Doslovný záznam ze zasedání

Středa, 12. prosince 2007 - Štrasburk

14. 1. prosinec 2007, světový den boje proti AIDS (rozprava)

  Předsedající. − Dalším bodem je prohlášení Komise o Světovém dni AIDS, kterým byl 1. prosince 2007.

  Markos Kyprianou, člen Komise. − Pane předsedající, znovu máme příležitost diskutovat o této závažné zdravotní hrozbě v Evropském parlamentu. Jen před pár měsíci jsme měli příležitost diskutovat o akčním plánu Společenství týkajícího se této zdravotní hrozby. Náš zájem se samozřejmě nevztahuje pouze na Evropské společenství, ale také na celý svět.

Jsme znepokojeni vzestupem počtu nakažení, počtem lidí po celém světě, kteří jsou postiženi a žijí s HIV, a počet 33 milionů lidí je pro nás příliš vysoký. Proto chceme podniknout kroky v rámci Evropské unie, ale také spolupracovat se všemi mezinárodními hráči mimo EU, abychom se s tímto problémem vypořádali globálně. To odpovídá nové zdravotnické strategii Evropského společenství, která zahrnuje globální úlohu Evropské unie v oblasti zdravotnictví.

Oblasti, na které se můžeme soustředit: předně prevence nakažení – to je velmi důležité. Zároveň zajistit, aby bylo dostupné testování, a kde je třeba, také léčba a zdravotnická péče. Abychom toho všeho dosáhli, je třeba zvyšovat povědomí, což je velmi důležitý faktor; a v tomto zaostáváme – k tomuto tématu se brzy vrátím. Ale také sociální stigma. To je jedna z našich největších starostí a svým způsobem působí jako začarovaný kruh, protože sociální stigma brání lidem, aby se chtěli nechat testovat a dozvědět se, jestli jsou nakaženi a mohou tudíž nakazit ostatní. Nechtějí se léčit a nenechávají se testovat, se všemi negativními důsledky. Nejvíce znepokojivé je to mezi mladými lidmi a to je naším hlavním zájmem a cílem.

Naše studie a průzkumy ukazují, že mezi mladými lidmi je skutečně nedostatečné povědomí – dalo by se říci, že pokud jde o tyto zdravotní hrozby, vládne zde neznalost. Proto je důležité objektivně jim ukázat, předložením informací tak, aby na jednu stranu nevyvolaly paniku, ale zároveň nevedly ke lhostejnosti, že jde o vážnou chorobu; neexistuje na ni žádný lék, ale mohou se proti ní chránit – a může se jim předvést, jak na to – a zároveň že by neměli mít strach ze spoluobčanů, kteří tuto nemoc mají.

Ze zpráv Eurobarometru známe dva extrémy. Někteří mladí lidé se domnívají, že se není čeho bát: vezmete si nějaká antibiotika, a je to pryč. Na druhé straně se bojí, že se mohou nakazit tím, že se jen dotknou nakažených lidí nebo se napijí z jejich sklenice či je políbí. Takže vidíme dva extrémní pohledy na tuto zdravotní hrozbu a ani jeden z nich neřeší účinně náš cíl, tedy regulovat šíření další nákazy.

Světový den AIDS je důležitým dnem a skýtá nám příležitost k diskusi a zvyšování informovanosti; ale neměli bychom se omezovat na tento jediný den, a proto jsem rád, že alespoň v rámci Evropské unie budeme o těchto problémech diskutovat neustále. Ale pokud jde o mladé lidi, musíme si připomenout, že v 80. letech probíhaly velmi aktivní, velmi účinné, velmi agresivní kampaně, které dosáhly cíle a zvýšily informovanost, ale pak jsme s nimi přestali a zapomněli jsme, že po skončení těchto kampaní začala být sexuálně aktivní mladá generace, nová generace mladých lidí. Ve skutečnosti někteří z nich se narodili právě před koncem těchto kampaní a nemohli těžit z informačních iniciativ, které tehdy probíhaly, a proto zde máme výsledky, o nichž jsem právě hovořil. Víme, že pomocí jednoduchých poselství, jednoduchých metod, vzorů, celebrit, osob ovlivňujících veřejné mínění, udáváním dobrých příkladů a vysvětlováním situace můžeme dosáhnout požadované informovanosti.

