedenými třemi orgány dne 12. prosince.

(Potlesk)

  Margot Wallström, místopředsedkyně Komise. − Paní předsedající, Listina základních práv bude v naší Unii klíčovým dokumentem založeným na právních normách. Obsahuje skutečný soupis práv, kterých by měli požívat všichni občané Unie, od jednotlivých práv týkajících se lidské důstojnosti, svobod, rovnosti a solidarity až po práva související se statutem občanství a spravedlností. Tato Listina nezmění pravomoci Unie, ale občanům nabídne posílená práva a větší svobodu.

Orgány, instituce, úřady a organizace Unie budou vázány právy uvedenými v Listině a stejné povinnosti připadnou členským státům po provedení právních předpisů Unie. Občané se budou moci soudně domáhat práv zakotvených v Listině a právní kontrola Evropského soudního dvora zajistí, aby Listina byla uplatňována správným způsobem.

Komise vítá skutečnost, že právně závazná síla Listiny byla zachována prostřednictvím jednání na mezivládní konferenci. Jako Parlament bychom raději viděli, aby Listina platila pro všech 27 členských států bez výjimek v celém rozsahu žalovatelnosti, ale dosažené výsledky bychom neměli podceňovat. Právní síla je důležitým krokem vpřed při budování všeobecně uznávané a odpovědné Unie, kde je pozornost soustředěna na zájmy občanů. Na začátku toto nebylo zřejmé a k úplnému dosažení zmíněného cíle vede dlouhá cesta.

Listina vyhlášená v roce 2000 nebyla právně závazná. Během Evropského konventu v letech 2002–2003 a na mezivládní konferenci, která následovala v letech 2003–2004, byla Listina upravena tak, aby byla právně závazná, ale tento proces se zastavil, neboť se nepodařilo ratifikovat Ústavní smlouvu.

Na zasedání Evropské rady v červnu 2007 bylo dohodnuto, že budoucí nová Smlouva bude obsahovat odkaz na Listinu, tak jak byla upravena a s konečnou platností schválena v roce 2004, a že bude mít stejnou právní hodnotu jako Smlouvy, a toto se nyní promítá do nové Smlouvy.

Zpravodaj navrhuje, aby Parlament Listinu schválil, což je nezbytný krok před slavnostním aktem vyhlášení, a Komise samozřejmě toto doporučení plně podporuje. Příští týden Komise Listinu také schválí a zmocní předsedu, aby ji 12. prosince společně s předsedy Parlamentu a Rady vyhlásil.

Vyhlášení revidované Listiny umožní uvést na ni odkaz v nové Smlouvě, která bude podepsána následujícího dne v Lisabonu a rozšíří právní hodnotu a žalovatelnost na práva v ní zakotvená.

S novou Smlouvou a Listinou základních práv Unie nepochybně ze své strany zvýší ochranu lidských práv. Evropská unie není pouze trhem, ale také společným prostorem založeným na hodnotách a občanských právech.

  Jo Leinen, zpravodaj. − (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, paní místopředsedkyně, dámy a pánové, Listina základních práv Evropské unie je základním prvkem Lisabonské smlouvy; vlastně bychom ji mohli nazvat duší nové Reformní smlouvy. Jsem rád, že všechny tři orgány se shodují v tom, že Lisabonská smlouva se nezabývá pouze orgány nebo politikami; zabývá se lidmi, zejména 500 miliony obyvatel Evropské unie. Tato Listina je viditelným vyjádřením toho, že Evropská unie má starost o ochranu našich občanů s ohledem na všechny akty, které pocházejí z Evropské unie.

Listina základních práv je tedy milníkem. Přecházíme z Evropy států do Evropy občanů a my poslanci Evropského parlamentu jsme tento vývoj vždy vítali a vítáme. S touto Listinou a 50 právy a svobodami, které obsahuje, bude mít Evropská unie nejmodernější a nejobsažnější soupis základních práv na světě. Nic podobného nikde jinde ve světě neexistuje, takže bychom měli být na tento úspěch hrdi. Od článku 1, který hovoří o ochraně lidské důstojnosti, přes celou Listinu až po poslední článek, který se zabývá právem nebýt trestán dvakrát za stejný trestný čin, Listina poskytuje posílenou ochranu práv a také uvádí práva, která nemusí být nutně obsažena v ústavách všech 27 členských států. Chtěl bych vás upozornit na zákaz reprodukčního klonování lidských bytostí moderní genetickou metodou, právo na ochranu osobních údajů, právo na svobodu informací a právo na přístup k dokumentům, ale také na právo na dobré vládnutí, „řádnou správu“, neboť právě toto hlásáme zbytku světa, ale musí to přirozeně platit také pro nás samotné.

Vůbec poprvé soupis základních práv klade ekonomická a sociální práva na stejnou úroveň s politickými právy a občanskými svobodami. Jsem přesvědčen, že v éře globalizace to lidem poskytuje přiměřenou ochranu. Jak Parlament opakovaně zdůraznil, je politováníhodné, že nová Smlouva neuvádí úplný text Listiny, takže to nebude tak viditelné, jak by to mohlo být. Domnívám se však, že bychom měli s uspokojením vzít na vědomí článek 6 Lisabonské smlouvy, který říká: „Unie uznává práva, svobody a zásady stanovené v Listině základních práv Evropské unie, která bude mít stejnou právní hodnotu jako Smlouvy.“ To rozptyluje veškeré pochybnosti občanů Evropské unie, neboť se potvrzuje, že s pomocí této Smlouvy mají možnost hájit svá práva u soudů jednotlivých států a nakonec u Evropského soudního dvora v Lucemburku.

Přesto musíme tuto Listinu přijmout znovu na plenárním zasedání, protože byla pozměněna a mohlo by se tvrdit, že bohužel není tak dobrá jako Listina z roku 2000. Narážím zejména na rozmělňování článku 52 a mohou nastat problémy s výkladem velice vágních formulací obsažených v tomto článku. Nicméně Listina byla zachráněna a stane se součástí Smluv. Myslím si, že Listina je symbolem. Jak již v tomto Parlamentu zaznělo, EU není jen velký trh s přidruženou měnovou unií, EU je společenstvím hodnot a jejím úkolem je bránit tyto hodnoty ve svých vnitřních politikách, stejně jako ve vnějších politikách Evropy.

Tím smutnější je, že pro dva členské státy existuje vyvazující výjimka, a to pro Spojené království a Polsko. Považujeme to za politováníhodné a rád bych vyzval vlády a parlamenty těchto dvou zemí, aby se vynasnažily co nejrychleji tuto výjimku zrušit, aby všech 27 členských států fungovalo na stejném základě, bude-li třeba bránit základní práva a hodnoty Evropské unie. Proto zde podporuji přijetí pozměňovacího návrhu skupiny Zelených, o němž se bude hlasovat zítra jako o doplňku k naší zprávě předložené Výborem pro ústavní záležitosti. Dovoluji si vás proto požádat, abyste pro tuto důležitou zprávu hlasovali.

  Íñigo Méndez de Vigo, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Paní předsedající, dnes dopoledne moje skupina oslavila a připomenula si schválení Listiny základních práv Evropské unie. Dnes si členové mojí skupiny vzali odznak s nápisem „Ano Evropě hodnot“.

V tomto směru souhlasím s tím, co řekli předchozí řečníci, zejména paní Wallströmová, o tom, že Evropská unie není pouze trh. Evropská unie je politický projekt, ale projekt založený na zásadách a hodnotách, které sjednocují všechny Evropany.

Vzhledem k tomu, paní předsedající, je dnešek vhodným dnem, kdy můžeme oslavovat usnesení, které nám umožní slavnostně vyhlásit tuto Listinu základních práv na následujícím dílčím zasedání ve Štrasburku.

Ve skutečnosti neprozradím žádné tajemství, když řeknu, že těm z nás, kteří měli to štěstí a podíleli se na koncipování této Listiny na prvním Konventu, zůstala v ústech nahořklá pachuť. A to ze dvou důvodů, zaprvé proto, že ačkoliv jsme navrhovali Listinu, jako kdyby měla být právně závazná, nakonec to v Nice nebylo možné, protože šest vlád to odmítlo.

Avšak čas ukázal, že jsme měli pravdu, a díky Lisabonské smlouvě bude Listina nyní právně závazná. Hořká pachuť se teď změnila v uspokojení.

Druhým důvodem, paní předsedající, je, že si pamatuji, že v Nice k žádnému slavnostnímu vyhlášení Listiny nedošlo. Propásli jsme velkou příležitost, jak vysvětlit evropským lidem, že práva a svobody proklamované v Listině jsou naším poznávacím znamením, neboť k podpisu došlo v tajnosti.

Avšak díky rozhodnutí předsedy Evropského parlamentu a našich třech zástupců na této mezivládní konferenci dosáhneme na dílčím zasedání ve Štrasburku dne 12. prosince toho, co se nepodařilo dosáhnout v Nice. Tuto Listinu slavnostně vyhlásíme, a jak to již udělali členové skupiny PPE-DE, potvrdíme naši oddanost právům a svobodám uvedeným v této Listině.

Paní předsedající, budeme hlasovat pro zprávu pana Leinena.

  Richard Corbett, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, skupina PSE podporuje znovupřijetí Listiny v její nové podobě, aby mohla být prostřednictvím Reformní smlouvy závazná pro evropské orgány. Tím odstraníme zásadní problém. Evropské orgány jako takové nejsou dosud striktně zavázány k tomu, aby respektovaly stejná práva, která respektují naše členské státy na základě svých vlastních ústav nebo na základě svého přijetí Evropské úmluvy o lidských právech a s pomocí dalších mezinárodních nástrojů v oblasti lidských práv. Tato Listina bude pro evropské orgány závazná a celá oblast práva Společenství musí tato práva respektovat, a pokud se to nepodaří, mohou soudy evropské právní předpisy prohlásit za neplatné.

Je překvapující, že někteří euroskeptici, o nichž byste si pomysleli, že budou rádi, že evropské orgány musí – jsou nuceny – jednat tímto způsobem, se proti této Listině staví – alespoň někteří z nich! Možná je nešťastné, že v důsledku toho některé členské státy pokládaly za nutné vysvětlovat v protokolu, jak se Listina a domácí právní řád vzájemně ovlivňují.

To následně vyvolalo zmatek. Jeden kolega to právě označil za „vyvazující výjimku“, ale samozřejmě že o žádné vyvázání se nejedná. Listina je pro evropské orgány i pro celou oblast práva Společenství i nadále závazná, bez ohledu na to, jaký dopad to v některých zemích má na domácí právní řád.

  Andrew Duff, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, slavnostní vyhlášení Listiny je vyvrcholením naší činnosti, která probíhá již od roku 1999 a soustředí se na vytvoření nadřazené formy režimu práv pro Unii.

Jelikož hlavním účelem Listiny je ochrana občanů před zneužíváním rozsáhlých pravomocí soustředěných nyní v Unii, je podivné a politováníhodné, že by se některý členský stát měl snažit vyhnout se jejímu právnímu účinku. Já osobně se domnívám, že britský protokol bude shledán právně vadným a označen za závažnou politickou chybu.

Soudy jsou povinny rozvíjet právní vědu pro celý unijní systém, který nebude přihlížet k národnosti a bude se přidržovat klíčové zásady práva Unie, tedy že naše základní práva odvozujeme z tradic, které jsou společné všem našim členským státům, nikoli výlučně jednomu. Podle mého názoru a názoru mojí skupiny je britská vyvazovací výjimka ostudná a měla by co nejrychleji upadnout v zapomnění.

  Konrad Szymański, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, v roce 2000 byla vypracována Listina základních práv deklarující hodnoty, které měly usměrňovat politiku Unie. Unie sama se měla stát smluvní stranou Evropské úmluvy o lidských právech. V tomto důležitém okamžiku měl Evropský soudní dvůr přestat rozhodovat podle všeobecných právních zásad odvozených z ústav jednotlivých členských států.

Nyní je rok 2007 a Unie má přistoupit k Evropské úmluvě, nikoli však proto, aby se stala jediným evropským systémem ochrany lidských práv. Vytváříme alternativní systém vycházející z právně závazné Listiny práv. V mnoha ohledech je první. Všeobecné právní zásady zůstanou i nadále třetím souborem podkladů pro soudní rozhodování ve věcech týkajících se základních práv.

Celé to představuje složitý systém ochrany základních práv v Evropě, ve svém důsledku pro občany ještě méně srozumitelný. Mnozí Evropané jsou touto situací znepokojeni. V zásadě toto jsou důvody, proč si dva členské státy na ochranu proti nepředvídaným důsledkům účinků Listiny zvolily protokoly.

  Johannes Voggenhuber, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, dnes jsem hrdý na to, že jsem poslancem tohoto Parlamentu, který od prvního dne statečně bojuje za základní a občanská práva obecně a především za tuto Listinu základních práv. Uplynulo již devět let od doby, kdy se vrcholná schůzka v Kolíně chopila iniciativy a začala pracovat na právně závazné Listině, a tento proces ještě stále není u konce.

Jako ten, komu se dostalo výsady sledovat tento ústavní proces po celou dobu, bych se s vámi rád podělil o dvě zkušenosti. V jedné je velká ironie: Je zvláštní, že během těchto devíti let nic nevyžadovalo tolik námahy, nevyvolávalo tolik rozporů a nebylo tak těžko dosažitelné jako tyto dokumenty vyjadřující zásady, které spočívají v samotném základu Evropské unie a které bychom měli považovat za samozřejmé: demokracie, parlamentní práva, sociální práva, tržní ekonomika, transparentnost legislativy a základní svobody a práva. Je to velice zvláštní situace a určitě musí nějak souviset s hlavními příčinami krize důvěry sužující Evropskou unii.

Druhá moje zkušenost, o kterou bych se s vámi chtěl podělit, je následující: Důležité je nevyčerpat svoje síly a nepropadnout rozčarování a důležité je neztratit odvahu. Již dlouho mám dojem, že svatým patronem Evropy je Sisyfos, a tyto zkušenosti to potvrzují. Proto se domnívám, že ze všech dní právě dnes bychom se měli znovu pokusit apelovat na Spojené království a Polsko ve jménu nedělitelnosti základních práv, ve jménu nedělitelnosti lidských práv a základních práv a svobod, aby se připojily k tomuto velkému evropskému konsensu!

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL – (FR) Paní předsedající, pane úřadující předsedo Rady, pane komisaři, na našem příštím zasedání znovu schválíme Listinu základních práv.

Než k tomu dojde, dovolte mi, abych vám položil otázku, která možná není tak jednoduchá, jak se zdá. Bude to ta původní Listina vyhlášená v roce 2000, nebo jak navrhuje Leinenova zpráva, půjde o upravený odvar zapracovaný do původního návrhu Ústavní smlouvy? Tyto dva texty nejsou samozřejmě totožné a považuji za nešťastné, že rozdíly mezi nimi nejsou jasně vymezeny, i když by to vyvolalo oprávněnou polemiku.

Například francouzská Komise pro lidská práva vyjádřila, a cituji, své hluboké znepokojení nad změnami provedenými v článcích o sociálních právech – stále cituji –, které ohrožují sociální obsah Listiny.

Jeden z hlavních autorů původní Listiny, právník Guy Braibant, v tisku vysvětloval – cituji –, že podmínky pro použití tohoto textu se změnily. Především slovo „může“ (may) je občas nahrazeno slovem „musí“ (must). Kromě toho – a stále cituji – existuje oficiální odkaz na „vysvětlení“ prezidia. Ačkoliv by mělo poučit a být zcela neutrální, výkladu právních předpisů se věnuje pouze minimálně. Základní práva byla podkopána. Konec citace.

Který text budeme schvalovat na příštím zasedání? Mám rovněž jednu doplňující otázku: Bude tento souhlas platný ve všech zemích EU? Kolem takové akce přece nemohou existovat nějaké nejasnosti. Byl bych rád, kdybych na obě tyto otázky dostal přesnou odpověď.

  Jens-Peter Bonde, jménem skupiny IND/DEM. – (DA) Paní předsedající, podílel jsem se na přípravě Listiny a v obou úmluvách jsem navrhl velice prosté řešení: Je třeba umožnit EU, aby se stala členem Evropské úmluvy o lidských právech. Tímto způsobem by evropské orgány mohly být zavázány stejně jako jednotlivé země. Problém by se vyřešil. Pokud učiníme Listinu právně závaznou, žádné problémy nevyřešíme. Naopak, budeme vytvářet řadu problémů v ochraně, které jako občané požíváme na základě svých vnitrostátních ústav a v rámci našich společných evropských lidských práv. Aktivistický výklad Lucemburského soudu bude mít vždy přednost před Štrasburkem i před naším vlastním Nejvyšším soudem. Jako nezávislý zdroj práva je Listina nevhodná. Je příliš nepřesná. Začíná právo na život narozením? Pokud ne, tedy o kolik měsíců dříve? Vztahuje se právo pořádat protestní akce také na zaměstnance veřejného sektoru? Ve věci svobody projevu státních zaměstnanců je mnohem lépe obrátit se na soud ve Štrasburku než na soud v Lucemburku. Kromě toho jsme včera zažili čítankový příklad možných rozporných stanovisek. Za německého novináře Hanse-Martina Tillacka se postavil štrasburský soud, který shledal, že Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) postupoval protiprávně, když ho zadržel a zabavil mu 16 krabic dokumentů, počítače a telefony. Lucemburk podpořil krádež novinářova majetku. Štrasburk krádež a zadržení odsoudil, neboť upřednostnil svobodu tisku.

Listina bude uváděna jako vítězství ve věci lidských práv. Možná. Spíše to připomíná zfalšovanou sázenku. V určitém smyslu hodně riskujeme, pokud jde o těžce vydobytá lidská práva, jako je svoboda projevu a svoboda tisku. O tažení sázkových čísel rozhodují soudci v Lucemburku mimo parlamentní kontrolu, a pouze budou-li usvědčeni, dojde k jednomyslné změně smluv, aby se zabránilo prudké reakci. Je to velmi nepraktické a spíš to připomíná uvěznění našich práv než listinu.

  Jim Allister (NI). – Paní předsedající, my všichni podporujeme lidská práva a já už začínám být z některých lidí být trochu unaven – zejména z těch, kteří pocházejí ze států, kde z historického hlediska jsou lidská práva tak trochu novinkou; tito lidé útočí na Spojené království jako na nějakého vyvrhele kvůli jeho vyvazovacímu „gestu“ na základě Protokolu 7.

Dovolte mi, abych jim připomněl, že jakousi listinu práv v sobě nesla už tzv. Slavná revoluce ve Spojeném království v roce 1688. Od té doby je Spojené království majákem svobody. Nepotřebujeme tedy žádnou lekci z lidských práv s ukazováním prstem.

Lidé by se mohli zlobit, že kazíme partu, jelikož odmítáme, prozatím, některé výhody supersuverenity EU, ale zdůraznil bych, že na to máme národní a politické právo. Bohužel však vyvazovací výjimka vymizí spolu s tím, jak se Evropský soudní dvůr pustí do své centralizující agendy. Tito lidé však nakonec dosáhnou svého – pokud by snad Spojené království bylo tak bláhové a ratifikovalo tuto Smlouvu přes odpor svých obyvatel.

  Elmar Brok (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, pane úřadující předsedo, paní místopředsedkyně, existuje také jedno ze základních práv občanů, které nelze přehlížet. Tato Listina základních práv vlastně zajišťuje občanům ochranu srovnatelnou s ochranou, kterou poskytuje klasický ústavní stát. Avšak Evropská unie není stát. Není to stát, ale má legislativní pravomoc a právě pouze tato legislativní pravomoc orgánů Evropské unie závazně spadá pod ochranu a kontrolu Listiny základních práv. S tím souvisí skutečnost, že evropské právní předpisy a činnost evropských orgánů jsou vázány hodnotami a rozhodnutími z těchto hodnot vycházejícími, spolu s první větou této Listiny, která je zároveň tou nejušlechtilejší: Lidská důstojnost je nedotknutelná.

Tuto zásadu odvozuji z křesťanské představy o lidskosti. Avšak může být odvozena i z jiných zdrojů. Naše závazná oddanost této zásadě a závazná oddanost našich třech orgánů této zásadě představuje obrovský krok vpřed. To platí pro Evropskou unii jako celek. Polsko a Spojené království jsou právní státy; o tom není pochyb. Ale tím, že Listinu nepodepsaly a vyjednaly si výjimku, nechrání samy sebe; chrání něco, co je již chráněno. Skutečností je, že tuto Listinu nelze vůbec uplatnit na vnitrostátní právní předpisy ani na orgány jednotlivých států. Jinými slovy, chrání něco, co může být bráno již jako fakt. Doufám, že se to časem změní zejména v Polsku – kde většina poslanců v parlamentu a většina lidí zastává odlišný názor, ale kde prezident využívá svých výsadních práv.

Právně závazná povaha Listiny může být dále posílena, uplatníme-li harmonizovanou strategii. Pane úřadující předsedo, jsem vám vděčný za to, že využíváme příležitosti, kterou umožňuje jednotná právní subjektivita, a přistupujeme ke Štrasburské úmluvě. Podaří-li se to, evropský prostor spravedlnosti dosáhne soudržnosti a sjednotí ochranu základních práv na vnitrostátní i evropské úrovni. Doufám, že výsledkem bude Evropa občanů orientovaná na společné hodnoty, na kterou budeme moci být hrdi!

  Józef Pinior (PSE). – (PL) Paní předsedající, Listina základních práv je analogií z počátku 21. století, analogií velkých prohlášení o lidských a občanských právech z 18., 19. a 20. století. Právě tyto slavné deklarace o svobodě a vládě práva daly vzniknout současné demokracii. Naše Listina má své kořeny v událostech, které přispěly k rozvoji demokracie a současného systému liberální demokracie během posledních 200 let.

Nevidím žádný důvod, proč by určité evropské země neměly tuto Listinu přijmout. Obracím se na pana Szymańského, jak lze vážně argumentovat proti Listině v zemi, která zrodila Solidaritu, pod jejímž vedením celá Evropa dospěla k současnému chápání práva na svobodu, vlády práva a demokracie?

Obracím se na polskou vládu ve Varšavě a především na pana ministerského předsedu Tuska. Pane Tusku, vaše parlamentní skupina před měsícem zvítězila ve volbách díky hlasům těch Poláků, kteří si přejí, aby Listina byla zahrnuta do Evropské reformní smlouvy. Věřím, že nezklamete voliče, kteří vás před pouhým měsícem podporovali. Vyzývám polskou vládu, aby zahrnula Listinu základních práv do Reformní smlouvy, čímž by se stala závaznou také v mé vlasti. Polsko Solidarity, evropské Polsko, Polsko tolerance a otevřenosti má za to, že Listina základních práv je klíčovým prvkem Reformní smlouvy. Neměli bychom připustit, abychom byli vydíráni konzervativní pravicí, která by uvítala, kdybychom nesouhlasili s uplatňováním této Listiny v naší zemi.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN MAURO
Místopředseda

  Bronisław Geremek (ALDE). – (PL) Pane předsedající, domnívám se, že Listina základních práv je sine qua non pro každé společenství, které si přeje fungovat podle systému hodnot založených na respektování lidské důstojnosti. Tak se rodí zásady svobody, rovnosti a solidarity. Nevidím žádný důvod, proč by země, jako je Spojené království nebo Polsko, které chtějí být součástí Společenství, měly odmítat začlenění do něčeho, co tvoří základ našeho společného jednání.

Tato Listina se hlásí k sociálním hodnotám, k evropskému sociálnímu modelu. Zároveň jednoznačně stanovuje, že tam, kde se jedná o místní zvyklosti a obvyklé způsoby jednání, je uplatňováno vnitrostátní právo. To znamená, že neexistují žádné důvody k tomu, aby v této oblasti došlo k jakémukoli vyvázání se. Věřím, že Polsko i Spojené království změní své rozhodnutí a připojí se.

  Bernard Wojciechowski (IND/DEM). – (PL) Pane předsedající, rozprava o této zprávě se dotýká mnoha otázek a nepřímo i základu pro vytvoření nového právního rámce. V srpnu 2007 předseda tohoto Parlamentu vystoupil na toto téma na shromáždění vysídlených osob. Uvedl, že zdroj práva na vlast je třeba hledat v právu na důstojnost, a že právo na vlast je tedy základním lidským právem.

Právo na lidskou důstojnost je zakotveno v prvním článku Listiny. Postoj prezidenta kritizoval polský parlament. Německé sdružení vysídlených osob naříká nad osudem lidí přesídlených z Polska. Co by se stalo, kdyby se německý nářek a zvláštní výklad lidské důstojnosti uplatnily na Alsasko a Lotrinsko? Mohlo by i v tomto případě vzniknout středisko pro vysídlence, nebo dojde k usmíření? Snahy odvozovat právo na vlast z práva na důstojnost je chybný výklad axiologie lidských práv, jak uvedl pan Karski, poslanec polského parlamentu. Výklad objasňující základní právní předpisy je přijatelný, ale nikoli jeho rozsah.

Předseda Evropského parlamentu se odvolával na papeže Jana Pavla II. Chtěl bych tomuto Parlamentu a jeho předsedovi připomenout, že v roce 1965 arcibiskup Karol Wojtyła zveřejnil písemné prohlášení, podle něhož němečtí biskupové jasně prohlásili, že Němci přesídlení z východu si přáli pochopit a opravdu pochopili, že tam vyrostla celá nová generace Poláků a že podle těchto Poláků bylo toto území postoupeno jejich rodičům, aby se stalo jejich vlastí. Na toto téma není zapotřební žádného právního či morálního výkladu ani sentimentálních mluvčích.

Pevně věřím, že tento Parlament může dosáhnout v této otázce jednoty, navzdory nedávnému vyjádření prezidenta Sarkozyho, že jednomyslnost je v rozporu s demokracií. Marné naděje, pane Sarkozy, neboť vy nejste schopen přesvědčit ani pracovníky pařížského metra.

  Koenraad Dillen (NI). – (NL) Pane předsedo, nikdo nepochybuje o tom, že evropští občané musí být vybaveni základními právy a svobodami, vůči své vlastní zemi, stejně jako vůči Evropské unii. Evropa bez práv a svobod by přestala být Evropou. Avšak to není problémem dneška, protože občané jsou před svými národními vládami již dostatečně ochráněni svými vlastními vnitrostátními ústavami a rovněž Evropskou úmluvou o lidských právech. Pokud jde o evropské orgány, evropští občané mohou prosazovat své základní svobody a práva rovněž podle ustálené jurisdikce Soudního dvora. Ve skutečnosti jde o to, že vyhlášení Listiny je dalším krokem směrem k federální Evropě. Lidé chtějí evropskou listinu práv stejně jako ve federálních Spojených státech. Je však mezi nimi rozdíl, neboť tato Listina jde mnohem dále, není to jen pouhý výčet klasických práv a svobod. Někdy to nicméně může připomínat výčet nejrůznějších sociálně ekonomických slibů. Seznam se ani v nejmenším neshoduje s reálným obsahem.

  Charlotte Cederschiöld (PPE-DE). – (SV) Pane předsedající, paní místopředsedkyně, pane úřadující předsedo, vážení poslanci a poslankyně a – v neposlední řadě – občané Evropy, dnes je slavnostní chvíle, velký den, den radosti, den nesmírně významný, mnohem důležitější, než si teď mnozí uvědomují. Je důležitý jak pro ty, kteří ze zásady věří v základní práva, tak pro ty, kteří věří v rozvoj a integraci Evropy.

Už dávno mělo být zcela samozřejmé, že orgány EU musí být vázány hodnotami, k nimž se my všichni hlásíme, ale nebylo tomu tak. Britové ve skutečnosti také věří v zásady práva, bez ohledu na to, jak vznikly. Pár poslanců by řeklo, že jim dělá radost pomáhat potlačovat lidská práva; velká většina má ovšem úplně opačný názor. Je to radost a čest podílet se na rozvíjení těchto hodnot, které pro nás, jak jsem přesvědčena, tolik znamenají.

Nyní všichni víme, co tato Unie symbolizuje, i když jsme nestačili přečíst celou Smlouvu. Jsou to krásné hodnoty, jsou to dobré hodnoty, jsou to hodnoty, k nimž musíme všichni přispívat, a musíme se postarat o to, aby je Unie pomohla správně uplatňovat. Srdečné díky panu Jo Leinenovi a všem, kteří se na této práci podíleli, a – v neposlední řadě – upřímné poděkování lidem v Evropě!

  Libor Rouček (PSE). – (CS) Dámy a pánové, 12. prosince předseda tohoto parlamentu společně s předsedou Evropské rady a Evropské komise slavnostně vyhlásí Listinu základních práv Evropské unie. Jsem přesvědčen, že při zítřejším hlasování vysloví drtivá většina poslanců s tímto historickým dokumentem a historickým krokem souhlas.

Listina základních práv odráží morální, duchovní dědictví evropských národů Evropské unie. Odráží hodnoty, jako jsou lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, zásady demokracie a právního státu. Do středu pozornosti je postaven jednotlivec, mimo jiné i tím, že Listina zavádí občanství Unie. Jsem rád, že k vyhlášení Listiny základních práv dochází po rozšíření Evropské unie o nové členské země. Listina tak svým způsobem morálně, právně i politicky odrazí jednotu Evropské unie, západu i východu, severu i jihu. A věřím, že tuto skutečnost si uvědomí i vlády a parlamenty Polska a Velké Británie a v co nejbližší době umožní svým občanům připojit se k tomuto historickému okamžiku.

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Vítám schválení Listiny základních práv Evropské unie jako dokumentu, který zviditelní tato již existující práva pro občany Evropské unie. Zároveň však chci apelovat na vyjasnění možných střetů zájmů mezi Listinou základních práv Evropské unie, která je dokumentem Evropské unie, a Evropskou úmluvou o lidských právech, která je dokumentem Rady Evropy, k jehož dodržování se hlásí i Evropská unie. Z toho vyplývá i možnost střetu zájmů mezi Evropským soudním dvorem v Lucemburku a Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku.

Jaké bude vzájemné postavení štrasburského a lucemburského soudu? Nejvyšší soud, ústavní soud? Je tento výsledek pro Evropský soudní dvůr vůbec přijatelný? Bude mít Evropská unie, která získala právní subjektivitu, samostatného soudce u Evropského soudu pro lidská práva? Chci poukázat na nutnost řešení této právní otázky, abychom se vyhnuli problémům, protože tím, že se Listina základních práv stává právně závaznou, předpokládám nárůst soudních sporů v oblasti lidských práv.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, jako téměř všichni předcházející řečníci – bohužel pouze téměř všichni – mám radost, že dnes nebo zítra udělíme předsedovi tohoto Parlamentu mandát k podpisu Listiny.

Lidská práva jsou naší evropskou obchodní značkou v Evropě i mimo Evropu. Nicméně radil bych k opatrnosti a nenechat se unést svými emocemi a nevzít si větší sousto, než zvládneme. Touto Listinou a nezbytnou ratifikací Lisabonské smlouvy vymezujeme právně závazná důležitá klasická základní práva a důležitá sociální práva, což znamená, že budou závazná pro evropské orgány a při uplatňování práva Společenství. Zároveň umožňujeme obrátit se ve věci těchto základních práv na Evropský soudní dvůr v Lucemburku, i když za určitých velmi úzce vymezených podmínek. To však neznamená, že každý občan bude moci okamžitě podat, nebo vůbec podat, žádost k Evropskému soudnímu dvoru v Lucemburku, jak někteří lidé – pod vlivem svých emocí – občas prohlašují. Takový požadavek není v našem zájmu.

Zanechme už těch prohlášení, která se míjejí cílem, a vychutnejme si potěšení z výsledku, kterého jsme dosáhli. V Evropské unii jsme teď vytyčili důležitý směr – nejen pokud jde o klasická práva, nýbrž také v oblasti naší sociální politiky –, na který rozhodně můžeme být hrdi. Zahrnuje rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zákaz dětské práce, ochranu zdraví pro všechny, a vysokou míru ochrany životního prostředí a spotřebitele. Měli bychom se nad tím radovat; je to pravda a není třeba ji přikrašlovat.

  Carlos Carnero González (PSE). – (ES) Pane předsedající, domnívám se, že diskutujeme o věci, která je pro lidi mimořádně důležitá. Samozřejmě pokoušet se o vysvětlení reformy Evropské unie může být velice složité, ale určitě není těžké zdůrazňovat význam Listiny základních práv Evropské unie.

Bude právně závazná? To nebude ve Smlouvě výslovně uvedeno, ale je naší povinností informovat o tom. Myslím si proto, že naše rozhodnutí podepsat Listinu ještě před Lisabonskou smlouvou je velice pozitivní. Od této chvíle musíme zároveň říkat, že žádné další výjimky nebudou v budoucnu povoleny, neboť nejsou dobré pro občany zemí, kterých se týkají, ani pro občany Evropské unie jako celku.

Domnívám se proto, že je nesmírně důležité, abychom se ze všech sil snažili, jak ve své zprávě navrhuje pan Leinen, jasně podpořit Listinu základních práv a její právně závazný charakter.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Magda Kósáné Kovács (PSE), písemně. – (HU) Občané evropských zemí bojovali jak jednotlivě, tak společně za každé právo obsažené v Listině základních práv. Právě z tohoto důvodu je potěšující, že právní závaznost Listiny základních práv konečně umožňuje účinněji prosazovat základní práva, a to nejen na úrovni členských států, ale také na úrovni evropských právních předpisů a jejich uplatňování.

Evropští občané budou požívat svých výhod, pokud budou mít možnost právní nápravy v případě porušení jejich základních práv na evropské úrovni. Tyto záruky povedou k větší demokratičnosti Evropské unie a jejích orgánů a zajistí jejich snazší přístupnost a lepší kontrolovatelnost pro půl milionu evropských občanů.

Přijetím právní závaznosti Listiny základních práv se uzavře jedna kapitola v historii boje za základní práva. Zároveň se domnívám, že s ohledem na budoucnost se Listina základních práv musí stát ars poetica Evropy. Nejedná se jen o společné hospodářské zájmy, Evropa musí být majákem v oblasti základních práv a ty, kteří v ní žijí, semknout v jeden celek, a to nejen prostřednictvím klasických práv svobody, ale také zaručením sociálních a kulturních práv, rovného zacházení a práv menšin.

Horacius ve svém umění básnickém řekl: „Zkoumejte dobře, vy spisovatelé, važte pečlivě, co sluší vašemu géniu; co vaše síla unese.“ Doufám, že orgány Evropské unie budou mít dost síly a odvahy, aby mohly zaručit stejná základní práva všem evropským občanům ve všech koutech Evropy.

  Alexander Stubb (PPE-DE), písemně. – (FI) Dne 19. října byla v Lisabonu podepsána smlouva, která měla zajistit větší životaschopnost a demokratičnost Evropské unie. Posílila by také občanská práva. Listina základních práv Evropské unie musí být právně závazná a Evropská unie by měla přistoupit k Evropské úmluvě o lidských právech.

Listina základních práv tvořila druhou část neratifikované ústavy. Na nevládní konferenci poslanci tohoto parlamentu schválili plán, podle něhož by předseda Evropského parlamentu, předseda Komise a úřadující předseda Rady slavnostně podepsali Listinu základních práv na plenárním zasedání Parlamentu dne 12. prosince a který by byl uveřejněn v Úředním věstníku Evropské unie.

To výborně souzní s hodnotami, které představuje Listina základních práv. Slavnostní podpis tento dokument zároveň více zviditelní. Je proto zcela samozřejmé, že chceme svému předsedovi Hansi-Gertu Pötteringovi udělit mandát k podpisu.

15. Obecné zásady týkající se flexikurity (rozprava)

  Předsedající. − Následujícím bodem je zpráva (A6-0446/2007) pana Christensena jménem Výboru pro zaměstnanost a sociální věci o obecných zásadách flexikurity (2007/2209(INI)).

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady − (PT) Pane předsedající, myslel jsem, že mě žádáte o závěrečný projev k rozpravě o Listině, o projev, který vůbec nemám připravený, proto jsem v rozpacích.

Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, otázka flexikurity je nyní klíčovým bodem evropské agendy a je nevyhnutelná pro budoucnost ekonomických a sociálních modelů Evropy. Je to složitá otázka zahrnující schopnost provést změnu a prosadit reformu zaměstnanosti a sociálního zabezpečení v rychle se měnících globálních podmínkách, což vyžaduje reagovat na výzvy globální hospodářské soutěže, technických inovací a stárnutí obyvatelstva. Potřebujeme flexibilnější trhy, ale zároveň to znamená nutnost zajistit našim občanům lepší podmínky, dokonalejší nástroje a větší jistotu, aby tuto změnu úspěšně zvládli. To je úkol, který nás čeká.

Pokud jde o nás, portugalské předsednictví se snažilo aktivně se podílet na hledání ucelených a vyvážených řešení v této oblasti. Po sdělení Komise předloženém v červnu jsme odpovídali za provádění mandátu Evropské rady a za dosažení konsensu o společných zásadách a flexikuritě. Sdělení Komise přirozeně vytvořilo pro tuto činnost výborné východisko a pomohlo nám vypracovat koncepci a zintenzivnit diskusi o řešeních, která by mohla sloužit jako společná platforma pro různé názorové linie, jež jednotlivé členské státy budou muset dodržovat.

Uvědomujeme si, že výchozí pozice a situace jsou různé, různá tedy budou muset být i řešení. Abychom vytvořili podmínky pro dosažení pokroku v této oblasti, rozvinuli jsme různé iniciativy, jejichž hlavní subjekty jsou na evropské úrovni, a uspořádali jsme konferenci o výzvách flexikurity. Konference měla z politického hlediska dobrou účast a pojednávala o směrech vývoje a také o vyhlídkách do budoucna. Snažili jsme se rovněž analyzovat zkušenosti zemí, kde mají s používáním modelů dobré výsledky, a určit, které prvky těchto modelů lze použít v jiných podmínkách. Získali jsme také stanoviska expertních výborů pro zaměstnanost a sociální zabezpečení a také Výboru regionů. Kromě toho jsme se snažili přesvědčit k účasti sociální partnery v této oblasti, neboť jsme si vědomi, že tento nový model vyžaduje pevné odhodlání všech zúčastněných stran, nicméně je také zapotřebí vzít v úvahu zájmy všech.

V této souvislosti vzájemná dohoda se sociálními partnery dosažená na vrcholné schůzce sociální tripartity, která se konala 18. října v Lisabonu, dala této rozpravě důležitý impuls. Sociální dialog probíhající na různých úrovních a účast sociálních partnerů jsou rozhodující pro úspěch jakékoli strategie uplatňované při provádění reforem trhů práce. Pro nalezení úspěšných řešení je nejdůležitější zapojit do tohoto procesu každého a my potřebujeme, aby mezi sociálními partnery a v orgánech panovalo ovzduší důvěry. Všichni musíme být ochotni uznat a převzít odpovědnost za změnu. Chci vyzdvihnout kvalitu rozpravy a intervencí ve všech fázích, jak z odborného, tak z akademického hlediska, a rovněž co se týče diskuse o politickém obsahu a průběhu.

V důsledku veškeré této činnosti, kterou jsem zmínil a během níž jsme se vždy mohli spolehnout na pomoc Komise, může nyní Rada schválit soubor obecných zásad flexikurity, který, jak doufáme, formálně schválíme na zasedání, které se bude konat ve dnech 5. a 6. prosince. Tyto obecné zásady, na nichž se všichni shodneme, zahrnují zohlednění rozdílné situace v jednotlivých zemích vyžadující různé přístupy a řešení, nutnost překonat segmentaci trhu práce, různé rozměry flexikurity – pracovněprávní předpisy, vzdělávání, odborná příprava, sociální zabezpečení –, uznání důležitosti sociálního dialogu v těchto podmínkách, podporu sociálního začlenění, nediskriminaci, rovnost a sladění pracovního a rodinného života, a rovněž nezbytné zajištění slučitelnosti politik se zdravým a udržitelným rozvojem veřejných financí. Chci zdůraznit, že v této sněmovně v podstatě existuje široká shoda. Musím ocenit skvělou práci, kterou jsme v této oblasti odvedli a kterou odvedl tento Parlament.

Obecné zásady, jakmile budou přijaty, vytvoří základní nástroj pro provádění dalšího cyklu Lisabonské strategie. Členské státy budou vyzvány, aby při vymezování a provádění svých vnitrostátních politik s těmito zásadami počítaly a vytvořily si své vlastní mechanismy a přístupy podle své konkrétní situace, které budou monitorovány v rámci národních programů reforem. Sociální partneři na všech úrovních budou přesvědčováni, aby pomohli vymezit a provádět opatření v oblasti flexikurity a také aby používali společné zásady jako odkaz. Máme za to, že v rámci této strategie je nezbytné investovat do sociální mobilizace našich občanů, a v této souvislosti musím připomenout, jak nesmírně důležitá je účast tohoto Parlamentu. Vzhledem k tomu, kdo jej politicky zastupuje, a vzhledem k jeho blízkosti lidem může tento Parlament výborně přispět k lepšímu pochopení konceptu flexikurity. Klíčovou zásadou je, že flexibilitu a jistotu musíme považovat za prvky vzájemně se podporující a posilující, nikoli protichůdné, a toto musí naši občané dobře pochopit.

  Vladimír Špidla, člen komise. − (CS) Vážený pane předsedo, sdělení Komise týkající se flexikurity vyvolalo v celé Unii důležitou a užitečnou diskusi. Děkuji zpravodaji Christensenovi i ostatním poslancům, kteří se diskuse o flexikuritě aktivně zúčastnili.

Díky vašemu úsilí a spolupráci s ostatními parlamentními výbory bude Evropský parlament moci přijmout usnesení, které významně podporuje přístup, který navrhla Komise. V naší společnosti se podmínkou jistoty stává změna. Musíme tedy koordinovaným způsobem hledat nové formy jistoty: lepší dovednosti, schopnost najít nové zaměstnání, moderní ochranná opatření přizpůsobená novému trhu práce.

V posledních letech byla v Evropě na každé pracovní místo, které zaniklo v oblasti průmyslu, vytvořena čtyři nová pracovní místa v ostatních oblastech. Nejdůležitější otázkou je, jak nad těmito proměnami získat kontrolu a jak tuto změnu úspěšně zvládnout. Rovněž si musíme položit otázku týkající se důvodů segregace na trhu práce v řadě členských zemí.

Zprávu, k níž se dnes vyjadřujete, velmi vítám. Tato zpráva uznává, že flexikurita může být strategií reformy trhu práce. Text rovněž podporuje čtyři dílčí složky flexikurity formulované Komisí. Rovněž mohu celkově podpořit návrhy týkající se společných zásad uvedených v odstavci 15 této zprávy. Vaše návrhy se ubírají přibližně stejným směrem jako návrhy, které předložila Komise ve svém sdělení. Chápu vaše přání, aby některé otázky byly vysvětleny přesněji, jako například boj proti nejistotě. Domnívám se však, že zásady musí být stručné a že je na ně třeba pohlížet z hlediska celkového sdělení.

Chtěl bych rovněž přivítat souhlas evropských sociálních partnerů s analýzou problémů na trhu práce, která byla předložena na nedávné vrcholné schůzce sociální tripartity v Lisabonu 18. října 2007 a jež se mimo jiné týká i flexikurity. Tento souhlas naznačuje, že sociální dialog může přinést konkrétní výsledky. Ostatně ve vašem návrhu usnesení jste uvedli odkaz na tuto společnou analýzu.

Nyní bych chtěl odpovědět na některé kritické pohledy uvedené ve vaší zprávě. Vím, že si přejete, aby diskuse o flexikuritě byla vyváženější. Nejprve bych vám chtěl připomenout, že sdělení Komise je výsledkem intenzivního dialogu všech zúčastněných stran a důkladné konzultace s významnými odborníky v této oblasti. Jsem přesvědčen o tom, že přístup Komise je vyvážený, neboť cílem je podporovat současně pružnost a jistotu, a to tak, jak již bylo řečeno – jako dva prvky, které jsou synergické, nikoliv v rozporu.

Je zřejmé, že diskuse o flexikuritě nesmí být zneužita k deregulaci trhu práce. Naopak flexibilita a mobilita musí směřovat k vyšším cílům, to jest k lepším pracovním místům, k lepší rovnováze mezi prací a rodinným a soukromým životem, výkonnější ekonomice jako celku. Jak víte, Rada v příštích týdnech rozhodne o společných zásadách flexikurity. Poté budou pokračovat vnitrostátní diskuse určené všem zúčastněným stranám, aby strategii flexikurity bylo možné provádět na vnitrostátní úrovni s ohledem na zvláštnosti jednotlivých států. Spoléhám na to, že jednotlivé zúčastněné strany zajistí, aby v oblasti flexikurity bylo možné dospět k vyváženým přístupům.

Pokud jde o náklady, je třeba si uvědomit, že náklady spojené s politikou flexikurity jsou mnohem nižší, než konkrétní přínosy v podobě dynamičtějšího trhu práce a snížené nezaměstnanosti. Ostatně v řadě případů nejde ani tak o zvýšení finančních nákladů, ale spíše o účinnější používání již dostupných prostředků.

Chtěl bych rovněž reagovat na odstavec zprávy, v němž se uvádí, že základem systému sociálního zabezpečení by měla být smlouva na dobu neurčitou. Záměrem Komise není v žádném případě snížit význam smlouvy na dobu neurčitou. Nicméně se domnívám, že bychom měli zavést obecnější systémy sociálního zabezpečení, které by se vztahovaly na smlouvu na dobu neurčitou i na zaměstnání na částečný úvazek, stručně řečeno, aby i tyto formy zaměstnání poskytovaly odpovídající sociální jistotu, to je záměrem, nikoliv oslabení smluv na dobu neurčitou.

Vážený pane předsedo, domnívám se, že s výhradou těchto několika připomínek je zpráva užitečným a relevantním příspěvkem k diskusi o flexikuritě a ještě jednou za ni Evropskému parlamentu děkuji.

  Ole Christensen, zpravodaj. − (DA) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem velmi rád, že zde mohu dnes zastávat funkci zpravodaje. Jednání v Parlamentu byla ukončena a může být předložena vyvážená zpráva, která odráží postoje napříč celého politického spektra. Ucelený koncept na pozadí těchto hlavních směrů flexikurity má řešit problémy na evropských trzích práce. Všimněte si, že používám množné číslo, „trhy práce“, protože zpráva uznává, že pokud jde o flexikuritu, neplatí žádné „jedna velikost padne každému“. Ačkoliv pro flexikuritu neexistuje žádný obecný model, musíme uznat, že na svých trzích práce Evropa čelí řadě globálních výzev, na které je nutné reagovat společně. Demografické výzvy znamenají, že v roce 2050 bude na každého důchodce připadat 1,5 zaměstnance. V současné době jsou to 3 zaměstnanci na jednoho důchodce. Kolem 100 milionů Evropanů žije v chudobě nebo na pokraji chudoby. Důsledky nerovnosti můžeme velmi dobře pozorovat, porovnáme-li země, mezi nimiž existují značné rozdíly, například země ve východní a západní Evropě. Lze je však pozorovat i uvnitř jednotlivých zemí, kde jsme svědky rostoucí nerovnosti. Šest procent zaměstnanců v Evropě lze označit jako pracující chudé a stále více lidí pociťuje zhoršování pracovních podmínek spolu s nejistotou zaměstnání a velmi špatné pracovní podmínky. Stále častěji se vyskytují krátkodobé pracovní smlouvy a dočasná práce a v ohrožení jsou obvyklé pracovní smlouvy na dobu neurčitou. Tato nejistá pracovní místa představují v Evropě 12 %. Kromě toho stoupá podíl neohlášeného a nelegálního zaměstnávání. V některých zemích připadá na nelegální zaměstnávání téměř 15 % všech pracovních míst. Tento vývoj musíme zvrátit, jednak proto, že je to pro Evropu nákladné, a jednak tyto podmínky nejistého a nestabilního zaměstnání často dopadají na slabší skupiny společnosti.

Vzdělání je nejdůležitější devizou Evropy na konkurenčním globálním trhu, ale není jí věnována dostatečná pozornost. Prakticky 15 % našich mladých lidí předčasně opouští školní systém, a to v době, kdy trh práce klade velké nároky na znalosti. Ti, kterým ujede vlak ke vzdělání, budou dlouhodobě zažívat potíže, a proto máme povinnost těmto lidem pomoci.

Výzvy jsou tedy Evropě jasné. Naším úkolem je dodat zprávu a vizi, jak se s těmito výzvami budeme vyrovnávat. Tady bych chtěl poděkovat za skvělou pomoc Komisi. Naše spolupráce, pokud jde o zprávu, byla výborná, přičemž mým úkolem bylo dokončit práci zde v Parlamentu. Jako zpravodaj mám dojem, že je nutno více se zaměřit na sociální Evropu, aby práva pracovníků byla respektována v celé EU a abychom měli více a lepších pracovních míst. Větší flexibilita v rámci organizací nesmí být na úkor pracovních podmínek zaměstnanců. Jak toho dosáhneme? Zpráva výslovně zdůrazňuje nutnost, aby se obvyklým druhem pracovní smlouvy stala pracovní smlouva na dobu neurčitou. Za druhé, ve větší míře musíme zapojit sociální partnery. Při takovém rozhodování není možné ponechávat zaměstnance stranou. Řešení spočívá ve flexibilním a jistém trhu. Účast zaměstnanců je naprosto zásadní a při uplatňování strategií flexikurity je zapotřebí toto neustále zdůrazňovat.

Závěrem se zpráva zabývá tím, co bychom mohli nazvat rámcem flexikurity. Jinými slovy, vnitrostátními podmínkami pro uplatňování flexibility a jistoty. Flexibilita a flexikurita stojí peníze. Nejsou to však vyhozené peníze, jsou to naopak peníze investované, které přinášejí nečekaný užitek. Například investujete-li do svých pracovníků, mohl by to být z krátkodobého hlediska výdaj, ale zkušenosti ukazují, že dlouhodobě se to vyplácí. Proto flexikurita, tak jak tento koncept chápeme v severní Evropě, vyžaduje dostatečně silný a výkonný sociální stát. V tomto směru musíme upřímně přiznat, že vzhledem k vývoji, kterého jsme svědky v některých zemích, kde se soutěží o co nejnižší daně, bude velice těžké financovat jistotu, jeden z aspektů flexikurity. Proto se budu snažit jednou provždy umlčet všechny hlasy prohlašující, že flexikurita je neoliberálním konceptem ve výsledku podkopávajícím práva zaměstnanců. Tak tomu není; naopak.

Na závěr doufám, že prostřednictvím této rozpravy na půdě tohoto Parlamentu a po celé Evropě rozptýlíme některé mýty, které se v souvislosti s flexikuritou hojně vyskytují. Jako zpravodaj jsem za vydatné pomoci svých kolegů vypracoval některé vyvážené hlavní směry flexikurity, směry, které ukazují, jak by měla Evropa rozvíjet svůj trh práce v budoucnu, aby byl konkurenceschopnější a více sociální. S pomocí této strategie zároveň zjistíme, jak řešit nejistotu, která panuje mezi zaměstnanci v Evropě. Mnoho lidí se v současnosti obává, že jejich pracovní místa budou přesunuta a že jejich místo na trhu práce se stane nadbytečným.

Na závěr bych chtěl poděkovat stínovému zpravodaji, zpravodajům z ostatních výborů a všem dalším, kteří se nějak podíleli na této zprávě. Doufám, a tím končím, že hlavy států a vlád zohlední doporučení Parlamentu ve své budoucí činnosti směřující k dosažení obecných hlavních směrů flexikurity, až se sejdou v prosinci v Portugalsku.

  Olle Schmidt, navrhovatel stanoviska Hospodářského a měnového výboru. − (SV) Pane předsedající, děkuji zpravodaji za dobře odvedenou práci. Změny, které plodí globalizace, nabízejí nové a lepší příležitosti pro všechny země světa, ale samozřejmě zároveň přinášejí výzvy. Evropa stojí na křižovatce. Můžeme se rozhodnout, zda přivítáme novou a pružnou ekonomiku s jejími možnostmi, nebo se uchýlíme k různým formám ochranářské politiky.

Flexikurita je jedním z nejdůležitějších nástrojů pro vytvoření trhu práce, který, jak uvádí zpravodaj, plně využívá možnosti pracovní síly. Klíčová slova jsou odborná příprava, mobilita a zaměstnatelnost. Je jasné, že žádný model nelze použít univerzálně, ale můžeme a měli bychom se vzájemně učit. Ze stanoviska Hospodářského a měnového výboru vyplývá, že příliš nepružné systémy ochrany chrání vlastně ty, kteří již pracují, ale jiným mohou vstup na trh práce ztěžovat.

Problémem je také růst počtu obyvatel v Evropě, na což zpravodaj rovněž poukázal. Pracovní místa bude potřebovat více lidí. Flexikurita, pokud se správně používá, je pro Evropu dobrým modelem, který jí umožní, aby se v podmínkách globální ekonomiky i nadále úspěšně rozvíjela. Myslím, že to ukazuje příklad Dánska, o němž se zpravodaj nezmínil.

Pane předsedající, zde na půdě Parlamentu bychom se měli shodnout přinejmenším na jedné věci, totiž, že v dnešní době příliš mnoho lidí nemá práci. Evropa musí i nadále sílit, aby vznikala nová pracovní místa.

  Giovanni Berlinguer, navrhovatel stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. − (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, zpráva pana Christensena byla při práci na původním dokumentu klíčová.

Tyto zásady mohou být velmi cenné, ale pouze tehdy, zaručují-li současně ochranu všem ohroženým skupinám – přistěhovalcům, ženám, starším lidem a lidem s postižením – a rovněž dospělým osobám, které mají nízké vzdělání a jsou zranitelnější a méně chráněné.

Kromě toho se stále prohlubují nerovnosti v naší společnosti, například chybí minimální mzda – minimální mzdu musí přijmout všechny země – a nutnost uznávat práva pracovníků. Je nutné zlepšit rovněž základnu znalostí. Naléhavá je také otázka účelného přidělování finančních prostředků na uplatňování těchto zásad a určení skutečných zdrojů.

Na závěr chci uvést, že se mi zdá, že v posledních letech se ve vztahu mezi kapitálem a prací objevilo mnoho nových zdrojů nerovnováhy: zisky a finanční spekulace nabyly vrchu, zatímco mzdy klesly. Řešení této nerovnováhy je jedním z úkolů, které na sebe společně musíme vzít, máme-li tyto problémy úspěšně řešit.

  Tadeusz Zwiefka, navrhovatel stanoviska Výboru pro právní záležitosti. – (PL) Pane předsedající, tzv. model flexikurity nebude na evropském trhu práce pravděpodobně fungovat, pokud nebude doplněn dalšími opatřeními a návrhy na podporu podnikání a snadnějšího zakládání podniků. Mám na mysli například vypracování statutu evropské soukromé společnosti.

Co se týče obecných zásad pro provádění flexikurity, chtěl bych zdůraznit, že zavedení komplexních legislativních řešení na evropské úrovni v této oblasti jde proti zásadám subsidiarity a proporcionality. Sociální politika a politika zaměstnanosti spadají do pravomoci členských států a jakákoli aktivita Evropské unie v oblasti flexikurity musí být v souladu se zásadou subsidiarity zakotvenou v článku 5 Smlouvy.

