Doslovný záznam ze zasedání

Úterý, 11. prosince 2007 - Štrasburk

17. Doba vyhrazená pro otázky (otázky Komisi)

  Předsedající. − Dalším bodem programu je doba vyhrazená pro otázky (B6-0384/2007).

Této rozpravě jsme věnovali hodně času kvůli jejímu významu a doufám, že budeme schopni pokračovat také s dobou vyhrazenou pro otázky tak, abychom dodrželi čas nám určený.

Protože jsme se zdrželi, pokusíme se nejprve zabývat doplňujícími otázkami, pokaždé jako skupina, abychom zkusili toto odpoledne projít více otázek a také, jako obvykle, bych vyzvala kolegy poslance, aby přišli dopředu, a tak se těsněji zapojili do doby vyhrazené pro otázky.

Pane komisaři, omlouvám se, že jste musel čekat, ale jednalo se o důležitou rozpravu, jak jistě uznáte.

Následující otázky jsou určeny Komisi.

Část první

Otázka č. 34, kterou pokládá pan Lambert van Nistelrooij (H-0934/07)

Předmět: Energie – Světová obchodní organizace

Přestože pravidla Světové obchodní organizace (WTO) nebyla formulována s energetickými produkty a službami na mysli, platí i pro ně a chrání investice do odvětví energetiky. Vzhledem k tomu je zakázáno omezovat vývoz a diskriminovat produkty a musí být zaručen volný trh, přestože existují výjimky u opatření v zájmu bezpečnosti.

V obchodě s energií však není rozdíl mezi výrobou a službami vždy jasný.

Jaká opatření přijme Komise v přípravné době na zahrnutí energetické politiky Evropské unie do nové Smlouvy, aby uzpůsobila pravidla WTO investicím do energetiky a také energetickým službám?

  Günter Verheugen , místopředseda Komise. − (DE) Paní předsedající, jak si pan poslanec povšiml, v rámci Světové obchodní organizace (WTO) se na obchod s energetickými produkty uplatňují ustanovení Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT), a na obchod s energetickými službami, včetně přímých investic do takových služeb, se uplatňují ustanovení Všeobecné dohody o obchodu službami (GATS). Doposud neexistuje dohoda, která by svoji platnost rozšířila na přímé investice do činností souvisejících s energetikou, které jsou prováděny na vlastní účet investora v sekundárním sektoru, jako je báňský průmysl, rafinace, výroba energie a distribuce energie.

Podle článku 133 Smlouvy o ES, který upravuje společnou obchodní politiku, se Evropskému společenství výslovně uděluje pravomoc přijímat právní předpisy a vést jednání o dohodách o obchodu s energetickými produkty a vést jednání o dohodách o obchodu s energetickými službami. Kromě toho je Komise oprávněna vést jednání jak jménem Společenství, tak jménem jeho členských států o liberalizaci přímých investic mimo odvětví služeb v rámci rozhovorů se zeměmi, které nejsou členy Evropské unie, na téma dohod o volném obchodu. To znamená, že se Komise již nyní může zabývat stěžejními otázkami, které se vztahují k obchodu a investicím do odvětví energetiky, a zastupovat evropské zájmy v těchto záležitostech při bilaterálních a multilaterálních jednáních, a to je vskutku přesně to, co Komise dělá.

Energetická politika, která bude zmapována v nové Smlouvě, se zaměří na takové záležitosti, jako je bezpečnost dodávek energií pro Unii a prosazování propojení mezi energetickými sítěmi, a v tomto ohledu doplňuje, ale nenahrazuje společnou obchodní politiku v odvětví energetiky.

  Lambert van Nistelrooij (PPE-DE). – (NL) Paní předsedající, pane Verheugene, to je v kontextu nové Smlouvy skutečně dobrá zpráva. Také jsme se dnes například rozhodli financovat čtyři společné technologické iniciativy (JTI) až do výše 3 miliard EUR a další 3 miliardy EUR přicházejí z průmyslu na čisté technologie, letecké motory a tak dále.

Na druhou stranu jsem stále znepokojen tím, že se neustále obchoduje, zejména s rozvojovými zeměmi, se zastaralou technologií, která je škodlivá pro životní prostředí. Pro zastaralé technologie, jako jsou uhlí spalující elektrárny z minulého století, existuje otevřené pole působnosti.

Jaké příležitosti má WTO, podle pana komisaře a Unie, alespoň k položení nových základů a podání výzvy k zastavení některých z těchto věcí?

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Při jednáních s WTO bude velmi důležité projednat kapitolu, podle které by se mělo v budoucnu ve skutečnosti obchodovat s bioetanolem. Bude klasifikován jako zemědělský produkt, nebo patří do kategorie nezemědělských produktů? Jak vidí Komise budoucí strukturu? Bude pravděpodobnějším cílem ji projednávat v zemědělské kapitole, nebo se spíše jedná o průmyslový produkt? Bioetanol pochází z polních plodin a je to v podstatě zemědělská surovina. Na druhou stranu by však jako energetický produkt mohl spadat pod nadpis přístup na nezemědělský trh (NAMA). Utvořila si již Komise ohledně této otázky názor, a pokud ano, jaký směr bude při jednáních sledovat?

  Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Pane komisaři, kdykoliv dojde v mém volebním obvodu na diskuse o obchodování se zdroji energie, energetickou politiku, Evropskou komisi a novou Smlouvu, a zejména WTO, voliči stále znovu vyslovují obavu, že nebudeme mít žádnou jinou volbu, než dovážet jadernou energii, a že dokonce budeme třeba muset stavět jaderné elektrárny, budou-li stávající trendy pokračovat. Prosím, uklidněte mě a řekněte mi, že tomu tak není, a prosím, dejte mi nějaký důkaz, který mohu předat dál.

  Günter Verheugen , místopředseda Komise. − (DE) Paní předsedající, v některých případech je pro mě těžké vidět spojitost mezi doplňující a původní otázkou, ale pokud budete k těmto věcem přistupovat liberálně, budu i já liberální ve svých odpovědích.

Abych odpověděl na první otázku, sdílím názor pana van Nistelrooije, že prodej produktů obsahujících technologie, které nesplňují normy ve smyslu energetické účinnosti a emisí CO2, není jistě v našem zájmu. Pan komisař Dimas a já nyní pracujeme na návrzích způsobů, jak v Evropě dosáhnout ekonomiky s nízkými emisemi CO2, pokud se týká jak průmyslové politiky a výroby, tak spotřební praxe. Doufám, že tato práce vyvrcholí normami, které pak budou moci být postupně dávkovány také do mezinárodních jednání.

Víte, jaká je současná situace. V současné době nemáme žádný prostor k jednání o takových doplňkových normách v rámci WTO a k zajištění jejich zavádění. Jak víte, je ale naším cílem ve střednědobém a dlouhodobém horizontu učinit vysoké environmentální a sociální standardy závazné prostřednictvím mnohostranných dohod, abychom se vyhnuli konkurenční nevýhodě, kterou by jinak naše společnosti trpěly.

Rád bych také poukázal na to, že máme obzvláště vřelý zájem na úspěšném naplňování takové mnohostranné politiky, protože jsme přesvědčeni, že zlatá příležitost pro evropské společnosti spočívá v naší schopnosti postavit se do čela trhu v oblasti produktů, které jsou šetrné k životnímu prostředí a jsou energeticky účinné a úsporné.

Pokud se týká otázky pana Rübiga, musím se přiznat, že odpověď na ni neznám. Protože toto téma nepatří do mého portfolia, pane Rübigu, požádám komisaře Mandelsona, aby vám okamžitě zaslal písemnou odpověď. Skutečně si ani trochu nepřeji říkat zde k tomuto tématu cokoliv zavádějícího. Vím, že tato záležitost figuruje v kontextu dohod o volném obchodě, o kterých v současné době jednáme, jako je dohoda o volném obchodě s Jižní Afrikou, ale v které kategorii se to ve skutečnosti projednává, je mimo dosah mých znalostí.

Pokud se týká jaderných elektráren, Evropská komise má dokonale jasnou politiku, která je politikou Evropské unie jako celku. Každý členský stát je naprosto nezávislý a svobodný při výběru svého energetického mixu. Členskému státu nemůžou být předkládána žádná doporučení ani podávány žádné pokyny, zda má nebo nemá využívat jadernou energii, a Komise se ani nesnaží uplatňovat jakýkoliv vliv. V této otázce jsme naprosto neutrální a takoví zůstaneme. Nebudou naprosto žádná doporučení toho druhu, kterého se obáváte.

Jistě ale víte, že Smlouva o Euratomu byla začleněna do Smlouvy o ES, což znamená, že prosazování mírového využití jaderné energie je zajisté jedním z úkolů Evropské unie. To se provádí prostřednictvím podpory výzkumu, pro kterou jsou projekty jaderné energie plně způsobilé a dostávají finanční podporu již několik desetiletí, takže se nejedná o nic nového, a realizuje se to přes Evropskou investiční banku, která pomáhá v některých případech financovat jaderné elektrárny.

Jinými slovy pro všeobecné využití jaderné energie neexistuje žádná politika Evropské unie, ani neexistuje žádná politika Evropské unie pro všeobecné upuštění od jaderné energie.

  Předsedající. − Otázka č. 35, kterou pokládá Justas Vincas Paleckis (H-0879/07)

Předmět: Vhodný model rozvoje měst

Města v členských státech Evropské unie, zejména těch zemích, které se připojily k Unii v 21. století, rostou rychlým tempem a často bez jakékoliv jasné vize. Obytné oblasti se stěhují z center, a to dává vznik problémům s dopravou, distribucí zdrojů a rozvojem veřejných sítí. Rozvoj měst tak má negativní dopad na životní prostředí a spotřeba energie je na vzestupu.

Zelená kniha Komise o rozvoji měst v roce 1990 doporučila kompaktní město jako rozvojový model, který je rozumný z hlediska životního prostředí. V poslední době existuje narůstající tendence směrem k modelu rozvoje měst s více centry. Jaká jsou doporučení Evropské unie k udržitelnému rozvoji měst, který je rozumný z hlediska životního prostředí? Jaké argumenty jsou k dispozici na podporu každého z uvedených rozvojových modelů a na jakých údajích jsou tato doporučení založena?