V tomto roce naše iniciativa navrhla ministrům zdravotnictví Evropské unie, že se všichni současně vydáme ve Světový den AIDS do škol a budeme o těchto problémech diskutovat s mladými lidmi, abychom zjistili, co vědí, sdělili jim, co víme my, a vyměnili si názory. Dostalo se nám kladné odezvy: připojila se více než polovina ministrů členských států.

Šli jsme do škol – i já jsem šel – a bylo to příjemné překvapení: debaty a diskuse s mladými lidmi, zejména pochopení toho, co vědí nebo nevědí o této nemoci, a také některých praktických problémů. Vědí například, že nejlepší ochranou jsou kondomy, ale zároveň – jak je dostanou? Je jim to trapné, mají strach nebo se stydí. Takže vidíme některé praktické dopady, které jsme nikdy nevnímali jako problémy, nikdy nás nenapadlo, že jim budeme muset v Evropě čelit. Ale ony jsou zde.

Také, protože chceme hovořit s mladými lidmi jazykem, kterému rozumějí, Komise se letos rozhodla vyrobit nový televizní spot zabývající se prevencí přenosu HIV. Vznikl prostřednictvím soutěže pro mladé lidi a vybraný vítězný příspěvek byl od polského studenta. Natočili jsme jej a vysílal se na několika televizních kanálech a používali jsme ho také během našich školních návštěv. Toto je důležitá strategie, kterou se musíme řídit: musíme hovořit s mladými lidmi jazykem, kterému rozumějí.

Ale, jak jsem již řekl, problémy vycházející z HIV a AIDS se vyskytují i daleko za hranicemi Evropské unie. Je pravdou, že celosvětově byl zaznamenán významný pokrok z hlediska přístupu ke službám souvisejícím s HIV, zejména v zemích s nízkými a středními příjmy. V současnosti v těchto zemích žije kolem 95 % lidí nakažených HIV.

Díky nebývalému nárůstu mezinárodního financování v těchto zemích vzrostl počet léčených lidí ze 100 000 v roce 2001 na 2,5 milionu v roce 2007. To jsou působivá čísla; nicméně 70 % lidí, kteří v těchto zemích potřebují antiretrovirovou léčbu, ji nedostávají nebo k ní nemají přístup. To dokazuje, že máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Evropská činnost je financována pomocí nejrůznějších nástrojů jak na vnitrostátní, tak na globální úrovni, například pomocí globálního fondu. Jsou zde i jiné mechanismy financování prostřednictvím partnerství veřejného a soukromého sektoru. Pomocí těchto společných snah s mezinárodním společenstvím jsme dosáhli pokroku, ale stále máme před sebou dlouhou cestu a ta vyžaduje silnou spolupráci mezi evropskými institucemi.

Jak jsem řekl v úvodu, naším základním cílem je snížit počet nově nakažených HIV a snažit se o co nejlepší řešení z hlediska podpory, léčby a péče o ty, kteří již s HIV/AIDS žijí. Proto chci znovu zdůraznit toto: boj proti stigmatu – sociálnímu vyloučení, diskriminaci nemoci a lidí, kteří jí trpí nebo jsou jí nakaženi – je velmi důležitý, a pokud jej nepodstoupíme, nikdy nebudeme schopni situaci zvládnout. Abychom toho mohli dosáhnout, potřebujeme zahájit kampaně na zvýšení informovanosti.

Proto je motem Evropské komise v této akci proti AIDS heslo „Pamatuj na mě“, protože se jedná o zapomenutou nemoc na všech úrovních, nebo se alespoň stala zapomenutou. My ji nyní znovu prosadíme do popředí zájmu; ale nejen proto, abychom její existenci připomněli občanům, ale také proto, abychom zajistili, že ji politici prosadí zpět na vrchol politického programu a podniknou nezbytné kroky. V tomto ohledu se spoléhám – a vím, že ji mám – na podporu Evropského parlamentu.