Kromě toho vnitřně složitý model není vhodný pro zavedení právních norem Společenství, ani pro přístup označovaný jako „jedna velikost padne všem“. Výsledek hodnocení dopadů naznačuje, že nejvhodnějším způsobem asi bude otevřená metoda koordinace. To je obzvlášť důležité pro nové členské státy, které vzhledem k dědictví minulosti mohou čelit různým strukturálním problémům v oblasti zaměstnanosti. Je nutno si uvědomit, že postup směrem k zavedení modelu flexikurity je spojen s vysokými krátkodobými výdaji a zároveň s výrazným zatížením rozpočtů.

  José Albino Silva Peneda, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo Rady, dámy a pánové, reformy, které Evropská unie musí provádět, aby si zajistila konkurenceschopnost ve světové ekonomice, nelze považovat pouze za iniciativy omezující se na veřejný sektor – vyžadují také změny chování a postojů ze strany pracujících a podniků.

Těchto změn je možno úspěšně dosáhnout pouze tehdy, jestliže mezi sociálními partnery panuje atmosféra důvěry, a tu je možné vytvářet pouze prosazením sociálního dialogu. Pokud jde o řízení trhu práce, musíme přejít od přístupu založeného na konfliktu k novému přístupu založenému na spolupráci. Osobně nemám rád termín „flexikurita“. Raději bych hovořil o „změně jistoty“, protože jakákoli změna zahrnuje rizika. Důležité je tato rizika minimalizovat. Není možné na lidech požadovat, aby byli flexibilní, když nemají důvěru sami v sebe ani ve svět, který je obklopuje. Proto v této zprávě neustále zdůrazňujeme nutnost aktivní politiky zaměstnanosti a systémů celoživotního vzdělávání.

Skupina PPE-DE předložila 120 pozměňovacích návrhů k původní zprávě a po projednání jsme dospěli ke konečnému znění, které je podle mého názoru vyvážené a komplexní. Bylo dosaženo vyváženosti mezi konceptem flexibility a jistoty a také mezi zájmy stran zúčastněných v procesu, především sociálních partnerů a orgánů veřejné správy. Zpráva jasně upozorňuje, že při provádění a řízení flexikurity je zapotřební uplatňovat zásady subsidiarity a proporcionality. Doporučuji proto, aby Parlament tuto zprávu přijal.

  Stephen Hughes, jménem skupiny PSE. – Pane předsedající, panu zpravodaji velice blahopřeji.

Mám čtyři body, z nichž první se týká Komise. Nejprve ve své zelené knize o pracovním právu a nyní ve svém sdělení o flexikuritě klade důraz spíše na jistotu zaměstnání než na jistotu pracovního místa. My zdůrazňujeme obojí, neboť uznáváme nutnost flexibilních podniků. Flexibilní podnik je takový podnik, který mění výrobní linku každých šest měsíců nebo konfiguraci IT každé čtyři měsíce a který potřebuje přizpůsobivé kvalifikované a loajální pracovníky – a ty rozhodně mezi roztříštěnou, segmentovanou a námezdní pracovní sílou nenajdeme.

Za druhé, aby flexikurita náležitě fungovala, je zapotřebí celé řady faktorů: dobré a stabilní makroekonomické klima, investice do dobré aktivní politiky na trhu práce, dobře rozvinutý sociální dialog a vysoce kvalitní politiky pro sociální ochranu. Všechny tyto prvky jsou důležité a jasné je jedno: nevyjde to levně. Komise proto musí uznat, že flexikuritu lze používat po delší dobu pouze v některých členských státech.

Za třetí, vyvážená podoba flexikurity musí vycházet ze zásad uvedených v odstavci 15 této zprávy a tyto zásady musí být obsaženy v souboru upravených hlavních směrů. Je třeba je zviditelnit a je třeba je uplatňovat. Jinak veškerá práce, kterou si tato skvěle zpracovaná zpráva vyžádala, přijde nazmar.

A jako poslední, Rada a Komise neustále hovoří o důležitosti flexikurity, ale jak je možné brát Radu vážně, když stále blokuje směrnici o dočasném zaměstnání zprostředkovaném pracovními agenturami? Jak je možné brát vážně ostatní orgány, když se ve všech našich členských státech i nadále rozmáhají vykořisťovatelské formy netradiční práce? Pro příliš mnoho milionů našich pracujících znamená flexikurita pouze flexibilitu a s jistotou nemá nic společného. Tato zpráva stanoví, jakým způsobem to lze změnit.

  Bernard Lehideux, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, chceme podpořit Komisi v její snaze vyvolat společnou debatu o flexikuritě. Dialog všech zúčastněných stran na toto téma musí zaštiťovat EU. Naši skupinu rovněž těší, že poprvé v Evropě se sociální partneři dohodli a ve společném dokumentu žádají, aby členské státy používaly politiky flexikurity. To je to nejdůležitější, neboť flexikurita má smysl pouze tehdy, navozuje-li atmosféru důvěry mezi zaměstnanci a zaměstnavateli.

Jako volení zástupci občanů EU máme zvláštní odpovědnost vytvořit pro tento druh důvěry podmínky. Je v zájmu všech tu hru hrát a především se nesmíme nechat zlákat k odporu proti flexibilitě, která by byla výhodou pro zaměstnavatele, a proti jistotě, která by byla kompenzací pro zaměstnance.

Provádění flexikurity znamená zaručit zaměstnancům a zaměstnavatelům flexibilitu i jistotu současně. Zaměstnanci potřebují flexibilitu, aby sladili svůj pracovní a soukromý život nebo aby se jejich pracovní život ubíral novými cestami. Zaměstnavatelé, stejně jako zaměstnanci, potřebují jistotu, zejména právní jistotu ve svých smluvních vztazích se zaměstnanci.

Zpráva je krokem správným směrem. Je vyvážená a navrhuje členským státům rámec pro přijetí obecných zásad. Chci poděkovat a poblahopřát panu zpravodaji za jeho práci. Členské státy nesmí být nuceny k tomu, aby flexikuritu svázaly s jedinou konkrétní vizí. Pracovní trhy v jednotlivých členských státech mají některé naprosto rozdílné vlastnosti. Jde nám o koordinaci politik zaměstnanosti, nikoli o předčasnou harmonizaci.

Naši spoluobčané si přejí Evropu, která nabízí řešení pro výzvy globalizace. Ochranou profesních možností, usnadněním adaptace zaměstnanců, pochopením a podporou zaměstnanců při náhlých životních zvratech, tím může flexikurita vytvořit jedinečný způsob, jak zmodernizovat náš sociální model. Nepromeškejme tuto šanci nás všech a pojďme pracovat na společném cíli.

  Ewa Tomaszewska, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, posun směrem k pružnějším formám zaměstnanosti nastal v době vysoké nezaměstnanosti, kdy bylo relativně snadné donutit pracovníka k přijetí horších pracovních podmínek, aby se vůbec udržel v zaměstnání. Když pracovníci neměli prostředky na zajištění základních potřeb svých rodin a svých vlastních potřeb, byli ochotni snášet i ponižování na pracovišti. Byli rovněž ochotni přistoupit na to, že nebudou pojištěni proti úrazům a budou pracovat nelegálně za hladové mzdy.

Situace na trhu práce se naštěstí mění. Většina polských zaměstnavatelů podcenila důležitost trvalého pracovního poměru. Proto mají teď nedostatek pracovníků a Polsko je svědkem emigrace téměř dvou miliónů mladých lidí, z nichž mnozí mají vysokoškolské vzdělání. Pružné zaměstnávání, které neuznává důležitost jistoty pracovního místa, přináší zaměstnavatelům krátkodobé výhody na úkor pracovníků. Jsem ráda, že návrh Evropského parlamentu na usnesení přikládá větší váhu jistotě pracovního místa než Evropská komise. Chtěla bych zdůraznit, že výzkum prováděný Mezinárodní organizací práce potvrzuje, že pracovníci se smlouvou na dobu neurčitou se vyplatí více.

Blahopřeji panu zpravodaji za jeho práci.

  Elisabeth Schroedter, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, pane úřadující předsedo, dámy a pánové, rozprava o flexikuritě ukazuje, že není možné přenést určitý sociální model z jednoho členského státu přímo do EU jako celku. A také se nezdá, že právě o to Komise usiluje. Její dokument se netýká zvýšení sociální jistoty pracovníků z pohledu pronikavě se měnících podmínek na trhu práce, nikoli, Komise chce prosadit flexibilitu pracovněprávních vztahů, aniž by byla schopná zvýšit sociální jistotu pracujících – to spadá do pravomoci členských států, kde existuje mnoho rozdílných představ, třeba jen o tom, nakolik je důležitá.

A co víc, klíčovou úlohu a kontrolní činnost odborů – které jsou v Dánsku neodmyslitelným prvkem modelu flexikurity – nelze v současné době považovat za danou věc v jiných členských státech, a ostatně ani kdykoli v blízké budoucnosti. Práva odborů jsou současně dále omezována i některými vládami, kde je flexikurita vykládána a prosazována výhradně jako flexibilita. My Zelení se stavíme kriticky k úsilí využívat flexikuritu jako prostředek k zavedení deregulace pracovního práva v celé EU a tím dosáhnout globální konkurenceschopnosti Evropské unie na úkor práv pracujících. Je smutné, že koalice v tomto Parlamentu následuje příkladu Komise a uniká jí příležitost zavést do modelu flexikurity základní prvek – totiž sociální jistotu – jako jeho stejně důležitou součást.

Zajímalo by mě, jak tohle chtějí socialisté vysvětlit pracujícím. Obávám se, že promeškáme příležitosti k budoucí debatě o výhodách modelu flexikurity, které v sobě bezpochyby rovněž obsahuje. Je proto třeba zprávu upravit, jinak ji nebudeme moci podpořit.

  Roberto Musacchio, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, flexikurita není nic nového. Je to starý dánský model pocházející z konce 19. století, jímž vláda za vysokou cenu zaručuje jistotu nezakotvenou v pracovních smlouvách.

Něčím novým v této naší Evropě je děsivá nejistota, která ovlivňuje mladé lidi v práci a poškozuje společnost jako celek. Chceme-li s touto nejistotou bojovat, musíme změnit linii a obejít se bez metod a ideologií volného trhu, které ji způsobily. Není pravda, že nejistota vytváří pracovní místa a hospodářský růst; opak je pravdou. V současné době, díky flexikuritě, experimentujeme s novou ideologií, ale starý model nejistoty při tom zůstává nedotčený.

Z toho důvodu moje skupina bojovala za některé velice praktické myšlenky: proti myšlence ukazatele strnulosti trhu práce a za ukazatel dobrého zaměstnání, aby zdůraznila, že stabilní, jisté zaměstnání je normou; proti neoprávněnému propouštění, které se rovná diskriminaci; proti opětovnému nárůstu nestandardních smluv; nebo proti celoživotní nejistotě, což je moderní forma otroctví; za právo na příjem těch, kteří nejsou zaměstnáni, neboť nemohou žít pouze ze vzduchu; za spojení různých forem veřejné sociální pomoci; a proti diskriminaci žen v práci.

Skutečnost, že nebyly vyčleněny žádné prostředky, které by flexikuritu zaručovaly – došlo ke snížení o 2 % – a v důsledku toho není možné spolehlivě investovat, je přesvědčivým důkazem, že celá tato akce se může zvrhnout v pouhé žvanění.

Pracovníci a mladí lidé požadují něco konkrétního, odmítají zastaralé ideologie. Za tyto věci jsme se zasazovali v tomto Parlamentu a přáli bychom si, aby byly odhlasovány.

  Kartika Tamara Liotard, navrhovatelka stanoviska Výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. − (NL) Pane předsedající, Výbor pro práva žen a rovnost pohlaví byl v této rozpravě už téměř přehlédnut, ale naštěstí v poslední chvíli se na něj dostalo.

Více než polovina evropského obyvatelstva jsou ženy a v současné chvíli právě ženy mají na trhu práce jako obvykle příliš vysoké zastoupení, pokud jde o dočasné pracovní smlouvy a smlouvy na dobu určitou. Ženy se proto musí vyrovnávat s větší nejistotou, nízkými důchody a nepřiměřenými výdaji na zdravotní péči. Když takoví, jako jsou členové Komise a nizozemská vláda, chtějí dosáhnout toho, aby právo na výpověď pro nadbytečnost bylo ještě pružnější, tato skupina se jen ještě hlouběji propadne do beznaděje a právního vakua. Měla jsem proto velkou radost, když Výbor pro práva žen jednomyslně vypracoval řadu návrhů na vylepšení návrhu Komise na toto téma. Zpravodaj se bohužel rozhodl přijmout jen velmi málo z těchto obsáhlých a vysoce etických návrhů. Tím znevážil Výbor pro práva žen a ignoroval reálně existující nerovnosti. Vyzývám proto všechny poslance, aby v zítřejším hlasování podpořili pozměňovací návrhy, které byly předloženy k projednání, s cílem této nerovnosti zabránit.

  Thomas Mann (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, stále méně lidí stráví celý svůj pracovní život u stejného zaměstnavatele, takže se musí umět bez problémů přizpůsobit měnícím se životním a pracovním podmínkám. Lidé zároveň potřebují mít dostatečnou jistotu zaměstnání. Pane komisaři Špidlo, pouze když flexibilita a jistota budou v rovnováze, začne být nový koncept flexikurity přijímán širokou veřejností. Na jedné straně musí existovat flexibilita pro podniky, aby zjistily mezery na trhu, více prosazovaly inovace a aktivně plánovaly svůj rozvoj, neměly by tedy pouze reagovat na situaci. Na druhé straně pracovníci v členských státech potřebují jistotu, kterou poskytují moderní systémy sociální ochrany a spolehlivé dohody mezi odpovědnými sociálními partnery. Je nutné rovněž správně nastavit rámcové podmínky pro trvalejší pracovní místa a snazší přechod na nová pracovní místa. Také je nutno zabránit zneužívání nových forem zaměstnávání, podvodnému podnikání a práci načerno.

Další prioritou je celoživotní vzdělávání, které je nezbytnou podmínkou pro to, aby naši pracovníci byli připraveni na globalizaci. Dohodnutá závazná referenční hodnota 2 % z HDP je podle mého názoru nepřijatelná, neboť tady musíme členským státům ponechat určitou finanční volnost. Avšak vlády a podniky musí zajistit mnohem větší investice do našeho nejdůležitějšího zdroje, tedy do vzdělaných lidí, lidí vysoce kvalifikovaných, motivovaných a přizpůsobivých.

Na můj popud skupina PPE-DE znovu předložila k projednání různé změny. V jedné z těchto změn uvádíme, že se podniky musí umět samy rozhodnout, jakým způsobem budou přistupovat k otázce sociální odpovědnosti podniku. Tato sociální odpovědnost musí i nadále vycházet ze zásady dobrovolnosti, nikoli z povinného systému.

Na závěr mi dovolte, abych upozornil, že předložení termínu pro zrušení přechodných opatření bránících volnému pohybu pracovníků od roku 2003 do roku 2009 vysílá špatný signál. V oblastech, kde jsou mnohem vyšší hodinové mzdy a sociální zabezpečení je na vysoké úrovni, je migrační tlak velmi silný a obtížně zvládnutelný. Ani tady však nesmí být opomíjena jistota, nehledě na flexibilitu, která je nepochybně potřebná.

  Jan Andersson (PSE). – (SV) Pane předsedající, pane úřadující předsedo, pane komisaři, dovolte mi, abych na začátku poděkoval panu zpravodaji za dobře odvedenou práci a skvěle zpracovanou zprávu. Stejně jako José Albino Silva Peneda mluvím raději o „změně jistoty“, změně, se kterou se setkáváme ve formě globalizace a ve formě demografického růstu. Myslím, že tenhle způsob, jak to vyjádřit, je lepší.

Mezi návrhem Komise a návrhem Parlamentu je rozdíl, zejména tam, kde se jedná o změny. Návrh Parlamentu se zabývá jinými věcmi. Komise se zaměřuje na jistotu zaměstnání, nikoli na jistotu pracovního místa. Neměl by to být žádný rozdíl. Je však zapotřebí spojit jistotu, že člověk získá nové místo, a vysokou míru jistoty v zaměstnání. V Parlamentu se snažíme zaměřit pozornost na účast v tomto procesu, na silné odbory a na intenzivní sociální dialog. Soustředíme se na aktivní politiku zaměstnanosti, soustředíme se na větší investice do odborného vzdělávání a soustředíme se na výkonné systémy sociálního zabezpečení.

Mnozí prohlašují, že neexistuje žádný jednotný model, ale že všichni musí postupovat podle svých vlastních koncepcí. Lisabonský proces je použitelný. Teď, když mají být stanoveny zásady, podepsal bych to, co řekl Stephen Hughes: Podívejte se na odstavec 15, uvidíte, jaké zásady by měly utvářet hlavní směry.

Na závěr bych upozornil Elisabeth Schroedterovou, že tohle není ten případ, kdy zpravodaj nebyl vůbec v kontaktu s evropským odborovým hnutím. Po celou dobu tu existovalo úzké spojení a naše snaha změnit úhel pohledu má jejich plnou podporu. Abychom si tedy nevytvářeli názory dříve než ministři práce, znamenalo by to přenechat jim výhradní právo rozhodovat. Parlament musí mít nějakou ideu…

(Předsedající řečníka přerušil.)

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane předsedající, dámy a pánové.

Evropská unie potřebuje nejen rychle reformovat své vlastní orgány, ale musí rovněž svým občanům a podnikům předvádět politiku, která zmírňuje vedlejší dopady ostré konkurence a otevírání trhu.

Považuji za důležité podporovat stabilní zaměstnanecké vztahy s vysokou mírou důvěry. Každá úspěšná změna pracovního práva by byla vnímána intenzivněji, pokud by zaměstnanci pociťovali větší jistotu. Nesmíme také zapomínat, že pocit jistoty často závisí i na tom, jak snadno se hledá nové místo.

Jsem toho názoru, že největší problémy Evropské unie se týkají získání flexibilní kvalifikované pracovní síly, a proto by tato otázka měla tvořit jádro evropské strategie flexikurity.

Nejdůležitější je vytvořit pružný trh práce zvyšováním vzdělanosti na základě odborné přípravy a rekvalifikačních programů.

  Roberta Angelilli (UEN). – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, flexikurita není ani všelék, ani zakázané téma. Jenom se musíme dohodnout na pravidlech hry. Je samozřejmé, že Evropa se musí umět úspěšně vyrovnat s výzvami globalizace a hospodářské soutěže – ne vždy spravedlivé soutěže – vnucené nám světovou ekonomikou.

Tohle všechno vyžaduje flexibilitu, ale to neznamená, že zavrhneme evropský sociální model, jeho hodnoty, jeho úroveň zabezpečení a především jeho solidaritu. Flexibilita je proto přijatelná pod podmínkou, že existují pevná pravidla, záruky a kompenzační mechanismy.

A co je nejdůležitější, Evropa musí členské státy orientovat v oblasti strategie obsahující některé klíčové prvky: dobrá úroveň průběžného odborného vzdělávání, přiměřená sociální opatření, kvalitní služby počínaje službami péče o děti a systémy sociálního zabezpečení na podporu pracovníků v době ekonomické neaktivity. Tato podpora mimochodem nemusí nutně mít formu sociálních dávek; může to být také poskytnutí příležitosti k získání dovedností, které jsou požadovány pro nově nabízená pracovní místa.

A konečně, musí existovat opatření pro sladění pracovního a rodinného života, aby to především ženám umožnilo plně využít příležitosti, které nabízí svět práce.

Tyto cíle přirozeně vyžadují velký objem finančních prostředků, ale pouze touto cestou se flexikurita může stát příležitostí, a nejenom nejkratší cestou k deregulaci světa práce.

  Donata Gottardi (PSE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, také já děkuji panu zpravodaji za jeho práci, zejména za její dokončení v tak krátké době.

Také já si myslím, že slovo je jen slovo. Flexikurita sama o sobě není ani dobrá, ani špatná politika. Ani to není politika jediná: Je to soubor propojených a dobře vyvážených opatření. Všechno záleží na tom, jak jsou tato opatření navržena a uvedena do praxe.

Obvykle se má za to, že flexikurita je strategie, jejímž cílem je pružnější trh práce a odměňování formou ekonomické podpory a zajištění odborné přípravy při změně pracovního místa. To představuje obranný přístup, omezování škod, kdežto my potřebujeme nový přístup, inovace a kvalitu.

Pokusíme-li se podívat se na flexikuritu z ženského pohledu, ukáže se nám z užitečné perspektivy. Můžeme tak pozorovat, že většina těch nejméně jistých a nestabilních pracovních míst je určena ženám. Kromě toho zároveň zjišťujeme veškeré pozitivní možnosti této strategie, pokud ovšem flexibilitu chápeme nikoli jako nejistotu, nýbrž jako pružné zajišťování zaměstnanosti a pracovních plánů, s cílem uspokojit potřeby zaměstnanců.

Chápeme-li jistotu nejen jako příspěvky na odbornou přípravu, ale také jako pomoc při různých činnostech a rozhodnutích v průběhu života, pak vkročíme na novou půdu a vypracujeme návrhy, které hledí do budoucna a nevracejí se zpět k minulosti.

  Manuel Lobo Antunes, úřadující předseda Rady. − (PT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, budu velice stručný. Práce tohoto Parlamentu bude pokračovat i po této rozpravě, takže vám musím sdělit, že toto předsednictví, nebo spíše naše předsednictví je přesvědčeno, že tato rozprava je samozřejmě důležitá a potřebná. Dokazuje to míra účasti a vysoký počet poslanců, kteří se této rozpravy chtěli zúčastnit a v jejím rámci spolupracovat.

Flexibilita přirozeně znamená mobilitu a v globalizovaném světě je slovo mobilita nezbytně nutné a označuje přizpůsobení se změně. Avšak nehovoříme pouze o mobilitě, hovoříme zároveň o jistotě. To znamená zaměřit se na lidi, pracovníky, jejich kvalifikaci a odbornou přípravu a také na ochranu rodiny a ochranu kvality práce.

Samozřejmě jsme pevně přesvědčeni, že hlavní směry, které se nám podařilo dohodnout s našimi sociálními partnery, v praxi umožní vypracovat a zavést potřebná opatření, aby Evropa lépe dokázala úspěšně zvládat výzvy, které jsou výsledkem globalizace.

Na tomto zasedání ve dnech 5. a 6. prosince Rada tyto hlavní směry, doufejme, přijme. Jsem si jist, že budoucnost ukáže, že to byly ty správné směry a správné základy politiky, která Evropu posílí a zvýší její konkurenceschopnost.

  Vladimír Špidla, člen Komise. − (CS) Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, pokud se podívám na tabuli a vidím, jak čas rychle plyne, tak mi dovolte, abych se dotkl jenom dvou věcí: Zaprvé z debaty jasně vyplynulo a chtěl bych to ještě zdůraznit, že obsahem flexikurity není vnutit jeden národní model celé Evropské unii, to v žádném případě. Uznává se odlišnost různých modelů, ale chci říci, že ty státy, které uplatňují uvedené zásady, mají lepší situaci trhu práce a nejedná se jenom o státy skandinávské.

Druhá otázka, které bych se chtěl dotknout, je otázka nákladů. Opět se můžete podívat, že typickým příkladem, který bývá často citován, je Dánsko, jehož náklady na sociální ochranu a zdravotnictví nejsou v evropských podmínkách nadprůměrné. A to je vždy nutné si uvědomit.

Dámy a pánové, děkuji za rozpravu, která byla sice krátká, ale velmi intenzivní a umožnila obohatit koncept flexikurity. Dovolte mi, abych zvlášť poděkoval panu zpravodaji.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Christian Ehler (PPE-DE), písemně. – (DE) V jednom z předložených pozměňovacích návrhů k této zprávě byl učiněn pokus zajistit podporu Evropského parlamentu pro evropské minimální mzdy. Podle mého názoru je tento přístup od základu chybný. Podmínky a parametry existující na jednotlivých regionálních trzích práce jsou tak různorodé, že evropský přístup nám neumožní zvýšit prosperitu občanů; místo toho bychom zakonzervovali chudobu, nezaměstnanost a práci na černém trhu.

Volá se po stanovení minimálních mezd ve výši alespoň 50–60 % průměrné celostátní mzdy. Která země v Evropě má tak vysokou minimální mzdu? Než tento pozměňovací návrh předložíme k projednání, její autoři by se měli přinejmenším pokusit podívat se na realitu v Evropě. Je tady snaha o prosazení evropské politiky stanovení mezd, která by mohla zvýšit existující minimální mzdy v jednotlivých státech v průměru o 20 %. To je do očí bijící populismus.

Doufám, že se v Parlamentu najde jasná většina, která tyto nebezpečné utopické myšlenky odmítne, neboť by se tak jen zvýšila nezaměstnanost a chudoba a ohrozilo by to konkurenceschopnost evropské ekonomiky.

  Ilda Figueiredo (GUE/NGL), písemně. – (PT) Je nám líto, že zpráva dostatečně jasně neoponuje strategii flexikurity obhajované Evropskou komisí. Omezuje se na navržení určité paliativní péče o zásady uvedené ve sdělení Komise.

V důsledku toho nejenže jsme ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci hlasovali proti této zprávě, ale trvali jsme také na tom, aby k projednání byly předloženy návrhy, které odmítly přístup založený na flexikuritě přijatý v uvedeném sdělení. Postupovali jsme tak proto, že tento přístup směřuje k deregulaci trhů práce a pracovněprávních předpisů, což v praxi povede k rozbití stávajících smluvních ujednání, k liberalizaci neoprávněného propouštění a ke zvýšené nejistotě pracujících obecně.

Žádné paliativní opatření nemůže vzdorovat neustálému oslabování kolektivního vyjednávání, snižování významu odborů a změně pracovních smluv na dobu neurčitou na pracovní smlouvy na dobu určitou pod záminkou kapitalistické globalizace.

Na velké demonstraci, která proběhla 18. října v Lisabonu a kterou zorganizovala Všeobecná konfederace portugalských pracujících, portugalští dělníci těmto návrhům řekli své „Ne“. Žádají více pracovních míst s právy, což předpokládá zaměřit se na výrobu, více investic do kvalitních veřejných služeb a respektování důstojnosti pracovníků.

Trváme proto na předložení těchto návrhů k projednání. Budou-li i nadále odmítány, budeme hlasovat proti této zprávě, neboť flexikuritu odmítáme.

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE), písemně. – (RO) Zpráva vznáší k diskusi zásadní evropskou otázku: opatření Evropské unie přijatá na podporu integrace do trhu práce nemohou ignorovat svévolné omezování volného pohybu pracovníků. Osm zemí, které přistoupily k EU v roce 2004 – a také Rumunsko a Bulharsko – mají minimálně dvouletá přechodná období, která mohou být prodloužena až na sedm let.

Počínaje druhým rokem přechodného období se evropské orgány aktivně zapojily do procesu schvalování přechodných období nařízených členskými státy. Proto požaduji, aby v prosinci Evropská rada velice pečlivě přezkoumala otázku omezení volného pohybu na území Evropské unie pro nové členské státy a aby přijala závazné společné stanovisko s cílem omezit překážky volného pohybu pracovní síly na minimum.

Otázka omezení přístupu na trh práce přímo souvisí s první zásadou navrženou zpravodajem, konkrétně s „evropským opatřením proti nekalým praktikám v různých typech nestandardních smluv“. Jako poslankyně Evropského parlamentu jsem obdržela řadu stížností od rumunských občanů, kteří jsou nezákonným způsobem připravováni o platby za svou práci a jsou jim odpírány nejzákladnější podmínky sociálního a zdravotního pojištění v zemích, kde provádějí svou činnost. Předpisy, které přijmeme na základě konceptu flexikurity, by v první řadě tyto situace měly vyloučit.

(Zasedání bylo přerušeno v 17:05 a znovu zahájeno v 17:10)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN PÖTTERING
Předseda

16. Rozprava o budoucnosti Evropy (rozprava)

  Předseda. − Dámy a pánové,

¡Bienvenido al Parlamento Europeo, seńor Rodríguez Zapatero! Es un gran placer contar con su presencia.

Chtěl bych vám vyjádřit své upřímné poděkování za to, že jste přijali výzvu Evropského parlamentu k účasti na této rozpravě o budoucnosti Evropy, rozpravě, která je pro tento Parlament velice významná. Navštívilo nás již několik ministerských předsedů z celé Evropské unie a diskutovali o otázkách, které jsou pro Unii důležité, například Guy Verhofstadt, Romano Prodi a Jan Peter Balkenende. Měli jsme možnost vyslechnout si jejich názory a hovořit s nimi o různých otázkách, dokonce v době, kdy panovala velká nejistota o budoucím směřování Evropské unie. Dnes jsme zde, abychom si poslechli vás. Na základě rozhodnutí Konference předsedů – předsedů politických skupin – tuto formu rozpravy uzavře projev švédského ministerského předsedy pana Fredrika Reinfeldta.

Pane ministerský předsedo, myslím, že je důležité uvést, že Španělsko bylo první zemí, která v roce 2005 uspořádala referendum o tom, co bylo později návrhem Ústavní smlouvy a 77 % Španělů hlasovalo pro tento návrh.

(Potlesk)

Je mi proto zvláštním potěšením, pane ministerský předsedo, moci vás zde přivítat dnes, krátce před podpisem Lisabonské smlouvy, která přichází po dlouhém období reflexe a vlastně krize: Smlouvy, do níž by mohla být včleněna podstata Ústavní smlouvy.

Španělsko je významná země v rámci Evropské unie a již dlouhou dobu přináší do Evropské unie cenný vklad, nejen od svého přistoupení v roce 1986, ale již dlouho předtím. Španělsko vždy ukazovalo – a to platí o všech jeho hlavních stranách –, že je zemí s hlubokým evropským přesvědčením, zemí, která jedná iniciativně a je ochotná aktivně se oddat společné budoucnosti našeho kontinentu.

Dalším bodem je debata o budoucnosti Evropy za účasti španělského ministerského předsedy a člena Evropské rady.

  José Luis Rodríguez Zapatero, předseda španělské vlády. − (ES) Pane předsedající, dámy a pánové,

jako oddaný a aktivní pro-Evropan a jako ministerský předseda silně proevropské země pociťuji velkou hrdost, že stojím na půdě tohoto Parlamentu, nejreprezentativnějšího orgánu Evropy.

Zde se setkává bohatá rozmanitost našich zemí. Zde vyjadřujeme svou identitu, počínaje odlišností až po to, co nás spojuje. Pokud existuje jeden orgán, který důrazně vyjadřuje duši našeho projektu, pak je to tato sněmovna, neboť právě tady přímo zaznívají přání našich evropských občanů.

Tato sněmovna se postupně stala kompaktnější a lépe připravenou a nyní pohodlně pojme velikou evropskou rodinu. Avšak stala se také silnější a náročnější, protože jak rostl počet států, které zastupovala, tak rostla i její schopnost nejprve ovlivňovat a poté řídit všechny naše politiky a kroky.

Nacházíme se tedy, dámy a pánové, přesně na místě, kde je příhodné diskutovat o Evropě, kterou chceme, a Evropě, kterou potřebujeme. Musím vám proto poděkovat za to, že mi umožňujete vyložit své myšlenky a návrhy týkající se současnosti a budoucnosti Unie.

Koncept Evropy Španělé spojují s naší touhou po míru, svobodě, demokracii a prosperitě.

Naše nejlepší tradice nás spojují s hodnotami, jejichž prostřednictvím se ztotožňujeme s evropským kulturním a politickým prostorem.

Mnoho let jsme doufali a věřili, že se připojíme k tomuto procesu, který začal před více než 50 lety.

Úspěch, který zaznamenali Španělé v minulých dvou letech, pramení z velké části ze sociální dynamiky vyvolané naším členstvím v Unii a z účelného využívání prostředků, které nám byly dány k dispozici díky solidaritě poslanců, kteří se do tohoto projektu zapojili již dříve.

Jako Španělé toho Evropě hodně dlužíme a na začátku jsme se k tomuto projektu připojili s hlubokým pocitem vděku, který chci tady před Evropským parlamentem dnes znovu zdůraznit.

Nikdo tedy nemůže být překvapen, že jsme v referendu Ústavní smlouvu schválili. Stejně tak nikdo nemůže být překvapen, že jsme použili veškerou naši dobrou vůli a přizpůsobivost, abychom překonali institucionální krizi, přičemž jsme zůstali pevní, soudržní a houževnatí, pokud jde o zachování základního obsahu, bez něhož by byl projekt sám o sobě znehodnocen.

Nebezpečí jsme odvrátili, ale stále před sebou máme velký úkol: úkol vybudovat Evropu, kterou potřebujeme a kterou potřebuje svět v 21. století.

Chceme Evropu hodnot. Evropská identita se vytvářela po celou dlouhou historii ztemnělou tragédiemi, ale také ozářenou nejnádhernějšími výtvory lidstva, světlem myšlenky, vroucností a tvořivostí našich umělců, hlubokým přesvědčením našich státnických osobností a odvahou našich lidí.

Svoboda, právní stát, lidská práva, tolerance, rovnost pohlaví, solidarita, to všechno tvoří morální kodex Evropy. Právě v tom, ve věrnosti těmto hodnotám, a nejen v prostém lpění na konkrétním místě, spočívá skutečná podstata naší Unie.

(Potlesk)

Naše Evropa musí mít reálný politický obsah. Jedině tak vybudujeme Unii v souladu s našimi cíli.

Chceme-li této Evropy dosáhnout, je nezbytné, aby byla výkonná. Musí to být unie, která dokáže čelit výzvám přímo.

Zdrojem legitimity Evropy a cílem jejího směřování jsou její lidé. Mezi občany světa požíváme my Evropané nejvíce práv a jsme nejvíce chráněni. Avšak nejsme ostrov a nemůžeme žít bezstarostně s vědomím, že v jiných částech světa tato práva neexistují nebo jsou porušována. Máme morální povinnost zajistit tato práva všem lidem. Právě z této morální povinnosti se odvíjí poslání Evropy ve světě.

Tato Evropa vyznávající hodnoty se skutečným politickým obsahem a podporovaná svými občany je také Evropa, kterou potřebujeme. V měnícím se a stále složitějším světě musíme usilovat o integraci. Podlehneme-li izolacionismu, omezenému chápání svých hranic a nadřazenosti národních zájmů, nevyhnutelně ztratíme svoji moc a důležitost.

Teď je čas spojit síly a znovu v sobě probudit nadšení. Stále častěji jsme se dozvídali, že Evropa je v krizi, že pochybuje sama o sobě, že její projekt lidé vnímají jako něco vzdáleného nebo že rozšíření oslabí odhodlání politické Unie.

Tento pesimistický názor jsem nesdílel. Takové těžké situace jsme zažili už dříve a vždy jsme z nich na druhé straně vyšli posíleni. Jean Monnet řekl, že lidé přijímají změnu pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné, a za naléhavou považují situaci pouze tehdy, když se ocitnou v krizi. Nutnost nás přiměla ke změnám, které budou velice prospěšné.

Vysoce hodnotím proces, který nás dovedl až ke schválení nové Smlouvy. Nebylo to snadné. Vytváříme zcela nový model v historii politické civilizace a postupně dosahujeme pokroku v reálných situacích, o nichž mluvil pan Schuman. Je naprosto logické, že občas bychom možná na rozhodování potřebovali více času. Avšak výsledky své práce již vidíme.

Mimořádný přínos tohoto Parlamentu si zaslouží uznání. Pro Španělsko, které usilovně prosazovalo udržení proevropského ducha a vyváženost Smlouvy, je podpora ze strany tohoto orgánu povzbuzující a zásadní.

Během vyjednávání Evropa stále postupovala kupředu. Brzy budeme mít nové nástroje stanovené ve Smlouvě, s jejichž pomocí budou řešeny záležitosti, které lidi trápí, a důležité je, že se zároveň rozšíří i rozsah otázek, o nichž se rozhoduje kvalifikovanou většinou.

Nyní více než kdy jindy musí být Evropa majákem pokroku a prosperity. Nemůžeme už dál odkládat otevírání a modernizaci našich ekonomik. Musíme usilovat o dosažení cílů Lisabonské strategie. To musí být naším nejdůležitějším a bezprostředním východiskem při řešení požadavků globalizace v jejím dvojím, vnějším a vnitřním rozměru.

Musíme mít vysoké cíle. Zkušenost nás učí, že když je máme, býváme úspěšní. Mimořádný vliv, který mělo zavedení eura a který nyní zasahuje i nové členské státy, nám jasně ukazuje potenciální možnosti, budeme-li se i nadále stále více integrovat. Musíme dobudovat vnitřní trh zboží, služeb a sítí a musíme posílit orgány odpovědné za sledování hospodářské soutěže, abychom zajistili jejich řádné fungování.

Evropa, pokud jde o její vnější rozměr, musí hrát vedoucí úlohu při vypracování spravedlivých pravidel pro globalizaci. V podmínkách spravedlivé hospodářské soutěže musíme zvýšit průhlednost a otevřenost svých trhů a podporovat takové trhy u našich partnerů z třetích zemí. Musíme pokračovat v kole jednání z Dohá. Musíme jít příkladem v podpoře mezinárodního obchodu.

Globalizovaný svět vyžaduje, abychom vyvinuli mimořádné úsilí v oblasti technických inovací a výzkumu, abychom maximálně využili výhody mimořádného potenciálu našich vědců a univerzit a spojili vynikající kvalitu s územní soudržností. Náš model účinné integrace znamená, že všechny členské státy by měly mít rovný přístup k novým technologiím.

Chceme dosáhnout pokroku ve věci sociálního zabezpečení. Naše je Evropa sociální, Evropa sociálních práv.

(Potlesk)

Náš ekonomický model je nemyslitelný bez spravedlivosti a spravedlivosti není možné dosáhnout bez ochrany. Náš úspěch je třeba měřit naší schopností růstu při současném zajištění solidarity a soudržnosti.

Musíme podporovat stabilní a důstojné zaměstnání, pomáhat našim pracovníkům přizpůsobit se změnám v systému výroby a prosazovat politiky sociálního začlenění, rovné příležitosti, bezpečnost práce a zdravotní záruky pro naše občany.

Tato nová, stále se rozšiřující Evropa bude úspěšná pouze v případě, že posílíme solidaritu mezi všemi členskými státy. Soudržnost je základní zásadou, zejména vzhledem k závazku, který jsme všichni přijali, a vzhledem k nutnosti vytvořit rozhodující vazby a zajistit tak politickou integraci Unie.

Španělsko, které značně těžilo ze solidarity Společenství, je zároveň schopno používat tento zisk ve prospěch nových členských států a je ochotné předat jim své zkušenosti, aby mohly této solidarity dobře využít.

V Evropě nyní probíhá proces velkého strategického významu: vytváření společného prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, vytváření schengenského prostoru a systému vnějších hranic. Neexistuje lepší důkaz naší vzájemné důvěry než sdílení bezpečnosti, za niž přebraly zvláštní odpovědnost členské státy, které mají vnější hranici. Španělsko vždy stálo v čele těchto iniciativ a bude je s maximálním odhodláním prosazovat i nadále.

Chci zdůraznit důležitost posilování evropské přistěhovalecké politiky. Přistěhovalectví je realitou, která již ovlivnila evropskou agendu; tento dopad ještě vzroste, neboť se týká některých velice citlivých aspektů našeho projektu.

Musíme začít jednoznačným uznáním možných kladů přistěhovalectví, počínaje podporou populačního růstu až po posílení kulturní rozmanitosti, přičemž nezapomínejme na případný vzestup našich ekonomik, který je v případě Španělska zcela zřejmý.

Musíme podporovat integrační politiky, které respektují práva a vyžadují závazky. Evropa, která tuto integraci zajišťuje, bude váženější, svobodnější a bezpečnější.

Zároveň musíme zvažovat příčiny, které k přistěhovalectví vedly. K tomu bychom měli využívat dialog a účinnou spolupráci se zeměmi původu a průjezdu.

Musíme posílit solidaritu mezi členskými státy a zajistit si příslušné prostředky pro účinnou kontrolu vnějších hranic. Španělsko připravilo opatření, která jsou s úspěchem uplatňována, ale hodně práce ještě zbývá. Musíme posílit evropskou agenturu pro správu vnějších hranic, zlepšit spolupráci přímo v místě a mařit činnost mafie, která využívá životně důležitých a naléhavých potřeb těchto mužů a žen, kteří chtějí uniknout ze života plného bídy a frustrace.

(Potlesk)

Stojíme před velkou výzvou předcházet a bojovat proti terorismu a organizovanému zločinu. Ve své policejní a soudní spolupráci si musíme klást vyšší cíle. Španělsko na základě svých vlastních bolestných zkušeností ví velmi dobře, jak nezbytně nutná je společná akce, která bude vždy na popředí této politiky.

Evropa musí, prostřednictvím nových iniciativ a vedena příkladem, usilovat o rozvíjení mnohostranných reakcí na globální problémy. Tímto způsobem již bojujeme proti změně klimatu, přičemž jsme se zavázali snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o 20 %. Můžeme a musíme stát v čele, s Evropou jako měřítkem a s výzvou k dosažení nového konsensu na jednáních, která budou zahájena v prosinci na Bali.

Máme před sebou obrovský úkol v oblasti energetiky. Španělsko se zasazuje o vlastní energetickou politiku s transparentním jednotným trhem a zaručenými dodávkami za nejnižší ekologickou cenu. Domníváme se, že důvěryhodnou evropskou energetickou politiku můžeme mít pouze tehdy, vytvoříme-li propracovaný systém vzájemných propojení mezi všemi členskými státy.

Pane předsedo, dámy a pánové,

jsme globálním hráčem, neboť nejsme pouze projektem určeným Evropanům. Svých cílů plně nedosáhneme, nebudeme-li hájit své vlastní zájmy. Těchto cílů dosáhneme pouze tehdy, pokud promítneme své hodnoty na mezinárodní scénu a pokud z Unie vytvoříme prostor míru, stability a solidarity.

Úspěch naší integrace se bude poměřovat z velké části tím, co znamenáme pro druhé, co znamená náš hlas pro celý svět. Budoucnost potřebuje Evropu více než kdy dříve. Nesmíme se snažit stavět světu na odiv naši slavnou historii, nýbrž naši otevřenou budoucnost.

S novou Smlouvou získáme účinné nástroje pro naši společnou zahraniční politiku. Úřad předsedy Rady a úřad vysokého představitele pro zahraniční záležitosti a nové rozdělení pravomocí a prostředků dodá této politice větší důraz a kontinuitu.

Můžeme využít také zkušenosti z posledních let, během nichž jsme získali schopnosti řídit mimořádné civilní a vojenské události a byli jsme s úspěchem nasazeni v nejnáročnějších místech, jako je Kongo nebo Bosna.

Jsme hlavním poskytovatelem rozvojové a humanitární pomoci. Důvodem je nejenom naše pojetí důstojnosti, humanistické kořeny a smysl pro spravedlnost, ale také naše vlastní zájmy. Jedině sdílený rozvoj a spravedlivost ve světě mohou v této složité době zaručit bezpečnost.

V této době hlubokých změn v mezinárodní situaci musí Evropa zvýšit svou legitimitu jako prostor integrace a demokracie a rozvinout svou schopnost dosahovat konsensu na mezinárodní úrovni.

Novou Evropu nelze chápat jako prostor izolovaný od svých východních a jižních sousedů. Naše prosperita musí jít ruku v ruce s jejich. Náš hlas musí být slyšet a jejich hlasům musíme naslouchat, abychom společně navázali plodný dialog.

Velmi nám záleží na našich vztazích se zeměmi na jižním okraji Středozemního moře. Na těchto vztazích musíme znovu potvrdit skutečný rozměr Evropy: té Evropy, která se zajímá o všechno, čím přispívají druzí, která respektuje rozdíly, která nabízí své hodnoty, aniž by je vnucovala, a která rozvíjí partnerství v rámci nové politiky sousedství.

Největší rozdíly v příjmech na planetě existují mezi severním a jižním pobřežím Středozemního moře a právě v tomto regionu stále přetrvávají hluboce zakořeněné konflikty. Pravdou však také je, že společnosti v severní Africe jsou mladé a dynamické a že jejich politická zřízení se postupně otevírají a poskytují značnou svobodu. Vztahy s islámským světem, kde Evropa musí postupovat cestou dialogu a partnerství, budou odrážet představu, kterou si v tomto regionu vytvoříme.

Příští vrcholnou schůzku EU-Afrika musíme využít k řešení oprávněných a naléhavých požadavků tohoto trpícího kontinentu, který máme blízko, a přesto zároveň daleko, a který nám nedočkavě klepe na dveře. Musíme přijmout opatření, abychom jeho obyvatele udrželi v jejich vlastních zemích a podpořili je v úsilí žít tam a mít se dobře.

Můžeme nabídnout také evropský přístup k zásadním výzvám na mezinárodní scéně: například v mírovém procesu na Blízkém východě a ve vztazích s islámským světem, v boji proti mezinárodnímu terorismu, v otázce nešíření jaderných zbraní, ve strategickém vztahu s Ruskem a s hlavními asijskými zeměmi, v otázce lidských práv a šíření demokracie, při potírání hladu a chudoby, v zobecňujícím přístupu ke vzdělání a zdravotní péči a v sociální soudržnosti.

Musíme zvýšit svou aktivní přítomnost ve všech zeměpisných oblastech planety a podporovat další procesy integrace. Dovolte mi prosím, abych na tomto místě vyzdvihl například důležitost rozšiřování našich vztahů s Latinskou Amerikou a úspěšně probíhající jednání o dohodách o přidružení mezi Unií a různými latinskoamerickými regionálními skupinami.

Musíme se jednoznačně zavázat k prosazování mnohostrannosti a posílit centrální úlohu Spojených národů v úsilí zprostředkovat řešení konfliktů a podílet se na nich. Je rovněž velice důležité, aby Unie dosáhla pokroku ve vymezování společné obranné politiky, která jí umožní, aby se aktivně a nezávisle podílela na zachování mezinárodního míru a bezpečnosti pod mandátem Spojených národů.

Rozvíjení nezbytných civilních a vojenských schopností, bojových jednotek Evropské unie, iniciativy v oblasti sil rychlé reakce a plány Evropské obranné agentury představují důležitý pokrok, stále však nedostatečný.

Pane předsedo, dámy a pánové,

chtěl jsem se s vámi podělit o některé základní aspekty mé vize Evropy a cíle, které bychom podle mého názoru měli nyní se zřetelem na budoucnost vytyčit. Pokusil jsem se hovořit o Evropě ze Španělska. Dovolte mi, abych nyní krátce promluvil o Španělsku z Evropy.

Politiky, které prováděla moje vláda v posledních letech, vykazovaly stejné znaky jako evropské priority.

Procházíme obdobím hospodářského růstu, každý den dochází k většímu otevírání se a k zavádění reforem v souladu s Lisabonskou smlouvou. V roce 2007 jsme již splnili jeden ze dvou hlavních cílů svého národního programu reforem, totiž dosáhli jsme 66% zaměstnanosti, a druhého cíle, tedy úplné shody s evropským příjmem na hlavu, dosáhneme před rokem 2010, což je původně plánovaný termín.

Přijali jsme pevný závazek k odborné přípravě lidských zdrojů, poskytování infrastruktury a rozšiřování komunikačních technologií. Tímto způsobem napomáháme vzniku evropské ekonomiky založené na znalostech, která je v informační společnosti konkurenceschopná.

Náš sociální model se stal bohatší a silnější. Máme zdravé veřejné finance s přebytkem kolem 2 % hrubého domácího produktu, snižujícím se veřejným dluhem a sjednoceným systémem sociálního zabezpečení.

Zaměstnanost ve Španělsku prudce vzrostla – tři miliony nových pracovních míst za poslední čtyři roky – a pracovní místa se stala stabilnější. Pokroku dosahujeme prostřednictvím pracovních smluv a zažíváme období největší harmonie v pracovních vztazích od počátku naší demokracie.

Začali jsme provádět sociální politiku zavedením práva na péči pro osoby se zdravotním postižením a pro osoby závislé. To bude napříště tvořit nový pilíř sociálního státu.

Udržitelnost se stala velice důležitou součástí našeho modelu růstu. V roce 2006 se nám poprvé podařilo snížit emise skleníkových plynů a stále zažíváme intenzivní hospodářský růst. Jsme zavázání Bali, stejně jako Kjótu.

Španělé dnes požívají více práv, například větší sociální vliv, rovnost mezi muži a ženami, nyní úplnou a zaručenou zákonem, a co je velice významné, sňatky partnerů stejného pohlaví, které jsou považovány za rovnocenné všem ostatním a které jsou nám jako společnosti ke cti.

Španělsko odjakživa podporuje mnohostrannost a bude tak činit i nadále. Španělsko odjakživa podporuje Evropskou unii a evropské orgány a bude tak činit i nadále.

Stejně jako v posledních letech, i nadále budeme prohlubovat svou rozvojovou spolupráci, abychom patřili mezi deset předních zemí světa, pokud jde o procento našeho hrubého domácího produktu, který věnujeme na rozvojovou pomoc. Částku budeme neustále zvyšovat, takže v následujících čtyřech letech bude 0,7 % našeho hrubého domácího produktu věnováno na rozvojovou pomoc a zajištění solidarity a důstojnosti pro miliony lidí po celém světě.

Pane předsedo,

dlouhou dobu jsme mohli pouze říkat, že pokud by Evropa postoupila vpřed, tak Španělsko také. Domnívám se, že dnes již mohu s pýchou i pokorou prohlásit, že pokud se Španělsko bude i nadále ubírat vpřed jako dosud, Evropa bude činit totéž.

Jsem pevně přesvědčen, že Evropa překoná naše očekávání. Můžeme spoléhat na výjimečnou schopnost všech jejích orgánů, zejména tohoto Parlamentu. V nejtěžších dobách, dámy a pánové, Evropský parlament vždy dokázal být hrází proti pesimismu a statečným a neúnavným bojovníkem za evropskou integraci. Dnes vám chci obzvlášť poděkovat. Vaše návrhy a diskuse během všech těchto let ovlivnily zásadní reformy Unie.

Na půdě tohoto Parlamentu, mezi vámi všemi, je Evropa vnímána silněji než na kterémkoli jiném místě. Evropa zde žije s větší nadějí a větší důvěrou.

Chci proto ve svých závěrečných slovech vyjádřit za Španělsko i za svou vlastní osobu, že uznáváme prestiž a působení tohoto Parlamentu a práci těchto mužů a žen všech ideových přesvědčení a ze všech zemí, kteří nám z těchto lavic prostřednictvím nejrůznějších právních předpisů umožnili vytvořit současnou Evropu a připravit se na Evropu budoucí.

Zdárně jsme překonali nedávné nebezpečí. Teď se musíme vyrovnat s mnoha dalšími úkoly, které nás čekají. Musíme odhodlaně hledět do budoucnosti a společnou prací rychle vybudovat Evropu, kterou potřebujeme, a především Evropu, kterou potřebuje svět.

Velice vám děkuji.

(Potlesk vstoje)

  Jaime Mayor Oreja, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Pane předsedo, vážený pane ministerský předsedo, dámy a pánové, jménem skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) a Evropských demokratů chci poděkovat panu ministerskému předsedovi Španělska za jeho myšlenky o směřování Evropské unie.

Je pravda, že bychom byli raději, kdyby svůj projev a své názory na Evropu pronesl v jiné době, před vrcholnou schůzkou v Lisabonu, nikoli po ní, a zejména nikoli sedmdesát dva hodin po svém jmenování ministerským předsedou, protože tyto okolnosti nikdy neprospívají dosažení skutečného cíle takové schůzky. Nicméně, dámy a pánové, zároveň by ode mne bylo nespravedlivé – a naše skupina by si to nepřála –, kdybych panu ministerskému předsedovi nepoděkoval a plným právem neocenil jeho příspěvek, který je z hlediska budoucího směřování Evropy bezpochyby velice užitečný.

Není pro mě snadné hovořit jménem skupiny PPE-DE o svobodě a Evropské unii, v zásadě proto, že v mojí skupině existují osobní zkušenosti, které tolik ilustrují obranu svobody a které se váží k době tak nedávné, že nemohu najít vhodná slova, abych vysvětlil hluboký a opravdový význam Evropské unie pro naši skupinu.

Naše skupina má velkou radost z nepopiratelného pokroku, jehož bylo dosaženo na vrcholné schůzce v Lisabonu, ale lhali bychom, kdybychom zároveň nepřiznali, že naše skupina má za to, že ještě nemáme dostatečnou politickou sílu a ctižádost, abychom současnou Evropskou unii přeměnili na Evropskou unii, kterou potřebujeme pro budoucnost obyvatel Evropy. Nemůžeme dosáhnout takové Evropy, jakou potřebujeme, pokud si sami nevěříme. Nemůžeme dokončit budování Evropské unie setrvačností nebo hezkými slovy nebo jen na základě společného postoje. K provádění evropských směrnic nebo například k dodržování Kjótského protokolu slova jako soudržnost a hodnověrnost nestačí.

To, co chybí, pane ministerský předsedo, je nepochybně odhodlání, obrana našich hodnot a úsilí. Právě tyto věci nám umožní sjednotit morální sílu Unie a nakonec její vlastní kulturu, a to náš projekt v podstatě symbolizuje. Musíme však svým evropským spoluobčanům říci, aby si uvědomili, že tohoto se nedostává. Musíme jim říci, jaké jsou to věci, a srozumitelně je vysvětlit. Musíme jim sdělit, že z politického hlediska je nezbytné právě ono úsilí, a nebát se jim říci pravdu. To je neodradí, ale ve skutečnosti jim to dá naději, sny a pocit blízkosti, kterých se nám tak zoufale nedostává. Musíme jim jasně říci, jaké existují problémy. Těmto naléhavým otázkám musíme dát prioritu a zabývat se jimi, abychom našli způsob, jak rozdělit pravomoci mezi Evropskou unii a evropské státy, aniž bychom zevšeobecňovali, nýbrž stanovili priority a určili nejnaléhavější problémy, které zbývají.

Pane ministerský předsedo, dohoda, konsensus a postupná cesta byly odjakživa tradiční evropské metody, protože konsensus je spíše metoda než hodnota. To znamená, že musíme vymezit a zajistit tento konsensus a současně musíme posílit evropské politické skupiny, neboť bez evropských politických stran nebude existovat žádná Evropská unie. To rovněž znamená, že bychom do této sněmovny neměli vnášet žádné národnostní neshody či rozbroje (které jsou skutečné a hluboké), jaké byly bohužel před několika měsíci přeneseny ze Španělska, jak velmi dobře víte.

Pane ministerský předsedo, existují problémy, které vyžadují evropské řešení. To nepochybně posiluje Unii, ale podle názoru mé skupiny to zároveň posiluje evropské státy. Unie se nestane mocnější, když evropské státy budou slábnout, ale ve skutečnosti právě naopak: K tomu, aby bylo dokončeno budování Evropské unie, je třeba, aby její členové byli silní, a tento projekt nebude možné dokončit s oslabenými státy, které ohrožují její územní integritu.

Hodnota svobody je tím, co nás spojuje. Touto hodnotou všechny hodnoty končí a právě tyto hodnoty uvedené v Listině základních práv budou podepsány 12. prosince ve Štrasburku. Ale není to pouhá iluze: Je to obnovený závazek k prosazování svobody, a to nejen na území naší Unie, ale zejména na území našich přátel, s nimiž odjakživa tradičně sdílíme kulturu, v Latinské Americe a také v některých republikách východní Evropy. Právě v těchto zemích se také musíme pokusit upevnit svůj systém zásad a hodnot.