  Günter Verheugen , místopředseda Komise. − Komise silně podporuje prosazování udržitelného rozvoje měst, který plně respektuje životní prostředí. Komise přijala svoji tematickou strategii rozvoje měst v roce 2006. Tato strategie uznává celek udržitelného rozvoje měst ve vztahu ke kvalitě života, ale také uznává diverzitu, která existuje mezi občany Evropské unie.

Z tohoto důvodu a po rozsáhlých konzultacích s místními orgány a členskými státy, se v této strategii v souladu se zásadou subsidiarity předpokládá, že pro hledání a realizaci řešení, která nejlépe odpovídají místním okolnostem, se nejlépe hodí místní a vnitrostátní orgány.

Vzhledem k pozadí diverzity situací ve městech Komise nedoporučuje žádný konkrétní model rozvoje, který by byl platný pro každé město v Evropě. Komise považuje za nezbytné zavést příslušné nástroje dobré správy věcí veřejných a plánovací nástroje, ale zastává názor, že nařízení povinnosti vytvářet konkrétní plány, jako jsou plány řízení životního prostředí a plány udržitelné městské dopravy, nepřináší žádnou přidanou hodnotu.

Komise však zveřejnila pokyny k plánům udržitelné městské dopravy a k plánům integrovaného řízení životního prostředí s cílem pomoci místním orgánům při provádění cílů strategie. Pokyny by měly být vnímány jako popis uvedeného procesu a připomínka klíčových prvků, které by se mohly zvažovat při vytváření programů integrovaného řízení životního prostředí a plánů udržitelné městské dopravy na místní úrovni. Oba dokumenty jsou založeny na komplexních konzultacích a příkladech osvědčených postupů, které vytvořila města samotná.

Právní předpisy, které se dotýkají městských oblastí, již existují, například v oblasti kvality vzduchu, vodohospodářství, hluku a odpadu. Tyto právní předpisy je třeba lépe uplatňovat. K patrnému a významnému zlepšení životních podmínek v městských oblastech dojde prostřednictvím plného provedení stávajících legislativních nástrojů.

Komise připomíná bohatství myšlenek o rozvoji měst, které umožnily ministrům odpovědným za městské záležitosti dosáhnout konsensu na základě Akčního programu z Lille, Závěrů setkání z Rotterdamu – Urban Acquis, Bristolské dohody a z nejnovější doby Lipské charty o udržitelných evropských městech, která byla přijata na neformálním setkání Rady dne 25. května 2007. V září 2007 schválila zelenou knihu o městské mobilitě, která byla nyní předložena k veřejným konzultacím. Uvedené dokumenty tvoří sdílený základ, který nastiňuje hlavní podmínky potřebné k dosažení udržitelného rozvoje měst. Komise dále aktivně nabádá k dialogu a šíření osvědčených postupů mezi městy v rámci programů financovaných Evropským fondem pro regionální rozvoj.

Pokud se týká dostupných údajů o stavu evropských měst, které mohou sloužit jako základ pro politická rozhodnutí, Komise zavedla městský audit, který obsahuje údaje o situaci v evropských městech a nyní se právě aktualizuje. Komise již zveřejnila studii o stavu evropských měst, která dále analyzuje výsledky městského auditu.

  Justas Vincas Paleckis (PSE). – (LT) Velice děkuji, pane komisaři, za vaši podrobnou a přesvědčivou odpověď. Vklad Komise do hledání způsobů, jak povzbudit města k hledání pozitivních iniciativ a jak tyto iniciativy sdílet, je nanejvýš významný. Rád bych se zeptal, které regiony se podle vás nejvíce přiblížily ideálu, který samozřejmě zůstává nedosažitelný. Které členské státy EU dosáhly nejvíce při provádění myšlenek doporučených Evropskou komisí?

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane místopředsedo, právě jste skoro už odpověděl na moji doplňující otázku, ale protože nic není tak jasné jako jasné prohlášení v naší mateřštině, byl bych velice potěšen, kdybych vás slyšel zopakovat v němčině, co jste již řekl o Komisi, která neusiluje o to, aby jednala jako svrchovaný plánovací orgán Evropy zasahováním do každé oblasti, zejména nařizováním nebo doporučováním konkrétních rozvojových modelů. Jako zpravodaj pro zelenou knihu, kterou jste citoval, s názvem „Na cestě k nové kultuře městské mobility“, vás mohu ujistit, že vás Parlament bude jistě doprovázet podél cesty podpory diverzity.

  Günter Verheugen , místopředseda Komise. − Pokud mi, paní předsedající, dovolíte, rád bych začal druhou otázkou, a přečtu ještě jednou, co jsem řekl a krátce to okomentuji.

Vzhledem k pozadí diverzity situací ve městech Komise nedoporučuje žádný konkrétní model rozvoje, který by byl platný pro každé město v Evropě. To zřetelně respektuje zásadu subsidiarity a princip diverzity a, jinými slovy, mými vlastními slovy, to znamená, že jedna velikost nepadne všem. Není to přístup typu jedno řešení pro všechny; je to přístup, který bere v potaz specifika, specifické potřeby a zájmy a možnosti měst, ale vše, co podle mého potřebujeme – pokyny, doporučení a výměnu osvědčených postupů – je k dispozici.

Pokud se týká první otázky, jsem nakloněn dát odpověď založenou na mé vlastní zkušenosti a určitě bych vám mohl sdělit město, ve kterém bych rád žil, ale to není politická záležitost. Komise nemá světelnou tabuli s výsledky tohoto typu a nemá žebříček evropských měst, který by zcela spojoval všechny tyto prvky.

Bohužel nejsem skutečně s to vám objektivně odpovědět a bylo by velice nemoudré odpovídat osobně ke škodě všech ostatních.

  Předsedající. − Otázka č. 36, kterou pokládá Karin Riis-Jørgensen (H-0933/07)

Předmět: Síťová neutralita v balíčku reforem telekomunikací

V posledních pěti letech jsme byli svědky velmi živé debaty ve Spojených státech o síťové neutralitě, včetně otázky rozsahu, v němž mohou provozovatelé sítě omezit a kontrolovat provoz uživatelů internetu. Balíček reforem komunikací se týká této záležitosti a snaží se ji vyřešit požadavkem větší transparentnosti uživatelů ohledně toho, co si pořizují. Ale jak jsme viděli v případě intervence do roamingových poplatků, transparentnost vždy nestačí k tomu, aby ochránila spotřebitele. Neomezený přístup na internet podporuje inovace (jako Skype, Joost, web 2.0 atd.). Mají-li však telekomunikační společnosti právo stanovit priority a mohou dokonce také zablokovat provoz uživatelů na internetu, domnívá se Komise, že je tento balíček reforem telekomunikací dostatečný, aby ochránil spotřebitele a podporoval inovace na internetu? A jaké by mohlo být optimální řešení?

  Viviane Reding, členka Komise. − Tato otázka vznesená váženým panem poslancem je velmi důležitá pro spotřebitele, provozovatele telekomunikačních služeb a dodavatele obsahu a samozřejmě také pro regulátory telekomunikací. Jde o rovnováhu mezi provozovateli, kteří chtějí nabízet rozdílnou kvalitu služeb pro internetové služby, aby optimalizovali použití svých síťových zdrojů, a o svobodu uživatelů, aby mohli šířit své obsahy nebo se připojit k jakémukoli legálnímu on-line obsahu bez zásahu, jako je zablokování nebo omezení kvality.

Komise se zavázala udržet internet otevřený jak pro provozovatele služeb, kteří chtějí poskytovat nové, inovativní služby, tak i pro spotřebitele, kteří chtějí přístup ke službám, které si zvolí, a kteří si chtějí vytvářet a stahovat obsahy.

Pokračující debata ve Spojených státech o síťové neutralitě je silně ovlivněna nedostatkem regulace ve Spojených státech, která by zajistila, že přístup bude udržován otevřený, a v kombinaci s úpravou vlastnictví sítě vzbudil nedostatek regulace mezi spotřebiteli a dodavateli obsahů vážné obavy, že by zde mohlo dojít k zabavení internetu.

Situace v Evropě je taková, že pokud jde o síťovou neutralitu a svobodu, jsme na tom celkem dobře, protože máme efektivní regulaci sítě v souladu s telekomunikační legislativou EU a evropští spotřebitelé mají větší možnost volby poskytovatelů širokopásmového připojení. Skutečnost, že spotřebitelé mají větší možnost volby a že je zde větší konkurence, znamená, že pokud jeden z dodavatelů usiluje o omezení práv uživatelů, jiný může vstoupit na trh s mnohem otevřenější nabídkou. Současná regulační struktura EU zajišťuje, že telekomunikační trh zůstane otevřený, že nabídky učiněné spotřebitelům budou transparentní a že soutěž bude efektivní.

Rozumím otázce váženého pana poslance, protože je zde riziko, že v budoucnosti by mohla být ve zvýšené míře zavedena prioritizace provozu. V minulosti se se všemi informacemi, pakety a bity dat zacházelo stejně. Dnes však nové techniky umí rozlišovat mezi pakety, aby upřednostnily velmi naléhavá sdělení nebo uživatele, kteří zaplatili příplatek za služby vyšší kvality.

Tyto techniky jsou odůvodnitelné v případech, kde mají být zaručeny určité úrovně služeb, aby daná služba byla efektivní. Například internetové služby voice-over potřebují základní minimální úroveň připojení, aby byly uspokojivé, zejména v případě naléhavých či obchodních hovorů. Navíc prioritizace vytváří mechanismus pobídek pro provozovatele sítě, aby investovali do zdokonalování šířky pásma, když roste poptávka. To je ta hezká část příběhu. Problém je, že by se tytéž techniky mohly použít ke snížení kvality služby až na nepřijatelně nízké úrovně. Takováto diskriminace by mohla vést k podprůměrným službám pro spotřebitele a alternativní poskytovatele.

Z tohoto důvodu jsme v balíčku reforem telekomunikací, který byl přijat Komisí 13. listopadu 2007 a předložen týž den Parlamentu, navrhli dát vnitrostátním telekomunikačním regulátorům pravomoci, aby stanovili minimální úrovně kvality pro služby síťového přenosu založené na technických normách stanovených na úrovni EU. Kromě toho je v současnosti v telekomunikačních předpisech stanoven nový požadavek upozorňovat uživatele předem na jakékoli techniky, které byly zavedeny a které by mohly vést k prioritizaci. To je to, čemu říkáme pravidlo transparentnosti.