  John Bowis, jménem skupiny PPE-DE. – Pane předsedající, je třeba tak mnoho vykonat. Dovolte, abych začal tím, co již pan komisař ve své řeči zdůraznil, a to je dopad na děti, protože jednou z kampaní, které letos běží, je také Zastavme AIDS u dětí. Víme, že každou minutu každého dne se narodí dítě s HIV; víme, že na světě žijí 2,3 milionu dětí s HIV; že pouze jedno z 10, které potřebují antiretrovirovou léčbu, ji dostane; víme, že kvůli nedostatku léků přibližně třetina dětí zemře v prvním roce života a polovina zemře do svých druhých narozenin; víme, že 15,2 milionu dětí do věku 18 let ztratí jednoho nebo oba rodiče vinou AIDS; a víme, že do roku 2010, toho magického roku, vinou AIDS osiří více než 20 milionů dětí.

To je příběh dětí, to je problém týkající se dětí, ale samozřejmě je to také příběh dospělých. Známe čísla, z našich různých zemí o lidech, kterým byl diagnostikován, kteří žijí s HIV: ta čísla rostou a hrozivá statistika prozrazuje, že jeden ze tří lidí neví, že je nakažen.

To je výzva, ale jsou zde zvláštní výzvy, o nichž se domnívám, že bychom v letošním roce měli zdůraznit, a na některé z nich již upozornil pan komisař. Úroveň základních znalostí ve skutečnosti v posledních pěti letech klesá: veřejnost je méně informovaná, než bývala. Mýty a nedorozumění narůstají. Jeden z pěti lidí neví, že HIV se přenáší sexem bez kondomu. Méně než polovina všech sexuálně aktivních lidí vždy s novým sexuálním partnerem používá kondom.

Víme, že počet lidí, jimž byl diagnostikován HIV, se od roku 1997 ztrojnásobil; víme, že rizikové sexuální chování je na vzestupu; víme, že čtvrtina všech smrtí souvisejících s HIV je kvůli pozdní diagnóze a že třetině se dá předejít. A konkrétně víme, že neúspěšní žadatelé o azyl, kteří žijí s HIV, velmi často nemají nárok na léčbu HIV zdarma a nemohou si dovolit životně důležitou péči a mohou dále přenášet nákazu na ostatní. Také víme, že výskyt HIV mezi mužskými vězni je 15krát vyšší než mezi běžnou populací.

Všechny tyto věci víme, vedle znalostí o nadějných signálech, o výzkumu. V nedávné době jsem sám viděl ve Rwandě výzkum, pokračující klinické testy a potřebu testů očkovacích látek v Africe.

Ale všechny tyto věci jsou naléhavé a cílovým rokem je rok 2010; rok 2010 je již blízko. V roce 2010, pane komisaři: vám a mně končí volební období. Nechci, abychom se za tuto skutečnost schovávali a přenechali tuto problematiku svým nástupcům. Chci, abychom mohli v roce 2009, až možná budeme opouštět svůj úřad, říci, že jsme alespoň splnili tento slib.

  Jan Marinus Wiersma, jménem skupiny PSE. – (NL) Pane předsedající, skládám poklony Komisi za její úsilí, které právě popsal pan komisař. Dnes bych zdůraznil význam Světového dne AIDS a naší společné odpovědnosti v boji proti této nemoci. Protože po celém světě se šíří katastrofa, které se nedostává pozornosti, jakou si zaslouží.

Má skupina proto vítá skutečnost, že dnes máme ve Štrasburku tuto rozpravu. Čísla hovoří za vše. Na světě je 33 milionů lidí, kteří mají rozvinutý AIDS nebo jsou HIV pozitivní a celkem 25 milionů lidí na nemoc zemřelo.