Chci říci ještě jednu věc: soudržnost, nikoli slova. Dějiny prokázaly prospěšný vliv naší kultury na svět. Měli bychom to poslat dál, ale zároveň si být vědomi, že tuto hodnotu nemůžeme uzavřít uvnitř Evropské unie.

  Martin Schulz, jménem skupiny PSE. – (DE) Pane předsedo, dámy a pánové, jsme rádi, že zde na půdě Evropského parlamentu můžeme přivítat pana ministerského předsedu Rodrígueze Zapatera. Rovněž nás těší, že jste sem zavítal po vrcholné schůzce v Lisabonu a že jste sem zavítal pouhých 72 hodin po svém jmenování kandidátem. Ještě více by nás potěšilo, kdyby skupina PPE-DE byla dnes zastoupena alespoň svým předsedou skupiny.

Řeknu vám jednu věc: Pan Daul dnes odpoledne promeškal dobrý projev španělského ministerského předsedy. Promeškal zároveň i méně přesvědčivé vystoupení pana Mayora Oreji, takže pro něj pravděpodobně bylo dobré, že tady nebyl. Vzhledem k tomu, že prázdná místa na pravé straně této sněmovny rovněž vyprávějí svůj vlastní příběh, dovolte mi, abych řekl, že až k nám zavítá švédský ministerský předseda pan Reinfeldt, který patří k jejich politické skupině, skupina socialistů se zúčastní ve stejném počtu jako dnes, neboť mám za to, že zdvořilost je vlastnost, kterou člověk buď má, nebo nemá, a ti napravo ji nemají.

(Potlesk)

Španělsko a Španělé, zastoupeni svým ministerským předsedou, mají právo být respektováni, a to znamená respekt všech politických skupin tohoto Parlamentu. Tento respekt Španělům projevujeme. Pane Zapatero, poděkoval jste tomuto Parlamentu a poděkoval jste Evropské unii. Byla to velice památná věta od hlavy vlády Španělska, země, která 40 let trpěla pod nelítostnou a krutou diktaturou a která získala svou svobodu a demokratickou rozmanitost svým začleněním do Evropy. Povstat a poděkovat Evropské unii, za to si jako španělský ministerský předseda zasluhujete uznání. My vám však rovněž dlužíme poděkování, za to, že Španělsko v tomto úsilí uspělo. Dlužíme poděkování španělským lidem a španělským demokratům, mužům a ženám. Jejich přínos pro Evropu je přínosem pro demokracii, rozmanitost, kulturní pokrok a sociální stabilitu. Musíme proto vyjádřit své poděkování španělské vládě.

(Potlesk)

Španělsko je pro Evropu modelem, stejně jako iberský region jak celek. Totéž platí mimochodem o Řecku a všech zemích, které zvítězily nad fašistickou diktaturou a na začátku a v polovině 80. let minulého století nabraly směr Evropská unie. Jako západoevropané jsme v té době mohli do těchto zemí volně cestovat, a tak je můžeme srovnávat tehdy a dnes. Španělsko je země se vzkvétajícím hospodářstvím. Je to země s velkou budoucností, plná naděje, země, jejíž lidé obrovským dílem přispěli k míru ve světě, země, která ekonomicky prosperuje a která vzhledem ke své ekonomické síle právem klepe na dveře zemí G8. Kdo by si byl před 20 lety pomyslel, že to bude možné? Proč tedy říkám, že Španělsko je modelem? Jak jste sám uvedl, pane ministerský předsedo, budou-li mít strukturální a regionální politiky Evropské unie stejné ekonomické účinky v zemích, které vstoupily do Evropské unie 1. května 2004, jako ve Španělsku, Evropa se jako celek může těšit na velice světlou budoucnost, a proto je Španělsko pro Evropu modelem.

(Potlesk)

Pane ministerský předsedo, Španělsko – vyjádřil jste to velice dobře – zvítězilo díky své integraci do Evropy. Španělsko, stejně jako řada jiných zemí v Evropské unii, se vzdalo části své suverenity po zavedení eura. Zřeknutí se svrchovanosti nad měnou znamená postoupení části národní suverenity. Avšak představme si na chvíli, co by se mohlo stát, kdyby Španělsko pořád ještě mělo pesetu, a představme si, kdyby prvním krokem Zapaterovy vlády v úřadu bylo prohlášení, „stáhneme své jednotky z Iráku“. Americký dolar by si mohl pohrávat s pesetou a jaké by to mohlo mít hospodářské důsledky? Zřeknutí se suverenity v otázce měny vlastně Španělsku přinesly určitý stupeň nezávislosti a suverenity. To je další důvod, proč je Španělsko dobrým modelem, neboť ukazuje, jak evropská integrace dává větší sílu, nikoli naopak.

(Potlesk)

Pane Zapatero, hovořil jste o mnoha různých otázkách. Jménem své skupiny a jménem mužů a hlavně žen v mojí skupině řeknu pár slov o rovnosti pohlaví. Velmi málo hlav států v Evropě udělalo pro podporu práv žen víc než vy, pane Zapatero, a Evropský parlament vám za vaše úsilí v této oblasti dluží poděkování.

(Potlesk)

(ES) Pane Zapatero, provádějte prosím i nadále své výborné, moderní a pokrokové politiky. Jsou dobré pro Španělsko a co je dobré pro Španělsko, je dobré také pro Evropu. Pokračuje dál, pane Zapatero.

(Potlesk vstoje této skupiny)

  Graham Watson (ALDE). – Pane předsedo, když členské státy ratifikují Reformní smlouvu, což jak doufáme a věříme, udělají, můžeme se konečně těšit na nově posílenou Evropskou unii – Unii, která je schopná zvládat nové úkoly, která s pokorou naslouchá svým občanům a která má politickou vůli jednat. Ratifikace Smlouvy přichází právě včas a moje skupina vám, pane Zapatero, děkuje za vaši snahu o urychlení celého procesu.

Moje skupina nepovažuje za nutné vytvořit skupinu moudrých, kteří budou hloubat o budoucnosti Evropy. Byli jsme tam, dělali jsme to, a dokonce jsme na důkaz toho měli trička. Bylo to označeno jako období reflexe a už skončilo. Jsme v půlce Lisabonské strategie a teprve teď děláme pokroky v oblasti růstu a pracovních míst. Dokončujeme jednotný trh, uvolňujeme potenciál evropských podnikatelů. Otevíráme cesty legálnímu přistěhovalectví s cílem pomoci rozvíjejícím se zemím i rozvinutým ekonomikám.

Teď není doba, kdy se vracet zpět k francouzskému rýsovacímu prknu, ani se držet britského plánu na velebenou zónu volného obchodu. Tyto vize představují pouze okrajové názory vydávané za názor většiny. O nich žádná shoda nepanuje. Většina našich občanů chce, aby Unie přinesla silnou a rostoucí ekonomiku. Přejí si celkovou větší angažovanost EU, větší zapojení do boje proti terorismu, větší spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany a větší aktivitu v oblasti životního prostředí. Tehdy, a jedině tehdy, se Evropa může stát globálním hráčem schopným přinést trvalou změnu.

Neboť jak můžeme zajistit růst a pracovní místa, když se Evropa uchyluje k protekcionismu? Jak můžeme bojovat se změnou klimatu, když se nám nedaří jednat ve shodě? Jak můžeme šířit mír, prostperitu a spravedlnost ve světě, když se Evropa hašteří na postranní čáře? Proto Evropa potřebuje více politiků, kteří jsou ochotni postavit se do čela a zaujmout panevropský přístup.

Pane Zapatero, tím, že jste v Madridu shromáždil 18 přátel Ústavy, dokázal jste, že vaši vizi otevřené, integrované a konkurenceschopné Evropy sdílí mnoho lidí. Všichni pokrokoví členové ze všech stran v tomto Parlamentu chtějí, aby se tato představa Evropy rozvíjela a šířila se. Skupina ALDE bude spolupracovat se všemi, kteří tuto vizi sdílejí a jednají podle ní, ať jsou napravo, nalevo nebo ve středu, aby se Evropa posunula vpřed. Nebudeme však tolerovat ty, kteří se k této vizi sice hlásí, ale v souladu s ní nejednají.

Pane ministerský předsedo, po svém vstupu do Unie je Španělsko často zcela oprávněně chváleno za svou sociální a ekonomickou transformaci. Potřebujeme, aby vašeho příkladu následovali další a naplňovali váš cíl, jímž je prosperující a otevřená Evropa.

(Potlesk ze středu a zleva)

  Brian Crowley, jménem skupiny UEN. – Pane předsedo, chtěl bych se připojit ke svým kolegům a přivítat pana ministerského předsedu, ale jiným způsobem. Pan ministerský předseda přišel ochoten diskutovat o budoucnosti Evropy, ale bohužel si vyslechl spíše disputace o minulosti Evropy, místo aby se dozvěděl, kudy bychom se všichni měli dál ubírat kupředu.

Myslím, že když se zamyslíme, jaké jsou potřeby Evropy v 21. století, každý z nás ví, jaké potřeby to jsou. Stejně tak všichni víme, že samotné ideologie minulosti žádné řešení těchto potřeb nepřinesly. Pouze ve spojení a při koordinaci oněch různých metod a oněch ideálů jsme viděli a vidíme pokrok. Ať v oblasti rovnosti, v oblasti spravedlnosti, v oblasti hospodářského rozvoje nebo v oblasti zdraví a bezpečnosti, vždy je zapotřebí vybrat si jednotlivé možnosti z úspěšných metod minulosti.

Jménem své skupiny bych chtěl poděkovat panu ministerskému předsedovi, za to, že projevil úctu k této sněmovně a poděkoval Unii, zejména Parlamentu, který zastupuje občany Evropské unie. Sami sebe – v určitých chvílích – chápeme jako skutečný hlas veřejnosti. Občas se můžeme mýlit, ale nikdo nemůže popřít, že máme demokratickou odpovědnost a demokratický mandát hovořit jménem lidí.

Příliš často jsou názory a stanoviska Evropského parlamentu, pokud jde o diskuse probíhající na mezivládní úrovni, odsouvány stranou. Před časem mě velmi potěšilo, že v období reflexe Smlouvy, které už skončilo a nebude se znovu opakovat, se pan ministerský předseda rozhodl nově seskupit „přátele metody Společenství“ a pod názvem „přátelé metody Ústavy“ se pokusil vytvořit jakýsi předvoj, aby se věci pohnuly kupředu. Pochopil, že úspěch tohoto kroku mu otevře další dveře a možnosti ve vládě, až bude potřebovat podporu v otázce přistěhovalectví a dalšího vývoje.

Pokud bych dnes mohl apelovat na pana ministerského předsedu ohledně budoucnosti Evropy, požádal bych, aby i nadále uplatňoval svůj vliv, nejen v Evropské unii, ale zejména v Latinské Americe, kde se za maskou demokratických hnutí stále více rýsují otázky svobody, demokracie a respektování lidských práv.

A konečně, někteří z nás vidí ve své vizi Evropu, která přináší zářivou budoucnost, velké příležitosti, a co je nejdůležitější, respektování různé míry důstojnosti a základních rozdílů, které uvnitř Evropské unie existují. Měli bychom dojít až tam, kde už se nebudeme pokoušet dát všemu jen jeden tvar a jednu velikost, ale pochopíme, že přiznáme-li důstojnost této rozmanitosti, můžeme v budoucnu skutečně vytvořit lepší, pestřejší a nepochybně životaschopnější Evropu.

(Potlesk)

  Monica Frassoni, jménem skupiny Verts/ALE. – (ES) Pane ministerský předsedo, skupina Verts/ALE skutečně oceňuje váš rozhodný proevropský postoj, vaši odvahu uspořádat referendum o Ústavní smlouvě a schopnost vaší vlády klidně a bez náboženských konfliktů zdokonalovat právní předpisy a opatření v otázkách rovnosti a práv a svobod jednotlivce, které jsou příkladem pro mnoho zemí v Evropě, ačkoliv dnes mnoho žen ve vašem doprovodu nevidím.

Oceňujeme také vaše vyjádření k problematice přistěhovalectví, i když nikoli vždy vaše kroky, a oceňujeme skutečnost, že byly zdůrazněny kladné stránky přistěhovalectví a nejen jeho nelegálnost, jak to třeba dělali vaši předchůdci.

Proto vám, pane ministerský předsedo, chci říci, že jste nám v minulých dvou letech a v posledních měsících chyběl během institucionální krize, která bez velkého nadšení a slávy vyústila v takzvanou Lisabonskou „minismlouvu“. Pořad jednání mezivládní konference byl diktován nepřáteli Evropské ústavy, zatímco její přátelé, jako jste vy, se po onom slavném zasedání osmnáctky projevili mnohem uvážlivěji.

V Evropě teď existuje několik přístupů: dvourychlostní systém pana Sarkozyho, atlantický nacionalismus Gordona Browna a poněkud formální, ale velice upřímné proevropanství Romana Prodiho. Jaký je váš pohled? Kdo jsou vaši spojenci?

Pane ministerský předsedo, pohovořil jste krátce o otázce změny klimatu, jakkoli myšlenka vaší nové smlouvy mezi lidstvem – nejen muži, ale i ženami, předpokládám – a planetou není nic nového. Hovořil jste také hodně o vděčnosti za evropskou pomoc. Musím vám říci, že dnes je jasné, a nějakou dobu už bylo, že za peníze z evropských fondů se Španělsko stává zemí s největším počtem kilometrů na obyvatele a místem, kde beton, rovněž za evropské peníze, vedl k závažným případům spekulace a korupce a přispěl k tomu, že Španělsko, spolu s mou Itálií a Dánskem – i když vy jste na tom o trochu hůř –, ani zdaleka nesplňuje kjótské cíle.

Jak jsem pochopila, Španělsko neprovedlo směrnici o euroznámce a má dosud velice výraznou politiku infrastruktury. Doufáme, že na základě volebních slibů, které jste přijali v oblasti změny klimatu – a neškodí trocha volební agitace, dokonce ani zde – Španělsko odhodlaně změní směr. Zároveň doufáme, že vaše fantastická ministryně životního prostředí bude mít ve vaší vládě více prostoru k manévrování, než má teď.

(Potlesk)

Pane ministerský předsedo, na závěr musím dodat, že zde v Evropském parlamentu si velice vážíme vašich slov a děkujeme vám za ně, ale potřebujeme spojence ve vládách členských států. Nemůžeme si dopřávat oddechu, neboť potřebujeme lidi, kteří Evropu chtějí a mají o ní nějakou vizi.

(Potlesk)

  Francis Wurtz, jménem skupiny GUE/NGL. – (FR)

Pane předsedo, pane ministerský předsedo, pronesl jste hezký projev. V mnoha směrech to byl humanistický projev, který jsem ochoten přijmout jako ideál pro Evropu budoucnosti. Avšak musíme připustit, že je zapotřebí provést mnoho změn v postupech a strukturách Evropské unie, aby se současná realita Evropanů podobala vizi, kterou jste právě popsal.

Prohlašujete, že naše Evropa je Evropou sociální. Výborně! Avšak není to žádný pesimismus, když řekneme, že tato sociální Evropa musí být v podstatě teprve vytvořena. Současným rámcem evropské politiky je podle Smlouvy otevřená tržní ekonomika a volná soutěž. To je rámec, který samozřejmě podporuje konkurenci mezi sociálními modely a často samozřejmě oslabuje naše práva ve jménu konkurenceschopnosti. To je rámec, který přirozeně stlačuje náklady na pracovní sílu, zvyšuje nejistotu pracovního místa a podkopává sociální práva.

Sociální otázky jsou nepochybně hlavní příčinou nedůvěry našich občanů v evropské orgány. Prezident Evropské centrální banky to například sám pozoroval, když nedávno vystoupil na konferenci Evropské odborové konfederace, kde tuto teorii, oficiální teorii EU o modernizaci mezd v zájmu konkurenceschopnosti cen, předložil. Narazil na jednomyslný odpor. Již jsem řekl, že německý ministr financí se zmínil o nebezpečí krize legitimity evropského sociálního a ekonomického modelu. Podívejme se proto na tyto aspekty, právě abychom vaší vizi budoucnosti dodali důvěryhodnost.

Zmínil jste se také o vztazích s Afrikou a nutnosti reagovat na jejich volání po spravedlnosti. Máte pravdu. Avšak například v tomto případě se musíme vrátit k návrhu dohody o hospodářském partnerství, který odmítli všichni naši afričtí partneři, protože jsou přesvědčeni – a podle mého názoru mají pravdu –, že rozvoj lidských schopností a svobodný trh není dobré směšovat.

Na závěr vám, pane ministerský předsedo, chci poděkovat za to, že jste nám připomněl to, co považuji za konečné cíle Evropy, a pokud se stále nedokážeme shodnout ve svém názoru na současnost, shodněme se alespoň na budoucí perspektivě.

  Graham Booth, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedo, jsem rád, že se zde v Bruselu setkávám s panem ministerským předsedou. Je příkladem pro další evropské hlavy vlád, jako ten, který umožnil svým vlastním lidem, aby rozhodli o tom, zda si přejí Ústavu. Za to je třeba mu zatleskat. V případě, že Španělé drtivou většinou tyto záměry podpoří.

Rád bych však věděl, proč nemá v úmyslu tu manifestaci zopakovat. Přece jen by měl věřit, že dosáhne podobného výsledku. Je to kvůli tomu, jak pan ministerský předseda prohlásil, že v Reformní smlouvě nechybí jediný podstatný bod Ústavní smlouvy? Pokud ano, měl by důvod domnívat se, že není nutno pokládat svým lidem tutéž otázku dvakrát. Nebo jde o to, jak to vysvětloval Britům, že Reformní smlouva se natolik liší, že se jedná celkově o zcela samostatný dokument, příliš složitý na to, aby mu lidé rozuměli?

Toto je samozřejmě klíč k celému našemu budoucímu vývoji. Politická elita buď nedbá na to, co lidé chtějí, jako v případě pana Sarkozyho a pana Browna, nebo si myslí, že lidé jsou příliš hloupí, aby rozhodovali o něčem důležitějším, než jaký karbanátek si dají u McDonalda. Zdá se mi, že z Evropské unie se začíná rychle stávat první postdemokratický stát světa. Panu ministerskému předsedovi vzkazuji: Pokud evropská elita neumožní lidem, aby promluvili, nakonec si najdou jiné cesty, aby jejich hlas byl slyšet.

  Frank Vanhecke (NI). – (NL) Pane předsedo, dámy a pánové, podle mého názoru největší výzvou, které Evropská unie momentálně čelí, je naprostý nedostatek demokratické účasti v procesu rozhodování. Roste nedůvěra v evropské orgány – domnívám se, že náhodou zcela právem – mezi našimi občany, kteří nesouhlasí s tím, že řada velice důležitých rozhodnutí přímo ovlivňujících jejich život se připravuje odtrženě a izolovaně, bez jakékoli kontroly prostředky nebo lidmi. Navíc tato rozhodnutí nemají žádný demokratický základ. Uvedu dva příklady.

První příklad: V Lisabonu bude brzy podepsán text nových evropských smluv. Každý ví, že je to jenom pozměněná verze Evropské ústavy. Pan Zapatero sám prohlásil, že žádný podstatný prvek textu se nezměnil. A tento text byl v demokratickém referendu ve Francii a v Nizozemsku odmítnut, ale nyní se to celé zlehčuje. Podle optimistického scénáře, pokud na něj náhodou dojde, můžeme třeba čas od času získat další hlasy, aby měli eurokrati radost, ale skutečná demokratická prohlášení na základě referenda jsou odkládána jako nepotřebná. Obávám se, že tímto způsobem Evropa stále více směřuje k tomu, aby se stala malým klubem toho typu, který, pokud bude řídit superstát, nebude tolerovat žádnou veřejnou účast, a tudíž jej už skutečně nelze nazývat demokracií. Totéž platí samozřejmě o způsobu, jakým se přistupuje k případnému vstupu Turecka do Evropské unie. Naši občané to nechtějí, právě naopak, neboť Turecko není evropská země – ani kulturně, ani zeměpisně, ani nábožensky, ani v žádném jiném směru –, ale přesto Komise a Rada neberou názor většiny našich občanů na tuto věc v úvahu. Místo debaty o budoucnosti Unie bychom měli debatovat o ozdravění demokracie v orgánech Evropské unie.

  José Luis Rodríguez Zapatero, předseda španělské vlády. − (ES) Pane předsedo, zaprvé chci poděkovat všem, kdo hovořili, za jejich názory a tón jejich vystoupení. Mohu rovněž prohlásit, že mě velmi těší, jak živá je tato rozprava, ve skutečnosti jsem právě v toto doufal. Jsem zároveň velice rád, že jsem mohl přispět k tak živé a intenzivní debatě, zejména vzhledem k některým příspěvkům, za něž vám z celého srdce děkuji.

Španělsko je vděčné Evropské unii, jejím zakladatelům a velkým zemím, jako je Francie, Německo a Itálie, které nám do naší země pomohly přivést demokracii, které nás přivítaly v Evropě a které se pak svými prostředky podílely na našem rozvoji. Jsme vděčni dalším známým osobnostem a státníkům, které jsem dnes nezmínil, jako je Helmut Kohl, pan Mitterrand a pan Palme, kteří velkou měrou přispěli k demokracii Španělska a k jeho budoucnosti. Pociťujeme hrdost, že se na této společné věci podílíme.

Naši vděčnost provází myšlenka na to, čeho Španělsko za posledních 25 let dosáhlo. Pravděpodobně žádná jiná společnost na světě nezažila takovou zásadní politickou a hospodářskou přeměnu a takový pokrok v oblasti svých práv, svobod a sociální situace svých lidí jako Španělsko za posledních 25 let.

Španělsko bylo vždy Evropě velice oddané a vždy bylo velmi proevropské. V evropských orgánech, v Komisi a v tomto Parlamentu, kde jsme měli tři předsedy, pracují zástupci všech stran, kultur a politických přesvědčení a zástupci politicky velmi významní. Všichni vždy vykonávali funkci velmi dobře a v této chvíli chci složit poklonu těm, kteří Španělsko v evropských orgánech zastupovali a zastupují. Podařilo se jim společnou proevropskou kulturu spojit formou politické organizace, dosud nevídané, jak o tom svědčí příspěvky, které právě zazněly.

Politická unie, kterou nazýváme Evropská unie, nemá žádný vzor či model, k němuž by bylo možno se uchýlit, neboť se vymyká všem známým politickým kategoriím. V tom spočívá velikost Evropské unie a také její nepředvídatelnost vzhledem k nezbytnému procesu vytváření společné vůle sdílené 27 zeměmi, 27 vlajkami, 27 státy, 27 národy, 20 jazyky a k bohatství ideologických názorů, s nimiž se lze na půdě Evropského parlamentu setkat.

V důsledku toho každý pokrok, kterého jsme v evropském procesu dosáhli, neměl jen jednu barvu a nepocházel jen z jedné země či ideologie. Neměl jen jednu barvu, barvu jen jednoho ideologického přesvědčení, ani jen jednu vlajku. Každý pokrok byl ve skutečnosti souhrnem všech součástí s vlastní vlajkou a s vlastní barvou, která je barvou soužití a jednoty. Pokud něco skutečně symbolizuje evropskou duši, je to unie demokratů. Tohle je Evropa: unie demokratů, která pokroku dosahuje na základě co nejvíce se shodujících stanovisek, která respektuje každého a nevylučuje nikoho a která nabízí stejné příležitosti, a to i takovým, kteří s tím, co Evropská unie představuje, hluboce nesouhlasí. Velikost Evropské unie spočívá v tom, že je to jakýsi klub nabízející stejné příležitosti těm, kteří jsou pro Evropu, i těm, kteří nechtějí, aby Evropa prosperovala. V tom je ona velikost evropského klubu; v tom je velikost, stručně řečeno, unie demokratů.

Kdosi se zmínil o „minismlouvě“. S perspektivou, kterou přijímáme, nemusíme být s hlediska dosažení svých cílů vždy spokojeni, ale pokud bude tato nová Smlouva všemi ratifikována a bude-li fungovat, nebude se jednat o žádnou minismlouvu, nýbrž o smlouvu velice významnou. Toto je přinejmenším stanovisko, které bychom dnes měli přijmout. Musíme jí dát čas a zkoumat možnosti, které může mít, až vstoupí v platnost a bude použita při řešení výzev, které jsou před námi.

Padla zmínka o ratifikaci Smlouvy. Ta byla nutná, protože Španělsko bylo jednou ze zemí, která o Ústavní smlouvě uspořádala poradní referendum, a od té doby se opětovně projednává jako dokument s povahou smlouvy, v tom nejklasičtějším smyslu toho, co představuje evropský koncept.

Byl jsem dotázán – a nechci se vyhýbat žádným otázkám –, proč toto nepředložíme ke schválení v referendu. Jsou zde dva velice zjevné důvody: První důvod je, že Španělé prohlásili, že jsou pro Ústavní smlouvu. Smlouva, kterou jsme právě přijali a která čeká na ratifikaci, je již známá jako Lisabonská smlouva, a obsahuje mnoho aspektů dřívější Ústavní smlouvy. Druhým velmi důležitým důvodem je to, že u nás existuje široký konsensus s ratifikací této Smlouvy Parlamentem, jak mezi těmi z nás, kteří s touto Smlouvou souhlasí, tak i mezi nesouhlasícími menšinami.

Avšak musím se zmínit ještě o jedné věci, která je, myslím, pro budoucnost důležitá. Nevím, zda se nám toho někdy podaří dosáhnout, ale je to očividný problém Evropské unie: Máme nedokonalý systém ratifikace, o němž se nikdy do hloubky nediskutovalo. Podle mého názoru by ratifikace měla být všeobecná, provedená všemi státy, a pokud možno jednotným aktem a s použitím jednotného nástroje. V této chvíli je to zjevně obtížné, ale velice potřebné, a já doufám, že časem tento typ ratifikace budeme mít.

Někteří řečníci nanesli otázku – která existovala již od začátku, od založení Unie v jejím prvním složení jako Evropského společenství uhlí a oceli a poté jako Evropského hospodářského společenství – tedy otázku vztahu mezi Evropskou unií a jednotlivými národními státy. Tato otázka často zpochybňuje zdravý stav demokracie v Evropské unii, neboť mnoho rozhodnutí je logicky přijímáno mezivládního postupem.

Velice stručně nyní uvedu svůj názor na tuto otázku.

Zaprvé národní stát je formou politické organizace, která se z historického hlediska snaží sjednotit území, zefektivnit veřejnou činnost, a následně připravit cestu pro demokratické systémy. Splnil tudíž důležitý historický úkol.

Evropská unie je formou politické organizace opírající se o zkušenosti národního státu. Je to vyšší etapa národního státu. Národnímu státu nic ubírá, nýbrž spíše přidává, jemu i jeho tradičnímu uspořádání. Neboť, jak ukazují dějiny politického soužití, politické civilizace a politického společenství, sjednocovat obvykle znamená přidávat. Sjednocování a sdílení, především o to v Evropské unii jde. Neznamená to tedy jakkoli ochuzovat či oslabovat tradiční koncept národního státu. Vlastně čím silnější bude Evropská unie, tím silnější budou naše národní státy. To je můj názor.

To také znamená, že Evropská unie bude lépe fungovat prostřednictvím svých orgánů, které potřebují legitimitu a stálou legalizaci ze strany politiků a vlád těchto zemí… Naprosto odmítám jednu zvláštní teorii, s níž se v Evropské unii setkáváme, že totiž za mnoho problémů našeho hospodářství a soukromého a veřejného života je odpovědný Brusel. Tento postoj škodí integraci Evropské unie i našim občanům a ve většině případů je obvykle také nesprávný.

Domnívám se, že historie nám ukazuje a současnost nás učí, že sklon dávat vinu druhým za to, že jsme v něčem neuspěli, vyvolává mezi lidmi skličující náladu a negativní postoje.

Někteří řečníci mluvili o konkrétních cílech hezkými slovy. Souhlasím: žádné činy se neobejdou beze slov, a žádná slova bez činů ve smyslu politické akce. Proto se domnívám, že všechno, co představuje volbu pro budoucnost, musí mít prioritu, politickou prioritu, která je věrohodná a patrná v činech a v rozhodnutích. O prioritách se vedou diskuse. Shrnu tři, které se mi zdají být pro budoucnost Evropské unie nejdůležitější.

Dovolte mi prosím, abych konstatoval, že tyto priority nemají nic společného se smlouvami či s pravidly fungování ani se strukturami či s revizí právních předpisů ani s omezováním počtu právních předpisů ze strany Komise, což by však bylo velice příhodné. Týkají se politických cílů doby, ve které žijeme. Souhlasím s tím, který řekl, že Evropská unie je výsledkem vzájemného působení mnoha ideologických přesvědčení a mnoha hodnot. Nicméně Evropská unie může být regionální silou pomáhající světu orientovat se v hodnotách a činech, ale pouze pokud správně určí priority dějinné doby, ve které dnes na začátku 21. století žijeme.

První prioritou je podívat se, co Evropa umí, protože nejlepší zkušenosti tohoto kontinentu jsou neocenitelným zdrojem poučení. Hlavně díky vědě, tvořivosti a inovacím jsou naše ekonomiky silné a naše země sociálně integrované. Výzvou, kterou nyní předkládá věda a která je výzvou i příležitostí zároveň, je změna klimatu a zdroje energie. Musím upozornit na něco, co zaznělo v některém z příspěvků, neboť se o tom příliš neví a ve svém vystoupení jsem to vysvětlil ne zcela jasně. Je pravda, že Španělsko ani zdaleka neplní požadavky Kjótského protokolu. To je sice pravda, ale pravdou rovněž je, že v roce 2006, jinými slovy rok poté, co moje vláda nastoupila do funkce, se emise skleníkových plynů snížily o 4 %, i když ekonomika o 4 % vzrostla. Jsme tedy zapojeni do intenzivního procesu, který bude pokračovat zaprvé v oblasti alternativních a obnovitelných energií a zadruhé v oblasti energetické účinnosti a úspor.

Zhruba před 20 lety probíhala velká debata o tom, jak se dostat do čela Evropy v oblasti inovací – jsem si jist, že tento Parlament vedl tuto diskusi při nesčetných příležitostech –, a celá se točila kolem rozvoje nové ekonomiky, ekonomiky informačních technologií. Nyní tato nová ekonomika, která zajistí budoucnost tvořivého potenciálu, a tedy svou prosperitu, bude ekonomikou, která je schopna co nejrychleji snížit naši závislost na uhlí a zajistit alternativní zdroj energie se stoupající výkonností. Toto je podle mého názoru první výzva. Musím zdůraznit, že to není pouze výzva, ale také velká příležitost, protože zde leží velká část znalostí, které nám zaručí mnoho věcí, a také značná část potenciálních zdrojů pracovních míst a činností s vysokou přidanou hodnotou, a tedy s velkým sociálním potenciálem.

Zadruhé Evropa musí jít dopředu sociálně. Je pravda, že jít dopředu sociálně může Evropa jedině tehdy, když zároveň podnikneme rozhodné a rázné kroky v oblasti spolupráce a rozvojové pomoci, majíce na zřeteli africký kontinent, jihoamerický kontinent a část asijského kontinentu.

Z tohoto důvodu nevím, a promiňte mi prosím, že to říkám veřejně, co si lidé a vlády mnoha zemí v Africe asi myslí, když pozorují, jak Evropská unie někdy debatuje o hluboké krizi. Nevím, co si myslí. Jenom říkám, jak to vidím. Domnívám se, že naštěstí zejména zásluhou naší práce zaměřené na oblast demokracie, oblast inovací a jejich možností a na problematiku sociálního státu, který vznikl na tomto kontinentě, zásluhou těchto tří hodnot (práce, demokracie a sociálního státu) můžeme být kontinentem a Unií s nejlepší sociální ochranou a nejvyšší úrovní příjmu a sociálního zabezpečení.

Pro mě zůstává i nadále základním cílem zlepšení sociálního zajištění. Otevřená ekonomika a sociální stát se sociálními právy pro lidi nejsou neslučitelné. Vlastně se doplňují. Sociální politiky bohatství neničí. Mohou pomoci bohatství vytvářet, vytvářet podmínky k tomu, aby se prostřednictvím vzdělání s rovnými příležitostmi, sladěním rodinného a pracovního života, které vyžaduje sociální politiku, a prostřednictvím stability zaměstnání, která je nejlepším stimulem výkonnosti, každý mohl zapojit do plnění tohoto úkolu a pomáhat vytvářet bohatství. Sociální politiky vycházející z produktivity a s cíli orientovanými na lidi jsou možným modelem, který funguje. Samozřejmě že model, který může přinést největší změnu, je model úplné integrace a úplné rovnosti žen ve všech pracovních a sociálních sférách.

Španělsko se hodně změnilo, částečně díky demokracii v posledních 30 letech. Avšak to, co změnilo Španělsko nejvíce, bylo zapojení žen do pracovního, sociálního a občanského života země. Právě to nás změnilo nejvíce a změnilo nás to k lepšímu, nepochybně, protože to zahrnovalo hodnoty solidarity a pokroku. Chci vám připomenout, že moji vládu tvoří stejný počet mužů a žen; ze zde přítomných nikdo skutečně členem vlády není.

Nakonec se chci zmínit o našem třetím cíli, který společně s otázkou změny klimatu, rozšířením sociálního zabezpečení a potvrzením sociálních práv musí být rozvíjen jako obchodní značka Evropy. Umožnil nám dostat se tam, kde se teď nacházíme, a být příkladem pro další země. Tento třetí hlavní cíl má zajistit a posílit soužití velmi zvláštním způsobem, přičemž je třeba si uvědomit, že žijeme na kontinentě, kde v mnoha zemích došlo během posledních 20 až 30 let k nárůstu demografických změn.

Toto soužití znamená integraci a naprosté a úplné odmítnutí jakýchkoli známek rasismu a xenofobie. Právě tohle znamená soužití. Evropa se nesmí zpronevěřit ani jediné ze svých hodnot, a pokud v demokratické Evropě existuje jedna základní hodnota, pak je to respektování kulturní a náboženské rozmanitosti, a tedy důrazné odmítnutí všech známek xenofobie a rasismu. Zklamali bychom jako Evropané, kdybychom tomuto pokušení podlehli.

Toto soužití musí být provázeno velkou tolerancí. Rozšiřování individuálních a kolektivních práv není pouze nejlepším vyjádřením svobody, je to zároveň další hodnota, se kterou se podle mě Evropa musí ztotožnit. Neboť může existovat nějaká lepší svoboda než respektování náboženského, kulturního a politického přesvědčení každého jednotlivce a jejich sexuální orientace, když vytvářejí partnerství nebo uzavírají manželství? Jaký lepší výraz svobody existuje, než je tento?

Je-li Evropa unií demokratů, jak jsem předtím prohlásil, nemůže zde hrát roli pouze svoboda. V Evropě se jedná o svobodu a rovnost.

(Potlesk)

  Předsedající. − Velmi vám děkuji, pane ministerský předsedo. Hovořit už znovu nebudete, nicméně zde zůstanete a vyslechnete si další řečníky.

Brzy začíná zasedání předsednictva, takže bych vám chtěl, dříve než odejdu, poděkovat za vaši návštěvu a vaše vystoupení. Chtěl bych poděkovat vám a Španělsku – všem vládám, které se ve svobodném Španělsku zabývaly evropskými záležitostmi – za váš přínos Evropě. Na základě našich zkušeností za poslední dvě desetiletí jsme pevně přesvědčeni, že ať ve Španělsku vládne v budoucnu kdokoli, Španělsko vždy zůstane věrné svému evropskému poslání.

Dovolte mi, abych vám v tomto duchu ještě jednou vřele poděkoval za vaši dnešní návštěvu.

  Jacques Toubon (PPE-DE). – (FR) Pane ministerský předsedo, omezím své poznámky na otázku přistěhovalectví, hlavního tématu pro budoucnost Evropy, k níž jste předložil některé konsensuální návrhy.

Je pravda, že v tak obtížné oblasti nikdo nemůže udělovat lekce, ale je rovněž pravda, že nikdo nesmí mít pocit, že je vyloučen ze solidarity vyžadované ve sjednoceném prostoru. Průzkumy veřejného mínění ukazují, že některé země mají přístup spíše ekonomický a jiné spíše kulturní.

V zemích, které kladou hospodářské zájmy na první místo, je samozřejmě výhodné zajistit základní pracovní sílu úpravou zákonů, a proto vlády jednotlivých států přijímají občas regularizační opatření en masse, aniž by je příliš zajímaly obavy, které to vyvolává, i když ostatní členské státy se snaží migrační toky regulovat.

Mohli bychom uvést například akci vaší vlády s cílem regularizovat stovky tisíc nelegálních přistěhovalců. Francie tehdy vyjádřila své politování a nesouhlas. Náš prezident byl v tomto směru zcela otevřený. Žádná podobná akce se v budoucnu už nesmí opakovat. Tím spíše ne, že Španělsko oprávněně dostává prostředky EU na zvládání dramatických situací na svých afrických hranicích.

Skupina PPE je zastáncem politik založených na individuálním vyřizování žádostí o regulatizaci, a odmítá tedy uznat regularizace en masse, které pouze zvyšují obavy, jinak nic. Ve stejném duchu francouzské předsednictví navrhne pakt o evropském přistěhovalectví. Kromě toho, pane ministerský předsedo, v následujících letech Lisabonská smlouva poskytne prostředky pro jednotný postup a zdrží se provádění individualistických politik. Je to v dlouhodobém zájmu Evropské unie, Španělska a všech členských států.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN COCILOVO
Místopředseda

  Enrique Barón Crespo (PSE). – (ES) Pane předsedající, pane ministerský předsedo, pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, jménem španělských socialistů bych chtěl poděkovat panu ministerskému předsedovi za to, že sem dnes přišel.

Zaznělo, že jeho projev byl dokonalý. Bylo rovněž řečeno, že má velice ambiciózní program. Já bych chtěl panu ministerskému předsedovi především říci, že jeho přístup se osvědčil v praxi, jinými slovy, uvedl řadu ekonomických, politických a sociálních údajů, které nejenže ospravedlňují proevropanství obecně, ale i ve skutečnosti. Nyní mi prosím dovolte, abych se vrátil k něčemu, co zde bylo řečeno. Byla zmíněna otázka masových regularizací. V tuto chvíli Francie a Německo kopírují systém regularizace

(Potlesk)

přijatý Španělskem, které zahrnuje individuální regularizaci a účast zaměstnavatelů a odborů. Prosím řekněte panu Toubonovi, co se děje ve vaší zemi.

Zadruhé, pane předsedající, chci osobně poděkovat panu ministerskému předsedovi za to, že se zmínil o některých dlouholetých pracovnících a o naší práci, kterou zde řadu let vykonáváme. Chci v tomto směru uvést jednu věc: kromě toho, co jsme získali – a je jen správné pociťovat vděčnost –, určitými prvky jsme také přispěli. Lidová a sociální Evropa, soudržnost a Listina základních práv nejsou autorským právem Španělska, ale byly Španělskem silně ovlivněny a na to můžeme být právem hrdi.

Co se týče ratifikace, souhlasím s tím, co prohlásil pan ministerský předseda. Zarážející je, že lidé, kteří ve své zemi neudělali nic a kteří neudělali jediný krok směrem k ratifikaci Ústavy nebo ke schválení Smlouvy, se pokoušejí poučovat ty, kteří dělali práci za ně.

(Potlesk)

Musím teď říci jednu velmi zvláštní věc. V uvedeném procesu ratifikace je nutno vyžadovat solidaritu a vzájemnou loajalitu; není správné, že někteří dělají svoji práci, zatímco druzí se pokoušejí znovu vyjednávat. To musí v Evropě jednou provždy skončit.

Na závěr, pane předsedající, pan Mayor Oreja se přeřekl, neboť znovuzvolil pana Zapateru ministerským předsedou několik měsíců před volbami. Pan Zapatero je v současné chvíli pouze kandidátem na ministerského předsedu. Bylo by opravdu zajímavé, kdyby vzhledem k volbám příštího předsedy Komise politické skupiny počínaje skupinou PPE-DE poslaly kandidátovi kopii projevu pana Zapatera.

(Potlesk)

  Ignasi Guardans Cambó (ALDE). – (ES) Pane ministerský předsedo, vítám vás u nás v Parlamentu.

Ve Španělsku naštěstí zapálenost pro evropský projekt sjednotila většinu politických sil, včetně těch v Katalánsku. Tato jednota, která začala v roce 1986, pokračovala s eurem a zopakovala se v debatě o Evropské ústavě. To umožnilo předchozím vládám a také naší vlastní vládě vést kampaň za politickou a ambiciózní Evropu. Váš dnešní projev potvrzuje stejný zápal a k tomu vám blahopřeji.

Avšak vaše odpovědnost, pane ministerský předsedo, nekončí nadšenými projevy plnými evropského zanícení. Evropa potřebuje vůdce oddané jejímu projektu ve své každodenní politické činnosti a nejen při slavnostních a oficiálních příležitostech. Tuto oddanost v některých krocích vaší vlády nevidíme vždy každý den, což nevyhnutelně vede k bezvýsledným konfrontacím s Evropskou komisí. Tuto oddanost rovněž nevidíme u těch lidí, kteří zřejmě čekají, až druzí převezmou iniciativu, než sami rozhodnou.

V každém případě je načase, aby političtí vůdci vytvořili Evropu, která dává svým lidem naději v tento společný projekt. Neboť Evropa je totiž, pane Zapatero, víc než pouhý souhrn domácích úspěchů svých vlád včetně případných vašich úspěchů.

Přijetí Lisabonské smlouvy bude znamenat konec jedné etapy, ale práce teď teprve začne. Nastane čas dál budovat prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; čas vypracovat skutečnou evropskou přistěhovaleckou politiku; čas zvýšit konkurenceschopnost našich podniků a možnosti sociálního zajištění našich občanů, a také čas pozvednout hlas Evropy ve světě a zlepšit vztahy s našimi sousedy, včetně zemí ve Středomoří, kde Španělsko může hodně pomoci.

Proto má Španělsko, aniž by ustoupilo ze své mimořádně vysoké národní a jazykové rozmanitosti nebo ji přestalo odrážet, při uskutečňování tohoto velkého společného ideálu hodně co nabídnout a vy, pokud vám volební urny vrátí důvěru, se budete muset buď sám, nebo společně s dalšími, bezpodmínečně osobně zavázat, že těchto cílů dosáhnete.

  Guntars Krasts (UEN). – (LV) Děkuji vám, pane předsedající, pane ministerský předsedo, Lisabonská smlouva přijatá v prosinci vytvoří nejen institucionální předpoklady pro budoucnost Evropy. V souvislosti s výsledky z Lisabonu existují podle mého názoru tři odhady, na nichž se shodnou všichni, kterým na budoucnosti Evropy záleží – jak ti, kteří výsledky dosažené v Lisabonu vítají, tak i ti, kteří tuto Smlouvu odmítají. Od dohody v Lisabonu jsou důvody k určitému optimismu, pokud jde o budoucnost Evropské unie, zaprvé je to schopnost členských států dohodnout se; zadruhé opatrný postoj k hodnocení dosažené dohody, neboť skutečný dopad Smlouvy v této oblasti bude možné posoudit teprve tehdy, až bude několik let v platnosti; třetím důvodem je negativní hodnocení skutečnosti, že po vyhlášení výsledků referend v Nizozemsku a Francii se Ústavní smlouva stala Smlouvou částečně proto, že nebylo nasloucháno veřejnému mínění. Paradoxem však je, že jedním ze základních úkolů Ústavní smlouvy bylo přispět k tomu, aby byla srozumitelnější a přijatelná pro evropskou společnost. Jako poslanec Evropského konventu protestuji proti tomu, aby se pro novou smlouvu používalo slovo „ústava“ a jeho duch. Výsledek z Lisabonu jde v duchu přístupu, který schvaluji, ale nemyslím si, že důvody ke změně poslouží budoucnosti Evropy. Děkuji vám.

  David Hammerstein (Verts/ALE). – (ES) Pane Zapatero, mám obrovskou radost, že jste dnes tady přítomen a že jste položil takový důraz na důležitost výzvy v otázce změny klimatu a také na nutnost přejít už k činům. Vítejte do klubu.

Slova musí být zároveň provázena jasnými politickými rozhodnutími a nelze popřít, že pokud jde o změnu klimatu, Španělsko stále zůstává černou ovcí a čísla jeho statistik značně zaostávají za kjótskými cíli. To si žádá důraznou odpověď v oblasti obnovitelných energií; potřebujeme politiku a daně. Velkou radost mi udělal návrh, byť poněkud ošidný, aby se k ceně benzinu připočítával jeden cent. Současně bych si přál, aby Španělsko předložilo návrh na celoevropskou ekologickou daň, která by byla určena na zvládání laviny zahraničních výrobků a dovozů neekologických výrobků.

Moc by nás potěšilo, kdyby byly zrušeny rozsáhlé uhelné dotace na úrovni Evropy i na úrovni Španělska, kdyby daňová opatření na snížení závratné energetické spotřeby Španělska mohla být brána vážně a kdyby investice do infrastruktury byly přesměrovány do železniční dopravy a jiných forem veřejné dopravy, a nikoli do silnic.

A teď v optimističtějším duchu, chtěl bych vám co nejupřímněji poblahopřát k tomu, že se Španělsko zřeklo jaderné energie. Toto postupné zříkání se je velmi důležité a rád bych požádal další evropské vedoucí představitele, aby to vzali na vědomí, neboť jaderná energie je velice drahá, velice nebezpečná, její zařízení se velice pomalu budují a není řešením změny klimatu.

  Willy Meyer Pleite (GUE/NGL). – (ES) Vítám vás, pane ministerský předsedo. Vy víte, že patřím k jedné z těch menšin, které by si přály, aby Lisabonská smlouva byla předložena ke schválení referendu i ve Španělsku a ve všech členských státech.

Poslouchal jsem vás pozorně a pořád ještě máte čas, abyste se v tomto směru chopil iniciativy. Stále ještě je čas, aby Evropa v jeden den uspořádala referendum ve všech členských státech a vzala tak v úvahu jeden základní prvek našich dějin: tedy lidi. Naše stanovisko není pouze na efekt; je hluboce demokratické v tom smyslu, že nemůžeme budovat evropský projekt nebo dokončit jeho budování bez přímé účasti lidí.

Mám za to, že příliš hýříte optimismem, když prohlašujete, že jsme završili budování naší sociální Evropy. V této sněmovně musíme velmi často spoluvytvářet zákony přímo útočící na evropský sociální stát, co se týče práce a jistoty pracovního místa. V současné době stále probíhá debata o flexikuritě. Domnívám se proto, že brzy nás čeká debata o upevnění tohoto sociálního státu.

Pane ministerský předsedo, zakončím s žádostí. Vrcholná schůzka EU-Afrika se bezprostředně blíží. Nezapomínejte prosím na okupovaná území Západní Sahary. Španělsko a Evropská unie nesou za tuto oblast hlavní odpovědnost. Rada bezpečnosti Organizace spojených národů požaduje právo na sebeurčení a je na nás, členech Evropské unie, abychom tomuto požadavku dali obsah, a pokud možno ho naplnili na vrcholné schůzce EU-Afrika.

  Irena Belohorská (NI). – (SK) Pane ministerský předsedo, vy jste projevil úctu tomuto Parlamentu a já bych chtěla projevit svou úctu vám a vaším prostřednictvím Španělsku. Budoucnost Evropy znamená pro Evropský parlament obrovský úkol. V rámci přijímání zákonů je systém spolurozhodování rozšířen na 68 oblastí. Jedná se o energetiku, změnu klimatu, strukturální fondy, spolupráci v oblasti trestního práva, duševní vlastnictví atd. Evropský parlament se stává spolutvůrcem 95 % evropských právních předpisů. Parlament bude tedy spolurozhodovat o dvojnásobném množství právních předpisů, než je tomu dnes. Navíc Evropský parlament bude volit předsedu Evropské komise, který bude muset Evropskému parlamentu podávat zprávy o všech svých jednáních v Evropské radě.

V roce 2009 bude tedy Evropský parlament nejsilnějším parlamentem od svého prvního zasedání v roce 1968. Bude rovnocenným partnerem ostatních evropských institucí. Proto bude naší povinností zvýšit účast ve volbách do tohoto silného orgánu v roce 2009. V posledních volbách do Evropského parlamentu byla volební účast vůbec nejnižší ze všech. Zúčastnilo se jen 47 % voličů a na Slovensku, které zde zastupuji, byla účast pouhých 11 %. Čeká nás hodně práce.

  Manfred Weber (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane pane ministerský předsedo, vážení kolegové, dámy a pánové, vlastně jsem chtěl poblahopřát panu Schulzovi. Svou mdlou – ne-li přímo prostoduchou – polemikou namířenou na skupinu PPE-DE si vysloužil patřičné ocenění od svých socialistických přátel. Vzápětí poté, co domluvil, bylo na straně socialistů stejně tolik prázdných míst jako tamhle. Ačkoli to svádí ke konstatování, že socialisté svým velkým vůdcům pouze naslouchají, ale nemají zájem s nimi diskutovat, zdržím se toho, neboť se předpokládá, že se k sobě budeme chovat s úctou. Myslím si, že ze strany pana Schulze by měla přijít omluva.

Dovolte mi, abych do této rozpravy vnesl trochu vzruchu a zeptal se vás, jaké poučení jsme si dnes skutečně odnesli? Ano, dozvěděli jsme se, že Španělé jsou evropským národem. Myslím, že se nemýlím, řeknu-li, že stejným národem byli, když k nám hovořil pan ministerský předseda Aznar. Nicméně jsme také vyslechli projev o domácí politice se zřetelem na volby.

Nemyslím si, že je úkolem Evropského parlamentu toto sledovat. Angela Merkelová a prezident Sarkozy zde rovněž byli a domácími záležitostmi se nezabývali, hovořili o Evropě. Tyto rozpravy mají určitý smysl pouze tehdy, zaměříme-li se konkrétní věci. V tomto ohledu má můj kolega pan Dupont samozřejmě zcela pravdu. To, že Španělsko zlegalizovalo pobyt 700 000 přistěhovalců, minulý týden jednoznačně odsoudil prezident Sarkozy zde v Evropském parlamentu. Bylo by zajímavé dozvědět se, proč tato otázka zjevně vyvolává spory v Evropské radě. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak doopravdy řešíme otázku přistěhovalectví. Víme, že dochází k masové nelegální migraci a víme, že na stole leží jasné evropské směrnice stanovující pravidla a postupy pro navracení nelegálních přistěhovalců. Tyto směrnice jsou blokovány v Evropské radě a nehýbají se kupředu.

Nedokážu pochopit, jak vysvětlovat našim občanům, z jakého důvodu zde ve sněmovně hovoříme o velkých a vznešených hodnotách Evropy, když v každodenní činnosti Evropské rady – jejímž jste také členem, pane ministerský předsedo – pokrok ustrnul, bohužel.

Můj vzkaz zní: Evropské proslovy jsou důležité a diskuse o evropských základních hodnotách jsou důležité, ale prioritou musí být evropské skutky.

  Bernard Poignant (PSE). – (FR) Pane ministerský předsedo, mluvíme-li o budoucnosti Evropy, minulost není nikdy příliš daleko. Naši spoluobčané to měli docela jasné, když tam byla Berlínská zeď. Věděli jsme, odkud hrozí nebezpečí, protože mělo místo a tvář. Byli jsme předvojem svobody, dokonce hned vedle generála Franca, a o hranicích stejně nebylo zapotřebí mluvit, protože byly vytyčeny železnou oponou. Ta Evropu pěkně rozdělila a to byl její konec.

V dnešní době mám pocit, že budoucnost Evropy spočívá v její zeměpisné poloze. Stačí se jen podívat kolem sebe. Jsme přímo u světového bojiště, od Gazy po Kábul. Potřebují tam trochu evropského ducha smíření. Nacházíme se rovněž v těsné blízkosti pásma hladu, území světových pandemií, Afriky, o níž jste se také zmínil. K určitému sdílení tam musí dojít, neboť právě zde můžeme kontrolovat migrační toky.

Zároveň se nacházíme v těsné blízkosti regionu, který v posledních letech vykazuje známky náboženského fanatismu. Nemyslím tím samozřejmě každého. Tady musíme současně vyzývat k dialogu jednotlivých kultur, nikoli kulturních šoků. Zároveň se nacházíme v těsné blízkosti ložisek ropy a plynu. Potřebujeme je. To znamená, že část naší budoucnosti závisí na zabezpečení dodávek a energetické nezávislosti.

To je několik vysvětlení, které jsme mohli poskytnout našim spoluobčanům, kteří zde trochu ztrácejí orientaci. Moderní Evropa se nachází mezi státy uprostřed kontinentu. Žádné říše tady už nejsou. Jednu jste měli a my také. Jen tu a tam z nich ještě něco zbylo. Neexistují už žádné bloky. Evropa musí nabrat nový směr. Toho nelze dosáhnout pouhým přidáním směrnic. Je nutné nastínit nějaký širší výhled s cílem přebudovat nebo se pokusit přebudovat určitý evropský sen. To je moje částečná vize budoucnosti Evropy.

Na závěr mi dovolte, pane ministerský předsedo, abych vás poprosil o shovívavost, neboť příští rok uplyne 200 let od španělského tažení Napoleona I. Vzhledem k tomu, že se známe a že v příštím roce bude francouzské předsednictví, buďte k nám prosím shovívavý.

  Andrew Duff (ALDE). – Pane předsedající, chtěl bych poděkovat panu ministerskému předsedovi za osvěžující příspěvek. Byl bych velice rád, kdyby si našel čas a přijel do Londýna, aby to zopakoval Gordonu Brownovi, svému stranickému kolegovi, sociálně demokratickému ministerskému předsedovi, včetně pasáží o důležitosti sociálního rozměru jednotného trhu a významu solidarity a soudržnosti Evropské unie, která čelí globálním výzvám.

Za čtrnáct dnů se pan ministerský předseda zúčastní prosincového zasedání Evropské rady a bude debatovat s prezidentem Sarkozym o návrhu na vytvoření tzv. výboru moudrých. Byl bych velmi rád, kdyby panu prezidentu Sarkozymu vzkázal, že bychom neměli mařit naděje na ratifikaci Smlouvy opětovným zahájením sporů o procedurách a vyváženosti moci. Mohl by mu laskavě také sdělit, že není rozumné pokoušet se vymezovat geografické hranice Evropy. Proces rozšíření je v Evropě pevně stanoven. Evropa najde svou konečnou podobu až poté, co evropské země nacházející se doposud mimo Unii už nebudou chtít se k nám připojit.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN SIWIEC
Místopředseda

  Mirosław Mariusz Piotrowski (UEN). – (PL) Pane předsedající, z geografického hlediska byla Evropa jasně vymezena a její hranice stanoveny. V politickém kontextu se však výraz Evropa stal synonymem rozšiřující se Evropské unie. Na jedné straně ne všechny evropské země patří k této organizaci, na druhé straně většina poslanců Evropského parlamentu přesto naléhá na přijetí mimoevropských zemí, například Turecka.