My se stejně jako Komise domníváme, že výsledkem tohoto přístupu bude rovnováha, která zaručí hospodářskou soutěž a uživatelský přístup bez přílišného omezování možnosti provozovatelů sítě experimentovat s rozdílnými obchodními modely.

Kromě toho Parlament ví, že Komise pozorně sleduje vývojové trendy, pokud jde o internetové svobody. Po světovém summitu o informační společnosti v roce 2006 jsme Parlamentu představili sdělení, které jasně oznámilo záměr Komise monitorovat neutralitu internetu a dohlížet na ni. Architektonické principy otevřeného internetu a spojení koncových bodů jsou také výslovně zmíněny v závěrech Rady z roku 2005.

Tato témata se stále analyzují, jsou neustále sledována a pravidelně diskutována s členskými státy, například v rámci jednání i2010 High Level Group, a se třetími zeměmi. To je důležité, protože internet nemá hranice. Komise bude neustále podporovat potřebu otevřeného internetu a nediskriminačního přístupu. To je to, co podpírá filosofii regulativního přístupu v rámci pravidel EU o telekomunikacích, která budou dále podpořena naším reformním projektem, aby mohla být v nadcházejících měsících projednána Parlamentem.

  Karin Riis-Jørgensen (ALDE). - Děkuji, paní komisařko. Vaše odpověď mě velmi potěšila. Bylo to velmi široké a skutečně to prokázalo váš zájem a vaše znalosti o této důležité záležitosti.

Věřím, že budete pozorným monitorujícím systémem, jak jste slíbili. Doufám, že nám do roka budete moci podat zprávu, abychom věděli, zda internetová neutralita byla zajištěna prostřednictvím klauzule o transparentnosti a monitorovacího systému, který jsme zavedli. Doufám, že se k tomuto tématu budeme moci za šest až dvanáct měsíců vrátit, abychom zjistili, zda systém funguje.

  Malcolm Harbour (PPE-DE). - Rád bych také poděkoval paní komisařce za velmi vyčerpávající odpověď. Minulý týden jsem vedl dialog se členy Kongresu a dal jim tutéž odpověď, takže jsem potěšen, že jste ji potvrdila. Mohla byste však stručně komentovat téma udržitelného otevřeného přístupu, vzhledem k tomu, že nyní vstupujeme do nové éry velkých investic do sítí nové generace vedených přímo domů, přičemž někteří v tomto odvětví říkají, že jsou zde nedostatečné investiční pobídky? Mohla byste potvrdit tomuto Parlamentu, že budete dodržovat zásady otevřeného přístupu přesně z důvodů, které jste uvedla v odpovědi na otázku paní Riis-Jørgensenové?

  Paul Rübig (PPE-DE). – (DE) Také bych rád poblahopřál paní komisařce k jejímu zvolení komisařkou roku. V této oblasti skutečně čelíme některým nesnadným úkolům. Na jedné straně je zde mnoho veřejných televizních společností, které dostaly velké množství peněz na jejich produkci, což jim samozřejmě umožnilo vytvářet dobré vzdělávací programy. Na druhé straně mobilní televize je nyní dostupnější pro stále více lidí. Jak zpřístupníte vývojové trendy v této oblasti?

  Viviane Reding, členka Komise. − Nejdříve bych ráda poděkovala váženému panu poslanci za pomoc při postupu v této politice. Je to politika založená na otevřené síti a na otevřeném internetu, který vždy byl a nadále bude způsobem myšlení, přístupem a cílovou hodnotou Evropy.

Prozatím bychom se neměli příliš znepokojovat, protože díky našemu regulačnímu rámci naštěstí nejsme ve stejně obtížných podmínkách jako jiné části světa. To ovšem neznamená, že bychom si měli sednout a nic nedělat, což je tím důvodem, proč říkám, že budeme tuto věc velmi pečlivě monitorovat. Podám Parlamentu zprávu a jsem si jista, že v průběhu našich diskusí o reformním balíčku pro telekomunikační předpisy se k tomuto tématu vrátíme. Také předpokládám, že technologické pokroky mění věci rychle, snad se nebudu muset vracet v nadcházejících měsících.

Pokud jde o otevřený přístup k nové technologii a novým investicím do širokého pásma, vážený pan poslanec dobře ví, že Komise vetovala návrh německé vlády založit nový monopol na vlákno. Nedomníváme se, že by monopoly odpovídaly otevřenému přístupu k internetu a všemu, v co věříme. To je také důvod, proč usilujeme o soutěž, kterou vnímáme jako prostředek otevření investičních možností. Členské státy s největší konkurencí ve smyslu otevřených trhů mají také největší konkurenci v oblasti infrastruktury. Konkurence v infrastruktuře znamená dostupnost služby obsahu spotřebitelům a volbu spotřebitelů. A to je přesně to, čeho chceme dosáhnout.

členka Komise. – (DE) Dovolte, abych řekla panu Rübigovi toto: je dobře známo, že jsem velmi rázně vedla kampaň za evropský standard, který by nám umožnil udělat z mobilní televize úspěšný příběh v celé Evropě v tom nejkratším možném čase, přesně tak, jak jsme to udělali s naším standardem GSM. Zde mám v prvé řadě na mysli záležitosti jako kapacita, pro tyto menší formáty bude zapotřebí specifických druhů obsahu, které budou prezentovat naše kreativní odvětví s velmi velkou příležitostí, pokud se nám podaří mít mobilní televizi na trhu co možná nejdříve, čímž rozumím před dalším mistrovstvím světa ve fotbale a olympijskými hrami. Toto je příležitost, kterou my, Evropané, nesmíme zmeškat.

Druhá část

  Předsedající. − otázka č. 37, kterou pokládá Colm Burke (H-0897/07)

Předmět: Evropská charta pro malé podniky

Evropská charta pro malé podniky může hrát hlavní roli přři zlepšování podnikatelského prostředí pro malé podniky EU.

Mohla by se Komise vyjádřit, zda se Charta osvědčuje jako užitečný nástroj na pomoc a podporu malých podniků?

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − Během sedmi let své existence se tato Evropská charta pro malé podniky stala stěžejním dokumentem politiky pro malé a střední podniky v Evropě. V roce 2000 začínala s 15 členskými státy, dnes už ji přijalo 44 zemí jako referenční rámec a také se dnes používá na regionální úrovni.

Od roku 2005 se tato politika malých a středních podniků stala klíčovým prvkem v rámci obnoveného lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost a Charta byla integrována do lisabonského procesu. To zajišťuje nezbytnou prioritní pozornost na politické úrovni. Je doplněna každoroční výměnou osvědčených postupů a konferencemi Charty, což zajišťuje potřebné zaměření na provádění. Výměna osvědčených postupů i každoroční konference Charty jsou nadále velmi úspěšné.

Výměna osvědčených postupů doposud poskytla více než 250 příkladů osvědčených a úspěšných opatření politiky pro malé a střední podniky. Ve zhruba 80 těchto případů členské státy daly najevo, že se v rámci rozvoje svých vlastních politik inspirovaly opatřeními jiných členských států.

Dám vám jen několik příkladů, ačkoliv bych vám jich mohl dát dlouhý seznam. Řecký systém služeb one-stop-shop se inspiroval Irskem a jeho prezentací na konferenci Charty v Dublinu v roce 2004. Rakouské daňové výjimky pro investované zisky byly rozvinuty na základě podobných opatření v Itálii. Dánsko poskytuje podporu malých a středních podniků za použití systému e-business na bázi podobných iniciativ v Irsku, Nizozemsku, Finsku, Švédsku a Norsku. Ve všech těchto případech členské státy potvrdily, že se tato Charta stala spouštěcím mechanismem jejich inspirace.

Důkazem velkého zájmu o Chartu je také stale rostoucí počet účastníků každoročních konferencí Charty. Tato výroční konference Charty v Berlíně měla 350 účastníků, což je dosud největší počet účastníků vůbec, a byl jsem velmi rád, že jsem tam byl a oslovil lidi z více než 40 zemí. Příští konference Charty se bude konat od 3. do 4. června 2008 v Bledu ve Slovinsku. Bude organizována za pomoci slovinského předsednictví a já doufám v ještě větší počet účastníků.

Komise vidí, že je Charta velmi užitečná při podpoře členských států, aby zlepšovaly podnikatelské prostředí malých podniků v celé Evropě. Ve svém sedmém roce existence je stále velmi důležitým politickým nástrojem. Takže samozřejmá odpověď na vaši otázku je „ano“.

  Colm Burke (PPE-DE). - Děkuji Vám, pane komisaři, za vaši vyčerpávající odpověď. Tam, odkud pocházím – a vím, že vy odtud nepocházíte – , probíhá celkový rozvoj internetových služeb a širokopásmových služeb. V Evropě probíhá jejich nárůst ve výši 19 %. V mé zemi je to kolem 16 %, a to se týká malých podniků ve venkovských oblastech, zejména tam, odkud pocházím. Například létám do Parlamentu z nejzápadnějšího letiště v EU, což je v Tralee.

Podle mého názoru nezávislé organizace malých podniků, které je podporují, v podstatě velmi dobře poskytují informace a rád bych věděl, zda s nimi můžeme více spolupracovat, pomáhat jim, aby poskytovaly dostupné informace pro své členy.

  Malcolm Harbour (PPE-DE). - Děkuji Vám, pane Verheugene, za velmi povzbuzující odpověď. V mé dodatečné otázce jsem se chtěl zaměřit na dva body, jak bychom měli postupovat v této iniciativě, a jak stavět na jejím úspěchu. První se týká toho, jak bude Charta zahrnuta do vašich myšlenek Aktu pro malé podniky, což považuji za velmi důležitý a vzrušující nový pokrok. Za druhé, v souvislosti s lisabonskou agendou, souhlasil byste se mnou, že jednou z hlavních otázek je, jak rychle pomoci ekonomickému růstu malých podniků, zejména těch malých podniků, které mají dobré myšlenky, ale je pro ně příliš obtížné získat kapitál, zrychlit svůj růst a vytvořit nová pracovní místa? Je v rámci programu Charty příležitost pro ,,minichartu“ pro rychle rostoucí podniky?