Ale mnoho lidí se chová, jako by AIDS neexistoval. Protože AIDS souvisí se sexem, mnozí o něm raději nemluví. A jak řekl pan komisař, proto je těžké lidi o AIDS poučit. Dnešní mladá generace za to platí vysokou cenu. Polovina všech nově nakažených lidí jsou lidé ve věku pod 25 let. Za dobu, než toto řeknu, nakazí se dalších šest mladých lidí a tři děti zemřou na AIDS. Mluvíme zde o generaci, která nepoznala svět bez AIDS.

Katastrofa není omezena pouze na Afriku. V posledních letech se počet nakažených HIV v Evropě a střední Asii zdvojnásobil z 1,25 na 2,4 milionu. Je nejvyšší čas, aby Evropská unie něco podnikla. Této strašné chorobě, která ničí životy milionů rodin po celém světě, se dá předcházet. S AIDS je možné bojovat účinnými informacemi, snazší dostupností kondomů a dostupností léků.

Pan komisař správně upozorňuje, že jsme dopustili, aby se z AIDS na našem kontinentě stala zapomenutá nemoc. Dnešní mladí Evropané zde nebyli, když běžely velké veřejné informační kampaně 90. let. Pokud nechceme, aby se nám věci vymkly z rukou, musíme jednat rázně.

Takže, zčásti jako symbolický akt a zčásti proto, že se domníváme, že je to skutečně důležitá iniciativa, má skupina minulý měsíc zahájila kampaň za snížení daně na kondomy na 5 % v celé Evropské unii. Skutečnost, že výše DPH u kondomů se tak široce liší – v některých zemích je až 25 % – ukazuje, že v Evropě nemáme k tomuto společnému problému společný přístup nebo alespoň že se mu dostatečně nevěnujeme.

Portugalské předsednictví poskytlo naší kampani pevnou podporu a doufáme také v pozitivní odezvu od komisaře Kovácse, až koncem letošního roku zahájí rozpravu o evropském systému DPH.

  Holger Krahmer, jménem skupiny ALDE. – (DE) Pane předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, „Navždy tvůj, AIDS“ byla slova, která jsem četl na plakátu ke Světovému dni AIDS, který proběhl před téměř dvěma týdny. Poselství bylo, že AIDS je léčitelný, ale nikoli vyléčitelný. Mnozí lidé, zejména mladí, na něj neberou ohled nebo jej dobrovolně přehlížejí. Množství nakažených, o nichž se zmínili předchozí řečníci, hovoří za vše. Vzdělání je jediným způsobem, jak předcházet HIV a AIDS, a já jsem rád, že Komise tento názor schvaluje.

Nicméně vzdělávání se nesmí omezovat na plakátové kampaně nebo návštěvy škol vládními ministry. Tyto věci na krátkou dobu přitáhnou pozornost a mohou také přilákat média, ale neovlivňují vzorce chování, zejména mezi mladými lidmi.

AIDS a HIV bývaly v tisku náplní hororových příběhů ze života. Mnozí lidé žili v nejistotě a obavách, protože nikdo nevěděl, jak nebezpečný ten virus ve skutečnosti je. Nepřeji si návrat do těchto dnů, ale vzhledem k tomu, že HIV/AIDS se staly životní skutečnosti a léčba se stala bezpečnější, tento problém již dnes automaticky neupoutá takovou pozornost veřejnosti.

Mnozí lidé si již na tyto zprávy zvykli a někteří jsou jimi dokonce unaveni. Je to nerozumné, ale je to fakt. Vzdělávání je třeba těmto změněným okolnostem přizpůsobit. Vzdělávání musí být nastaveno tak, aby upoutalo pozornost lidí, aby vyslalo specifická poselství konkrétním cílovým skupinám v jejich dialektech. Někteří mladí lidé mylně chápou HIV jako zanedbatelné nebezpečí a je zvláště důležité, abychom se s nimi stýkali na jejich půdě a přiměli je přemýšlet o důsledcích nakažení.

Mnozí lidé stále myslí na důsledky, ale bohužel začínají příliš pozdě, konkrétně když jim lékař nebo sociální pracovník řeknou, že jejich testy jsou pozitivní. Pak se z nemoci, která dosud byla jen temnou a vzdálenou, stává velmi skutečná záležitost. Jedině pokud dokážeme lidi přimět, aby přemýšleli o HIV dříve, než bude pozdě, udělali jsme pokrok.