Debatujeme-li o budoucnosti Evropy, je důležité uvědomit si její kořeny a základní hodnoty. Existují tisíce dokumentů, které se zmiňují o evropských hodnotách. Tyto hodnoty však nejsou vždy jasně definovány, například ani v Listině základních práv, o níž se dnes vede rozprava. Konec konců evropské hodnoty jsou křesťanské a ony základní hodnoty byly definovány kdysi dávno. Vytrvalá snaha definovat to, co je zjevné, vede ke zkreslení proporcí. Hodnoty ovlivňují také schopnost reagovat na skutečné problémy starého kontinentu, jako je znepokojivé stárnutí evropského obyvatelstva, přistěhovalectví, ostrá konkurence ze strany asijských zemí, terorismus, epidemie, nové nemoci a také energetická bezpečnost.

  Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Pane ministerský předsedo, je na místě, abychom po znepokojujícím období nejistoty uznali, že jste jedním z vedoucích představitelů, kteří znovu oživili vzájemnou euro-atlantickou vazbu, a k tomu vám musím poblahopřát.

Avšak ti z nás, kteří se považují za silně proevropské, s lítostí sledují, že tato transatlantická vazba je stále příliš zatěžována dvojí přítěží, která ji už jednou potopila: příliš mnoho merkantilismu a příliš mnoho mezivládního přístupu. Rovněž pozorujeme, že ačkoliv loď pluje dobře, nabraný směr – neboli nastavený kurs, v námořní terminologii – určuje kompas paní Merkelové a pana Sarkozyho, což stáčí člun jasně směrem ke konzervativní pravici.

Otázka zní: Jaký prostor k manévrování máte, pane ministerský předsedo, abyste narovnal loď a změnil kurs? Jak myslíte, že přesvědčíte ty, kteří se navzdory svému proevropanství bojí nastoupit na evropskou loď, protože ji nevnímají jako bezpečnou nebo nevědí, kam má namířeno, nebo protože nevidí ani sociální Evropu, ani ekologicky udržitelnou Evropu, ani mezinárodně odpovědnou Evropu, ani transparentní, demokratickou a lidovou Evropu, o níž tak často hovoříme? Myslíte si, že můžete řídit skok z tržní Evropy do Evropy politické? Jak?

A jelikož jste této sněmovně vyslovil tolik poděkování, nemyslíte si, že je načase, aby se tento Parlament stal hlavním evropským zákonodárcem?

Mimochodem, když už jsme u tohoto tématu, a ve světle nových informací o používání španělských základen pro transport vězňů na Guantánamo, nemá vláda v úmyslu, prostřednictvím Rady bezpečnosti OSN, přezkoumat své vztahy s USA?

Říkám to proto, pane ministerský předsedo, že tohle všechno se týká Evropy, zejména evropské důvěryhodnosti.

  Sylvia-Yvonne Kaufmann (GUE/NGL). – (DE) Pane předsedající, pane ministerský předsedo, zítra bude Parlament rozhodovat o tom, zda Listina základních práv bude v budoucnu právně závazná. Pro mě jako pro členku Konventu, zřízeného za účelem vypracování návrhu Listiny základních práv, to bude velice důležité hlasování, nejen proto, že jsem měla tu čest podílet se na nejmodernějším evropském dokumentu, který se zabývá lidskými právy, a nejen proto, že jsem – jako mnoho dalších – sedm let usilovně prosazovala právní závaznost tohoto dokumentu.

Listina základních práv je založena na nedělitelnosti občanských, politických a sociálních práv. Pro mě jako pro levicovou poslankyni toho Parlamentu, pocházející z Berlína a až do mírové revoluce v roce 1989 žijící v NDR, to má zásadní význam. Pro mě je hlasité „Ano“ Listině logickým vyústěním našeho kritického hodnocení naší vlastní historie: hodnocení, které bylo nutné a které se soustředilo na masivní porušování základních a lidských práv v době „reálně existujícího socialismu“.

Vaše země, pane ministerský předsedo, hraje důležitou úlohu v EU. Svým hlasováním „Ano“ v referendu o tehdejší Ústavní smlouvě občané Španělska zásadně přispěli k tomu, že Listina nebyla odložena ad acta. Na tomto úspěchu můžete a měli byste stavět. Do Evropy všichni vkládají velká očekávání. Doufají, že Evropa vyřeší jejich každodenní potřeby a obavy. Chtějí, aby Evropa naplno fungovala – a nejen aby si jen tak broukala, jak prohlásil Jean-Claude Juncker – a vytvořila tak Evropu pracujících, Evropu, která je založená na opravdové solidaritě. Proto je zapotřebí vést v Evropské unii mohutnou kampaň proti sociálnímu a mzdovému dumpingu. Všem minimální mzdy, které zajistí lidem obživu: To je to, co potřebujeme. Sociální otázka je pro budoucnost Evropy vskutku klíčová!

  Roger Helmer (NI). – Pane předsedo, pane ministerský předsedo, Lisabonská smlouva, či spíše přejmenovaná ústava, je vaším pohledem na budoucnost Evropy. A byla to právě Ústava, kterou přesvědčivě odmítli francouzští a nizozemští voliči v roce 2005 a kterou se nyní snažíme prosadit bez souhlasu lidí.

Průzkum veřejného mínění ve 27 členských státech ukazuje, že většina občanů požaduje uspořádat o Smlouvě referendum. Ve Spojeném království si referendum přeje 80 % občanů a dvě třetiny by hlasovaly „ne“, avšak naše vláda nám hlasování odpírá, ačkoli se k němu slavnostně zavázala ve svém volebním prohlášení.

Pane ministerský předsedo, hovoříte o Evropě demokratické, ale Evropa pošlapává veřejné mínění. Pohrdání, které projevujeme vůči veřejnému mínění, je výsměchem našemu nároku být „unií hodnot“. Znovu a znovu mi moji voliči připomínají, že v roce 1975 hlasovali pro zónu volného obchodu, nikoli pro politickou unii. Je načase odstranit nadnárodní politické struktury EU a vrátit se k prostému obchodnímu seskupení, které bylo Britům slíbeno v roce 1972.

  Marianne Thyssen (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, skutečnost, že na našem dnešním zasedání vítáme španělského ministerského předsedu, by mohla vyvolat mylný dojem, že se stále nacházíme v období reflexe o Ústavě, neboť tato řada diskusí s ministerskými předsedy byla připravena za tímto účelem. Naštěstí je však toto období již za námi a mezitím jsme se dohodli na dobré Reformní smlouvě. Samozřejmě jste tady, pane ministerský předsedo, vítán, protože teď je důležité hovořit o budoucnosti Evropy. Dnes více než kdy předtím, neboť Smlouva neznamená konec, nýbrž nový začátek.

A není to jen pouhý začátek, je to nástroj, který musíme účinným způsobem používat a který nám nabízí perspektivu lepší správy, více demokracie, uplatnění hodnot, jako je svoboda, bezpečnost, prosperita a další růst naší sociálně tržní ekonomiky v otevřeném a globalizovaném světě. Věřte mi, pane ministerský předsedo, dámy a pánové, že to jsou stejné cíle, jaké mají mnozí Belgičané, kteří si přejí státní reformu. Ačkoli se jedná o pouhou náhodu, smyslem tohoto nástroje je naplňovat cíle, které tady sdílíme s tolika lidmi.

  Adrian Severin (PSE). – Pane předsedající, chtěl bych vyjádřit obdiv panu ministerskému předsedovi, neboť je jedním z těch nemnoha ministerských předsedů, kteří hovoří stejným jazykem zde v Bruselu jako ve svém hlavním městě. Rád bych mu vyjádřil obdiv také za to, že je jedním z mála ministerských předsedů, kteří neskrývají, čím Evropa je a čím by měla být pro jejich vlastní občany. Jeho lidé ho proto podporují, aby zaznělo ono důležité „Ano“ Evropské ústavě.

Chtěl bych rovněž využít této příležitosti a blahopřát panu ministerskému předsedovi, že pro Španělsko znovu získal náležitou míru zastoupení v této sněmovně, v tomto Parlamentu, s platností od roku 2009.

Myslím, že je nám jasné, co Španělsko vzkazuje, a my toto poselství sdílíme: Buď bude Evropa sociální, nebo nebude; buď bude Evropa globálním hráčem, nebo nebude; buď bude Evropa schopná spojit solidaritu se subsidiaritou, nebo se jí to nepodaří; buď bude Evropa schopná nabídnout model udržitelného růstu, nebo se bude pomalu vytrácet; buď bude Evropa schopná nabídnout řešení v zájmu sociálního začlenění, rovnosti pohlaví a posílení postavení občanů, nebo se rozpadne; buď Evropa dokáže spojit multikulturalismus s občanskou soudržností, volnou soutěž se štědrostí, výkonnost se spravedlností a flexibilitu s jistotou, nebo přestane mít smysl.

Sdílím zároveň stanovisko pana ministerského předsedy, že bezpečnost je nedělitelná a měla by být individuální, sociální, vnitrostátní a mezinárodní pro všechny. Sdílím také jeho názor na přistěhovalectví. Ano, správnou odpovědí na výzvy v otázce přistěhovalectví je integrace, a nikoli vyhoštění; integrace, a nikoli vytlačování na okraj společnosti. Správná odpověď by měla být zaměřena na odstraňování příčin, nikoli příznaků.

Velmi dobře chápu, proč pan ministerský předseda nepotřebuje pro novou Smlouvu nové referendum. Má totiž „maxi-mandát“, a proto může souhlasit s mini-smlouvou. Tuto smlouvu musíme urychleně ratifikovat a poté se znovu vydat na cestu směrem k více integrované Evropě.

(Potlesk)

  Bogdan Pęk (UEN). – (PL) Pane předsedající, jak jsem sledoval tuto rozpravu, nabyl jsem dojmu, že všechno je dobré a bude ještě lepší, i když je to ve skutečnosti již tak dobré, že by to sotva mohlo být lepší. Existuje však řada problémů, o nichž významní čelní představitelé mluví jako o jediném, ale zřejmě se mýlí.

Čelíme novému kvazináboženství, a to tzv. skleníkovému efektu. Skleníkový efekt je představován takovým způsobem, aby to vyústilo v požadavek na maximální snížení emisí. Evropské země jsou proto nuceny soutěžit se zeměmi, které nemají tak přísné plány snižování emisí. Prozatím všichni seriózní vědci jsou v současné době toho názoru, že skleníkový efekt je přirozený jev, který se cyklicky opakuje, a že celkovým úsilím lidstva (lze dosáhnout rozdílu) může rozdíl činit nanejvýš jen několik procent.

Dámy a pánové, vyzývám vás, abyste se neoddávali planým nadějím. Místo toho prosím začněte vymýšlet rozumnou energetickou politiku, jelikož ropa nyní stojí 100 USD a někteří se domnívají, že brzy bude ještě dražší. Nabízejí se otázky: Proč tomu tak je a kdo z této situace těží?

  Gerardo Galeote (PPE-DE). – (ES) Pane ministerský předsedo, musím opakovat slova, kterými vás přivítali všichni kolegové z mé skupiny a která byla vyjádřením úcty a parlamentní zdvořilosti, tu ovšem silně postrádám ve vyjádřeních skupiny PSE.

Pane ministerský předsedo, my španělští poslanci bychom měli být polichoceni, neboť jste sem zavítal dnes, před oznámením výsledku zasedání Rady v Lisabonu španělskému parlamentu, nepochybně jste to předem plánoval, než bude španělský parlament rozpuštěn, protože jak určitě souhlasíte, Španělé si zaslouží vysvětlení vzhledem k tomu, že, jak jste uvedl, byli první, kdo uspořádal referendum o Ústavě, která stále ještě není schválena.

Pane ministerský předsedo, proevropský zápal ve vašem projevu plně sdílí velká většina této sněmovny. Proto bych si představoval, že nyní z Evropy a směrem ke Španělsku, jak jste řekl, budete sdílet naše znepokojení nad tím, že Španělsko je nejhorší v Evropě, pokud jde o míru provádění směrnic Společenství do vnitrostátních právních předpisů, a je na prvním místě, pokud jde o soudní řízení vedená za porušení právních předpisů EU. Stejně tak musím říci, že vaše závazky v otázce životního prostředí, které jste zde dnes přijali – a které si zaslouží pouze chválu –. jsou v příkrém v rozporu s tvrdou realitou faktů, protože právě dnes jsme se dozvěděli o zprávě Evropské komise, která uvádí, že naše země nejméně naplňuje cíle stanovené v Kjótském protokolu.

Pane ministerský předsedo, nemohu vám přát štěstí ve volbách v březnu příštího roku. Pravda je, že váš projev byl spíše propagačním vystoupením než čímkoli jiným, ale chci, a to je podstatou celé věci, abyste se všemožně zasadil o znovunastolení názorové shody mezi španělskými politickými silami v evropských orgánech, která se vytratila, pane ministře, nikoli na základě iniciativ, které přišly z této strany...

(Předsedající řečníka přerušil)

  José Luis Rodríguez Zapatero, předseda španělské vlády. − (ES) Pane předsedající, velmi stručně se ve dvou bodech vyjádřím k otázkám, které byly zmiňovány nejvytrvaleji: politika v oblasti přistěhovalectví a regularizace situace přistěhovalců ve Španělsku.

Jsem pro společnou politiku Evropské unie v oblasti přistěhovalectví zahrnující řízení hranic, integraci a statut pro její společnou regulaci. K tomu máme ještě daleko, ale dva poslance, kteří tuto problematiku nadnesli, mohu ujistit o jednom: Když jsem se stal ministerským předsedou, zjistil jsem, že je u nás 700 000 nelegálních zahraničních pracovníků, kteří jsou vykořisťováni, neplatí žádné daně ani příspěvky sociálního pojištění a pracují v neformální nebo nelegální ekonomice.

Naše evropské hodnoty jsou práva, zákonnost, transparentnost a právní stát. Budu se proto vždy snažit o to, aby v mé zemi nikdo nepracoval nelegálně, nikdo nebyl vykořisťován, nikomu nebyla upírána jeho práva a nikdo se nemohl vyhýbat povinnosti podílet na nákladech a závazcích, které na sebe bere demokratická země. Nikdy.

(Potlesk)

Nevím, kolik lidí z těch 700 000 k nám přišlo přes Francii. Nevím. Vím však, že Francie a Španělsko, po dlouhém dialogu vzhledem k rozdílným názorům, nyní sdílejí společnou metodiku a společný politický přístup. Totéž platí o německé vládě. Zkušenosti a okolnosti jednotlivých zemí jsou velice rozdílné vzhledem k tomu, že chybí politika pro oblast přistěhovalectví. Tam, kde tato společná politika chybí, máme sklon vinit z našich problémů Francii nebo z problémů Francie obviňovat Španělsko, nebo z problémů Německa Itálii nebo z problémů Itálie Německo. To nemá vůbec žádný smysl a zároveň to poškozuje evropský projekt.

Budeme-li mít politiku pro společné vnější hranice, které jsou řízeny všemi společně, a politiku pro integraci a společný statut, nebudeme v pokušení kritizovat zemi, která řeší problém 700 000 nelegálně pracujících lidí a chce jejich pobyt zlegalizovat.

Pokud jde o změnu klimatu, víc zdůraznit už to nemohu, ale zároveň nechci poukazovat na nějakou jednotlivou vládu v minulosti, protože v mé zemi odjakživa existovaly vlády různobarevné... Není pochyb, že ve Španělsku došlo k  obrovskému hospodářskému růstu. Vím jen jednu věc, že vláda, které předsedám, je jediná, která zastavila růst emisí skleníkových plynů – a to v roce 2006 – a jediná, která je začala snižovat a zároveň zvýšila hospodářský růst o 4 %. Rok 2006 byl současně prvním rokem, kdy se ve Španělsku snížila primární spotřeba elektrické energie. V této oblasti máme velké odhodlání, stejně jako v jiných oblastech politické akce, kde jsme neváhali schválit rozsáhlé zákony týkající se práv nebo přijmout účinná rozhodnutí v oblasti zahraniční politiky, když jsme nesouhlasili s některými kroky. Na mezinárodní aréně nepolevíme v pevném odhodlání při řešení velké výzvy a velké příležitosti, jak jsem to nazval. Mohu vás ujistit, že Španělsko není a v příštích několika letech určitě nebude tím nejhorším, neboť vynaložíme obrovské celonárodní úsilí, abychom prudce snížili emise skleníkových plynů, investovali do alternativních obnovitelných energií a prováděli politiku energetické účinnosti a úspor.

Na závěr ještě jednou opakuji, že jsem hluboce vděčný Evropskému parlamentu. Zažívám zde pocit spokojenosti a evropanství, hlubokého evropanství, a až tento společný orgán Evropanů opustím, budu toto evropanství pociťovat ještě hlouběji. Byl bych velice rád, kdybych sem mohl zavítat dříve.

(Potlesk)

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Katalin Lévai (PSE), písemně. – (HU) Pane předsedající, hospodářský vývoj a vytváření pracovních míst jsou v dnešní Evropě základními požadavky. Pokroku musí být dosaženo v oblasti tvorby pracovních míst na základě hospodářského vývoje a to vyžaduje plánování na delší dobu než na 1–2 roky a pružnější používání fondů solidarity.

Musíme čelit hrozbě změny klimatu a musíme zajistit bezpečné udržitelné dodávky energie. Ochrana životního prostředí a zavádění ekologických technologií jsou nyní globálními otázkami, které ovlivňují celou společnost.

Po přijetí lisabonské strategie a po její úpravě, bude-li to nutné, se z Unie musí stát oblast prosperity, solidarity, bezpečnosti a svobody, usilující o nová partnerství s celým světem, ale zejména se svými bezprostředními sousedy, Asií a Afrikou.

Evropa musí hrát v globalizaci vedoucí úlohu! K tomu je důležité budovat společnost založenou na znalostech, kde prostřednictvím vzdělávání a odborné přípravy mohou občané získat flexibilní, přenosné znalosti, které mohou uplatnit ve svém každodenním životě. Celoživotní vzdělávání je základem pracovní mobility. V oblasti zaměstnanosti musíme dosáhnout úplné rovnosti příležitostí, bojovat proti sociálnímu vyloučení, podporovat ty, kteří zaostávají nebo se nacházejí ve znevýhodněné situaci, a ty, kteří byli vytlačeni na okraj společnosti. Velkou pozornost je nutno věnovat zejména středním podnikům, které se mohou stát symbolem společnosti blahobytu a odpovídající míry zaměstnanosti.

Výroba energie musí stát na pevných základech, je nutné snížit spotřebu a zamezit plýtvání zavedením energeticky úsporných technologií. Je zapotřebí zvýšit podíl zdrojů alternativní energie a současně omezit používání fosilních paliv.

17. Dohody o hospodářském partnerství (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise k dohodám o hospodářském partnerství.

  Ján Figeľ, člen Komise. − Pane předsedající, vítám tuto příležitost, abych vysvětlil, jak pokročila naše jednání o dohodě o hospodářském partnerství (EPA). S potěšením beru na vědomí, že strategie, kterou navrhla Komise ve svém sdělení z 23. října, byla minulý týden schválena Radou. Jak minulý týden oznámil komisař Mandelson parlamentnímu Výboru pro mezinárodní obchod, v těchto jednáních jsme překonali kritický bod.

Tato jednání probíhají velice rychle. Dovolte mi, abych vám nastínil momentální stav. Ve východní Africe byla parafována prozatímní dohoda s Východoafrickým společenstvím: Keňou, Ugandou, Rwandou, Burundi a Tanzanií. Jsme velice blízko předběžného ujednání se zeměmi Indického oceánu v rámci skupiny zemí východní a jižní Afriky.

Pokud jde o Jihoafrické rozvojové společenství, parafovali jsme prozatímní dohodu s Botswanou, Lesothem, Svazijskem a Mozambikem. Angola se připojí, jakmile to bude možné. Jižní Afrika a Namibie rozhodnou o své účasti následujícího dne.

Co se týče tichomořského regionu, pracujeme souběžně na rámcové dohodě pro tento region jako celek a na dohodách s jednotlivými zeměmi o přístupu na trh s cílem ochránit bezprostřední zájmy těch zemí, které odpovídají za obchodování regionu s Evropskou unií. Očekávám, že příslušná dohoda bude oznámena velmi brzy.

Ve zbývajících regionech není situace tak jednoznačná. Za západní a střední Afriku probíhají jednání s takzvanými „podskupinami“. Je možné, že s nejvíce postiženými zeměmi budeme moci uzavřít prozatímní dohody o zboží, které by poté v roce 2008 mohly být rozšířeny na úplné dohody o hospodářském partnerství s celým regionem. To bude samozřejmě záviset na ochotě dotčených zemí vydat se touto cestou a předložit dohody o přístupu na trh slučitelné s pravidly Světové obchodní organizace.

V karibském regionu máme dohodu téměř o všem, ale zásadní je, že chybí dohoda o obchodování se zbožím, kde návrh regionu citelně postrádá to, co by bylo možno ve WTO obhájit. Jednání pokračují, ale teď potřebujeme jasné politické rozhodnutí regionu, že bude vypracován harmonogram přístupu na trh slučitelný s pravidly Světové organizace obchodu, a tím jsou následně odblokována jednání.

Ve všech regionech zaujímáme pragmatický a pružný přístup, abychom dosáhli toho, co i nadále zůstává našim cílem u všech těchto dohod: úplné dohody o hospodářském partnerství se čtyřmi regiony. Tím se naše obchodní vztahy zmodernizují a začnou sloužit potřebám rozvoje; naším cílem je tedy úplná dohoda se čtyřmi regiony.

V posledních dnech jsme dosáhli značného pokroku, ale v současné době nemůžeme zaručit uzavření dohody, která by zahrnovala nové obchodní dohody se všemi africkými, karibskými a tichomořskými zeměmi (AKT) slučitelné s pravidly WTO.

Slučitelnost s pravidly WTO je základním prvkem všech dohod, ať se jedná o úplné dohody o hospodářském partnerství, prozatímní dohody nebo dokonce obchodní ujednání. Bez toho můžeme nabídnout pouze všeobecný systém celních preferencí.

Příští týden Rada pro obecné záležitosti a vnější vztahy rozhodne o nařízení ES zavádějícím přístup na trh, který byl zemím AKT nabídnut. Je to zatím nejlepší nabídka, pokud jde o dvoustrannou dohodu: úplný bezcelní a bezkvótový přístup s přechodným obdobím pouze u dvou produktů – cukru a rýže.

Budeme i nadále všemožně usilovat o dosažení dohod. Naše nabídka leží na stole a ve chvíli, kdy kterýkoli stát AKT předloží nabídku slučitelnou s pravidly WTO s cílem uzavřít ujednání, můžeme rychle zareagovat a navrhnout Radě, aby využila nařízení EPA o přístupu na trh.

Naznačili jsme svoji ochotu spolupracovat se subregiony, pokud si to státy AKT přejí. Dohodli jsme se pokračovat po 1. lednu 2008 v projednávání dalších otázek, jako jsou služby, investice a další oblasti související s obchodem, které jsou velmi důležitou součástí rozvojové složky těchto dohod. Dodrželi jsme svůj závazek na uzavření obchodních dohod srovnatelných s dohodami z Cotonou, nebo lepších, a to se všemi zeměmi, které se s námi dohodnou. Nabídli jsme úplné otevření svých trhů a nabídku obchodování se zbožím jsme doplnili štědrými nabídkami služeb.

Nemůžeme ovšem rozšířit obchodní režim z Cotonou, zatímco pokračujeme v jednáních. Dali jsme jasně najevo, že neexistuje-li žádná dohoda o hospodářském partnerství, nemůžeme navrhovat a nenavrhneme žádná řešení, která jsou nezákonná nebo nejistá.

Naši partneři ze zemí AKT budou potřebovat podporu při uplatňování dohod a provádění nezbytných úprav a reforem. Proto se Komise snaží zajistit, aby Evropský rozvojový fond poskytoval pomoc v oblasti obchodu v rámci priority EPA. Proto úzce spolupracujeme s členskými státy, abychom získali více dalších finančních prostředků v souvislosti s nově přijatou strategií EU pro pomoc v oblasti obchodu.

Víme, že ukončení těchto jednání znamená přijmout obtížná politická rozhodnutí, ale vítáme iniciativu těchto regionů AKT a zemí, které se jako první rozhodly spolu s námi parafovat dohody o hospodářském partnerství. Budeme je i nadále podporovat při plnění přijatých závazků, a jelikož pracujeme společně, budeme se snažit, aby tento obchodní vztah skutečně přispíval k jejich rozvoji.

  Robert Sturdy, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, po sedmi letech jednání říci, že nejsme tam, kde bychom měli být, je asi přílišný eufemismus. Nejsem si jist, zda je přesné říci, že jsme překonali kritický bod.

V posledních několika týdnech někteří členové zemí AKT začali být stále více znepokojeni vyhlídkami na omezený – jak to označil sám komisař – celní režim všeobecného sytému celních preferencí, který je čeká od 1. ledna, pokud nepodepíší dohodu o hospodářském partnerství. Evropská komise prohlašuje, že se jí podařilo dosáhnout prozatímní dohody jak s jednotlivými státy, tak se subregionálními skupinami. Podle sdělení komisaře včera byla dohoda podepsána s východoafrickou skupinou, zatímco Jihoafrické rozvojové společenství ji podepsalo minulý týden – s výjimkou Jižní Afriky a Namibie! Jaká je to hospodářská dohoda, když opomíjí některé země? Dozvěděli jsme se, že Komise tlačí západní Afriku k podepsání dohody bez Nigérie, což je jedna z největších zemí v Africe a zřejmě má před sebou velká obchodní jednání s Evropskou unií. Jaký je dlouhodobý dopad podpisu těchto tzv. rámcových dohod? A co regionální integrace? Pokud tomu rozumím, tyto dohody rozbíjejí přesně ty regiony, které uvádí moje zpráva, a právě na ně se celé dohody o hospodářském partnerství zaměřují.

Usnesení Parlamentu, vypracované jednou politickou skupinou, jasně stanoví nutnost sledovat tato v současnosti rychle probíhající jednání. Zmíněné dohody se nám nemusí líbit, ale konečný termín je téměř jenom na nás a v dané chvíli neexistují jiné možnosti. Prohlášení z Kigali bylo nesmírně těžkopádné a kritické. Naše dnešní usnesení Parlamentu je prozíravé a já doufám, že můžeme hledět kupředu.

Jak jejich název napovídá, dohody o hospodářském partnerství jsou nakročením k plným a všestranným obchodním vztahům mezi EU a zeměmi AKT. Jsem zklamaný, že skupina PSE se rozhodla pro ně nehlasovat.

Na závěr ještě jedna věc k zamyšlení pro pana komisaře. Ve Spojeném království se začalo říkat, že ve světě existují tři velké lži: „šek je na poště“, „to nebyla moje chyba“ a „jsem z Evropské unie a přišel jsem vám pomoci“.

  Harlem Désir, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, nemůžeme si nevšimnout, že způsobem, jakým Komise jednání vedla, se nepodařilo zajistit podpis skutečných dohod o hospodářském partnerství před plánovaným termínem. Tady souhlasím s panem Sturdym: Prozatímní dohody zpochybňují regionální skupiny, které byly vytvořeny a představují základnu pro diskuse vedené za účelem podepsání těchto dohod o hospodářském partnerství.

Jednání ani zdaleka neposílila vazby a důvěru mezi Evropou a státy AKT a naopak vyvolala velké obavy. Panuje obava o ztrátu veřejných prostředků: Senegalský prezident nedávno oznámil tisku, že od 35 % do70 % afrických rozpočtů tvoří celní sazby, například Nigérie má přijít o 800 milionů EUR.

Panuje obava, jaké důsledky může mít liberalizace pro křehká odvětví ekonomik zemí AKT, která budou muset čelit konkurenci evropských podniků. Panuje obava ohledně žádostí o zařazení řady subjektů do druhé fáze, což odporuje závazkům WTO. Zde mám na mysli služby, investice, veřejné trhy a pravidla hospodářské soutěže. Panuje obava z toho, že v roce 2008 hrozí zavedení vyšších celních sazeb pro země AKT, které nepatří mezi nejméně rozvinuté, jako určitá forma vydírání nutící je k přijetí jakékoli dohody.

Mám za to, že musíme umožnit další fungování vztahů AKT-EU a do jednání znovu vrátit hlavní zásady z Cotonou. Dohody o hospodářském partnerství jsou rozvojové nástroje. Samotnou liberalizací nic nekončí. Cílem dohod EPA je posílení ekonomik zemí AKT s cílem pomoci jim proniknout do světové ekonomiky.

Po uzavření dohody o hospodářském partnerství by na tom žádný stát AKT neměl být hůře než před jejím podpisem. Signatáři musí těžit ze systému preferencí, který je minimálně tak výhodný jako před podpisem jakékoli dohody EPA. Dohody musí vycházet ze zájmů států AKT a rozdílnosti jejich ekonomik.

Je nutno ujasnit pravidla původu, abychom zjistili, do jaké míry budou mít tyto státy užitek z námi předkládaných nových opatření umožňujících přístup na nový trh, a je nutno uplatňovat skutečné mechanismy finančního vyrovnání. Musíme pochopit, co nám v Prohlášení z Kigali vzkazují poslanci parlamentů ve státech AKT a v Evropě. Datum 31. prosince není tak osudnou ranou jako ta, kterou jste zasadili vy.

  Gianluca Susta, jménem skupiny ALDE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, my, členové skupiny ALDE, jsme podpořili žádost vedoucího skupiny socialistů o odložení hlasování ve snaze dosáhnout širší shody na textu příslušného usnesení.

Rovněž sdílíme obavy a naděje shrnuté v závěrečném dokumentu ze zasedání v Kigali. Dohody o hospodářském partnerství jsou důležitým nástrojem rozvoje, regionální integrace a snížení chudoby. K těmto cílům musí směřovat činnost EU v našem globalizovaném světě. Samotný volný obchod, pravidla WTO a také dohody o hospodářském partnerství nejsou účelem, nýbrž nástrojem ve službách světového obchodu.

Nicméně musíme zároveň uznat, že právní vakuum vznikající v důsledku vypršení platnosti dohody z Cotonou závažným způsobem ohrožuje samotné země AKT; v sázce je mnohem více než jen to, zda tyto dohody jsou či nejsou legitimní z hlediska pravidel a rozhodnutí WTO.

Rovněž doufáme, že probíhající jednání v šesti regionech mohou být rychle uzavřena a že pokračování a úspěšné ukončení složitějších jednání v Dohá o reformě světového obchodu může poskytnout jednoznačný rámec, který pomůže lépe naplňovat rozvojové potřeby nejchudších zemí, i pokud jde o vztahy EU-AKT.

Jsme si však vědomi, že jednání zemí AKT pokračují pomalu a že reforma světového obchodu, která by také přispěla k oživení mnohostrannosti ve světovém obchodu, ztrácí dech.

Proveditelná řešení by proto měla být uplatňována pragmaticky. Domníváme se, že za tím účelem má strategie dvoufázového přístupu – a to nejprve prozatímní, pouze obchodní dohody, a poté dohoda obecnější – zabránit přerušení toku zboží za příznivé sazby, jak bylo stanoveno v Cotonou, což by mohlo být pro země AKT velice nevýhodné.

  Frithjof Schmidt, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, žasl jsem, když jsem vás slyšel, jak hovoříte o jednáních, jako kdyby se ze strany Komise nic nepokazilo a vše probíhalo hladce.

V posledních několika měsících jsme my poslanci – zde v Parlamentu – při několika příležitostech poukazovali na to, že Komise příliš zatížila jednání se zeměmi AKT. Upozorňovali jsme, že na splnění podmínek WTO stačí dohoda o výměně zboží a že dohoda o problematice Singapuru není nutná. Tato kritika se v Komisi nesetkala s porozuměním; vlastně se naší kritikou Komise odmítla zabývat. Vaše náhlá změna postoje vůči prozatímním „pouze obchodním“ dohodám ani zdaleka nestačí a přišla příliš pozdě. Dohoda o „pouhé výměně zboží“ je v této fázi přiznáním nezdaru vinou vašeho nesprávného pochopení situace. Větší důvěru by vám získalo, kdybyste pro jednou sebekriticky připustili, že vaše vyjednávací strategie byla chybná.

Druhou velkou chybou byl způsob, jakým se jednání vedla. Očividně byla vedena, jako kdyby se jednoduše týkala běžné dohody o volném obchodu, nikoli rámcové dohody zaměřené na rozvoj. Země AKT si jednohlasně stěžovaly, že byly vystaveny nátlaku, a to svědčí o ostudné atmosféře při jednáních. Velice jasně to zaznělo v Kigali a musím Komisi upozornit, že tón jednání je také velice důležitý, nikoli pouze hlavní obsah.

Je velmi důležité, abychom neudělali ještě další velkou chybu. Potřebujeme řešení pro ty země, které nepatří mezi ty nejméně rozvinuté a které mají dojem, že v současné době nemohou zatím dohodu podepsat. Nesmíme dopustit zhroucení obchodních vztahů, a tak potřebujeme návrh přechodné dohody na rok 2008.

  Helmuth Markov, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, vyjednávací strategie Komise byla skutečně naprosto špatná, byla to katastrofa. Vycházela ze strategie „globální Evropy“, která je celá zaměřena na přístup na trh hlavních nadnárodních společností Evropy.

Vždy jsem se podivoval, co má tento přístup společného s dohodami o partnerství. Partnerství znamená něco úplně jiného. Partnerství znamená respekt k zemi, která se potřebuje hospodářsky a společensky rozvíjet. Dohoda o partnerství musí posilovat povědomí, že poskytování rozvojové pomoci nesmí být vázáno na uzavření dohody EPA. Dohody o hospodářském partnerství musí brát v potaz rozvoj slabých a nejslabších zemí. Žádná země, i když nepodepíše, by na tom neměla být hůř, než je. Toto je poctivé partnerství a solidární přístup. Komise tomu byla na hony vzdálená. Považuji za dobré, že pod tlakem z mnoha stran začíná nyní volit odlišnou strategii, ačkoli jsem k tomu velmi skeptický, když vidím, jak se chová k zemím Mercosur, k zemím ASEAN a k andským zemím, kde se stále ještě drží stejného starého způsobu myšlení.

Zdá se, jako bychom my Evropané říkali, „tak takhle to bude, ber nebo nech být“. Opakuji, že to nemá nic společného s partnerstvím. Dost mě rozladilo to, co se tady dnes dělo – ve skutečnosti jsem byl zděšen –, že jsme nemohli použít rozhodnutí z Kigali jako základ, přestože je schválili všichni poslanci, kteří v Kigali byli. Parlament by tuto delegaci podpořil a zmíněné rozhodnutí schválil.

(Předsedající řečníka přerušil)

  Maria Martens (PPE-DE). – (NL) Pane předsedající, dohody o hospodářském partnerství jsou v Africe kontroverzním tématem a stále častěji se jím stávají i v Evropě. Tato problematika zahrnuje zásadní rozdíly v chápání podstaty věci, co se týče možnosti bojovat s chudobou prostřednictvím udržitelného hospodářského růstu v zemích AKT. Je jasné, že čistě finanční pomoc ke skutečnému snížení chudoby nepřispívá. Domníváme se, že tyto obchodní dohody mohou poskytnout vhodnou příležitost, jak se vymanit z dlouhodobé tradice poskytování málo účinné pomoci. Globální obchod se zeměmi AKT poklesl. V současné době je nižší než 1 % a rozvojové cíle tisíciletí nebyly v Africe splněny. Tato situace se musí změnit. Evropa má morální povinnost pomoci zemím AKT k hospodářskému růstu a zvýšit vzájemný obchod. Dohody o hospodářském partnerství k tomu musí přispět.

Pane předsedající, výhody obchodní a ekonomické integrace jsou zřejmé, obzvláště ve světě, který se stále více globalizuje. Hospodářská soutěž, vhodné podmínky pro investice, přístup na trh a fungující továrny jsou podmínkou hospodářského růstu v zemích AKT. Musíme být flexibilní a jednat pragmaticky, ale v rámci Světové obchodní organizace. Nikdo už neočekává, že k podpisu úplných obchodních dohod dojde ve stanovené lhůtě 1. ledna 2008. Některé země východní a jižní Afriky však uzavřely prozatímní dohody. Jedná se pouze o dohody o výměně zboží. Nelze je označit za krok směrem k regionálnímu rozvoji. Musíme urychleně začít poskytovat technickou podporu, abychom tyto země posílili, a poté případně dosáhli uzavření úplné dohody zahrnující například služby.

  Glenys Kinnock (PSE). – Pane předsedající, moje skupina doporučuje, jak už uváděli jiní, aby v zájmu spolehlivosti a hodnověrnosti Parlament zaujal stanovisko, které odráží to, co bylo jednomyslně schváleno na našem společném parlamentním shromáždění a odrazilo se v prohlášení z Kigali. Domnívám se, že se jedná o umírněný a vyvážený dokument, který je odrazem vzájemných úspěšných jednání všech našich politických skupin – samozřejmě včetně politické skupiny pana Sturdyho, neboť to on se o tom zmínil – a jednání se státy AKT.

Nikdy jsem se nesetkala s nějakým tlakem, kterému by byly země AKT během jednání vystaveny, zejména když jim hrozí závažné znevýhodnění celním režimem evropského všeobecného systému preferencí. Právě tato hrozba vedla ke vzniku nových regionálních seskupení a pravděpodobně se dočkáme dvoustranných dohod, například s Pobřežím slonoviny. Tato seskupení, o nichž hovořil pan komisař, jsou něčím, co bychom neměli považovat za velký úspěch, ale spíše za ohrožení regionální integrace a příčinu vzniku regionálního napětí mezi státy AKT.

Mauricius, Seychely, Madagaskar a Komorské ostrovy sjednaly subregionální dohodu o hospodářském partnerství; západní a střední Afrika nepředložily žádné nabídky na přístup na trh, a tak se musí vyrovnávat se všeobecným systémem celních preferencí. Jižní Afrika a Namibie, členové Jihoafrického rozvojového společenství SADC, patrně dosáhly své „červené linie“, kterou nemohou překročit, a je jim nabízena doložka nejvyšších výhod, což by je zavazovalo k tomu, aby umožnily EU přístup na trh, který v budoucnu mohou poskytnout dalším zemím. Pro oblast Tichomoří to pochopitelně nejsou ta nejlepší jednání a je nepravděpodobné, že dohodu podepíší či parafují některé jiné země než Fidži a Papua-Nová Guinea.

Nesmlouvavost a nedostatek pružného přístupu země AKT jasně odradily, zejména když si uvědomují, že Komise na uzavření dohod z jejich strany naléhá, o což v případě jiných zemí neusilovala, a kolegové z Výboru pro mezinárodní obchod to mohou potvrdit. Z technického i politického hlediska se dohoda týkající se „pouze výměny zboží“ ukázala jako nereálná, dokonce i pro oblast Karibiku. Možnosti Karibské oblasti jsou větší než kteréhokoli jiného regionu. Právě minulý týden jejich zástupci prohlásili, že předložená nabídka je pro ně jednoduše neobhajitelná.

Komise musí nyní pochopitelně o krok couvnout, přestat vyvíjet tlak a znovu se zamyslet, jak se vystříhat nesmyslných kroků a země, které nepatří mezi nejméně rozvinuté, nepředhazovat vlkům. Skutečnost, že obě strany jsou ochotny pokračovat v jednání v dobré víře, je třeba oznámit WTO, s cílem nenarušit obchodování, k čemuž by došlo, pokud by dohoda o hospodářském partnerství nebyla ve stanoveném termínu podepsána.

EU musí provést požadované vnitřní legislativní změny, aby umožnila pokračování stávajících obchodních ujednání. Následně by EU a země AKT mohly spolupracovat a odstranit případné problémy ze strany WTO.

My, jako poslanci Evropského parlamentu, se nemůžeme jednoduše vrátit do svých volebních obvodů, ať kdekoli v Evropě, a říci, že se zranitelnými státy AKT se bude jednat tímto způsobem, když ony samy se mezi sebou již shodují, že se od nich žádá, aby si dojednaly hospodářské partnerství, které podle nich poškozuje jejich hospodářské zájmy.

  Margie Sudre (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dovoluji si vám oznámit, že v posledních měsících zámořská společenství projevila vážné obavy kvůli dohodám o hospodářském partnerství.

Dohody o hospodářském partnerství nemohou být pouze dohodami volného obchodu pod záštitou WTO a nemohou ohrožovat již tak křehké ekonomiky našich zámořských společenství. Měly by představovat skutečné partnerství, s cílem vytvořit nový hospodářský a obchodní rámec výhodný pro rozvoj všech těchto území. Vzhledem ke své zeměpisné poloze v těsné blízkosti mnoha zemí AKT se zámořská společenství ocitají v centru vzájemných preferenčních dohod uzavíraných s těmito zeměmi.

Jsem si dobře vědoma toho, že nejvzdálenější regiony a zámořské země a území (ZZÚ), které tvoří zámořské území Evropy, se dotýkají pouze šesti členských států EU a že o problémech na těchto územích zjevně není většinou žádné povědomí. Nicméně konkrétní situace těchto nejvzdálenějších území jsou známé a je nutno brát je na těchto jednáních výslovně v potaz na základě čl. 299 odst. 2 Smlouvy o založení Evropského společenství. Kromě toho vedle zemí AKT také zámořským zemím a územím (ZZÚ) musí být věnována zvláštní pozornost, pokud jde o respektování dohod o přidružení, které je v souladu s tímto článkem již spojují s EU.

Děkuji vám, že jste podpořili změnu, kterou mám v úmyslu předložit k posouzení, s cílem zajistit rozumnou rovnováhu mezi regionální integrací zámořských území a jejich evropskými vazbami. Ačkoli jednání mohou být obtížná, zejména v otázce ochrany místních trhů a seznamu citlivých výrobků, věřím, že Komise nalezne ohleduplný kompromis mezi zájmy nejvzdálenějších regionů a ZZÚ a zeměmi AKT.

  Erika Mann (PSE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, myslím, že důležité bude využít následujících několika týdnů a zformulovat dohodu tak, aby s ní všichni byli spokojení. Jedná se o dohodu velké důležitosti a nesmírného symbolického významu. Nejedná se jen o vyjednání dohody o volném obchodu pro regiony a země Afriky a jejich přiblížení k Evropě. Vznikne zde dohoda pro jednací kolo o skutečném rozvoji, dohoda, která bojuje proti chudobě a názorně ukazuje, že Evropská unie je s to vyjednat dohodu způsobem, který africké země uklidní a pomůže jim pocítit pouto s Evropskou unií.

Je několik bodů, které jsou důležité, jak jste sám uvedl, a o řadě z nich jste se zmínil. Musíme zajistit, aby regionální dohody skutečně přinášely dotyčným zemím užitek. Musíme zajistit, aby země, které nepatří mezi nejméně rozvinuté, také dosáhly dohody a nebyly opomíjeny, a musíme zajistit, aby se všechny země mohly rozvíjet správným směrem. Dohoda, kterou jste navrhl ve formě dvoufázového přístupu, musí rovněž zaručovat, aby nikdo nebyl opomenut, a abychom se nakonec skutečně pohybovali tím správným směrem, který dnes ovšem ještě není zaručený.

Pane Markove, měli bychom využít příležitosti, která se nám naskytla vzhledem ke včerejšímu nepřijetí usnesení, a pokusit se dosáhnout shody v Parlamentu, a domnívám se, že k tomu máme dost věcí, které nás sbližují.

  Ján Figeľ, člen Komise. − Pane předsedající, chtěl bych poděkovat všem, kteří přispěli k této zajímavé rozpravě. Jsem si jist, že ji chápeme jako pokračující proces. Přímo ani osobně nejsem jeho součástí, ale k dohodě potřebujete dobrou vůli na obou stranách a shodu mnoha partnerů.

Jak jsem uvedl ve svém úvodním prohlášení, pracujeme věcně a pružně. Ti, kteří jsou připraveni či ochotni pracovat stejným způsobem, jednají nikoli ke škodě ostatních, nýbrž v zájmu postupného naplňování cíle, který je důležitý pro všechny regiony a pro mezinárodní obchod jako celek.

Padly některé otázky a zazněla kritika, pokud jde o atmosféru na jednáních. Chci vás ujistit, že probíhají v duchu partnerství. V tomto duchu partnerství bereme v úvahu rozvojové cíle a psychickou zátěž našich partnerů.

Několik otázek se týkalo obchodních ujednání. Prozatímní dohody vedou k plnohodnotným dohodám o hospodářském partnerství, které podporují rozvoj zemí AKT a regionální integraci. Nepouštíme tedy ze zřetele celkový obraz a celkové potřeby našich partnerských zemí a regionů.

Nechci opakovat mnohé věci, které jsem uváděl na začátku, ale proces pokračuje. Někdy nás tlačí konečný termín, takže musíme najít řešení v posledních několika dnech či týdnech, a děláme opravdové pokroky. Uváděl jsem řadu míst a zemí, kde jsme v poslední době parafovali prozatímní dohody, a budeme v tom pokračovat, ale zaměřujeme se zejména na hledání řešení.

Vývoj bude pokračovat, protože v této situaci existuje více než jedna fáze. Jak jsem již řekl, po 1. lednu se začneme zabývat otázkami, jako jsou služby, investice a oblasti v souvislosti s obchodem.

Domnívám se, že Rada pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy na svém zasedání, které se koná příští týden, podpoří návrh nařízení Společenství zavádějící přístup na trh nabídnutý zemím AKT. Jak jsem řekl, je to vůbec nejlepší nabídka ve dvoustranné dohodě. Jsme nejen otevření, ale také velmi konstruktivní. Strategie, kterou navrhla Komise a kterou jsem se snažil popsat, byla plně schválena Radou – všemi 27 zeměmi – a v tomto duchu partnerství a tímto konstruktivním způsobem budeme pokračovat.

Cílem je fakticky dohoda o plnohodnotném hospodářském partnerství. Ta bude katalyzátorem regionální integrace. Po uzavření dohod prvního stupně budeme tento cíl sledovat i nadále. Během tohoto procesu nikdo není opomíjen a na nikoho se nezapomíná. Nejenže máme na paměti nejméně rozvinuté země, ale velice aktivně je podporujeme.

Myslím, že to je zatím vše, co mohu zodpovědět či potvrdit, ale jsem si jist, že v příštích týdnech a měsících se naše sněmovna k této věci vrátí, neboť se to týká rovněž načasování našich dohod.

  Předsedající. – Obdržel jsem čtyři návrhy usnesení⁽¹⁾ podle čl. 103 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat 12. prosince 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Gay Mitchell (PPE-DE), písemně. – Pokud jde o dohody o hospodářském partnerství (EPA), dosáhli jsme rozhodující fáze. Pro země AKT, které nepatří k nejméně rozvinutým, je dohoda v souladu s pravidly WTO klíčová.

Je politováníhodné, že ve vztahu mezi dvěma stranami nepanuje vždy důvěra. Žádná země by neměla mít pocit, že je do uzavření dohody nucena. Komise měla udělat více pro to, aby jednání byla vstřícnější.

Pro většinu zemí AKT je EU nejdůležitějším obchodním partnerem.

V roce 2004 EU dovezla ze zemí AKT zboží v celkové hodnotě 28 miliard EUR. To je dvojnásobek částky na rozvojovou pomoc, která byla přidělena z devátého Evropského rozvojového fondu regionu AKT v letech 2000 až 2007.

Obchod, nikoli pomoc, je klíčem k udržitelnému hospodářskému růstu a rozvoji. I když nikdo nemůže popřít, že mnohé země AKT se musejí vyrovnávat s velkými problémy, v dohodách o hospodářském partnerství, mají-li správný rámec, je třeba vidět pro země AKT příležitost.

Evropská unie by měla plně podporovat rozvojový program, který každou dohodu o hospodářském partnerství doprovází.

Je zapotřebí připravit prozatímní ujednání s cílem zabránit narušení obchodu a ohrožení živobytí milionů lidí.

(1) Viz zápis.

18. Změna směrnice 2004/49/ES o bezpečnosti železnic Společenství – Interoperabilita železničního systému Společenství (přepracované znění) – Změna nařízení (ES) č. 881/2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je společná rozprava k následujícím zprávám:

– Zpráva A6-0346/2007, kterou předložil pan Costa jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2004/49/ES o bezpečnosti železnic Společenství [KOM(2006)0784 – 6-0493/2006 – 2006/0272(COD)];

– Zpráva A6-0345/2007, kterou předložil pan Ortuondo Larrea jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady o interoperabilitě železničního systému Společenství (přepracované znění) [KOM(2006)0783 – C6-0474/2006 – 2006/0273(COD)];

– Zpráva A6-0350/2007, kterou předložil pan Costa jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 881/2004 o zřízení Evropské agentury pro železnice [KOM(2006)0785 – C6-0473/2006 – 2006/0274(COD)].

  Jacques Barrot, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, po přijetí prvních dvou železničních balíčků v letech 2001 a 2004 a před přijetím třetího železničního balíčku dne 13. prosince 2006 navrhla Komise nový soubor legislativních opatření, která se týkají vzájemného schvalování kolejových vozidel, zejména lokomotiv. Cílem tohoto opatření je modernizovat odvětví železnic tím, že se odstraní překážky provozu vlaků v evropské železniční síti.

Komise tuto iniciativu zahájila ze dvou hlavních důvodů – aby usnadnila volný pohyb vlaků uvnitř EU díky průhlednějšímu a efektivnějšímu postupu uvádění lokomotiv do provozu a aby zjednodušila právní předpisy pomocí konsolidace a sloučení tří směrnic o interoperabilitě železnic do směrnice jediné.

Celý balíček se skládá z jednoho sdělení, tří legislativních návrhů a souvisejícího posouzení dopadů: sdělení nastiňuje stávající problémy a navrhuje několik řešení, jak zjednodušit vydávání osvědčení pro kolejová vozidla, jeden návrh přepracovává současné směrnice o interoperabilitě železnic, další návrh se týká změny nařízení o zřízení Evropské agentury pro železnice a zpráva obsahuje posouzení dopadů.

Co je jádrem těchto textů? Jedním z klíčových aspektů je usnadnění volného pohybu vlaků, s čímž souvisí postup pro schvalování lokomotiv. Podle železničních podniků a výrobců je schvalovací postup mimořádně dlouhý a nákladný a řadu žádostí ze strany úřadů by z čistě technického hlediska bylo sotva možné odůvodnit.

Komise s tímto názorem souhlasí a problém chce vyřešit změnou právních předpisů. Také hodlá požádat železniční úřady v členských státech, aby změnily svůj přístup. Právě proto je sdělení, zveřejněné spolu s legislativními návrhy, tak důležité, neboť navrhuje řešení, která mohou být použita okamžitě, aniž by se muselo čekat na změnu právních předpisů. Toto sdělení nebylo zveřejněno zbůhdarma. V květnu již byla podepsána první dohoda o spolupráci, která se týká koridoru Rotterdam-Janov. Tato dohoda do písmene vychází z koncepce navržené v našem sdělení.

Můžeme se rovněž zmínit o přepracovaném znění směrnic o interoperabilitě a bezpečnosti. Komise se při přípravě těchto návrhů řídila dvěma cíli. Prvním cílem je zjednodušení postupu pro schvalování kolejových vozidel. Za tímto účelem jsme navrhli zásadu vzájemného uznávání těch povolení k uvedení do provozu, která již členské státy vydaly. Tato zásada spočívá v tom, že kolejová vozidla, která již získala povolení k uvedení do provozu v jednom členském státě, nebudou potřebovat žádné další osvědčení v jiném členském státě s výjimkou osvědčení, která jsou nutná podle dodatečných vnitrostátních právních předpisů, například kvůli vlastnostem místní sítě.

Za druhé jsme ve snaze o větší přehlednost směrnici z roku 1996 o interoperabilitě transevropského vysokorychlostního železničního systému a směrnici z roku 2001 o interoperabilitě konvenčního železničního systému sloučili do jediného textu. V této souvislosti byl pro některé pravomoci, které Komisi svěřila Rada a Evropský parlament, zaveden nový regulativní postup s kontrolou.

Změna směrnic o interoperabilitě a bezpečnosti nás inspirovala k dalším dvěma krokům. V nové směrnici o interoperabilitě jsme změnili řadu technických aspektů. Tyto změny vycházejí ze zkušeností získaných z desetileté práce nejen Komise, nýbrž v rámci postupu projednávání ve výborech i členských států, průmyslu, odvětví a od roku 2005 také Evropské agentury pro železnice.

Chtěli jsme vyjít vstříc i dalším subjektům tím, že ve směrnici o bezpečnosti vyjasníme vztahy mezi železničními podniky a subjekty zajišťujícími údržbu. Cílem je, abychom touto směrnicí zřídili nový regulační rámec vyplývající ze směrnic Společenství o otevírání trhu a z nových smluv o používání vozidel, které se na mezinárodní úrovni uplatňují na základě úmluvy COTIF.

Nyní již přicházím ke své poslední poznámce o návrhu změny nařízení o zřízení Evropské agentury pro železnice. Změna spočívá v rozšíření pravomocí Evropské agentury pro železnice, tak aby mohla shromáždit informace o nejrůznějších vnitrostátních postupech a stávajících technických předpisech pro povolování lokomotiv a vyhotovit a následně rozšiřovat seznam požadavků, které se budou ověřovat pouze jednou – buď proto, že vyplývají z mezinárodně uznávaných předpisů, nebo proto, že lze dané požadavky jednotlivých členských států považovat za rovnocenné. Tento úkol bude realizován ve spolupráci s vnitrostátními orgány příslušnými pro bezpečnost pod vedením agentury. Agentura musí poskytovat odborné rady na žádost vnitrostátních orgánů příslušných pro bezpečnost nebo Komise.

Při provádění těchto změn jsme zároveň na základě dřívějších zkušeností vyjasnili v nařízení řadu dalších otázek, zejména pokud jde o zavádění systému ERTMS (evropský systém železniční signalizace) a rejstříků kolejových vozidel.

Pane předsedající, omlouvám se za tento poněkud technický komentář a rád bych řekl, že zatímco první a druhý železniční balíček, a brzy i třetí balíček, vytvářejí právní a ekonomický rámec pro řádné fungování železničních služeb na jednotném trhu, bylo třeba naši práci doplnit i odstraněním technických bariér na vnitrostátních trzích. Takový je cíl těchto návrhů, na něž tak dychtivě čeká železniční průmysl. Děkuji Parlamentu za jeho skvělou a rychlou práci na těchto textech.

  Paolo Costa, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, i když je dnešní rozprava spíše „technická“, jak ji označil místopředseda Komise, znamená významný politický krok kupředu.

Již od podpisu první smlouvy na konci 50. let měla evropská dopravní politika tři cíle – vytvoření jednotného trhu, propojení dosud oddělených sítí (samozřejmě tak, aby vznikl jednotný trh pro jednotlivé druhy dopravy a jejich propojení) a zajištění interoperability sítí již v konstrukční fázi. Interoperabilita tedy není technickým problémem, ale spíše nezbytným předpokladem pro vytvoření celoevropských trhů, které jsou velmi potřebné a jsou i výslovným cílem smlouvy.