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − Pokud jde o první otázku, rád bych potvrdil, že všechny organizace malých a středních podniků jsou skutečně plně zapojeny a že jsme dokončili projekt, který bude vytvářet síť na podporu malých podniků všude v Evropské unii. Jedním z nejdůležitějších prvků této sítě bude právě zavádění informačních a komunikačních technologií (IKT) v širším smyslu.

Už jsme se jasně shodli na tom, že jedním z důvodů evropské politiky malých a středních podniků je to, že jsou méně dynamické než například americké malé a střední podniky, přičemž tyto americké rostou rychleji, jsou ziskovější, inovativnější a v průměru zaměstnávají více lidí. Jednou z příčin je – a samozřejmě že jsme to jasně analyzovali –, že zavádění IKT je ve Spojených státech mnohem lepší. Především tam používají ty nejmodernější dostupné technologie. V Evropě jsme rádi, když je vlastník malé rodinné firmy vůbec on-line! Taková je skutečnost. Realita evropského podniku je taková, že se jedná o velmi malý minipodnik s méně než 10 lidmi. Obvykle není prorůstově orientován, ale je to podnik, který existuje proto, aby zajistil rodinný příjem. Proto je tady. Proto je obtížné takové podniky přesvědčit, že se musí modernizovat, že musí být hráči trhu a že musí růst.

Zcela sdílím vaše názory a mohu jen dodat, že již máme mnoho, mnoho iniciativ k podpoře těchto podniků – mimochodem některé z nich, společně s příslušnými odvětvími, které mají samozřejmě zájem na tom, aby prodaly své výrobky. Proto kombinujeme dvojí a tyto iniciativy nejsou zaměřeny pouze na malé a střední podniky. Na problém zavádění IKT do malých a středních podniků je nutno pohlížet v souvislosti s problémem sítě ve venkovských oblastech a neexistující infrastruktury. Komise rovněž pracuje na této důležité oblasti. To je jistě také součástí procesu Charty a bude součástí zpravodajského systému.

Pokud jde o druhou otázku pana Harboura, pan Harbour ví, že vždy rád odpovím na jeho otázku, ale pokud jde o Akt pro malé podniky, je na to poněkud brzy. Charta je, jak víte, proces, a bylo by rozumné zaměřit se na to, co je nyní – systém spolupráce v oblasti nových myšlenek a nejlepších postupů. Nerad bych, aby se vytvářelo příliš mnoho nástrojů, ale je pochopitelné, že v procesu přípravy Aktu pro malé podniky jsme museli vyzkoušet všechny možné nástroje, zda jsou vhodné či ne, a rozhodnout, zda jich v této souvislosti využijeme nebo ne.

V zásadě musím říci, že jsem velmi rád, že všude v Evropě chápou, že malé a střední podniky skutečně mají nejsilnější potenciál pro inovace, růst a vytváření pracovních míst. Všechny tyto iniciativy, které připravujeme, pomohou malým a středním podnikům, aby plně využily tohoto potenciálu a zpřístupnily ho.

Již víme, jaké základní problémy nás v následujících letech čekají, a vy si budete dobře vědomi následujícího: problémem je nedostatečně silná inovační schopnost; dalším problémem je chybějící přístup k finančním nástrojům, zejména pokud jde o rizikové investice; problémem je také transfer podniku – velmi důležitý aspekt, který se v některých členských státech velmi podceňuje. V Evropě každoročně ztrácíme statisíce podniků, které by mohly snadno dál existovat, kdyby přechod z jedné generace na druhou mohl být lépe zorganizován. To je velmi důležitá otázka. Celkové daňové prostředí malých a středních podniků je důležitým, a samozřejmě mým oblíbeným tématem – přemíra regulace je pro malé a střední podniky mnohem důležitější než pro velké společnosti.

Velké společnosti mohou žít i s velmi těžkými a obtížnými právními předpisy. Mají právní oddělení, která se tím zabývají. Mimochodem jsem také přesvědčen, že tak velké společnosti nepotřebují vnitřní trh tolik jako ty malé. Větší společnosti by využily práva usazování a byly by všude. Celá filosofie vnitřního trhu se podle mého názoru musí zaměřit na malé a střední podniky, a bohužel vám musím říci, že pouze 8 % evropských podniků provozuje přeshraniční obchod.

Pokud to rozebereme, zjistíme, že potenciál evropského vnitřního trhu je velmi málo využíván, když se jej účastní pouze 8 % našich podniků – zpravidla větších podniků. Takže máme ještě co dělat.

  Předsedající. − Otázka č. 38, kterou pokládá Jim Higgins (H-0899/07)

Předmět: Znečištění hlukem z motorových vozidel

Mohla by Komise nastínit právní předpisy a aktuální směrnice, které se zabývají znečištěním prostředí hlukem, zvláště definovaným decibely, pokud jsou k dispozici, a uvést, zda se bude vyvíjet další úsilí, aby se zajistilo omezení znečištění hlukem z motorových vozidel?

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − Problémem emisí hluku čtyřkolových motorových vozidel – osobních automobilů, nákladních automobilů a autobusů – se zabývá nařízení EHK OSN č. 51 a odpovídající směrnice 70/157/EHS uvádějící testy hluku a limitní hodnoty.

Limitní hodnoty byly v minulosti sníženy již několikrát, naposledy v roce 1995. Maximální povolená úroveň hluku se dnes pohybuje mezi 74 dBA pro osobní automobil a do 80 dBA pro těžké nákladní automobily. Další povolení je udáno pro dieselové motory s přímým vstřikováním, terénní vozidla a pro sportovní vozy.

Poslední snížení nepočítalo s dopadem a následnými studiemi, které prokázaly, že metoda měření již neodráží skutečné chování řidičů ve světě.

Proto bylo rozhodnuto, že před dalším snižováním limitů je v prvé řadě nutné vytvořit nový testovací cyklus a přivést podmínky řízení pro test hlučnosti více do souladu s provozem v reálném životě.

Práce na novém testovacím cyklu je nyní dokončena. Nahradí stávající zkušební protokol lepší metodou měření reprodukující úrovně zvuku vytvářené těžkými nákladními automobily během běžného řízení v městské dopravě.

S novým postupem testování se předpokládá, že stávající dodatečná povolení pro určitá vozidla nebo technologie budou zrušena.

Dříve než bude možné tuto metodu použít pro účely schválení typu vozidla, je třeba stanovit potřebné nové limitní hodnoty na základě posouzení dopadu. V zájmu získání reprezentativních údajů pro stanovení těchto hodnot a řádné posouzení dopadu jsou v následujících dvou letech automobilové závody povinny používat starou a novou metodu měření paralelně.

Stará metoda bude nadále vyžadována k získání schválení typu a nová metoda se bude až do roku 2009 používat pro účely monitorování. Jakmile bude sběr dat dokončen, Komise navrhne nový právní předpis, který stanoví revidované limitní hodnoty.

Nová testovací metoda pro motocykly je také takřka dokončena. Diskuse v Evropské hospodářské komisi OSN se nyní zaměřují na dodatečné testy na silnicích, které by se prováděly během schvalování typu, aby se zjistily hodnoty hluku, které umožní srovnání s hodnotami naměřenými při silničních kontrolách, aby se odhalily motocykly, které byly upravené nebo jsou nedostatečně udržované.

Očekává se, že práce bude dokončena v roce 2008. Komise pak navrhne řídit se příslušným předpisem EHK OSN s revidovanými limitními hodnotami.

Kromě toho Komise nedávno uskutečnila konzultaci ohledně balíčku opatření pro pneumatiky, včetně snížení stávajícího limitu hluku pro pneumatiky. Tato konzultace navrhuje snížení na zhruba 4 dBA pro pneumatiky osobních automobilů a 6 dBA pro pneumatiky obchodních nákladních vozů: je to poměrně podstatné. Očekává se, že nové limity pro nové typy pneumatik vstoupí v platnost kolem roku 2012.

  Jim Higgins (PPE-DE). - Děkuji Vám, pane komisaři, za vyčerpávající odpověď. Určitě vítám vaši zprávu o tom, že je zde nyní k dispozici nové testovací místo, až budou stanoveny nové limity.

Vycházím přitom z irské perspektivy. V posledních několika letech jsme zde měli úkaz, který známe jako „hochy závodníky“, kteří si upravují stará auta, vyrážejí s nimi na silnici v kteroukoliv denní dobu a v noci a způsobují velké problémy ohledně emisí zvuku, které zní jako tryskáč, což je hlavním zdrojem rušení, zejména v městských oblastech.

Vítám fakt, že jsou zde dvě nařízení, která jste zmínil, pane komisaři: nařízení EHK OSN č. 51 a směrnice 70/157/EHS. Avšak pokud jde o nařízení EHK OSN č. 51, vidím problém v tom, že se vztahuje pouze na nová vozidla. Domnívám se, že by zde mělo být upřesnění, minimálně ve vztahu k odpovědi pana komisaře Dimase: mělo by zde být nařízení o tom, že by nemělo docházet k úpravám automobilů a že by se měly provádět pravidelně testy.

  Hubert Pirker (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, v případě motorových vozidel by emise hluku neměly překračovat stanovené hranice. V případě železniční dopravy vychází limit z průměrné hladiny hluku, což znamená, že extrémně hlasité úrovně zvuku v okolí železnice musí být jednoduše tolerovány, protože průměrná hladina hluku nepřekračuje povolenou hranici. Má Komise v úmyslu přijmout podobná opatření jako v případě motorových vozidel, aby v budoucnosti poskytla úlevu těm, kdo žijí v blízkosti hlasitých oblastí železniční trati?

  Margarita Starkevičiūtė (ALDE). – (LT) Ráda bych zdůraznila, že se stále příliš zabýváme specifickými požadavky, ale není dostatečně vyřešen problém jejich provedení. Když hovoříme o znečištění, ráda bych pana komisaře upozornila na skutečnost, že mechanismus pro monitorování všech požadavků, který jsme právě probrali, bude příliš roztříštěný. Podle mého názoru by Komise měla předložit návrh (možná už je procesu přípravy nějakého návrhu) s ohledem na harmonizaci procesu pro spravování kritérií znečišťování a hodnocení znečištění, protože je to klíčovým problémem pro malé země, jako je Litva, jejíž řídící orgány jsou příliš slabé a nemají prostředky k provedení všech těchto požadavků.