Abychom dosáhli tohoto cíle, bude zapotřebí dlouhodobého trpělivého úsilí. Je třeba vybavení, služeb a projektů zaměřených na cílové skupiny – čím více odlišené a bližší zkušenosti přinesou, tím lepší budou. Organizované charitativní spolky, jako jsou asociace AIDS-Hilfe v Německu, mohou nadále hrát důležitou roli, pokud se dokážou vypořádat s touto novou výzvou. To se bohužel neděje všude.

Ti, kteří jsou HIV pozitivní, mají dnes velkou šanci na dlouhý život, alespoň v západní Evropě. V ostatních částech světa, jako je Afrika, je to jinak. Tato naše povzbudivá situace by nás však neměla uspokojit.

  Vittorio Agnoletto, jménem skupiny GUE/NGL. – (IT) Pane předsedající, dámy a pánové, jsem lékař, který pracuje s AIDS již dvacet let a musím upřímně říci, že bych od Komise očekával mnohem podrobnější a věcnější návrhy. V Evropské unii jsou hlavním zdrojem přenosu sexuální vztahy. Abych byl konkrétnější:

1) Nabádá Komise všechny členské státy, aby ve školách pořádaly hodiny sexuální výchovy?

2) Nabádá členské státy, aby zaváděly kontroly cen kondomů, které jsou v současnosti jediným způsobem ochrany proti pohlavnímu přenosu?

Druhý nejčastější zdroj přenosu v Evropě je intravenální přenos, zejména mezi uživateli drog. Co tedy Komise dělá pro to, aby přiměla členské státy zavést strategie omezení škod, které jsou jediným způsobem, jak snížit intravenální přenos mezi lidmi, kteří nedokáží, nemohou nebo nechtějí přestat brát drogy?

Co se týče zbytku světa, očekával bych, že Komise přijde a řekne nám: po osmiměsíčním ustrnutí Parlamentu na mrtvém bodě upozorňujeme, že Parlament odhlasoval změnu článku 6 dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, a protože to nevedlo k žádné změně, Komise je rozhodnuta bojovat za změnu pravidel WTO. V současnosti pravidla dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví umožňují, aby nadnárodní společnosti držely patenty po dvacet let, následkem čehož se nedostanou léky do Afriky. Nic takového jsme neslyšeli! Pokud se tato pravidla nezmění, hovory o Africe budou jen plané řeči!

A konečně, jak je možné, když každý hovoří o boji proti AIDS, že zde máte komisaře Mandelsona, který píše dopisy thajské vládě s žádostmi, aby nepřijímala zákony, které umožňují distribuovat generika a ve svých dopisech prosazuje a vyjmenovává společnosti jako Sanofi-Avensis? Podle mého názoru by k tomu Komise měla něco říci!

  Françoise Grossetête (PPE-DE) . – (FR) Pane předsedající, ano, AIDS si vyžádal mnoho obětí – příliš mnoho obětí. Vybírá si je dál a vybere si jich ještě mnohem více. Je tragické, že mnoho dětí bude nakaženo ještě před narozením. Slyšeli jsme čísla, jsou odstrašující a já nemám v úmyslu je znovu probírat.

Bohužel, AIDS se stále šíří nejen v členských státech EU, ale také v nečlenských zemích, a abychom mohli bojovat s touto novou vlnou epidemie, je nezbytné, abychom zesílili preventivní opatření, zajistili více léků, péče a podpory a navázali partnerství, která jsou pro tuto snahu naprosto nutná. Vedle prevence potřebujeme zlepšit přístup k informacím a usnadnit lidem dostupnost poradenství, léčby a sociálních služeb. Je třeba, abychom zmírnili negativní dopad této nemoci – jedním z nejsmutnějších aspektů je, že je to tabu, něco, o čem se lidé neodváží otevřeně hovořit. Abychom toho všeho dosáhli, musíme zmobilizovat dostupné zdroje a cílený výzkum, koordinovat své snahy a financovat konkrétní projekty. Jedině pokud budou všichni zúčastnění spolupracovat v konstruktivním partnerství, budeme moci významně a trvale přispět k zastavení této epidemie.