V takřka všech ohledech se podařilo dosáhnout významného pokroku, jen železniční odvětví poněkud zaostává. Dnes si klademe stejné cíle jako v 60. letech. Příčiny této situace jsou různorodé a nyní není čas na to, abych se jimi zabýval, avšak je třeba na tento stav poukázat, neboť jen posiluje naše přesvědčení, že činíme důležitý krok, jehož úspěch je pro nás klíčový.

Interoperabilita je tedy nezbytným předpokladem jak pro budování sítí bez technických překážek, které zatím brání zcela volnému pohybu lokomotiv a železničních vozů, tak pro pohyb v takových sítích. Jedná se proto o zásadní krok, který jsme museli učinit a který musíme učinit co možná nejrychleji.

Komise správně přestala rozlišovat mezi interoperabilitou vysokorychlostních a tradičních sítí a snaží se pokročit co nejdále.

Správně také s touto otázkou spojila bezpečnostní problematiku, protože právě bezpečnost je občas využívána jako důvod – a zde musím našlapovat velmi opatrně – k zatěžování interoperability různými podmínkami. Jak může strojvedoucí přejíždět hranice, když třeba nerozumí jazyku dané země? Jak může lokomotiva překročit hranici, když třeba ne zcela vyhovuje síti na druhé straně? A takto bych mohl pokračovat dál a dál.

Komise tedy učinila velmi dobře, když oba prvky navzájem spojila. Zcela bezpodmínečně musíme zajistit bezpečnost, avšak uvnitř interoperabilního systému, protože budeme-li přistupovat k bezpečnosti jako k podmínce bránící interoperabilitě, pak je asi něco špatně. Samotný fakt, že bylo rozhodnuto o zřízení evropské agentury, která se bude touto otázkou zabývat a spolu s ní i dalšími otázkami, jak ještě uvidíme, je nepochybně znamením, že tuto problematiku bereme vážně.

Co v této věci udělal Parlament? Parlament v podstatě schválil návrhy Komise, formuloval jen několik doporučení, která by měla přispět k dalšímu zvýšení interoperability systému. Ve zprávě o interoperabilitě Parlament předpokládá stanovení lhůt, v nichž by měla být udělena povolení, samozřejmě k již existujícím kolejovým vozidlům. Zpráva se také přimlouvá za to, aby důkazní břemeno skutečnosti, že něco není interoperabilní (a to i z bezpečnostních důvodů), bylo přeneseno na členské státy; jinými slovy vycházíme z předpokladu, že po vydání osvědčení může cokoli jet kamkoli, ledaže by někdo předložil závažný důvod, proč by tomu tak být nemělo. Za třetí, Parlament se domnívá, že dodatečné vybavení všech již existujících kolejových vozidel by mělo mít nárok na státní podporu. To jsou podle mého názoru zlepšení učiněná Parlamentem.

Totéž se týká i bezpečnosti. I v této oblasti jsme se pokusili o stanovení povinných lhůt pro vydání osvědčení – navrhujeme rok 2010. To by mělo uklidnit všechny bez výjimky, neboť ke každému se bude přistupovat stejně a nebude již pokračovat stav, kdy se na monopolní poskytovatele železničních služeb automaticky pohlíží jako na zvlášť kompetentní subjekty, které tedy mohou být takových povinností zproštěny.

Třetí poznámka se týká posílení a fungování agentury. V této věci mě napadá jedna klíčová otázka, kterou chci položit všem, zvláště pak Komisi. Právem jsme považovali za vhodné oddělit bezpečnost od všeho ostatního a vytvořit 25 evropských agentur. Toto významné rozhodnutí jsme přijali před nějakým časem. Nyní si říkám, vzhledem k tomu, že tyto agentury ještě nejsou funkční, zda by nestálo za zvážení vytvořit jedinou celoevropskou agenturu s 25 pobočkami v jednotlivých zemích. Je to zásadní otázka, která by nám pomohla při hledání pozitivního řešení vzájemně souvisejících problémů interoperability a bezpečnosti na evropské úrovni.

  Josu Ortuondo Larrea, zpravodaj. − (ES) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v důsledku globalizace dnes naše hospodářství, pokrok Společenství a blahobyt našich občanů více než kdy jindy závisí na účinném, efektivním, úsporném a především udržitelném dopravním systému.

Potřebujeme všechny druhy dopravy. Železnice zažily největší slávu v počátcích, pak je však vytlačila vozidla jezdící po silnicích a dálnicích, neboť jsou přizpůsobivější, nezávislejší a dostupnější. Dnes se naše silnice nacházejí na pokraji zhroucení a životní prostředí je kvůli znečištění v kritickém stavu, a proto zase vkládáme své naděje do železnice a doufáme, že v budoucnu bude moci zajistit naši potřebu vnitřní mobility.

Komise si je toho vědoma, a proto navrhla nový legislativní balíček, který má vylepšit technickou část regulačního rámce pro železniční dopravu. Tento balíček obnáší přezkum směrnic o interoperabilitě a bezpečnosti a nařízení o Evropské agentuře pro železnice. Obecně řečeno již před lety si evropské orgány poprvé uvědomily nutnost konsolidace železnic na úrovni Společenství. Přinejmenším k interoperabilitě, jak každý ví, byla již v červenci 1996, tedy před 11 lety, přijata směrnice Rady 96/48/ES o vysokorychlostním železničním systému, po níž v březnu 2001 následovala směrnice o transevropském konvenčním železničním systému.

Nicméně již více než deset let nepřekročila míra interoperability evropských sítí 7 %. Právě požadavek vnitrostátního schvalování lokomotiv a hnacích vozidel v každém členském státě, v němž mají být používána, je v současnosti jednou z hlavních zábran vzniku nových železničních podniků, které by zajišťovaly osobní a nákladní přepravu. Zároveň je i velkou překážkou interoperability evropského železničního systému. Jelikož členské státy nemohou samy rozhodnout o tom, že jejich povolení k uvedení do provozu bude platit i na území jiných členských států, je potřebná iniciativa Společenství, která povede ke zjednodušení a harmonizaci vnitrostátních postupů a podnítí důslednější užívání zásady vzájemného uznávání.

Stávající směrnice upravují pouze problematiku kolejových vozidel nově uváděných do provozu. Nová směrnice má konsolidovat, přepracovat a sloučit tyto stávající směrnice. Co se nás týče, na základě stručných technických zpráv, které jsme si vyžádali v souladu s jednacím řádem Parlamentu, jsme navrhli přenést obsah někdejšího článku 14 směrnice o bezpečnosti do naší směrnice o interoperabilitě. Touto cestou chceme železničnímu odvětví poskytnout větší právní jistotu a umožnit zjednodušení systému povolení pro uvedení do provozu.

Souhlasíme s podmínkou, že pro každé vozidlo musí existovat alespoň jedno povolení od některého z členských států. Toto povolení bude vydáno na základě splnění tzv. ES prohlášení a příslušných technických specifikací pro interoperabilitu. Strukturální subsystémy, jejichž uvedení do provozu bylo povoleno v kterémkoli jiném členském státě, budou členské státy považovat za subsystémy vyhovující základním technickým požadavkům a nebudou pro ně vyžadovat žádné další povolení s výjimkou případů, které by mohly ovlivnit kompatibilitu s vlastnostmi nebo omezeními infrastruktury.

V naší zprávě jsme se snažili jednotlivé aspekty a oddíly směrnice uspořádat tak, aby byly pro dotčené subjekty srozumitelnější. Proto jsme požadavkům na uvádění vozidel do provozu věnovali samostatnou kapitolu v závislosti na tom, zda se jedná o první nebo druhé povolení a zda se jedná o vozidla splňující veškeré TSI (technické specifikace pro interoperabilitu) nebo jen některé z nich.

Ve všech zmíněných otázkách a během celého postupu jsme byli v pravidelném kontaktu se stínovými zpravodaji z různých politických skupin, s Komisí a také s předsednictvím Rady. Nakonec se nám podařilo dospět k dohodě poté, co jsme vyřešili důležitou otázku maximálních časových lhůt pro rozhodnutí o udělení povolení, díky nimž se vymýtí dobře známá a ochromující nečinnost úřadů při čekání na rozhodnutí.

Po značném úsilí jsme se shodli na tom, že nebude-li přijato rozhodnutí, bude povolení uděleno automaticky, a domluvili jsme se i na ostatních článcích. Jménem tohoto Parlamentu jsme proto předložili společný pozměňovací návrh, podepsaný všemi parlamentními skupinami, obsahující týž text, jaký bude předložen Radě ve složení pro dopravu. Doufám, že dosažení dohody v prvním čtení bude prospěšné pro celé odvětví.

Závěrem bych rád poděkoval všem stínovým zpravodajům za pomoc a spolupráci při plnění tohoto cíle.

  Georg Jarzembowski, jménem skupiny PPE-DE. – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo Komise, dámy a pánové, jménem své skupiny chci opravdu vřele poděkovat oběma zpravodajům za dobrou a konstruktivní spolupráci. Myslím, že u zásadních otázek se nám vždy podařilo najít společnou řeč, k dohodě jsme dospěli velmi rychle a já blahopřeji oběma zpravodajům za to, jak hladce dokázali dojednat dohodu s Radou. Koneckonců čemu by posloužily vleklé hádky s Radou? Mohli bychom tak ztratit celý rok! Ne, podle mého názoru jsme všemu navzdory dokázali učinit v této věci pokrok již v prvním čtení a to je velké vítězství Parlamentu, Komise i Rady.

Chtěl bych se vyjádřit jen ke dvěma či třem otázkám a jsem si jist, pane komisaři, že mé sdělení předáte Evropské agentuře pro železnice. Svěřujeme agentuře větší zodpovědnost za vypracování bezpečnostních norem a kritérií pro interoperabilitu. Doufám, že agentura tuto příležitost využije v zájmu našeho průmyslu, že nové normy vypracuje rychle a že bude fungovat efektivně a prakticky. Jen na okraj také doufám, – a nyní se obracím k panu Costovi, který mě však neslyší, právě telefonuje a telefonní hovory jsou vždy důležitější – doufám, že čím více úkolů bude přebírat Evropská agentura pro železnice, tím menší bude podíl vnitrostátních agentur, a čím méně práce budou mít vnitrostátní agentury, tím méně bude byrokracie. Bude-li řádně fungovat byrokracie na evropské úrovni, nebudeme potřebovat 25 vnitrostátních úřadů. Chceme evropský železniční průmysl zbavit zbytečného překrývání a zdvojování práce.

Na závěr ještě jeden komentář na adresu komisaře a obou zpravodajů – je velmi důležité, že jsme dosáhli dohody. Pokud členské státy nesplní lhůty, které jsou jim stanoveny pro rozhodnutí o vzájemném uznávání, pak se automaticky předpokládá, že povolení udělily. Pouze takovým přístupem k povolení můžeme na vnitrostátní orgány vyvíjet tlak, který jim zabrání, aby si při rozhodování neustále dávaly na čas.

Zajistěme tedy společně úsporu nákladů díky vzájemnému schvalování lokomotiv a kolejových vozidel, čímž zvýšíme jejich dostupnost a především dáme větší impuls železniční nákladní dopravě v Evropě.

  Inés Ayala Sender, jménem skupiny PSE. – (ES) Pane předsedající, pane místopředsedo Barrrote, musím říci, že se dnes cítím rozpolcená, protože předseda mé vlády, pan Zapatero, se po svém vystoupení před tímto Parlamentem nyní účastní recepce na Radě. Nicméně rozhodla jsem se zůstat, abych si vás mohla poslechnout a snad i do určité míry posílit poevropštění železniční dopravy.

Jsem potěšena, že Komise ukázala Evropanům, že umí pracovat otevřeně a účelně – přepracované znění řady starých směrnic a jejich sloučení do jediného textu je opravdovým zlepšením tvorby právních předpisů a znamená význačný pokrok ve prospěch železnic.

V této souvislosti chci ještě jednou poblahopřát panu Ortuondovi k jeho zápalu a téměř pedantické pečlivosti, s níž zpracoval velmi dobrý legislativní text. Musím uznat, že mě potěšila i vynikající atmosféra spolupráce, která panovala mezi všemi skupinami ve snaze učinit pokrok v tak důležité problematice, jakou je interoperabilita.

Musím rovněž říci, že se podařilo dosáhnout té nejlepší možné rovnováhy mezi bezpečností a nutností odvážně kráčet směrem k interoperabilitě. Bezpečnost je také důsledně zaručena dvěma zprávami zpracovanými panem Costou, který rovněž pracoval s oddaností věci.

Agentura byla vylepšena a posílena a byly také lépe definovány její úkoly a potřeby. Doufáme rovněž, že se tyto úkoly a potřeby budou moci v budoucnu rozvíjet ve větším souladu. Evropští občané tedy nemusejí pociťovat obavy, neboť bezpečnost železnic byla poevropštěna a tím posílena.

Práci na interoperabilitě bylo třeba urychleně dokončit, jelikož nejprve je nutné poevropštit železniční dopravu a teprve poté zlepšovat komfort a logistiku. Nesmíme zapomínat, že nyní máme také nový text o vyhrazených trasách, kvůli němuž bude interoperabilita ještě důležitější.

Jak řekl pan Costa, bylo třeba učinit pokrok směrem k naplnění cíle vytyčeného zákonodárcem, tedy Parlamentem a Radou, jímž je volný pohyb vlaků. Myslím, že se nám podařilo vytvořit vhodné podmínky pro minimalizaci všudypřítomné právní nejistoty, která byla důvodem, proč vzájemné uznávání povolení pro kolejová vozidla a lokomotivy neustále naráželo na překážky a zábrany.

Domnívám se, že se nám dokonce podařilo vyjasnit kdo, jak a kdy se má uznávat. Také jsme trochu zatlačili na tuto problematiku díky pokroku učiněnému ve věci tichého souhlasu úřadů…

(Předsedající řečnici přerušil)

  Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, dnešní rozprava se našim spoluobčanům opravdu může zdát dosti technická. Bezpochyby má technickou povahu, i když harmonizace bezpečnosti železnic a předpisů pro interoperabilitu je věcí, o niž se naši spoluobčané velmi zajímají, neboť se dotýká jejich každodenního života. Připomínám například strašlivou nehodu, k níž došlo před několika měsíci v Zoufftgenu mezi Lucemburskem a Francií a která pro nás všechny znamenala obrovský šok.

Chceme-li najít odpověď na výzvy stojící před námi, zvláště pak na změny klimatu, chceme-li snížit množství emisí skleníkových plynů a uskutečnit převod na jiný druh dopravy, tedy omezit objem silniční nákladní dopravy ve prospěch jiných a méně znečišťujících druhů dopravy, pak musíme odstranit některé přetrvávající technické překážky.

Má-li vzniknout opravdu celoevropský železniční prostor, je třeba buď harmonizovat technické specifikace pro interoperabilitu nebo zavést vzájemné uznávání norem. Stávající vnitrostátní postupy pro schvalování kolejových vozidel jsou příliš dlouhé a nákladné. Musíme zjednodušit správní postupy, zkrátit lhůty a udělat vše, co je v našich silách, pro harmonizaci vnitrostátních bezpečnostních předpisů, které leckdy z nepříliš jasných důvodů omezují dopravu.

Mé nejvřelejší poděkování si samozřejmě zaslouží naši zpravodajové, Paolo Costa a Josu Ortuondo Larrea, za svou úžasnou práci tím spíše, že jsou s ní zjevně spokojeny všechny naše politické skupiny. Navíc, jak doufám, se nám zřejmě podaří dospět k dohodě s Radou již v prvním čtení.

Dovolte, abych učinila tři stručné poznámky. Nejprve chci vyjádřit své potěšení, podobně jako všichni kolegové, nad lepší čitelností textů. Ustanovení týkající se povolování budou sdružena do jediného legislativního dokumentu, do směrnice o interoperabilitě, a to jak pro transevropský vysokorychlostní železniční systém, tak pro konvenční systém.

Druhá poznámka: Jsem také velice ráda, že v otázce schvalování byla přijata řada zásad, které jsou v podstatě spíše technické, přesto však velmi důležité. Mám na mysli zejména vzájemné schvalování kolejových vozidel s výjimkou lokálních sítí se specifickými vlastnostmi, povinnost vnitrostátních orgánů prokázat skutečná bezpečnostní rizika a úlohu agentury při shromažďování a roztřídění vnitrostátních předpisů kvůli lepší přehlednosti. V této souvislosti považuji za důležité, aby agentura využívala odborného poradenství manažerů sítí.

Mám rovněž radost ze zásady implicitního povolení v případě, že vnitrostátní orgány nevydají rozhodnutí do tří měsíců. Pokud však jde o lhůty stanovené pro odpovědnost držitele, musím dát zřetelně najevo výhradu, neboť se obávám, že by to mohlo vést ke zbavení železničních podniků odpovědnosti.

  Bogusław Rogalski, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, při provádění změn ve směrnici o bezpečnosti železnic Společenství je třeba podpořit snahu o vytvoření společného trhu se službami železniční dopravy. Za tímto účelem musí být vytvořen společný rámec pro regulaci bezpečnosti na železnicích.

Komise by měla být oprávněna k úpravám a přijímání společných bezpečnostních opatření a společných bezpečnostních cílů. Měla by být také oprávněna k zavedení jednotného systému osvědčení. Za tímto účelem je nejprve třeba prověřit již existující požadavky jakož i stávající podmínky bezpečnosti v členských státech, abychom zjistili, zda současná úroveň zabezpečení železniční soustavy není v některých členských státech příliš nízká. Rovněž je nutné určit prioritní oblasti, v nichž je třeba bezpečnostní nároky zlepšit. Osvědčení o bezpečnosti by mělo být zárukou, že železniční podnik zřídil systém řízení bezpečnosti pro poskytování dopravních služeb v evropské síti.

Jednotlivá kolejová vozidla, jejichž uvedení do provozu bylo v určitém členském státě povoleno, musejí být tímto povolením pokryta i v ostatních členských státech, pokud ovšem tyto státy takové povolení vyžadují. Dotyčná směrnice uvádí, že při uvedení kolejového vozidla do provozu musí být vždy určen právnický subjekt, jenž odpovídá za jeho údržbu. To je velmi důležité. Takovým subjektem může být železniční podnik, subdodavatel nebo vlastník kolejového vozidla. Toto opatření vyhovuje očekáváním trhu se službami.

Tato iniciativa zajistí lepší konkurenceschopnost železniční dopravy a zachování pracovních míst v odvětví. Změny této směrnice byly netrpělivě očekávány především v nových členských státech. Proto chci zpravodaji blahopřát.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN COCILOVO
Místopředseda

  Michael Cramer, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, kolegové, dámy a pánové, s těmito třemi zprávami učiní sbližování evropské železniční sítě obrovský krok kupředu. Evropská agentura pro železnice přistoupí k harmonizaci bezpečnostních norem a bude je dále sledovat. Po dlouhém čekání bude konečně zajištěno vzájemné uznávání kolejových vozidel mezi členskými státy EU. Z těchto důvodů bych rád vřele poděkoval oběma zpravodajům i stínovým zpravodajům, neboť bez jejich kvalitní spolupráce bychom jen těžko k takovému výsledku dospěli.

Těžkosti konečně skončily. Chtěl-li v minulosti někdo provozovat lokomotivu, která měla povolení z jiného členského státu, často ho to stálo tři roky a až 10 milionů eur. Ještě dávno předtím, než se EU rozšířila na 27 členů, byla tato situace pobuřující a také na úkor železniční dopravy, která je přitom ohleduplná k životnímu prostředí. V budoucnu bude povolení pro kolejové vozidlo platit ve všech 27 členských státech EU, ledaže by některý členský stát do tří měsíců předložil námitku a zdůvodnil, z jakých bezpečnostních důvodů není provoz daného vozidla možný. Provozu nelze bránit z takových banálních důvodů, jakými je barva hasicího přístroje nebo velikost zpětného zrcátka. Důkazní břemeno tedy bude obráceno. V minulosti byli výrobci nuceni velice pečlivě prokazovat, že není žádný důvod k obavám, zatímco v budoucnosti musí být případná nespokojenost s bezpečnostními hledisky řádně odůvodněna. O odůvodněnosti bude rozhodovat Evropská agentura pro železnice, jejíž pravomoci se rozšiřují.

Pokud tříměsíční lhůta uplyne, aniž by byly vzneseny nějaké námitky, bude povolení platit pro železniční síť v celé EU. To usnadní výrobu více kusů kolejových vozidel s nižšími náklady. Spolková správa železnic v Německu se až do samého konce bránila okleštění svých pravomocí. Jen díky vytrvalosti všech skupin v tomto Parlamentu se podařilo dospět k životaschopnému kompromisu a Komise, Rada i Parlament tedy mohou zprávu Josua Ortuonda Larrey přijmout konsensuálně v prvním čtení.

  Erik Meijer, jménem skupiny GUE/NGL. – (NL) Pane předsedající, po projevech nadšení nad jednomyslnou podporou těchto tří zpráv Výboru pro dopravu a cestovní ruch bych rád rozvířil diskusi dvěma kritickými poznámkami: Evropská agentura pro železnice může plnit užitečný úkol dalšího rozvoje a používání nového evropského systému železniční signalizace a omezování jeho závislosti na výrobcích. Agentura se však musí věnovat jiným oblastem vzhledem k rozšiřování operací, liberalizace a hospodářské soutěže na železnicích. Tento vývoj s sebou nese stále více a více byrokracie, která je nevyhnutelná, mají-li být veškeré činnosti řádně koordinovány.

Kdysi před založením Evropské unie probíhala tato koordinace odlišně. Národní železniční podniky spolu uzavíraly kvalitní dohody o společných vlakových spojeních na dlouhé vzdálenosti ve spolupráci s Compagnie Internationale des Wagons Lits. Nejsem si jist, zda nový model skutečně přináší nějaké zlepšení.

Jakékoli kolejové vozidlo, které je schváleno v jednom členském státě, bude od nynějška automaticky schváleno i v ostatních členských státech. Takto to ale ještě nefunguje ani v menším měřítku mezi městskými tramvajovými podniky, protože zakřivení zatáček, umístění zastávek a někdy rozchod mezi dvěma kolejemi prostě znamenají, že některé tramvaje nemohou jezdit po všech trasách. Navíc předpokládám, že železniční podniky budou často žádat o možné výjimky s poukazem na bezpečnost. V praxi se toho tedy příliš nezmění.

  Michael Henry Nattrass, jménem skupiny IND/DEM. – Pane předsedající, směrnice Komise o interoperabilitě sama říká, že jejím cílem je umožnit „občanům Unie (…) plné využití výhod vyplývajících z vytváření prostoru bez (…) hranic“. Tato představa je pro Spojené království zátěží, neboť mnozí občané EU si kupují pouze jednosměrné jízdenky.

Jsem rád, že se text netýká oddělených, úzkorozchodných a chráněných železničních tratí. Ale co bude s železničními tratěmi druhé třídy? Všechno toto další papírování má zřejmě umožnit Lucemburčanům, Lotyšům a Litevcům, aby narýsovali a provozovali tratě z Long Eatonu do Letchworthu.

Chápu, že jde především o nákladní vlaky jedoucí „z Lisabonu do Liverpoolu bez zastávky a bez výměny lokomotivy nebo posádky“, jak říká tisková zpráva. To je nadějné! Co si posádka pomyslí o směrnici o pracovní době? Vlak tak jako tak bude muset zastavit západně od Folkestone kvůli kontrole, zda v něm necestují nezákonní přistěhovalci. Stávající portugalské lokomotivy vykolejí ještě před tunelem pod Lamanšským průlivem, protože koleje ve Francii jsou příliš úzké.

Tento vlak se zastaví. Díky vítězství zaslepené ideologie nad zdravým rozumem toto místo jen chrlí tuny papíru, kterého si Spojené království už raději vůbec nevšímá. Přeji vám hezký den, pane předsedající, ale nezapomeňte si sundat klapky z očí.

  Luca Romagnoli (NI). – (IT) Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, je-li naším zájmem vytvořit interoperabilní železniční sítě, zajistit vysoký stupeň udržitelné mobility pro naše občany a zajistit efektivní spojení mezi jednotlivými regiony EU, pak musíme nepochybně přivítat zjednodušení stávajícího regulačního rámce, které je předmětem zpráv kolegů Costy a Ortuonda Larrey. Rád bych využil této příležitosti a oběma kolegům poděkoval za skvělou práci, zejména vzhledem ke strategickému významu interoperability, k nutnému zajištění bezpečnosti a k potřebě zřídit Evropskou agenturu pro železnice s rozšířeným mandátem.

Z výše uvedených důvodů je bezpochyby dobrým nápadem i snaha o zlepšení technické části regulačního rámce a podpora vzájemného schvalování kolejových vozidel. Nový postup bude vycházet ze zásady vzájemného schvalování povolení, které již vydal některý členský stát, přičemž potřebné další osvědčení už bude spíše formalitou.

To všechno je v pořádku, je však zcela nezbytné, aby veškerá kolejová vozidla byla v přijatelném stavu – to se netýká jen kolejových vozidel, která přejíždějí hranice, ale také vozidel jezdících v místních sítích. Cestující na italských železnicích jsou zjevně diskriminováni, protože v italské místní síti jezdí ta nejzastaralejší a leckdy závadná kolejová vozidla, přinejmenším ve srovnání s normami platnými v mnoha jiných zemích EU.

Pokud by se Komise touto otázkou hlouběji zabývala, zjistila by, že mezi poskytovanými službami jsou velké rozdíly. Jak už jsem řekl dříve, italské železnice poskytují celkově neuspokojivé služby, především pak v místní dopravě.

Také z tohoto důvodu se domnívám, že by měla být jasněji definována odpovědnost železničních podniků a vlastníků za bezpečnost a také za plnění sociálních norem a standardů služeb poskytovaných uživatelům.

  Luis de Grandes Pascual (PPE-DE). – (ES) Pane předsedající, pane komisaři Barrote, dámy a pánové, nejprve mi dovolte poblahopřát zpravodajům k jejich práci na těchto zprávách, které jsou dalším krokem směrem k integraci evropských železnic.

Stojíme před úkolem vytvořit konkurenceschopný, ziskový, udržitelný a bezpečný evropský železniční systém, jinými slovy skutečnou alternativu k ostatním druhům dopravy, tak abychom mohli uskutečnit převod na jiný druh dopravy.

Evropský železniční systém se však v současnosti potýká s mnoha problémy, které se dosud nepodařilo vyřešit. Můžeme sice cestovat vlakem z Madridu do Berlína, ovšem tato cesta bohužel v Evropě s jednotnou měnou a vnitřním trhem znamená opravdovou kalvárii, neboť železniční systém není integrovaný.

Odlišný rozchod kolejí v některých zemích, nedostatečná normalizace a technologická harmonizace kolejových vozidel a signalizačních systémů, rozdíly v odborné přípravě a zkouškách strojvůdců a nepřekonatelné rozdíly v napájecím napětí způsobují, že železniční doprava je méně konkurenceschopná, a poškozují cíl, s nímž byly transevropské dopravní sítě plánovány – tedy vytvořit skutečný vnitřní trh v odvětví dopravy a posílit tak evropskou integraci.

Když dovolíte, dámy a pánové, rád bych vám i panu komisaři, třebaže stručně, předestřel dobře známý a závažný problém, který ohrožuje spojení Pyrenejského poloostrova s evropskou železniční sítí, především ve Středomoří. Nejde jen o problém Španělska nebo Francie, je to problém dotýkající se celé Evropy. Pane komisaři, pokud se práce na této trati nezrychlí, nebudeme ve střednědobém časovém horizontu schopni překonat téměř nepřekročitelnou orografickou překážku, kterou jsou Pyreneje.

V této souvislosti vyzývám Evropskou komisi i samotného komisaře, aby vyvíjeli tlak na španělskou a francouzskou vládu; vlády musejí tento problém vyřešit, má-li vzniknout opravdu celoevropský železniční systém. Vím, že ve Španělsku je nyní obtížná situace, protože jedna ministryně je vyšetřována a vládě končí funkční období, ale brzy bude sestavena nová vláda a s ní přijde i nová naděje. Upřímně doufám, že se tento problém, který není ani španělský, ani francouzský, ale celoevropský, podaří úspěšně překonat.

  Leopold Józef Rutowicz (UEN). – (PL) Pane předsedající, podmínky, v nichž funguje hospodářství, se bez ustání mění. V důsledku toho je v mnoha odvětvích neustále třeba přistupovat ke změnám. Dnes hovoříme o změnách v provozu železnic a zvláště v zajištění bezpečnosti provozu. Proto je třeba důsledně uzpůsobovat relevantní právní předpisy momentální situaci.

V poslední době došlo k mnoha změnám. Mimo jiné se schengenský prostor rozšířil o řadu zemí, jejichž železnice se z technického hlediska dosti liší. Kromě toho v mnoha zemích skončily na železnicích monopoly a zvýšil se počet podniků vlastnících síť – jsou mezi nimi jak regionální, tak mezinárodní dopravní podniky. Celá tato situace volá po zpřesnění definicí a postupů, které mají zajistit bezpečnost na území Unie. Do značné míry se vše vyřeší změnou vnitrostátních právních předpisů a jejich přizpůsobením poslednímu vývoji.

Návrhy obsažené ve zprávě pana Costy v tomto ohledu přinášejí přidanou hodnotu. Pan Costa navrhl změny, jejichž cílem je zjednodušení – například přenesení článku 14 přílohy VII do směrnice o interoperabilitě, čímž se srozumitelnost směrnice podstatně zlepší. Zásadní je jasněji definovat odpovědnost za bezpečnost. Rád bych poděkoval panu Costovi za veškerou práci, kterou věnoval přípravě této zprávy.

  Jacky Henin (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, tato zdánlivě technická problematika interoperability evropského železničního systému a úlohy Evropské agentury pro železnice v otázkách bezpečnosti nás staví před skutečnou civilizační volbu.

Buď EU zavede evropský železniční trh fungující na základě hospodářské soutěže ve stylu „všichni proti všem“ a rozbije národní železniční podniky v pochybné naději, že bude zachována dostatečná bezpečnost (to znamená návrh Komise), nebo umožníme spolupráci mezi železničními podniky všech členských států, aby tak vznikla celoevropská síť vysokorychlostní a zcela bezpečné osobní a nákladní dopravy. Posledně zmiňovanou variantu bychom mohli uskutečnit pomocí dalšího rozvoje aliance Railteam, která sdružuje hlavní evropské provozovatele vysokorychlostních tratí.

Je třeba poznamenat, že z historie evropských železnic již známe rozhodování mezi těmito dvěma přístupy. Velká Británie už před deseti lety zvolila ve své vlastní železniční síti cestu, kterou nyní navrhuje Komise. Výsledkem bylo celkové zhoršení kvality služeb a také úrovně bezpečnosti, což vedlo k tragickým nehodám. Na druhou stranu před deseti lety vznikl Thalys jako plod spolupráce mezi SNCF a SNCB, navzdory nevůli Komise. Výsledkem je efektivní, bezpečná a kvalitní služba, která plně vyhovuje potřebám cestujících.

Na základě této minulé zkušenosti chci požádat Komisi, aby opustila svou myšlenku hospodářské soutěže na železnicích a soustředila se raději na spolupráci.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane místopředsedo, dámy a pánové, Evropa nám všem může v mnohém pomoci při zkvalitňování našich životů a hospodářství. Bohužel téměř všechny dobré úmysly mají jen obtížně vyslovitelné názvy.

To se týká zejména jedné z priorit železničního balíčku, kterému se dnes věnujeme. Interoperabilita je kouzelné slůvko, které popisuje, co chceme a musíme udělat, má-li v Evropě vzniknout skutečně funkční železniční systém. Lokomotivy a jiná kolejová vozidla by se měla vzájemně přizpůsobovat, k tomu však potřebujeme provázané postupy pro udělování povolení.

Komise předložila smysluplný návrh, na němž jsme v Parlamentu dále pracovali ve vzájemném souladu všech politických uskupení. Doufáme, že tento návrh spolu s technickými specifikacemi pro interoperabilitu (TSI) a dalšími aspekty napomůže k vytváření koordinovanějšího železničního systému v jednotné Evropě. Náš systém se opírá o myšlenku a zásadu vzájemného uznávání a technické harmonizace, stanoví jasné lhůty a kritéria pro udělení povolení a vyžaduje (což je velmi důležité), aby vnitrostátní orgán příslušný pro bezpečnost v případě, že zamítne žádost o povolení, prokázal, že skutečně existuje bezpečnostní riziko – nikoli naopak.

Přejeme si, a snad se to podaří, aby úkoly, které byly v této věci převedeny na Evropskou agenturu pro železnice, byly agenturou plněny co nejrychleji a nejrozhodněji. Doufám, že během a na konci tohoto procesu bude v naší jednotné Evropě méně byrokracie, než je tomu nyní, jak už o tom hovořil i kolega Georg Jarzembowski. Jsme přesvědčeni, že naše návrhy získají v Parlamentu při hlasování širokou podporu, která přinese hmatatelný výsledek v podobě větší interoperability.

  Jacques Barrot, člen Komise. − (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych poblahopřál zpravodajům, panu Ortuondovi Larreovi a panu Costovi, k jejich vynikající práci, kterou na této spíše technické otázce zvládli ve velmi krátké době.

Pokud jde o navržené přepracování směrnic o interoperabilitě železnic, vidím, že dohoda v prvním čtení je na dosah. Je to výsledek několika pracovních jednání a já chci poděkovat zvláště panu Ortuondovi Larreovi za jeho osobní angažovanost, s níž se snažil o prosazení tohoto návrhu. Bylo důležité vytvořit přesný a podrobný postup pro vydávání osvědčení pro lokomotivy a jiná kolejová vozidla, kterým se budou řídit vnitrostátní orgány příslušné pro bezpečnost, a zároveň stanovit maximální časovou lhůtu pro vydání osvědčení, jak řekl i pan Jarzembowski.

Výsledkem jednání, k němuž Komise přispěla technicky, je pozměňovací návrh, který zcela přepracovává text směrnice a s nímž je Komise plně srozuměna. Tudíž, pane předsedající, bude-li tato dohoda potvrzena, vyšleme jasný politický signál průmyslu a vnitrostátním orgánům příslušným pro bezpečnost.

Nyní je řada na vnitrostátních orgánech příslušných pro bezpečnost, aby zlevnily a zrychlily postupy pro schvalování kolejových vozidel. Tyto právní předpisy navíc zvládneme přijmout v rekordním čase, čímž ukážeme, že evropské právo se může pohybovat stejně rychle jako vysokorychlostní vlaky TGV.

Rád bych odpověděl panu předsedovi Costovi na otázku týkající se vnitrostátních orgánů příslušných pro bezpečnost. Tyto orgány vznikly na základě směrnice o bezpečnosti železnic z roku 2004. Pro většinu členských států to znamenalo zřídit nový orgán úplně od nuly, což s sebou neslo i problémy s rozpočtem a náborem pracovníků těchto orgánů. Bylo by poněkud složité, pane předsedo, zbavit tyto orgány funkcí, které jim byly přiděleny teprve nedávno. Navíc by to vrhlo i stín pochybností na důvěryhodnost naší politiky v oblasti železnic. Souhlasím s vámi nicméně v tom, že v dlouhodobém časovém horizontu si lze představit, že i tyto orgány se přenesou na evropskou úroveň. Chtěl jsem na tuto vaši poznámku reagovat.

Nyní se dostávám k problematice bezpečnosti, pro niž jste byl zpravodajem. Dle vašeho přání byla část těchto směrnic přenesena do nové směrnice o interoperabilitě. Kromě splnění nového rozhodnutí o postupu projednávání ve výborech, jež spočívá v zavedení regulativního postupu s kontrolou, je jedinou přetrvávající důležitou součástí tohoto návrhu otázka údržby kolejových vozidel a úloha držitele vozidla.

Více než polovina předložených pozměňovacích návrhů je pro Komisi přijatelná v nezměněné podobě nebo alespoň částečně. Musím se však zmínit o pozměňovacím návrhu 21. V této spíše technické oblasti musejí být veškeré pozměňovací návrhy v souladu s již platnými právními předpisy, především se směrnicí o bezpečnosti, ale také s technickými specifikacemi pro interoperabilitu kolejových vozidel, které vstoupily v platnost dne 31. ledna 2007, a s rozhodnutím o celostátním registru vozidel, které vstoupilo v platnost dne 9. listopadu 2007.

Případné změny musejí rovněž co možná nejvíce vyhovovat různým situacím, které mohou v praxi nastat. Musejí navazovat na postupy zavedené u jiných druhů dopravy. Do právních předpisů nelze zakotvit smluvní obchodní model, který se po reformě železničního systému může změnit. Z těchto důvodů Komise nesouhlasí s pozměňovacím návrhem 21. Totéž platí, pane předsedající, pro pozměňovací návrhy 3 až 7, 10, 14, 17 a 22, v podstatě z čistě technických nebo právních důvodů.

Na závěr bych rád učinil několik poznámek ke změně nařízení o zřízení Evropské agentury pro železnice. Vzhledem k tomu, že nové funkce svěřené Evropské agentuře pro železnice v zásadě závisejí na směrnicích o interoperabilitě a bezpečnosti a na směrnici o osvědčování strojvedoucích, neměl by text působit žádné větší problémy.

Pokud jde o pozměňovací návrh 4, podle nějž by agentura měla převzít úlohu vnitrostátních orgánů při vydávání osvědčení, jsem rád, že ve zprávě pana Ortuonda Larrey se podařilo najít rozumný kompromis. V dlouhodobém časovém horizontu by snad agentura mohla tuto odpovědnost převzít, ovšem zatím se odborníci shodují na tom, že by taková reorganizace byla předčasná. Je třeba ještě prozkoumat možné modely spolupráce Evropské agentury pro železnice s vnitrostátními orgány příslušnými pro bezpečnost. Komise se zavázala, že posoudí dopady všech těchto variant, tak aby bylo možné přijmout do roku 2015 to nejlepší rozhodnutí.

Ostatní pozměňovací návrhy jsou přijatelné jako celek nebo částečně, s výjimkou tří návrhů. Za prvé, podle pozměňovacího návrhu 5 by agentura měla hrát úlohu prostředníka v případě problémů s vydáním osvědčení o bezpečnosti. S tímto pozměňovacím návrhem nesouhlasíme z dříve zmiňovaných důvodů. Za druhé, nemůžeme přijmout pozměňovací návrh 6 kvůli konzistenci s příslušným článkem směrnice o bezpečnosti na železnicích. Konečně nesouhlasíme ani s pozměňovacím návrhem 8, podle nějž by agentura působila jako poradce u komerčních projektů, tento úkol totiž náleží některému z orgánů Společenství.

Pozorně jsem naslouchal všem dnešním vystoupením. Mám dojem, že Evropský parlament si obecně dobře uvědomuje hodnotu těchto ustanovení, která mají skutečně poevropštit naše železnice. Nebudu odpovídat na všechny položené otázky. Chci jen prohlásit, že 85 % finančních prostředků určených na železniční projekty jsme vyčlenili na transevropské sítě. Panu de Grandesovi Pascualovi bych rád řekl, že horské trasy, zejména v Pyrenejích, jsme rozhodně neopomněli.

Dále bych rád uvedl, že bez ohledu na zvolený přístup k železničnímu systému si musíme každopádně uvědomit, že máme-li zájem na návratu vlaků do Evropy, musíme se opravdu snažit o poevropštění celého systému formou technické interoperability a harmonizovaných bezpečnostních předpisů.

Pane předsedající, rok 2007 bude z hlediska železniční dopravy průlomový. Počínaje 1. lednem je tuzemská a mezinárodní nákladní doprava otevřena hospodářské soutěži. Zaznamenáváme, že revitalizace tohoto odvětví začíná nést své plody. Podíl železnic na trhu, který od roku 1970 ve většině členských států klesal, se nyní stabilizoval a dokonce stoupá.

Legislativní návrhy, které dnes projednáváte, pomohou železničním podnikům v jejich soutěži se silniční dopravou. Jsem proto velmi rád, že se podařilo dosáhnout dohody o směrnici o interoperabilitě. Komise udělá vše, co je v jejích silách, aby podobná dohoda rychle vznikla i u zbylých dvou částí těchto opatření.

Pane předsedající, dovolte, abych vyjádřil upřímný vděk všem poslancům, kteří vytrvale pracovali na tak technické problematice. Domnívám se, že i díky tomu učiníme mnohem větší pokrok, neboť případné čekání na druhé čtení by znamenalo ztrátu jednoho cenného roku. Proto si myslím, že rok 2007 bude dobrým rokem nejen pro železniční dopravu, nýbrž i pro boj s globálním oteplováním, v němž, jak všichni víme, může být železniční doprava zvlášť užitečná.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Jelikož k jednomu nástupišti nemohou přijet dva vlaky najednou, budeme o zprávě pana Costy hlasovat zítra a o zprávě pana Ortuonda Larrey v úterý 11. prosince ve Štrasburku.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Marian-Jean Marinescu (PPE-DE), písemně. – (RO) Návrh Komise na zlepšení právních předpisů o interoperabilitě vítáme vzhledem k nutnosti vylepšit systém železniční dopravy v Evropské unii.

Jednotlivé vnitrostátní postupy pro vydávání osvědčení pro lokomotivy a kolejová vozidla a pro osvědčení strojvedoucích se značně liší, což v současnosti brání volnému pohybu vlaků na území Unie.

Je mimořádně důležité, aby se právní předpisy o interoperabilitě rozšířily na celou železniční síť ve Společenství. Transevropské sítě byly navrženy již dle zásady interoperability, a proto by se investice nyní měly soustředit na běžné železniční tratě a na všechny kategorie kolejových vozidel, tak aby v budoucnu splňovaly společné evropské normy.

Interoperabilita je potřebná, ale v Evropě leží i oblasti, v nichž nelze budovat tratě, po nichž by mohly jezdit vysokorychlostní vlaky – horské oblasti, odlehlé oblasti obecně, tratě s tunely a viadukty.

Domnívám se, že zákonodárce by měl za tímto účelem zpracovat specifická ustanovení, protože nemůžeme těmto oblastem upírat výhody plynoucí z železniční dopravy, zároveň ale nemůžeme ani opomíjet bezpečnost cestujících, vlaků a infrastruktur samotných.

  Silvia-Adriana Ţicău (PSE), písemně. – (RO) Vnitrostátní předpisy pro bezpečnost na železnici v jednotlivých členských státech zajišťují, že železniční systémy budou splňovat bezpečnostní požadavky a budou interoperabilní.

Při uvádění určitého kolejového vozidla do provozu musí být určen právnický subjekt, který bude mít na starost jeho údržbu. Domnívám se, že technické specifikace by měly obsahovat základní parametry a technické vlastnosti vyžadované pro údržbu součástí, podsestav nebo sestav, které jsou nebo mají být součástí daného železničního subsystému.

Na 66 % rumunských železnic je omezena rychlost kvůli stavu železniční infrastruktury, 77 % kolejových vozidel je zastaralých. Rumunsko musí investovat do rozvoje železniční dopravy. Považuji za zvláště důležité, aby se Rumunsko a Bulharsko rychle zapojilo do systému vysokorychlostní železniční dopravy.

Bezpečnost železniční dopravy je zcela zásadní. První skupinu projektů zaměřených na společné cíle bezpečnosti na železnicích, která má přispět ke zlepšení výkonnosti na poli bezpečnosti železničních systémů v členských státech, schválí Komise do 30. dubna 2009, druhou skupinu projektů pak do 30. dubna 2011. Prosím Evropskou komisi, aby podpořila přístup nových členských států k dostupným nástrojům Společenství, jež podporují rozvoj dopravní infrastruktury.

19. Koordinace práva členských států ohledně televizního vysílání (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je doporučení pro druhé čtení (A6-0442/2007), jménem Výboru pro kulturu a vzdělávání, o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání (10076/6/2007 – C6-0352/2007 – 2005/0260(COD) (Zpravodajka: paní Hieronymi).

  Ruth Hieronymi, zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, dnes projednáváme předjednaný společný postoj Parlamentu a Rady k přezkumu směrnice o provozování televizního vysílání. Chápeme to jako velký úspěch Parlamentu, Rady i Komise, a proto bych nejprve chtěla vřele poděkovat svým kolegům poslancům ze všech politických skupin a všech dotčených výborů, zvláště pak stínovým zpravodajům Výboru pro kulturu a vzdělávání, jimiž byli Henri Weber, Ignasi Guardans Cambó a Helga Trüpelová. Mají velkou zásluhu na tom, že dnes můžeme prezentovat úspěšný společný výsledek.

Dále chci poděkovat komisařce Redingové (komisařce roku 2007, blahopřeji!), která předložila návrh přezkumu směrnice a která k němu přistupovala s velkým odhodláním a vůlí spolupracovat a také na něm s námi spolupracovala.

Rovněž bych ráda poděkovala Radě, konkrétně německému předsednictví, pod jehož vedením se ukázalo, že můžeme dospět ke společnému postoji, a současnému portugalskému předsednictví, jež neochvějně hájilo dosažený společný postoj. Díky tomu můžeme dnes návrh projednat a zítra o něm hlasovat.

„Televize bez hranic“ je klíčem ke svobodě informací a pluralitě sdělovacích prostředků v Evropě. Proto s potěšením vítáme, že se tuto směrnici podařilo novelizovat právě včas. Vycházejíce ze zásady země původu jsme stanovili společné cíle pro tradiční a nové podoby televizního vysílání, bez ohledu na platformu. Pro tradiční televizi sem především spadá právo na krátké zpravodajské příspěvky po celé Evropě, záruka lepšího přístupu postiženým, lepší kontrola reklamy zacílené na děti a nezávislý vnitrostátní dohled nad sdělovacími prostředky.

Zlepšili jsme ale i finanční podmínky pro komerční vysílání. Toho jsme dosáhli nikoli navýšením objemu reklamy, která i nadále může představovat maximálně 12 minut z hodiny vysílání, nýbrž zavedením pružnějších pravidel. Přijali jsme nesnadné rozhodnutí povolit umístění produktu, tak aby soukromé televizní stanice, vstupující do soutěže s Google a dalšími konkurenty, mohly v budoucnu nabízet bezplatné televizní vysílání. Právě Evropský parlament se v této věci přičinil o vhodné směrnice o průhlednosti.

Po zítřejším rozhodnutí a jeho následném provedení v členských státech bude pro moderní televizi na Internetu platit zásada, že televize zůstává hospodářským a kulturním produktem bez ohledu na použitou technologii. Tak vypadá evropský model, který jsme zachovali i v této směrnici pro audiovizuální mediální služby, jak se jí v budoucnu bude říkat. Televize na Internetu a mobilní televize by také měla mít v Evropě budoucnost, nejen jako hospodářský produkt, nýbrž i jako základní záruka svobody informací a plurality sdělovacích prostředků.

Proto je tak důležité, že jsme na této modernizované směrnici začali pracovat „právě včas“. „Právě včas“ znamená, že nadcházející jednání o telekomunikačním balíčku, jež nyní začínají, a jednání o obsahu on-line proběhnou v situaci, kdy již existuje tento zpřesněný právní rámec pro tradiční a nové audiovizuální mediální služby.

Proto vás prosím o podporu v zítřejším hlasování, abychom získali širokou většinu ve prospěch pokroku v naší evropské mediální politice.

  Viviane Reding, členka Komise. − (FR) Pane předsedající, každé matce působí velkou radost, když vidí, jak dítě, které přivedla na svět, vyrůstá v inteligentního a živého chlapce nebo dívku. Stejný pocit zažívám dnes večer nad naší směrnicí o audiovizuálních mediálních službách „bez hranic“ – pocit uspokojení a hrdosti, o nějž bych se chtěla podělit s kmotrou tohoto dítěte, naší vynikající zpravodajkou Ruth Hieronymiovou.

Je řada cest, jak vyzkoušet inteligenci dítěte. Paní Hieronymiová je uvedla – rozsah působnosti přizpůsobený budoucí podobě audiovizuálního vysílání, neboť byl rozšířen na audiovizuální média na vyžádání, např. „video na vyžádání“; potvrzení zásady země usazení a tedy i zakotvení volného pohybu programů, doplněné o postup inteligentní spolupráce a dialogu pro předcházení případným sporům nebo jejich řešení; rovnováha mezi respektem vůči spotřebitelům a větší volností pro naše podnikatele; posílení práva na informace díky novým pravidlům pro přístup ke krátkým výňatkům z klíčových událostí. Tyto a další nové prvky jsou podle mého názoru dokladem rozumné rovnováhy mezi modernizací a úctou k hodnotám.

Dokladem živosti dítěte je podpora kulturní rozmanitosti v digitální oblasti, uznání nových reklamních postupů, konečně vytvořený právní rámec pro umístění produktu, konečně věnovaná pozornost přístupu našich spoluobčanů se zrakovým nebo sluchovým postižením k audiovizuálním médiím a důvěra svěřená průmyslu, neboť směrnice se bude používat formou samoregulace a společné regulace.

Parlament sehrál významnou úlohu ve výchově dítěte od jeho prvních krůčků až do puberty a já mu za to chci poděkovat. Je to jen další příklad skvělé spolupráce mezi všemi třemi orgány, které společně úspěšně připravily právní předpis, jenž bude základním kamenem pro průmysl a kulturu budoucnosti.

Nyní je načase, aby dítě vylétlo z hnízda a začalo se chovat jako dospělý. V případě směrnice Společenství to znamená její provedení do práva jednotlivých členských států. V souladu s politikou EU doufám, že dítě v této fázi příliš neztloustne. Byl by to o to větší paradox, že v nové směrnici vyzýváme průmysl, aby sestavil kodexy chování pro reklamu zaměřenou na děti a propagující výrobky, které mohou způsobit obezitu. Proto doufám, že členské státy se pokud možno zdrží ukládání dalších vnitrostátních povinností, jež by byly v neprospěch jejich audiovizuálního průmyslu.

Jsem si zcela jista, že text, který vám bude zítra předložen ke schválení, přinese průmyslu skutečnou právní jistotu a zároveň bude propagovat naše společenské a kulturní hodnoty. Díky tomuto právnímu rámci získá EU náskok před právními předpisy jiných světadílů. Myslím, že na to můžeme být pyšní. Pomáháme tak i našemu tvůrčímu průmyslu. Přispíváme k nejlepšímu možnému systému financování našich filmů. Evropanům zajišťujeme přístup k obsahu nejvyšší kvality (tzv. prémiovému obsahu) v sítích bezplatného televizního vysílání. Proto mám dnes večer s vámi a díky vám pocit, že jsme svůj úkol splnili.

  Gunnar Hökmark, jménem skupiny PPE-DE. – (SV) Pane předsedající, nejprve bych rád poblahopřál a poděkoval za odvedenou práci jak naší zpravodajce, tak paní komisařce. Na tuto otázku panuje celá řada různých a velmi vyhraněných názorů. Přesto se nám podařilo zpracovat dnes projednávaný návrh, který ukazuje směr, jakým by se evropská televize měla vydat.

Několik věcí je třeba zdůraznit. Mimo jiné zavádíme zásadu právních předpisů země původu, což přináší lepší a silnější základ pro rozmanitost, ale i pro společnou evropskou televizi, a také – to je významné – lepší podmínky pro evropskou kinematografii, neboť tyto záležitosti spolu úzce souvisí. Znamená i otevření možností pro svobodné sdělovací prostředky a jejich působení v Evropě bez ohledu na státní hranice.

Samozřejmě by se dalo ještě zlepšovat. Já jsem se například domníval, že by bývalo lepší přistoupit otevřeněji k otázce délky reklamy, ale na druhou stranu zde vytváříme větší pružnost. Domnívám se, že návrh, který se nyní vrátil k otázce umístění produktu, také znamená zlepšení. Máme tedy důvod ke spokojenosti s pokrokem, který se podařilo učinit.

Dovolte ještě jednu poznámku k budoucnosti vzhledem k tomu, že tento právní předpis do značné míry vychází z rozdílu mezi takzvanými lineárními a nelineárními mediálními službami. Já se domnívám, že tento rozdíl se v budoucnosti bude stírat. Již dnes je zřejmé, že tento rozdíl není ani tak výrazný, ani tak relevantní. Myslím, že bude především třeba sledovat vývoj v této oblasti, abychom se nakonec neocitli v situaci, kdy tradiční televizní sdělovací prostředky v Evropě budou znevýhodněné oproti těm, kteří vysílají nelineárním způsobem přes Internet nebo jinak. To by totiž v dlouhodobém časovém horizontu mohlo snížit naše šance v celosvětovém kontextu. Ještě jednou bych rád poděkoval zpravodajce a poznamenal, že jsme učinili krok kupředu.

  Catherine Trautmann, jménem skupiny PSE. – (FR) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, úvodem ocituji slova svého kolegy Henriho Webera. Tento text je pro skupinu sociálních demokratů přijatelným kompromisem, do nějž se nám v rámci jednání podařilo doplnit několik cenných ustanovení, která přispějí k zachování evropského audiovizuálního modelu. Ráda bych poděkovala naší zpravodajce paní Hieronymiové za její odhodlání, trpělivost a také za zvláště otevřenou a pozitivní snahu o kompromis.

Tento přezkum je nezbytným důsledkem digitální revoluce v kontextu znalostní ekonomiky. Právní předpisy byly vhodně rozšířeny na nové audiovizuální služby. Je zajištěna jak ochrana nezletilých, tak ochrana občanů EU před podněcováním k jakékoli formě diskriminace. Tyto nové služby by měly napomoci financování filmů a evropského audiovizuálního vysílání. Určité procento z jejich obratu půjde na podpůrné účty, bude zaručena řádná prezentace evropských děl v katalozích on-line. Pluralita sdělovacích prostředků je od nynějška oficiálním požadavkem. Byla posílena úloha regulačních orgánů a členským státům se vřele doporučuje přijetí ustanovení o všeobecné dostupnosti.

Pokud jde o reklamu, skupina sociálních demokratů si přála zachovat pravidla obsažená ve stávající směrnici. Bude-li délka reklamy omezena na 20 % z hodiny vysílání, bude prodleva mezi dvěma reklamními bloky činit 30 minut, zatímco my jsme chtěli na evropské úrovni zachovat 45 minut. Jsme nicméně spokojeni s tím, že reklama v podobě umístění produktu je zakázána během dokumentárních pořadů, informačního vysílání a dětských pořadů. Členské státy se ale mohou rozhodnout, že tento typ reklamy povolí ve filmech, televizních filmech a sportovních přenosech. Pro takový případ byla vytvořena přísná pravidla umisťování produktu, aby se předešlo jeho zneužívání a některým nevhodným účinkům.

Podařilo se tedy najít rovnováhu mezi svobodou projevu, šířením informací, přístupem veřejnosti k novým službám (např. k „videu na vyžádání“), a obsahem s kulturní a ekonomickou hodnotou. Důraz na kvalitu umožní evropské produkci posílit její postavení. Právě to je jeden z hlavních dopadů směrnice.

  Ignasi Guardans Cambó, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, myslím, že jsme dospěli na konec velmi dlouhé cesty. Trvala dlouho a podílelo se na ní mnoho lidí, mnoho poslanců a mnoho odborníků, dokonce i lidí, kteří diskusi sledovali na dálku mimo náš Parlament, natolik pro ně byla důležitá. Všichni musíme mít sami ze sebe radost, protože zítra, pokud nedojde k nějakému překvapení, bude text vzniklý po mnoha jednáních a diskusích jednomyslně přijat, ba možná přijat bez hlasování, což je skutečně dokladem, že takový text lze téměř přijmout aklamací.