  Günter Verheugen, místopředseda Komise. − (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, pokud jde o první otázku, není vůbec pochyb o tom, že úpravy vozidel, jejichž výsledkem jsou emise hluku nad povolenou úroveň, jsou zakázané. Takové úpravy dokonce mohou být i trestným činem. Nicméně je samozřejmě zodpovědností členských států, aby si zajistily dohled nad svým běžným provozem, tak aby takoví delikventi, nebo co přesně jsou, byli dopadeni. Nepřipadá mi jako vzdálená vyhlídka, že na evropské úrovni uděláme něco proto, abychom přiměli členské státy, aby přijaly více opatření k omezení jednání, která jsou jasně nezákonná.

Závodění na veřejné dálnici je samozřejmě nezákonné v každé zemi Evropské unie. Neexistuje evropská legislativa, která by kohokoli přivedla k zodpovědnosti kvůli závodění na veřejné dálnici. Tato záležitost tudíž plně spadá do pravomocí členských států, které mají všechny nástroje, které potřebují k zabránění takovýmto přestupkům.

Pokud jde o emise hluku z železniční dopravy, má přímá zodpovědnost je omezena na aktivní prevenci hluku, jinými slovy, co lze učinit, aby automobily omezily hluk, který produkují. Nejsem přímo zodpovědný za pasivní prevenci hluku, kterou jste zde zmínili, nicméně jsem více než ochoten projednat tuto záležitost s příslušným komisařem a zajistit, že dostanete odpověď na otázku, zda má Komise nějaké plány v tomto ohledu, co nejrychleji.

V podstatě plně sdílím vaše názory. Je to velmi důležitý problém. Úsilí o prevenci hluku se nemůže zaměřit pouze na samotnou silniční dopravu. Moderní železniční technologie může způsobit zvláště vážné problémy s hlukem. Z Německa vím, že znečištění životního prostředí hlukem je velmi podstatným faktorem moderní technologie, která pohání vysokorychlostní jednokolejní systém. Proto musíme tuto záležitost vyřešit a vy dostanete jednoznačnou odpověď.

Třetí otázka se týkala kontrolního mechanismu. K této věci mohu jen říci, že naše legislativa je jednoznačná. Pravidla jsou jasná, limity jsou jasné a zodpovědnost za zajištění těchto limitů jsou v pravomoci členských států. Komise nemá nástroje kontroly, s jejichž pomocí by mohla kontrolovat v každém jednotlivém případě, zda se evropská legislativa skutečně ve členských státech uplatňuje.

Zásada subsidiarity je něco, s čímž je třeba počítat. Nemohu zjistit, kde bychom měli zlepšit evropskou legislativu, abychom zajistili, že bude všude správně uplatňována. Pravidla jsou stejná pro všechny členské státy. Mají jasné instrukce stanovující, jak je používat. V případě, který se týká Litvy, mohu jen říci, že naše protějšky v parlamentu a ve vládě této země mají odpovědnost, aby zajistily, že tyto problémy nebudou vznikat.

  Předsedající. − Obávám se, že nyní budeme muset přejít k jinému tématu, takže otázky, které pro nedostatek času nebyly zodpovězeny, budou zodpovězeny písemně (viz příloha).

Děkuji Vám, pane komisaři Verheugene, že jste s námi zůstal tak dlouho.

Otázka č. 40, kterou pokládá Giovanna Corda (H-0871/07)

Téma: Liberalizace trhu s energií ve prospěch spotřebitelů

Závěry nedávné zprávy vyžádané Evropskou komisí o důsledcích deregulace evropského trhu s plynem a elektřinou pro spotřebitele, jakož i nedávno zaznamenaný nebo oznámený značný vzestup cen ukazují, že mnoho členských států nebylo doposud schopno čelit výzvě liberalizace tohoto trhu.

Může v tomto případě Komise říci, jak má v úmyslu zareagovat na značný vzestup cen energií, který zasahuje spotřebitele, kteří by ve skutečnosti měli mít z této liberalizace hlavní prospěch? Může říci, zda a jak budou spotřebitelé konzultováni a začleněni do orgánů vytvořených Komisí a evropskými a vnitrostátními regulátory pro nápravu současných problémů a potíží?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Komise podrobně sleduje nedávné vývoje cen v členských státech. Domnívá se, že tyto nárůsty nelze jednoduše vysvětlit jedním faktorem, ale musí se na ně pohlížet v širším kontextu rostoucí světové poptávky po ropě a zemním plynu. Bohužel rostoucí investiční aktivity – a zejména přechod k udržitelnější výrobě energie – zde také rozhodně sehrávají svou úlohu. Mimoto výchozím bodem k otevření trhu byly příliš nízké ceny několika v členských státech. Ve střednědobém a v dlouhodobém období to selhalo v dávání nutných signálů k potřebným investicím a nyní za to platíme.

K otázce, zda takový cenový nárůst může být také připisován působení tržní síly – Komise toto téma prostudovala a došla k závěru, že ceny elektřiny v některých členských státech byly vyšší, než by se dalo očekávat v případě dokonale konkurenčních trhů. V tomto ohledu jsou Komise, Rada a úřady na ochranu hospodářské soutěže vyzbrojeny nařízeními k rozpoznání chování narušujícího hospodářskou soutěž a k provedení přiměřeného zásahu.

Komise také sama vyšetřovala chování některých aktérů, které je v rozporu s hospodářskou soutěží, a během tohoto roku zahájila pět protitrastových řízení. Komise si je velmi dobře vědoma také strukturálních problémů v tomto sektoru. Třetí energetický balíček tedy přináší dalekosáhlé návrhy k nápravě těchto strukturálních problémů, zejména navržením oddělení vlastnictví přenosových soustav od provozovatelů.

Komise vždy zastávala názor, že liberalizace by měla přinést prospěch především spotřebitelům. Návrhy Komise na třetí energetický balíček proto obsahují velké množství opatření, která posílí roli a práva spotřebitelů. Balíček především navrhuje dát spotřebitelům právo kdykoli změnit svého dodavatele a mít volný přístup ke svým spotřebitelským údajům. Zvýšením spotřebitelského povědomí a práv ve vztahu k jejich spotřebě energie poskytuje Komise nástroje pro fungování maloobchodního trhu.

  Giovanna Corda (PSE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, jsem potěšena, že jste připraveni poskytnout spotřebitelům plynu a elektřiny možnost, aby se stali těmi, kdo mají z liberalizace hlavní prospěch, a to uplatněním více restriktivních opatření v této oblasti, což, doufáme, bude mít dopad na ceny pro občany EU, samozřejmě myslím jejich snížení. Mohu vám dát příklad: v Belgii byl oznámen 20% nárůst, a to je právě to nejhorší. Jako humanista nemohu tuto situaci akceptovat.

Mimoto, pane komisaři, můžete mě ujistit, že budou spotřebitelé opravdu zapojeni do všech fází provádění liberalizace tím, že se stanou součástí různých poradních výborů a také se začlení do nového mechanismu pro urovnávání sporů?

  Teresa Riera Madurell (PSE). – (ES) Paní předsedající, pane komisaři, ráda bych položila otázku ohledně spotřebitelského maloobchodního fóra, k němuž, jak jste říkal, směřujete své úsilí.

Kdy zamýšlíte toto fórum zahájit? Jaký druh účastníků bude toto fórum mít, aby mohlo skutečně fungovat ve prospěch spotřebitelů? Jaká bude funkce tohoto fóra ve vztahu ke všemu, co jste právě řekl?

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Ceny elektřiny v Německu nedávno vzrostly o 10 %, důvod, který se udává, je, že elektřina je velkým komfortem, a tudíž je spojena s velkými náklady. Bude mít třetí energetický balíček nějaký dopad na regulátory? Bude možné ovlivnit nějakým způsobem nárůst cen, když zde proto nebudou přijatelné důvody? Nebylo by užitečné uplatnit na nárůsty cen určitá omezení, když zde nebudou důvody pro vytvoření nadměrného zisku?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Začnu třetí otázkou.

Jsou zde témata, která by se měla zabývat trhem, silou spotřebitelů, ale jsou zde také otázky, kde potřebujeme strukturální změnu. Specifičnost trhu s elektrickou energií spočívá v tom, že okrajové elektrárny rozhodují o cenové úrovni. Je velmi jasné, že zde potřebujeme úplnou transparentnost na trhu, což je také důvod, proč se třetí regulační balíček vážně věnuje oddělení činností přenosu od dodavatelských činností. Jinak nikdy nebudeme mít šanci se zeptat, zda platíme přiměřenou cenu.

Za druhé, pokud na trhu vytvoříte podmínky hospodářské soutěže, pak cenové trendy jsou skutečně takové, že ceny nerostou ani neklesají, nebo rostou mnohem méně ve srovnání s nekonkurenčním trhem, protože jinak by společnosti, které mají částečný monopol, mohly skutečně diktovat cenu. To znamená, že tyto dvě otázky jsou vlastně v rukou vlád.

Ke spotřebitelské síle, přijali jsme chartu práv spotřebitelů, a to samozřejmě dává všem právo na informace o právech spotřebitelů, vycházející z již veškeré existující legislativy. Posílili jsme tato práva dokonce více.

Pokud jde o spotřebitelské fórum, jistě pozveme spotřebitelské organizace, které jsou v členských státech dobře reprezentovány, a zastřešující organizaci. Největší podpora našich opatření ke skutečnému vytvoření celoevropského konkurenceschopného trhu skutečně pochází od různých spotřebitelských organizací.

  Předsedající. − Otázka č. 41 odpadá, protože její autor není přítomen.

Otázka č. 42, kterou pokládá Bernd Posselt (H-0892/07)

Předmět: Energetická spolupráce v jihovýchodní Evropě

Jaká opatření přijme Komise ke snížení závislosti jihovýchodních členských států a kandidátských zemí, včetně balkánských států v soluňském procesu, na ruských dodávkách energie?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Komise věnuje velkou pozornost bezpečnosti situace dodávek v jihovýchodní Evropě. Bylo to mezi hlavními cíli při zakládání Energetického společenství, které je založené na legislativě EU pro vnitřní trhy s plynem a elektřinou a zejména na jejích právních předpisech o bezpečnosti dodávek energie a solidaritě.