Pozoruhodná je skutečnost, že dnešní mladí Evropané nikdy nezažili typ účinných preventivních kampaní, které běžely v 80. letech. Evropské společnosti na sebe musí vzít odpovědnost a vysvětlit mladým lidem základní informace o HIV a AIDS. Poslední průzkumy ukazují překvapující neznalost o nemoci mezi mladými. 54 % mladých lidí ze „starých“ členských států se domnívá, že mohou se mohou nakazit HIV tím, že se napijí ze stejné sklenice jako nakažená osoba. To dokazuje, jak je důležité zlepšit informovanost a investovat do prevence a informací o používání kondomů. Dalším problémem, který je třeba řešit, je cena kondomů. Výsledky výzkumu také ukazují, že ve svých snahách nesmíme polevit; nemůžeme přehlížet nemoc, která již není „nová“. Při zvyšování informovanosti musíme přinášet správná poselství – poselství lépe ušitá na míru jejich příjemcům. Na tomto poli v současnosti vyvíjíme úsilí. Naše poselství musí být aktuálnější a skutečně zaujmout mladé lidi. Donedávna, a do značné míry z etických důvodů, bylo ponecháno hlavně na pacientech, aby vyhledali radu a zažádali o testování na HIV. Z dnešního pohledu můžeme vidět ohledně tohoto přístupu dva problémy: zaprvé, dostupnost služeb byla mizivá, a zadruhé, lidé se báli stigmatizace a diskriminace. V zemích s nízkými příjmy představuje skutečnost, že testování je dobrovolné, závažnou překážku v boji proti pandemii AIDS. Jak můžeme od znevýhodněných, málo vzdělaných pacientů očekávat informovaný souhlas? Jak může osoba, která nikdy neslyšela o HIV, souhlasit s testováním na něj?

A jaké výhody získá jednotlivec z testu na HIV v zemi, která nemá žádný systém sociální ochrany? Nedávné průzkumy v subsaharské Africe ukazují, že pouhých 12 % mužů a 10 % žen podstoupilo test a obdrželo výsledky. Tato nemoc je přetrvávající hrozbou a my nesmíme snižovat svou obezřetnost vůči ní!

  Pierre Schapira (PSE) . – (FR) Pane předsedající, dámy a pánové, AIDS zůstává jednou z nejhorších pohrom 21. století, a to navzdory mimořádnému úsilí mezinárodního společenství o boj s ní po uplynulých 20 let, třebaže občas nastala období oslabení.

Číslo 6 na seznamu rozvojových cílů tisíciletí OSN, přijatém v září 2000, je zastavit a začít odvracet šíření AIDS do roku 2015. Nicméně současná situace v rozvojových zemích – a zejména v Africe, kde počty úmrtí na AIDS stále rostou – si vyžaduje zdvojnásobení našeho úsilí, pokud chceme tohoto cíle dosáhnout.

Jsou zde dvě potenciální cesty, kudy se evropské kroky mohou ubírat. Zaprvé můžeme posílit spolupráci, zejména s místními úřady na jižní polokouli, protože jedině na místní úrovni mohou být nalezena trvalá řešení ohledně péče o trpící, předcházení nemoci, zajišťování léků, informačních a preventivních kampaní a obecného spravování zdravotnických služeb tak, aby vyhověla potřebám místních lidí.

Zadruhé musíme hledat způsoby řešení nedostatku zdravotnických odborníků v zemích s nízkými příjmy. Je třeba, aby Evropa zakročila s praktickými, náležitě financovanými programy v zájmu umožnění zdravotnickým profesionálům vykonávat práci, na kterou byli vyškoleni ve svých zemích, za patřičných podmínek a v patřičných budovách s nezbytným vybavením a léky.