Je tedy načase poblahopřát paní Hieronymiové a ostatním stínovým zpravodajům, ale především paní Hieronymiové a, musím uznat, také paní komisařce. Ta řekla, že má pocit, že úkol byl splněn. Neplete se. Dnes je její pocit plně oprávněný.

Znamená to, že přijmeme velmi jasný právní rámec s jasnými pravidly, která zabezpečí a zajistí investice do audiovizuálního vysílání. Tato pravidla umožní rozšířit veškeré požadavky týkající se ochrany spotřebitelů a ochrany nezletilých na nová digitální média a na nové postupy s novými médii související, aniž by docházelo k současnému překrývání nebo prostému rozšiřování existujících ustanovení. Pro nové postupy je totiž třeba najít novou právní úpravu.

Nové předpisy bezpochyby vnášejí větší pružnost do reklamy. To si uvědomujeme. Předpisy jsme projednali a podpořili. Vlastně právě moje skupina se nejvíce snažila o to, aby tento text nakonec prošel, protože jsme evropský audiovizuální model nezbavili jeho charakteristických rysů. Nikdy jsme sice tak daleko nezašli, avšak víme (a to chci říci nahlas, protože jsme podpořili i umístění produktu, s plným vědomím a svědomím), že chceme-li divákům nabídnout bezplatné televizní vysílání, i když úplně bezplatné nebude nikdy, ale pro diváky ano, a nechceme-li toto bezplatné vysílání financovat pouze z daní a veřejných financí, pak je třeba najít způsoby financování v konkurenčním prostředí. Právě v takovém kontextu jsme souhlasili s umístěním produktu. Bude zcela transparentní a také jsme jasně řekli, jak a kdy by se mělo provádět.

Nyní přichází řada na provádění textu. Žádám tímto Komisi, aby se znovu zhostila své odpovědnosti. Dítě sice vylétá z hnízda, ne však úplně. Provádění je třeba pečlivě sledovat a zvláště, paní komisařko, je nutno něco učinit s jednou věcí, která mi působí vážné obavy. Myslím, že v některých členských státech panuje dojem, že do provedení tohoto textu nebudou vlastně pro evropskou televizi platit žádné právní předpisy. Jinými slovy, že nebude žádný zákon. To přitom není pravda. Směrnice o televizi bez hranic, která zůstává v platnosti, zavedla pravidla pro reklamu, v nichž je stanoveno, co se smí a nesmí dělat. Všeobecně zavládl dojem, že než se nová právní úprava, nová směrnice začne používat v členských státech, nebudou platit předpisy, které jsou již v platnosti. Vy spolu s Komisí zodpovídáte za to, že zazní zcela jasně, že takové vnímání situace je mylné a že takto na ni nelze pohlížet.

  Zdzisław Zbigniew Podkański, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, změna směrnice Evropského parlamentu a Rady o koordinaci některých právních a správních předpisů členských států upravujících provozování televizního vysílání má zajistit, že příjemci audiovizuálních mediálních služeb v členských státech budou moci plně využívat výhod vnitřního trhu díky zásadě regulace podle země původu.

Po změně směrnice budou právní předpisy Evropské unie odpovídat nejnovějšímu technologickému vývoji. Návrh Evropské komise rozlišuje mezi lineárními službami, mezi něž patří zejména tradiční, internetová nebo mobilní televize, která divákovi neustále nabízí program formou nepřetržitého vysílání, a nelineárními službami, které mají podobu televize stažené na vyžádání ze sítě.

Pokud by takzvaná směrnice o televizi bez hranic zůstala zachována v nezměněné podobě, ještě by se prohloubily neodůvodněné rozdíly v přístupu k regulaci jednotlivých způsobů šíření obdobného nebo totožného mediálního obsahu. Současná ustanovení o televizi by nadále měla platit pro lineární služby. Pro nelineární služby je ale třeba zavést alespoň minimální základní předpisy. Mohly by se například týkat ochrany nezletilých, zákazu podněcování k rasové nenávisti a zákazu skryté reklamy. To všechno navržené změny obsahují. Z těchto důvodů Skupina Unie pro Evropu národů návrh při hlasování podpoří.

  Helga Trüpel, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Pane předsedající, součástí našich obnovených jednání o nové verzi směrnice o provozování televizního vysílání, která bude od nynějška známá jako „směrnice o audiovizuálních mediálních službách“, byla neustále i rozprava o kulturní politice, zaměřující se na kulturní rozmanitost a zachování kvalitního televizního vysílání. Legislativní proces definitivním rozhodnutím Parlamentu ve skutečnosti teprve začíná, a proto se musíme nyní zajímat o to, co bude dál.

Naléhavě vyzývám členské státy, aby využily zásadu subsidiarity zakotvenou ve směrnici a plně zužitkovaly prostor, který je jim otevřen k zajištění větší kulturní a mediální rozmanitosti. Mám na mysli především více práv pro nezávislé producenty, příspěvky poskytovatelů nelineárních služeb (jako např. „video na vyžádání“) ve prospěch evropské produkce a omezení prostoru pro umisťování produktu. Zejména veřejnoprávní vysílání by se v Evropě mělo bez umisťování produktu obejít úplně.

Při práci na nové verzi směrnice jsme se dostali do sporu ohledně zcela zásadních otázek. Týkaly se toho, do jaké míry chceme liberalizovat trh a kde přesně hodláme regulovat. Z pohledu zelených je zvolené řešení tohoto sporu nakloněno tržněji orientované liberalizaci, zvláště v oblasti reklamy. Naše skupina proto novou verzi směrnice v zítřejším hlasování nepodpoří. Další nové možnosti pro vysílání ještě většího množství reklamy – ať už ve sportovních přenosech, seriálech nebo celovečerních filmech – povedou ke zhoršení kvality evropských sdělovacích prostředků. Veřejnoprávní vysílání bude mít proto v budoucnosti ještě větší význam a zákonodárci členských států mu musejí otevřít cestu k plnění jeho mandátu, jímž je co nejrozsáhlejší informování a vzdělávání, a to i novými prostředky, jakými jsou mobilní nebo internetová televize. Z těchto důvodů musíme i při projednávání nové verze směrnice o telekomunikacích zřídit na evropské úrovni vhodný rámec, který v budoucnosti umožní rozšíření příjmu vysílání přes mobilní telefony a Internet.

  Doris Pack (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, kompromisní text, který navrhla Ruth Hieronymiová, samozřejmě s pomocí dalších kolegů, mohu bezvýhradně podpořit. Chtěla bych jí opravdu velmi vřele poděkovat; tato práce byla značně obtížná a ona odvedla vynikající práci. Kompromis podle mého názoru obsahuje vše, čeho jsme chtěli dosáhnout v prvním čtení.

Je známo, že kvůli rychlému tempu technologického vývoje původní směrnice zastarala. Sama jsem na oné první směrnici pracovala. Dnes před námi stojí nové možnosti – nové příležitosti pro vysílání, nové služby na vyžádání fungující paralelně s tradiční televizí, a proto potřebujeme tuto novou směrnici. Já jsem v této souvislosti pokládala za důležité podpořit zásadu země původu a zachovat krátké zpravodajské příspěvky. Nový text zavádí pružnější právní úpravu reklamy, domnívám se však, že zachování omezení délky reklamy v hodinovém vysílání ve výši 12 minut je oprávněné. Ani nadále se tedy nebudou přerušovat celovečerní filmy a vysílání zpráv.

Ožehavým bodem, jak asi víte, paní komisařko, bylo umístění produktu. Řada z nás hlasovala pro tento kompromis jen s těžkým srdcem. Pozitivní nicméně je, že na prvním místě je zmíněn zákaz, po němž jsou uvedeny výjimky, o nichž již hovořili jiní. Domnívám se, že, budou-li tyto výjimky řádně používány, nevznikne u nás podobný stav jako v Americe. Rovněž velmi vítám omezení reklamy ve vysílání pro děti. Tento kompromis umožňuje audiovizuálnímu odvětví čelit hlavním současným změnám a zároveň se přizpůsobit technologickým a tržním podmínkám. Kompromis do budoucna pomůže audiovizuálnímu odvětví zlepšit jeho konkurenceschopnost. V tomto okamžiku je kompromis nejlepší možnou rovnováhou mezi pluralitou sdělovacích prostředků a kulturní rozmanitostí a otevírá prostor k rozvoji konkurenceschopnějšího evropského audiovizuálního průmyslu.

Ještě jednou bych ráda vřele poděkovala paní komisařce, ale především naší kolegyni Ruth Hieronymiové.

  Viviane Reding, členka Komise. − (FR) Pane předsedající, nemohu než souhlasit s tím, co tady právě zaznělo. Díky podpoře jednotlivých orgánů a angažovanosti naší zpravodajky a jejích kolegů jsme totiž vypracovali směrnici, která náš audiovizuální průmysl povede do budoucnosti, bere však ohled i na naše hodnoty a kulturu. Pro evropský audiovizuální průmysl je to významný krok kupředu a z toho mám stejnou radost jako řada dalších řečníků.

Zazněla zde otázka, co se bude dít, než začne být nová směrnice skutečně prováděna. Dotyčného poslance mohu v tomto ohledu uklidnit. I nadále platí pravidla vyplývající ze směrnice o televizi bez hranic. Mimochodem nedávno jsem zahájila řízení pro porušení práva se Španělskem kvůli překročení délky reklamy. Totéž čeká všechny členské státy, které nebudou hrát podle pravidel – dokud nemáme pravidla nová, hraje se dál podle starých pravidel.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Claire Gibault (ALDE), písemně. – (FR) Ráda bych poblahopřála paní Hieronymiové a panu Guardansovi k tomu, jak báječně vedli dialog s poslanci, a ke kvalitním vztahům, jež navázali s Radou a díky nimž bylo možné ve druhém čtení předložit tuto výjimečně konsensuální zprávu.

Rada přistoupila na většinu požadavků Parlamentu a na všechny požadavky mé politické skupiny. Jsem ráda, že se do textu dostaly dva aspekty, které mi zvláště ležely na srdci – zásada země původu a ochrana dětí v souvislosti s reklamními šoty.

Parlament dokázal, že je schopen s Radou jednat a že tato jednání přispěla k vylepšení původního návrhu. Nebyl to snadný úkol, ale svůj cíl jsme splnili. Nyní doufám, že naše vlády projeví dobrou vůli a pomohou s prováděním textu do vnitrostátního práva.

  Gyula Hegyi (PSE), písemně. – (HU) Nová právní úprava pro televizi bez hranic není jednoznačným úspěchem. Je potěšující, že vytváříme právní základy pro digitální a nelineární televizi. Činíme tak za pět minut dvanáct, neboť technologie se vyvíjejí rychle. Považuji za velmi důležité, aby veřejnoprávní televizní stanice, které šíří hodnoty Společenství, mohly využívat příležitostí nabízených novými technologiemi. Pokud veřejnoprávní stanice nedokáží v oblasti technologické kvality držet krok s komerčními stanicemi, pak hrozí, že přijdou o své dosavadní diváky a jejich kulturní vysílání, reportáže a jiné kvalitní pořady se nedostanou k mladší generaci. Konečná verze podstatně změkčuje předpisy pro reklamu. Obzvlášť nepříjemné je i to, že se nám nepodařilo zastavit plíživý nárůst reklamy, přestože vadí našim voličům v celé Evropě. Je také skličující, že dokonce i vysílání pro děti může být přerušováno reklamou. Ustanovení o umisťování produktu je střízlivým kompromisem. Tento právní předpis řadu cílů Evropského parlamentu nenaplňuje, je však lepší než nic, protože neexistence žádné právní úpravy by podle všeho byla ještě problematičtější.

  Daciana Octavia Sârbu (PSE), písemně. – (RO) Vítám společný postoj Rady, který přináší podstatné změny v oblasti ochrany dětí a nezletilých, přístupu postižených lidí k audiovizuálním službám a umisťování reklamních produktů.

Mladí lidé vnímají reklamní šoty na alkohol a tabákové výrobky tak, že jsou pro dospělé společensky přijatelné. Tyto zlozvyky jsou spojovány s fyzickou přitažlivostí, zábavou, dobrodružstvím a odpočinkem. Kromě toho častá reklama na potraviny a nápoje s vysokým obsahem tuků a cukrů, zejména je-li zaměřená na děti, podkopává prospěšné iniciativy na poli ochrany veřejného zdraví, mezi něž patří například výchova ke správné výživě a řádné označování výrobků. Evropská unie se potýká s kritickým nárůstem obezity a televize tento problém jen prohlubuje. Ve Španělsku představuje 48 % reklamního času během dětského vysílání reklama na sladkosti, rychlé občerstvení a smažené brambůrky. Ve Velké Británii tvoří reklama na potraviny s vysokým obsahem tuků a cukrů 80, resp. 90 % veškeré televizní reklamy.

Text Rady zdůrazňuje, že je potřeba vypracovat kodexy chování pro reklamu na nezdravé jídlo („junk food“) zaměřenou na děti a také zavést systém filtrů a kódů PIN, který by zlepšil ochranu mladistvých před negativním vlivem audiovizuálních služeb a sehrál významnou úlohu v boji s obezitou.

20. Jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám

  Předsedající. − Dalším bodem jsou jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám.

  Vytautas Landsbergis (PPE-DE). – Pane předsedající, Evropský parlament nedávno přijal rozumné usnesení o vztazích s jedním ze sousedních států. Rád bych z něj ocitoval několik řádek. Poslouchejte prosím pozorně a bez obav: „Vzhledem k tomu, že“ ruská „veřejnost není dostatečně informována o rozsahu zločinů spáchaných“ za druhé světové války, „zejména pak ve“ Finsku, v pobaltských státech, v Katyni a v Kaliningradské oblasti; Parlament „se domnívá, že občané“ Ruska „jsou oprávněni dozvědět se pravdu o (…) politikách války a genocidy páchaných jejich jménem i znát pachatele válečných zločinů“; Parlament „se domnívá, že v zájmu dalšího pokroku musí“ Rusko své sovětské „minulosti doopravdy čelit a že vyrovnání se s minulostí je nedílnou součástí cesty k usmíření“ Ruska „s jeho sousedy“.

Toto doporučení náš Parlament skutečně formuloval – na adresu Srbska, které naše návrhy ocenilo. Ovšem vzhledem k tomu, že tento Parlament nepoužívá dvojí metr, stejné výzvy je třeba formulovat i v našich dokumentech týkajících se Ruska.

  Lívia Járóka (PPE-DE). – (HU) Děkuji mnohokrát, pane předsedající. Dámy a pánové, pane předsedající, ráda bych řekla pár slov o postavení evropských Rómů v souvislosti se stanoviskem, které jsme přijali na posledním plenárním zasedání. Považuji za nezbytné, aby Evropská komise a Parlament postupovaly jednotně a zhostily se zodpovědnosti za tuto menšinu. Musejí dát najevo větší empatii než dosud a připravit, provádět a monitorovat programy zaměřené na začlenění sociálních skupin, které jsou vyloučeny ze společnosti a stojí na jejím okraji. V této souvislosti by poslanci Evropského parlamentu velmi ocenili, kdyby mohli úzce spolupracovat s komisaři, přímo či nepřímo odpovědnými za menšiny, jejich integraci a začlenění do společnosti, a ve specializované skupině společně připravit rozsáhlou přeshraniční strategii zaměřenou na Rómy. Tato strategie, která by měla zahrnovat i účinné sledování, by nabídla příležitost účastnit se unijních rozvojových programů těm, kteří žijí v těch nejzanedbanějších oblastech a patří k nejvíce znevýhodněným skupinám. Za tímto účelem je třeba zpracovat mapu kritických oblastí v Evropě, pomocí níž by se snáze dalo posoudit, které oblasti jsou postiženy nejhorší chudobou. Před dvěma lety Evropská lidová strana jako první v tomto Parlamentu přijala strategii pro Rómy. Ráda bych, aby se k nám připojily i jiné strany. Bylo by dobré, abychom se společně, bok po boku, zúčastnili dne 14. února slyšení k rómské problematice a abychom jednali ve prospěch této menšiny. Je skutečně třeba, aby se něco začalo dít. Děkuji.

  Hans-Peter Martin (NI). – (DE) Pane předsedající, očití svědkové nás informují o téměř neuvěřitelném překročení povolené rychlosti, jehož se měl dopustit Harald Rømer, generální tajemník Evropského parlamentu, dne 14. listopadu tohoto roku přibližně ve tři hodiny odpoledne, zřejmě v automobilu s diplomatickou značkou registrovanou v Lucembursku, který jel z Evropského parlamentu do centra Štrasburku. Vrabci hynuli jeden za druhým pod jeho koly, když se řítil se řvoucím motorem rychlostí více než 100 km/hod ulicí Allée de la Robertsau kolem pomalu se posunujících aut v dopravní koloně a nutil vyděšené chodce, aby z přechodů uskakovali zpět do bezpečí.

Mám proto na pana Rømera několik otázek: Skutečně jste tou dobou jel v onom autě? Kdo seděl za volantem? Jaké pokyny jste dal (nebo nedal) řidiči? Proč jelo dotyčné vozidlo tak bezohledně a proč tak neuvěřitelně překročilo povolenou rychlost? Máte pocit, že se vás pravidla silničního provozu netýkají? Nemyslíte, že jako nejvýše postavený úředník Evropského parlamentu byste měl ostatním prokazovat větší ohledy a jezdit v souladu s dopravními předpisy? Hodláte se takto chovat i v budoucnu a měli by všichni účastníci silničního provozu před vámi s děsem prchat?

  Monica Maria Iacob-Ridzi (PPE-DE). – (RO) Rumunští voliči v neděli poprvé vybírali své zástupce do Evropského parlamentu. Rumunsko se tak přidalo k evropské tradici přímých voleb do Parlamentu, která započala v roce 1979.

Volby v Rumunsku nám ukázaly, že máme vůči rumunským občanům velkou odpovědnost. Musíme s nimi více hovořit o Evropské unii a vysvětlovat výhody a povinnosti plynoucí z příslušnosti k této rodině. Přestože Rumunsko je zemí s druhou nejvyšší podporou Evropské unie, účast v těchto volbách byla poměrně nízká – 29,4 %. Volby nicméně přinesly pronikavý úspěch evropským lidovcům. Počet zástupců Demokratické strany Rumunska v tomto Parlamentu se téměř ztrojnásobil a díky našemu vítězství se váha PPE-DE v Evropském parlamentu zvýšila o téměř 4 %.

Děkuji Rumunům za jejich důvěru a děkuji i vám za pozitivní slova, která jste adresovali rumunským voličům.

  Pierre Pribetich (PSE). – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, písek v kosovských přesýpacích hodinách nemilosrdně protéká a 10. prosinec se blíží. Bohužel pokračuje dialog hluchých mezi silně autonomním Kosovem jako součástí Srbska a kontrolovanou nezávislostí. Parlamentní volby, které proběhly 18. listopadu, jen zvýšily politické ambice, neboť v těchto volbách poznamenaných rekordní neúčastí zvítězili zastánci nezávislosti.

Evropská unie tedy musí přijít s jinou variantou než nezávislostí a potvrdit tak evropskou zahraniční politiku. V samotném slově „nezávislost“ se skrývá past, synonymum chaosu pro naši Evropu. Přistoupíme-li na tento proces, otevřeme tím Pandořinu skříňku plnou nacionalismu, regionalismu a provincionalismu, který tak přeneseme na své vlastní území.

V globalizovaném světě je nezávislost jen přeludem. Je třeba vyzvat všechny strany, aby vytvořily regionální společenství, které bude schopno mírumilovně jednat a řádně respektovat demokratické zásady. Podporou rozdělení a nezávislosti jen vyjdeme vstříc nacionalismu. Vzpomeňme si, co řekl v Parlamentu prezident François Mitterrand: nacionalismus znamená válku a válka není jen minulostí, nýbrž může být i naší budoucností.

  Marian Harkin (ALDE). – Pane předsedající, je velmi pravděpodobné, že Irsko bude jedinou evropskou zemí, v níž se bude konat referendum o Lisabonské smlouvě. Já sama jsem zastánkyní EU a ve všech referendech o smlouvách jsem hlasovala „pro“. Mám ale určitý problém a prosím Radu, aby jej vyřešila.

Než požádáme naše občany, aby se na základě získaných informací rozhodli, musíme mít k dispozici konsolidovanou verzi smlouvy. Na vysvětlenou – podívejme se na stranu 51 smlouvy, kde se nachází oddíl nazvaný Zákaz diskriminace a občanství, který by si určitě chtěl přečíst a posoudit nejeden občan. V bodě 32 se uvádí, že „článek 17 se nahrazuje zněním dosavadního článku 12“. V bodě 33 se říká: „Vkládá se článek 17a, který přebírá znění dosavadního článku 13 s tím, že v odstavci 2 se slova ,rozhoduje Rada postupem podle článku 251, pokud přijímá‘ nahrazují slovy ,mohou Evropský parlament a Rada řádným legislativním postupem přijmout základní zásady pro‘“.

Pane předsedající, myslím, že dál už číst nemusím – je zcela jasné, oč mi jde.

  Roberta Alma Anastase (PPE-DE). – (RO) Pane předsedající, ráda vás vidím právě dnes, tři dny po mimořádně důležitém okamžiku v dějinách Rumunska.

V souladu se Smlouvou o přistoupení k Evropské unii se v Rumunsku tuto neděli, šest měsíců po původně stanoveném termínu, konaly volby do Evropského parlamentu. Občané Rumunska, evropští občané, tedy měli možnost přímo zvolit ty, kdo je budou zastupovat v nejdemokratičtější instituci Evropské unie. Ačkoli účast ve volbách se pohybovala kolem evropského průměru, nebyla tedy příliš vysoká, jsem přesvědčena, že díky angažovanosti našich nových kolegů v Rumunsku si rumunští občané budou stále více uvědomovat dopad činnosti Evropského parlamentu na svůj každodenní život. Skutečnost, že extremistické strany nepřekročily hranici počtu získaných hlasů potřebnou ke vstupu do Evropského parlamentu, je dokladem, že rumunští občané již prokázali evropskou zralost a odpovědnost.

Při této příležitosti bych ráda poblahopřála všem, které si rumunští občané vybrali, aby je zastupovali v Evropském parlamentu, a doufám, že budeme bez ohledu na politickou příslušnost spolupracovat ve prospěch blahobytu Rumunů.

  Bogusław Rogalski (UEN). – (PL) Pane předsedající, polští rybáři včera demonstrovali před bruselským sídlem Evropské komise. Protestovali proti nespravedlivým a diskriminačním krokům, které Komise podnikla vůči polskému rybářskému průmyslu.

Celý problém souvisí se zákazem lovu tresky v Baltském moři. Treska je pro polské rybáře hlavním zdrojem příjmu. Komise uvalila na lov tresky zákaz jako trest za překročení roční kvóty pro výlov tohoto druhu. Kromě toho Komise pohrozila, že Polsko v roce 2008 nedostane vůbec žádnou rybolovnou kvótu, nebo že mu bude tato kvóta snížena. To by bezpochyby přivedlo polský rybářský průmysl ke krachu. Přidělené kvóty jsou velmi restriktivní a vycházejí z neúplných a překroucených údajů o populaci tresky v Baltském moři.

V tomto kontextu vyvstává otázka, proč bylo Polsko jedinou kontrolovanou zemí, když přitom má země volala po podrobných kontrolách rybolovu ve všech zemích. Němečtí, švédští a dánští rybáři také překračují kvóty. Mají se snad polští rybáři stát obětním beránkem komisaře Borga? Nebo je stížnost k Evropské komisi možná jen pokusem o odstranění konkurence? Unie evidentně zapomněla na význam slova „rovnost“, a proto protest rybářů podporuji.

  Maciej Marian Giertych (NI). – (PL) Pane předsedající, vyzývám, abychom se zaobírali případem Egypťanky, která se jmenuje Shadia Nagui Ibrahim. Tato žena byla odsouzena k tříletému vězení, protože při svatbě údajně lživě uvedla, že je křesťanka. Ve skutečnosti mluvila pravdu, protože křesťanka je. Je členkou koptské církve a nevěděla o tom, že její otec, taktéž koptský křesťan, kdysi konvertoval k islámu a pak se zase vrátil ke koptské víře.

Podle egyptského práva je Shadia Nagui Ibrahim muslimkou, protože její otec byl kdysi muslim. Víru člověka nemohou určovat úřady nebo právníci, je to věc osobního přesvědčení. Chce-li být Egypt považován za civilizovanou zemi, musí změnit své netolerantní protikřesťanské zákony.

  Antonio Tajani (PPE-DE). – (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, rád bych se obrátil na pana komisaře ve věci zneužívání strukturálních fondů, které je bohužel v Evropské unii stále častějším jevem.

To, co se přihodilo v Maďarsku v souvislosti s programem LEADER, je opravdu šokující. Místní akční skupiny pro program LEADER, které se mají skládat ze zástupců místních úřadů a samospráv a zajišťovat využívání a rozvoj programu LEADER, byly v Maďarsku sestaveny výhradně ze zástupců státní správy příslušejících k jediné politické straně (konkrétně k vládní straně) na úkor místních samospráv, které vedou členové nevládních stran..

To je naprosto skandální a Evropská komise musí podle mého názoru podniknout kroky vůči maďarské vládě. Možná by měla zahájit řízení pro porušení práva kvůli nesprávnému využívání strukturálních fondů. Místní lidé tratí jen proto, že jejich zastupitelstvo si nerozumí s vládou.

PŘEDSEDAJÍCÍ: PAN BIELAN
Místopředseda

  Kyriacos Triantaphyllides (GUE/NGL). – (EL) Pane předsedající, konference o Blízkém východu v Annapoli skončila z hlediska Evropské unie se smíšenými výsledky. V posledních měsících nás komisařka Waldnerová i vysoký představitel Solana na plenárních zasedáních opakovaně ujišťovali, že Evropská unie sehrává při tvorbě blízkovýchodní politiky aktivní úlohu. Když jsem si dnes ale četl projev prezidenta Bushe, nenašel jsem po tom ani stopu. Naopak jsem se dočetl, že se strany dohodly na vytvoření mechanismu k realizaci tzv. cestovní mapy pod dohledem Spojených států. Také chystaná mírová smlouva bude prováděna na základě cestovní mapy a USA budou mít v otázce provádění poslední slovo. Kdepak je Evropská unie? Jaké naděje můžeme vzbuzovat do budoucna, když se v celém dění omezujeme na roli diváků?

  Laima Liucija Andrikienė (PPE-DE). – (LT) Pane předsedající, minulou sobotu byl v Rusku (v Moskvě a v Petrohradě) brutálně potlačen mírumilovný a zcela zákonný pokus ruských občanů demonstrovat jejich nesouhlas s politikou současné ruské vlády. Vedoucí představitel opoziční skupiny Jiné Rusko Garri Kasparov, vedoucí představitelé Svazu pravicových sil Nikita Bělych a Boris Němcov a další demonstranti byli zadrženi milicí a bylo proti nim použito násilí. Garri Kasparov byl dokonce odsouzen k pětidennímu vězení.

Tento incident je dalším důkazem, že v Rusku neexistuje svoboda vyjadřování a jeho občané žijí v neustálém nezbezpečí. Příslušníci opozice se musí bez ustání obávat o bezpečí svých rodin.

Pane předsedající, jsem si naprosto jistá, že my, Evropský parlament, nemůžeme k těmto událostem mlčet. Nemůžeme používat jiná měřítka morálky, demokracie a lidských práv na Barmu a Pákistán, když zároveň používáme tolerantnější měřítko vůči Rusku. Pane předsedající, naléhavě vás vyzývám, abyste učinil potřebné kroky a hájil právo na svobodu projevu a shromažďování v Rusku. Není důležité, v jaké zemi lidé bojují za svobodu – bojují zároveň i za svobodu nás všech. Jakmile je někde svobodný člověk držen v řetězech...

(Předsedající řečnici přerušil)

  Předsedající. – Děkuji mnohokrát, paní Andrikienė. Bohužel tomuto bodu pořadu jednání už nemůžeme věnovat více času.

  Marios Matsakis (ALDE). – Pane předsedající, mám procesní námitku. Někteří z nás zde čekají od 19 hodin (nyní je 21:40), jen aby dostali možnost vystoupit v rámci jednominutových projevů. Teď jste je okleštil na necelých 15 minut. To není fér vůči poslancům, kteří zde celý večer čekají. Možná jste nás měl varovat dříve, abychom tu zbytečně nečekali tolik hodin.

  Předsedající. – Chápu vaše rozhořčení. Předsednictví jsem převzal teprve před dvěma minutami. Byl jsem nicméně informován, že nám už zbývá velmi málo času. Rozpravu musíme ukončit o půlnoci a na pořadu jednání ještě máme mnoho bodů. Velmi mě to mrzí.

21. Kontrola nabývání a držení zbraní (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0276/2007), kterou předložila paní Kallenbachová jménem Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, o návrhu směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní [KOM(2006)0093 – C6-0081/2006 – 2006/0031(COD)].

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, střelné zbraně nejsou výrobek jako každý jiný. Řada tragických událostí – v Erfurtu, v Antverpách, v Helsinkách i jinde – je bolestným dokladem potenciálního nebezpečí, jaké střelné zbraně představují pro naše občany, zvláště pro děti. Potřebujeme tudíž velmi přísné předpisy pro výrobu, prodej a držení střelných zbraní.

I když naše evropské právo výslovně umožňuje členským státům, aby předepsaly přísnější požadavky, než jaké jsou dány společnou úrovní ochrany podle práva EU, jsem opravdu rád, že Parlament se snaží o zásadní zlepšení bezpečnostních předpisů pro střelné zbraně v Evropě. Především bych chtěl poděkovat zpravodajce Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, paní Kallenbachové, a předsedkyni tohoto výboru, paní McCarthyové. Patří jim můj výslovný dík za vynikající spolupráci.

Dovolte, abych připomněl pozadí dnes projednávaného rozhodnutí. Prvním impulsem byla nutnost provést několik změn v našem právu, abychom mohli ratifikovat protokol OSN o střelných zbraních. Podrobný přezkum evropských právních předpisů o střelných zbraních jsme plánovali teprve v další etapě. Díky vám, dámy a pánové, jsme mohli učinit obojí najednou, vlastně na první pokus, protože i Rada dala své požehnání sjednocenému návrhu, který dnes máme před sebou.

Bylo třeba najít řešení mnoha obtížných problémů a dosažený výsledek obstojí před jakýmkoli zkoumáním. Nikterak nezasahujeme do různých tradic a kulturních zvláštností členských států, v nichž existují dlouhé a velmi rozdílné tradice lovu, sportovní střelby a sbírání zbraní. Tyto tradice respektujeme. Evropský zbrojní pas usnadní přeshraniční cestování a stane se rozumným základem pro budoucí nadnárodní setkání lovců a sportovních střelců. Také jsme se rozhodli pro vhodné označování a registraci střelných zbraní, což umožní přeshraniční převoz a přepravu střelných zbraní uvnitř vnitřního trhu, zároveň však zajistí vyšší průhlednost a následně i bezpečnost.

Významnou novinkou je registrace veškerých zbraní v osobním vlastnictví. Musíme vědět, kdo vlastní co. Díky registraci budeme moci ještě účinněji potlačovat nezákonné vlastnictví nebo nezákonný převoz střelných zbraní. Údaje budou uchovávány 20 let, čímž zajistíme jejich sledovatelnost na dostatečně dlouhou dobu. To nelze než přivítat. V této souvislosti nicméně Komise uvažuje o tom, že by formou prohlášení vyjasnila naše chápání nového bodu odůvodnění 9e směrnice o ochraně údajů.

Dále jsme se rozhodli do budoucna zakázat nabývání střelných zbraní nezletilými mladšími 18 let. Evropa tím vysílá jasný signál, že střelné zbraně nepatří do rukou mladých lidí. Mladým sportovním střelcům a lovcům, kteří ještě nedosáhli věku 18 let, pochopitelně umožníme, aby se svému koníčku nadále věnovali, avšak pouze pod dohledem dospělých – například rodičů nebo trenérů. Došlo již k příliš mnoha tragédiím způsobeným tím, že se střelné zbraně dostaly do rukou mladých lidí. Doufám, že nové předpisy pomohou předcházet dalším tragédiím tohoto druhu a že zlepší povědomí, především mezi mladými sportovními střelci a lovci, o nutnosti zvláštní opatrnosti při zacházení se zbraněmi.

Museli jsme čelit jednomu novému problému, který je důsledkem technologického vývoje a zločinné činnosti v Evropě. Mám na mysli úpravu maket zbraní, které samy o sobě nejsou nebezpečné, na plně funkční střelné zbraně. Na tento problém jako první poukázala paní McCarthyová. V podstatě byl touto cestou obcházen zákon. Tomu nyní učiníme přítrž. Dovolte, abych jen na okraj poznamenal, že se budeme v dalších dvou letech muset ještě hlouběji zabývat problematikou úpravy maket zbraní, abychom uzavřeli všechny případné únikové cesty ohrožující bezpečnost. Totéž platí i pro otázku účinné deaktivace střelných zbraní.

Jak víte, Komise byla nakloněna zavedení postihů v evropském právu, neboť rozsudky Evropského soudního dvora jsou v této věci zcela jasné. Komise nicméně uznává, že bod odůvodnění 8 hovoří o sankcích na základě trestního práva a protokolu OSN. To má svůj význam, protože podle článku 5 protokolu OSN musejí členské státy uplatňovat sankce. Pevně věřím, že členské státy s tím ve svém vnitrostátním právu počítají. Komise k této otázce také předloží prohlášení sekretariátu Evropského parlamentu⁽¹⁾. V této souvislosti bych chtěl obzvlášť poděkovat za podporu panu Alvarovi.

Evropě se tudíž dostane moderních právních předpisů o střelných zbraních, jejichž prioritou je bezpečnost občanů a které přihlížejí k potřebě chránit naše děti a mladé lidi. Posilujeme tak úroveň ochrany zajištěnou právem Společenství.

Členské státy nyní musejí rozpoznat znamení doby a s ohledem na své vnitrostátní podmínky tato ustanovení dále individuálně rozvinout. To znamená, že kterýkoli členský stát, jenž bude považovat za vhodné a potřebné přijmout přísnější právní úpravu, si získá mou osobní podporu. Takové členské státy plně povzbuzuji k přijetí příslušných opatření.

Spoléhám se na to, že vaši kolegové v národních parlamentech přijmou v otázce střelných zbraní jasné rozhodnutí. Heslem musí vždy být „bezpečnost na prvním místě“. Dnešní rozhodnutí k tomu otevře cestu a já bych vám rád poděkoval za podporu této snahy.

1) Prohlášení o sankcích

„Komise vítá rychlé přijetí směrnice Rady, kterou se mění směrnice 91/477 o kontrole nabývání a držení zbraní, avšak lituje, že se Rada postavila proti jejímu původnímu návrhu týkajícímu se článku 16 o trestněprávních sankcích.

Komise poznamenává, že Společenství má pravomoc k zavedení trestněprávních sankcí v souladu s článkem 5 Protokolu o nedovolené výrobě a distribuci střelných zbraní, jejich součástí, dílů a střeliva, připojeného k Úmluvě Organizace spojených národů o boji proti mezinárodnímu organizovanému zločinu.

Komise se proto domnívá, že jakékoli rozhodnutí o ratifikaci protokolu by mělo být doplněno prohlášením o pravomoci, které správně popíše rozsah pravomocí Společenství.

Komise si v této věci vyhrazuje svá institucionální práva.“

2) Návrh prohlášení o ochraně údajů

„Komise poznamenává, že zpracování osobních údajů podle této směrnice musí být v souladu se směrnicí 95/46/ES a nesmí ohrozit úroveň ochrany jednotlivců, pokud jde o zpracování osobních údajů podle právních předpisů Společenství a členských států, a především nesmí pozměnit práva a povinnosti předepsaná směrnicí 95/46/ES.

V této souvislosti je třeba prokázat odůvodněnost prodloužení minimálního období, během nějž se uchovávají evidence obsahující informace o držitelích zbraní, z deseti na dvacet let. Komise je přesvědčena, že takové zpracování osobních údajů je odůvodněné jednak nebezpečností a životností takových zbraní, jednak jejich možným zneužitím ke zločinným cílům. Proto je třeba řádně sledovat jak střelné zbraně, tak jejich vlastníky.

Komise dále poznamenává, že z hlediska cílů této směrnice a v souladu s požadavky směrnice 95/46/ES budou mít přístup k centralizovanému systému evidence dat nebo k systému umožňujícímu vstup do necentralizovaných evidencí pouze policejní a soudní orgány pro potřeby předcházení trestným činům a jejich vyšetřování, odhalování a stíhání.“

  Gisela Kallenbach, zpravodajka. − (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, velmi rozvleklý proces se blíží, jak doufám, k úspěšnému zakončení. Dovolte, abych začala vřelým poděkováním všem, kteří poskytli cenné připomínky k tomuto procesu – stínovým zpravodajům ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, jimiž byli pan Podestà, pan Lehtinen a paní Riis-Jørgensenová, předsedkyni výboru Arlene McCarthyové a odpovědným členům sekretariátu, spolupracovníkům navrhovatele Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci pana Alvara a navrhovateli samotnému a také všem ostatním, kteří tento proces podpořili, předsednictví Rady, zastoupenému Antóniem Delicadem a jeho kolegy a v neposlední řadě také Komisi, již zastupoval pan Michel Ayral a jeho kolegové, které k hledání společného řešení motivoval jejich komisař, pan Verheugen.

Tento proces mě v mnohém poučil. Poučil mě o opravdové úloze, jakou mohou sehrávat lobbisté. Někteří z nich se konstruktivně podíleli na hledání společných řešení, zatímco jiní se záměrně snažili o narušování procesu polopravdami a dezinformacemi. Od samého počátku mi bylo jasné, že nebude nijak jednoduché nalézt tu správnou rovnováhu mezi požadavky dobře fungujícího vnitřního trhu, oprávněnými obavami občanů o bezpečnost v souvislosti s nezákonným používáním střelných zbraní a pochopitelným přáním lovců a sportovních střelců, kteří se chtějí pokud možno bez omezení věnovat svému koníčku. Jak řekl pan Verheugen, chtěli jsme se opřít o zkušenosti získané při provádění směrnice 91/477/EHS, odstranit některé zjištěné nedostatky a převést do práva Společenství protokol OSN o střelných zbraních, který Komise podepsala již v roce 2002. Museli jsme proto do textu zapracovat konkrétní články, které upravují nezákonné používání a nabývání zbraní a nezákonný obchod s nimi. Tento kompromis k uvedeným požadavkům přihlíží. Připouštím, že bych na některých místech dala přednost ještě vyhraněnějším ustanovením, například pokud jde o lepší právní předpisy nebo zjednodušení některých otázek a především o snížení počtu kategorií střelných zbraní v celé Evropě na dvě, ke kterému již přistoupily dvě třetiny členských států. V těchto otázkách jsem ale nezískala většinovou podporu.

Celkově jsem ale s dosaženým kompromisem velmi spokojená. Zastavme se u něj na chvíli – v 27 členských státech budeme provádět částečně harmonizované právní předpisy o střelných zbraních. Na úrovni členských států dosud platí velmi různorodé právní předpisy o střelných zbraních a tato částečná harmonizace usnadní zákonný obchod a přispěje ke zlepšení bezpečnosti. Nelze sice stoprocentně vyloučit zneužívání střelných zbraní, ale, jak už zde zaznělo, musíme uznat, že je naší povinností snažit se co nejvíce předcházet takovým tragédiím, k nimž došlo v Německu, Finsku nebo Belgii.

Nechci nyní probírat nové právní předpisy dopodrobna, už je dobře znáte a pan Verheugen již mnohé aspekty zmínil. Vítám skutečnost, že do roku 2014 budou mít členské státy počítačovou evidenci střelných zbraní, díky čemuž se zlepší výměna informací a notně usnadní sledovatelnost v případě zneužití a hlavně se sledovatelnost vůbec umožní. Zohlednili jsme i to, že žijeme ve věku Internetu, jelikož příslušné předpisy se vztahují na nákupy on-line stejně jako na osobní prodej.

Závěrem bych chtěla uvést několik informací, které by vám měly pomoci v rozhodování a zároveň by měly odrazit argumenty těch, kteří jsou proti lepším evropským právním předpisům o střelných zbraních. Tato směrnice se nebude vztahovat na sběratele zbraní a střeliva, na veřejné služby nebo na kulturní a historické ústavy. Předpisy nemají zpětnou účinnost. Navrhujeme národní evidence střelných zbraní, nikoli evropskou evidenci. Přestože evropskou evidenci krav máme, u střelných zbraní je to zřejmě složitější. Nemáme ani nic proti výrobcům, podnikatelům v oboru zbraní, sportovním střelcům a lovcům, kteří se střelnými zbraněmi zacházejí odpovědně a jsou si plně vědomi jejich zvláštní povahy.

Bylo mi řečeno, že při projednávání původní směrnice v 90. letech byly projevovány velmi vážné obavy a diskuse byly velice emocionální. Později se ale ukázalo, že tato směrnice je velmi užitečná, praktická a účinná. Jsem si jista, že stejným úspěchem bude i kompromis, který máte před sebou, a spoléhám se na vaši podporu.

  Alexander Alvaro, navrhovatel stanoviska Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci. − (DE) Pane předsedající, myslím, že k tomu, co právě řekla paní Kallenbachová, není moc co dodat; snad jen, že mi bylo potěšením spolupracovat s předsedkyní Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Arlene McCarthyovou a s mou kolegyní z tohoto výboru Giselou Kallenbachovou, s níž jsem během této etapy celého procesu spolupracoval velmi úzce a s plnou důvěrou. V neposlední řadě chci poděkovat také Komisi, kterou v této věci zastupoval komisař Verheugen. Tak úzká spolupráce je vzácným zbožím.

Co se dá říci za jednu minutu, když vám celých třicet vteřin zabere děkování ostatním?

V podstatě se nám podařilo toto: Evropská unie vyslala jasný signál, že když upravuje zákonný obchod se střelnými zbraněmi, zajímá se rovněž o boj s nezákonným převozem a se zneužíváním střelných zbraní. Dali jsme jasně najevo, že Evropská unie nebude na svém území tolerovat žádnou formu trestné činnosti s použitím střelných zbraní, že nebudeme tolerovat používání střelných zbraní lidmi, kteří je nenabyli v souladu se zákonem a že nebudeme tolerovat zneužívání práv, která lidem plynou z členství v EU.

Toto říkám všem, kteří dnes stejně jako já obdrželi nespočet e-mailů od lovců a sportovních střelců, kteří nás v Evropské unii obviňují, že omezujeme jejich svobody: přečtěte si směrnici, obraťte se na Komisi a zjistíte, že Evropská unie podnikla kroky na ochranu svých občanů, nikoli naopak!

  Guido Podestà, jménem skupiny PPE-DE. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem vděčný zpravodajce paní Kallenbachové a stínovým zpravodajům z ostatních skupin za to, že byli vždy připraveni ke konzultacím, díky nimž jsme dospěli k novátorskému, avšak, a to musím říci, dobře vyváženému kompromisu.

Cílem navržené změny směrnice je přizpůsobit ji protokolu OSN o boji s organizovaným zločinem, pokud jde o zákonný nákup střelných zbraní pro čistě civilní využití a obchod s nimi. Směrnice se dotýká otázek, na které jsou všichni citliví – například bezpečnosti našich občanů, ale také sportovních tradic a životního stylu a zvyklostí milionů Evropanů, kteří chodí na lov.

Díky podrobným konzultacím s Radou se nám podařilo vytvořit text, který je spravedlivým kompromisem mezi snahou o zavedení harmonizovaných předpisů a respektem ke specifickým kulturním zvyklostem jednotlivých zemí, to vše v souladu se zásadou subsidiarity.

U prvního bodu chci zdůraznit systém označování střelných zbraní a jejich hlavních částí zavedený především kvůli zajištění jejich sledovatelnosti, povinnost uchovávat údaje nejméně 20 let, přísnější sledování prodeje on-line vzhledem ke známým rizikům takového prodeje, omezení používání střelných zbraní nezletilými a lidmi, kteří mohou ohrozit veřejnou bezpečnost, a zavedení obecných zásad pro deaktivaci střelných zbraní.

K druhému bodu bych připomněl, že z úcty k výše zmiňovaným kulturním a tradičním zvyklostem bylo zachováno současné rozdělení do čtyř kategorií, přičemž do roku 2012 by se mělo přistoupit k novému posouzení výhod a nevýhod případného omezení na pouhé dvě kategorie.

Nicméně kvůli nedostatečné vstřícnosti Rady nebude Evropský zbrojní pas jediným dokladem vyžadovaným pro nošení zbraní, což je podle mého názoru promarněná příležitost.

  Lasse Lehtinen, jménem skupiny PSE. – (FI) Pane předsedající, rád bych upřímně poděkoval zpravodajce paní Kallenbachové, stínovým zpravodajům a paní McCarthyové, předsedkyni Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů, za to, že dovedli tento složitý právní balíček ke zdárnému konci. Když jsme před téměř dvěma lety s touto prací začínali, byli jsme ujišťováni, že půjde především o technické opatření, jehož jediným cílem je umožnit převzetí protokolu OSN o střelných zbraních do práva EU. Tento proces však byl vším jiným než technickým opatřením. Někteří chtěli zbraně zakázat úplně a zabránit lidem, aby je zákonně používali, zatímco jiní neměli zájem o sebemenší kontrolu nákupu a používání zbraní.

Pod vedením naší zpravodajky paní Kallenbachové se nám ale podařilo nalézt vyvážený kompromis přijatelný pro všechny hlavní skupiny. Kompromis například přihlíží k bezpečnosti jednotlivců a společnosti jakož i k potřebám těch, pro které je zbraň koníčkem ve volném čase, nebo lovců. Je správné, že budou všechny zbraně v EU evidovány za účelem jejich snazší sledovatelnosti a že členské státy budou v budoucnu muset uchovávat podrobné informace o zbrani a jejím vlastníkovi po dobu 20 let. Důležité je i to, že do působnosti směrnice spadají imitace zbraní a zbraně uschopněné ke střelbě. Lovcům a sportovním střelcům se velmi usnadní život, až bude evropský zbrojní pas jediným dokladem potřebným při cestování z jedné země do druhé. Za tento pas by se neměl vybírat žádný poplatek.

Směrnice zavádí věkovou hranici 18 let i příslušné výjimky, což považuji za rozumné. Znamená to, že například v mé zemi, ve Finsku, tisíce registrovaných nezletilých lovců budou moci ve svém koníčku pokračovat se svolením rodičů stejně, jak to činili dosud. Právě takové směrnice mají v očích veřejnosti svůj smysl. Pokud bude EU bezpečným prostorem s vnitřními právy, budou posíleny i čtyři základní svobody EU.

  Samuli Pohjamo, jménem skupiny ALDE. – (FI) Pane předsedající, také já bych chtěl nejprve poděkovat zpravodajce paní Kallenbachové za velmi dobře připravenou zprávu. Pro budoucnost nás všech je důležité, abychom předcházeli nezákonné výrobě střelných zbraní a nezákonnému obchodu s nimi. Zpráva k dosažení tohoto cíle přispěje.

U nás ve Finsku jsme se zabývali tím, zda mají mít mladí lidé i nadále možnost věnovat se rekreačně lovu. Tento sport podléhá ve Finsku vydání licence a je bedlivě sledován. Zkušení lovci ostatním vysvětlují, jak se zbraně bezpečně a odpovědně používají. Domnívám se, že je dobře, že tento osvědčený postup a dlouhá tradice ve Finsku bude moci pokračovat i po přijetí nové směrnice. Je třeba, abychom zítra schválili tento pečlivě připravený kompromis, v němž se jednotlivé postupy členských států uvádějí do souladu a podle nějž mohou členské státy za určitých podmínek umožnit nákup a držení střelných zbraní pro lov i mladým do 18 let.

  Andrzej Tomasz Zapałowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Pane předsedající, kontrola držení střelných zbraní je nezbytná, chceme-li zajistit bezpečí lidí žijících v Evropě. Žádné právní předpisy pochopitelně nesmějí bezdůvodně omezovat právo občanů chránit svou vlastní bezpečnost na svém vlastním pozemku, nesmějí ani omezovat právo občanů chránit svou osobní bezpečnost při výkonu důležitých veřejných povinností a po jeho ukončení.

Dále mají občané právo držet zbraně, které jsou rodinným dědictvím nebo které se používají při lovu a při sportovních činnostech. Patří to k evropské tradici. Případná omezení by měla vyplývat z psychologického profilu jednotlivce a týkat by se měla i osob podezřelých z porušení zákona kvalifikovaného jako trestný čin. Kromě toho by omezení podle mého názoru měla platit i pro osoby, které veřejně propagují fašismus, radikální komunismus a islámský extremismus.

V Evropě je dnes dostupná technologie, díky níž si každý šikovný člověk může poměrně rychle sestrojit amatérskou střelnou zbraň. Zavedení nepřiměřených omezení tedy nezabrání zločinným spolkům v držení střelných zbraní a jen zbytečně omezí práva občanů, včetně jejich práva na sebeobranu. Je třeba ještě posílit naše hraniční kontroly, protože nezákonným přistěhovalcům se stále daří pronikat do Evropy a o to snáze se k nám mohou pašovat i zbraně.

  Jens Holm, jménem skupiny GUE/NGL. – (SV) Pane předsedající, cílem navržených změn ve směrnici EU o zbraních je vylepšit kontrolu nad zbraněmi. Zlepší se označování a budou zavedeny přísnější předpisy pro obchod se zbraněmi a pro jejich výrobu. To je dobře a ještě lepší je, že výbor chce tyto požadavky dále zpřísnit. Celá tato otázka je o to důležitější, podíváme-li se na ni v kontextu tragické smrtící střelby na střední škole Jokela ve Finsku, k níž došlo před několika týdny. Koktejl umíchaný z bezcílně žijící mládeže, z šíření kultury násilí na Internetu a z přístupu ke zbraním je bohužel smrtelný. Proto jsou zpřísněná opatření, jež se chystáme schválit, nesmírně významná.

Je také správné, že tato směrnice obsahuje minimální požadavky. Jinými slovy členské státy mohou zajít dál a přijmout ještě progresivnější právní předpisy. Byl bych rád, kdyby veškeré právní předpisy EU byly takto pojaty, protože by to vyřešilo mnoho problémů. Zdá se, že dosáhneme dohody v prvním čtení. To je potěšitelné, neboť tak uspoříme čas i peníze, které lze věnovat na něco jiného – třeba na snahu vytvořit mírumilovnější společnost přívětivější k dětem.

  Hélène Goudin, jménem skupiny IND/DEM. – (SV) Pane předsedající, lov je zvyk s dlouhou tradicí. Každý členský stát má své jedinečné lovecké tradice, které chce chránit. Dnešní rozprava je tudíž završením dlouhotrvajícího procesu. V diskusi se střetávaly vyhraněné názory, proběhlo mnoho jednání a stínové zpravodajce bylo zabráněno v účasti na trojstranných schůzkách.

Mnohé z původních návrhů mohly způsobit ohrožení loveckých tradic v členských státech. Je politováníhodné, že evropský zbrojní pas nestačí jako jediný doklad potřebný při příležitostném užití loveckých zbraní a zbraní na sportovní střelbu v jiném členském státě. Občanům je bráněno ve volném pohybu tím, že některé členské státy mohou požadovat doplňující doklady. Lovce a sportovní střelce ze Společenství čeká větší byrokracie než státní příslušníky třetích zemí. Naštěstí bylo zakázáno vybírání poplatků za tato povolení.

Během procesu jsem se jako stínová zpravodajka snažila konečnou podobu zprávy ovlivnit alespoň tehdy, byla-li jsem připuštěna na jednání. Ve své práci jsem se soustředila především na dvě otázky. Snažila jsem se zabránit zákazu objednávání zbraní po Internetu a předejít změnám v udělování výjimek pro školy, které poskytují výuku v oboru správy přírody a sportovní střelby. Zákaz nákupu zbraní na Internetu by v odlehlých oblastech znemožnil přístup ke zbraním pro lovecké potřeby. Ve Švédsku dnes máme kvalitní předpisy pro nákup na Internetu, které vyhovují jak lovcům, tak úřadům.

Druhou otázkou bylo kritérium minimálního věku, které by se dotklo různých oborů vyučovaných na vyšších stupních středních škol. Lovecký výcvik sehrává ve Švédsku významnou funkci při výuce, při níž se budoucí generace učí o lovu a o péči o lovnou zvěř. Nyní naše lovecké tradice mohou žít dál. Z původně nepraktického byrokratického návrhu se stal přijatelný, i když ne ideální kompromis.

  Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, vzhledem k Schengenu a k stále brutálnějšímu chování zločineckých gangů je nepochybně nezbytné zvolit tvrdší přístup k nezákonnému držení střelných zbraní a k organizované trestné činnosti. Z celé záležitosti se ale stává fraška, když se s nevinnými občany, lovci a sportovními střelci zachází vlastně stejně jako se zločinci. Namísto toho by mělo být základní prioritou zvýšit početní stavy v našich policejních složkách, které byly v posledních letech snižovány.

Ve Spojeném království po úplném zákazu krátkých palných zbraní vylétly statistiky trestné činnosti do závratné výše a nad tím bychom se podle mého názoru měli zamyslet. V dnešní stále divočejší době, kdy se stát snaží na poli bezpečnosti uspořit, musejí nevinní občané, kteří jsou duševně v pořádku, mít v nutném případě možnost odrazit předpokládaný útok na svou osobu. Většina trestných činů je stejně spáchána nezákonně nabytou zbraní.

Evropská unie by se možná měla více soustředit na zlepšení ochrany svých hranic, například navýšením prostředků pro FRONTEX, a na posílení spolupráce v bezpečnostní oblasti.

Země EU mají zcela vyhovující právní předpisy pro střelné zbraně a je-li potřebné nebo nutné jejich zpřísnění, měla by být příslušná rozhodnutí přijata v dotčených zemích.

  Andreas Schwab (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, podíváme-li se na samý začátek této problematiky a podíváme-li se na to, jak daleko jsme dospěli, pak mohu, myslím, zcela objektivně říci, že se nám podařilo toto vysoce kontroverzní téma vrátit zpět na věcnou rovinu. Ve spolupráci s Výborem pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci jsme nalezli řešení, které umožní lepší kontrolu střelných zbraní v celé Evropské unii, aniž bychom však zanedbali oprávněné zájmy sportovních střelců a lovců, kteří jsou znepokojeni přílišnou byrokracií a přehnanými registračními požadavky. Jsem za to velmi vděčný komisaři Verheugenovi, ale také předsedkyni Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů Arlene McCarthyové a samozřejmě i našemu stínovému zpravodaji, kteří na tomto textu velmi tvrdě pracovali mnoho měsíců spolu se zpravodajkou a dalšími zúčastněnými kolegy. Nebylo to pro jednotlivé zainteresované skupiny nic jednoduchého, ale dospěli jsme podle mého názoru ke kompromisnímu řešení, které – vzhledem k situaci v Radě – bylo jediným možným východiskem.