Jihovýchodní Evropa je na křižovatce několika hlavních energetických tras. Několik zemí v regionu vyrábí zemní plyn. Zmínil bych Chorvatsko a Rumunsko. Nové terminály zkapalněného zemního plynu (LNG) na pobřeží Jadranu a nová plynárenská a elektroenergetická propojení připojená k různým zdrojům energie byla nedávno uvedena do provozu nebo jsou v pokročilé fázi vývoje.

Avšak na některé země připadá značný podíl přírodního plynu od jednoho provozovatele z průmyslového sektoru na topení a také na výrobu elektrické energie.

V rámci Smlouvy o energetickém společenství, s podporou finančních nástrojů EU a mezinárodních finančních institucí, Komise podporuje rozvoj integrovaného trhu v regionu navázanému na trh EU.

To ale znamená, že rozvoj obchodu s plynem a elektřinou v regionu, rozvoj nových propojení a generačních projektů a stanovení stabilního regulačního rámce podstatně zvýší bezpečnost dodávek.

Mimoto nové zdroje plynu umožní rozvoj plynového sektoru v těch zemích, kde doposud neexistuje. Je zde tedy velmi zřejmý zájem o energetickou účinnost. V rámci posílení energetické bezpečnosti je Komise příznivě nakloněna politice diverzifikace dodavatelů a přepravních tras. Zvláště silně podporuje projekt Nabucco a další plynové projekty a rozvoj zkapalněného zemního plynu (LNG) v oblasti, stejně jako ropné projekty s dobrým základem, zaměřené na dosažení diverzifikačního cíle.

Komise také zvažuje, že Rusko v budoucnosti zůstane důležitým zdrojem energie pro jihovýchodní Evropu, ale spolu s ostatními zdroji ze Středozemního moře a z oblasti Kaspického moře.

  Bernd Posselt (PPE-DE). – (DE) Především vám mnohokrát děkuji za dobrou a podrobnou odpověď. Mám jen dvě stručné doplňující otázky. Zaprvé, existuje v regionu zvláštní spolupráce se dvěma kandidátskými zeměmi, jmenovitě s Chorvatskem a Makedonií? Za druhé, závislost Kosova na energii je specifický problém. Nelze poskytnout zvláštní podporu pro větrné a vodní elektrárny v sousední Albánii? Skutečnost je taková, že v Kosovu a Albánii, ale také v Makedonii je značný potenciál pro výrobu vodní elektřiny.

  Danutė Budreikaitė (ALDE). – (LT) Před dvěma týdny se ve zprávách objevila informace o dohodě mezi Itálií a Ruskem o stavbě nového plynovodu v jižním regionu. Tento plynovod South Stream je vlastně přesnou kopií projektu Nabucco. Vladimír Putin uvedl, že je vděčný Komisi za schválení tohoto projektu. Rád bych slyšel, jaké k tomu máte připomínky.

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Pokud jde o vztahy s Chorvatskem, tato země je součástí jednání o přistoupení a je nejvíce pokročilá ve smyslu přijetí práva Společenství (acquis communitaire), zároveň se podílí na všech činnostech Energetického společenství. Pro svou pokročilejší úroveň vzhledem k acquis je Chorvatsko vice integrováno do evropského trhu s energiemi a vede několik projektů.

Makedonie je součástí Energetického společenství a rovněž postupuje, pokud jde o provádění acquis. Její pokročilost v tomto ohledu znamená, že je vedoucím státem v regionu.

Pokud jde o Kosovo, spolupracujeme s úřadem UNMIG (Národní úřad pro těžbu, uhlovodíky a geotermální zdroje) a podporujeme zde všechny aktivity. Vím, že jsou zde určité potíže s platbami a dodávkami energie, ale doposud jsme zvládali tyto problémy řešit a lidé dostali dodávky energie, které potřebují.

Pokud jde o italsko-ruský plynovod South Stream, nikdy jsem na něj nepohlížel jako na náhradu Nabucca. Nabucco dobře postupuje, jak bylo uvedeno ve zprávě Rady. Také jsem od regulátorů obdržel první poznámky ohledně problému přistoupení třetí strany a Nabucco hledá nové zdroje dodávek – Ádzerbájdžán, Turkmenistán, Egypt a časem Írán.

Otázka plynovodu South Stream je velmi jednoznačná. Je to zdroj dodávek ruského zemního plynu. Je to projekt, který bude v této fázi podroben studii proveditelnosti, kterou vypracují společně společnost ENI a Gazprom. Musíme počkat a udivíme, jak se projekt vyvine. Rozhodně přináší Evropské unii novou trasu dodávek a posiluje bezpečnost dodávek, protože více plynovodů pro EU znamená větší bezpečnost dodávek, nicméně nenahrazuje Nabucco.

Pokud jde o chválu pana prezidenta Putina, nemám k tomu zvláštní komentář.

  Předsedající. − Otázka č. 43, kterou pokládá Mairead McGuinness (H-0895/07)

Předmět: Integrace Irska do energetického trhu EU

Bezpečnost irských dodávek energie je pro spotřebitele, podniky a politiky stále důležitější; proto je zde zapotřebí plného propojení se širším evropským energetickým trhem. Aby se jej docílilo, je třeba sem umístit potřebnou infrastrukturu, aby se zajistila bezpečnost dodávek a přiměřená cena energie.

V Irsku je v současné době ve fázi konzultací EIRGRID (státem vlastněný přenos elektrické energie v Irsku – pozn. překl.) ve vztahu k energetickému projektu Meath Cavan a propojení Cavan-Tyrone, přičemž obojí je iniciativou transevropské energetické sítě (TEN-E), částečně financované EU, kde EU pravděpodobně přispěje ve fázi výstavby. Jsou zde místní obavy o rozsah těchto navržených projektů, zejména pokud jde o možné zdravotní následky pro ty, kteří žijí v bezprostřední blízkosti silnoproudého vedení. Mohla by Komise učinit prohlášení ohledně této specifické dimenze problému?

Navíc jestliže délka silnoproudého vedení dosáhne až 58 kilometrů, je zde pádný argument ve prospěch umístění tohoto vedení pod zem. Mohla by Komise v hlavních bodech naznačit svůj postoj ohledně tohoto výše zmíněného aspektu a také pokud jde o podobné projekty v rámci EU? Mohla by Komise nastínit, co považuje za nejlepší řešení a co je třeba vzít v úvahu při rozhodování, zda taková silnoproudá vedení povedou nad zemí nebo pod zemí?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Komise nemá pravomoci umisťovat silnoproudé vedení, o tom rozhodují výhradně úřady členských států s ohledem na právní předpisy EU v oblasti životního prostředí.

Doporučení Rady ze dne 12. července 1999 o omezení vystavení široké veřejnosti elektromagnetickému poli vytváří rámec minimálních omezení a referenčních úrovní, ale za provedení těchto opatření jsou zodpovědné členské státy.

Pokud jde o možné zdravotní následky vystavení elektromagnetickému poli, vědecký výbor pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika nedávno přijal stanovisko, které poskytuje zhodnocení vědeckých poznatků v této oblasti.

Visutá silnoproudá vedení jsou často tím nákladově nejefektivnějším řešením pro dlouhou přenosovou vzdálenost nad 50 km. Podzemní kabely jsou také osvědčenou technologií, ale doposud se používají pouze na kratší až střední vzdálenosti a za daných okolností jsou mnohem dražší.

Konstrukce visutého silnoproudého elektrického vedení s voltáží 220 kW nebo více a délkou přesahující 15 km musí být podrobena posouzení dopadu na životní prostředí. Navíc jakýkoliv plán nebo projekt pro visuté elektrické silnoproudé vedení, který bude mít pravděpodobně značné nežádoucí účinky na oblasti Natura 2000, je subjektem procedurálních záruk stanovených v článku 6 směrnice Rady 92/43/EHS.

  Jim Higgins (PPE-DE). - Může mi pan komisař říci, zda existuje nějaký konečný důkaz nebo vědecký důkaz ohledně toho, zda elektromagnetická pole jsou či nejsou nebezpečná pro veřejné zdraví? Vím, že konečnou pravomoc v souvislosti se svými propojeními kabely atd. mají členské státy, jak řekl pan komisař.

Za druhé, nesouhlasil by pan komisař s tím, že navzdory tomu, že je zde odpor ze strany průmyslu, by přitom vzhledem k vizuálnímu narušení, veřejnému zdraví a životnímu prostředí bylo vhodnější, kdyby takové kabely vedly raději pod zemí?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Začnu odpovědí týkající se podzemního vedení. Až doposud se technologie podzemních kabelů používala pouze v omezených případech, jako v případě letiště v Madridu.

V podstatě zde neexistuje omezení, pokud jde o délku kabeláže jako takové. Je to otázka nákladů. Tyto náklady by byly normálně zhruba třikrát až pětkrát vyšší než na visuté vedení, a doposud se nepoužívaly hlavně z důvodu, že jsme měli k dispozici dvě možnosti. V zásadě se jich používalo pouze v případech, kde použití visutého vedení nebylo možné.

Existuje několik případů, kde městské úřady v současnosti uvažují o použití kabelů, které budou výjimkou. Nicméně to bude znamenat vyšší náklady pro spotřebitele.

Pokud jde o vědecký důkaz vystavení široké veřejnosti elektromagnetickému poli, existuje zde obecné omezení, jsou zde doporučení Rady z 12. července 1999, která jsem zmínil, a jsou zde minimální rámcová omezení a referenční úrovně. Avšak co se týče dalších vědeckých důkazů o poškozování zdraví, nejsem si vědom, že by bylo zapotřebí, zacházet nad rámec těchto bezpečnostních doporučení z roku 1999.