Konečně, dlouhodobý boj proti AIDS bude vyžadovat pevný závazek poskytnout pacientům v rozvojových zemích přístup k lékům, které potřebují, za ceny, které si mohou dovolit. Vzhledem k tomu, že mnoho pacientů s AIDS na  jižní polokouli si již vypěstovalo odolnost vůči lékům první generace, je nezbytné najít pro země s nízkými příjmy nové způsoby zpřístupnění posledních léků v generické formě. Z toho důvodu bych požádal Komisi, aby zvlášť zajistila, aby dvoustranné a regionální dohody, o nichž se v současnosti jedná – zejména dohody o hospodářském partnerství – neobsahovaly žádné podmínky, které by mohly zemím jižní polokoule znesnadnit využívání veškeré flexibility dostupné na základě dohody o obchodních aspektech práv duševního vlastnictví a deklarace ministrů z konference v Dohá z roku 2001 pro účel ochrany pacientů s AIDS.

Již nemám co dodat. Nepřijatelná situace milionů lidí každoročně umírajících na AIDS vyžaduje, aby Evropská unie čelila svým odpovědnostem. Je čas přestat mluvit a pustit se do práce.

  Markos Kyprianou, člen komise. − Pane předsedající, budu stručný, chápu, že jsme v časové tísni.

Chtěl bych jen upozornit na tři body. Zaprvé, toto je problém, který zasahuje celou populaci, a to je poselství, které chceme vyjádřit. Již nejde o záležitost rizikových skupin, které se my ostatní nemusíme obávat: je to problém pro obyvatelstvo obecně – pro mladé lidi, ženy. Musíme o něm zvyšovat povědomí a je třeba, abychom vydali také politické poselství.

Zejména – protože to již bylo zmíněno – ohledně otázky imigrantů volíme konkrétní přístup. Portugalské předsednictví mělo otázky zdraví a imigrace jako téma svého předsednictví a přístup k léčbě, testování a léčba a zdravotnická péče imigrantů – i těch, kteří nemají doklady – je důležitým aspektem. O tomto tématu diskutujeme nejen kvůli jejich ochraně a otázce lidských práv, což jsou samozřejmě priority, ale také kvůli ochraně společnosti jako celku.

Otázky, které byly vzneseny, jako je možnost výměny jehel pro uživatele drog, propagování kondomů, sexuální výchova ve školách, problémy ve věznicích, jsou součástí našich diskusí s členskými státy a občanskou společností. Máme analytickou skupinu, v níž jsou všichni zastoupeni: mají diskuse a vyměňují si ověřené postupy a zkušenosti. Ale samozřejmě si uvědomujeme, v rámci Evropské unie nemáme potřebnou pravomoc: provádění těchto politik je odpovědností členských států. Proto zvyšujeme povědomí na politické úrovni, diskutujeme na technické úrovni, ale odpovědnost za konkrétní kroky nakonec spočívá na členských státech.

Ohledně ostatních otázek, které vznesl pan Agnoletto, s velkým zájmem jsem zaznamenal otázku dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví. Zaznamenal jsem také, jaký dopad by měla na přístup k lékům v rozvojových zemích, a všechny další otázky, které vznesl ohledně zemí mimo Evropu. Předložím je svým kolegům, kteří odpovídají za tyto konkrétní oblasti, a informuji je o názorech, které předložil pan poslanec.

Konečně, co se týče přístupu k antiretrovirové léčbě nejprve v rámci Evropské unie – a poté doufáme, že ji budeme moci rozšířit do ostatních oblastí – velmi aktivně podporujeme iniciativu německého předsednictví po konferenci v Brémách na zpřístupnění levné a dostupné antiretrovirové léčby pro všechny pacienty a ty, kteří ji potřebují. Již jsme zaznamenali, pokud to tak můžeme nazývat, první úspěch v Bulharsku. Ale samozřejmě budeme o to usilovat v předsednictví, s podporou Komise, a doufejme, že jakmile se model ujme, můžeme tento přístup rozšířit i mimo Evropskou unii. To je stále naším cílem.

Znovu bych rád poděkoval poslancům za velmi zajímavou rozpravu a zaznamenal jsem všechny vznesené otázky.

  Předsedající. − Rozprava je ukončena.