Pokud jde o část týkající se obchodu, která spadá pod protokol OSN a kterou máme ještě před sebou, je otázkou, zda bude Komise schopna předložit návrh, jenž by si získal obecný souhlas Rady a poněkud tak usnadnil práci Parlamentu. Nesnažím se o ironii, pane komisaři, se vší vážností vám přeji hodně úspěchů v obratném přesvědčování kolegů v Radě o tom, že povinnosti, k nimž se zavázali podpisem protokolu OSN, musejí pochopitelně platit i v EU.

Rád bych proto poděkoval všem, kteří se snažili udržet míček na hřišti, na němž se hrála tato velmi kontroverzní partie. Domnívám se, že jsme nalezli rozumné a pro všechny přijatelné kompromisní řešení, a doufám, že zítra tento kompromis podpoříme širokou většinou.

  Arlene McCarthy (PSE). – Pane předsedající, nehovořím nyní jako předsedkyně výboru, nýbrž jako poslankyně, jíž se toto téma dotýká. Jsem přesvědčena, že díky tomuto novému zákonu o zbraních můžeme našim občanům ukázat, že Evropa je schopna vypořádat se s problémem nezákonných střelných zbraní. V Británii máme přísné zákony, ale bez tohoto zákona na úrovni EU budou střelné zbraně i nadále pronikat na ulice takových měst, jako jsou Manchester a Liverpool.

Vážení kolegové, toto je maketa pistole Smith & Wesson o ráži 9 mm – zbraně, kterou lze uschopnit ke střelbě. Normálně se do ní vkládají slepé náboje nebo nábojky s plynem CS, pokud se však uschopní ke střelbě, může se nabít i ostrým střelivem. Nepodléhejte panice – není nabitá, lze jí sice uschopnit ke střelbě, ale uschopněná není. Právě takovou zbraní byla nešťastně zabita dvanáctiletá dívka z Manchesteru, Kamilah Penistonová. Matky proti násilí (Mothers Against Violence) – tedy matky, jejichž děti se staly obětí trestného činu spáchaného střelnou zbraní, se mě ptají, odkud se tyto zbraně berou a co děláme pro to, abychom zastavili nezákonné pašování těchto smrtonosných zbraní.

Podle informací od policejních složek pro oblast Greater Manchester tvořily zbraně uschopněné ke střelbě 46 % všech střelných zbraní zabavených v loňském roce. Zbraně uschopněné ke střelbě se staly levnou a oblíbenou volbou pachatelů trestných činů a jsou rostoucím problémem pro celou Evropu, nejen pro Spojené království.

Z těchto důvodů děkuji komisaři Verheugenovi, naší zpravodajce paní Kallenbachové, panu Alvarovi a 25 členským státům za to, že podpořili mé pozměňovací návrhy, jejichž smyslem je zatočit s těmito zbraněmi, které lze uschopnit ke střelbě, a zpřísnit jejich kontrolu. Budou-li tyto zbraně podléhat stejnému kontrolnímu systému jako skutečné krátké palné zbraně, bude pro zločinecké gangy mnohem obtížnější se k nim dostat. Zároveň se prudce omezí pašování těchto zbraní, které jsou v Británii zakázány.

Sdružení policejních ředitelů ve Spojeném království plně podporuje tento zákon i požadavky stanovené pro zbraně, které lze uschopnit ke střelbě, deaktivované zbraně, označování, sledovatelnost a kontrolu prodeje zbraní na dálku včetně internetového prodeje.

Po nedávné tragické střelbě ve Finsku a po pokusu o střelbu v německé škole je jasné, že potřebujeme přísnější celoevropské normy pro kontrolu střelných zbraní. Evropa se chová pragmaticky a přijímá praktická opatření na ochranu svých občanů.

Tragická a nesmyslná smrt mladých lidí zastřelených v mém regionu – patnáctiletého Jessieho Jamese, jedenáctiletého Rhyse Jonese a dvanáctileté Kamilah Penistonové – je hluboce znepokojivá. Byli připraveni o život. My v Evropě máme dluh vůči nim i jejich rodičům – musíme zajistit, že tyto střelné zbraně dostaneme z ulice.

  Siiri Oviir (ALDE). – (ET) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové.

V dnešní společnosti plné nebezpečí musíme nadšeně přivítat jakýkoli pokus o zvýšení bezpečnosti lidí. Bezpečnost je nezbytným předpokladem všech svobod. Bezpečnost je základní vlastností demokratické společnosti.

Všichni ještě máme v živé paměti masakr na střední škole Jokela, který nebyl první událostí svého druhu. Musíme však zajistit, že další nebudou následovat.

Podle údajů Světové zdravotnické organizace jsou násilné činy a sebevraždy v celosvětovém měřítku třetí, resp. čtvrtou nejčastější příčinou újmy na zdraví a předčasné smrti osob ve věku 15 až 44 let.

Velmi často se k těmto činům používá střelná zbraň. Snadná dostupnost střelných zbraní se dává do souvislosti se zvýšenou mírou případů úmrtí způsobeného střelnou zbraní.

Je více než potěšitelné, že Evropská unie chápe nutnost zaměřit své úsilí na konkrétní hrozbu.

Ráda bych se zmínila ještě o jedné otázce. Konkrétně mi jde o to, že od provedení směrnice v roce 1993 se Internet výrazně rozšířil a stal se elektronickým obchodním místem.

Cíl směrnice, jímž je zastavení obchodu se střelnými zbraněmi, může být tedy dosažen pouze tehdy, zahrneme-li do její působnosti i internetové obchody.

Domnívám se proto, že členské státy Evropské unie musejí vhodně a konsistentně reagovat na problémy působené střelnými zbraněmi. Za tímto účelem potřebujeme harmonizovaná preventivní i trestní opatření, která bychom měli sloučit do jednotné politiky.

Závěrem děkuji zpravodajce a jejím spolupracovníkům.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, chtěl bych jen upozornit paní McCarthyovou, že do Parlamentu se nesmějí vnášet střelné zbraně.

  Jim Allister (NI). – Pane předsedající, mám čas jen na jedinou připomínku, a proto bych chtěl upozornit na nerovné fungování evropského zbrojního pasu v praxi, především co se týče loveckých spolků. Pokud chce držitel registrované zbraně jet lovit do většiny jiných členských států EU, prostě na hranicích předloží svůj evropský pas. Pokud chce ale jet do Spojeného království, musí předem zaslat originál svého evropského pasu a pak šest až osm týdnů čekat, než místní policie jeho žádost zpracuje. Po tu dobu je tedy bez pasu a nemůže jet lovit ani do jiných třetích zemí.

Taková byrokracie je úplně zbytečná tím spíše, že vážně poškozuje propagaci loveckých dovolených ve Spojeném království, včetně mého volebního obvodu v Severním Irsku. Bezpochyby by pro daný účel stačilo předem zaslat kopii evropského pasu. Proto doufám, že se tato nesrovnalost bude řádně řešit.

  Michl Ebner (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, základem změny této směrnice byl protokol OSN a otázka, jak účinněji bojovat s terorismem. Z toho vycházel i návrh Komise. Zpravodajka svým návrhem zvolila poměrně revoluční přístup ke stávající směrnici.

Podíváme-li se, o čem dnes jednáme a zítra budeme hlasovat, zjistíme, že jde o kompromis, který, jak už se často stává, není plně uspokojivý pro žádnou stranu. Obsahem kompromisu je toto: na jedné straně se snažíme potlačit vše, co je nezákonné (a v tom nejsme nikdy dost důslední), a na druhé straně nechceme přehnaně ztížit používání zákonných střelných zbraní. Zajisté existují oblasti, například kategorie nebo registrace, v nichž by bylo vhodnější zavést přísnější pravidla na základě subsidiarity, ale to se nesetkalo se stoprocentním úspěchem. Učinili jsme nicméně první krok a nyní budeme čekat, jak bude provádění fungovat v praxi a jak se členské státy k této záležitosti postaví.

Myslím, že se jedná o životaschopný kompromis, a vím, že všichni zúčastnění pracovali velmi tvrdě, aby mohl vzniknout, za což bych jim také já chtěl poděkovat.

V této souvislosti si však musíme podle mého názoru neustále uvědomovat rozdíl mezi zákonnými a nezákonnými střelnými zbraněmi. Musíme problematice nezákonnosti čelit důsledně a konsistentně, zároveň ale v zákonné oblasti musíme dohlížet na to, aby zvolený přístup byl rozumný a nezaváděl složitou byrokracii.

  Véronique Mathieu (PPE-DE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, text, o němž budeme zítra hlasovat, je kompromisem, který konečně vyhovuje téměř všem zákonným uživatelům střelných zbraní. Původní návrh Komise byl pro nás bezvýhradně přijatelný stejně jako postoje Rady. Zpravodajka bohužel zvolila poněkud podivný postoj a s jejími původními představami jsme museli svést dosti tuhý boj. Ráda bych poděkovala panu Podestovi za jeho vskutku mravenčí práci, trpělivost a diplomacii, kterou prokázal ve skupině PPE a na řadě pracovních jednání.

Kompromisy, které jsme připravili, vyhovují všem zákonným uživatelům zbraní. Musím říci, že francouzští lovci jsou celkem rádi, že došlo k zachování čtyř kategorií – pro Francii to byl důležitý aspekt a mám dnes večer velkou radost z toho, že se je podařilo udržet. Také mohu s potěšením říci, že jsem spokojena s centrální evidencí, protože je logické, že chceme mít možnost zbraně sledovat. Považuji to za nejdůležitější bod z hlediska bezpečnosti občanů. Podnikatelé v oboru zbraní jsou také spokojeni s označováním CIP. Jsme spokojeni i s prodejem na dálku. Text jako celek nám poměrně vyhovuje.

Bez ohledu na to mám ale dojem, že po uplynulém pracovním roce se musíme zamyslet nad výchozími postoji zpravodajů. Musím podotknout, že bychom si měli dávat pozor na zaujímání příliš vyhraněných postojů k některým výchozím návrhům. Pokud by totiž Komise, Rada a skupina PPE tvrdě nehájily své stanovisko, pak bychom byli nejspíš dotlačeni k jen obtížně použitelnému textu a k postoji a ideologii zelených, což by značně poškodilo lovce a zákonné uživatele střelných zbraní.

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Pane předsedající, chtěl jsem se jen zeptat paní McCarthyové, zda ta zbraň, co má s sebou, je označená a evidovaná, a zda má povolení k jejímu vnesení do Parlamentu.

  Arlene McCarthy (PSE). – Pane předsedající, na tuto otázku musím zareagovat, protože jen dokazuje, že pan Rübig nerozumí právnímu předpisu, který má před sebou. Protože to není definováno jako střelná zbraň, nepotřebujete povolení. Může si ji koupit kdokoli na ulici – třeba i zločinec. Pan Rübig by se měl nejdříve seznámit s fakty, než se přihlásí o slovo.

Hlásila jsem se nicméně s procesní námitkou vůči obvinění, které vznesla paní Goudinová, a chtěla bych toto opravit do zápisu. Z trialogu nebyl vyloučen žádný stínový zpravodaj. Skupina IND/DEM byla pozvána, před rokem a půl jmenovala svého zpravodaje, nezúčastnila se jediného zasedání výboru ani slyšení a nezúčastnila se ani žádného trialogu. Paní Goudinová sama dobře ví, že byla jmenována teprve před dvěma týdny, aby převzala práci od stínového zpravodaje, který se neúčastnil.

Budu hájit práci naší zpravodajky, stínových zpravodajů a celého výboru, protože svou práci bereme vážně, přistupujeme k ní seriózně a stejně tak vážně by svou práci měla brát i skupina IND/DEM.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat zítra.

(1) Viz „Prohlášení Komise připojená k rozpravě“

22. Nová politika EU v oblasti cestovního ruchu: posílení partnerství pro cestovní ruch v Evropě (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva (A6-0399/2007), kterou předložil pan Costa, jménem Výboru pro dopravu a cestovní ruch, o nové politice EU v oblasti cestovního ruchu: posílení partnerství pro cestovní ruch v Evropě [2006/2129(INI)].

  Paolo Costa, zpravodaj. − (IT) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, zpráva, kterou předkládám, a měl jsem to potěšení připravovat ji ve spolupráci s řadou kolegů, vlastně navazuje na zprávu, kterou již tento Parlament přijal (zprávu pana Queiró) a s kterou se Parlament snažil přispět k evropské politice cestovního ruchu.

Impulsem ke zpracování této zprávy byla potřeba navrhnout nový – a doufám, že praktičtější – přístup k politice Evropské unie v oblasti cestovního ruchu, kterou v současnosti omezují ustanovení smlouvy.

Stávající smlouvou členské státy nesvěřily příliš mnoho odpovědnosti za cestovní ruch evropským orgánům a musím říci, že ani smlouva, kterou se chystáme schválit a kterou, jak doufám, přijme Unie příští měsíc v Lisabonu, nijak zvlášť neposílí formální pravomoci EU v oblasti cestovního ruchu.

Existující smlouvy ale zároveň umožňují Unii provádět celou řadu politik, které mají význačný dopad na cestovní ruch, na jeho potenciální růst a na zachování konkurenceschopnosti a vedoucího postavení Evropy.

Tato zpráva si proto klade za cíl nastínit různé možnosti. Seznam, který jsme s pomocí všech v tomto Parlamentu sestavili, je seznamem ryze informativním, který, jak doufám, lze dále rozšířit. Je to přehled možností, jak využít celou škálu stávajících pravomocí EU ve prospěch cestovního ruchu.

Dovolte, abych uvedl alespoň dva příklady: turista je cestující, takže z povahy věci samé se můžeme podívat na mnohé naše dopravní politiky nebo je přezkoumat, tak aby vyhovovaly a prospívaly cestovnímu ruchu; turista je spotřebitel, takže můžeme přezkoumat mnoho opatření EU na ochranu spotřebitelů v kontextu požadavků cestovního ruchu.

Obecněji řečeno jsou ale turisté – zvláště ti, co do Evropy přijíždějí z třetích zemí – lidmi, kteří překračují hranice stejně jako jiní lidé, kteří je překračují z nejrůznějších důvodů. Vízová politika Evropské unie, její přistěhovalecká politika, by měla být pečlivě přezkoumána, tak abychom mohli přitáhnout co možná nejvíce turistů.

Mnohé ze smluv, které dnes turisté podepisují, jsou uzavírány přímo, s využitím internetové technologie, a nezajišťují turistům plnou ochranu. Evropská unie tudíž může pro turisty hodně udělat, když bude takové smlouvy chránit nebo když zavede smlouvy, které ochranu zajišťují. Detailů vás ušetřím.

Souhrnně vzato, všichni uznáváme, že cestovní ruch je jedním z nejslibnějších odvětví v Evropě, a domnívám se, že lze říci, že především z důvodů soudržnosti stojí za to, aby rozvoj ekonomiky cestovního ruchu zůstal jedním z našich hlavních cílů. Znamená to co nejvíce zhodnotit kulturní a environmentální zdroje, což lze učinit právě maximálním využitím formálních pravomocí Unie.

Tato zpráva se tedy snaží podnítit Komisi a Radu k tomu, aby naplánovaly soubor iniciativ, které formálně spadají do jiných pravomocí – opakuji: ochrana spotřebitelů, bezpečnost dopravy, záruky pro některé smlouvy související s cestovním ruchem, přistěhovalecká politika, koordinované propagační kampaně v mimoevropských zemích a tak dále – aby naplánovaly soubor iniciativ, balíček iniciativ v oblasti cestovního ruchu. Jsem pevně přesvědčen, že takové iniciativy by byly skutečným příspěvkem evropských orgánů k zachování a rozvoji tohoto odvětví, které, jak všichni víme, sehrává význačnou úlohu a bude sehrávat ještě větší úlohu v budoucnosti Evropské unie.

  Günter Verheugen, člen Komise. − (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, rád bych poblahopřál předsedovi výboru panu Costovi k jeho zprávě. Zpráva jasně ukazuje, jak moc je cestovní ruch ovlivňován jednotlivými politikami Společenství, především ale ukazuje, jak význačné je toto odvětví pro Evropu jako celek.

Cestovní ruch je výrazem životního stylu a prosperity Evropanů. Je to ale i klíčové odvětví hospodářství s vysokým potenciálem pro růst a zaměstnanost. Již nyní se totiž cestovní ruch přímo či nepřímo podílí více než 10 % na hrubém domácím produktu Evropské unie a poskytuje 12 % všech pracovních míst.

Evropa ale není jediná, kdo se snaží těžit z mimořádných hospodářských vyhlídek otevíraných rozvojem cestovního ruchu. Musíme si připravit takové kapacity, aby se nám dařilo i v soutěži s tradičními nebo novými trhy cestovního ruchu.

Tady může Evropa stavět na konkurenčních výhodách, které z ní již dnes činí velmi lákavou destinaci. Máme nepřekonatelné dědictví, jedinečnou geografickou koncentraci přitažlivých a kulturně rozmanitých míst, a zcela oprávněně jsme vyhlášeni vysokou úrovní služeb.

Chceme-li, aby se Evropa jako produkt cestovního ruchu rozvíjela i nadále, musíme tyto trumfy vynést. Jednoduše řečeno, naše destinace musejí být nejlepší a nejlákavější a musejí být tak přitažlivou nabídkou, že evropští i mimoevropští turisté budou chtít své dovolené znovu a znovu trávit u nás.

Znamená to, že kritéria platná pro jiná hospodářská odvětví musejí platit i v cestovním ruchu – evropský cestovní ruch musí být novátorským produktem, který je pro spotřebitele ideální volbou, který splňuje nevyšší normy jakosti a který je co nejohleduplnější k životnímu prostředí. Zkrátka musí být produktem, jenž bude vyjadřovat naše evropské hodnoty a silné stránky.

Dovolte, abych uvedl několik příkladů toho, jak podporujeme spolupráci a udržujeme konkurenční výhodu v odvětví cestovního ruchu. Minulý měsíc se v Portugalsku konalo Evropské fórum cestovního ruchu, na nějž se každoročně sjíždějí všichni zástupci tohoto odvětví a které je skvělou příležitostí ke spolupráci a předvedení toho nejlepšího z Evropy. Při této příležitosti jsem měl tu čest představit cenu pro „Evropské turistické destinace nejvyšší kvality“, která byla udělena deseti nejlepším evropským destinacím ve venkovských oblastech. Cílem tohoto pilotního projektu je zlepšit v mimoevropských zemích pověst všech evropských destinací a upozornit na rozmanitost a kvalitu cestovního ruchu v Evropě. Rád bych všem připomněl, že po takovém projektu výslovně volala předchozí zpráva Parlamentu, k níž dal podnět pan Queiró. Chci poděkovat Evropskému parlamentu a především panu Costovi za velkorysou podporu, kterou této úspěšné iniciativě poskytl. S potěšením mohu říci, že druhého kola soutěže se nyní účastní mnohem více zemí.

Můžeme vám také v tomto stádiu říci, že internetový portál „Destinace Evropa“ je úspěšný; je to rozumný základ s potenciálem dalšího rozšíření. V současnosti zkoumáme další cesty, které by přispěly ke zlepšení vnímání Evropy jako turistické destinace, a spoléháme se na vaši podporu.

Na závěr bych rád zdůraznil, že klíčovým aspektem naší politiky je posílení udržitelnosti cestovního ruchu. Jsem přesvědčen, že začleníme-li udržitelnost do všech oblastí našeho průmyslu cestovního ruchu, podaří se nám uhájit konkurenční výhody, díky nimž je Evropa již dnes nejpřitažlivější turistickou destinací světa.

Komise minulý měsíc zveřejnila svou novou Agendu pro udržitelný a konkurenceschopný evropský cestovní ruch. Jednotlivé prvky této agendy jsou odpovědí na výzvy obsažené v této a předchozí zprávě Parlamentu. Myslím, že i v této oblasti se můžeme do budoucna těšit na dlouhodobou dobrou spolupráci.

Doufám, že agendu přijmou všichni aktéři průmyslu cestovního ruchu a samozřejmě i samotní turisté. Vzhledem k tomu, že my všichni přítomní často cestujeme, týká se to i nás.

PŘEDSEDAJÍCÍ: Diana WALLIS
Místopředsedkyně

  Stavros Arnaoutakis, navrhovatel stanoviska Výboru pro regionální rozvoj. − (EL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, význam odvětví cestovního ruchu je mimořádně vysoký. Přímo či nepřímo vytváří více než 10 % HDP Evropské unie a zaměstnává zhruba 12 % pracovních sil. Přestože tato oblast nespadá do pravomocí Evropské unie, existuje celá řada opatření a činností, které mohou podpořit vzestupnou tendenci tohoto odvětví a jeho udržitelný rozvoj. Mnohé z nich jsou již zmíněny ve zprávě a já bych i z toho důvodu rád poblahopřál zpravodaji.

Výzvy, jimž čelí cestovní ruch, vyžadují soudržnou politickou odpověď na úrovni EU – podrobný a konkurenceschopný rámec činnosti s konkrétními kvantitativními i kvalitativními cíli. V novém programovém období, s přihlédnutím k cílům stanoveným v revidované Lisabonské strategii, je nezbytná spolupráce a synergie na všech úrovních (evropské, vnitrostátní, regionální a místní), aby mohlo odvětví cestovního ruchu tyto cíle naplnit. Je rovněž zapotřebí koordinovat politiky a činnosti, které mají přímý nebo nepřímý dopad na odvětví cestovního ruchu.

Dámy a pánové, rád bych zdůraznil, že jsme již odpověděli na otázku, jak si představujeme odvětví cestovního ruchu v Evropské unii. Máme zájem na životaschopném odvětví, které se bude rozvíjet v souladu se zásadami udržitelnosti, bude nabízet vysoce kvalitní turistické produkty a služby a nebude nikoho vylučovat. Spojíme-li své síly na všech úrovních, můžeme tohoto cíle nyní dosáhnout.

  Marie-Hélène Descamps, navrhovatelka stanoviska Výboru pro kulturu a vzdělávání. − (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, cestovní ruch je pro EU mimořádně významný. Má bezpochyby zásadní vliv na hospodářský růst a tvorbu pracovních míst v Evropě. Kromě těchto aspektů také podporuje integraci, dialog mezi různými národy, vzájemné poznávání kultur, a tím přispívá k rozvoji pocitu evropského občanství. Z těchto důvodů a vzhledem k tomu, že neexistuje společná politika cestovního ruchu, musí se na evropské úrovni dostatečně přihlížet k zájmům tohoto odvětví, které zahrnuje různé oblasti a pokrývá širokou škálu služeb a profesí.

Dnes projednávaná zpráva tuto potřebu vysvětluje, a já chci proto poblahopřát zpravodaji k vynikající zprávě a konkrétně k tomu, že podpořil některé z priorit Výboru pro kulturu a vzdělávání. Evropa je díky své rozmanitosti a bohatství stále nejoblíbenější turistickou destinací na světě. Abychom své postavení uhájili, musíme znovu zvážit a novelizovat své politiky a více v nich zohlednit kulturu. Obdobně musíme zdůrazňovat, že je třeba chránit evropské přírodní a kulturní dědictví a podporovat tradiční kulturu, především lidová a umělecká řemesla, profese a znalosti, které pomalu mizí, a povzbuzovat iniciativy na podporu tohoto dědictví.

V této souvislosti bychom vedle dalších opatření měli podpořit i vznik značky „evropského kulturního dědictví“, která podle mého názoru zcela jistě zvýší pocit sounáležitosti našich spoluobčanů se společným kulturním prostorem a identitou. Je také třeba podporovat rozvoj nových technologií, které sehrávají a budou sehrávat tak význačnou úlohu v prodeji produktů cestovního ruchu, v propagaci kulturních statků a událostí a ve správě a ochraně pamětihodností.

Konečně musíme ve spolupráci s aktéry cestovního ruchu na všech úrovních podporovat udržitelný a vysoce kvalitní cestovní ruch, jenž bude konkurenceschopný, ohleduplný k životnímu prostředí, zodpovědný a především dostupný všem.

  Luís Queiró, jménem skupiny PPE-DE. – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, v námi projednávané zprávě je správně uvedeno (a na tomto místě musím blahopřát zpravodaji), že odvětví cestovního ruchu se nachází na pomezí četných politik EU a má podstatný dopad na růst a zaměstnanost a také na sociální a územní soudržnost. Je proto nezbytné uskutečnit některé prvky politiky cestovního ruchu na základě hlavních zásad definovaných v usnesení Parlamentu ze dne 8. září 2005, pro nějž jsem byl zpravodajem.

Prvním prvkem je zjednodušení a harmonizace postupů pro žádosti o turistické vízum opravňující ke vstupu do členských států, tak aby se snížily náklady spojené s takovou žádostí a aby se turistům ze třetích zemí usnadnil vstup do Evropské unie. Nicméně uvědomujeme si, že je rovněž oprávněné, ne-li nezbytné zachovat bezpečnostní předpisy vyžadované v souvislosti s bojem proti terorismu, organizované trestné činnosti a nezákonnému přistěhovalectví. Zaznamenáváme rovněž nutnost modernizovat systém shromažďování statistických informací, včetně satelitních účtů, neboť pouze s aktualizovanými a spolehlivými údaji mohou veřejné orgány a průmysl přijímat klíčová strategická rozhodnutí, díky nimž si Evropa bude moci udržet své vedoucí postavení.

Dále bych chtěl učinit poznámku k poněkud spornější otázce možné harmonizace kvalitativních norem pro turistické ubytování v Evropě. Nejrůznější systémy klasifikace hotelů je třeba zkombinovat s ochranou práv a očekávání turistů při výběru ubytování. Bude možné v Evropské unii stanovit minimální normy pro bezpečnost a kvalitu, které by zaručily spolehlivost a průhlednost informací poskytovaných těmto spotřebitelům? Je to bezpochyby žádoucí, domníváme se však, že to bude možné pouze na dobrovolné bázi a vyzveme-li všechny zúčastněné strany, aby se na takové změně podílely. Komise se ale může, pokud si to bude přát, zhostit vůdčí úlohy v tomto úkolu.

Nemám dost času na to, abych pohovořil o dalších stejně důležitých aspektech této zprávy, mezi něž patří cestovní ruch dostupný turistům se sníženou pohyblivostí, práva cestujících nebo zahraniční propagace evropských destinací a rozvoj udržitelných politik. Bylo již nicméně dostatečně prokázáno, a tím skončím, že Evropský parlament odvedl svou práci, a doufáme, že ostatní veřejné orgány v partnerství se soukromým sektorem posílí svůj smysl pro spolupráci a účinně zareagují na výzvy spojené s rozvojem obnovené a udržitelné politiky EU v oblasti cestovního ruchu.

  Emanuel Jardim Fernandes, jménem skupiny PSE. – (PT) Pane komisaři, dámy a pánové, nová politika EU v oblasti cestovního ruchu navržená Komisí a zkoumaná ve zprávě pana Costy si získala mou bezvýhradnou podporu. Souvisí totiž s hlavními cíli vytyčenými v obnovené Lisabonské strategii, jimiž je zlepšení konkurenceschopnosti, tvorba nových a lepších pracovních míst a udržitelný rozvoj, a také s nástroji, pomocí nichž chce Komise těchto cílů dosáhnout – koordinace práce Komise, vnitrostátních orgánů a jednotlivých zúčastněných stran a zavedení konkrétních podpůrných činností.

Zpravodaj Paolo Costa, jemuž děkuji za kvalitní zprávu a také za vstřícnost při přijímání pozměňovacích návrhů, poukázal na některé aspekty a obavy, které sdělení Komise opomenulo. Navrhl možné příležitosti a řešení pro budoucí obnovenou politiku EU v oblasti cestovního ruchu, například politiku udělování víz, harmonizaci kvalitativních norem, zlepšení viditelnosti a srozumitelnosti označování pro turisty, ochranu spotřebitelů, přístupnost cestovního ruchu turistům se sníženou pohyblivostí, záruku práv cestujících a podporu destinací v Evropské unii. Plně souhlasíme s tím, že k těmto otázkám a navrženým řešením je třeba přihlížet.

Návrh zprávy pana Costy byl posléze obohacen a vylepšen mnoha pozměňovacími návrhy, z nichž řadu předložili kolegové z mé skupiny. Já sám jsem ve snaze posílit formulace obsažené v návrzích Komise a s ohledem na návrhy zpravodaje předložil několik pozměňovacích návrhů, které doplňují stanovisko, jež jsem zastával u zprávy pana Queiró. Předmětem těchto návrhů je: řádně zvážit nevýhody plynoucí z nepřístupnosti některých oblastí se zvláštními přírodními nebo zeměpisnými vlastnostmi, jako jsou nejvzdálenější regiony; obnovená politika EU v oblasti cestovního ruchu musí vytvořit takový evropský cestovní ruch, aby byl udržitelný z hospodářského, sociálního, územního, environmentálního a kulturního hlediska; propagace Evropy jako turistické destinace nebo souboru přitažlivých turistických destinací; nutnost koordinace politik s přímým nebo nepřímým vlivem na cestovní ruch; užší spolupráce všech zúčastněných stran působících v tomto odvětví – Evropské komise a členských států, regionů, místních orgánů a služeb cestovního ruchu; a lepší využití stávajících evropských finančních nástrojů. Chtěl bych proto vyzvat svou skupinu k podpoře této zprávy a naléhavě apeluji na Komisi a Radu, aby přihlédly k návrhům a doporučením Evropského parlamentu.

  Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, cestovní ruch bezpochyby představuje významnou část našich hospodářství, do určité míry je ale i projevem trvalého budování evropské identity a naší politiky soudržnosti. Často samozřejmě napomáhá zachování činnosti v nejodlehlejších oblastech a často je hlavním zdrojem příjmů v nejvzdálenějších regionech.

Tato vyčerpávající zpráva nastiňuje hlavní oblasti, v nichž dnes EU může přinést opravdovou přidanou hodnotu, tak aby došlo k inteligentní optimalizaci zdrojů ve prospěch všech – těch, kteří pracují v cestovním ruchu, samotných turistů, zkrátka všech Evropanů. Zároveň však musí zajistit dlouhodobou ochranu naší krajiny a našich ekosystémů.

Já sama pocházím z oblasti, která má to štěstí, že má tři evropské sousedy, a proto jsem zvláště citlivá na příhraniční cestovní ruch a doufám, že tento druh cestovního ruchu pomůže formou partnerství vytvářet skutečný prostor k životu pro evropské občany, prostor, který ale i překračuje vnitřní hranice EU.

Chceme-li se však více otevřít i turistům nepocházejícím z EU, musíme zavést koordinovanou politiku udělování turistických víz. Ráda bych, aby EU přijala statistické nástroje a průřezový přístup k finančním prostředkům Společenství, tak abychom mohli využít dobře známého pákového efektu ve prospěch inovací, pracovních míst a lepší nabídky a kvality služeb. Doufám, že se podaří vytvořit evropskou značku kvality, která bude hodnotit i ekologická a sociální kritéria, a že prostě a jednoduše posílíme informovanost a ochranu evropských spotřebitelů.

  Mieczysław Edmund Janowski, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, když Thomas Cook otevřel v roce 1841 svou první cestovní kancelář, určitě nečekal, že za 166 let bude evropským zemím z cestovního ruchu přímo plynout přibližně 5 % jejich příjmů. K tomu dodávám, že započítáme-li i návaznost na jiná odvětví, zjistíme, že cestovní ruch v současnosti tvoří více než 11 % HDP a přibližně 25 milionů pracovních míst.

Proto bych rád poděkoval panu Costovi za zprávu, kterou vypracoval o tak dynamickém hospodářském odvětví. Všichni si uvědomujeme, že cestovní ruch přímo nespadá do působnosti unijního práva. Unie ale jako koordinátor a propagátor může podstatně přispět k představování Evropy jako velmi lákavé a různorodé turistické destinace. Má vliv na cestovní ruch uvnitř Unie, na cestovní ruch přicházející ze zemí mimo Unii a na cestování občanů Unie za její hranice.

Tyto otázky jsou mimořádně důležité pro nové členské státy včetně Polska. Teprve nyní řada lidí zjišťuje, že místa, která se dříve skrývala za železnou oponou, mohou být velmi přitažlivou turistickou destinací. Vnitrostátní, regionální a místní orgány sehrávají v této souvislosti význačnou roli v podpoře cestovního ruchu. Cestovní ruch zahrnuje i tzv. agroturistiku, cestování za evropským kulturním dědictvím, zdravotní cestovní ruch, poutní cesty a ekoturistiku se zaměřením na přírodní krásy.

Jsem rád, že se nezapomnělo na problémy postižených a starších turistů, i když se jim možná mohla věnovat ještě větší pozornost. Prostředky z Fondu soudržnosti by se měly rozumně využít k podpoře rozvoje infrastruktury, zejména dopravní. Také Evropský fond pro regionální rozvoj lze využít k podpoře rozvoje IKT včetně Internetu a k podpoře přeshraniční spolupráce, která by byla prospěšná pro cestovní ruch v nejširším smyslu slova. Konečně Evropský sociální fond může být využit k financování vzdělávacích programů v tomto odvětví.

Závěrem bych rád řekl, že klíčem k úspěchu v tomto odvětví jsou normy. Průměrná kvalita nikoho neuspokojí. Turista, který byl nespokojen s úrovní dopravy či hotelu nebo který měl špatnou zkušenost v restauraci, se do dané destinace už nikdy nevrátí. Nechá se nachytat jenom jednou.

  Sepp Kusstatscher, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, rád bych poděkoval Paolovi Costovi. Zvláště vítám ty části zprávy, v nichž zdůrazňuje význam sociální a ekologické udržitelnosti. Pečlivě chráněná přírodní a kulturní krajina je tím nejlepším magnetem, který turisty přitáhne do cílové země.

Občané hostitelské země – jinými slovy ti, kteří v dané zemi žijí a pracují – musejí s cestovním ruchem souhlasit. To je klíčový předpoklad pro to, aby se turisté cítili jako opravdu vítaní hosté. Pro uspokojení hostů je potřebná vysoká úroveň odborné přípravy a celková spokojenost zaměstnanců v cestovním ruchu. Nezbytným předpokladem cestovního ruchu je mobilita a její „měkké“ druhy (veřejná doprava, cyklistika nebo chůze), které podporují růst, aniž by ničily základní součást zdravého a samozřejmě udržitelného cestovního ruchu.

Tato podrobná zpráva obsahuje několik myšlenek, které by se měly stát něčím víc než jen zbožným přáním. Doufám, že tyto ekologické a sociální zásady budou zakotveny v plánované Agendě 21 pro evropský cestovní ruch.

  Kyriacos Triantaphyllides, jménem skupiny GUE/NGL. – (EL) Paní předsedající, v takových zemích, jakými je Kypr, Španělsko, Řecko a další, je cestovní ruch mimořádně důležitým hospodářským odvětvím, a přesto se Evropská komise ani slůvkem nezmiňuje o lidech, kteří v něm pracují.

Toto odvětví snad jako první zavedlo pružnou pracovní dobu pro své zaměstnance a sezónní propouštění je v něm každodenním chlebem. Je to také odvětví, v němž zaměstnávání cizích státních příslušníků vyvolává dva zásadní problémy: za prvé jejich vykořisťování a za druhé velké hotelové řetězce používají tyto zaměstnance jako výhrůžku při vydírání místních pracovníků, kterým se snaží stlačit mzdy a zaměstnanecké výhody.

Kromě toho Evropská komise bez jakýchkoli podstatných komentářů prostě jen potvrzuje, že příčinou tvorby pracovních míst v tomto odvětví je vysoký podíl zaměstnání na částečný úvazek a pružné pracovní smlouvy. Myšlenka dlouhodobé zaměstnanosti je tedy zřejmě jen vzdušným zámkem.

  Etelka Barsi-Pataky (PPE-DE). – (HU) Paní předsedající, ráda bych upozornila na příležitosti související se zdravotním cestovním ruchem. Je důležité využívat všech dostupných programů na podporu takového zdravotního cestovního ruchu, včetně druhého akčního programu Společenství v oblasti zdraví. Chci zdůraznit, že musíme do podpory zdravotního cestovního ruchu více zapojit odvětví pojišťovnictví a společně musíme nalézt způsob přeshraniční spolupráce s tímto financováním.

Otázkou je, zda se nám podaří tyto služby začlenit do společného trhu. Hovoříme o službách, které nejen že mají podíl na hospodářském růstu, nýbrž i pomáhají evropským občanům, tak aby všichni mohli těžit z výhod zdravotního cestovního ruchu a tedy i z výhod společného trhu. Je bezpochyby pravda, že za tímto účelem potřebujeme, nebo potřebovali bychom, poněkud lépe definovaný systém kvality, a proto velmi podporuji iniciativu pana Costy, který výtečně vyjádřil, jak bychom v této věci mohli pokročit. Pro evropský cestovní ruch by bylo prospěšné, kdyby lidé přijíždějící zvnějšku, ze třetích zemí, věděli, co mohou od služeb očekávat a za co platí. Stručně a souhrnně se tedy domnívám, že při diskusích o tomto odvětví se na cestovní ruch musíme dívat z více úhlů a musíme se také zamyslet nad tím, co nám tyto služby mohou přinést z hlediska společného trhu. Děkuji mnohokrát.

  Robert Evans (PSE). – Paní předsedající, také já chci poblahopřát zpravodaji panu Costovi, předsedovi Výboru pro dopravu a cestovní ruch, jenž úvodem poukázal na to, že některé politiky prováděné na základě smluv mají vliv na cestovní ruch. Zabýváme se tedy touto otázkou zcela oprávněně. Rovněž chci připomenout, jak nás před chvílí upozornil i pan Arnaoutakis, že nejméně 12 % pracovních míst v EU závisí na cestovním ruchu.

Evropská unie je dnes mnohem víc než jen společný trh zboží a kapitálu. Je to společný trh pro lidi. Občané EU, jak je známo, cestují více než kdy jindy, velmi často jako turisté. Mnozí, možná většina, mají velmi dobré zkušenosti, ale právě názor menšiny (těch několika, kteří mají méně šťastné zkušenosti) kazí reputaci některým aspektům cestovního ruchu.

Upozorňuji kolegy především na odstavce 24 a 25, které vyzývají k vytvoření souboru podrobných pravidel pro hotely, která by zohledňovala potřeby spotřebitelů. Tato pravidla by měla být vytvořena také s ohledem na požadavky rodin s dětmi. Ne všechny hotely budou schopny se těmito pravidly řídit, ale odvětví cestovního ruchu by skutečně mělo být vůči rodinám co nejvstřícnější.

Systém klasifikace musí rovněž zohlednit potřeby starších a postižených osob. Výbor pro dopravu takto argumentoval v případě leteckých společností a je oprávněné vyžadovat, aby ani hotely tuto sociální skupinu nediskriminovaly. Také by neměly mít možnost vynášet morální soudy nad tím, koho lze či nelze označit jako pár.

Zpráva rovněž právem poukazuje na to (ve svém odstavci 48, který navrhuje vypracovat chartu práv a povinností turistů), že i turisté samotní by se měli slušně chovat a přistupovat k hotelům a k podnikatelům v cestovním ruchu s úctou.

Máme před sebou dobrou zprávu, je to příběh „dobrých zpráv“ a vysílá signál, že Parlament rozumně jedná v zájmu spotřebitelů. Doufám, že tento signál dolehne k uším evropských občanů.

  Alfonso Andria (ALDE). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, z opravdu skvělé zprávy Paola Costy vyplývá několik mimořádně zajímavých myšlenek.

Rád bych učinil jen pár stručných poznámek týkajících se hlubokých změn v poptávce, které vyvolala především globalizace, rostoucí počet turistů ze třetích zemí přijíždějících do Evropy a prodlužující se délka života. To vše znamená, že musíme vytvořit takovou politiku EU v oblasti cestovního ruchu, která bude vyhovovat naší současnosti a době. Musíme také přezkoumat její strategické cíle.

Pan Queiró zdůraznil nutnost klasifikace hotelových služeb. Plně s ním souhlasím a chtěl bych dodat, že také pro produkty cestovního ruchu by měly být vypracovány evropské normy jakosti a bezpečnosti.

Musíme zareagovat na nové požadavky našich občanů jakožto příjemců a spotřebitelů služeb cestovního ruchu. V této souvislosti bych jen rád citoval dva příklady mnoha neotřelých nápadů obsažených ve zprávě pana Costy: značku „Bezbariérový přístup pro všechny“, která by pro turisty s omezenou pohyblivostí byla zárukou zařízení pro bezbariérový přístup, a evropský turistický program pro důchodce.

Dovolte mi ještě závěrečnou poznámku k odbornému vzdělávání – měli bychom se také zamyslet nad konkrétními individuálními kvalifikacemi pro pracovníky působící v cestovním ruchu pro důchodce a postižené.

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL). – (PT) I když přijímáme a oceňujeme mnohé aspekty této zprávy, musíme v této rozpravě vystoupit a zdůraznit za prvé to, že pro turistiku a vysoce kvalitní cestovní ruch je zapotřebí, aby pracovníci tohoto odvětví byli pokryti právním režimem, který chrání pracovní práva a podporuje kvalitní pracovní místa a kvalifikace pracujících. To podle našeho názoru mimo jiné zahrnuje vhodné odborné vzdělávání, zlepšení pracovních podmínek, podporu stabilních smluvních ujednání a spravedlivé a důstojné mzdy.

Za druhé chceme zdůraznit, že cestovní ruch přispívá k územní soudržnosti, hospodářskému rozvoji a regionální zaměstnanosti, a proto je třeba v politikách Společenství a při financování této oblasti nutno zvolit přístup přesahující jednotlivá odvětví. Především je třeba vytvořit konkrétní program Společenství, který by doplňoval činnost členských států. Tyto body jsou součástí několika námi předložených návrhů, které si, jak doufáme, získají podporu tohoto Parlamentu.

  Bogusław Liberadzki (PSE). – (PL) Paní předsedající, cestovním ruchem se v tomto Parlamentu nezabýváme příliš často a já jsem tedy obzvlášť vděčný zpravodajovi panu Costovi. Rád bych mu poblahopřál k dobře odvedené práci.

Podle mého názoru je nejpřínosnější pasáží této zprávy udržitelný přístup k cestovnímu ruchu spolu s nutností zvýšit evropskou soudržnost a kvalitu života. Vítám rovněž důraz kladený na dostupnost služeb cestovního ruchu.

Zpráva se zmiňuje i o vízové politice. Tuto otázku považuji za zcela klíčovou a měli bychom věnovat velkou pozornost sledování vydávání víz a fungování hraničních přechodů na území nových členských zemí Schengenu. Rusko a Ukrajina daly najevo znepokojení nad vydáváním víz řidičům, včetně řidičů autobusů, a vedoucím turistických skupin. Komisař Barrot se právě včera setkal s předsedou Ukrajinského sdružení mezinárodních silničních přepravců, který ho seznámil se svými obavami. Situaci znám a informoval jsem o ní před měsícem pana Frattiniho. Zatím jsem neobdržel žádnou odpověď. Tento problém je podle mě důležitý. Je nezbytné, aby se Parlament a Komise zaměřily na sledování provádění vízové politiky.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 29. listopadu 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Alessandro Battilocchio (PSE), písemně. – (IT) Slepá ulička, ve které se ocitla debata o Ústavní smlouvě, má dopad také na odvětví cestovního ruchu, které by se mělo stát podle právě diskutovaného přístupu součástí společné politiky Společenství. Jednotlivé členské státy v posledních letech využívaly pro cestovní ruch různých strategií, které vyústily v celkový rozvoj tohoto odvětví v individuálních společenských a hospodářských podmínkách každé ze 27 zemí. Zvýšil se počet turistů, byly provedeny rozsáhlé investice a zvýšila se nabídka pracovních míst, která se pozitivně odrazila na zaměstnanosti. Doposud však chyběl jasný a srozumitelný plán ze strany orgánů Společenství. Roste konkurence mezi státy a objevují se také hojné nabídky z jiných částí světa. V takové situaci musí Evropa ukázat, že se nenechá zahanbit, jinými slovy, musíme se postavit výzvám, které se objevují na horizontu, a překonat je.

  Zita Gurmai (PSE), písemně. – (HU) Globalizace, demografické změny a zvýšená míra dopravy se významně podílejí na rychlém růstu cestovního ruchu, jehož následkem je potenciální prostor pro rozvoj a zvýšení zaměstnanosti. Momentální podíl cestovního ruchu na HDP Evropské unie je asi 4 %, nepřímo dosahuje více než 10 % a toto odvětví vytváří 12 % všech pracovních míst.

Cestovní ruch pomáhá lidem lépe porozumět jeden druhému, napomáhá rozvoji evropské identity a prostřednictvím vztahů v rámci sociálních, ekonomických a kulturních skupin napomáhá dialogu mezi jednotlivými kulturami. Vytvoření modelu evropského cestovního ruchu má pro Unii primární důležitost, obzvláště pak proto, že takový model musí být postaven na hodnotách spojených s kvalitou a udržitelností cílů cestovního ruchu a  se stejnou dostupností pro všechny.

Je zapotřebí aktivně podporovat zjednodušení pravidel, sjednocení politik cestovního ruchu a rozšíření použití dostupných evropských finančních nástrojů. Rozvoj cestovního ruchu musí být udržitelný, jinými slovy musí respektovat místní komunity a ochranu životního prostředí. Abychom toto mohli dodržet, potřebujeme podpůrný rámec a efektivní strukturu, která bude zahrnovat všechny zúčastněné regionální a místní strany. V rámci této struktury bude efektivní řízení snazší. Při provádění opatření, která povedou ke splnění stanovených cílů, musíme mít stále na zřeteli základní zásadu subsidiarity, která určuje rozdělení odpovědnosti mezi jednotlivé zúčastněné strany.

  Zita Pleštinská (PPE-DE), písemně. – (SK) Z pohledu udržitelného a integrovaného regionálního a evropského rozvoje má cestovní ruch významný dopad na ekonomickou, sociální a územní soudržnost zemí evropské sedmadvacítky. Hraje také důležitou roli ve zvyšování zaměstnanosti v méně rozvinutých evropských regionech a tak pomáhá zmenšovat regionální rozdíly. Dále bych chtěla říci, že ačkoli zatím nebylo možno vytvořit konzistentní politický přístup k cestovnímu ruchu v EU, nesmíme dovolit, aby Evropa ztratila svůj podíl na trhu v tomto odvětví.

Komise by měla ve spolupráci se členskými státy a regionálními radami finančně podporovat a povzbuzovat nové formy cestovního ruchu, jako je ekoturistika, agroturistika, sociální či zdravotní turistika. To je podle mě jeden z nástrojů pro dosažení udržitelného rozvoje regionů, s důrazem na ochranu přírodního a kulturního dědictví a jeho zachování pro příští generace.

Cestovní ruch musí být lépe podporován informačními kampaněmi. Malým a středním podnikům, a především těm, které v oblasti cestovního ruchu teprve začínají, a těm, které nabízejí nové turistické produkty nebo rozvíjí hospodářskou činnost v nových oblastech či turistických regionech, je třeba zajistit lepší přístup k informacím a poskytnout jim možnost využít dostupné evropské finanční programy prostřednictvím strukturálních fondů.

Ráda bych zde také zdůraznila potřebu výměny zkušeností získaných v již probíhajících projektech cestovního ruchu. Takto by se naskytla příležitost poučit se ze špatných postupů užitých v neúspěšných projektech a vyvarovat se podobných chyb v dalších regionech EU.

  Richard Seeber (PPE-DE), písemně. – (DE) Vývoj v posledních letech ukázal, že evropský cestovní ruch, stejně jako kterýkoliv jiný ekonomický sektor, je silně ovlivňován širšími globálními podmínkami.

Abychom podobným výzvám úspěšně čelili, musíme posílit koordinaci vnitrostátních politik, zcela v souladu se zásadou subsidiarity. Členské stády by měly využít nabízených příležitostí na úrovni EU, aby tak zlepšily své stávající vnitrostátní politiky. Takto může Evropská unie efektivně přispět k omezení své přebujelé byrokracie a k překonávání překážek v oblasti cestovního ruchu prostřednictvím harmonizace. Naším cílem musí být efektivní využití dostupných zdrojů, využívání příležitostí a vytváření součinného systému. To vše přispěje ke konkurenceschopnosti EU v celosvětovém měřítku a k vytvoření více pracovních míst.

Důležitým krokem na tomto poli bude zjednodušení postupů pro vydávání víz a snížení ceny turistických víz do všech zemí Unie.

Chtěl bych také apelovat na Evropskou unii, aby přijala jednotné normy kvality pro hotelové ubytování v Evropě. Docílíme tak transparentnosti a zároveň posílíme práva spotřebitelů. Nesmí však dojít ke snižování vnitrostátních norem. Mělo by se jednat o důležitý signál směrem k zákazníkům. EU by měla využít stávající příležitosti k aktivní podpoře členských států v této oblasti, aniž by však jakkoli zpochybnila pravomoci jednotlivých zemí.

23. Makrofinanční pomoc Libanonu (rozprava)

  Přededající. – Dalším bodem je zpráva Kadera Arifa jménem Výboru pro mezinárodní obchod o návrhu rozhodnutí Rady o poskytnutí makrofinanční pomoci Společenství Libanonu (KOM(2007)0476 – C6-0290/2007 – 2007/0172(CNS)) (A6-0452/2007).

  Günter Verheugen, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, rád bych poděkoval Parlamentu za podporu, kterou vyslovil návrhu Komise ze srpna 2006. Jak ve své zprávě zdůrazňuje zpravodaj pan Arif, Libanon se nachází ve velmi složité politické a ekonomické situaci. Potřeba finanční pomoci je pro tento stát velmi akutní. Svou makrofinanční pomocí jedná EU v souladu se závazky, které učinila na mezinárodní konferenci dárců, která se konala v lednu 2007 v Paříži. Tam jsme souhlasili, že Libanonu poskytneme finanční pomoc.

Jak víte, operativnost finanční pomoci je závislá na veliké nejistotě, která pramení z dosud nepřekonané politické a ústavní krize. Nicméně Komise má v úmyslu dodržet svůj závazek a dokončit všechny nutné vnitřní postupy, aby mohla pomoc dorazit na místo určení, jakmile to podmínky dovolí.

Naše rozhovory s libanonskými orgány, které se týkaly politických podmínek, kterými je program podmiňován, se blíží k závěru a mohu vás ujistit, že tyto podmínky budou v plném souladu s akčním plánem EU-Libanon v rámci evropské politiky sousedství a také v souladu se střednědobým programem libanonských orgánů na ekonomickou reformu. Samozřejmě využijeme všechny dostupné prostředky, abychom co nejvíce minimalizovali riziko podvodu, korupce či zpronevěry, jak je požadováno v návrhu zprávy.

Podotýkám, že zpravodaj přichází s různými pozměňovacími návrhy k návrhu Komise. Všechny tyto pozměňovací návrhy důkladně prozkoumáme a předáme Radě naše vyjádření. Nicméně již teď vám mohu sdělit, že nebudeme žádné pozměňovací návrhy zpochybňovat z hlediska právních ustanovení jako takových.

Komise si je vědoma, že na slyšeních, na kterých se bude projednávat nová finanční pomoc, musí Parlament reagovat ve velmi krátkém časovém úseku. Časový plán všech zúčastněných orgánů byl  vzhledem ke zvláštní povaze této pomoci jakožto krizového nástroje těsný.

Avšak abychom situaci co nejvíce zjednodušili a zlepšili spolupráci s Výborem pro mezinárodní obchod (INTA), Komise se zasazuje, že bude v budoucnu informovat sekretariát výboru INTA systematicky a v časovém předstihu o jakýchkoli nových převodech finanční pomoci. Bude tak činit prostřednictvím informačního memoranda, které vydá v okamžiku, kdy se nová finanční pomoc objeví na obzoru.

  Kader Arif, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, jsem potěšen, že před vámi dnes mohu prezentovat zprávu o přidělení makrofinanční pomoci Libanonu. Toto je doklad o závazku Evropské unie pomoci této zemi zotavit se z přetrvávající krize.

Libanon je v současnosti jednou z nejzadluženějších zemí světa. Státní dluh se zde rovná 180 % HDP. Dopad občanské války, která probíhala mezi lety 1975 a 1990, letní spor s Izraelem v roce 2006, neustálá politická nestabilita a také to, že finanční politika byla odložena stranou, to vše vyústilo ve velmi vážnou ekonomickou, finanční a sociální krizi. Tato situace si žádá naléhavého zásahu.

Je zřejmé, že finanční prostředky, které souvisejí s přijetím akčního plánu evropské politiky sousedství s Libanonem z ledna 2007, nebudou k dispozici dříve než v roce 2009. Výjimečná makrofinanční pomoc, kterou jsme se rozhodli poskytnout, překlene časovou mezeru a bude mít okamžitý dopad na veřejné finance a vyrovnanost plateb v Libanonu, pokud bude provedena okamžitě. Makrofinanční pomoc bude sestávat z daru ve výši 30 milionů EUR a z půjčky ve výši 50 milionů EUR. Peníze by měly libanonské vládě pomoci k poválečnému zotavení a také jí umožnit pokračovat v rozvoji ekonomiky.

Má zpráva plně schvaluje potřebu zajistit finanční pomoc Libanonu. Avšak přináší také pozměňovací návrhy k návrhu Rady, které, pokud budou provedeny, povedou k větší jasnosti a transparentnosti.

Zaprvé a především musíme mít na zřeteli, že pomoc musí být zcela jasně doplněna financemi, které přislíbily instituce Breton Woods, Pařížský klub, dvoustranní dárci i EU v rámci různých dalších programů. Musí být také v souladu s vnější činností a politikou EU a zaručit přidanou hodnotu takovéhoto jednání pro Společenství.

Bude též zapotřebí, aby Rada explicitně a veřejně přijala doporučení Parlamentu ohledně podmínek a kritérií, které musí být splněny pro poskytnutí pomoci. Jinými slovy je třeba, aby se zvýšila transparentnost a udržitelnost veřejných financí, aby se uplatňovaly určené rozpočtové a makroekonomické priority, byla provedena specifická opatření proti jakémukoliv riziku podvodu, korupce či zpronevěry finanční pomoci, zajistilo se rovnoměrné rozdělování pomoci mezi poválečné výdaje, rekonstrukci, nadměrné zadlužení a sociální potřeby obyvatel a také je třeba zajistit naprostý soulad s mezinárodními normami demokracie a lidských práv a základními zásadami právního státu. Poskytnutá pomoc musí být provázena skutečným pokrokem ve všech zmíněných oblastech, což by mělo být zakotveno v grantové smlouvě, vypracované ve spolupráci s libanonskými orgány.

Nádavkem k naší základní práci na zprávě bych rád zmínil některé komplikace, které se vyskytly v průběhu jejího vypracovávání vzhledem k její naléhavé povaze. Z tohoto důvodu je třeba, aby nás Komise a Rada mnohem více informovala o všech budoucích rozhodnutích ohledně přidělování makrofinanční pomoci. Aby mohl Parlament uspokojivě vykonávat svou práci, musí mít kvalitnější informace v pravý čas. Rychlejší zpracovávání materiálu příslušným výborem Parlamentu by mohlo být zajištěno tak, že by Komise zavedla systém včasného varování. Také bychom se tak vyhnuli zbytečným zpožděním, která mohou mít značný negativní dopad na konečný přínos finanční pomoci. Kvalita a soudržnost naší práce a kvalita naší spolupráce s ostatními orgány závisí na tomto faktoru.