Visuté vedení je v podstatě stále realizovatelnou variantou a domnívám se, že volba mezi visutým vedením a kabely je otázkou, která by se měla řešit podle situace, pokud je kabeláž také bez potíží. Musíme si být vědomi toho, že by se měly zohlednit oblasti Natura 2000 a také by se měl posoudit možný dopad na životní prostředí. Neexistuje řešení, které by nemělo žádné dopady na životní prostředí. Zároveň existují technologické možnosti, o kterých lze uvažovat, a společnosti jsou si toho vědomy.

  Předsedající. − Odpovědi na otázky, které nebyly zodpovězeny z nedostatku času, obdržíte písemně (viz příloha).

Pan komisař Piebalgs zůstává s námi, ale nyní bude na otázky odpovídat jménem pana komisaře Dimase.

Otázka č. 53, kterou pokládá Georgios Papastamkos (H-0875/07)

Předmět: Financování nevládních organizací EU působících v oblasti životního prostředí

Občanská společnost prostřednictvím nevládních organizací hraje velmi důležitou úlohu ve zjišťování potřeb evropského procesu integrace a nových způsobů evropské správy. Který akční program Společenství na podporu aktivit evropských nevládních organizací, zejména v oblasti ochrany životního prostředí, je v současné době v platnosti? Které nevládní organizace (a které jejich činnosti) přispívající k dalšímu rozvoji a provádění politiky a právních předpisů Společenství v oblasti životního prostředí byly doposud financovány? Jaký je rozpočet financování na jednu nevládní organizaci? Je rozsah stávajícího programu Společenství geograficky diferencován? Které řecké nevládní organizace se zúčastnily – nebo se zúčastní – nynějšího programu, buď nezávisle nebo na nadnárodním základě? Jaká jsou kritéria pro systém výběru, sledování a hodnocení založený na výsledcích a ukazatelích dopadu?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Financování Komise pro podporu provozu evropských nevládních organizací v oblasti životního prostředí se poskytuje prostřednictvím programu, který existuje již od roku 1997. Právním základem současného programu je nařízení LIFE+.

Cílem je posílit zapojení evropských nevládních organizací do rozvoje a provádění politiky EU v oblasti životního prostředí.

Velký počet různých nevládních organizací byl založen během fungování tohoto programu. Seznamy operací a částek jsou publikovány na webové stránce Generálního ředitelství pro životní prostředí. Čas mi nedovoluje, abych je zde všechny přečetl, ale seznam bude váženému panu poslanci předán.

V tomto programu neexistuje žádná geografická diferenciace, protože je zaměřen na Evropany, nikoli na národní organizace. Bylo by vhodné, aby organizace prováděly své aktivity minimálně za účasti tří členských států. Ale pouze jedna z organizací, průběžně financovaná, Středomořská informační kancelář pro životní prostředí, kulturu a trvale udržitelný rozvoj, sídlí v Řecku. Mnoho z nich má řecké členské organizace, například Evropský úřad pro životní prostředí, EUROPARC a Mezinárodní přátelé přírody.

Granty se udělují v rámci každoročních výzev k předložení návrhů. Žádosti jsou hodnoceny podle kritérií pro zadání zakázky a vybrány jsou nevládní organizace, které mají nejlepší potenciál přispět k rozvoji a provádění priorit evropské politiky v oblasti životního prostředí.

Monitorování a hodnocení je zajišťováno Komisí na základě předložených zpráv příjemců podpory a důkladného auditu. V tomto procesu je hodnocena míra, do jaké organizace splnila svůj pracovní program a přispěla k rozvoji politiky EU a jejímu provádění.

  Georgios Papastamkos (PPE-DE). - (EL) Paní předsedající, velmi přeji každý úspěch panu komisaři Dimasovi, který reprezentuje Evropskou unii na konferenci na Bali. Očekával bych však, že bude vrženo více světla zvláště na otázky, které jsem položil, protože tyto otázky jsou specifické, a odpověď na ně byla ve všeobecném nástinu. Rád bych věřil, že pan komisař zasáhne, aby zajistil, aby mi Komise zaslala informace ohledně specifických otázek, které jsem položil. Pokud nic jiného, tak jsem jedním z těch, kdo věří, že nevládní organizace jsou formou evropské správy, i když pouze neformální; hrají mimořádně důležitou roli, a této roli – to je také důvod mé otázky – se musí dát větší důležitost. Takže čekám na tyto informace, ne kvůli transparentnosti, ale kvůli demokratické odpovědnosti, jejímž subjektem je Komise.

Závěrem bych rád pana komisaře Piebalgse požádal, aby používal oficiální názvy, které přijala Evropská unie, když se odvolává na třetí země.

  Jörg Leichtfried (PSE). – (DE) Pane komisaři, rád bych vám položil otázku na téma, kterým se již dlouho zabývám. Sám jsem členem jedné z těchto organizací. Nicméně poslední dobou se čím dál častěji sám sebe ptám, jak demokraticky tyto organizace pracují, a zda Komise kontroluje, zda jsou tyto nevládní organizace demokratické a mají vnitřní volby nebo zda jsou to orgány s příkazovou strukturou, která není otevřena kontrole a není odpovědná členům organizace nebo komukoli jinému, což by mohlo znamenat, že by fondy za určitých okolností mohly být vedeny podezřelým způsobem.

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Právní základ je velmi jasný: je to nařízení LIFE+. Hodnotíme organizace na základě tohoto nařízení. To znamená, že máme zvláštní kritéria týkající se toho, co může organizace používat, ale nehodnotíme vnitřní strukturu a vnitřní organizaci.

Pokud jde o otázku transparentnosti, rozhodně transparentnost podporujeme. Poskytneme písemné odpovědi na všechny otázky, které jste položil, společně se seznamem, který jsem slíbil ve své odpovědi. Domnívám se, že je důležité, aby veřejnost mohla sledovat situaci, protože je zcela zřejmé, že se nevládním organizacím poskytují veřejné finance a tento proces by měl být zcela transparentní. Komise dělá vše proto, aby zajistila, že tento proces bude transparentní a vysvětlitelný, v souladu s nařízením LIFE+.

  Předsedající. − Otázka č. 54, kterou pokládá Claude Moraes (H-0878/07)

Předmět: Nelegální ukládání odpadu / ochrana životního prostředí prostřednictvím trestního práva

V únoru 2007 Evropská komise navrhla směrnici (COD/2007/0022), která zavazuje členské státy, aby zacházely se závažnými delikty proti životnímu prostředí jako s trestnými činy a stanovily minimální sankce za trestné činy proti životnímu prostředí, jako je nelegální ukládání odpadu. To je pozitivní krok – jak zdůraznila Agentura pro životní prostředí vlády Spojeného království, hlavním problémem při potírání zločinů proti životnímu prostředí je, že pokuty jsou příliš nízké, a tudíž dostatečně nemotivují k jednání v souladu s pravidly pro životní prostředí.

Vzhledem k překážkám, jimž bude směrnice čelit, než se stane platnou v členských státech, jaké další kroky Komise zamýšlí používat, aby potírala nelegální ukládání odpadu v celé Evropě?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Zajištění toho, aby členské státy správně uplatňovaly právní předpisy EU o odpadech a zabraňovaly nelegálním činnostem v souvislosti s odpadem, patří mezi nejdůležitější priority Komise. Navrhovaná směrnice o trestném činu proti životnímu prostředí zajistí, že se vážné delikty proti životnímu prostředí stanou předmětem účinných sankcí za trestné činy v celé Evropské unii. Navrhovaná směrnice zahrnuje všechny závažné trestné činy v souvislosti s odpadem, včetně nelegálního zacházení, přepravy a vývozu a dovozu odpadů.

Iniciativa týkající se trestných činů proti životnímu prostředí však rozhodně není jediným krokem, který Komise podniká, aby zabránila trestným činům v souvislosti s odpady. Komise provádí mnoho specifických opatření v oblastech, kde jsou tyto trestné činy závažným problémem pro členské státy. To se týká zejména nelegálních skládek a nelegální přepravy odpadu, což je pokryto důležitou legislativou EU.

Komise podniká včasné akce, aby zabránila negativním dopadům na životní prostředí a na zdraví, které jsou důsledkem činností v souvislosti s odpadem. Tam, kde je vysoké riziko, se organizují informační kampaně. Loni se uskutečnilo 16 takových kampaní a letos se plánuje dalších deset. Také se pravidelně konají mnohostranná setkání s vnitrostátními orgány a zúčastněnými stranami, aby se pustily do boje proti špatnému uplatňování právních předpisů EU o odpadech.

Neustále se vyvíjejí směrnice týkající se klíčové legislativy EU o odpadech, jako třeba ohledně přepravy odpadu, a cílené na zvláště problematické systémy v souvislosti s odpadem, například odpadem z elektrických a elektronických zařízení a lehkých vozidel. Soustředění se na takové směrnice zajistí, že legislativa EU bude jednotně a správně uplatňována v celé Evropské unii.

Je velmi důležité, abychom věděli, co se děje v členských státech a ověřili to na místě. Komise úzce spolupracuje se společností IMPEL network, pokud jde například o společné vynucovací akce ohledně přepravy odpadů a inspekce a monitorování skládek.

Systematická selhání členských států ve vztahu k legislativě EU o odpadech se průběžně setkávají s řízeními Komise, včetně vlivné hrozby pokutami, vyplývající ze Smlouvy o ES. Například v roce 2003 bylo Řecko pokutováno částkou 20 000 EUR denně za tolerování nelegální skládky na ostrově Kréta. V současné době se řeší velké množství nelegálních skládek v mnoha členských státech, a to vážnými řízeními pro porušení povinnosti, které Komise zahájila.

Komise také podporuje členské státy, aby využívaly příležitosti financování na úrovni EU a aby zajistily, že výdaje programu o odpadech za použití různých nástrojů přispějí k lepšímu provádění legislativy o odpadech.

Nařízení EU o přepravě odpadů obsahuje základ pro spolupráci mezi členskými státy, aby se zabránilo nelegální přepravě odpadů. V současné době zkoumáme potřebu dalších opatření k posílení vymáhání legislativy EU o odpadech, včetně právně závazných pravidel pro kontrolu přepravy odpadů. Možná by mohla být definována specifická kritéria k zajištění dostatečné kvality a četnosti kontrol.

  Claude Moraes (PSE). - Děkuji Vám, pane komisaři, za vyčerpávající odpověď.