V souladu s předchozími usneseními Parlamentu bych rád zdůraznil, že takto zásadní nástroj nesmí být považován jen za něco výjimečného. Musí existovat řádný právní základ, tento nástroj nesmí být postaven jen na rozhodnutích Rady, činěných ad hoc u každé jednotlivé operace. Je zapotřebí rámcového nařízení ohledně makrofinanční pomoci, vypracovaného prostřednictvím procesu spolurozhodování. Jen tak zvýšíme transparentnost, spolehlivost a zlepšíme monitorovací a zpravodajský systém.

Je také třeba, abychom provedli rychlá opatření ohledně diskusí mezi orgány o nejvhodnějším právním základu pro takový druh nástroje. V případě makrofinanční pomoci pro Libanon, jednu ze zemí zahrnutých do evropské politiky sousedství a také řazených mezi rozvojové země, by dle našeho názoru měl být právním základem tohoto opatření článek 179 Smlouvy o ES, nikoli článek 308.

A právě proto, že je Libanon rozvojovou zemí, trvá Parlament na tom, aby nebyl zanedbán ani sociální aspekt reforem, které by v budoucnu měla přijmout libanonská vláda. Podle Rozvojového programu OSN žije 24 % Libanonců v naprosté chudobě a 52 % je diskriminovaných. Co více, téměř 9 % populace je negramotných, méně než jedna třetina dokončí základní vzdělání a jen 13 % dosáhne na univerzitní diplom.

Navzdory této skutečnosti je třeba poznamenat, že sociální otázka není momentálně v centru libanonské politické diskuse a že sociální obsah navrhované reformy je s ohledem na finanční a ekonomickou situaci velmi omezený. Přesto je v zájmu Libanonu a jeho spojenců, jak jsem již poznamenal dříve, najít rovnováhu mezi různými druhy výdajů. Zejména nesmíme zapomínat na fondy pro vzdělání a odbornou přípravu. Musíme si být vědomi přetrvávajících sociálních nerovností, jejichž vážné ekonomické a politické důsledky mohou prodloužit období nestability země.

  José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, navrhovatel stanoviska Výboru pro zahraniční věci. – (ES) Paní předsedající, Libanon je v extrémně napjaté a kritické situaci a je jasné, že je třeba najít východisko z ústavní krize v této zemi. S tímto na paměti navštíví příští týden zemi pracovní skupina Výboru pro zahraniční věci, aby učinila to, co Parlament činí vždy, tedy ujistila zemi o solidaritě našich orgánů v otázkách míru, porozumění, harmonie, usmiřování a upevnění demokracie v této zemi.

Se stejným cílem na mysli vytvářel pan Arif svou zprávu o makrofinanční pomoci Libanonu. Musím mu sdělit, že ve Výboru pro zahraniční věci jsme se nechtěli příliš zabřednout do technických detailů vzhledem k extrémně vážné a napjaté situaci v Libanonu, jak jsem již říkal, která následovala po nástupu presidenta Lahouda do funkce. Nicméně chceme zajistit úplné respektování pravomoci Parlamentu jako nástroje rozpočtového orgánu, respektování naprosté průhlednosti a jasnosti financování, jak navrhuje zpravodaj, a tedy správného a efektivního užití financí, čímž bude zamezeno jakékoli korupci, jak již naznačoval komisař Verheugen ve svém příspěvku.

V této souvislosti věříme, že tato makrofinanční pomoc odpovídá duchu dohody o přidružení, neboli spojení mezi Evropskou unií a zeměmi kolem Středozemního moře, že také spadá do budoucího rámce evropské politiky sousedství a samozřejmě že odpovídá povinnostem, ke kterým jsme se zavázali na třetí pařížské konferenci pro rekonstrukci a obnovu Libanonu. Také se nese v duchu dohod uzavřených s mezinárodními orgány.

  Esko Seppänen, navrhovatel stanoviska Rozpočtového výboru. – (FI) Paní předsedající, jako navrhovatel stanoviska Rozpočtového výboru s uspokojením konstatuji, že příslušný výbor přijal návrhy, které jsme předložili. Od výboru bylo velmi odvážné navrhnout nový koncept „období dostupnosti finanční pomoci“ a interpretovat toto období tak, že platnost právního aktu může být prodloužena jednoduše postupem projednávání ve výboru. Komise je pouze výkonným orgánem a nelze jí přisuzovat roli legislativní. Tu by získala v případě, že by rozhodovala o délce trvání finanční pomoci.

Za Rozpočtový výbor s potěšením oznamuji, že příslušný výbor přijal pozitivní stanovisko ohledně našeho návrhu na změnu právního základu, i když tak bude učiněno pouze s ohledem na budoucí návrhy na makrofinanční pomoc. Vhodnějším právním základem je podle našeho výboru článek 179 Smlouvy o ES a nikoli všeobecný článek 308, který zde byl použit. Doufáme, že Komise a Rada vezmou v budoucnu toto sdělení Parlamentu v potaz.

  Tokia Saïfi, jménem skupiny PPE-DE. – (FR) Paní předsedající, současné ústavní vakuum v Libanonu představuje velkou hrozbu pro zemi i celý region. S nefunkčním parlamentem, jehož členové se bojí o vlastní život, nestabilní vládou a paralyzovanou ekonomikou musí nyní Libanon najít cestu z krize. Více než kdy předtím musí EU svého souseda a spojence čile podporovat.

Makrofinanční pomoc, která byla dnes navržena Evropskou unií, je vítána více než kdy dříve. Tato výjimečná pomoc, která je časově omezená a je namířena k nápravě rozpočtové situace v zemi, kde bylo společné úsilí vypořádat se s břemenem dluhu zmařeno vražedným konfliktem z roku 2006, zcela spadá pod evropskou politiku sousedství a evropsko-středomořské partnerství. Nejedná se tedy o tradiční formu pomoci, neboť tato rozpočtová podpora pomůže zvýšit politickou a ekonomickou suverenitu a nezávislost Libanonu. Pomoc musí samozřejmě být opatřena mechanismem proti podvodům, aby byla zaručena větší transparentnost nakládání s penězi a jejich vyplácení.

Musíme také zajistit lepší koordinaci mezi finančními institucemi, které pracují na obnově země. Vlastně musíme provést nástroj sousedství a opatření Mezinárodního měnového fondu a nástroje pro evropsko-středomořské investice a partnerství (FEMIP), a to soudržně, abychom zajistili efektivní a udržitelnou pomoc. S konferencí v Annapolis se objevuje naděje, a tak Libanon zůstává klíčovým faktorem pro mír a stabilitu regionu.

  David Martin, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, vítám zprávu pana Arifa. Zpráva je, jak se u pana Arifa dá očekávat, dobře vyvážená a obsahuje relevantní argumenty.

Mrzí mě však, že EU musí opět zaplatit za izraelský sklon nejprve shazovat na Blízkém východě bomby a až pak se starat o důsledky.

Je pravda, že Libanon měl finanční potíže již před konfliktem s Izraelem v létě roku 2006, ale tato válka byla možná tou poslední kapkou. Jak řekl pan Arif, Libanon je dnes jednou z nejzadluženějších zemí na světě a podle Rozvojového programu OSN žije téměř každý čtvrtý obyvatel Libanonu v naprosté chudobě.

I přes problémy, kterým čelí, má Libanon vládu, která je odhodlaná přinést ekonomickou stabilitu. V takové situaci bychom měli být připraveni poskytnout makrofinanční pomoc, která by této obnově napomohla. Pan Arif správně volá po zárukách, které by měly zajistit, že máme správnou politiku pro nakládání s korupcí, a ujistit, že finance nejsou zneužívány. Správným mechanismem je zde naprostá transparentnost v přidělování a utrácení peněz, důkladné monitorování výdajů a zpětné hodnocení přijatých opatření.

Jak pan komisař naznačil, je nyní Libanon jednou z partnerských zemí EU v rámci evropské politiky sousedství. Peníze z této politiky budou k dispozici až v roce 2009 či 2010, ale až budou k dispozici, budu se těšit na podporu sociálních a ekonomických reforem v Libanonu ze strany EU. Do té doby může makrofinanční pomoc výrazně pomoci Libanonu v boji se zadlužením a může pomoci stabilizovat vládu. Proto tuto pomoc vítám.

  Bogusław Sonik (PPE-DE). – (PL) Paní předsedající, dnes diskutujeme o makrofinanční pomoci pro Libanon. Tato země se zmítá v nejvážnější ekonomické a politické krizi, která zde trvá od konce války v roce 1990. Parlament od mnoha nezávislých odborníků na problémy na Blízkém východě slyšel, že by EU měla aktivně podpořit demokratické orgány v Libanonu.

Libanon je důležitým styčným bodem. Momentálně je situace taková, že lze konečně zapomenout i na poslední vzpomínky na válku. Přesto zde také existuje nebezpečí, že staré konflikty znovu propuknou. Měli bychom tedy použít všech dostupných nástrojů a stát se aktivním prostředníkem, který pomůže k vyřešení vnitřních konfliktů v Libanonu. Spor mezi Libanonem a Izraelem způsobil obrovské škody v zemi, která zrovna s velkými obtížemi obnovila po 20 letech války svou infrastrukturu. Konflikt měl také negativní dopad na sociální vztahy v Libanonu. Vedl k posílení radikálních sil a tak uvrhl Libanon opět do vnitřního rozbroje mezi komunitami.

Libanon potřebuje čas, aby se znovu stabilizoval. Potřebuje prostředníka mezi všemi zúčastněnými stranami. Poskytnutá finanční pomoc od EU a dalších zemí a institucí umožní Libanonu vrátit se spět na cestu reforem. Jejich zavádění bude nějakou dobu trvat, avšak jejich výsledkem bude zrod země, která je politicky, sociálně i ekonomicky stabilní.

Vítám iniciativu Komise, stejně jako fakt, že se členové Parlamentu rozhodli tuto záležitost makrofinanční pomoci projednat. To nám dovoluje vyslat signál občanům Libanonu, který je ujistí, že mohou EU považovat za svého partnera. Proto bych zde také rád poděkoval zpravodaji, že se tak dovedně přičinil o zapojení Parlamentu do rozhodovacího procesu ohledně pomoci Libanonu. Závěrem je třeba připomenout, že obnova Libanonu je v zájmu nás Evropanů stejně jako v zájmu občanů Libanonu.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 29. listopadu 2007.

24. Obchod a změna klimatu (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je zpráva Alaina Lipietze jménem Výboru pro mezinárodní obchod o obchodu a změně klimatu (2007/2003(INI))(A6-0409/2007).

  Alain Lipietz, zpravodaj. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, tato zpráva je důležitá s ohledem na nadcházející konferenci na Bali.

Jsme si vědomi toho, že mezinárodní obchod se rozvíjí dvakrát rychleji než hrubý světový produkt. To znamená, že obchod vyvolává nárůst dopravního průmyslu, jednoho z největších producentů skleníkových plynů. Také umožňuje přemisťování výroby, což může být dobré z hlediska vytváření pracovních míst a použití regulací týkajících se výplat, ale vzhledem k tomu, že se naprosto neohlíží na cenu skleníkových plynů, vytvářených tímto pracovním odvětvím, může také urychlit produkci skleníkových plynů a tím klimatické změny.

Pro představu několik číselných údajů: lodě převezou 40x více nákladu než letadla a produkují pouze dvakrát více skleníkových plynů, přesto stále používáme pro přepravu zboží spíše letadla, abychom optimalizovali koloběh produkce. Proto cítím, že Sternova zpráva a další čtyři zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu nám dávají jasný signál, že je rozhodně výhodnější čekat půl dne či další tři dny, než zboží dorazí do svého cíle, než ničit naše klima za cenu, kterou Sternova zpráva odhaduje na 5 000 miliard dolarů.

Kromě této poznámky se zpráva snaží otevřít nové přístupy. Samozřejmě existují určité zavedené přístupy k dopravě. Jsme potěšení výsledkem nedávného hlasování o zapojení leteckého průmyslu do evropského systému kvót. Zpráva podporuje uvažování o organizaci průmyslu takovým způsobem, abychom snížili geografický rozsah výrobních řetězců – tedy vyráběli blíže ke koncovému uživateli –, a přináší také mnoho návrhů ve vztahu k obchodu s komoditami souvisejícími s životním prostředím.

V kontextu WTO a dvoustranných či dvouregionálních smluv – tedy smluv, které nyní uzavíráme – navrhujeme dát prioritu posouzení dopadů na změnu klimatu v rámci zhodnocení provedeného v rámci těchto dohod o vlivech na životní prostředí. Také navrhujeme, aby se prioritou stalo značné omezení celních i necelních překážek – zde hovoříme hlavně o královstvích –, které jsou překážkou obchodu s vlastním zbožím a službami. Právě ty mohou přispět ke snížení produkce skleníkových plynů.

To vše se musí odehrávat v mnohostranném kontextu, pokud možno s WTO, s vyloučením jakýchkoli dvouregionálních dohod, které se v Evropě momentálně vyjednávají. Nicméně nemůžeme vyloučit možnost, že po roce 2012, tedy v první fázi po Kjótském protokolu, nedosáhne lidstvo jednotné dohody ohledně boje se změnou klimatu. V takovém případě rozhodnutí Evropy vést boj se změnou klimatu jistě zasáhne některá její odvětví. Nezasáhne však všechny. V mnoha případech nás povede čelní pozice v boji proti změně klimatu na pokraj konkurenceschopnosti. V některých případech, a tady mluvím především o betonářském průmyslu, mohou nastat obrovské problémy a tento průmysl může být i přesunován do jiných oblastí. V takovém případě, a pokud budou vyčerpány všechny možnosti uzavření mnohostranných dohod, navrhujeme přijetí článku 20 všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), jinými slovy upravení hraničních cel, aby byla znovu nastolena spravedlivá obchodní soutěž.

Toto, dámy a pánové, je základ pro mé návrhy.

  Stavros Dimas, člen Komise. – (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, jsme vděčni za iniciativu Výboru pro mezinárodní obchod, která se týká obchodu a změny klimatu.

Zpráva, jejímž autorem je Alain Lipietz, je užitečným zdrojem politických návrhů a idejí. Jsme touto zprávou potěšeni, jelikož připouští propojení různých aspektů vyjednávání.

Změna klimatu je velmi vážným problémem, který v podstatě ovlivňuje všechna odvětví lidské činnosti, obchod nevyjímaje. Musíme usilovat o stanovení vzájemně podpůrné a soudržné politiky. Evropská unie má za cíl zjednodušení obchodu a zajištění toho, aby obchod vzkvétal a podílel se na dalších odvětvích politiky, jako například politiky v oblasti změny klimatu.

Vítáme skutečnost, že zpráva rozeznává možnost vyjednávání ohledně zboží a služeb s vlivem na životní prostředí. Takto, jak věříme, přispěje obchod významně k boji proti změně klimatu. Doufáme, že se v této věci posuneme dál v rámci pobíhajících mnohostranných jednání o obchodu pro rozvojovou agendu z Dohá. Teší nás, že zpráva uznává potřebu sekretariátů pro vyjednávání dohod v oblasti životního prostředí. Tyto sekretariáty by obdržely pozorovatelský statut WTO, o což usilujeme v právě probíhajících jednáních. Také nás těší zjištění, že naše nové dohody o volném obchodu mohou přispět k řešení otázek změny klimatu, a to prostřednictvím zvláštních ustanovení.

Souvislost mezi možnostmi přístupu na nové trhy, tedy nárůstem obchodních toků, a politikami v oblasti změny klimatu, je nasnadě.

Politiky životního prostředí poskytují silný základ pro rozvoj technologických inovací a podporu ekonomického výkonu. Vědecké a ekonomické údaje ukazují zcela jasně, že výhody plynoucí ze zahrnování změny klimatu převažují nad náklady na redukční politiky.

Přijetí dalších opatření, která napomohou v boji proti změně klimatu, může vést k výraznému zvýhodnění výrobců v zemích, v nichž byla na produkci uhlíku uvalena omezení, jelikož v kombinaci s dalšími politickými nástroji toto povede k nižší spotřebě cenných zdrojů a k technologické inovaci, která bude k životnímu prostředí šetrná. Takovéto inovaci se na trhu otevírají nové možnosti. Nastane tedy situace, která bude příznivá pro všechny, ať už z pohledu konkurenceschopnosti či životního prostředí. Musíme nadále hledat další příležitosti k zesílení pozitivního přínosu, jaký má obchodní politika, která se zaměřuje na boj se změnou klimatu.

Chtěl bych říci, že zpráva v této souvislosti také zahrnuje záležitosti  vývozních úvěrů, postupné odstranění dotací obchodu s negativním dopadem na klima a zesílení a rozšíření přístupu na trh pro přímé zahraniční investory. To vše jsou velmi zajímavá témata, která můžeme podrobněji prodiskutovat.

Musíme také pokračovat v úsilí o dosažení kritérií udržitelnosti v souvislosti s dřevařskými a lesními produkty, odlesňováním a nelegálním kácením stromů.

Závěrem mi dovolte vám znovu poděkovat za tento hodnotný příspěvek do diskuse o změně klimatu v tomto velmi důležitém okamžiku, jen několik dní před začátkem konference  na Bali, která se zabývá změnou klimatu. Doufáme, že tato konference přinese motivaci pro vyjednávání o mezinárodní dohodě po roce 2012.

  Jens Holm, navrhovatel stanoviska Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. – (SV) Paní předsedající, je nejvyšší čas, aby si světový obchod uvědomil svou zodpovědnost za klima. Od roku 1990 narůstá objem světového obchodu exponenciálně. Jaké má tento růst důsledky pro životní prostředí? Samozřejmě se zvyšuje objem dopravy a tím i emise. Je snad rozumné, aby chovatelé dobytka z EU dováželi tuny sóji z Brazílie pro potřeby evropského trhu s masem, nebo aby se ryby nalovené v Norsku odvážely na porcování a čištění do Číny a pak zpět do Evropy na konzervaci? Ne, samozřejmě že ne!

Naše vynikající stanovisko nám dává příležitost přijmout konkrétní opatření, abychom se s takovým jednáním vypořádali. Požadujeme, aby dopravní průmysl nesl zodpovědnost za dopad na životní prostředí. Chceme rozšiřovat technologie šetrné k životnímu prostředí do rozvojových zemí, například tím, že základně pozměníme patentové právo a právo na duševní vlastnictví. Chceme zrušit dotace na ekologicky nevhodnou výrobu elektrické energie. Požadujeme povinnou certifikaci o nezávadnosti pro životní prostředí u biopaliv a naším cílem je také, aby všechny obchodní smlouvy byly sjednávány s ohledem na klima. To je jen několik příkladů z této vynikající zprávy. Pokud všech cílů dosáhneme, podaří se nám zařadit světový obchod jako součást řešení, nikoliv součást problému.

  András Gyürk, navrhovatel stanoviska Výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. – (HU) Děkuji za slovo, paní předsedající. Pane komisaři, dámy a pánové, spojování obou témat projednávaných ve zprávě, kterou máme před sebou, je velmi aktuální. Spojení mezi určitými druhy obchodování a změnou klimatu je stále zřejmější. Je neoddiskutovatelné, že intenzivní mezinárodní obchod způsobuje nárůst mnoha škodlivých důsledků, včetně zvyšování emisí oxidu uhličitého a současného zmenšování porostů absorbujících skleníkové plyny. Navzdory tomu všemu jsem přesvědčen, že nelze postavit rovnítko mezi volný obchod jako takový a poškozování životního prostředí. Rozvoj obchodu a mezinárodní rozdělování práce zvyšuje efektivitu výroby, což převyšuje všechny jeho negativní dopady. Tato skutečnost může vést ke snížení spotřeby všech zdrojů.

Dovolte mi, abych jako zpravodaj Výboru pro průmysl zdůraznil tři hlavní myšlenky stanoviska, které náš výbor připravil. Zaprvé je velmi důležité, aby byly obchodní překážky pro technologie šetrné k životnímu prostředí odstraněny co nejrychleji. Něco takového bude vyžadovat, aby se Evropská unie ujala aktivní role v mezinárodních vyjednáváních ohledně změny klimatu.

Za druhé musíme usilovat, aby ceny výrobků napříště odrážely jejich škodlivý dopad na životní prostředí, které nejsou okamžitě pozorovatelné, což zahrnuje i změnu klimatu.

A konečně za třetí cítíme, že dostatečně hloubková diskuse ohledně vztahu mezi obchodem a změnou klimatu má pro Společenství prvořadý význam. Tím více, že Evropa může sehrát hlavní roli ve vývozu „zelených“ výrobků a služeb do celého světa.

Dámy a pánové, jak je patrné z mého předchozího projevu, členové Výboru pro průmysl se jednomyslně shodli na tom, že odstraňování obchodních překážek a jakékoli opatření pro zamezení změně klimatu může být uskutečněno pouze v nejširší možné mezinárodní spolupráci. Diskuse v rámci výboru nám potvrdila, že v souvislosti se změnou klimatu není obchod jen problémem, ale také součástí řešení. Děkuji mnohokrát, paní předsedající.

  Georgios Papastamkos, jménem skupiny PPE-DE. – (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, Unie musí zaujmout vedoucí postavení – jak už se jí ve velké míře daří nyní – v přijímání politik, které mají na zřeteli životní prostředí. V tomto ohledu byl váš příspěvek do rozpravy, pane Dimasi, zcela zásadní. Přijetí všech dílčích strategií pro modely udržitelného rozvoje je v každém případě primárním regulačním cílem.

Posilování mezinárodního obchodu se všeobecně přisuzuje přínos k rozvoji světové ekonomiky a rozhodně také přínos nejen pro rozvinuté, ale i pro rozvojové země. Rychle se zvyšující objem přeshraničního obchodu nicméně představuje problém pro politiku v oblasti klimatu. Hranice vzájemného podpůrného či protichůdného vztahu mezi světovým obchodním systémem a politikami pro boj se změnou klimatu jsou předmětem zprávy, o které diskutujeme. Naneštěstí lze ve zprávě vystopovat nevyrovnanost mezi obchodní složkou a složkou životního prostředí. Rychlý rozvoj mezinárodního obchodu by měl být projednáván pouze jako faktor způsobující napětí v životním prostředí. Přijímání politik v oblasti klimatu navíc není samo o sobě dostatečné. Je nutné vytvořit obecný soudržný plán, který bude odrážet preference dopravy, obchodu, průmyslu, energetiky a zemědělství šetrných k životnímu prostředí. V každém případě nestačí snaha samotné Unie na to, abychom mohli bojovat se změnou klimatu. Světové prvenství Unie ve vytváření modelů ochrany životního prostředí a sociální ochrany musí pokračovat a musí být také podporováno v rámci obchodních vztahů se zeměmi mimo EU.

Dámy a pánové, návrh usnesení obsahuje několik klíčových bodů. Skupina Evropské lidové strany a Evropských demokratů se shodla na tom, že konečné hlasování pro usnesení by mělo vycházet z výsledku hlasování o těchto bodech.

  David Martin, jménem skupiny PSE. – Paní předsedající, když přijde řeč na změnu klimatu, je na obchod často nazíráno jako na součást problému, a je pravdou, že některé druhy obchodu prostě nemohou být ospravedlněny. Posílání skotských krevet do Thajska, aby tam byly očištěny a pak vráceny do Skotska, je nesmysl a ztráta energie. Nicméně, jak ukazuje dobře odůvodněná zpráva pana Lipietze, obchod může být také součástí řešení. Uvedu jen tři krátké příklady.

Zaprvé, stanovení vysokých evropských norem energetické účinnosti pro domácí zařízení, jako jsou ledničky, myčky nádobí, mikrovlnné trouby a tak dále může vést nejen ke snížení emisí oxidu uhličitého zde, ale může také vytvořit podmínky pro vyšší normy také jinde. Například jediná továrna v Číně vyrábí 80 % všech světových mikrovlnných trub. Je nepravděpodobné, že bude chtít vyrábět jeden standard pro Evropu a další pro zbytek světa nebo snad pro svůj domácí trh.

Druhým zmiňovaným příkladem, o kterém hovoří Výbor pro průmysl, jsou takzvané zelené produkty, nebo přesněji produkty a služby šetrné k životnímu prostředí. Pokud odstraníme cla na toto zboží a služby, podpoříme obchod s produkty, které pomohou třetím zemím snížit emise uhlíku. Příkladem může být vývoz energeticky úsporných generátorů, vlnové technologie a solárních panelů. Opět použiji příklad Číny. Čína v současné době každoročně zvyšuje svou kapacitu pro výrobu elektrické energie o takové množství, které se rovná celkové výrobní kapacitě Spojeného království. Je tedy jasné, že povzbuzení Číny k používání nejnovějších a nejúčinnějších technologií může hrát důležitou roli v povolování dalšího rozvoje této země, aniž bychom byli svědky odpovídajícího nárůstu uhlíkové stopy.

Třetím a posledním příkladem je povzbuzování spotřebitelů, aby činili informovaná rozhodnutí ohledně nákupu zboží tím, že jim poskytneme dostatek informací ohledně dopadu každého produktu na životní prostředí. Musíme však být opatrní a zajistit, že budou informace správně propočítány a prezentovány. Označení „food miles“ („míle, které jídlo urazilo“), které v současnosti používají některé britské supermarkety, je nevyhovující a může podávat mylné informace. Květiny z Keni například mají daleko menší negativní dopad na životní prostředí než květiny, které se pěstují v holandských sklenících, ale pohled na etiketu může vést ke zcela jinému závěru.

  Zbigniew Krzysztof Kuźmiuk, jménem skupiny UEN. – (PL) Paní předsedající, vzhledem k tomu, že přebírám v této rozpravě ohledně dopadu světového obchodu na změnu klimatu slovo jménem Unie pro Evropu národů, chtěl bych upozornit na následující problémy.

Zaprvé, jako světový vůdce v úsilí o boj se změnou klimatu požaduje Evropská unie celosvětové snížení emisí skleníkových plynů o 25 % až 40 % do roku 2020. Měli bychom mít nicméně na paměti, že pokud Evropská unie tohoto snížení emisí dosahuje hlavně v důsledku svých vlastních aktivit jen s malým přispěním ostatních zemí, může být ohrožen její ekonomický rozvoj.

Zadruhé ekonomické subjekty, které jsou v EU podrobeny různým omezením v důsledku úsilí o snížení emisí skleníkových plynů, nemohou dále konkurovat subjektům, které působí v zemích, kde taková omezení neplatí. Mnoho odvětví a výrobků v Evropě zaniklo kvůli nekalé hospodářské soutěži výrobců z jihozápadní Asie a Jižní Ameriky.

Zatřetí, po přijetí omezení, která se vztahují ke zvýšeným emisím skleníkových plynů na území Evropské unie, jsme byli svědky přesunu mnoha továren za hranice Evropy, kde taková omezení neexistují. Důsledkem je nenávratná ztráta mnoha pracovních míst v Evropě.

Začtvrté, pokud nebude dosaženo žádné dohody ohledně snižování emisí skleníkových plynů na celosvětové úrovni a Evropská unie bude muset v tomto úsilí pokračovat sama, měly by být zavedeny kompenzační daně na hranicích Unie. Toto by se mělo uplatňovat obzvláště pro ta odvětví, ve kterých je již nyní silně ohrožena konkurenceschopnost, jelikož výrobní náklady neberou v potaz náklady environmentální. Kdykoli to bude možné, je třeba vzít při sjednávání dvoustranných obchodních smluv mezi Evropskou unií a třetími zeměmi v potaz takzvaný klimatický rozměr obchodu.

Stejná pravidla by se měla uplatňovat i pro spekulace podporované Evropskou investiční bankou. V případě podpory jiným typem podniku by měla být tato pravidla provedena národními agenturami, které se zabývají zárukami na vývozní úvěry a přímé investice.

  Graham Booth, jménem skupiny IND/DEM. – Paní předsedající, Al Gore prohlašuje, že diskuse o globálním oteplování skončila a že bylo bezpochybně prokázáno, že za tento fenomén je odpovědná lidská činnost.

Nedávno jsem výboru přednesl, že obrovský vliv Slunce na zemské klima v průběhu milionů let nesmí být v této diskusi ignorován a že sled dlouhých dob ledových, přerušovaných krátkými dobami meziledovými, je nejpravděpodobnějším vysvětlením pro klimatické změny. Můj příspěvek byl přijat s velikou nevolí.

Nicméně pan předsedající Markov trval na tom, že není správné požadovat vymýcení názoru, který se rozchází se současným ortodoxním přesvědčením. Prosím připomeňme si, že v 17. století prohlašoval Galileo, že Země rotuje kolem Slunce, a katolická církev mu hrozila mučením za to, že si troufl protiřečit přijaté skutečnosti, že Země je středem vesmíru. Církve uznala, že měl Galileo pravdu, až v roce 1992.

Samotný oxid uhličitý, který se objevuje v debatách o globálním oteplování, je triviální množství, které je vyprodukováno spalováním fosilních paliv. Toto relativně malé množství je jediným moderním a neobvyklým přídavkem k obrovskému množství této sloučeniny, neustále produkované všemi živočichy a rozkládající se organickou hmotou a také prostřednictvím sopečné aktivity.

Než budeme riskovat zničení světových ekonomik daněmi za emise uhlíku a podobnými věcmi, vraťme se prosím k diskusi a dokonale se ujistěme, na čí straně je pravda.

  Daniel Caspary (PPE-DE). – (DE) Paní předsedající, vážení kolegové, pokud se zabýváme tímto návrhem zprávy, musíme se též zabývat skutečným problémem, kterým je zejména vztah obchodu ke změně klimatu.

Naneštěstí se zpravodaji v první verzi zprávy nepodařilo předložit ekonomicky příznivé a sociálně slučitelné návrhy na řešení tohoto problému. Dle mého názoru má autor příliš mnoho nejasností jak ve své zprávě, tak v sobě samém, a to v otázkách obchodu a dopravy. Problémem není ani světový obchod, ani světové rozdělení pracovních sil, a už vůbec není problémem to, že oblasti, které byly nebo ještě stále jsou chudé, zažívají v současnosti díky obchodu ekonomický růst. Ne, naším problémem je bezesporu to, že doprava není dost efektivní a dost šetrná k životnímu prostředí. Naším problémem je zcela nepochybně to, že díky chudobě či malé prosperitě v určitých oblastech světa si mnoho zemí nemůže dovolit taková opatření na ochranu klimatu, jaká by byla zapotřebí a jaká jsou ekonomicky a ekologicky smysluplná.

Pouze tak, že tyto oblasti začleníme do světového obchodu, dosáhneme toho, že si budou moci dovolit opatření na ochranu klimatu a životního prostředí. Pokud každý den zápasíte o holé přežití, rozhodně nepřemýšlíte o ochraně životního prostředí a klimatu. Pouze s pomocí dobře fungujícího světového trhu budeme schopni prodávat naše moderní technologie po celém světě a tak přispět k ochraně klimatu.

A to je důvodem, proč je dle mého názoru třeba více obchodu, ne méně obchodu – jako správné řešení problémů obchodu a změny klimatu.

Jsem tedy nesmírně vděčný za to, že můj kolega Georgios Papastamkos byl schopen zavést mnoho důležitých témat do debaty ve výboru, a jsem také vděčný skupině ALDE, že připravila mnoho pozměňovacích návrhů pro zítřejší plenární zasedání, které směřuje k tomuto tématu.

Rád bych své vystoupení zakončil žádostí. V diskutované zprávě se naneštěstí vyskytuje několik míst, které diskreditují náš systém sociálně tržní ekonomiky. Měli bychom najít způsob, jak odstranit tyto výlevy proti našemu ekonomickému systému, který přinesl prosperitu a sociální jistoty tolika lidem. Byl bych rád, kdyby skupiny prokázaly určitou míru kreativity, aby tak naše skupina mohla hlasovat pro tuto zprávu.

  Elisa Ferreira (PSE). – (PT) Chci nejprve poblahopřát zpravodaji k jeho podrobné práci o tak komplexním problému, jakým je vztah obchodu a změny klimatu. Evropa byla a stále je světovým vůdcem boje proti zhoršování změny klimatu. Nicméně abychom si získali důvěru a dosáhli navrhovaných cílů, musíme posílit soudržnost různých evropských politik v této oblasti. Obzvláště nesmíme zapomínat na evropskou obchodní politiku, jednu z nejstarších společných politik Unie. Rovnováhy mezi životním prostředím a obchodem není jednoduché dosáhnout a není ji dosahováno dostatečně, obzvláště v rámci Světové obchodní organizace.

V rámci Evropské unie je pro dosažení cílů pro klimatickou změnu nutno efektivního úsilí o snížení emisí uhlíku, což bude mít vliv na výrobní podmínky a příslušné náklady v narůstajícím počtu výrobních odvětví. Je čas, abychom se sami sebe zeptali, jestli dává smysl, aby, v kontextu globální soutěže a s ohledem na otázku přežití planety, tento pokus o boj se změnou klimatu byl víc než cokoli jiného čistě evropskou záležitostí? Je přijatelné, aby byly emise v tolika odvětvích přesunuty pryč z evropské půdy do světových oblastí, které jsou méně chráněné proti poškozování životního prostředí? Může být poškozování životního prostředí legitimním zdrojem konkurenceschopnosti? Je přijatelné, aby existovala různá pravidla ohledně vlivu na životní prostředí pro hlavní světové druhy zboží, a to podle toho, v které části planety bylo zboží vyrobeno?

U všech těchto otázek je podle mě odpověď negativní. Musíme nalézt rovnováhu mezi životním prostředím, včetně změny klimatu, a obchodem, která zajistí kolektivní, spravedlivé a vyrovnané úsilí, které by zahrnovalo všechny, obzvláště všechny hlavní světové obchodní partnery. Nová rovnováha mezi rozvojem rozlehlých chudých oblastí světa a přežitím planety musí být rychle nalezena s pomocí dialogu, vzájemného respektu a odhodlání k plnění sbližujících se cílů. Úsilí musí být globální a můžeme jen doufat, že v prosinci na Bali započne tento proces s vážností a odhodláním.

  Stavros Arnaoutakis (PSE). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, je pravdou, že objem obchodních transakcí se v evropském i světovém měřítku za poslední léta významně zvětšil. Tento vývoj podporuje ekonomický rozvoj národů, avšak má také nezanedbatelný vliv na změnu klimatu. Chtěl bych tedy sám za sebe vyjádřit své obavy, které se týkají tohoto specifického problému. Musíme se rozhodnout, jak může obchodní politika pozitivně přispět k vyřešení problému změny klimatu.

Cíl, který jsme si stanovili, tedy snížení emisí o 20 % do roku 2020, je celkem ambiciózní. Doufám, že tuto sázku vyhrajeme, protože prohra by nás stála velmi mnoho. Zde bych rád zdůraznil příspěvek pana komisaře a poblahopřál mu k jeho iniciativám a snahám v tomto směru.

Pro změnu dopravních prostředků na ty, které jsou k životnímu prostředí šetrnější, je potřeba větší podpory a většího úsilí, stejně jako pro podporu šetrnějšího průmyslu, vývoje nových technologií a finančních překážek pro aktivity, které mají na životní prostředí negativní dopad. Totéž platí pro efektivní spolupráci mezi OSN, Světovou obchodní organizací a Evropskou unií a probíhající konzultace a zúčastnění občanů a nevládních organizací, které působí v oblasti životního prostředí. Také Evropský parlament zde hraje důležitou roli. Doufám, že výsledky prosincové konference na Bali přinesou optimistické závěry, ve které všichni doufáme.

  Předsedající . – Rozprava je ukončena.

Hlasování se bude konat ve čtvrtek 29.listopadu 2007.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Eija-Riitta Korhola (PPE-DE), písemně. – (FI) Je nutností, aby politika pro boj se změnou klimatu byla nadále produktivní. Zpráva je jistě považována za cennou a je zdrojem pro velmi potřebnou diskusi. Obchodní politika musí být zahrnuta do politiky týkající se klimatu, protože narůstající obchod vede ke stále většímu množství skleníkových plynů. Na druhé straně je obchodní politika velmi specificky efektivní formou politiky v oblasti klimatu a může tedy být součástí řešení problému.

Zaprvé, obchodní politika má velikou váhu v podpoře technologií šetrných k životnímu prostředí. Mezinárodní obchod je jedním z nejúčinnějších nástrojů pro změnu technologií. Světová obchodní organizace zde hraje důležitou roli. Je totiž zásadní, aby byla odstraněna cla za produkty šetrné k životnímu prostředí a aby byla zlepšena práva týkající se duševního vlastnictví. Na druhou stranu nelze tolerovat, že WTO například stále podporuje dotace na fosilní paliva a brání tak v cestě směrem k šetrným technologiím.

Z nepříliš dobrého důvodu čerpá zpráva mnoho z úspěchu Kjótského protokolu. Tento protokol je plný mezer, které ve skutečnosti situaci jen zhoršují. Jednostranné akce poškozují hospodářskou soutěž a vedou k obrovským emisím uhlíku. Přesouvání emisí z místa na místo nevede k jejich snižování. Navíc, solidarita k lidem v rozvíjejících se zemích nesmí vést ke znečištění jejich životního prostředí. Kjótský protokol vede k enviromentálnímu vykořisťování. Změna klimatu je veskrze globálním fenoménem, a proto si žádá globální řešení. Globální schéma obchodování s emisemi, které by bylo povinně závazné pro všechny průmyslové země a rostoucí ekonomiky, je tedy zcela zásadní.

Zcela se přikláním k obavám o osud lesů v souvislosti s nárůstem obchodu, které se objevují ve zprávě. EU musí věnovat zvláštní pozornost riziku, které pro lesy znamenají biopaliva. Cíle, které stanovila Komise ohledně obnovitelných zdrojů energie, také nesmí přispět k urychlování klimatických změn.

25. Referendum ve Venezuele (rozprava)

  Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise ohledně referenda ve Venezuele.

  Stavros Dimas, člen Komise. – Paní předsedající, národní volební rada ohlásila, že se všeobecné referendum o ústavní reformě, vypracované prezidentem Bolívarovské republiky Venezuela a Národním shromážděním bude konat 2. prosince 2007. V tento den budou občané Venezuely moci uplatnit své demokratické právo na rozhodnutí o navrhovaných změnách, které budou utvářet důležité aspekty života v zemi z hlediska politiky, institucí, ekonomiky i společenského života.

Komise bedlivě sleduje celý proces probíhající ústavní reformy ve Venezuele, stejně jako v dalších zemích oblasti. Zdůrazňujeme důležitost, kterou přikládáme skutečnosti, že každá nová ústava či ústavní reforma by měla posílit demokracii a právní stát. Věříme také, že by každá ústava měla být založena na širokém národním konsensu a že by měla adekvátně reflektovat pluralitu a různorodost každého národa. Ústavy by měly občany sjednocovat, nikoli rozdělovat.

Komise se zájmem sleduje intenzivní debatu ohledně venezuelské ústavní reformy. Povšimla si, že některé části venezuelské společnosti s navrhovanými změnami souhlasí, avšak existují také skupiny, které jsou výrazně proti nim. Vyjadřují obavy, zejména ohledně těch částí reformy, které by podle nich v případě schválení reformy vedly k větší koncentraci moci v rukou prezidenta, k oslabení demokratických kontrolních mechanismů a existujících institucí a také by ohrozily demokratickou pluralitu. Jiní se domnívají, že navrhované změny jsou mnohem více než pouhá reforma a poukazují na možnou změnu základní struktury státu.

Komise je si této situace vědoma a věnuje jí adekvátní pozornost. Myslíme si, že jsou to právě občané Venezuely, kdo by se měl k navrhované reformě vyjádřit. Zároveň však také zdůrazňujeme důležitost, kterou přikládáme kampani ohledně reformy, jež by měla být vedena otevřeně a ve všeobecném respektu. Doufáme také, že referendum proběhne v poklidné atmosféře a že bude jeho průběh zcela transparentní.

V tomto kontextu stojí také za zmínku, že nedávná volební pozorovací mise, kterou vyslala EU na poslední prezidentské volby ve Venezuele, konstatovala, že volební proces obecně vyhovoval mezinárodním normám a národní legislativě a zdůrazňovala poklidnou atmosféru, ve které se volby odehrály.

  Francisco José Millán Mon, jménem skupiny PPE-DE. – (ES) Paní předsedající, americký kontinent jako celek je Evropě ze všech kontinentů nejbližší, co se týká hodnot, ideálů, pohledu na svět a jedince, jejich důstojnost a práva. Co nazýváme západem, podle mě zcela jasně zahrnuje i Latinskou Ameriku.

V posledních letech se v Latinské Americe objevují pozitivní trendy, které jí Evropě přibližují ještě více: pluralitní volby a demokratická konsolidace, růst s mnohem vyrovnanějšími a otevřenějšími ekonomickými politikami, integrace regionů a důležité dohody s EU.

Nicméně i v tomto pozitivním panoramatu lze nalézt výjimky. Kromě té tradiční, Kuby, se nyní vynořuje nová – Venezuela. Zde dochází k postupnému nástupu autoritativního režimu, v němž jsou potlačeny základní svobody, zastrašována opozice a lidé, kteří mají byť jen malé podezření, že jejich názor není již dále tajemstvím, se začínají bát. V tomto ohledu nás velmi znepokojilo uzavření stanice Radio Caracas Televisión v květnu 2006.

V neděli proběhne narychlo připravené ústavní referendum, jehož účelem je zavést autoritářský a uzavřený režim a také vytvořit systém nazývaný socialismem 21. století. Donedávna nazýval blízký spolupracovník prezidenta Cháveze tento proces „převratem“. Mrzí mě, že nebyla oficiálně pozvána volební pozorovací mise EU.

Referendum navíc probíhá v atmosféře násilí a napětí, jejímiž oběťmi se dokonce stali studenti odmítající reformu. V posledních letech také narostla fyzická a právní nejistota občanů, zvýšil se počet únosů a okupovaných území. Důsledkem je například emigrace mnoha mých galicijských spoluobčanů. Ti opouští zemi v počtu 1000 ročně od okamžiku nástupu prezidenta Cháveze do funkce.

Povzbuzený vysokými cenami ropy hledá prezident Chávez následovníky a spojence v dalších zemích, hlasitě se projevuje na mezinárodním fóru a vměšuje se do záležitostí okolních států. Jak řekl prezident Uribe, prezident Chávez se snaží zažehnout kontinent. Jeho postoj představuje problém pro demokratickou stabilitu Venezuely a pro soulad a integraci v celé Latinské Americe. Narušuje také vztahy, které se během posledních desetiletí rozrůstaly mezi zeměmi regionu a Evropskou unií.

Máme-li na paměti příští vrcholnou schůzku v Limě, musíme považovat postoj prezidenta Cháveze za vážnou výzvu, kterou je třeba opatrně zvažovat v EU a jejích členských státech.

  Luis Yañez-Barnuevo García, jménem skupiny PSE. – (ES) Paní předsedající, první věcí, kterou musíme zde v Parlamentu učinit – přesně podle jeho tradičního respektu a v souladu s politikou nevměšování –, je nezhoršovat dále situaci na kontinentech a ve třetích zemcích, což by mohl být důsledek našich prohlášení.

Pan Millán Mon správně poznamenal, že Latinská Amerika se v posledních letech vyvíjí velmi pozitivně, a to jak politicky – valná většina zemí Latinské Ameriky je demokratických –, tak ekonomicky, a také se zlepšuje sociální situace, i když poněkud nesměleji.

Evropa k tomuto vývoji velice přispěla, a to prostřednictvím společností investic a obzvláště rozvojovou pomocí, která je pro tento kontinent nejvyšší.

V tomto všeobecném kontextu bych si dovolil prohlásit, že Venezuela není výjimkou, pouze v ní panuje poněkud specifická situace, a to díky poněkud specifické a jemu vlastní osobnosti prezidenta Cháveze. Nicméně nesmíme zapomínat – a obzvláště ne v demokratickém orgánu, jakým je tento Parlament –, že prezident Chávez byl třikrát zvolen velikou většinou a bez jakéhokoli podezření na volební podvod.

V takovýchto podmínkách – aby bylo jasno, nemluvíme zde o diktátu – musíme postupovat opatrně, snažit se zintenzivnit jednání tím, že nabídneme přátelskou ruku, a také musíme povzbudit tuto zemi, která je bezpochyby roztříštěná a rozdělená, aby vedla vnitřní dialog a snažila se dosáhnout konsenzu a usmíření. Takto musíme činit ve víře, že se země nemůže změnit pouze se souhlasem 60 % většiny a že pravidla hry se nemohou změnit bez širokého souhlasu minimálně 70 či 80 %, jak se ukázalo v jiných zemích kolem nás a na našem starém kontinentě, v Evropské unii.

Nesporně je vnitřní situace velmi znepokojivá, a to z důvodů, které zde uvádím: posun nebo podezření na posun k autoritářství, koncentrace moci, postupné mizení rozdělení pravomocí a také omezení svobody projevu za použití nástroje, který je v Evropě téměř neznámý a nazývá se „en cadena“. Ten umožňuje prezidentu nebo jeho ministrům zabavit v jakýkoliv čas všechny televizní kanály a rozhlasové vysílače, které následně vysílají pouze prezidentovy zprávy. Tyto zprávy netrvají pouhých pár minut. Ve skutečnosti může toto vysílání ve výjimečných případech trvat i několik hodin denně. V zemi, kde se čte jen několik málo novin a kde jsou rozhlas a televize hlavními médii, představuje tato skutečnost problém.

Nicméně trvám na tom – a tím svůj příspěvek zakončím –, že co se týká tohoto referenda, musíme být opatrní, nabídnout jednání a přátelskou ruku a snažit se být prostředníkem mezi dvěma opozičními silami ve Venezuele.

  Marios Matsakis, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, Venezuela je zemí s výjimečnou přírodní krásou a velmi bohatými přírodními zdroji. Disponuje zásobami ropy, uhlí, železa a zlata, které jsou jedny z největších na světě. Navzdory přírodnímu bohatství zůstává většina Venezuelanů velmi chudých a příliš mnoho žije v otřesných podmínkách. Pouze velmi malá menšina, patřící k bohaté elitě, profituje z bohatství země.

Není tedy překvapující, že se v takovýchto podmínkách, které jsou charakteristické velkými sociálními rozdíly, vynořil Hugo Chávez coby zachránce chudých. Nepřekvapuje ani, že nacionalizační program pana Cháveze většina Venezuelanů přivítala. Pro ně je Hugo Chávez někým, kdo je vyzdvihne z neštěstí bídy a nedostatku.

To vše platí i pro nadcházející referendum o ústavní reformě. Jsem si jistý, že referendum zajistí nutný všeobecný souhlas, a nyní je již příliš pozdě na to, abychom změnili veřejné mínění. A proto se před námi po referendu 2. prosince objeví nový Fidel Castro. Zdá se, že zatímco jeden totalitní vůdce pomalu odchází na Kubě, další se rodí ve Venezuele. Nicméně když už jsme tuto smutnou skutečnost odhalili, měli bychom se možná zeptat, zda můžeme nás, tedy západ, jakkoli vinit z toho, jak se situace ve Venezuele vyvíjí.

Tuto otázku si musíme položit nejen proto, že z akademického hlediska můžeme mít pravdu jak politicky, tak morálně, ale také proto, abychom byli schopni podobným situacím v budoucnu předcházet. Bohužel je zřejmé, že svým jednáním s Venezuelou v posledních několika letech jsme se dopustili mnoha vážných chyb. Na nynější pozici jsme Hugovi Chávezovi částečně dopomohli našimi opomenutími a pověřeními v zahraniční politice. A proto, až budeme uvažovat nad tím, jak budeme s prezidentem jednat v budoucnu, začněme nejprve omluvou venezuelským občanům.

  Alain Lipietz, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Mluvím zde jako předseda Delegace pro vztahy se zeměmi Andského společenství. V této funkci jsem Venezuelu navštěvoval nejméně jednou ročně.

Od doby, kdy jsem začal do této země jezdit, jinými slovy od vojenského zásahu proti prezidentu Chávezovi, slýchám ze všech venezuelských médií ostré projevy proti prezidentu i proti diktátorství. V hotelech, ve kterých jsem pobýval, i přestože se pyšnily třemi, čtyřmi nebo dokonce pěti hvězdičkami, nebylo povoleno sledovat veřejnou televizi, což ostatně nelze ani jinak, neboť se vysílá zamlženě. Generálové, kteří stojí za vojenským zásahem, se stále volně procházejí po největším náměstí v Caracasu a prezident Chávez, legálně zvolený, znovu zvolený a poté zvolený ještě potřetí, proti nim nepozdvihl ani prst.

Venezuela je jednou ze zemí, které se snaží řešit konflikty, jež jsou v zemích celé Latinské Ameriky běžné, co nejmírumilovnějším způsobem. Nejsem zcela nadšen ze všech změn, které se prezident Chávez snaží prosadit do Bolívarovské ústavy. Avšak, jak již poznamenal pan Matsakis, rozhodnutí leží pouze na bedrech venezuelských občanů.

Můžeme se omlouvat za to, jakým způsobem jsme vzbudili dojem, že podporujeme vojenský zásah. Je pravdou, že toto pomohlo v radikalizaci venezuelského režimu. Nicméně si myslím, že zaprvé a především bychom měli respektovat rozhodnutí venezuelského lidu.

  Willy Meyer Pleite, jménem skupiny GUE/NGL. – Paní předsedající, chtěl bych požádat evropské právo, aby se přestalo vměšovat do záležitostí Venezuely.

Evropské právo nemá rádo Kubu, protože tvrdí, že tam neprobíhají žádné volby, ale nemá rádo ani Venezuelu, protože tam se volby konají. Venezuela je ve skutečnosti jednou ze zemí Latinské Ameriky, kde se koná nejvíce voleb, a na všechny dohlíží Organizace amerických států, Evropská unie a nadace tak prestižní jako Carter Center.

Dámy a pánové práva, co vám vadí, je systém. Přestaňte se vměšovat a respektujte suverénní národ, který svobodně projevuje svou vůli a bude tak činit i nadále. Neměli bychom předpokládat vývoj. Nesouhlasili jsme v rámci Evropské unie, jak řekl pan komisař Dimas, že nedávné prezidentské volby proběhly zcela v pořádku?

Musíme vyčkat a sledovat a respektovat to, co řeknou občané Venezuely, a nijak se do situace nevměšovat, dámy a pánové práva.

  José Ribeiro e Castro (PPE-DE). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, v roce 1848 vyhlásil Karel Marx socialismus 19. století, a byla to katastrofa. V roce 1917 vyhlásil Lenin Ruskou revolucí socialismus 20. století, a byla to katastrofa. Různí členové tohoto Parlamentu z této katastrofy vyvázli a přidali se k nám ve svobodě. Problém se socialismem 21. století, jako ho vyhlašuje prezident Chávez ve Venezuele, je, že toto století teprve začíná a nevíme, co se stane. Nicméně si můžeme představit, že stejně jako v 19. a 20. století, i tento socialismus bude katastrofou.

Ve skutečnosti již teď vidíme, že ústí v násilí. Neznepokojují nás volby. Co nás znepokojuje, je brutální násilí, které používají úřady proti studentům, kteří v Venezuele protestují, protože jim není přiznáno právo demonstrovat. Někteří z těchto studentů v nedávných dnech zemřeli v ulicích Caracasu i jiných měst. To, co znepokojuje nezávislé svobodné novináře, je ohrožování svobody slova, které se projevuje po celé Latinské Americe a obzvláště pak ve Venezuele a které nakonec vedlo k uzavření Radio Caracas Televisión.

Toto nás znepokojuje, a máme právo být znepokojeni, jelikož v ústavní reformě, kterou navrhuje prezident Chávez, ustoupily takové termíny, jako decentralizace, soukromá iniciativa, svobodná soutěž a sociální spravedlnost slovům jako socialismus, socialista, ustanovení socialistického státu, zrušení nezávislosti centrální banky a moc lidu. Po celém světě je dobře známým faktem, že pokud někdo použije termínu moc lidu, znamená to, že veškerá moc bude lidu odebrána a že demokracie bude zničena. To se stalo všude, kde se objevil výraz moc lidu. Bolívarovské ozbrojené síly, „komuny“, to by nás mělo znepokojovat, to přineslo nestabilitu a nebezpečí posledních měsíců a let do ulic Caracasu a to také představuje hrozbu pro regionální stabilitu, pokud by mělo pokračovat to, co se nedávno událo mezi Venezuelou a Kolumbií. A je zásadní, abychom bedlivě sledovali události ve Venezuele v solidaritě s demokratickými stranami a občanskou společností, které bojují za regionální stabilitu a pevně brání demokracii, ale také ve větší soudržnosti s diplomacií Evropské unie.

  Alojz Peterle (PPE-DE). – (SL) Dnes jsme podepsali Listinu základních práv Evropské unie, čímž jsme vyjádřili svůj závazek k úctě k lidské důstojnosti, demokratickým hodnotám a právu. To, co bylo základem pro úspěšný růst v celé Evropské unii, je také startovní čárou pro rozvíjení vztahů s našimi partnery po celém světě.

Evropská unie si jako celek přeje bližší a stabilnější spolupráci se zeměmi Latinské Ameriky a jejich regionální propojování. S ohledem na zvláštní povahu a skutečné zájmy zemí Latinské Ameriky věříme, že je možné vystavět strategické a dlouhodobé vztahy pouze tímto způsobem a s takovými zeměmi, se kterými sdílíme základní hodnoty a principy.

Politický vývoj ve Venezuele se nedávno od zmiňovaného směru odchýlil. Proto podkopává dynamiku a rozsah budoucí spolupráce mezi Latinskou Amerikou a Evropskou unií a dynamiku integrace v rámci samotné Latinské Ameriky. Referendum o ústavě polarizuje Venezuelu, protože nové návrhy soustředí politickou moc a nepovedou k otevřené, ideologické a demokratické společnosti. Věříme v sociální společnost, nikoli ve společnost socialistickou, protože ta se zbavuje lidí s odlišným názorem.

  Předsedající. – Rozprava je ukončena.

Písemná prohlášení (článek 142)

  Pedro Guerreiro (GUE/NGL), písemně. – (PT) Neuvěřitelné! Evropský parlament dal na pořad jednání prohlášení Komise ohledně ústavní reformy, plánované na 2. prosinec v Bolívarovské republice Venezuela, zatímco by na pořadu jednání měla být rozprava o současném pokusu odepřít všem občanům členských států EU jejich právo vyjádřit v referendu svůj názor ohledně tak zvané „ústavní“, „mini“, „zjednodušené“, „reformní“ či nyní „Lisabonské“ smlouvy.

V zásadě je zařazení této rozpravy na pořad jednání pokusem odpovědět těm, kteří podporují nepřijatelnou a extrémně závažnou politiku vměšování a pokus o destabilizaci suverénního státu, obzvlášť pokud se jedná o proces, o kterém mohou rozhodovat pouze občané Venezuely, a to tak, že svůj názor na změny ústavy jejich vlastní země vyjádří v referendu (!).

Bezpochyby jsou venezuelská vláda a její občané příkladem, který znepokojuje veliké finanční a ekonomické zájmy, které si stanovila Evropská unie: příkladem prohlášení národní suverenity a nezávislosti, příkladem realizace plánu pro vlasteneckou emancipaci a vývoj, příkladem mezinárodní a antiimperialistické solidarity, příkladem toho, za co se vyplatí bojovat, a sice možnost mít spravedlivější, demokratičtější zemi a svět žijící v míru.

26. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis

27. Ukončení zasedání

(Zasedání bylo ukončeno v 00:05)