Toto nařízení jsem nedávno konzultoval s Agenturou pro životní prostředí ve Spojeném království. Ačkoli jsme všichni uvítali, že Komise stanovila priority v této oblasti, to, co jsem slyšel od Agentury pro životní prostředí v mém vlastním členském státě, se týkalo toho, že tresty a možné pokuty v členských státech budou tak nízké, že zde nebude žádný skutečný motiv podrobit se pravidlům tam, kde by skutečně nedocházelo k vymáhání. To by mohlo vést k hromadnému fly-tippingu (britský výraz pro odhazování odpadu na zakázaná místa – pozn. překl.) a dumping nelegálního odpadu.

Máte na to názor, vzhledem k tomu, že Agentura pro životní prostředí a další národní agentury tyto návrhy velice vítají?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Pokud jde o pokuty uvalené na členské státy, rád bych zmínil, že pro Řecko je denní a roční pokuta celkem podstatná. Podle mého názoru bychom měli v případě selhání členských států ve vymáhání legislativy uplatňovat řízení pro porušení povinnosti, která provádíme, a je to Soudní dvůr, kdo rozhodne o pokutě.

Pokud společnosti poruší vnitrostátní právní předpisy, také se jim na jejich základě ukládají pokuty. A tak je na členských státech, aby skutečně zpřísnily tyto pokuty, protože z pohledu Komise děláme to, co je třeba, a nemůžeme předepisovat pokuty za nedostatečně rázné provádění legislativy EU. To by mělo příslušet Soudnímu dvoru, který je právní strukturou Evropské unie.

Jestliže je zde zapotřebí zpřísnit systém pokut, rozhodně se budeme držet této rady velmi pečlivě, protože pokuty by v podstatě měly ukládány tak, aby zabránily porušení práva, nikoli aby společnosti jen pokrčily rameny nebo přenesly náklady na spotřebitele. Ale věřím, že v této oblasti je každý stejného názoru, takže doufám, že úroveň ukládaných pokud již nebude dnes problém.

Skutečnost, že tato legislativa není prováděna dostatečně rázně a kontroly nejsou příliš časté, vyžaduje, aby Komise podnikla dodatečné kroky, aby přiměla členské státy k silnější akci proti těmto trestným činům.

  Reinhard Rack (PPE-DE). – (DE) Pane komisaři, správně jste zdůraznil, že vymáhání právních předpisů je minimálně stejně tak důležité jako jejich vydávání. Máme zde případ, který ještě nebyl zmíněn. Jedná se o situaci, kdy je uložení nějakého odpadu provedeno jako trestný čin v jedné zemi a tento odpad je pak převezen do jiné země. V tomto případě v podstatě porušují Smlouvu pravděpodobně dva členské státy . Neměl by se zvážit také tento případ?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Máme právní předpisy týkající se přepravy odpadů, což znamená, že je zde společný základ a že je zde další spolupráce v trestních věcech, protože tento problém překračuje problém odpadu. Došlo zde k určitému vývoji a současný legislativní proces umožňuje, aby společnosti, které nelegálně přepravují odpad, byly potrestány. Nemyslím si, že bychom měli potíže kvůli nedostatku vhodné legislativy, ale spíše je máme z toho důvodu, že se tato legislativa neuplatňuje.

  Předsedající. − Otázka č. 55, kterou pokládá Dimitrios Papadimoulis (H-0880/07)

Téma: Čističky odpadních vod v Řecku

Může Komise říci, v kolika řeckých regionech -– a ve kterých konkrétních regionech – se objevily problémy týkající se existence a provozu čističek odpadních vod? Ve kterých regionech je třeba výkonnější čistička odpadních vod než v ostatních? Přezkoumaly řecké úřady seznam citlivých regionů a identifikovaly ostatní vody, které by měly být označeny jako citlivé? Které to jsou?

Jak Komise posuzuje výrazné zmenšení aglomerací, které zavážejí skládky v citlivých oblastech s ohledem na rostoucí míru souladu se směrnicí 91/271/EHS⁽¹⁾? Vedla se řízení pro porušení práva proti Řecku? Pokud ano, ve kterých případech? Podniklo Řecko nezbytná opatření v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ve věci C-119/02 ohledně Thriasio Pedio (Thriasijské planiny)?

Jaká je míra vyplácení peněz z Fondu soudržnosti, Provozního fondu pro životní prostředí a regionálních operativních programů pro čističky vod v Řecku?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − Ověření souladu s požadavky směrnice č. 91/271/EHS o městských čističkách odpadních vod je složitý úkol, protože předpokládá zhodnocení dat týkajících se tisíců aglomerací v celé Evropské unii. Útvary Komise sbírají a hodnotí všechny dostupné informace a zaměřují se na údaje z národních zpráv o provádění.

Pokud jejich zhodnocení ukáže, že členské státy nejednají v souladu s povinnostmi, které jim tato směrnice ukládá, Komise zahájí řízení pro porušení práva ve smyslu článku 226 Smlouvy o ES.

Protože jsou zde tisíce aglomerací, které se musí zkontrolovat, Komise upřednostňuje horizontální přístup. Takže namísto náhodného zahajování jednotlivých řízení pro porušení práva pro každou jednotlivou aglomeraci zahájila Komise globální případy týkající se situace členského státu a jeho hlavního závazku. Řecko je jedním z členských států, který se stále potýká se značnými problémy, pokud jde o správné provedení směrnice.

Co se týče aglomerací s více než 10 000 obyvateli, Řecko určilo 36 citlivých oblastí. Z 18 aglomerací, které vypouštějí vodu do těchto oblastí, jich 14 splňuje požadavky směrnice. Komise se však domnívá, že by se dalších 10 vodních útvarů mělo označit za citlivé oblasti. Probíhá zde řízení pro porušení práva na základě tohoto odůvodněného přesvědčení. Řecké úřady popírají, že by bylo třeba označit tyto oblasti jako citlivé. Posuzování zaslaných informací pokračuje a v nezbytném případě Komise nebude váhat předložit tento případ soudu.

Co se týče specifické otázky aglomerace Thriasio Pedio, v rozsudku z 24. června 2004 Soudní dvůr prohlásil, že Řecko nesplnilo povinnosti, které jsou mu uloženy, pokud jde o systém odvádění a vhodné čištění městských odpadních vod. Komise tedy zahájila řízení pro porušení práva v souladu s článkem 228 Smlouvy.

Řecké úřady schválily vybudování požadované infrastruktury, která bude spolufinancována Fondem soudržnosti. Podle dostupných informací se její uvedení do provozu plánuje do konce roku 2009.

Pokud jde o aglomerace přesahující 15 000 obyvatel a podobné, ze 75 aglomerací jich 52 splňuje normy stanovené směrnicí ohledně systémů odvádění a následného čištění městských odpadních vod.

Pokud jde o aglomerace, které nejsou v souladu s touto směrnicí, Komise zahájila řízení pro porušení práva. V rozsudku z 25. října 2007 Soudní dvůr rozhodl, že 23 aglomerací dosud nesplňuje požadavky této směrnice. Komise požadovala od řeckých úřadů informaci o opatřeních, která plánují v souladu s tímto rozsudkem provést.

Co se týče většího snížení velikosti aglomerací, Komise hodnotí dostupné informace a zabývá se jakýmikoli rozpory v rámci probíhajícího procesu proti porušení práva.

Mělo by být zdůrazněno, že Řecko využívá dostupných fondů Evropského společenství k tomu, aby začalo právní předpisy dodržovat. Co se týče Fondu soudržnosti, V Řecku je v současné době otevřených 41 projektů. Míra čerpání je 49 %. Velmi často se takovéto projekty kombinují s projekty, které vedle infrastruktury související s odpadní a dešťovou vodou mohou také zahrnovat dodávky vody.

Operační program „Životní prostředí“ Evropského fondu regionálního rozvoje (ERDF) spolufinancuje devět projektů, které se týkají odpadních vod. Tyto projekty souvisejí se stavbou a/nebo s modernizací čističek odpadních vod a kanalizací. Míra čerpání je 19 %.

Pokud jde o uplatňování regionálních operačních programů Evropského fondu regionálního rozvoje, otázka míry čerpání pro sektor odpadních vod by měla být adresována příslušným regionálním úřadům.

Na rozdíl od operačního programu „Životní prostředí“ se od členského státu nepožaduje, aby informoval Komisi o pokroku ohledně jednotlivých projektů.

  Dimitrios Papadimoulis (GUE/NGL). - (EL) Paní předsedající, pane komisaři, ve vašich odpovědích jste zmínil desítky hlavních měst v Řecku, která zůstávají bez adekvátního čištění odpadních vod kvůli nedokončené výstavbě biologických čističek, i když převážná většina z nich byla spolufinancována z fondů Společenství. Ptám se vás: můžete mi dát seznam těchto měst, která jste uvedl v souvislosti s čísly? A za druhé, co řekne Komise k tomu, že léta po provedení evropské legislativy tyto problémy přetrvávají? Máte v úmyslu předložit tuto záležitost Evropskému soudnímu dvoru? A pokud ano, kdy?

  Andris Piebalgs, člen Komise. − V několika případech zahájíme řízení pro porušení práva. Informace, které můžeme poskytnout, poskytneme. Jak jsem však zmínil, v některých případech vás můžeme informovat o vývoji operačního programu „Životní prostředí“, ale nemůžeme vám podat zprávu o každém projektu, protože tato informace je dostupná každému členskému státu. Takže dostanete informace, které máme k dispozici. Jak jsem zdůraznil ve své odpovědi, velmi rázně pokračujeme v provádění nových acquis v této oblasti.

  Předsedající. − Otázka č. 67 a 83 je nepřípustná.

Autoři otázek, které nebyly zodpovězeny pro nedostatek času, obdrží písemnou odpověď (viz příloha).

Ráda bych poděkovala panu komisaři za to, že s námi zůstal, a zvláště našim tlumočníkům, že zůstali přes čas.

Tím končí doba vyhrazená pro otázky..

(Zasedání bylo přerušeno ve 20.10 a znovu zahájeno ve 21.05)

PŘEDSEDAJÍCÍ: PANÍ KRATSA-TSAGAROPOULOU
Místopředsedkyně

(1) Úř. věst. L 135, 30.5.1991, s. 40